Obrečela některá maminka pohlaví svého miminka?

marcelina: já jsem dlouho nemohla otěhotnět a podařilo se to až po ivf, a to zrovna dvojčata. Samozřejmě, že když jsem si myslela, že mít děcko snad nebudu, byla bych vděčná za holku i kluka, vůbec jsem to neřešila, ale když jsem konečně otěhotněla, tak jsem si říkala, že ta šance aspoň na jednu holku je velká a že snad jedna bude. Když jsem se na ultrazvuku dozvěděla, že to budou dva kluci, tak jsem se vzpamatovávala docela dlouho a ještě pořád nad tou holčičkou trošku zasmutním - u těch dvojčat je to takové definitivní, třetí děcko už skoro určitě nebude...

Já už teď ty svoje kluky moc miluju a vůbec si nemyslím, že bych je měla mít nějak mín ráda jak holky, ale prostě měla jsem pocit, že té holce můžu víc rozumět, vytvořit si s ní lepší vztah... já mám ségru, moje mamka je ze tří sester, prostě mi to přišlo tak nějak přirozené, vůbec na kluky jako na malé mimča nejsem zvyklá, no nevím, jak to popsat.

Samozřejmě, být z toho nějak dlouhodobě zklamaná nebo to děcko nemít ráda, to je fakt pitomost, ale jak to vidím u sebe, tak tahle reakce je prostě u někoho přirozená a nejde si ji vyčítat, každý to prostě má jinak, takže zase se mi nelíbí, když to někdo odsuzuje bez náznaku pochopení. Jak říkám - ano, dlouho nám to nešlo, bylo mi to úplně jedno, ale stejně jsem taky zareagovala mírným šokem, a nic s tím nešlo dělat. Ale panenku, kterou jsem pro případnou holku měla koupenou 🙂, jsem darovala sobě, vždycky jsem takovou chtěla 🙂.

fial: super příspěvek 😉

Mě to bylo jedno, ale myslela jsem si že to bude kluk.... A když mi to plodová voda prozradila - měli jsme s man´želem obrovskou radost... najednou ´to nebylo mimi, ale Tomášek... a když jsme ho viděli na 4 D ultrazvuku... no nádhera... ted si při každém kopnutí představím jeho tvář... ale to sem nepatří. Chci jen říct, že se nedivím maminkám, které mají jiné pohlaví než si přáli, že jim při opačné informaci ukápne pár slziček... protože za chvilku se určitě začnou těšit... 😉

marselina: já úplně chápu, proč jsi tu diskuzi založila - já sama jsem nechápala, jak vůbec můžu reagovat smutkem a šokem, prostě člověk se vůbec v sobě nevyzná, možná jsou to prostě hormony... i proto je důležité se z toho vykecat. Kdybych byla ještě ve fázi dlouholeté snažilky, jako ještě před nedávnem, nebo pokud bych o mimi přišla, tak taky budu reagovat nepochopením. Ale stějně, Marsi - já už se na ty kluky stejně hrozně těším, pořád se mi o nich zdá, o té holčičce už moc neuvažuju, člověk se rychle přizpůsobí...

to mas pravdu, clovek se rychle prizpusobi. Kazdopadne mas pravdu i s tim, ze z pohledu konkretne mne - jako ze jsem otehotnela bez problemu a necekane, tak to mozna beru jinak nez ty,ktere se dlouho snazi nebo musi na IVF, tam je to dite uz tak vymodlene, ze zadny preference nejsou

Ahoj, já jsem pohlaví miminka obrečela...ale bylo to jinak než to takhle zní. Jsem přenašečka jedné genetické nemoci, která se přenáší na chlapečky a ty jsou pak hodně nemocný, takže když mi zavolali z genetiky, že čekám chlapačka, tak jsem to doopravdy obrečela...ale jenom z toho důvodu, že jsem se bála, že když to vyšetření dopadne špatně, tak ho budu muset dát pryč...kdyby mi řekli, že čekám holčičku, tak by to bylo všechno bez problémů. Ale jsem šťastná, že všechno dobře dopadlo a že mám takový zlobidlo jako mám 😵😵

Jooo a jinak máme ve vesnici rodinu co mají chlapečka a když šel do první třídy tak se rozhodli, že chtějí ještě jedno a že to snad už bude konečně holčička....nooo a narodili se jim trojčátka 😀 Kluci 😀😀

A pak tu bydlí ještě jedny, co mají dva kluky (6let a 3roky) a chtěli do třetice holčičku, tak šli k nějakému psychotronikovi a ten jim řekl kdy se mají snažit a že to bude holčička....noo a mají třetího kluka 😀 ale ty to fakt prý obrečeli všichni...včetně těch malých kluků.

