Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@blandik - ahoj, tak já vůbec řeším, jak reagovat, když si alfíno sám u různých příležitostí hraje s rukou ve slipech. Nicméně pokud si dobře vzpomínám, tak po nás (s manželem) chtěl, abychom mu sáhli na pinďouse, třeba už kolem 2,5 let a tehdy mi to přišlo natolik ujetý, že jsem jen řekla, že pinďouse má každý svého a že si každý sahá jen na svého pinďu a že se nikomu cizímu neukazuje ani se na něj nikomu nesahá. Tohle vzal v pohodě a je to (snad) vyřešené.
Každopádně mne uklidňuje, že i ostatní kluci se svými pinďousy hrají. A můžu se tedy zeptat - hraní jim dovolujete nebo zakazujete? Já to mám tak nějak nahodile - sem tam to nechám být, sem tam na něj houknu, ať už tu ruku vytáhne ... nicméně nechci z toho dělat nějaké tabu, ale zase kdo se má na to koukat, že 😀

a doufám, že nevadí, že jsem vám sem tak vpadla, ale poslední příspěvky o pinďovi mne zaujaly neb to právě s prckem řeším ... a zkusím hned přihodit ještě jeden dotaz, o kterém trochu přemýšlím. Alfíno, když je unavený nebo třeba kouká na pohádky, tak si pořád tahá za horní ret. Ono to není nic strašnýho, ale nějak nevím, jak se k tomu postavit. okřikovat ho? Jde mi o to, že je to podle mne takový nějaký zlozvyk jako třeba kousání nehtů a já mám pocit, že by to dělat neměl. Zkoušela jsem mu vysvětlit, že když si na ten ret bude furt sahat, udělají se mu afty, ale nějak to nemá ten správný efekt.

@petule246 nemá se to zakazovat, ale stanovit pravidla - mezi ta patří, nedělat to na veřejnosti, pokud ti vadí, když si před tebou pořád šahá do slipů, tak mu prostě řekni, že si nepřeješ, aby to před tebou dělal, že to se před druhými nedělá, ty se taky přece před lidma neškrábeš "tam", tatínek taky ne (aspoň doufám 😀 😀 podle mě jsou chlapi v tomto fakt někdy špatným příkladem 😀 ) a tečka - prostě pravidlo jako každé jiné, ale může se hladit v pokojíčku, jestli chce

@bubelko - on se pindíkovi zatím nevěnuje sám, že by ve sprše nebo v posteli.... Myslím, že tak nějak to pojmu, trošku to naše - to je soukromé rozvedu o to, co píšeš 😵

@petule246 - já jsem řešila, že chce po mě, abych ho hladila na pindíkovi, ne že by si s ním hrál sám - to nebývá zatím tedy. Jinak až to příjde, že si bude s pindíkem hrát, v podstatě dětská onanie, tak osobně do toho vůbec nebudu zasahovat, má na to právo a myslím, že nějakou korekcí bych toho více zkazila...Jen bych to řešila, kdyby to bylo na veřejnosti nebo před námi - pokud by to bylo před námi, tak bych asi odešla se slovy, že vypadá, že potřebuje zrovna soukromí, po čase by si asi to soukromí vyhledal sám...

@petule246 - s tím taháním rtu, těžko říct, ale asi bych na to neupozornovala, aby si z toho neudělal nějaký "probém" pro sebe - ve smyslu, že uvědomělý zlozvyk se v tom věku odstraňuje asi hůře než ten dítětem moc nevnímaný - já bych mu osobně dala do ruky něco - třeba jablko nebo takovou tu inteligentní platelínu nebo něco jiného zajímavého na omak, aby měl zaměstanané ruce -a možná to ukazuje na to, že v té chvíli nedělá to, co jeho tělo potřebuje - dělá to celou dobu u tv nebo až když kouká déle? Děti to mívají dost jasné - že když dlouho dělají statickou činnost - tv nebo čtení, kreslení, pak už nastoupí potřeba pohybu a ta se může projevovat takovými tiky - takže bych zkuisila v té chvíli ho vyburcovat k pohybu, že ho třeba začneš hanánět po bytě...ty afty nebudou zabírat, protože se mu neudělají - je to výhružka, která se nerealizuje.

