Pěstoun z povolání od r. 2013. Co si o tom myslíte?

souhlasím s @luckar , je to blbost. Moje mamka dělá taky v KÚ a přesně všichni se schodují, že na to není naše společnost připravená. Vemte si jen, že děti v PP mají umožněný styk s bio rodičema, budou k vám chodit domů různí "rodiče", vy jim musíte umožnit styk, ne všichni budou dodržovat daná pravidla a domluvy a budou vám zvonit na dveře, když jim nevyhovíte , kdoví, co bude následovat. To je, dle mého, jen jedna z nevýhod. A taky si myslím, že spousta lidí to bude dělat pro peníze, fakt. A jak to bude s dětma hůře vychovatelnýma, nemocnýma, které potřebují např. píchat léky apod, už vidím, jak se o ně všichni perou. Pokud by někdo "takové" děti chtěl, tak si je vezme i bez profi pěstounství a nebude čekat až za to dostane balík peněz. A v neposlední řadě, mamka je dětská sestra a musí absolvovat x školení během roku , aby splňovala požadavky, jsem zvědavá, jestli i profi pěstouni budou jezdit xkrát do roka na školení. Pokotýkám, že máme 2 holčičky a obě jsou adoptované a nemyslím si, že by v KÚ strádaly, ale to je moje zkušenost a můj názor.

Holky kvůli penězům???? to vás vyvedu z omylu....náš stát se nepřetrhne zaplatit sociální lsužby...na zbohatnutí to nebude a za ty prachy se tomu , kdo nemá vztah k dětem nevyplatí...za celodenní hlídání jedné holčičky jsem brala 16-20 tisíc měsíčně...a to jsem měla jedno dítě celodenně, víkendy a noce byla u rodičů. Kolik by musel dát stát, aby to někdo dělal pro peníze nevím. A navíc ty lidi jsou psychologicky prověření a vyškolení. Neříkám,že se to nemůže stát, jen říkám, že se to nerentuje.-)

ad odevzdávání dětí...dělalal jsem v DD, v MŠ a nakonec profesionální chůvu...prostě si vytvoříte trochu jiný vztah k těm dětem...milujete je,ale víte, že nejste plnohodnotý rodič(já to pak dlouho překonávala u svojí poslední dcery, pořád jsem se držela jakoby zpátky v citech, než mi chvíli došlo, že tady můžu), se všemi svými chůvátky se stýkám dodnes a mám k nim vztah asi jako teta.Prostě s tím musíte počítat, že to dítě půjde dál. ...tak t mají i ti pěstouni... i když dříve šly do pěstounské většinou děti, u kterých se předpokládalo, že i když nejsou právně voln é, tak domů hned tak nepůjdou.

to že je to nedomyšlené a moc hr, to je v našem státě snad už normální..Myslím,ale že to dopadne tak, že ty co se u nich bude předpokládat, že půjdou třebas za měsíc domů nebo do rodiny tak zůstanou v nemocnici a ti, co se bude řešit, co s nimi dál a bude jasné, že je to běh na dlouho trat, ta půjdou k pěstounům.

A ad dětská duše? Cokoliv než kojeňák je lepší. Kojeňáky jsou do 1 roku, Těm mimčům je to vcelku jedno, pokud půjdou do adopce, budou milované a přijímané a rychle zapomenou (i když já bych jako adoptivní rodič, udržovala s pěstouny styk. Moje adoptivní dcera jezdí ke své biologické matce na návštěvy, nejsem nadšená,ale je to její součást) a do původní rodiny se jich ve věku, když už vnímají vrací málo. Z péče státu se dítě původním rodičům alkoholikům nedostane. Samozřejmě už se staly vyjimky a selhání sociálek,ale to je jen promile.
A přesně jak píše @bledulka jak pěstouni, tak adoptivní rodiče by měli jednat v zájmu dítěte a proč taky ne? Jako pěstoun jsem počítal, že dítě půjde dál a přeji mu tu nejlepší rodinu a jako adoptivní rodič jsme pěstounům vděčný, že se starali o MOJE dítě. My už 17 rok jezdíme rok, co rok do kojeňáku, ukázat se jak jsem vyrostli a sestřičkám a primářce vozíme vždy nějakou pozornost. Jsme jim vděčni, že nám rok pečovali o naše děti. 😉

@klaraemma souhlasím, že je to nedodělané a nepřipravené...ale s těma penězma to fakt tak horký není už ted a nepředpokládám, že bude...podle mě nemůžou plošně zrušit kojeňáky..přesně jak říkáš minimálně kvůli nemocným a postiženým dětem...a to s tím stykem s rodiči je taky pravda a vůbec nevím, jak to chtějí ošetřit, abych jako pěstoun nedostal přes hubu od nějakého akčního rodiče..To mě teda zajímá , jak tohle dořeší?
V kolika šly Tvoje holky do rodiny, že nemáš pocit, že nestrádaly? Já teda když teď vím, jak vypadá biologický vztah mezi mámou a miminkem natvrdo říkám, že seč sestřičky byly v kojeňáku super a citlivé(což nemůžu říct třebas o svých kolegyních v dětském domově a i dokonce ve školce), tak je mi děnsě líto, že jsem tohle nemohla dát svým adopťákům.To večerní mazlení na holé kůži, ty dotyky, hlazení až do usnutí.Usínání u mámina prsa. Malá se vždycky smotala do takové embryonální polohy a spala tvrdě i přes krmení. /plně jinak než v zavinivačce v postýlce. Prostě ještě několik měsíců po porodu byla v tom uzkém vztahu nějaká intimita, nějaká zvláštní síla doteku(nebo jak to nazvat).Tohle v kojeňáku to dítě nedostane(netvrdím, že třebas i v normální rodině jo). Ale myslím, že ho to poznamená.