Naprosto souhlasím s Ronie, zcela vyjádřila můj názor 😉

jsem ráda,že nejsem sama kter tohle prožívá nebo prožila,ani jsem nečekala že nás bude tolik.

fiallinka:je dobře že se těšíš na miminka a hned na dvě,to je krásný,já se bála aby jsme taky nečekali dvojčátka máme v rodině dokonce dvoje,zatím se nám to vyhýbá,ale říkali jsme si s manželem že když bysme zvládali po všech stránkách dvě dítka,tak proč nejít i do třetího,třeba se zadaří.
i já se na miminko těším a náš synek taky,chodí hladí mi bříško,říká mimi hají a pusinkuje ho,jen v tom m á trošku zmatek,pořád nám říkal že budeme mít kluka a bude se jmenovat katka,tak nevím jak to teda uděláme 😅 😅 😅

papuellku plně chápu a přeju jí, ať se u té tvrdé rány brzo vzpamatuje a těší se ze synáčka dovjnásob - i za mamku ☹

Ja si strasne moc prala holku a povedlo se kluka bych obrecela 😕

Já jsem pohlaví neobrečela nikdy, neb se snažíme a léčíme už 6. rok a mimi stále nepřichází....Já obrečím až to, pokud nějaké mimi bude konečně na cestě a to pouze radostí 😉

ani by mě to nenapadlo, i kdybych měla mít 5 holek nebo 5 kluků...

ale můj bratránek prý bulel, když se mu narodila holka - chtěl kluka 😖

Já jsem si moc přála holčičku. Když nám lékař poprvé řekl, že to vypadá na holku, ale samozřejmě to nebylo na 100%, tak jsme byli šťastní. Vůbec jsem si nechtěla připustit, že by to mohl být kluk a raději jsem se už ani neptala, abych nebyla zklamaná. Vyšlo to a máme Sofinku. Kdyby to nakonec byl kluk asi bych byla trošku smutná, protože holčička je prostě holčička, ale obrečet, to asi ne. A jestli půjdem do druhého, tak bych zase chtěla holku, ale kluk by už taky nevadil, protože jedna se mi už splnila 😉 .

já brečela už jen při pohledu na mimíska na uzv a při verdiktu lékaře že je zdravé že je zdravé.
Brečet nad tím,že čekám pohlaví jiné než bych si přála mi přijde jako rouhání se!!!!

Důležité je jen to aby bylo úplně zdravé 🙂

Kdyz si vas ctu, tak je to takove srandovni a smutne zaroven. Pochopim to u zenske, ze si treba zasmutni, kdyz nema svou vytouzenou princeznu, ale u chlapa je to takoveho divne. Kdyby se mi MP rozbrecel u rozkroku, ze chtel kluka, tak bych ho asi poslala nekam.
Naštěstí máme to štěstí, že jsme si oba přáli holku a máme svou krásnou, zdravou a inteligentní princeznu. Já jsem brečela štěstím, když mi to řekla DR na UTZ a hnedka to volala manzovi. Akorát mě mrzí, že to na mě Dr tak vyhrkla a ani se nezeptala, jestli to chci vědět.

Já jsem určitě pohlaví neobrečela.Chtěla jsem sice asi o trošičku víc holčičku,ale jsem vždycky šťastná,že kontrola dopadne dobře.Nehledě na to,že když jdeme na velký UTZ,tak je tam vždycky nějaká maminka,které to nedopadne dobře a vidět tam někoho plakat na chodbě,tak ta pokora ve vás je,ať chcete nebo ne.Ale mám ve svém okolí maminky,které to nevzaly nejlíp nebo to dokonce obrečely.Rozhodně jim to nemám za zlé,hormony udělají svoje a každá na to máme právo.