@blandik - aha, tak to jsem špatně pochopila, myslela jsem, že si s ním hraje sám a zároveň chce i od tebe na něj sáhnout.
@reruna
@blandik - s tím soukromím, já nevím ... přijde mi, že to má jako relax, asi hlavně před poledním a večerním spaním. Z ryze praktických důvodů si nedokážu představit, že bych odešla (aby měl soukromí) a poslat pryč - by mohl brát skoro jako zákaz. No nevím. Budu si to muset nějak promyslet, jak se k tomu postavit, aby to vyhovovalo mne i jemu.
@blandik - ad tahání rtu - super tip, abych mu dala něco do ruky, určitě vyzkouším. Jinak tahání rtu mi opět přijde, že dělá ve chvílích, kdy je unavený nebo možná se i trochu nudí (v těchto chvílích si prostě buď sahá na pinďu nebo na ret). U TV si za ten ret tahá řekla bych hned, u toho kreslení nebo skládání puzzlí nebo i čtení apod. to (obvykle) nedělá vůbec. Burcovíní k pohybu mi asi moc nevyhovuje právě, že to dělává odchodem spát (nebo pak i v posteli ale až po tom co přečtu pohádku), tak možná jen něco zazpívat, zatleskat ... budu to muset vysledovat, co na něj zabere.

@reruna - nene, chlap si tam opravdu na veřejnosti nesahá 😀 a téměř vždy poukazuju na to, že to s tátou neděláme, ale evidentně mu to přináší větší potěchu než nějaké moje argumenty. A jako bonus - ještě se u toho blbě tlemí 😉 Prostě chlapi, no 😀 Ale vážně, pořád nevím, jak ho nasměrovat do soukromí, když to chce dělat u telky. Asi by se dalo argumentovat, že nemusí koukat na telku, ale před spaním nám to takhle prostě vyhovuje. (V posteli si pak samozřejmě ještě čteme.)

@lynksjá něco podobnýho občas pozoruju, a příčina se mi obvykle do pár dní vyjasní (je fakt, že nikdy to netrvalo týden 😅 ) - a je to nějaká napohoda, nachlazení, o kterým on ví tři dny přede mnou, zuby, očkování, posledně to bylo dlouhodobější nevyspání z více příčin, tak než to dohnal. A je to přesně jak říkáš - schválně dělá věci, který nejdou, a pak hlasitě dává najevo nespokojenost, někdy si myslim, že i to, že začne víc akčnit (fyzicky blbnout, ještě nechodí, ale lítat všude, lízt až tam kde je to nad jeho možnosti...) a pak se u toho bouchne a brečí je vlastně taky jeho potřeba dát mi najevo, že UŽ, i je víc citlivej na moji přítomnost... většinou pomůže, když ho dám spát (samozřejmě podle denní doby - ale i to se stalo, že takhle trojčil v pět večer, tak jsem ho v půl šestý uložila a on normálně spal do svý půlsedmý ráno) - což ale vychází z toho, že Kuba je hodně spací a spánková pohoda/nepohoda je z jeho nejsilnějších ovladačů...

