Nechodíme s dítětem na žádný kurz. Jsem divná?

blandik - nemám patent na rozum - 😀 ale podepisuji se pod to, co píše romana - mám doma stejný exemplář nezvedeného šimpanzího mláděte a to mu jsou akorát 3 roky
- knížka co doporučuje artuse by se mi bývala hodila. 😀 Já měla svého oblíbeného Vladimira Leviho Problematické dítě(ten je hodně poradenský a výchovný, takže praktický, popisuje spoustu případů ze své praxe) a potom PhDr. Pavla Říčana - Cesta životem. To je souhrnná psychologie od početí po smrt, hodně čtivá, živá, srozumitelná, ale zachovává vědeckou přesnost. Taky popisuje vývojové fáze, co znamenají a jak toho jako rodič pokazit co nejmíň. 😝 Je to užitečné i pro nás dospělé - třeba co znamená rodič, babička, - je to až do smrti a všechno koneckonců souvisí se vším.

Až teď je Marián trochu ochoten k čemusi, ale velmi zvolna. je to prostě nátura, temperament. První byl letní vánek. ovladatelný, tohle zvířátko je fajfun, divoký mustang. Prostě hlídat, vysvětlovat, dokola a dokola, dokud jednoho dne neprozří, nedoroste - ale obávám se, že tenhle vztah k zákazům jim asi zůstane..
Taky plácnu, zařvu - ale výchovný efekt 0 bodou - je to stejně jen ventil mé netrpělivosti a vztekul. Nlic víc.

tedy jsme totál mimo téma, ale snad by to mohl být kurs "jak přežít neposedný batole"? taky mám doma ted malý čertisko. asi na to není univerzální rada. konkrténě taky řešíme ten gauč, schody sám....mě docela funguje, když to prostě ani náhodou nenechám dojít tak daleko, že na ten gauč vyleze, když na něm nesedí někdo z nás. prostě jakmile se to naučil, natloukla jsem mu do hlavy 😀 😀 😀 , že ano, může si tam vylézt a hopsat, ale jenom když je tam máma,táta,brácha. jinak sám ne. a když se sám rozbehnul , že poleze, hned jsem ho nějak zabrzdila -nenechala jsem ho tam nikdy vylézt samotnýho. neleze tam, fakt nikdy, jen si stoupne, zvedne jednu nohu, jako že by...a koukne na mě a uteče. ale když si tam sednu - šup a je u mě. z toho doufám, že to pochopil.
stejně i s těma schodama - nenechala jsem ho ještě nikdy aby šel dolů, když u něj není někdo z nás. a on se fakt zastaví a počká na mě. prostě ví, že se dočká....ale ne sám.
vynechala jsem tu negativní cestu - ne,nesmíš, nelez, slez....a jdu na to od lesa - pozitivně - ano, můžeš tam lízt, ale jen když...ano můžeš chodit ze schodů sám, ale jen když....
musím ale uznat, že vím, že jsou děti, který neposlechnou ani za nic, petr je v tomhle pohodář, zkouší, to je jasný, ale když mu všechno vysvětlím, tak si to v tý kebuli porovná a respektuje. tak nějak jako s tou louží - špatně je "nelez tam", ale dobře je "jdi okolo".

ber...tohle u nás taky fungovalo...jenže čím je starší, tím víc má svojí hlavu 😀 😀

no však neříkám, že je to "tutovka" 😀 😀 😀 , celkem si umím představit, že bude hůř....ale aspon za pokus to stojí 😀 . petr potřebuje všechno mít jasně odůvodněný, pak to jakoby chápe a respektuje. jakmile jen zahejkám "nevyndávej to kladivo ze šuplíku", uteče s ním někam daleko...když k nemu jdu, řeknu mu, že to kladivo je těžký a když upadne, rozbije mu nohu, tak že musí zůstat v šuplíku...nechá ho tam a dobrý. a tak je to se vším. ode mě to vyžaduje nejdřív myslet a pak ječet, což je někdy fuška, ale aspon mi nezakrní mozek na MD.... 😀 😀 😀

