Nejspíš čekám dítě s někým jiným, než se svým přítelem

radunka27
13. pro 2013

Jsem v naprosto zoufalé situaci, čekám miminko,ale více procent přikláním k tomu, že děťátko jsem počala s někým jiným než s mým přítelem.Rozhodla jsem se ale pro to, že si děťátko nechám a přivedu na svět.Těhotenství se pro mě ale změnilo v peklo,to že příteli takhle lžu a klamu všechny kolem sebe,mě ubíjí....není dne abych s pocitem, jak špatný člověk jsem, nevstávala a večer neulehala do postele.Pláču a vyčítám si vše, co jsem způsobila, jak nezodpovědně jsem se zachovala...proč jsem se nepřiznala hned na začátku,teď je to pro mě těžší a těžší..už nevím jak dál, tolik moc nechci o přítele přijít,ale s tím co nosím pod srdíčkem a v srdci se žít nedá....je tu některá ,která se dostala do stejné situace jako já? Jestli tu si,pověz,jakpak si se rozhodla.....PROSÍM.

kacii
16. pro 2013

@marukm no ja jsem nerekla neradit a jak idealne...to byla reakce na ty co ani poradit nechtely a jen sem napsaly, ze by to nikdy neudelaly a jak jim by se to nestalo a at si dotycna za trest trpi kdyz je takova nevernice...samozrejme ze rady jsou podle me vzdycky minene dobre a podle nasich zkusentsti a toho jake jsou a podle me proto odlisne a to je v poradku 😉

marukm
16. pro 2013

@kacii Aha. Tak to jo.;)

kacii
16. pro 2013

@lenkalenulka 😀 😀 😀 zrovna vas prispevek mi prijde neco co dokonale vystihuje virtualni kamenovani

jenny.kay
16. pro 2013

Mně nepřijde vůči partnerovi fér to tajit. Manžel má kamaráda, který se oženil a šťastně vychovával syna. Manželka od něj pak utekla s tím, že dítě není jeho, ale musí na něj platit alimenty, protože je za otce úřady považován. holka se mu směje, žije si s jiným a chudák kluk platí jak mourovatej na cizí dítě. O tom pocitu hořkosti z oklamání ani nemluvě. Stát se může ledacos, ale je pak nutné nést následky svého chování. Takže by bylo slušné to příteli říct, pokud si ho a vašeho vztahu aspoň trochu vážíš

lenkalenulka
16. pro 2013

Kacii to je asi jen vas nazor🙂 kdyz si prictete komenty🙂

kacii
16. pro 2013

@lenkalenulka 😀 😀 😀 dokazete opravdu zvednout naladu, dekuju 😉

lenkalenulka
16. pro 2013

😝

dadushe
16. pro 2013

Z mého pohledu, pokud někdo podvede a trápí ho to, dobře mu tak. Neměl by být sobec a kazit tím život tomu druhému ve vztahu, že ho hryže svědomí? Ber to jako trest za to, cos udělala, tím, že to vybalíš na přítele se ti sice uleví, ale jeho to zničí. Snažila bych se mu to ze srdce vynahradit jinak, ale určitě bych se nepřiznávala, pokud si nebudu 100% jistá, že dítě není jeho. Souhlasím s názorem udělat si "natajňačku" v těhotenství test DNA (otcovství) a podle výsledku buď A) je to přítelovo = budu držet pusu, sypat si po nocích popel na hlavu a vynahradím to příteli jinak.B) není to přítelovo = přiznám se mu, protože by to bylo svinstvo ještě větší než nevěra takhle ho klamat a svoje dítě taky. Tak bych to řešila já... 😝