@petule246 😀
ono to asi fakt chce změnit ty zajeté rituály - chápu, že vám večer tv vyhovuje, nám te´d celkem taky, dávají tam Kouzelnou školku, pak hned Večerníček, pak si přečteme pohádky a večer je klid, ale tak zkus třeba se dívat s ním, vem si ho na klín, chyť ho za ruce, hlad ho na zádíčkách atd. aby neměl tu potřebu u té tv, před tím spaním bych ho naopak klidně pak nechala samotného v pokojíčku, nebo ty čekáš u něj, dokud neusne? Jinak docela pěkně tuto problematiku sexuální výchovy popisoval J,Uwe Rogge v knížce Rodiče stanovují hranice, on píše, že do 3 let by se rodiče před dětmi neměli v ložnici, koupelně atd zavírat nebo se bát ukazovat nazí apod. ale pak už nastupuje období, kdy i rodiče mají právo na soukromí, ale pokud se dítě na něco ptá, tak mají odpovědět, čím je dítě mladší, tak tím stručněji, ale pravdivě, popřípadě obstarat vhodnou literaturu apod. Velká zvídavost nastupuje kolem 4-5 roku. Taky tam píše o onanii, že je to normální, ale rodiče mají stanovit pravidla - ne na veřejnosti, ne vůči druhým dětem, aby si neublížili, atd.

@reruna tohle já zatím vůbec nevím, jestli nějak řešit - my se s petrm oba někdy koupeme v plné vaně bublin a děsně ho to baví, někdy chce s tátou, někdy se mnou...nám to přijde v poho....je to tak, že když my to soukromí přímo (zatím, v určitých situacích samozřejmě ano) nevyžadujeme, můžeme se dá takhle vzájemně okukovat? přiznám se, že nad tímhle moc nepřemýšlím, tak nějak to jde samo, čekám, co bude🙂

@berenika39 tak myslím, že poznáš sama, do kdy je to vhodné.... to má asi doma každý jinak, ten autor to píše obecně, že do 3 let, ale určitě záleží hlavně na vás

@berenika39 myslim, ze si nemusis robit starosti. ja sa s detmi bezne sprchujem. su dni, v ktore nie (vieme, ktore 😉 ), ale bezne ked pridem z vyletu, tak ideme vsetci spolu do sprchy. bud ja alebo muz s nimi. ja si myslim, ze on sa peto ozve alebo budete vy sami citit, ze uz vam to nevyhovuje. a tiez sa obaja kukaju a rozjimaju o tom, ze mama ma ceciky, a oni pipika. jonasovi je to skor smiesne, lukas dava otazky - preco je to tak, preco onak. 😉

@reruna - přiznám se, že mi přijde úplně normální se před dětmi převléct, nezamykat se v koupelně (ikdyž nějakou intimní hygienu si určitě nechám až budu sama - to je jasný). Prostě nechci doma zavádět nějaká tabu, to mi asi přijde horší. Myslím, že i naši byli v tomto docela otevření, takže to mám asi od nich. Ale jsem až překvapená, jak špatně se mi o tomto píše - jak přemýšlím, jak se vyjádřit, abych nepůsobili jako nějací hipíci či tak. Ta hranice 3 let mi ale rozhodně přijde brzo. Myslím, že pokud toto budu řešit, tak určitě později.
Hraní s pinďousem - alfíno už to zkoušel jednou i v obchodě a toto jsme si vymezili, že ne. A vzal to úplně v pohodě a na veřejnosti to už nedělá. Ta telka to je oříšek - máš pravdu, když tam s ním sedím a třeba si o té pohádce povídáme, tak to nedělá. Ale on je to tak super čas, abych poklidila nebo si třeba připravila jídlo na druhý den. Jinak po čtení večerní pohádky manžel odchází, ale sem tam si nás vyvolá a to si nehraje s pinďousem, ale tahá za ten ret.
A ono by určitě na obě tyto aktivity (pinďous i tahání rtu) stačila nějaká aktivita nebo rozptýlení, ale přijde mi, že prcek taky potřebuje nějaký čas na svůj relax. Jinak si myslím, že se ho snažím zaměstnat dost (většinou, i mamka má své dny 😉 )

@reruna
@bubelko dík. přesně tak, když jsme o víkendech mimo domov, večer taky do sprcháče lezeme spolu, je to i praktičtější🙂. Tak dobře, nechám to vývoji, jako všechno.-).

