Psychická podpora od chlapa. Co je pro vás důležité, když potřebujete podpořit?
Mám otázku tak nějak na všechny vdané i nevdane, ale zadané ženy, především s dětmi.
Co je pro vás důležité, když potřebujete nějak psychicky podpořit od vaši polovičky? Jak to vaši chlapi umí, co byste chtěli třeba i jinak, nebo naopak za co si partnera v tomto směru vážíte? 🙂
Díky
Tak manžel se snaží, někdy asi jako každý chlap rozdává rady o které v tu chvíli nestojím a trochu hůř zvládá pláč... Ale učím ho, že když jsem smutná tak stačí obejmout nebo nabídnout pomoc ve smyslu vzít děti ven atd.
Psychická podpora je vec, ktera memu chlapovi vubec nic nerika. Aspon smerem ke mne. Empatie nula. Jinak je to dobry chlap, ale tohle fakt neumi. Takze na psychickou pomoc mam par kamaradek..
Můj manžel mě vyslechne a o všem se spolu otevřeně bavíme. Jsme nejlepsi kamarádi a nemame před sebou žádný tajemství, za to jsem fakt vděčná.
Můj manžel mě vyslechne, obejme, řekne třeba, že to bude dobrý, koupí mi něco dobrého, co mám ráda, pomůže mi, s čím potřebuju
@konidana Tak to máme stejné. Manžel je hodný, zajistí nás jak najlepe umí, opraví a pokud mu řeknu přesně co chci, tak i pomůže. Má nás rád, vím to a snažím se všeho si vážit. Ale občas je to tezke, máme toho hodně a on si neumí vůbec všímat jak by třeba mohl pomoci sám, nebo prave jen obejmout, když toho už mám plný brejle. Vůbec se neumí vcitit do jiných a to já mám zase naopak 🤷🏻♀️.
Občas na mě padne vážně veliký smutek a pocit samoty. Jen jsem chtěla vědět, jak to mají ostatní 🙂, zda to třeba zbytečně neřeším. Já jsem za nej vděčná, ale musím říct, ze je tohle někdy opravdu obtížné.
Psychická podpora nula, hlavně od té doby co máme děti.
Taky jestli to dobře dopadne, tak to bude brzy ex-partner 😉
Na vetu do bude dobry, nebo ono to nejak dopadne uz jsem alergicka, nejvic ocenim kdyz prijde s nejakym konstruktivnim resenim, to se pak uklidnim raz dva, ale utisne nesmyslne placani je pro me rudej hadr na bejka
Muž je milionový, ale občas citlivý jako pařez. Se slovy to moc neumí.
Vyliju si mu srdce a bude řekne něco ve stylu: to bude dobrý nebo neřeš to, stejně s tím nemůžeš nic dělat a nebo prostě jen 'hm' 🤦
Mluvit. Mám v tomhle vážně štěstí, manžel je chápavej a empatickej snad u všeho důležitýho. Když jsem měla svoje období panickych atak a úzkostí, vždycky pro mě tady nějak byl. I třeba to, že jsem mu mohla napsat do práce. Občas mě trochu štve, že má z práce “naučený” techniky jak z lidí vydolovat co vlastně potřebujou aby se cítili líp a přesně poznám, když to dělá u mě - klasicky mi je hrozně, ale nedokážu popsat proč. Tak se tím začne prokousávat přes otázky a ve chvíli, kdy pochopí, že to bude na dýl, najede přesně na ten “jeho” přístup, kdy se do toho emočně nezatáhne, ale zároveň mi uleví tím, že mi cvakne co potřebuju a jak mi může pomoct. Upřímně, kdyby nebyl chápavej a komunikativní/podporující, tak to se mnou asi nedá. Občas mi ale vadí, že ze sebe potrebuju dostat smršť myšlenek a jedu pátý přes devátý a on mě furt cpe k tomu začátku, takže jsem pak akorát podrážděná, že se musím “zastavit”..:D ale to jsou drobnosti. Za ty roky jsem asi nikdy neměla pocit, že by mě nějak “ochudil” o podporu. I když jde o blbosti - v tom obecným měřítku, ale subjektivně mám pocit, že se hroutí svět.)
Můj muž toto neumí řešit, je v tom dost laxní což mě na něm dost štve (což on ví). Psychickou podporu mi poskytuje 1 kamarádka, 1 kamarád a jeden kolega z práce kterému nemusím vůbec nic říct, zatím vždycky když bylo potřeba poznal že nejsem v psychické pohodě a začal okamžitě jednat a starat se, aby mi bylo co nejdřív líp.