liss_durman
16. pro 2013

@radunka27 Asi nemá smysl se tu zamýšlet jak a proč se to stalo. Stalo se a ty chceš znát názor ostatních. Jak dlouho jsi těhotná? Přítele jsi podvedla (jednou - víckrát) nebo jsi předtím měla jiného a nevěděla jsi, že jsi těhotná? Jak velká pravděpodobnost je, že je dítě přítele a toho druhého? Zkus si promítnout, jak to bylo v době předpokládané ovulace a spočítej si to procentuelně. Jinak tohle je opravdu hrozná situace a možná jedna z těch, kdy bych nejspíš volila interupci. Jsem odpůrce potratů, ale v tomhle případě by možná stála za zvážení. S tím, že bys příteli řekla, žes potratila. Já vím, že mě tu všichni ukamenují, ale pokud nedokážeš žít s tím, že přítel nebude vědět, že dítě případně není jeho, budeš mu to muset říct. To s velkou pravděpodobností zapříčiní váš rozchod a dítě bude vyrůstat bez rodinného zázemí, ty to budeš snášet kdovíjak a prostě nebude to dobré ☹ To opravdu nejsou vhodné podmínky pro založení rodiny. Pokud myslíš, že si se svým svědomím poradíš a dokážeš lhát, asi by to šlo. Koneckonců kukaččích dětí je pořád dost a ve spoustě případů se to nikdy neprovalilo. Ale zdá se mi, že jsi čestná a tohle nevydržíš.

samarkaaa
16. pro 2013

Božeeee!!! Tota žensá potřebuje podpořit, nééé věty typu Néé to já bych nikdy neudělala, Já bych se chránila.....dotyčná paní předpokládám že ujela a těhotná být asik nechtěla. Opravdu nezáviděníhodná situace ☹
Jak poradit....
Určitě to řešit co nejdřív, nevím v jakém stadiu těhotenství jsi, ale předpokládám, že na interupci už je pozdě..
Jsi to ty, která zná svého přítele nejlépe, jaký je, jak asi bude reagovat na větu: Drahý víš, to dítě není tvoje.
Jak by se tadyk všechny přiznávaly, tak si myslím, že realita je poněkud jinačí. Zatloukat, zatloukat, zatloukat... Ale zase vydržet to po celý život. Ale nejsi první ani poslední, komu se tato nepříjemná situace přihodila..
Ujasni si sama, co je pro Tebe nejlepší, pokud je to přítel nebo dítě. Zní to hrozně, ale musíš spíše počítat i s variantou, že Tě opustí...protože ješitnost chlapů a lidskou vlastností je spíše nohy podrazit a neodpustit si rýpnutí alias Tý Rudo, ty ale nemáš modré oči...a to blond hááro......
Ale na druhou stranu, miminko za nic nemůže...
A z vlastní zkušenosti: Před těhotenstvím byl mým Bohem můj muž, teď už je tou bohyní má dcera..... 🙂

dadushe
16. pro 2013

@liss_durman Jdu tě kamenovat 😎 Né jako važně interupce? Připadá mi to jako místo stát jednou nohou v kanálu skočit si tam rovnou šipku. Trápí ji výčitky svědomí pro nevěru, takže rada zlikvidovat svoje dítě, potom to vylhat příteli, že to bylo přírodně a celý si to obhájit "humáními" důvody, že lepší je pro potencionální dítě, když umře teď, než aby si žilo život bez rodinného zázemí....fůha, teda v žebříčku humusů todle řešení dávám zatím na první místo 😎

liss_durman
16. pro 2013

@dadushe Já teda když si zkusím představit situaci, kdy jsem provedla něco hrozného někomu, koho mám ráda, trápí mě to, nedokážu žít s tím, abych mu to neřekla a kdybych to řekla, tak by mě na 99% opustil a nenáviděl a já bych se v takovýhle náročný situaci měla umět postarat o sebe a ještě o dítě... No nevím, ty si to umíš představit? Jako tohle je neskutečně stresující, možná je i v situaci, že nemá kam jít, já vážně nevím. Ani dítěti to dobře nedělá, mimochodem, a mohlo by z toho stresu mít i následky. Toto je pro mě situace, kdy bych asi uvažovala o potratu. Na druhou stranu, možná je to všechno zbytečný a dítě je opravdu jejího partnera. Stejně si ale nejsem jistá, jestli je tazatelka zralá natolik, aby se z chyby poučila a aby nic podobného znovu neudělala. Je to opravdu těžká situace a neříkám, že přivést dítě do rodiny bez otce je tak velkou překážkou, dneska je to běžné, ale obvykle u žen, které jsou zajištěné a mají určitý věk. A ne takových, které si hrají na vážný vztah a pak v něm nejsou schopné žít. Pravděpodobně nebude schopná mít vztah ani s vlastním dítětem natož s jiným mužem, který by mu mohl být otcem. Docela si to dokážu představit v nejtmavějších barvách (ale vůbec to tak nemusí být, neznáme ji a třeba to bylo fakt jen ojedinělé uklouznutí). Ale pokud by to bylo tak černé, jak si myslím, asi by se mi varianta potratu zdála jako nejmenší zlo vzhledem ke všem zúčastněným. Je to můj názor, souhlasit nemusíš.

