Psychosomatické nemoci, co je za tím?

@eveluska Snažím se na sobě pracovat jak to jde, ale cítím, že sama to asi nezvládnu. Teď jsem se už po několikátý snažila s mámou si pár věcí vyříkat, ale bohužel to zkončilo jako vždy máma to brala, jako vyčítání a odešla s brekem mezi ostatní a já samozřejmě zase byla ta špatná. A tentokrát tak že můj nejmladší brácha na mě začal dost sprostě nadávat a rozkopávat hračky ( je to ňouma teprve vylezlí z puberty tak to jinak neumí a myslí si že udělal bůhví jaký gesto ) a ten o dva roky mladší my pak večer psal, ale samozřejmě tak že já byla ta špatná a když jsem se mu snažila všechno vysvětlit a říct mu že mě taky není nejlíp, tak jakoby to nečetl. Prostě je to máma a jí viděli brečet ( že jsem brečela i já to nikoho nezajímalo ) tak je prostě v právu. A je jedno jak to bylo. Já osobně si myslím že mámino chování taky nebylo fér. Takže je mi mizerně obzvláť teď před vánocema. Vůbec se mi k nim na svátky nechce, aby se tam se mnou půlka rodiny nebavila. Podle mě u nás hrozně chybí upřímná komunikace. Jsem toho názoru, že lepší je si vše vyříkat a možná občas trochu i pohádat, než tohle dusno a pomluvy co u nás koluje. Prostě trochu pročistit vzduch. Jenže jsem jediná kdo ten názor má. Já totiž v sobě neumím nosit adusit hněv, nebo pocit nesprvedlnosti. A proto jsem tam asi pro všechny ta nejhorší.
S tou švagrovou je to tak, že ona je o šest let starší než brácha. Když spolu začali chodit tak naše máma z toho byla na prášky, obzvlášť když v té době měla přítele. No ale pak se to zlepšilo a máma naopak z ní byla nadšená. Mě z počátku dost vadila a nevím proč, možná proto, že se k bráchovi chovala dost nadřazeně a dodnečka s ním dost zametá. Ale pak jsme se zkamarádily a bylo to dobrý. Pak se jim narodil malej a já ji za to měla ještě radši. Po roce a půl se mi narodil Jiřík a tím to začalo. Jí se nepovedlo kojení mě jo a ona se mi to pořád snažila něčím znemožnit a zvošklivit ( zní to blbě ale je to tak. Např. Kyž jsem řekla že mi LP poradila že nesmím při kojení do studený vody že to může snížit laktaci tak v bazénku na mě začala stříkat vodu aby mě namočila - já vím je to trapný a ubohý ale to fakt dělala ) Nebo jsem měla narozdíl od ní štěstí na uspávání a ona se mi ho snažila rozmazlit tím že mu ukázovala jak se dá uspávat natřásáním, naštěstí ho to nenaučila. Pak začalo vyvolávání hádek. Třeba schválně narážela na téma o kojení, protože ví že jsem velká zastáňkyně a furt mi vštěpovala, že bych neměla kojit a tak Nebo začla mluvit o svých kamarádkách jak s tím bojují a proč s tím přestali, protože věděla že se chytnu. No a já jak jsem se teď dozvěděla byla ta špatná, že jsem se hádla. I přesto, že jsem jí pak začla jako první ignrovat a už jí nechala mluvit. Já to prostě nechápu, proč vždycky já. Ona prostě umí manipulovat lidi, nebo fakt nevím. Dneska mi stačí slyšet jen její ukřičený hlas ve dveřích a ježí se mi chlupy na zádech a začne mě bolet břicho ( to je psychosomatická reakce v celé kráse a to bez nadsázky ).
S přítelem jsme měli problémy snad pořád. Honě jsme se hádáme, ale zároveň bez sebe nemžem být. Mám za sebou spoustu krizí jednu k hodně velkou, hraničící s roschodem a přesto se chystáme ke svatbě. Ale myslím, že teď už je to na dobré cestě. Už kvůli malému se hodně snažíme. Myslím si že se oba milujeme ale oba jsme neměli moc idelní přístup od rodičů, oba jsm prvorozený a narozený mladým rodičům a na to jsme se teď oba zaměřily a vlastně nám to i pomáhá. I když s přítelem to buede těžší, přesto že si taky hodně uvědomuje. Nejvícmě na našem vzthu vadí, že já byla od začátku taková aktivnější a on po čase čím dál míň a já se snažila pořád něco vymýšlet a očekávala jsem od něj alespoňobčas také něco, bohužel jsem se nedočkala. Lákalo mě jet bydlet na čas někam do ciziny jeho ne tak jsem kvůli něu nejela a dneska mě to mrzí. A taky mi vadí že je dost cholerický až agresivní a kolikrát mi řekne dost hnusný věci. Jenže jsem pochopila, že takových chlapů je asi 90% tak jsem to nějak vzala. Teď na sobě pracujem tak snad to bude dobrý. Teď nejvíc řeším tu mojí rodinu. Přemýšlím, že bráchům i mámě napíšu sms kde jim všechno řeknua vysvětlím, když mluvit se s nima nedá. Protože dál už vážně nevím

