Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
a este zopakujem otazku, nejak zostala nepovsimnuta: co take pisala kubaka, ze ju museli vyhodit? Zaujimalo by ma to, lebo mi je luto za jej prispevkami.
@johanka. to přesně nikdo neví...párkrát si někde rýpla, jen ironie, nadsázka...psala pro adminy nepohodlné věci,ale rozhodně nic, co by někoho uráželo, na to je moc chytrá. upozornili ji a pak blokli. žádný zásadní jednoznačný důvod nevím. možná by stálo za to to zjistit, ale upřímně - atmosféra je tu teď podivná, nic tu neřeším, píšu jen když vím co a kam a pokud to má smysl. taky mě to mrzí.
@berenika39 jej tak ti uz po synceka chodia kamosky 😀 skor by som to cakala v starsom veku, heh
@berenika39
@bubelko ke zpívání, stopro vím, že ho malá miluje 🙂 Já ráda zpívám, sice hrozně ale často a tak si zvykla a vyžaduje ho, jen si právě už teď diktuje písničky. A zatím mi fungují i jako uklidňovadlo. Kolikrát i musím při uspávání půl hoďky zpívat a tak velký repertoár zase nemám🙂
Nad popruhama jsem přemýšlela, ale zatím jsem je ven nevzala. Ale když půjdeme rušnější cestou, tak je pro jistotu hodím do batohu. Dneska byla s malou prochajda krásná, žádný vztek. Sice jsme za dvě hodiny ušly jen kousek a vymydlená holčička se vrátila jako popelka, ale stálo to za to🙂 máme období velkého zkoumání a šťouchání do každého ferdy, brouka, pavouka. Hned jak vidí štěrk, šup do něj a hází a hází 😀
Taky se zlepšilo mytí rukou, hned jak vejdeme do bytu, směřuju ke koupelně a zatím mi to prošlo🙂 akorát to mýdlo je pořád v puse 😀 😝
@ludmilabb 😉 😉 😉
@misule82 - ahoj, na tu kašnu mě napadá - ji jako první říct, že je venku ještě zima a voda je studená. Jestli si to chce vyzkoušet, že ji můžeš vyhrnout rukáv na jedné ruce a že si tam může zkusit strčit ruku a zkusit, jaká ta voda je...A při tom vyhrnování - že je důležité, aby tam ruku strčila pomalu, že voda cáká a že si může namočit rukáv a to pak studí, nemáte náhradní oblečení a museli by jste hned domů...A to mýdlo ji chutná? No, já říkám, že je nutné si ruce pořádně opláchnout od mýdla, protože mýdlo do bříška nepatří, že myje dobře ruce, ale bříšku může ublížit...a pak bych ji to mýdlo nekompromisně vzala z ruky, až by se uklidnila, tak bych ji to znova vysvětlila s tím, že jsi musela zasáhnout, protože mýdle do bříška nepatří a že to půjdete znova zkusit... K tomu mytí, jste ve věku, kdy to prostě je všeobecný problém u dětí - hygiena...dobrá zpráva je, že prostě oni si jednou začnou dobrovolně mýt ruce...když to jde, dá se trošku rozvolnit, oni dost často jsou o opozici, a když se je jen nechá s tou informací a za chvilku se to zkusí znova, tak to jde...ale rady jsou drahé, u nás jsme moc netlačili, takže od objevení rabru jsme ho nikdy nedotáhli násilím do koupelny si umýt ruce při jekotu, po 25měsíci (a silném dvoutýdenním vzdoru), najednou cvak a mytí rukou přestal být problém (prostě se s tím probudil)....K té cestě..já mám zkušenost, že jak se zatlačí, tak dítě to pak zkouší znova, prozože je to sranda - ta reakce rodiče...Já bych asi malou chytla, a dost důrazně ji ukázala - tamhle jede auto, to auto nezabrzdí na místě, může se stát nehoda tobě i tomu řidiči...(udělala bych to přímo u té cesty, hned po tom, co ji chytíš...) a pak - přes cestu chodíme vždy spolu a spolu se budeme rozhlížet (a pak až bude klid - později - téměř vřdy když se budete blížit k cestě tak už říkat - tamhle je cesta, jezdí tam auta rychle, přejdeme ji spolu.,...opakovat jako papoušek. Mě se zatím osvědčuje prostě i při negativním chování jen opakovat to, jak se to má dělat /nepeskovat za to nesprávné, ani to nesprávné nepopisovat, jen říkat to, jak se to má dělat...
