Nečekané těhotenství v 17 letech

V 17 letech mít dítě?? Proč to někdo hází do škatulek zodpovědnost-nezodpovědnost??!!! Nikdo z vás, co je Vám 27 apod a vystudovaly jste VŠ a děláte si praxi nevíte, jak byste to řešily, kdyby se to stalo Vám. Každému asi záleží na jiných věcech a každý má jiné priority.
r123:tebe obdivuji, spousta lidí tady ti jen může závidět spokojený vztah a tvojí rodinku, která se časem jistě rozroste. Držím palečky a hodně štěstí do života.

fotografka-nenazývám se nějak úžasně zodpovědnou,ale vždy,když jsem brala atb,zvracela či měla průjem atd,byla jsem si vědoma horšího účinku HA a podle toho se s partnerem zařídila....a dopadlo to tak,že jsem opravdu otěhotněla až plánovaně po vysazení HA a beru své těhotenství jako velký dar
🙂

Neodsuzuji R123 že se rozhodla si miminko nechat-naopak musela určitě prokázat spoustu vnitřní síly odvahy atd,.. ale otěhotnění jako takové si myslím zodpovědné nebylo...

já si hlavně myslím, že tady nejsme od toho abychom moralizovaly 😉
r123 je evidentně spokojená, vše zvládá a já jí obdivuji za to, že při dítěti má ještě sílu si dodělávat školu. Důležitý je, že jim to klape a jak to vidím na mé sestřenici, docela si pochvaluije, že měla dceru brzo. Těší se, jak spolu budou chodit na kafe a na konzerty...no a taky si docela slibně rozjíždí kariéru. Jo a po mateřský s prvním mimi sehnala práci v pohodě a po druhém taky(a to bydlela na vesnici a musela dojíždět do Rakovníka). Já mám kamarádky, co mají VŠ a práci ne a nesehnat...myslím si, že to je dost o náhodě...

holky, otěhotnění zodpovědné nebylo!! co je to za fráze, stalo se stalo a tak to prostě je. znám případy, kdy holčina otěhotněla i přes braní HA - taky je to nezodpovědné???!!!
na druhou stranu, je zodpovědné brát HA a ničit tím své tělo i okolní přírodu - co je v životě zodpovědné!!!!

No mě je trochu z Vás špatně. Je mi pětadvacet jsem vdaná a plánuju miminko. Kdybych potkala toho pravýho dřív měla bych už nějakého prcka doma. Na svoje děti se těšim od patnácti a kdybych nějakých omylem přišla do jináče, zmobilizovaĺa bych všechny svoje síly a nechala si ho. Dělala jsem chůvu od malička. Ať žijí kariéristky co budou mít děti po 30., až si jejich děti budou zakládat rodinu se budou muset o rodiče ve stáří postarat místo, aby ještě pomohli oni jim. Mluvim z vlastní zkušenosti a svýmu dítěti to nechci udělat. Jsem zkušenostma na úrovní 40-ti leté ženy. 🙄

Ahoj...taky nechápu co se to tady roztrhlo za diskuzi,když to nejdříve bylo o něčem jiném!!! 😠 Myslím že každý člověk má za sebe nějakou zodpovědnost a každý si uspořádá život jak mu vyhovuje.Nevidím nic špátného na tom,když 17 letá dívka si nechá dítě,at už bylo chtěné nebo nechtěné.Ty všechny rizika co by musela podstoupit...jak tu někdo napsal jít třeba na potrat!!!!!.......což vůbec nechápu,ale to je jedno,jsou strašná.Sice dítě ještě nemám,ale už je na cestě...ale věřím tomu,že kdyby moje dcera přišla v 17 letech,že je těhotná a že chce jít na potrat,tak bych ji nikam nepustila a pomohla jí se v ším co se dá.
r123 nedej se,různé názory lidí ti neublíží,jen se tím ponižují oni sami,když je pro ně přednejší práce než rodina atd.Držím ti palečky,ono vlastně není proč ti je držet,dokázala jsi už pořádný kus práce..vychováváš syna a to některé matky nezvládnou i když jim je třeba 30 let.Měj se krásně a pozdravuj prcka 🙂