@lusy82 možná dopis by byl lepší pokud jim opravdu chceš něco vysvětlovat. Mimochodem já to mám se svojí rodinou tak trochu podobné - pořád mám pocit, že mě tak trochu pomlouvají a taky jsem hodně vztahovačná. Takže když mě mamka nebo ségra kritizuje i když vlastně nepřímo a nebo to zaslechnu, že se prostě o mě baví tak to taky dost nerozdýchávám. Snažím se to ignorovat a už jsem to i mamce řekla, že takovéhle chování mi teda vadí, ale oni to prý nedělají ve zlém. Jenom si prostě rýpnou pže je to baví!!! Takhle mi to bylo v podstatě vysvěleno. Akorát teda od rodiny to bolí o hodně víc než od cizího ☹ Ještě bych se možná trochu zamyslela nad tím, že jsi jediná holka ve vaší rodině. To je docela zajímavé, že rodiče už měli jen kluky a ty i bratr se švagrovou máte taky kluky. Zajímavé je, že vlastně nevycházíš jen s ženami ve vaší rodině. Aspoň na mě to tak působí když teda pominu tvého manžela se kterým to taky není moc růžové, ale to je trošku "jiná" rodina. V naší rodině je to zase naopak - samé ženské, nám se tam ty chlapy nějak ztratili teda kromě mého manžela 😀

@pelmisek No vidíš, to mě nenapadlo, takle přemýšlet, s těma chlapama. Ale tohle je otázka tak posleních dvou let. Před tím to bylo supr. Po téhle sobotě jsem zjistila že jsem prostě narušitelka rodinné pohody ( podmíněnou tím, že se na každého nadává za jeho zády a jinak se tváříme jako že nám na druhém nic nevadí ), tím že jsem se dotkla maminky, protože jsem si s ní chtěla o něčem promluvit a ona to nedala. Přitom o nic tak hrozného nešlo a já ji vážně chtěla jen pochopit a vše si vysvětlit a zároveň u ní najít pochopení pro mě. Mě třeba vadí, ž máma si mi stěžuje že brácha se švagrovou dají mámě pohlídat třeba na výkend malého a řeknou jí to na poslední chvíly a pomalu jako hotovou věc. Ale proč to říká mě? To má říct jim. Místo toho jim to odkývne max něco vtipnýho podotkne jako aby trochu naznačila, že není moc nadšená a tím to hasne. A takhle to u nás funguje. No a já jsem ta špatná protože jsemjediná upřímná.
Jinak napsat jim právě chci abych jim to vše vysvětlila, právě proto, že mě nikdo neposlouchá.
Nejvíc mě mrzí, že to všechno odnáší Jiřík, jsem teď nervní a podrážděná a i když nechci tak se moc nekontroluju a chovám se kolikrát k němu hnusně a moc mě to mrzí.. Kdyby jeho nebylo, tak já snad ani na ty vánoce bych nepřijela, fakt je mi z té návštěvy na nic a to nás ještě čekají máminy padesátiny hned po vánocích.
Já jsem asi taky dost vztahovačná, ale asi je to právě tím že od mala, jako nejstarší jsem vše schytala, za vše jsem mohla já a byla jsem nešikovná, nic jsem neuměla atd. S tímhle jsem vyrůstala a proto se to u mě tak nějak zakotvilo a teď vždycky když se něco přihodí, tak už mám tak nějak daný, že za to můžu já ať už je to pravda nebo ne. A tím jak jsem byla kritizovaná a málo, nebo vůbec chválená tak si teď kritiku beru o to víc A hledám u lidí uznání. No a až teď se učím dělat věci pro sebe a ne pro to uznánání okolí, už proto, že jsem pochopila, že všem se stejně nezavděčíš a kdo proti tobě něco má tě stejně nikdy neuzná i kdyby jsi se rozkrájela.