berenika, jojo, oni nechtějí slyšet ne, nesmíš, nemůžeš, nedělej...tomu moc dobře nerozumí a navíc mají ještě pocit, že jim ani nerozumí máma, když oni něco chtějí a hned slyší ne, to vysvětlování je dobrá věc, proč to nejde a kdy to půjde a táák, to je taky doporučeno v tom Nejšťastnějším batoleti...ale s tím gaučem, já teda nechávám dceru hopsat na gauči od malička😅 jen jí říkám, aby byla opatrná a když už je na okraji, tak ji řeknu pozor okraj, teď musíš být hodně opatrná😅 z gauče už sebou buchla, ale ono těch pádů bylo víc, a to i když jí hlídala babička a byla jí vyloženě pořád za zadkem...a když je něco fakt nebezpečného, tak jí řeknu, proč tam nemůže, že by mohla mít bebino 😅 ne úplně vždy to teda zabírá, ale Rabr fakt vyloženě nedoporučuje ty zákazy nechoď, nelez, nedělej, spadneš a tak bych mohla pokračovat 😀

u nás je to jako u bereniky - ano, smíš, ale za jasně daných podmínek - funguje to dobře. máme samozřejmě i některá nesmíš, ale pak u nich musí být důvod a musí ho pochopit - tzn. ne vysvětlení na 20 minut, to nebaví poslouchat nikoho, nejlepší je reálná ukázka, co se stane, když to zkusí - takhle jsem to udělala s troubou, zjistila, že to fakt pálí a teď už se k ní sama ani nepřiblíží.

jinak Respektovat je dobrá knížka, ale hodně věcí mi přijde spíš pro starší děti než rok až dva.

jo, vlasně - všechno spíš smířlivěji a nabídnout alternativu (bezpečnou pro ně a přijatelnou pro nás) než jednoznačně zakázat a NE. To totiž na divoké povahy neplatí a ještě je to rozzuří. To mi totiž dělá Dan - Mariánovi prostě odsekává že něco Ne a malý se dostane do úplně hysterické vývrtky, kdy fakt zoufale a hystericky začne křičet. Nemůžu to Dana odnaučit ( ha - ani v tomhle věku), že mu nemůže takhle striktně něco odepřít, sebrat, odpovědět.
Vlastně přemýšlím, že se mnou se mu to nikdy nestane - asi právě hledám ten kompromis, jak mu vyhovět, nějak to pozitivně a bezpečně vyřešit k oboustranné spokojenosti. Nabídnu mu jinou zábavu, nebo upravím tu nebezpečnou tak, aby nebezpečná nebyla. Hopsá po gauči - tak dám na zem polštáře z toho gauče - např. Vždycky jsme pokud možno upravili podmínky v bytě tak, aby byl co nejbezpečnější pro děti, místo toho, abychom drezúrovaly děti, že něco nesmíí. To myslím obrazně 😉

kubaka - 100 bodov 😀 . Míša asi jak si chudák léčí komplexy 😀 😀 😀 z doby, kdy jsem na něj byla krutá, tak se děsně důležitě montuje do výchovy Petáska a neustále slyším NE,NESMÍŠ, 😀 TO SE NEDĚLÁ, CO TO DĚLÁŠ......, ale je v tom taková ta škodolibost - počkej brácha, já ti ted ukážu.... (dělám si srandu, nicméně efekt to má jako u vás, malýho to rozčertí).

beren - jo, to je přesně ono - ovšem náš mladý starší si nemá moc co léčit, pač byl andělské dítko, na které zvyšuju hlas až teď v pubertě, pač je mimoň. Ale přesně takto argumentuje: chci, aby pochopil... říkám, že na výchovu jsem tu já, on ho může rozmazlovat 😀
Dan je hlavně háklivý na své Lego a plyšáky, které maličký pochopitelně strašně chce, Dan mu utíká nahoru na palandu , malý ječí dole - no někdy fakt bezva. A pak se úplně rozčertí, že ho musím chovat a uklidňovat.

Minulý týden jsem při čistce pokojíku vyházela nějaké staré nemazlené plyšáky, a Dan byl tak nešťastný, vyčetl mi to se slzami v očích a vyprávěl, co si ke každému tomu ožranému plyšákovi pamatoval za historku - že jsem v půl jedenácté v noci vstala z postele a šla hrabat s baterkou do popelnice, která byla už vrchovatě zaplněná. Přeházela jsem obsah do druhé až do poloviny a zachránila dva zaprasené plyšouny z pěti 🙂 , vyprala v desinfekci a už s nima zase spí. Dan byl nadšený a já nastydla. 😅 😅

Tak teď jsem se nasmála s těmi plyšáky, z toho si beru ponaučení, že se dětem nemají vyhazovat hračky anebo když už jo, tak aby o tom nevěděly 😀 😀 😀 Jo a nafukovací skříně na hračky neexistují, že? 🙂 😉

kubaka tak to jsi mě rozesmála s těmi plyšáky...já zásadně Julince uklízím pokojik když je ve školce,protože to bych se jinak hraček ,s kterými si stejně nehraje nebo jsou rozbité,nezbavila...

