Pokud manžel vezme práci, uvidí dítě jen o víkendech

marci nepsla jsem o neschopnosti ale rozhodně lidé pracující mimo stát.správu se musí mnohem víc snažit než ti co dělají za státní prachy...to je vidět všude na úřadech a vůbec státních institucích.

zanett, jo jsem 😀 zrovna řešim pracovní přestupky a tady tomu se jen směju..ROVNOPRAVNOST 😀

Tak to je taky hodně zevšeobecňující 😀 😀 Ale je fakt že není státní správa jako státní správa. Když jdu něco vyřizovat na bytové družstvo tak kolikrát nestačím valit očit co se tam děje, to bych si já v práci (ve státní správě) nikdy nedovolila ani omylem

marci, jde především pracovní naplň, tempo..vidim to vždy když jdu na soud, na finančák, na sociálku, na ministerstvo....

Alisku, to jestli ma navrch zamestnanec ci zamestnavatel, se ridi nabidkou a poptavkou. A po lidech rozumne odbornosti je vzdycky vetsi poptavka. Ten clovek se sam rozhodne, komu svy skilly proda, tj. ma navrch. Ja mam sice normalni uvazek, ale beru to spis jako contractor job (zivnostak mam taky, ale nedelam na nej tolik), proste kdo chce, muze si me koupit za urcitou cenu. Ale finalni rozhodnuti delam ja. Pokud jsou si tohoto faktu vedomy obe strany, tak je vsechno v klidu a bez emoci a jde ciste o obchod, ne o to, kdo ma u koho jaky vroubky a co na to zakonik prace. Ja bych napriklad klidne uvitala, kdyby neexistovaly smlouvy na dobu neurcitou, proste at se kazdy dok zamestnanec se zamestnavatelem dohodnou na novych podminkach, za kterych budou spolupracovat i nadale. Tim padem zamestnanec maka, zamestnavatel plati a vsichni jsou spokojeni 🙂

ali přesto si myslím, že flákači jsou stejně tak v soukromé sféře (hlavně ve velkých podnicích, kde se to ztratí), jako ve státní.

Mrci , nezlob se ale absolutne nevis o cem je re, jinak bys rovnopravnost nepouzila...ale ja to beru zaměstnanec nevidi co je dal..on vidi jen svoji vyplatu na ucte, malo prescasu, vyhody, premie..a vic nevidi

a co by měl vidět víc??

marci to jsou..ale ve statni si jich moc nevsimaji..kdezto ja musim vymyslet jak toho flakace potrestat a moc moznosti nemam

gedren, off toppic: vy máte na fakultě smlouvy na doby neurčité? My jen na určité, pokud nemá člověk výsledky (případně prachy z grantů) je docela rychle odstaven

Alisku a ty máš zkušenosti ze státní správy, že tvrdíš, že se tam může zašít kdokoliv? 😀

Johando: jo, my samozrejme taky (protoze nase pracoviste je skoro cely placeny z ruznejch grantu, na provozu mame snad 3 lidi 🙂, a pak 40 dalsich na grantech), takze vetsina ma smlouvu vzdy na rok, max. dva. Navic teda my, kdo jsme PhDs, si na sebe musime shanet prachy sami 🙂 (resp. aspon se o to snazit, proste nekomu grant vyjde, nekomu ne, a ten se, da-li rozpocet, poplati odjinud, ale taky nemusi).

Ale tady jsem mluvila obecne, jakoze kdybych mela nejaky normalni zamestnani 🙂

především svou práci a odpovednost za nii...loajalnost..ta se moc nevidi
ale s tou odpodnosti tu zamestnanci oc nemaji..protoze zamestnavatel nema statecne paky jak ji vymoct krom vyhazvu a i ten je až po třech mesicich...nicmoc

marci mam , jako klient a dost negativni zkusenosti..

já si třeba právě pod slovem loajálnost představuj to, že ve chvíli kdy mám pocit že jsem nedoceněná a mám nabídku odjinud, tak že za šéfem férově přijdu s celou situací ho seznámím a dám mu možnost zareagovat. Tak se podle mě chová loajální zaměstnanec - prostě nepráskne dveřmi aniž by dal zaměstnavateli šanci jakkoliv zareagovat. Loajální se podle mě nerovná uťápnutý chudinka, který je smířen se svým osudem a čekající jestli si náhodou někdo nevšimne, že by ho mohl posunout někam jinam nebo výš

Marci promiň ale v tom případě by mě zajímalo co zaměstnáváš za lidi, že je zajímají jenom výplaty a výhody. Všichni zaměstnanci nejsou zas tak přimitivní.