Myslim, ze to kapku o te zodpovednosti je. Vzdycky jsem si rikala, ze chci dite az se o nej budu schopna sama s partnerem postarat. Tzn.mit kde bydlet a mit rozum. V 17 bych zustala nasim na krku. Nevim jak bych se zachovala kdyby tenkrat nejaka vitezna mrska pronikla tam kam nemela, ale ted jsem hoodne rada ze se mi to nestalo.Nechci tim nikoho odsuzovat, kazdy ma dite tehdy kdy se na to sam citi atuz je to planovane nebo neplanovane.

holt někdo se v 17 umí postarat a někdo a kdo na to nemá, ať se nechlubí.

Bohužel si myslím, že každá holka je v 17 ještě dítě a to i když stojí na vlastních nohou, ale to je do jiné diskuze. jak už jsem psala 17.letou holku neodsuzuji, jen ona sama ví, jestli se chránila zodpovědně a antikoncepce prostě selhala nebo jestli si říkala, že ono to nějak dopadne.To už je na každé z nás.N
echápu to neustálé napadání, každá tu řekla svůj názor. r 123 je spokojená a šťastná, tak to tak asi mělo být, má dítě, kterému je dobrou mámou, tak proč ne?to rozhodnutí je na každé z nás, jen je asi s dítětem pak těžší ještě studovat atd.(pokud nemá hlídání ...), ale zvládnout se to dá. Takže můj názor je prostě ten, že já bych se v 17 na dítko necítila, ale těžko říct, jak bych reagovala, kdybych otěhotněla. Dnes už se na mimi cítím a těším.Ale jak už jsem psala, každá to má jinak. 😉

chalus, neodsuzuj ani ty 30ti leté, možná kariéru dělaly, ale taky možná neměly toho správného partnera - i takových holek je spousta a nebo to třeba to nešlo - i těkové znám!!!

Slečna hledala spřízněnou duši a ejhle co našla 😀

Já byla taky v 17. těhotná...školu jsem si dodělávala už s dítětem, úspěšně odmaturovala a dnes již mám 17ti letou dceru a myslím, že jsem své děti vychovala dobře. A doufám, že vychovám i toho nejmladšího, kterýho nám nadělí Jéžíšek 😉

Hankah, jistě, já jsem hledala taky dlouho, psala jsem o těch pravých kariéristkách. 😉

Holky nezlobte se, ale jen proto, že máme jiný názor nás nazývat kariéristkami 😲 ???Mě je 25 a mimčo plánujeme do roka,dvou. Do té doby dostuduju, udělám si nějakou praxi, bydlet máme kde, manžel má práci. Copak jsem tím kariéristka??jen proto, že se snažím být alespoň trochu zodpovědná?Mimčo neplánuji po třicítce a kariéru budovat nehodlám. nechci, ale potom hledat místo jako ženská přes třicet s dítětem nebo dvěma,sice vysokoškolačka, ale bez praxe. Prostě ta trocha zodpovědnosti tam podle mě být musí.r123 ji má také, už tím, že se chystá studovat, v čemž jí moc držím palce. 😉

Consti, nebuď vztahovačná, mám to STEJNĚ JAKO TY, psala jsem o opravdových kariéristkách, který začnou po 30. MOŽNÁ uvažovat o dítěti.