ahojte, taky mám velkou radost ,že to tady ožilo. Přeci jen zastánce rabru nepotkává člověk denně na pískovišti.
ahojte pridavam sa k nadsencom, ze tema pokracuje dalej..celkom by ma zaujimal nazor na terapiu pevneho objatia z hladiska Rabr..ta metoda je vychvalena svojimi ucinkami prave v obdobi vzdoru dietata.. ak mam pravdu povedat, nejak mi to nepride velmi empaticke a respektujuce.. mate niekto skusenost?
@janka108 no v období vzdoru jsem to se starším zkoušela, ale moc mi to teda nešlo, asi jsem to dělala špatně nevím, držela jsem ho dost silně, on řval, kopal, mlátil sebou odtahoval se ode mě... trvalo to dost dlouho... většinou se neuklidnil a zrovna byl mladší novoroznece, kterej se vždycky tím řevem probudil a hlásil se taky dost hlasitě o jídlo, takže jsem stejně musela to pevné objetí přerušit a jít kojit, takže nakonec jsem ho spíš nechala vyzuřit a potom jsme o tom v mluvili v klidu, když jsem měla čas ....ono se řekne, držet v pevném objetí třeba hodinu, dokud se dítě neuklidní, ale to jaksi v domácnosti, kdy jsi sama s dvěmaa dětmi a jedno je novorozenec nebo malý kojenec nejde, tolik času zrovna prostě není...spíš se mi osvědčilo objímat ho ve chvílích klidu a pohody, i mi to více je blízké, aby si ten fyzický kontkat spojil s pěknými chvílemi a ne se záchvaty zuřivosti
Ahojte, preletela som pár príspevkov a zaujalo ma to, ale netuším o akú knihu ide. Viete mi poradiť? Dá sa prípadne niekde stiahnuť? Ďakujem 🙂
@janka108 se přiznám, že mi taky není úplně sympatické držet pevně dítě, které se vzteká. Mně by to taky nebylo příjemné. Četla jsem i kritiku od nějakého psychologa, nelíbilo se mu, že by si mohlo dítě spojit objetí právě s tím vztekem.
@indiankaindi Myslíš knížku, o které je toto téma? Jmenuje se stejně jako téma - Respektovat a být respektován http://www.zbozi.cz/p752772-respektovat-a-byt-r...
ahoj, s tím pevným objetím - to je asi hodně specifická záležitost, jednou byl na ćt2 dokument, takový medailonek paní Priekopové a ona tam vysvětlovala podstatu té metody, její původ, všechno, co s ní souvisí - podle toho to vypadalo jasně, logicky. Podrobně je to i v knížce Věda zvaná rodičovství....ale musím říct, že jsem to nikdy nezkusila s tím, že tomu prostě dostatečně nevěřím, že SI v tom dostatečně nevěřím a neumím to, takže by to nemělo smysl.
Pro mě bylo (a je🙂) přirozenější nechat vztek utéct....
Možná vidět na vlastní oči nějaký seminář, pochopit, jak se správně "objímá", aby to nebylo jen o fyzickém držení, ale i o té psychické stránce - uklidnění - nevím...
Paní Priekopová je osobnost, o tom žádná. 😉 😉 😉
Hezký den🙂))
@berenika39 ten dokument se myslím jmenoval Mámo, táto, obejmi mě a mělo by to jít dohledat na stránkách ČT. Viděla jsem ho, ale právě že mě až tak neoslovil. Příjde mi to prostě násilné.
@betelgeuzz
i mě to tak přijde, jenže ono v tom právě není jen to fyzické objetí, každopádně to člověk musí pochopit a věřit tomu, jinak je to o ničem.
Ale zase jak vědět, jestli to funguje, když jsem to nikdy nezkusila, že🙂.