Helco tak jsem to určitě nemyslela. A jestli to tak vyznělo, tak to je omyl. Vždycky je to souhra více faktorů, které vedou ke spokojenosti s prací.

Určitě nejsou všichni zaměstnanci primitivní, aby je zajímala jenom částka na výplatním lístku. Ale je to až od určité hranice. Pokud člověk bere minimální mzdu, tak je pro něj hlavním motivujícím faktorem finanční odměna, co má z toho že má výborný pracovní kolektiv, když s tím sotva uživí rodinu. Od momentu kdy je ta finanční odměna dostatečná na slušnou obživu mají samozřejmě větší váhu jiné faktory.

Gedren, tak to jo
ad loajálnost - dávám za pravdu Alisek, ta se tady moc nenosí, co znám lidi pracujicí ve státní sféře, moc si to tam nepochvalují a rozhodně za zaměstnavatele nedýchají (pravda, někdy se jm nedivím). Já sama jsem na typicky český pracovní poměr na dobu neurčitou nikdy nepracovala, ta nejistá pozice mě docela nakopává a můj zaměstanavatel, pokud je s mou prací spokojen a nechce se mě vzdát mi díky své nejistotě leckdy poskytuje benefity nezakotvené ve smlouvě 😉
Ale jiná situace je na institutu o 30 lidech, kde si všichni tykají a pracují na svém" přežití " a jiná ve firmě s hierarchickým uspořádáním a tisíci pracovníky
Nejsme trochu mimo téma? 😉

Ježiš marci promiň to mělo být na alíska, ne na Tebe. Omlouvám se, spletla jsem nick.

Helco 😀 😀 😀 Já jsem si říkala, kde tohle píšu 😀

Jo a jen abych teda řekla, jak to nakonec dopadlo. Manžel tedy informoval tu firmu že do ní nenastoupí, že se omlouvá, ale že je to právě z rodinných důvodů. Ve stávající práci si promluvil s vedoucím a ten ho zbavil toho projektu, který nechtěl dělat, protože by stejně do něj nevkládal tolik jako kdyby ho to bavilo a dostal jinou funkci, která sice není přesně podle toho, co chtěl dělat, ale alespoň se tomu blíží. Dostane přidáno téměř 1/3 platu ale také to bude časově podstatně náročnější, ale bude doma každý den, i když třeba až večer. A jenom bych ještě chtěla dodat, že tato funkce a plat mu byla nabídnuta již dříve, ne až potom, co řekl, že chce odejít. Jen se to teď urychlilo a stanovily se trošku přesnější podmínky.

Super 😉

Helco, tak skvely 🙂

Helco, to je fajn, tak snad budete spokojen oba 😉

Abych řekla pravdu tak mi spadl docela kámen ze srdce a vůbec mi nevadí že třeba ode dneška má v práci víc povinností a bude třeba aby tam zůstával třeba o několik hodin dýl (to musí hned dneska sotva začal). A moc díky za Vaše názory, holky 🙂

no vidis, tak nakonec ke spokojenosti vsech 🙂

řekla bych že né k úplné a maximální spokojenosti, protože přece jen tamta práce by ho bavila víc a realizoval by se tam podle svých představ , ale i tak si myslím, že můžeme být rádi že se našel přijatelný kompromis a já jsem za něj teda fakt ráda

Ono hlavne neni vsem dnum konec, deti vyrostou strasne rychle a pak se muzete oba realizovat podle libosti 🙂