@lusy82 a poslouchal tě někdo když jsi byla malá? Jak to tady tak čtu tak to vypadá, že asi ne. Byla jsi nejstarší a jediná holka v rodině a tak jsi možná musela dost pomáhat a moc se tě nikdo neptal na tvůj názor. Co ty na to? Je možné že to takto u vás v rodině bylo? Jinak jsem se ještě chtěla zeptat zda tvůj syn jezdí k prarodičům rád?

@pelmisek No naši byli na všechny tři dost přísný, taková typycká výchova. I když vím, že to mysleli dobře. Pamatuju si hodně takoý to, že tohle ti přece nemůže vadit, jsou horší věci. Jestli se ti u nás nelíbí tak můžeš jít na ulici a tak. Fyzické tresty samozřejmě na denním pořádku. Nechci aby to znělo jako týrání, nebo že to bylo nějký hrozný, samozřejmě taky byli fajn chvilky jako řeba o dovolených nebo vánocích. Al vím, že mě dost mrzelo, že si s náma moc nehrály. a když jsem měla nějaký problém, tak někdy mi pomohly ale dost často ho zlehčovali nebo mi vynadali že je otravuju. ( to se projevuje i dneska s partnerem, že těžko nesu, když mi nedokáže podat pomocnou náruč, když mám nějaký problém, ale vím že stojí při mě ale neumí to. ) Pamatuju se na jednu takoou událost, když jsem byla u tety a stratila jsem prstýnek ( bylo mi myslím tak kolem 10let ) bylo mi to tenkrát hrozně líto a já večer přišla za tetou asi 10x z pláčem a ona mě vždy objala a utěšila. No a když jsem šla potom se stejným problémem za mámou taky večer tak mě jen seřvala ať jdu spát a neotravuju jí. To jsem tenkrát vážně hodně těžce nesla a celkově jsem k té tetě v té době inklinovala víc. Byla ke mě víc chápavější.Jinak jestli mě poslouchaly, mslím si že asi moc ne protože z nich mám dodnes pocit že mi moc nerozumí, že mě moc neznají. Spíš mi vždycky říkaly jak bych se měla cítit nebo co bych měla brát jako problém a co ne. Ty jo teď to vypadá jakobych měla příšerný dětství, ale tak to není, jen na přístup rodičů ke nám moc ráda nevzpomínám. Jinak s prací to bylo takový že jsme dělali všichni stejně. Spíš jsem pak musela mít vůč tomu mladšímu ( o 8let ) rozum a ustupovat mu protože on je malí a většinou jsem mohla za vše co se stalo. Pamatuju se taky, že hodně lidí z rodiny našemu tátovi dost nadávalo, jak se ke mě chová a máma se s mojí baby taky dost hádala kvůli mě. Byl jsem ráda že alespoň někdo stojí při mě.
No jinak malej baby a dědu zbožňuje už u nich dokonce párkrát byl na noc a v pohodě. Dokonce naši i tolerují mojí výchovu a to že neuznávám fyzické ani jiné tresty. Myslí si tam asi všichni své ale tolerují to. Možná si myslím i trochu uvědomují to jak se k nám chovali ale nepřiznají to. Jak říkám u nás se upřímnost netoleruje.

@lusy82 jéé hezky jsi to napsala, až mi přišlo líto, ta scénka s prstýnkem. Jsi za tou tětou chodila abys naplnila svoji prázdnou číši empatie. a maminka ti ji pak zase vylila. Je to ale dobrý příklad, jak takové "malé" bolístky zůstanou uvězněné ve vzpomínkách a podvědomí a pak podobné situace nastartují ochranný reakce, které ale kolikrát v důsledku bolí ještě víc.