anta...nafukovací skříně neexistují,škoda 😨

a jinak mi na žádné kurzy nechodíme,bydlíme na vesnici a máme to z ruky,musela bych jezdit autobusem a na to jsem dost lenivá,ale myslím že malému nic nechybí,zrovna když se narodil tak v tom roku se narodilo více dětí ve vesnici takže se navštěvujem s maminkama a dětmi každý den,mi si pokecáme,vypijeme v klidu kafíčko a děti si pohrají.

už tady někdo dřív upozorňoval na článek z Reflexu pojednávající právě o dětských kroužcích, tady jen upoutávka, musím přečíst celé 🙂 http://www.reflex.cz/Clanek39046.html

... by zasloužilo samostatné téma tady na MK s názvem Nechte děti na pokoji!. To by se to tu vyjímalo 😀

"V knize Líný rodič představuje Brit Tom Hodgkinson PŘEVRATNÝ PŘÍSTUP K VÝCHOVĚ dětí. Vychází z myšlenky slavného krajana, spisovatele D. H. Lawrence, který v roce 1918 napsal, že nejlepší, co můžeme pro svoje děti udělat, je nechat je na pokoji." Líbí se mi, že tohle už někdo řekl před sto lety...
ten čálánek ale ještě nejde najít na netu,že? zatím jen ve stáncích? kdybys ho našla, dej sem prosím odkaz. 🙂

článek v Reflexu se mi zdál o ničem, mnohem zajímavější byl rozhovor s autorem Hodgkinsonem.

..... jinak tématu .... s malou na žádné kurzy nechodíme. Proč taky. Před druhým rokem se mi to zdá jako zbytečnost, možná jako vyžití pro maminku.
Malá má dostatek kontaktu s širokou rodinou, doma si bohatě vystačí s vybavením bytu plus hračky 😉 .... a jak psala myslím Kubaka, nejlepší je pro dítě styk s přírodou. Já už se přímo tetelím, jak si budeme s malou stavět domečky v kořenech stromů a stavět hráze u potůčku 😀

Tady máte něco podobného: http://ona.idnes.cz/chcete-li-mit-spokojene-det...

shaulo,

super článek! 🙂

super článek...jsem líný rodič, malej má prostoru kolik chce a když nechce, tak si hrajeme spolu...ale do ničeho ho fakt nenutím...a on je takovej, že se ani nenechá nutit...příbuzný z něj pořád dělají cvičenou opičku a on je pak nervní...doma klídek pohoda...zdi máme taky pomalovaný..kdo přijde, hned kroutí hlavou...já jsem na jeho "obrázky" pyšná...
nejvíc se mi v tom článku líbilo, že Saudková něco řeší, až když jde o život...to já taky...to, že maluje po zdech a drobí modelínu na pidi kousíčky mě nijak netankuje (spíš se mu snažím vysvětlit, že to se z toho dá udělat mnohem lepší věci)...až když leze na okno apod. tak zasahuju...aby si někdo nemyslel, že ho nevychovávám vůbec, tak je na omylu...radši mu od malička vštěpuju svým příkladem "správné" chování lidí...slušnost, tolerance, nenásilí...apod.

Hm, tak to já jsem asi hysterka, mě příšerně vytáčí, když rozhazují šutříky z květináčů a zašlapavájí jablka do sedačky 😠 Rozhazování hraček nebo ponožek mě nechává chladnou, ale malování po zdech v budoucnu asi taky moc nerozdýchám 😀 A to zrovna já nejsem nějak extra pořádná 😅

Líbilo se mi, jak jste tu psali o tom pozitivním přístupu - můžeš, ale za jistých podmínek... Určitě to na některých věcech vyzkouším, ale prosím Vás, poraďte mi, nenapadá mě, jak obrátit na pozitivní přístup např. mlácení do televize nebo prosklené vitríny, lomcování s topením, otrhávání lístků z fíkusu, shazování DVD přehrávače z poličky,... A to je jen to, co mě teď napadlo z hlavy. Kluci když jsou naštvaní (např. když jim něco zakážu), tak dělají postupně všechno, co mají zakázané... Grrrr.... 😠 A tak prostě zařvu NESMÍŠ, NEDĚLEJ, NECHEJ, NE,... 😨