@petule246 jasně, mě to taky přijde normální, však máš děti ještě malé, on ten autor to psal spíše proto, že existuje dost rodičů, kterým to třeba normální nepřijde a před dětmi se stydí a nedej bože, kdyby dítě "něco" uvidělo nebo se na něco nevhodného zeptalo a je dost rodičů, kteří i tu na MK zakládají témata - panebože, můj syn není normální atd. atd. myslím, že spousta dětí ve školce si hraje různé sexuální hry, hry na doktory apod. a kdo neví, že je to normální, tak by mohl být v šoku

Já vůbec netušila, že tu taková diskuze je. omlouvám se, ale jdu reagovat na pindíky a rty 😀 Vypadá to, že je to období, které samo přejde. Můj synek tohle hodně dělal v zimě. Ret jsem neřešila vůbec a přestal s tím sám. Co se týče pindíka, tak jsem mu vysvětlila, že to klidně může dělat, ale že se to dělá v soukromí (takže ještě vysvětlit, co je to soukromí) a že mám prostě i strach, aby si neublížil (oni jak zkoumají, tak jsou docela drsní) a pak jsem to neřešila a dělala jsem, že to nevidím a ejhle. Občas ho sice má v ruce a zkoumá, ale už to není tak často, jako dřív. Co si dělá pod peřinou je jeho věc 🙂 A musím říct, že venku a před návštěvama takové věci nedělá vůbec, takže to asi pochopil!

Ad nahota. Mám jednu úsměvnou historku. Když byl synek malý a ještě zatím jedináček, tak na mě tak ukázal a volá: čiči! 😅

My taky nahotu neřešíme, jsme před sebou nazí, malý nám běžně chodí do koupelny nebo se s námi myje..je fakt, že občas pronese věty typu - ty tvoje prsa se mi líbí, můžu si hrát s prsy..Ale myslím, že zatím podpeřinové aktivity s pindíkem nemá...posledního čtvrt roku spí a usíná s námi v posteli, takže máme přehled:o) Pamatuji si, že od určité doby mi byla nahota rodičů nepříjemná, jen si tak vzpomenout od kolika to bylo, jestli až od školy, možná tak od pěti, šesti a možná později..čekám, že se to samo vyvrbí až třeba malý začne chtít na záchodě samotu...

@berenika39 - a jak kolo, koupili jste nějaké? my koupili šestnáctku, ale chybí mu tak pět cm, aby dosáhl na zem celou nohou a s postranními kolečky je to na prd..takže jsme vyměnili se sousedy, má dvanáctku a drandí o sto šest "o)

@blandik petr ještě neumí šlapat, resp. do toho nemá chuť, bojí se, jak dá ty nohy nahoru, není opřený o zem jako na firstbiku, tak že spadne...každý víkend má kolo k dispozici, zkouší, ale ještě je brzo. Snad na to přijde 😉 . Kolik cm má Míša, jestli se můžu zeptat, abych věděla s těmi mírami?

@berenika39 - asi i hodně záleží na délce nohou, sousedka je cca stejně stará, trošičku vyšší a dosáhne na té šestnácte..kolik měří Miška nevím, určitě přes 100 cm, ale to bylo ve třech letech..

@blandik petr má metr už pár měsíců, ani o centák víc☹

@berenika39 lukas sa naucil bicyklovat teraz pred mesiacom - bude mat teraz koncom juna 5. minule leto sa bal rychlosti, cize nedokazal chytit balanc. nechali sme to tak. tento rok sme mu kupili 18-palcovy bicykel. vzali ho na ihrisko - ze snad - a on sadol a isiel. uplne v pohode. uz vie aj brzdit, akurat nasadat mu este uplne nejde, takze ho nemozem len tak pustit von. to iste kolobezka. fici na nej ako "dabel". rok dozadu vsetko, co bolo rychle - sme museli niest, alebo brzdit, atd... chce to len a len cas 🙂