consti 🙂

Já jsem se v 17-ti poprvé milovala. Asi po dvou měsících (s partnerem jsme se chránili kondomem) se mi menzes zpozdilo asi o týden. Ten týden se neuvěřitelně vlekl. Samozřejmě jsem si představovala všechno možné až jsem sama sebe přesvědčila, že jsem určitě těhotná. Byla jsem ve 3.ročníku pětileté akademie, plánů kopu, žádné peníze.. Vím jen, že jsem ten týden v duchu řešila, jak to řeknu doma. Vůbec jsem netušila, co dál, cítila jsem se jak malé dítě, neschopná samostatného života. Věděla jsem, že bych zůstala našim na krku... ☹ Zkrátím to - menzes přišel (huráááá 😀 ), ale já se od té doby na to koukala jinak. Pochopila jsem, že na mimi ještě nemám, že ještě nejsem dospělá. Že jsem dospělá na mimi beru od mých cca 21. Teď mi bude za 2 měsíce třicet, mám za sebou nevydařené (naštěstí bezdětné) manželství, dítě a další svatbu plánujeme s přítelem na rok 2008. Všechny dívky, které měly sílu a odvahu (ano, myslím, že o odvaze je to také hodně) mít dítě již v 17-ti, mají mu obdiv. Myslím, že po tom všem, co zažily a dokázaly překonat v době otěhotnění, dokážou už asi úplně všechno 😉
Držím palečky!

Souhlasim s len, jina vec je planovane otehotneni a jina neplanovane 🙂 Kdyby to bylo na mne, tak bych planovane otehotnela rekneme ve ctvrtaku na vejsce, kdy uz jsem vedela, ze tu diplomku pripadne spichnu i s ditetem (pracovala jsem uz na skole, takze praxi nepotrebuju) - proste jsem ditko chtela co nejdriv, ale tak, abych tu skolu zvladla dodelat. Manzel ale chtel mit jistotu, ze nas uzivi, kdyby bylo potreba, takze jsme s tim pockali az po skole, cimz jsem teda tenkrat dost trpela, ale ted jsem rada, protoze jsem uz stihla skoro dostudovat dalsi "level", vic se specializovat, vim, ze nebudu mit problem sehnat po detech praci...hrozne to psychicky pomuze, ze se nicim nenervuju a to dite si v klidu uzivam, nemame ekonomicky potize, a i kdybychom meli, snadno je vyresime tim, ze manzel odejde do prumyslu nebo i ja zacnu po vecerech programovat na kseft apod.

Nicmene kdybych otehotnela neplanovane v libovolnem veku, na potrat bych urcite nesla - zastavam nazor "nechci dite - nesoulozim", proste na zadnou antikoncpci nelze spolehnout na 100 %, opravdu jsem zacala se sexualnim zivotem, az kdyz jsem si byla aspon trochu jista, ze bych se zvladla postarat o dite, a predstava, ze bych mohla otehotnet, mi pomohla uvedomit si, ktery vztahy za to nestojej (protoze jsem si proste neumela predstavit, ze bych s takovym clovekem vychovavala dite). Mit dite v 17 nebo ve 20 by mi zamichalo zivotem, ale nejak bych to zvladla, co povazuju za daleko horsi, ze by me to mohlo pripoutat k chlapovi, kteryho bych si jinak treba nikdy nevzala - toho jsem se vzdycky bala vic a proto jsem s tim sexualnim zivotem nepospichala. Holka, co ma v mladym veku dite, je urcite stastna, ze ho ma, ale pak v 35 deti odrostly, s chlapem, co je vedle me, si treba uz nemam co rict, protoze jsme se brali kvuli diteti a vlastne jsme si ani moc nerozumeli...nerikam, ze to jsou vsechny pripady, ale velka cast bohuzel asi ano. (soudim jak podle miry rozvodovosti, tak strhanych spoluzacek, ktere neco podobneho potkalo).

BTW moje spolulezici v porodnici mela prvni dite v 17, ted tam byla s druhym a bylo ji 21, kdyz jsem ji rikala, ze mne je 26, tak ona vysmata, ze az ji bude tolik co mne, tak uz bude zase litat po parbach, protoze deti bude mit velky 🙂. Nicmene otec prvniho ditete ji opustil, kdyz se dozvedel, ze je tehotna, jeji vlastni otec ji hnal na potrat, ale ona se tam na posledni chvili rozhodla, ze nepujde, nastesti jeji mama (sama mela ctyri deti) ji byla oporou a i ji dost pomohla s tim prvnim ditetem. Ted mela noveho partnera, s nim to druhe dite a vypadala spokojene.