u tohohle to u nás ze začátku taky bylo spíš nesmíš, ne a ne...teď spíš, že to kytičku bolí, televize by udělala bác a nebyla by žádná pohádka...u toho máme takový ty strašně utrápený obličeje, že už to radši nedělá...občas něco zkusí, ale dá se...u nás je spíš problém, že šíleně vyvádí na odrážedle...jakože jezdí bez držení, schválně dělá smyky...teď je velmi oblíbený u něj, že vleze na motorku, nohy dá na to sedátko, je jakoby v podřepu a zkouší se ještě pouštět rukama a balancuje na ní (viděl krasojezdce na koních, tak asi proto 😒 ) 😀 😀 nejlepší je, že přitom tou svojí hatmatilkou říká, něco jako...pozor já udělám bác...když nespadne, tak říká neni auví 😀 😀 ...takže trošku sebedestrukční sklony má...ale tohle mu nevymluvím, ví...že může spadnou a mít auví...ale je mu to fuk

a jinak malej smí na zeď kreslit jen křídou...ta jde hezky oprášit 😉 a ty drobečky po modelíně si pak sám vysaje 😀 😀

shaula - to je hodně asi o jednotlivým dítěti...nenech se vyvést z rovnováhy, máš to všechno double 😀 . určitě to nejde vždycky .....petr prostě je v tomhle zlatej, je klidas a mudrc - takže funguje ten můj systém. jinak já jsem mu prostě nikdy nedovolila už podruhý udělat věc, která byla pro něj nebezpečná nebo pro mě prostě nepřijatelná - nevím, třeba to házení hraček do plazmy a tak. udělal to jednou, já udělala čoooromooorooo jako že to se nedělá. zkusil to znovu - lítaly hromy blesky a pak už všechno jen zkusí - a pozoruje mě, co já na to a někdy se i pochválí a pohladí, jako že hodnej, že ze židle se na radiátor a pak na okno prostě neleze 😀 😀 😀 . ale ověřilla jsem si, že to chce v těch fakt důležitejch věcech (neřeším drobky a kapky a hračky a zlitou koupelnu) být naprosto nekompromisní, jim to poskytuje kupodivu jistotu - vědí přesně, jak to je. špatně snášejí chaos - jednou to můžeš, pak ne - a proč? proto to dělají opakovaně.
a asi už to tu někde je, ale docela fajn je mít jen opravdu pár "NE", zásdaních, pak si je snadno pamatujou a dodržujou, berou je jako něco výjimečnýho. ostatní věci se dají vysvětlit, okecat 😀 , převést pozornost a tak. u nás je hlavní skákání na gauči bez někoho dalšího - máme vysoký sezení od země, pak ze židle někam vejš 😀 😀 a pak výsadek z auta - bydlíme na vesnici a autem jezdíme denně a všude, když vystoupíme, vysadím ho a on ví, že nemá zdrhat, počká na mě než poberu věci a zamknu. na parkovištích je to o život 😀 .

jsme mimo téma, ale fajn debata, schwarz - ta křída je dobrej nápad, taky to ted řeším, jak ho nechat se vyřádit a nemalovat celej byt....

ber...já bych spíš potřeboval vědět, proč u NE, které směřuje na lezení po stole to funguje a na to odrážedlo ani čoromoro, jak píšeš...zrovna u tohohle si nedá říct, ikdyby měl mít prdku fialovou 😅

shaula, jo když nepomáhá domluva, jakože to nesmí, protože by se televize rozbila a nebyla by pohádka a hračka by se rozbila a bla bla 😀, tak se doporučuje ostré a rázné "ne", chytneš dítko třeba pevně za ruku, díváš se mu do očí a velmi rázně řekneš ne a dál už se nebavíš proč a jak a nač, pokud to dělá dál, tak rázné ne zopakuješ, nám toto hodně zabíralo, a Karp v té knížce Nejšťastnější batole ještě doporučuje na menší batolata zavrčet, svraštit obličej a vrčet, i když je to směšný, jsou to prostě podle něj malí šimpanzi a normální řeči ještě nerozumějí, chce to tu batoletštinu 😀

my máme taky trošku počmárané zdi, až tak mi to nevadí, ale máme novej barák, nově vymalované, takže usměrňujeme 🙂

jinak mě samozřejmě vytáčí, když dcera dělá nebezpečné věci, teď leze různě po výškách, věčně stojí na židli, skáče, dneska si sedla na židli a jala se nožkama odstrkovat od stolu, už jsem si malovala, jak spadne i se židlí do zadu na hlavu, tak to samozřejmě zasahuju...