marukm
16. pro 2013

@dadushe To záleží na úhlu pohledu. Mému žebříčku humusů zase vévodí "hlavně zatloukej, udělej si další a doufej, že s tebou pak zůstane". 🙂

dadushe
16. pro 2013

@liss_durman Když provedu něco hrozného chlapovi, kterého mám ráda a nedokážu se s tím srovnat, tak přece nebudu provádět ještě něco horšího svému zatím nenarozenému dítěti, protože logicky asi bych se s tím taky nesrovnala, tak to chápu. 😕 Přece nemůžu zaplácnout špatné svědomí z nevěry potratem, čím si potom jako pomůžu? Chlácholit se pak tím, že pro dítě "to je to nejlepší", stejně jsem se v těhu stresovala, bylo by postižený, žilo by v neúplný rodině, chlap mi tu nevěru "lépe odpustí", protože v tom nebude mimčo...Za mě to chce přijmout zodpovědnost za svoje činy. Udělala jsem něco opravdu špatného - ok, pokusím se to napravit vynahradím to, nikdy svoje jednání nezopakuju a zahrnu chlapa maximální láskou. Uvážím, jestli moje sypání popele na hlavu nepodělá život lidem kolem mě, pokud ano, budu si ten popel sypat soukromě, ať mě svědomí žere jak chce, protože tohle těm milovaným dlužím. A pokud dítě není přítele? V tom případě bych to všechno přiznala a přijala plně důsledky. Tomu malému jsem tím pádem připravila docela náročný vstup do života a opět je tu ta zodpovědnost. Mám zodpovědnost za toho prcka a prostě vynahradím mu to co to půjde 🙂 Ve všem, co se snažím chápat je pro mě prostě potrat v tomto případě jasně špatná cesta. (BTW je to stejně fuk, protože zakladatelka si chce mimčo nechat 😉)

akita
16. pro 2013

Stalo se to mému bratranci..chodil a bydlel roky s přítelkyní, pak přišlo těhotenství..narodil se David a dostal jeho jméno..Pak to maminka nevydržela a přiznala se, že D. není jeho, ale jejich kamaráda, co se s ním nějakou dobu stýkala..Testy dna to potvrdily, následoval bratrancův těžký krok. Odejít od syna, o kterém byl přesvědčen, že je jeho ( byl i u porodu ), vyrovnání se s pocitem, že jeho žena mu byla nevěrná, pocit ztráty všeho ( dítě je prostě všechno )..prostě hrůza ( podotýkám, že je to moc hezký a chytrý a zajištěný a schopný chlap..no prostě jsem to nepochopila, ale pod pokličku nikdo nevidí, mohli mít milion potíží, mohla s ním být nuda nebo cokoliv - jejich věc ). Chci jen říct, že je to pro chlapa strašně těžké a v důsledku i děsivě nefér, protože pokud je uveden v RL , tím pádem má vyživovací povinnost ( i k dříve či později zjištěné kukačce ). Vím, že dnes je to malinko jinak, ale on to zjistil pozdě a proto následovalo martyrium s popřením otcovství a to měl ještě štěstí, že ten pravý otec byl ochoten přiznat své otcovství, protože by mohl roky platit na dítě, které není jeho a navíc by se mu tím pádem hůř vyrovnávalo s pocitem zrady..Nebudu radit, každého může potkat cokoliv, myslím, že odsouzení není na místě od nikoho, protože nevím co bylo a proč atd..Jen jsem chtěla nabídnout pohled, který se mi naskytl na člověka, který mi je blízký..myslím, že byl na pokraji sil..Být fér je osvobozující..bude to třeba těžké, ale mít pocit, že jsem nikomu vědomě neublížila( v tomto případě dvakrát ) je dle mě nakonec to nejlepší..