Vyhýbám se diskusím,kde píší holky o tom,jak o miminko přišly,protože mě to rozrušuje a nechci si nic takového připouštět.Proto mě vždycky "naštve",když se tímhle začnou zahlcovat úplně nevinné diskuse.Zkuste myslet na to,že ne všem to dělá dobře a ne všechny to chceme číst.Vím,že to k životu bohužel patří a každá víme,že to riziko je tady vždycky,ale myslím,že od toho tu jsou diskuse,kam to patří.Je mi líto každé,které se to stane,ale není potřeba to psát všude,kde si jenom někdo povzdechne nad něčím,co jinému nepříjde důležité.Díky.

marcelina: to "obrečení" je spíš o tom, že člověk se těžko vyrovnává s představama, které v sobě, byť i zcela nevědomky, nosí. Já ještě teď pořád nějak nemůžu věřit těm dvojčatům, že tam fakt jsou 🙂, prostě jsem si sebe nikdy jako mamku dvojčat nepředstavovala a nikdo v okolí je nemá, člověk se s tím taky musel tak nějak "smířit" - jsem strašně ráda, že budou dvě naráz, ale je to šok skoro pro všechny holky, co to zjistí 🙂. Stejně tak je to s tím pohlavím - někdo si to vysní, představuje, má to v sobě nějak zafixované a pak najednou je to jinak...

Já jsem si o trochu víc přála holčičku a to hlavně proto, že u nás ve vesnici se rodili tou dobou samí chlapečci, tak jsem si řekla, že už to přece musíme protrhnout... no a ve 20tt nám řekli, že to bude kluk... přítel byl nadšený a já si první den pořád říkala, že to ještě není stoprocentní - přes noc se ve mně cosi zlomilo a ráno jsem byla šťastná, že budu mít doma dva chlapy... že se o mě budou starat, chránit mě... takže jsem se začala na našeho malého strašně moc těšit! a když se pak narodil bylo to to největší štěstí.
a víte, co? příště si přeju zase kluka a protože přemýšlíme o dětech třech - přála bych si mít kluky tři!! 😉 😀 😉 někdo mi to sice nevěří, ale já si to tak o pravdu přeju! 😀

já jsem děsně chtěla holku, každej mi tipoval kluka..a na UZV ve 20tt mi řekli, že stopro kluk...takže jsem to čekala...a v poho..a ted si říkám, že ve finále je to stejně fuk, jestli je to holka nebo kluk..ted se mi zdaj kluci lepší, a v opačném případě by to bylo stejný 😉

Tak u mně to u prvního bylo více méně jedno a mám supr vydařeného klučinu....rodina si přála kluka,neb byly okolo samé holky,tak ať je prej levná pracovní síla na chalupu 😉 ,no ale teď jsem toužila po holčičce,dokonce jsem se snažila mimu od začátku vnutit pohlaví, 🙂 pořád jsem mluvila o holčičce a na holčičku a to proto,že mám supr vztah se svojí mamulí,chodíme na kávičku,vždycky jí vše říkám a je nám prostě spolu fajn a bojím se,že s klukem to asi uplně tak dokonale nepude.....no a hned v 15 týdnu mi moje Dr.dala studenou spršku,že prý druhý pimpula.....tak jsem jí řekla,že si to klidně mohla nechat pro sebe a říct,že to ještě nejde vidět......no já byla sklamaná ☹ Ale co......teď už se straaaaaašně těším na Matouška a ať už se můžu pokočkovat 🙂 Jen jsem chtěla říct,že se prvnímu zklamání z pohlaví nedivím a nepříjde mi to vůůůůůůůůůbec ujeté,chápu to,myslím si,že to není o lásce,ale o tajném přání každé maminy a že každá má v koutku duše ,co by si přála raději... 🙂

marselina-mám stejný pocit za sebou.. 😒 taky budeme mít druhého klučinu a já naivně myslela,že všechny ty grafy a výpočty vychází pravdivě a budeme mít páreček.. ☹ Nějak mě to přešlo po té,co jsem si pobrečela několik dnů a asi i tím,když mi dětská doktorka řekla,že se stejně 100% pohlaví ukáže až po porodu.. 🙂 Asi mi to dalo ještě naději,ale postupně jsem se s klučinou smířila a asi i začínám být radši.Má to své výhody(budou si spolu kluci hrát,nemusím pořizovat novou výbavu a hlavně řešit pokojíček-nechtěla jsem totiž nechávat obě pohlaví v jednom pokojíčku a máme 2+1.. 😅 ).Takže nevěš hlavu,zvykneš si a třeba nakonec fakt budeme rádi za ty kluky.. 😉 😉 To mazleníčko s tou holčičkou si třeba vynahradíme na vnučkách.. 😀 😀