Dneska jsem si zažila něco krásného - byla u nás návštěva, včetně dvouletého dítěte, a Miška na něj nekřičel, neřešil vůbec svoje auta, že nepůjčí a že se bojí, že se mu rozbijí, nechal ho volně chodit do pokojíčku a hrát si a jevil velký zájem o povídání s "tetama", které předtím nikdy neviděl...byla jsem jako alenka v říši divů, vůbec mě nepotřeboval a jedinkrát nezařval, a užíval si to - po těch třech a půl letech, kdy se od nás nechtěl vzdálit, kdy téměř jakákoliv návštěva u nás byla provázena jeho mrčením, nepohodou, evidentním přetažením a řevem...

@berenika39 - miška si myslím, bude mít tak 104 asi, odhad..ale třeba na té dvanáctce musí mít sedátko úplně dole, jinak by nedosáhl..ale celkově se mě zdá, že má relativně kratší končetiny ve srovnání třeba se stejně vysokými dětmi..a na šestnáctce má nohy na špičkách bez koleček...

@reruna - vlastně taky trochu potřebuji ujištění, že ostatní kluci si hrají s pinďama, jinak bych tu nebyla 😉 mamky holčiček v mém okolí toto neřeší, tak jsem si fakt taky nebyla úplně jistá ...
@amabilis - super, ještě někdo si sahá na ret. Upřímně ten ret mne asi vytáčí víc než pinďa - myslím, že se tak nějak obávám, aby to třeba neznamenalo, že alfíno bude neurotik nebo tak něco. Takže jsem ráda, že to u vás odeznělo samovolně.
@blandik
@berenika39 - ještě ke tomu kolu, které je u nás také momentálně aktuální. Alfíno má přesně metr a kola máme jak 16ku (koupil děda ke 3. narozeninám), alfíno si ho děsně přál a děda ho chtěl děsně koupit. A k výuce jízdy bylo prostě velký - na zem nohama sotva dosáhl, takže se bál, že spadne. Tak jsme koupili ještě tu dvanáctku (ojetou) a ta je na učení (bez koleček) super a alfíno se naučil jezdit během dvou odpolední. A 16ku používáme jen když jedem na kole všichni, tak manžel má za svým kolem alfína na tyči.

@blandik - a super, že jste si užili návštěvu. My máme doma děti docela dost často, takže s hračkami problém nemáme (akorát bráchovi sem tam nechce půjčit), ale teď jsme začali jezdit na různé prodl. víendy se známými s dětmi. A alfíno bývá v pohodě, byť ze začátku třeba trochu stydlivější, ale obvykle se spíš "rozjede". a teď na posl. Pálavě mne třeba trochu mrzelo, že strejdové s děckama hodně blbli a honili se s nima ... a pak, když už byl klid, tak alfíno na sebe chtěl upozornit a strejdu třeba lehce kopl, aby ho ještě honil. 100 x jsem ho napomenula, že tohle není ten správný způsob a že se má strejdy radši zeptat, zda se nechce honit (nebo že má strejdu taky nechat odpočinout), ale jak byl rozjetý, tak to stejně ještě dělal. Docela mne to mrzelo neb sama za sebe takové ty vlezlé děti úplně nemusím ... ale pak jsme třeba začali dělat něco jiného tak dobrý. Ale to už jsem zase trochu odbočila. Běžím mýt koupelnu, než se kluci vzbudí.

@petule246 - my jsme právě taky koupili šestnáctku, a taky dosáhne tak akorát špičkami a to není na ježdění bez koleček a s kolečky to bylo jen na rovné cesty..a nakonec jsme šestnáctku si prohodili za dvanáctku se známýma , dosáhne si na zem pohodlně a pro mě to je úplný klid venku, když někam jdeme..kdežto s tou šestnáctkou jsem hledala každý náklon, pozorovala kolečka...