ajinkafo
16. pro 2013

Znám tento příběh z pohledu muže. Když přišel druhý den po porodu za manželkou s kyticí květin, potkal se tam s jejím milencem, který si taky myslel, že je otcem. Jeden o druhém dřív nevěděli. Obrovský pocit zrady, díval se na novorozené dítě a nevěděl, jestli se má radovat, že má dceru anebo se sbalit a vypadnout, protože dítě může být milence. Testy DNA potvrdily manželovo otcovství, ale vztah už s manželkou nikdy dohromady nedali.
Pokud jsou testy, které zjistí otcovství ještě v období nitroděložního vývoje, nechala bych je udělat. Jestli bude dítě manžela, tak si oddechneš, jestli ne, šla bych s pravdou ven. Nedokážu si představit, že by tvůj partner prožíval euforii z toho, že se stal otcem, díval se, jak jeho dítě roste a jednou zjistil, že dítě není jeho. .

weri1
16. pro 2013

tak jsem si pročetla příspěvky, nechtěla jsem psát, ptž ani nevím co, nikoho neodsuzuji, stát se může každýmu, jen chci zareagovat na @akita ....ne ve zlém 🙂
proč se zřít otcovství ? jen proto, že není moje krev ? ale byl u porodu, vychovával ho jako vlastního a jen proto,že zjistil, že není jeho, tak ho přestal mít rád ? já to nějak nechápu

akita
16. pro 2013

@weri1 nene ona chtěla aby to tak bylo víš? Neunesla to a proto mu to řekla. On by myslím sám ani nepřišel na to, že není jeho..miloval ho a o to to bylo pro něj horší..musel odejít od něj, z domu, který si pořídili..prostě deset let života v háji..

eimmy
16. pro 2013

dnes se tu sešly snad samé světice... zakladatelka nepotřebuje číst jaká je k... a jak je to nemorální apod. chtěla spíš najít u někoho útěchu a porozumnění ale zde je zřejmně nenajde. Je mi z toho slušně řečeno na zvracení jak tu všechny moralizujete, vyčítáte ani jedna se neumíte vžít do dané situace ale soudit to vám jde

zmaldik
16. pro 2013

@eimmy moje rec, konecne nekdo s nazorem.

weri1
16. pro 2013

@akita já to myslela tak, že když mu to řekla, tak vlastně zjistil, že není jeho, ale to není důvod mít to dítě přestat rád ? není otec ten kdo splodí, ale ten kdo vychová....zkus to ze svého hlediska, taky by ses nezřekla svýho dítěte, kdyby jsi zjistila, že není tvoje....

weri1
16. pro 2013

@eimmy souhlasím

weri1
16. pro 2013

@akita ono asi stejně je to po několika letech promlčený nebo ne ?

bonavoxa
16. pro 2013

Já jsem podobný případ. jako vdaná jsem počala s díťě s jiným, ale já si vybrala nakonec přítele a žiju s nímm i vychovávám malou. Během téhotenství jsme nechtéla nic ménit, ani doktory, ani občanství, protože je přítel slovák, takže manžel sice tušil, že by nemusela být jeho, ale staral se o ni jako o vlastní a byl i u porodu. V nemocnici se u me strídali. Nestihla jsem se rozvést, tkaž malá je papírove manželova a ten se musí o otcovství rozhodnout soudne na základe testu dna. říct, neříct..otázka..kolikrát todíté není podobné nikomu..nebo se to zaqhraje, že je podobné na prarodiče..a celý život je v klidu. nebo \říct a partner ho přijme, pokud má na to povahu..Ty znáš svého muže, tak sna vymyslíš, který typ je on.