Byly dva, jeden byl jen o ní, jako o člověku, o její rodině a tak, a ten nevím, jak se jmenoval. Pak bylo to co píšeš ty, to bylo přesně o té metodě, myslím, že tam pracovali s autistickým chlapcem, nejsem si jistá a pak bylo Malí tyrani...nemám ted čas, zkusím to najít, viděla jsem to před delší dobou, i mě by to zajímalo vidět s odstupem času.
ten dokument jsem taky viděla, podle mě ta metoda je hlavně určená pro děti a rodiče, kde je nějaký problém ve výchově a musí se to řešit asi pod vedením psychologa speciálně na to školeného, mě spíš oslovuje to, co Prekopová hlásá - dávám dítěti co nejvíc lásky, do 1 roku ho chovat, jak je to nejvíc možné, aby nabylo dostatek důvěry v sebe i okolí a pak mu dávat lásku prostřednictím objímání a mazlení a slůvek pořád... ona nesouhlasí s trendem, dávat miminko od narození hned do vlastního pokoje, naučit ho usínat a spát a hlavně být samostatné pomalu od novorozence...tam pak můžou vznikat problémy, které se později dají řešit třeba právě metodou pevného objetí. Objímat v záchvatu vzteku se mě nedařilo a taky si myslím, že by to mohlo vyvolat spíše spojení - maminka se mi nevěnuje, začnu se pořádně vztekat a hned mě bude objímat... proto jsem to přestala dělat a objímala ho jindy, když mladší spal, tak jsme třeba hodinu tančili, on u mě v náručí, jak miminko, aby neměl pocit, že pořád chovám jen mladšího a jak už jsem psala, prakticky to prostě nešlo, záchvty vzteku přicházely zásadně, když jsem se musela věnovat miminku, upozorňoval tak na sebe, když jsem ho nechala, tak pak přestal sám
diky za postrehy, potrebovala som si trochu rozsirit obzor. po pravde je mi sympatickejsie ist cestou rabr, aby laska spocivala vo vzajomnosti a dobrovolnosti. je mi skor prirodzenejsie ucit dieta objimaniu v normalnom stave, ako ked je situacia vyhrotena... pevne objatie mi prislo trocha nasilne, resp. vynucujuce. priznavam ale, ze nemam dostatok informacii , takze moje uvahy su len hypoteticke, ale asi to bude chciet viac pocitat, pripadne absolvovat prednasku. ale aj tak vdaka za nazory! 🙂
stručně je to shrnuté třeba tady, podstata tam je.
@berenika39 diky moc za clanek! jsem bliz k podstate 😉
@janka108 - u nás to nefungovalo, respektive jsem to ani moc nezkoušela, a souhlasím - že se mi to nezdá respektující...malý v tom amoku mě nechtěl mít u sebe, když jse mse více přiblížila, tak se vztekal ještě více, stnažil se mě odstrčit...ale co vím, tak ta metoda je založena i na tom, že by neměl skončit den tím, že by se ti dva ve sporu rozešli v naštvání - tedy s problémem, ale měli by se usmířit, obejmout nejpozději večer - to se mi zdá sympatické. Ale možná matlám dvě věci dohromady.
Ještě k tomu pevnému objetí - vidím jedno úskalí - myslím, že dítě má právo na své tělo a neměli bychom nakládat s jeho tělem proti jeho vůli (nechce přebalit, umýt, zvedat, mazlit se, když to nechce) a to pevné objetí při vzteku mi příjde hrozně násilné - ono se říká, že když si dítě musí nechat líbit různou neschválenou manipulaci s jeho tělem, tak pak není až tak citlivé na pozdější kupříkladu sexuální zneužívání...
Z jiného soudku, manžel dneska přišel s jednou zkušeností ze školky - jedna maminka dala tříleté dítě do školky, říkala ,že malý se někdy počůrá nebo pokaká při poledním spánku a at mu nasadí plenku. Učitelka, že tohle dělat nebudou ,že se to naučí zvládnout...malý se počůral, pokakal - následovalo to, že ho učitelka veřejně zostudila před všemi dětmi, ukázala ho všem dětem, jak je pokakaný a počůraný...dítě začalo koktat...Nemám na to slov, musela bych být hodně sprostá.
@blandik tak to s tou školkou snad ani není pravda...copak to dítě není člověk? to by si něco takového dovolila k dospělému? s těmi školkami asi bude potíž v nejednom případě...kamarádka pracuje ve školce kousek od nás a minulý týden mi vyprávěla , jak její kolegyně ze zahrady v klidu odvedla na oběd a spinkat o tři děti méně než přivedla, ty tam zůstaly o něco déle právě s mojí kamarádkou, ta to zjistila, až když počítala svoje ovečky. no nechápu. a nějak nadšená z petrových třetích narozenin nejsem 😝
odbočila jsem, omluva, ale to nejde nereagovat.