@petule246 - jo, jo, když se rozdovádí a baví je to a strejdové už to utnou, může být pro ně těžké to zastavit:o) Já měla takovou velikou radost, protože Miška se v tomto ohledu cca tak poslední měsíc hodně změnil, najednou není problém, když k nám někdo příjde, najednou nekřičí v obraně na tchýni a tchána, vyzve babičku, aby ona s ním šla ven (a my jsme vosk, což nikdy, nikdy nebylo a nikdy k tomu nebyl "nucen" jít s babičkou, že bychom odmítli), najednou sám od sebe vyhledává společnost nějakého dítěte venku - jakoby mi proběhl před očima nějaký vývojový stupeň a on se posunul... a tak jak se jevil spíše jako pozorovatel, když někde přišly děti, tak preferoval samotu, u nás doma sice byl rád, že přišla návštěva, ale brzy byl v nepohodě, a ve stresu a ty tlaky dával najevo křikem, že se bránil křikem...najednou je to pryč...

Ahojky, k těm kolům..., naše Luci začala jezdit sama od března, zvolili jsme "14" a velikost úplně super, 12tku měla koloodrážedlo, takže nebylo co řešit a 16tka byla opravdu velká pro začátek a tříleté.....

A když už jsem sem po delší době zabrouzdala, měla bych dotaz - rozhodně nechci srovnávat nesrovnatelné, ale jen tak čistě pro zajímavost, jaké jsou vaše děti - povahou-, když se u nich snažíte o "rabr" výchovu? Odstupem času, když se u nás situace hodně uklidnila si nemyslím, že bych zase holky vychovávala nějak špatně - NErabrem-, něco se nepovedlo, něco jo, spíš bych řekla, že nyní vidím trochu výsledky. Ale o co my jde. Luci měla ve školce besídku, krásně nacvičenou, ale naše Luci a ještě jedna holčička, se vůbec nezapojila, byť doma odříkavala všechny písničky, básničky a vše co měli nacvičené, jen stála, v puse strčenou ruku a zírala jak z jara. Ona v cizí společnosti je trochu zdrženlivější, to jo, ale tohle se mě zdál extrém. Když jsem se na to ptala učitelky, tak říkala, že Luci často takhle "zírá" 🙂. Jinak doma je super, aniž bych se jí ptala, o školce mi řekne hodně věcí - co dělali atd.... .
A děti, které jsou vychovávány klasicky postaru, se zapojily všechny..., neříkám, že to tím souvisí, sama nevím, jak si to mám vysvětlit....., ale i tak se mě to líbilo, zase jsme byly něčím origoš 😀

Tak se mějte a moc díky za odpověď.

@dagina, ja si nemyslim ze to je vychovou Rabr alebo Nerabr. Ja sa doma snazim vychovavat Rabr a moje starsie dieta je cisty exibicionista, v skolke je zapojena snad do vsetkeho co sa len da. Na vystupeni na Den matiek robila dokonca nieco ako moderatorku, mala naviac uplne sama zopar viet, lebo aj ucitelky hovorili ze si sama pyta a ze jej to aj rychlo vsetko lezie do hlavy. Ked k nam pride navsteva tak sa sama odseba pred nimi predvadza, spieva, recituje, tancuje...je rada stredobod pozornosti. U nas je skor problem v tom ze ju neviem nejako "skrotit", vsade musi byt, vsetko odskusat, ked je u nas navsteva nemame trosku kludu pre seba sa porozpravat s dospelymi, celu pozornost strhne na seba, niekedy je to dost tazke...ale zas som rada ze nie je utiahnuta.
Druha dcera vyzera zatial uplny opak...nerada sa predvadza, ak je u nas navsteva sedi cely cas pri mne...akurat ak su u nas deti, tak nema problem byt medzi nimi..ale pred dospelymi sa nepredvadza tak ako Terezka 😉 A to Terezka bola od malicka takyto "exibicionista" 😀