akita
16. pro 2013

@weri1 Nevím jak to myslíš? Ona ho nechala prožít celé těhotenstrví, porod a pár měsíců života a pak mu řekla, že david není jeho a že bude žít s jeho pravým otcem..on ho měl rád a nepřestal ho mít nikdy rád, ale je to taky bolest..nebo jsem to napsala nějak debilně, že to z toho není cítit? Já jsem jen svým příspěvkem ctěla jsem poskytnout pohled který znám já ze své blízkosti aniž bych ji nějak kritizovala, moralizovala atd. jen jsen napsala, co znám..a nehodlám to nijak pitvat..možná jsem se vyjádřila nějak nepochopitelně, ale asi mě to přesvědčilo o tom, že zde opravdu nemá cenu cokoliv přispívat, protože nemám zapotřebí dostávat kamenem..
O promlčení nevím co myslíš..psala jsem, že absolvoval na státtním zastupitelství proces popření otcovství, jeho pravý otecje v jeho rodném listě, opustil svou rodinu, ve které žil a žije ( teda pravděpodobně ) s katkou a davídkem. Davidovi je už tak šest let myslím..je to prostě dlouho..

bonavoxa
16. pro 2013

@akita Je to pravda, že muž, který se fakt těší na malé, prožívá vyšetření, obavy, je u porodu, chová to malé uječené, nespí, přebaluje,...a pak se dozví, že malé není jeho, tak je to šílená bolest, ztráta, prázdnota, zrada.

kacenka1979
16. pro 2013

tezka situace...pokud chces poradit kdo by mohl byt otcem tak zjistit se to da dle ultra +-3-5max. dni....ale chce to kvalitni ultrazvuk ....a presne mereni a to alpon 3po sobe nejlepe 9-11-13tt...pak testy z krve ty stoji ale 40 000....jestli chces tak mi napis do soukrome zpravy a muzem to zkusit dat dohromady....ps nesoudim...stalo se je to tezke ale udelala jsi jednu fajn vec nechala jsi si to nejcenejsi co vzivote budes mit!!!🙂 a je to tezky ...ale myslet na to budes az do porodu...

dadushe
17. pro 2013

@eimmy Samé světice? 😕 Já teda nevím, poctivě jsem tu diskuzi znova prolezla a fakt mi přijde, že některé holčiny píšou dost pěkné a podporující věci, některé se snaží poradit z vlastní zkušenosti, jiné se pokouší vžít a přemýšlí, jak by to řešily samotné....(stejně jako některé moralizují a odsuzují) Co tím chci říct....netřeba nás tu všechny "stírat" a házet do jednoho zvracecího pytlíku🙂 , všichni tu rozhodně nesoudí a jsem si 100% jistá, že se tu najde aspoň jedna z dam, která si podobnou zkušeností prošla, tudíž se vžívá víc než dost.... 😎 Vše dobré. 😉

liss_durman
17. pro 2013

@dadushe My dvě si asi úplně neporozumíme. Ty jsi evidentně odpůrkyně potratu za každou cenu. Já je neuznávám, ale chápu, že jsou určité životní situace, kdy je to nejmenší zlo. V tomhle případě by mi to přišlo jako nejmenší zlo. Pokud je ochotná vyjít s pravdou ven a srovnat se s tím, že se na ni oba chlapi vykašlou, starat se zodpovědně o své dítě a vytvořit spokojenou a fungující rodinu, proč ne. Já tu slečnu osobně neznám, takže nevím, jakou má povahu. Ale když neumí být věrná příteli, kterého údajně hrozně miluje, nedělá na mě dobrý dojem, že by dokázala navázat dobrý vztah se svým dítětem. A samozřejmě vždycky přijde čas na výčitky a nedej bože, aby si na dítěti vylévala, že se jí rozbil vztah. Mně prostě tohle zavání naprosto afunkčním modelem rodiny a nechci ani domýšlet, co by to mělo za následky. Ale třeba se mýlím a je to úplně normální ženská, která prostě jen jednou uklouzla a dostane-li další šanci, bude už do konce života sekat dobrotu. Těžko říct. Nicméně jsou to opravdu zbytečné dohady, protože evidentně o potratu vůbec nepřemýšlí. Takže já bych asi v tomto případě sebrala odvahu a šla s pravdou ven, ať vím, na čem jsem. Nejlepší by samozřejmě bylo si to nejdřív ověřit nějakým testem DNA, ale nevím, jak je to u nenarozených dětí, jestli to vůbec jde a jaká je finanční dostupnost.

chris_n
17. pro 2013

není to uz jedno? tazatelka stejne uz nic dalšího nenapsala, coz by bylo fajn, kdyby napsala, jak to dopadlo... a vy se tu jen zbytecne dohadujete.