Ahoj, já měla jedno fakt děsný období kdy sem se cítila hrozně, skoro denně sem brečela, měla různé pocity, myšlenky no prostě za mě nejhorší období a přítel mi neskutečně pomohl. Furt semnou mluvil, rozebíral co se děje, co ty myšlenky znamenají, co si o tom myslí, jaké by mělo být řešení atd atd. Fakt mi neskutečně pomohl. Pokaždé když mám nějaký,, problém,, tak ho ze mě tahá a chce vědět co se děje. Musím říct, že mi vždycky poradí dobře a já s ním všechno rozebírám. Přítel většinou i pozná, že se něco děje, já jsem zas taková, že neřeknu co, většinou se rozpláču, ale on nedá pokoj dokud mu neřeknu co se děje 🙂 umí obejmout a hlavně poradit. I když jsou věci, které mě na něm štvou(to asi má každý) ale tohodle si na něm vážím, umí naslouchat a daný problém se snaží s klidnou hlavou řešit a pomoct mi když je třeba.
Manžel mi dělá skvělou podporu v pracovních věcech, v emoční oblasti to neumí. Empatii nemá, je ve všem přísně logický, takže se svými bolístkami za ním nechodím. Na to mám kamarádky a kolegu v práci. I když nejraději si vše řeším sama u sebe, spoléhám jen na sebe a podporu od nikoho nečekám. Zase je pravda, že spoustu věcí už vůbec neřeším po tom, co mám za sebou zdravotně.
@jannym Mě to zase vadí, že muž mi na veškeré problémy hned začne jmenovat řešení, když já chci jen slyšet, že to bude dobrý. Jeho řešení jsou sice logická, ale mnohdy právě dost tvrdá vůči ostatním lidem a taková nejsem a nechci být.
Naprosto te chapu. Je to hodne tezke. Ja se casem naucila moc ty moje nalady ( hlavne melancholie a smutky) pred nim nedavat najevo. On mne pak vetsibou srazi jeste niz. Radsi se vybrecim do telefonu kamaradce( kdyz se ji dovolam) nebo nekde sama venku. Take u nas on je jak kus sutru, a je velmi citliva, potvrzeno i psycholozkou, ze jsem nadměrně vnimava ke vsemu🤷♀️
Obejme mě, řekne něco hezkého... Já nejsem moc člověk co by mluvil o svých pocitech, ale on už na mě pozná že se něco děje a snaží se to ze mě vytáhnout.
@ferda90 🙂👏🏻 Tak to je opravdu veliká paráda. Je mi jasné, ze každý má něco, ale tohle musí být pro život strašně fajn.
Partner se ukázal v tom nejlepším světě, když se narodil syn. Narodil se nemocný a první 4.mesice jsem byla psychicky v prdeli. Nikdy jsem na tom nebyla psychicky hůř jak tenkrát. Nebýt jeho, asi bych to nezvládla.....
Jo jo, to je. Jsem za to fakt ráda
tak u nás je největší opora, že mě vyslechne, podrbe ve vlasech, potulí a schová, když potřebuju, a ta jistota toho, že když něco nemůžu udělat já, zvládne to za mě a naopak a jistota toho, že i když mě občas nechápe, aspoň se o to snaží a dost často i přesně pochopí co řeším... a komunikace celkově, pak spolehlivost, a pocit, že mě má rád takovou jaká sem a za to, že jsem, že si to nemusím zasloužit... jo to bude ono a tisíc dalších drobností 😊🙏❤️
@pampeliska1313 jako panikarka vim o cem mluvis, mam stesti, ze mam podobnyho chlapa
Můj přítel je hodně empatický. Pozná když to ve mě vře, obejme mě, uvaří, naleje víno. Na žádnou psychoanalyzu ho neužije, já bych to teda asi ani neocenila, takže ta péče, objetí a pár slov typu, že jsem šikovná, že bude dobře stačí. Ex byl sobec, ten mi svých chováním ani neumožnil říct si, nebo dát najevo potřebu podpory.
Psychická podpora nulová...
Manžel je hodně empatický a je to silná a obětavá osobnost. Prošli jsme si i špatnými obdobími, byli jsme si oporou navzájem, resp. střídáme se a dáváme si podporu průběžně jak potřebujeme, v čem je to zrovna potřeba. Cítím,že nejsem sama a můžu se na něj spolehnout. Cítím se milovaná a nejlepší na světě. A doufám,že i on cítí lásku a ocenění a podporu i ode mě ( říká,že ano). Kdybychom nebyli partneři se vším všudy, tak bychom nemohli snad ani ten život, práci, starosti, domácnost, děti.. zvládat. Nebo o dost hůř.
Tak muj chlap a psychická podpora, to jsou dvě proměnné, které jsou od sebe velmi velmi vzdálené. Kámoška mi kdysi řekla, abych neměla očekávání a bdue to ok. V tom případě to ok je, pak ovšem stejně si přeju a očekávám, nějaké uznání, podporu a bolí to o to víc, když to není. Nějak s tím bojuju a neumím z toho ven. Každopádně na psychickou podporu mám dvě dobre kamarádky.
Můj manžel tohle neuměl vůbec. Bylo mi řečeno, že všechny všechno zvládají a já si pořád jen stěžuju... I proto už je to exmanžel.