obě moje ségry. 😀
jedna chtěla holku, druhá kluka a obě mají opak....samozřejmě děti mají rády a už jim to dávno není líto, ale v první chvíli ty emoce prostě nepotlačili.
já chtěla taky spíš holku, ale když mi v 19 tt řekli, že budeme mít kluka, tak mi to nevadilo, protože jsem to tušila 😵
Určitě bych jednou ráda holčičku, tak když se nepovede na potřetí (druhý kluk mě mrzet nebude), tak to třeba taky ořvu 🙂

Také jsem si přála holčičku a mám chlapečka. Dlouho jsem váhala, jestli si nechat prozradit pohlaví, nakonec jsem to udělala a bulela jak malá holka a půl dne jsem z toho prostě byla mimo. Prostě jsem proti tomu nemohla nic dělat. Kdybych si to neprožila, taky bych to odsoudila, takže ty reakce některých z vás chápu. Možná jsem ale brečela taky proto, že jsem se v tom 20. týdnu cítila trochu tak, jako kdybych už porodila. A taky výčitky, že chlapečkovi v bříšku ubližuju. Pohlaví druhého dítěte - dálibůh - si určitě říct nenechám. Přece jenom je to proti přírodě a mně se to už jednou neosvědčilo. I když je to rozmařilost, přece jen to ve mně hlodá - co kdyby to byla holčička???! 😀

honzulka:přesně tyhle pozitiva ohledně pokojíčku a dalších maličkotí si ted říkám taky a utěšuju se tím,máme sice domek a už jsem si tak plánovala jak uděláme podkroví a naše princezna tam bude mít svůj pokojíček i s koupelnou at má v dospělosti soukromí,no nic,tak aspon ušetříme 🙂 🙂

marselina-tak to máte zase výhodu a můžete to zkusit do třetice.. 😉 U nás to asi nepůjde,jednak ve 2+1 pět lidí je dost a po tom "zklamání" se mi do třetice moc nechce ...Jasně,že to zklamání je v několikera uvozovkách,protože se na Tomáška těším,ale jistě mi rozumíš.. 😉 😉 🙂

no o tom třetím jsme se s manželem už taky bavili,ale nevím jestli bych zvládla tři děti,navíc bych chtěla aby byli zabezpečené a my jsme jim mohli dát takřka všechno,tak že pokud by bylo třetí tak by to bylo tak za 7let ,to je ale všechno strašně daleko a navíc jak jsi psala,nepočítám,že by nám osud dal tu moji vysněnou princezničku a bylo by to zase malý princátko 🙂 🙂 ,vidím,žejste vybrali jméno Tomášek,také ho máme v plánu. 😅 😉

Holky, ač jsem doufala, že se mne tato diskuse vyhne, jsem tu mezi váma 😉 .Byli jsme na UZ a jasnej kluk!!! Já, která jsem jako stvořená na holku mám kluka....přála jsem si holčičku, babičky si přály vnučku, manžel si přál holku...a vidíte. Ne, že bych brečela, to ne, v první chvíli mi to bylo tak jako jedno, ale pak jsem si uvědomila, že prostě panenky nebudou, růžový oblečky nebudou, to holčičí povídání nebude...a bylo mi to trochu líto...trochu dost 😉 . Samozřejmě se těším na klučíka, bude to určitě bezva, ale ta holčička ve mne přetrvává na příště. Určitě více než 2 děti nechcem, tak uvidíme. Na druhou stranu si říkám, že to osud tak zařídil, protože jsme uvažovali o tom, že kdyby byla první holka, tak možná do druhého ani nepůjdem (i když já vždycky chtěla spíš 2 děti než 1). Takhle je to jasný, zkusíme druhý pokus. Když nám to osud splní, a druhý by byla holka, bylo by to úžasný, protože mít páreček je určitě bezva. Kdyby druhý byl klučík, asi bych si trochu zaplakala....
Jo, jinak u nás to odhalení kluka mělo jedno výhodu, nemusíme diskutovat o jménech, máme už dlouho předvybraného Tobiáše 🙂 ...u holek to bylo nejasné 😉