Navázat kontakt se starou kamarádkou?
Hezký večer, dámy.🙂 Potřebovala bych od Vás malou radu.
Na střední škole jsem měla velmi dobrou kamarádku, bydlela ve vesnici poblíž, moc jsme si rozuměli. V posledním ročníku si našla partnera, a jak to tak bývá, její čas patřil především jemu, což mě dost štvalo a dávala jsem to občas najevo. Poslední střípky našeho přátelství dočista "zničila" spolužačka, která uměla být velmi manipulativní a dokázala nás rozhádat a napovídat různé věci. V té době jsem i já začínala vztah - poblázněná, zamilovaná - celý můj svět se točil kolem partnera, takže jsem se vykašlala na nějaké zachraňování přátelství, v tu chvíli to nebylo důležité. Po střední jsme se vydaly každá svou cestou. Asi dvakrát se stalo, že jsme se potkaly, avšak kamarádka nejevila žádný zájem o kontakt. Mám dojem, že tehdy ani nepozdravila.
Minulý měsíc jsem zjistila, že se bude stěhovat, teď už s manželem, k nám na vesnici. A úplně ve mě vyhrkly vzpomínky. Od konce střední uplynulo pár let a já si říkám, proč jsme to tenkrát neudělaly jinak? Proč jsme si nepromluvily? - tím bychom zjistily, že to, co mezi nás napovídala kamarádka, nebyla pravda. A samozřejmě bych se omluvila i za to, co si myslím,že jsem neudělala dobře. Jednoduše řečeno, mrzí mě, že to takhle dopadlo. Pohrávám si s myšlenkou, že bych kamarádku kontaktovala. Byla pro mě opravdu dobrou kamarádkou. Otázkou však je, jestli to tak vnímá i ona, tehdy mi přišlo, že nade mnou "zlomila hůl". Nerada bych působila vlezle, jestli mi rozumíte😀. Vím, že nemáte křišťálovou kouli a nemůžete vědět, jak to dopadne, avšak zajímají mě Vaše názory na věc. Zda byste to nechaly být, či nikoliv.🙂 Hezký večer! A DĚKUJI.
Já bych ji zkusila oslovit až se někde potkáte, byla bych vstřícná, řekla že je to fajn, že je blízko, nabídla kafe, a začala nanovo. Nijak bych se minulostí cíleně nezaobírala, pokud by na to nepřišla řeč. Tenkrát jste byly napůl děti, dneska jste každá jinde, co bylo bych už neřešila...
Nekontaktovala bych cíleně … vzhledem k tomu, ze vesnice, tak se určitě brzo potkáte .. a začala bych se s ni bavit a uvidíš jaky je zájem a případně můžeš navrhnout nějaký už plánovaný setkání …
Za zkoušku nic nedáš, kdy si jsme se s mojí nejlepší kamarádkou rozkmotrili,loni po 8mi létech jsem se jí ozvala...bydlí pro mě momentálně daleko vzhledem k prckovi a dalšímu na cestě,ale jsme v kontaktu.... když ji nekontaktujes tak to nezjistila🙂
Trošku mi připomínáš mou střední a "mou kamarádku". Zničeho nic se semnou přestala bavit. Já jsem si prošla tehdy docela velkou šikanou ze stran spolužáků a uzavřela se. Od maturity to je 13let a já se s ní nevídala, nepsala. V lednu jsem porodila mrtvého syna, ona se to dozvěděla a hned mi psala - snad týden až 2 od té nešťastné události. Do toho mi málem umřel taťka na covid. A řeknu to takto - neodpověděla jsem jí dodnes. A ani to nemám v plánu. Na staré křivdy člověk zapomene, to i já. Takže za normální situace bych šla dál a občas zašla na kafe atd.. Ale ve chvíli, kdy člověk prožívá nejhorší dny svého života a najednou pípne zpráva, že s tím stejným má různé zkušenosti... Kdyby to nechala náhodě, neřeknu. Ale cíleně psát, ještě ve chvíli obrovské bolesti, mi nepřišlo moc ok. To samé jiná bývalá spolužačka. Co je rok dlouhý, nekomunikuje a pak ti zemře dítě a ona to ví a dva dny nato ti napíše větu, "čau, tak jak je", tak to člověk nechápe. Takže z mé zkušenosti, nech to náhodě, až jí potkáš. Určitě už hodila minulost za hlavu a bude ráda za kámošku na kafe. Ale nedělej z toho "hon".
určitě bych ji zkusila oslovit, abys toho jednou nelitovala 🙂 mě se stalo něco podobného a je to super zase máme kamarádství ještě lepší než dřív, ale odluka nebyla tak dlouhá teda 🙂
Co můžeš ztratit? Nic.. a získat? Kamarádku... za mě jednoznačně - jdi do toho...
Nechala bych to náhodě a když tak se nevracet a jít dál. Přece jen jste dospělé ženy. Já jsem měla na střední také kamarádku bez které ani ránu a téměř jsme spolu byli pořád. Teď bydlí on dvě vesnice a moc se nevídame napíšem si k narozkám a hotovo
Hold naše cesty se rozešli, ona šla pracovat na studovat pak měla děti já práci a pak jsem se dozvěděla, že mi závidí to co jsem si vydrela. Hold každá jsme jinde a už si nerozumíme tolik.
@martulka88 tohle mi evokuje úplně můj příběh. V dětství a pubertě jsem měla dvě nej kamarádky, sestry. Jedna se semnou přestala bavit asi ve tretaku na střední a zároveň se semnou přestala bavit i její sestra. Nicméně v 19 mi náhle zemřela matka a najednou se do dvou dnů ozvaly. Proste najednou z ničeho nic. V tu dobu sem je vzala na milost, ale vymstilo se mi to. Vykašlaly se na mě znovu.
Takže zakladatelko, já bych tomu nechala asi prostě spíš volný průběh. Buď to zase klapne a nebo ne. Ale asi bych ji nějak dopředu nekontaktovala.
Podobné diskuze
- Manžel má kamarádku. Je to normální?49
- Je dobrý nápad hlásit dítě na plavecký příměstský tábor těsně před další dovo...20
- Výše AMH a možnost otěhotnění. Jaké máte hodnoty a při jakých se vám zadařilo?13
- Jak se stát účetní? Od nuly 🙂7
- Hledám maminku, kamarádku z okresu Opava1
- Křivé obvinění dítěte ze šikany, jak postupovat?61
Za zkoušku nic nedáš.. Z vlastní zkušenosti to co člověk prožil za dramata v pubertě s odstupem času vnímá úplně jinak. Takže pokud je kamarádka normální ženská, tak nějaké spory ze střední vůbec nebude řešit. 😉