@lusy82 jj myslím, že většina z nás zažila podobné dětství jako ty. Já taky a taky to mi to párkrát vylezlo u odbloku na kinezce. Jsou to takové bolístky, které se ale musí zpracovat! Někdy to ale nejde na vědomé úrovni. Opravdu zkus alternativní metody a nebo pokud jsi víc tzv. v hlavě tak aspoň psychologa. Rozhodně na tom začni pracovat ať tě to úplně nesemele. Zatím jediná možná rada je (teda pokud chceš nějakou slyšet) nechodit tam kde ti není dobře a pokud se tam líbí Jiříkovi tak ho tam dávej samotného. Aspoň budeš mít chvíli jen pro sebe popř, s manželem.

@pelmisek Já už o něčem takovém přemýšlela, jako je kineziologie nebo i psycholog.Zatím jsemale nesebrala odvahu a hlavně je tam problém s financema, nevím kolik to obnáší jestli bych to finančně zvládla. S těma návštěvama to bouhužel teď bude těžké, když jsou svátky a do toho ty narozeniny a ještě nás čeká svatba. Tam s rodinou bohužel budu muset být v kontaktu a zároveň bych na tenhle den chtěla vzpomínat dobře. Těším se na něj od malička a nenapadlo mi že by mi ho mohl zkazit vztahy v rodině.

@lusy82 nevím odkud jsi pže to nemáš v profilu, ale třeba v Praze je to celkem drahé cca 600-800 za sezení (při prvním sezení které trvá déle se to může dostat klidně i na 1200 je to individuální), ale zase tam nepůjdeš často. Většinou doporučují další sezení nejdříve za tři týdny. A třeba tam půjdeš jednou, něco ti dojde a pak tam půjdeš třeba za půl roku nebo třeba za rok a nebo prostě podle potřeby dříve 😉 To se prostě nedá říct. Když mi napíšeš třeba do IP tak ti můžu někoho doporučit jestli budu vědět. Teda nevím nevím jestli jsi užiješ svatbu v takovéhle atmosféře 😒

@pelmisek Díky, já uvidím po novém roce, teď nemám ani kdy, každopádně už s tím chci něco dělat, jinak mě to užere. Naštěstí když je mi nejhůř tu mám svou nej supr kamarádku, které se vždycky můžu vypovídat. Jenže ta teď čeká své první miminko, tak jí nechci moc zatěžovat svýma problémama. Jinak ti moc děkuju moc mi pomohlo se tu takhle vypsat a zároveň se necítit jako ufňukaná chudinka co se jen lituje a každý jí ubližuje 🙂

Stalo se vám, že jste vy nebo vaše děti onemocněly na návštěvě u příbuzných? Zrovna teď o svátcích jsou návštěvy delší...Nemoci jako angíny, kašle, horečky .Mohlo by to ukazovat na rozpor ve výchově, nesouhlas rodičů s tím jak vychováváme naše děti, nespouhlas jak vychovávají rodiče nás?

Nechuť být v jedné místnosti s příbuznými a nemožnost odejít jinam nás může skolit a zajistit nám potřebný klid a prostor - proto nastoupí nemoc a postel.

..a tak koukám a po vánocích na ruce opět ekzém! kde zas já dělám chybu, přijdu nato?

Ahoj, chtěla bych zkusit, jestli byste mi dokázaly poradit. Už 15 let mě trápí chronická rýma ( jestli se to tak nazývá ) co si pamatuju tak to začalo na intru. Měli jsme tak vždy na noc strašně přetopeno a ráno zase strašnou zimu. No a já z toho měla tenkrát poprvé zduřelé nosní mandle. Bolelo mě v krku jako při angíně ale byli to jen nosní madle. Od té doby mi stačí málo a bolí mě takhle v krku. No a rýmu mám celoročně. V létě suchou a v zimě se bez kapesníku neobejdu. Nikdy jsem s tím nikde nebyla, protože jsem nechtěla skončit na nějakých lécích protialergckých, nebo kapkách do nosu. Myslíte že je to také založené na psychyce popř. víte jak se toho nějak šetrně zbavit? ne že by mě to nějak komplikovalo nebo ohrožovalo život ( už mi to ani nepřijde ) ale mám strach že by se to třeba mohlo zhoršovat. A taky mě to vadí při spaní, protože mám stále ucpaný nos a musím volit určité polohy při kterých se mi lépe dýchá.