@blumka a první dcera byla taková i před rokem???? Naše Luci je ve školce první rok, nastoupila v prosinci, z toho 3 měsíce nemocná.... si říkám, že sebevědomí si musí nějak postupně utužit. Učitelka říkala, že příští rok bude určitě lepší 😅 , už tam nebude jedna z nejmladších....ale o tom věku to také není, jsou tam i mladší a sebevědomí jim tedy nechybí 😒 ..., tak to je snad vrozený či co 😲

@dagina - já si myslim, že trošku v tom rozdíl je (určitě hraje roli i to, jestli je nebo není exhibicionista)..ale vidím kolem sebe, že děti s klasicky nerabr výchovou (kdy rodič totálně věří, že výchova dítěte probíhá jeho korekcí) kolem toho třetího roku začínají být na výzvu rodiče, autority loutky - omluv se, recituj, zazpívej.. a ony zpívají /měli jsme situaci, že jeden asi pětiletý kluk nechtěně vrazil do mišky, při hře) - jeho máma - omluv se míšovi, po chvíli - řekni míšovi, aby si šel s tebou hrát - a kluk reagoval totálně vlažně na její výzvy - omlouvám se, pojď si hrát (a přitom bylo vídět, že to tak vůbec necítil, tu pobídku ke hraní řekl jen mezi zuby a přitom dál pinkal balonem..jen aby to měl splněno a měl klid)...takže věřím a vím, že děti s plus minus výchovou, kde se můžou projevovat, prostě v určitém věku se neomlouvají, prostě nerecitují před lidmi, pokud mají zrovna v hlavě to, že budou lidi pozorovat...nenechají si tolik mluvit do toho, jak se mají chovat...mají větší důvěru v sebe. a my jim můžeme dát ten dar, že je necháme k tomu dospět samotné..já nechci dítě, které recituje na povel, ale dítě, které dělá to, co zrovna cítí...

A ještě ti @dagina napíšu náš příběh, pořád to tu píšu dokola, protože jsem nadšená ,tak se omlouvám ostatním - ale miška byl to pozorovací dítě, neprojevoval plachost vůči dospělým, ale když někde přišly děti ,stáhl se, pozoroval - jeho forma poznávání. Když se mu něco nelíbilo, tak ječel - na babi, dědu - na nucení, ne nerespekt...nikdy, nikdy by s nimi nešel sám od sebe ven, jen tak ze svého popudu, ani do kuchyně nechtěl jít bez nás jen s babi ..najednou cvak. Přestal na děti a na babi a dědu při nucení vřískat, sám jim navrhl, že půjdou venčit psa (my seděli vedle, vůbec nás nechtěl), že chce jít ven s babi, chce si hrát s jiným dítětem, baví ho to...situace, které ho dříve "stresovaly", tak řeší bez řevu..měli jsme návštěvu, "tety" a jednaly klasicky, takže občas mu skočily do řeči, předjímaly, co chce říct - neječel, nechal je domluvit, pak zopakoval to, co předtím nemohl dokončit...bylo tady i dítě dvouleté, před měsícem na stejně staré dítě u nás doma ječel, odháněl ho. byl ve stresu..teď ho vůbec neřešil, nechal ho hrát si s jeho hračkama...já jako v říši divů...Nevím, co všechno pomohlo, my jsme ho netlačili, aby byl jiný, asi k tomu dospěl, současně s náma od února spí v posteli (jestli i tohle?)...