@pet.s předně díky za podporu a souhlas, trochu jsem se bála ohlasu. Naprosto souhlasím s Tvými obavami a přesně si taky myslím, že nemohou k určitému dni zrušit kojeňáky.
Jinak já nevím, nemám pocit, že by holky strádaly, k nám šly , když jim bylo 3,5 měsíce. U Tebe je to určitě tím, že máš srovnání s bio dítkem, navíc Emmča (ta starší) vůbec nebyla mazlicí, jako kontakt měla ráda, ale nemusela se mazlit, ale Barča, u tý si to teď užíváme, ale zase Emmča neměla problém být bez nás a to si, myslím, bude u Barči problém, ale to je i povahou.

@klaraemma Naše Barča šla v 10 měsících a to fakt bylo pozdě...Daník šel ve 3 měsících a bylo a je to znát....ty 3 měsíce nejsou ještě tak hrozné..ale Bára přišla v vlastně jako 10 měsíční kojenec..jen apaticky ležela, cucala si palec nebo se kymácela ze strany na stranu a najednou během tří měsíců rozkvetla, dohonila úplně všechno, ve 13 měsích už i začala chodit...Danda ten vlastně měl svůj přirozený vývoj...
Ale vážně jsem si u Terýšky užívala to splinutí těl i duší. 😀 😀 I když musím říct, že mateřská láska je úplně stejná k bio i k adop. V tom vážně není rozdíl. 🙂

@pet.s to věřím, že u Vás rozkvetla, opravdu nemám srovnání, ale umím si představit, že starší dítko už je trochu "poznamenané". Slyším i u mamky jak kolikrát řekne, tohle dítě by tak potřebovalo do rodiny. A taky nevím,jaký byly holky v kojeňáku, nám jen řekli (kromě zdrav.stavu), že pěkně jí a spí a že jsou hodné a to platilo i u nás 🙂 A věřím, že není rozdíl v lásce mezi bio a adopt. dětmi, my si s manželem říkáme, že bysme bio děti neměli tak pěkné a hodné a úžasné 😉

@ria80 Asi rozumím tvé obavě o děti, které budou "vytrženy" z milující náruče pěstounů, ale představ si to sama na sobě. Kdybys věděla, že třeba za rok se budeš stěhovat do nového domu a měla jsi na výběr, jestli do té doby budeš v nezařízené garsonce se záchodem na pavlači nebo v pěkným útulným bytě, i když budeš vědět, že se z něj za rok budeš stěhovat, tak co by sis vybrala?

Ano ale nedá se to srovnávat. u starších dětí je to jasný takhle vysvětlit, ale já přemýšlím o miminkách.

@ria80 No dobře, tak s miminkama je to to stejný přirovnání, ale s tím, že bys dokonce nevěděla, že se budeš stěhovat. A buďto by tě dali do toho holobytu nebo do útulnýho domku a ty by sis myslela, že už tam budeš napořád. Tak co by bylo lepší?
A rozhodně pro malý miminka je každý den, který se jim někdo věnuje moc důležitý a sestry v kojeňáku, i kdyby byly sebevíc úžasný, tak to prostě zvládnout nemůžu. Miminko odebrané z rodiny má navíc už (minimálně) jeden traumatický zážitek za sebou, takže potřebuje ještě o to víc lásky a péče než děti zdravé.
Já právě myslím, že to bereš z moc dospělého pohledu - jasně, my když si zvykneme na nějaké pohodlí a pak o něj přijdeme, tak nás to štve a říkáme si, že by snad bylo lepší, kdybysme to pohodlí nikdy nepoznali, že by nás to teď neštvalo.
Což (když budem upřímný), neplatí moc ani u dospělých natož u miminek, který žijou pouze v přítomnosti a nějaký obavy z budoucnosti nebo lítost nad minulostí neprožívají. Takže když jsou v kojeneckým ústavu, tak je to pro ně ten jediný svět - nemají představu, že se někdy budou mít líp. A když žijou v náhradní rodině, tak je pro ně zase ten jediný svět ta náhradní rodina a když se pak vrací do biologické (což určitě nebude probíhat ze dne na den a nebude se dítě vracet do rodiny, která není v pořádku), tak je pak pro ně zase ten jediný svět ta biologická rodina.

Dobrý den nevím kolik vám dámy je,ale já mám 42 let jsem vdaná 25 let můžu říct že jsem štastná !máme z manželem 4 zdravé děti doufám že slušně vychované,ptala jsem se na sociálce že bych chtěla informace o profi pěstouna nedostala jsem nic moc informace překvapilo mě že sociální pracovnice nejevila nadšení že se někdo o to zajímá z její řeči bylo jasné nevole nevím ale byla tam se mnou dcera která má 10 let mluvily jsme doma o všem co se týká pěstounské péči ale byla smutná jak paní sociální pracovnice odpovídala,netěšilo mě že 10 tileté dítě pochopí že bude miminku lepší v kojenáku než třeba u pěstounů i když jen třeba rok ..o peníze se vůbec nejedná když člověk zpočítá kolik stojí malé dítě a pak dítě které chodí do školy!!!! je to o ničem jiném.ale je to krásné milovat miminko i když není vaše je to jako když se loučíte z dětmi třeba když se rozhodnout bydlet na konci rebubliky je to stejné víte že mu bude dobře tak svolíte jsem proti kojenákům,jestli někdo čeká až se uvolní malé dítě proč to nedat hned do přechodné adopci ty nastávající rodiče jim to moc neublíží jsou dospělí lidé ale mají možnost si to projít....přeju at se zákon trochu změní protože držím všem pěsti....