děkuju za příspěvky.já si osobně myslím že sem výborná máma ne nemyslím já to vím!ano bylo to nezodpovědný ale stalo se a musela sem to řešit a zodpovědně se k tomu postavit.a jen pro ty co hážou mladý holky do jednoho pytle!kde je podle vás hranice?není sedumnáctka jako sedumnáctka.a jak psala 1980mat rozhodně si nežiju jako v abavlnce.v čerstvých 16 když otec odešel bez udání důvodu ze dne na den sem se musela sakra otáčet jelikož to mamka sama nezvládala(taťka nám nechal na krku všechny dluhy a ještě další dělal a my je platili)takže i přes to že sem chodila do školy sem musela pracovat aby sme měly vůbec co jíst,pak zemřel jedinej člověk co nám pomáhal(mamčin brácha),pak se bráchovy zhoršilsa jeho nemoc(jackobova choroba=játra nefungují tak jak mají,musí držet přísné diety a brat léky)a hrozila dokonce i transplantace jater pak měla maka podezření na rakovinu prostě toho bylo dost za necelý dva roky a musela sem se s tím vším poprat a ještě být mamce oporou která dělala co mohla!!!!tak ať někdo nevykládá že si žiju jako v bavlnce.a to je jenom zlomek mýho života!nebudu tady psát romány!já sem ráda že prcka mám a i možná proto co sem si sama skusila tak se snažím prckovy dávat co nejvíc lásky,času,pozornosti a všeho a řekla bych že to občas i s rozmazlováním přeháním.nedokážu si představit že bych ho neměla a nemohla se doslova oddávat jemu a nastávajícímu manželovy!musím zmínit i jeho-to jemu vděčím za to že mi hodně pomohl!a miluju ho za to jakej je.že se snaží dělat pro nás maximum a je neuvěřitelně úžasnej taťka ve svých 24 letech a je strašně hodnej!A jak tady mnozí píšou o zodpovědnosti tak my sme měly kde bydlet zázemí bylo dokonalý a finačně sme na tom byli a sme taky dobře takže po materiální stránce bylo vše fajn.a svoje dítě miluju nade vše a snažím se aby mu nic nechybělo!jak už sem psala když to tak pozoruju často vidím že ve svých skoro 20 letech sem k prckovy daleko hodnější pozornější a láskyplnější než maminy starší a jak píšou někteří zodpovědnější a to se na mě nezlobte,ale to za zodpovědnost nepovažuju že svoje dítě sice perfektně materiálně zajistí,ale už mu nedají tolik času,lásky,energie a pozornosti! Jinak chci moc poděkovat všem co za mnou stojí!moc děkuju hodně to pro mě znamená když vím že né každej si myslí třeba to co 1980mat atak dále!moc děkuju!!!!plánuju druhý dítko aby měl malej co nejdřív sourozence!!!!po novým roce chceme začít pracovat tak uvidíme!děkuju moc 🙂

r123:gratuluju ke spokojenému životu a přeji spousty dalších spokojených let a samozřejmě co nejdřív další miminko. 🙂

a když sme jeětě u toho Hanka co se mnou ležela v porodnici měla první dítě je jí 32 a další dítě nechce už tím bude malá trpět,že bude sama a nebude mít sourozence.a když sem z hankou teď mluvila tak říkala že pracuje a malá má chůvu a to jenom proto aby jí neutekla práce tak malou vychovává cizí ženská!tak tomu já říkám nezodpovědnost a sobeckost!!!!!!!!!když ta malá tráví víc času s chůvou místo s mámou!nad tím se zamyslete!