@dagina ona je odmalicka taka. Je pravda ze prve mesiace v skolke sa trosku otukavala, bola viac pozorovatel, ale neskor uz to slo...stacilo prve vystupenie v skolke na Mikulasa..Minuly rok bola v skolke najmladsia zo vsetkych 44 deti ale spravala sa ako suveren. Trosku si ale myslim ze je to aj genmi, mojimi teda nie, ale mm urcite :D Stavaju sa aj u nas take situacie, ze niekde prideme a kazdy do nej huci zaspievaj, zarecituj, pozdrav sa, a toto povedz a zatancuj...a to sa teda vie aj zatat a neurobi nic.
Ja si napr. doteraz pamatm ako som neznasala ked ku nam prisla navsteva a musela som vsetkym hrat na klaviri 😝 Doteraz mam z toho "traumu", klavir mam doma, rada si na nom zahram ale staci ze ma mm poprosi ci mu nezahram a uz mam v sebe blok.
Suhlasim s blandik v tom ze dieta musi samo nieco chciet a ked to bude citit tak hoc aj tancovat bude pred ostatnymi...nema zmysel do niecoho tlacit a hucat do deti aby robili to ci ono...ono to inak aj na tych detskych vystupeniach vidno, kto to robi preto lebo to tak citi a chce a robi to hlavne pre svoju radost ale aj pre inych a kto to robi preto lebo sa to ma a preto lebo je to nacvicene a musi sa to 🙂
Uvidim ako to bude pri druhej dcere...zatial je ona ten pozorovatel ako pise @blandik

Ahoj holky, promiňte, že sem budu tahat spaní, ale nechci se ptát v "Každé dieťa sa vie naučiť spať", protože... no protože tam mi poradí asi tu knížku 😅 Malej začal poslední tři neděle nebo měsíc mít problémy s usínáním. Přes den ne, to spí jednou po obědě a na 99% případů zabere u dokojení po obídku a spinká třeba dvě hodiny.

Donedávna to s tím usínáním bylo podobně i večer, ale nyní je to tak, že když ho po kojení dám do postýlky a odejdu (jak to dřív fungovalo), tak řev, takže už se o to většinou ani nepokouším, zůstanu s ním třeba sedět na křesle, on po mě leze, skáče, pak zas hajá, drží se za nožičky, povídá si, prská, píská, pak zas blbne, když se mi zdá, že se uklidnil, tak mu zkusím dát zas prso, občas se tím uspí, ale někdy ne a tak ho dám do postýlky a zůstanu u něj, on si tam stoupá, sedá, hraje si, pak začne fňukat, tak ho zas vezmu, opakuje se kojení, usne nebo neusne, když ne, tak ho třeba už jen chovám a při tom si většinou i popláče, než si konečně položí hlavičku a já ho přendám do postýlky, ještě ho chvíli hladím a on usne.

Celý výše popsaný postup trvá minimálně tak 3/4 hodiny, někdy ale třeba i hodinu a půl. Občas se výjimečně stane, že usne hned jako dříve. Nevypozorovala jsem žádnou zákonitost mezi délkou uspávání a denním programem, tím, kolik snědl večeře, v kolik ho dávám spát apod.

Přiznávám, že na jednu stranu je to roztomilý ho při tomto "uspávání" pozorovat, ale občas (jakkoli se snažím podle Naomi Aldort si uvědomit, že to jenom moje myšlenky na to, že bych radši dělala něco jiného, mi brání užívat si tyto krásné chvíle se svým děťátkam - to píšu ironicky jen napůl nebo možná jen na čtvrt 🙂) už je to na mě moc a nemůžu se dočkat, kdy už zabere a já si budu moct jít dělat svoje - třeba se navečeřet. Taky manžel to někdy už blbě snáší, chce, abych ho nechala brečet, když nechce spát a přitom je nakrmený, přebalený apod. O tom, abychom nechali doma babičku nebo dědu a šli někam ven večer ani nemluvím.

Myslíte, že je to jen období, anebo jsem ho již tímto způsobem "uspávání" opravdu rozmazlila a proto to vyžaduje a bude vyžadovat i dál? Případně nějaké další tipy? Podotýkám, že to, že si lehnu s ním, nijak jeho usínání nepomůže. Naopak naše postel a její okolí je další málo probádané teritorium, které je nutné podrobně prozkoumat.