@lusy82 s tímhle zkušenosti nemám, jediný podnět na přemýšlení dám a to, zkusit si vzpomenout, co se na intru odehrálo -jaké emoce převážně jsi pociťoval a v období kdy to propuklo - ta rýma. Až k něčemu dojdeš, pak přijmutím tý situace - no takhle to vyzní blbě, ale pak s tím dál pracovat, tělo něco ukázalo, že ti nevyhovuje a ty to nechceš vidět. tím, že to zviditelníš pro sebe, by pak rýma přestal mít důvod tě na něco upozorňovat.

@lynks já osobně trpím psychosomatickým onemocněním řadu let... je to pro mne ale hodně citlivé téma a nerada bych to veřejně rozebírala... nicméně jsem konečně odhodila léky, které mi lékaři předepisovali leta, co řešily jen důsledek, nikoliv příčinu, jako ostatně většina "léků"... objevila jsem reiki a kinezku, hodně čtu o psychosomatice, pracuju na sobě a pokroky jsou opravdu znát...
s ekzémem osobní zkušenost nemám... měl ho však můj starší syn... zhruba půl roku zadržoval kakání (teda po určité době, kdy to bylo už neúnosné se samozřejmě vyprázdnil, ale byly to neskutečně náročné okamžiky a nešlo o klasickou zácpu, že by nemohl na záchod- on prostě nechtěl-měl to v hlavičce)) a přibližně od stejné doby se mu objevil ekzém na rukách a nohách... nakonec jsem s ním už v zoufalství zkusila kinezku, která zafungovala takřka hned... a ekzém? od té doby se začal den ode dne lepšit a dnes má už jen na levé ruce hrubší místečko o velikosti asi 4cm2... a vím, že zmizí i to 🙂 věřím, že cokoliv je v těle špatně, má svůj původ v psychice... přesvědčila jsem se o tom už několikrát... ale v dnešní pragmatické době tohle tvrzení zní možná dost kacířsky 😉 ... k tomuhle poznání musí dojít každý sám, pokud teda o to vůbec stojí...

@petruskaz já myslela, že kinezka je jenom diagnostická zálažitost..s tím se dá léčit? nastíníš jak?

možná raději pošlu odkaz, kde je to myslím srozumitelně vysvětleno 😉
http://www.kineziologie-hradec.kvalitne.cz/?utm...

byla jsem tam sice s matějem, ale problém našla terapeutka u mne, takže odbloky dělala také na mně...
teď se tam chystá manžel s alergiemi... manžel - původně velký skeptik v tomto směru...

@lynks

@petruskaz - lindi se taky rozjel ekzém, a dost (starší syn ho taky měl), tak mě zaujalo, co tady píšeš - jestli to není soukromé příliš, můžeš nastínit, jaké bloky rodiče stojí za tím, že dítě má ekzém? Asi to nepůjde paušalizovat..ale jsem na mega dietě pár dní, začala se čistit, ale dneska se ji to zase zhoršilo, je fakt, že jsem ji dala novou potravinu a já snědla taky něco nového...

@blandik napíšu ti do ip

@blandik no říká se, že když se tělo začne čistit, tak se vše ještě na chvilku zhorší..jak se vyplavují toxíny.tak snad vydržte a začne se to lepšit.

@lynks
@pelmisek Ahoj, tak píšu jak jsem dopadla a jak jsem zatočila se svým životem a se svou rodinou. Před Vánocema se celé to napětí vyhrotilo a málem jsem ztrávila vánoční svátky bez našicha sourozenců. Naštěstí náš táta je stejný jako já v tom, že o problému raději mluví, než to v sobě dusí a dělá že nic, jako naše máma. Takže za mnou na štědrý den přišel a promuvil si se mnou. No ne že by to bylo úplně stoprocentní, ale dalo by se říct, že vztahy se urovnali. Alespoň s bráchama určitě. U našich mi stále vadil ten blok dětství a ten postoj ke mně, ale tak nějak jsme se snažili spolu vycházet. Svatba byla supr až na určité nepodařené věci, kdy to nevyšlo úplně podle mých představ, ale to nemělo nic společšného s rodinými vztahy. Spíše s průběhem svatby. No a to nejhlavnější, v pátek jsem konečně navštívila kineziološku a jsem nadmíru nadšená. Netušila jse co všechno mě tam čeká a jak moc mi to pomůže. Vím, že mě ještě čeká spousty práce sama se sebou a není to lehké ( obzvlášť umět žít tady a teď je pro mě těžké, myšleknky stále lítají všude možně ), cítím, že mě možná ještě čeká nějaké sezení. Neprobrala jsem úplně všechno, ale kdo ví třeba když jsem se teď zbavila toho nejhoršího, to dokážu sama. Uvidíme. Každopádně se teď cítím o 90procent lépe a spokejnější. Umím si už i užívat hezkých chvil a chvílema být i šťastná.