r123:
zkusila jsi toho hodně a opravdu si myslím, že jsi daleko zodpovědnější než spousta dalších lidí!!! držím palečky, aby jsi vše zvládala tak jako doposud a bylajsi v poho. a toho druhého prcka brzy ..... 😉

r123,
přidávám svou vlastní zkušenost.. kdyz jsem otehotnela bylo mi necelých 18 let (mesic do), chodila jsem do 3.ročníku obchodky.. miminko jsem strasne chtela protoze vím ze je to moje poslání mít bobánky a manzela o které se muzu starat a ak dál.. s mým tehdy přítelem jsme se znali rok, takze taky moc jistoty nebylo.. rozhodli jsme se ze si miminko necháme, chodila jsem do skoly i s briskem.. takze jsem si zazila takové to ukazování prstem, suskání za zády, a vetsinu odmitavých pohledů, ovsem pouze ze strany spoluzáků, dostalo se mi uzasne opory v mých ucitelich, samozrejme jsem neohla dochodit celý 3. a tak jsem v unoru prerusila studium, po roce jsem se opet vrátila a za pomoci mémo dnes již manžela a příbuzných se snazim skolu dal.dodelat.. v dubnu maturuji a jsem moc ráda ze to takhle dopadlo.. nejsem nezodpovedená, jsem stastná a role matky a manzelky me naplnuje obrovksou spokojenosti ( protože jsem detstvi také nemela ruzové) tak si to vynahrazuju.. a starasne me tesi ze si mohu udelat zivot jaký chci a citím se potrebná a v pohode.. mám zázemí a rodinu-to je hlavní

není 17 jako 17, nechci nikoho zatracovat, ale halvni je vedet co od zivota ocekávám a myslet i na toho nenarozeného bobiska, do ceho vlastne prijde.drzim palecky.. tem kdo se do také situace dostanou.. at se rozhodnou správne.. je to krok na celý zivot... 🙂 😉

r123- Krásně napsáno, Hóooooooooodně štěstí 🙂 🙂

Já tedy nevím o co vám jde. Pustily jste se do mat, consti a spol. a přitom říkají prakticky to samé co vy. Sama r123 uznávám, že otěhotnění v 17letech nebylo zodpovědné. V tom, že dál už se zodpovědně zachovala, nevyvrací žádná. Všechny jí prakticky v rozhodnutí si miminko nechat podporujete a přejete jí, že to pro ní byla správná volba a je šťastná. Takže já moc nechápu to "rozdělení na dva tábory".
Mmch, sama se přikláním k tomu, že mít neplánované mimi je ve většině případů nezodpovědné (ano i HA selže, takže proto to "většině") ať v 17ti nebo 50ti, ale pak by mělo nastat zodpovědné rozhodnutí. To už je ale na každé, jaké to rozhodnutí je...
r123: jestliže si šťastná, pak není co řešit 🙂

Ahoj, nedá mi to, abych taky nenapsala svůj názor : Plno z Vás tady píše, že je to nezodpovědný otěhotnět takhle mladá.Možná máte pravdu.Já jsem taky mladá, je mi 20.Dělám školu a jsem těhotná, s přítelem bydlíme u rodičů - bez svatby.Ale neměnila bych.Vím totiž, že přítele bych si lepšího nevybrala a že o miminko se postaráme.Rozhodně jsem nic takového neplánovala, ale na druhou stranu si říkám, jestli to není lepší, než mít život naplánovaný do posledního puntíku...Bude ze mě mladá mamina, ale jsem na tom mnohem líp, než moje kamarádka, která od svých 16ti let brala HAK a teď v 28letech nemůže otěhotnět a všechno ty roky si vyčítá...

veverkam... souhlasim...

vevrkam: taky můžu jedině souhlasit...

souhlasím s veverkam známá měla taky kluka v 18 byla na něho ůplně sama a je z něho hodnej kluk!když byla mladá dělala všechno proto aby znovu neotěhotněla!pak si v 28 našla o 6 let mladšího přítele no a ten si samozřejmě po čase přál mimi jenže ouha ono to najednou nešlo.pět let se snažilz až nakonec po umělým oplodnění za 21 tisíc se to povedlo a mají krásnýho chlapečka má 14 dní.ale taky proklínala antikoncepci čípky a všechny ostatní věci!vím co měla trápení a lítání po doktorech než se to povedlo!a taky říkala že vůbec nelituje že Lukáše měla v 18 a to na něho byla ůplně sama!!!!