@berenika39 - přesně tak, docela se mi zvedl žaludek - že jestli tohle dokáže udělat učitelka v této době, pak nemá totálně páru o dětech, nemá ve školce co dělat a nejspíše se bude i v ijných činnostech ve školce projevovat dost děsivě...já si v sobě řeším takové jemné problémyk, které by ve školce mohly být - nějaké soutežení a hodné a zlobivé děti, uniformismus...ale tak hrubý kalibr mě totálně vykolejil...Jsem i ráda, že malý míří (nejspíše) do aletrnativní školky, v tomto světle překousnu i ty svaté...a jak u vás, vyšla školka?
Ty zapomenuté děti, co na to říct...A třetí narozeniny mě taky děsí.
@blandik joooooo! dneska mi přišlo rozhodnutí do té mojí🙂)) školky...tak se mi ulevilo. mám to od práce přes ulici, žádný stres co se vodění a vyzvedávání týká a je to školka s tradicí, ale v dobrém slova smyslu, ted je tam nová ředitelka a zdála se být fajn. tak mi nezbývá než doufat. ale do práce bych jít měla, měla jsem mateřskou na dva roky a nechci v tom manžela nechat, přeci jen, nějaké náklady máme.....🙂)))).
@berenika39 - to je teda dobrá zpráva 😀 Paráda. Já jsem měla taky rodičák do dvou let, teď sedím doma bez příjmu, tedy krom příležitostných překladů...Je to teďkom strašně krásné období, malý je zlatý, dá se domluvit, kde co, co nešlo, jde...začíná i dávat věci na místo více - že aby to tam pak zase našel, více mluví, méně ječí, méně kníká...Krásné jaro.
@blandik pojd do ss🙂)))
@berenika39 - ok 🙂
@blandik apropo tej skolky, děs a běs... taka ucitelka nema v skolke co robit. podla mna by toto povolanie malo byt len na urcitu dobu, po tom sa niektore ucitelky stavaju postihnute a vyhorete...z tvojho prikladu sa mi nozik vo vrecku otvara...
skusenost mojho synovca zo skolky: ucitelka hodnoti cervenymi bodmi tych, ktory sa pred spanim rychlo vycikaju/vykakaju a ciernymi tych co pridu posledni... neumyjes ruky, patris medzi najlepsich... ja tam jejden chudak poctivec, pedant na cistotu, ma uz treti cierny, tak bol z toho nestastny, chcel si to nejako napravit, tak pre vsetky deti urobil nejake darceky, cele popoludnie nad tym sedel, a tej ucitelke to nestalo ani za to, aby ho pochvalila... ☹
ja nechcem vediet, ake lekcie tie deti niekedy v skolke dostavaju...
@ludmilabb gumaky su aj u nas najdolezitejsou sucastou outfitu 🙂 Akurat Miska je zatial mlakami fascinovana natolko, ze tam vleti, gumaky - negumaky.
@berenika39 podla mna to je idealne, ked sa dieta moze vyblbnut s inymi detmi. Ja mam pri Miske uz niekedy ponorkove pocity, teda nielen z mojej strany ale aj z jej. Doma je s nou niekedy na nevydrzanie, nevie, co chce a neprestane, kym to nedosane. No ked ideme prec a stretne tam ine deti, tak ak prave nema take to hamblive obdobie, tak tie deti berie velmi pozitivne. Aj dnes cestou z obchodu z jedneho domu vybehli styri dievcata, tiez take zo socialne slabsej skupiny, a zacali Misku obdivovat, hladkat, obchytkavat, prihovarat sa jej, a Miska pokojne sledovala, co s nou robia, aj zabudla, ze je hladna. Tak je to potom take zvlastne, ked sa s niekym stretneme, Miska je fascinovana novou situaciu, a vsetci len obdivuju, ake dobre dievcatko mam, ze ved ani neviem, ze ju mam.... A sama doma s nou zvadzam boje a prevadzam zlozite ritualy, ked ju chcem prebalit, prezliect do sucheho, presvedcit, ze ma robit radsej to a nie to, ukludnujem, ked po x-ty raz zhuci zo stolicky, vytahujem z ust hlinu, korenie a ine veci, ktore proste musela jest, a zrazu jej zacali v ustach vadit... des.