Berenika, to bude fakt povahou, já dělám čoromoro denně, řvu jak tur, div nevyplivnu plíce, dostali i po ručičce, i na zadek. Pobrečí si a jak skončí, jdou to opakovat znovu 🙄
Nechci je stále mlátit, takže když dělají něco, co nesmí (např. to mlácení doTV), tak napřed klidným hlasem řeknu "nebouchej do televize, pojď sem, budeme si hrát s kostkami" (nebo čímkoliv jiným, prostě se snažím odvést pozornost). Nepomůže, mlátí dál, tak zvýším hlas, potřetí zařvu a počtvrté už letím. Dělám něco blbě? Nebo když třeba lomcují s lampou, odstrkávám jim ručičky, dávám jim do nich jiné hračky, ale už tohle samotné je rozčílí a začnou brečet a vzteky kopat kolem sebe... Někdy už mi z toho fakt hrabe. Nemám pocit, že by těch zákazů měli nějak hodně, ale kurnik už je jim rok a půl, tak když zařvu, měli by se zarazit a přestat dělat to, co právě dělají... Takhle mi pak někdy vletí pod auto, přestože po nich budu řvát stůj... Už fakt nevíme, co s nimi. ☹

Manža už vyhrožuje, že někdy dostanou OPRAVDU POŘÁDNÝ výprask. Podle mě to nic nevyřeší, akorát se nás budou bát (možná). Už jsem zkoušela i to vysvětlování - netrhej kytičce lístečky, kytičku to bolí, bude mít au a bude plakat... Hm, koukají na mě a smějí se mi do obličeje. Jak skončí kázání, utrhnou další lístek 🙄

artuse...přesně tak jak píšeš to dělám...buď malej nerozumí batoletštině nebo prostě v tomhle bude jen svojí hlavu...asi to opravdu chce dělat...bude z něj asi kaskadér 😅

shauli Danda ten lístek taky utrhne, i když zařvu. A pak mi řekne - listek je smutnej, Danda utrhl, tož co s ním?
Je fakt, že např. z taty má respekt. Když jí a už nechce, stačí říct, zavolám tatu a on ne ne a dojí všechno. Přitom tata to nebije, akorát mu dá na zadek (no pro někoho je to asi bití pro mě ne 😀 ) a mají spolu hezký vztah.
Někdy, když je rozjívenej, tak se ho třeba tata zeptá Chceš na zadek? A on třeba řekne jo, jde k němu, otočí se a čeká na plácnutí 🙂.
Ale jinak je třeba schopnej mi poděkovat večer při spaní, že jsem mu něco koupila, nebo dala, na co si vzpomene....to je zlatíčko, jen přes den zlobí. Ale jak říká moje máti, to by ani nebylo děcko, aby nezlobilo 🙂

shaula, zkus to rázné ostré "ne" a kdyžtak to vrčení 😅 - viz příspěvěk výše...u nás to fakt pomáhalo, to plácání a řvaní je k ničemu, je to ještě víc rozvrkočí...ještě se kdyžtak doporučuje metoda "izolace" 😅, když opravdu ne a ne poslechnout nebo se hodně vztekají, tak je odneseš do místnosti, kde se jim nemůže nic stát a necháš chvíli o samotě, ale to jsem nikdy neaplikovala, tak nevím....já akorát někdy, když se malá hodně vzteká, odejdu na chvíli u místnosti, aby neměla obecenstvo, ale jí to až tak nevadí, že tam nejsem... 😅

shaula, já nevím, jen jsem ti napsala, jak se snažím nezešedivět a jak to dělám s petrem, samozřejmě to není univerzální....možná bych tam, kde nechceš ustoupit - prostě rovnou přešla k tomu tvému bodu tři - startuju. prostě aby poznali, že někdy je to jen napomenutí ( neházej rohlík na zem 😉 ) a něco že je opravdu "NE". Strašně blbě se to píše, já se asi neumím vymáčknout.
Třeba někdy když "kraví" (dělá kraviny, pardon, prostě jen blbne a já vím, že je to jen hra a rozjívenost), tak ho napomenu jinak - řeknu třeba: víš co miláčku? kdo tu nadělal ten binec? on mi odpoví: táta. a já: tak si pro něj jdi a uklidte to tady. A on fakt i z toho pozná, že se jakoby zlobím a padá pro tátu a uklízet.
Ale když třeba vyjde ze dveří bytu a okamžitě začne zdolávat schody, což ještě moc neumí, hned vystartuju a děsně ošklivě 😀 ho sprdnu a zabručím a dělám, že je konec světa 😀 .