@lusy82 tak to je radost číst! cítit z tebe, že jsi nabitá energií a , že máš radost že jsi udělala první krok...to je to hlavní, pochopit, že ty jsi ta, kdo může změnit to, jak se cítíš. Sama musíš chtít. Neboj i když dostávání se ze starých naučených vzorců bude probíhat ve spirále (bude se opakovaně střídat pocit bezmoci něco změnit a radost že je už vše jinak)- nakonec se najdeš navrchu spirály, kde bude vše probíhat už jenom v záblesku, než si uvědomíš, že to co tam prožíváš už nechceš a šup s tím za hlavu! držím palce a těším se s tebou z postupu.

@lusy82 protože lynks už napsala asi všechno🙂 tak můžu jen dodat VYDRŽ! BUDE LÍP🙂 moc držím palce

Já jsem absolvovala víkendový seminář na téma psychosomatika, zdraví ... Moc o tom přemýšlím a nacházím logiku a vysvětlení některých potíží. Dostala jsem pozvánku na týdenní seminář v Chorvatsku - beru prcka a manžela a spojíme to rovnou s dovolenou..

Ahoj, asi to sem tak úplně nepatří, ale chtěla jsem se zeptat na váš názor na trhání nosních mandlí. Malej hodně trpí na záněty středního ucha a teď špatně slyší na levé ucho. Byla mu zjištěna velká nosní mandle a doporučeno odstranění. Přijde mi že dneska posílají každé dítě které má sebemenší potíže. Podle mě je to orgán, který v těle z nějakého důvodu je a že je to zbytečný zásah. Na druhou stranu ale jestli mu to má pomoct od těch zánětů a té nedoslýchavosti... Co si o tom myslíte vy?

ahoj, zkouším příspěvek po delší době 🙂 Zajímalo by mě, zda někdo řešíte ekzémy, alergie a podařilo se vám časem nalézt příčinu v psychice.. já je mám pár let, dost to má souvislost s vyčerpáním z práce, které jsem schopna obětovat dost energie protože mě svým způsobem naplňuje.. jen když mám akci kterou pořádáme dost se ekzém zhorší.. už jsem přemýšlela o změně, že i přes všechna pozitiva mi to za ty nervy a zdraví nestojí.. no a k tomu se mi podařilo otěhotnět, zcela hned, když jsme si s přítelem řekli že bychom to mohli nechat osudu.. celou dobu si těhotenství užívám, moc se na miminko oba těšíme.. z počátku mi zmizely i poslední rezidua ekzému, měla jsem po letech krásně čistý ruce i pod koleny.. a teď jsem 35tt. a před měsícem se mi totálně rozjel ekzém po celém těle.. to jsem nikdy neměla.. ruce v úplném zápalu, totéž nohy a po zbytku těla malá krupička která po drbání hnisá.. tak se v tom teď dost hrabu a přemýšlím jakou reakci to tělo nastínilo a co si musím zpracovat.. je fakt, že potom co mě viděl doktor jsem dostala kortikoidovou injekci a mast.. takže teď je mi sice lépe, ale vím, že zakopaný pes je hlouběji a musím se k němu časem propracovat.. můžete prosím případně poradit zda vám pomohla kineziologie, nebo jiný druh terapie? jsem po rozhodnutá po porodu se v těchto věcech skutečně pohrabat a zjistit na co a proč takto přehnaně mé tělo reaguje.. děkuji za případné reakce a přeji vám všem hezký den 🙂

Nevíte prosím, co je obvyklou příčinou toho, že je vždy v jedné konkrétní situaci dítěti na zvracení a dusí se?