Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

zelmirka1
30. pro 2010

ahojte, vidim ze vsetky sviatkujeme 😉
my veru zazivame tazke dni, malemu zacalo niake silne obdobie vzdoru, nechce papat, spominam si na teba @berenika39 ako si nieco podobne nedavno tiez pisala, ani to co ma rad, mam pocit ze to robi naschval lebo vie ze tym ma nahneva 😠 a keby len to. Dnes som zazila poriadnu scenku kvoli tomu ze nedostal to co chcel. Sice to bola trochu aj moja vina ale necakala som ze to takto dopadne. Isli sme v meste okolo hrackarstva a mali tam vo vyklade super detske hrablo na sneh tak som ho chcela malemu kupit lebo rad s muzom beha ked odpratuje sneh a taha nase obrovske lopaty....Pani tam niekomu ukazovala taky pastovy domcek so 4 dvierakami, kazde dvierka mali klucik a aj otvory kde sa vkladaju rozne tvary, vyzeralo to super, len sme kukli a rychlo prec. Sedeli sme potom na kave vedla v kaviarni, uz tam zacal plakat a stale mi daval klobuk do ruky a ukazoval na kabat aby sme isli, potom zamieril k hrackarstvu a ukazoval ze to chce...no proste vysledok bol taky kedze som to nekupila, ze sa mi hodil na zem na sneh, do toho niake mudre panie zacali na neho hovorit ze ho zoberu prec 😖 , nemohla som ho odniest lebo kopal velmi, tak som ho odvliekla za ruku lebo to bola velmi frekventovana ulica, plakal v aute a potom doma este 45 minut a fakt strasne. Bolo mi ho tak luto, nevedel to zvladnut a este do toho ta frustracia ze nerozprava a nevedel sa vyjadrit len gestikuloval stale ze ist von, zrejme pre tu hracku, bolo to uplne hrozne a mala som pocit ze toto urcite ine deti nerobia. Tak sa snazim o vychovu Rabr, klud, pohodu, vysvetlovat, nezakazovat stale a nakoniec place v poslednej dobe len co nieco nedostane alebo nemoze. Pritom nikdy ked sa hodi na zem to na mna neplati, zvycajne to ignorujem a az ked sa trochu skludni ho zoberiem a vysvetlime si. Je mi z toho smutno, ale co uz. Aspon som sa vystazovala uf uf.
A inak prajem pekny Silvester a stastny Novy rok vsetkym....

blandik
30. pro 2010

@zelmirka1 - ahoj, u nás taky začalo a je to pěkně silné, jiné a nové (jak jinak). Malý začal stávkovat s večerním spaním - nejprve si začal říkat o čůrání do nočníku večer po uspávacím rituálu (i hodinu jsme dávali na nočník a zpět plenku a do postýlky...), to pak vyšumělo a začalo klasické stávkování - nebudu se mýt, převlíkat a hlavně nepůjdu večer spát ...Takže máme za sebou i dny, kdy šel spát v deset, kdy usnul v obýváku a přenášeli jsme ho...no prostě a k tomu ještě období - všechno může dělat jen táta, táta, táta...a navíc se nám po dvou měsících odplénkování a čůrání i venku vrátil k plence, chce ji i doma, neříká si o čůrání...tak už si fakt přeju, aby tu zpátečku vyřadil, protože se mi zdá, že za ty Vánoce se hodně věcí rozjelo někam, kde to nechci mít 😠 A pláče máme taky hodně, táta se jen zvedne ze židle a malý ječí...

reruna
30. pro 2010

@zelmirka1 věř tomu, že i jiné děti toto dělají v tomto věku a je to docela normální, dítě, které si tímto neprojde by se nevyvíjelo správně a musíš vydržet, takže do nového roku ti přeju hodně pevné nervy, já už toto s jedném dtíětem zažila taky a ještě mě to čeká s druhým, ten už má takové první období vzdoru te´d, dneska se válel v pokojíčku vzteky po zemi, když jsem mu nedovolila třískat hračkama o zem...
Vše nejlepší do nového roku i ostatním 🙂

reruna
30. pro 2010

@blandik tak s tím odplenkováním to u nás bylo úplně stejně, starší, když měl 22 m, tak se to začalo dařit a před 2. narozeninama už byl přes den bez plenky, ale u nás byl šok z narození sourozence, to se pak začal zase počurávat a nešlo to jinak, vrátili jsme se k plenkám... naštěstí aspoň kakání zůstalo do WC nebo na nočník... u vás žádná taková změna asi nebyla, že... tak to asi souvisí s tím obdobím vzdoru a mělo by to asi přejít rychleji, než u nás. Nám to pak trvalo asi 3-4 měsíce...

berenika39
30. pro 2010

@zelmirka, jj, vím, která bije...a jediné, co mě napadá - vydržet.....opravdu jistojistě slibuju, že to přejde.
@blandik pokud tě to uklidní, petr tím proběhnul - tak jak píšeeš - do puntíku - včetně chvíle totální mamánek, totální tátánek, ale už je zase dobře! jinak vše kolem svátků - at si namlouváme, že je to pohoda, může ve skutečnosti pro děti působit jako spouštěč stresu, plno věcí je jinak, hromadí se zážitky jako málokdy, já bych počkala, ono se to zase všechno upraví......

Jinak se úplně bojím, abyste mě nevypískaly z diskuse, petr je bez plen už bez měsíce rok!!!! V lednu letos se začal chytat za pindíka, a do měsíce měl slipy s obrázkem, tak jsem za to samozřejmě ráda🙂. Každopádně plínka je k řešení pro díítě, ne pro mámu...@blandik, přijde to zase, samo a už napořád.

všem Vám přeji klidný nastávající rok a hlavně zdraví, všechno ostatní se dá řešit.....

blandik
30. pro 2010

@reruna, @berenika39 - děkuji ženské, vždy mě utěší, že si tím stejným prošli jiní prckové a že to nemusím řešit /a že bych stějně moc nevyřešila, to vím, ale i tak se to čte dobře 😉 ) Jinak u nás jsou k řešení i slipy s obrázkem - prostě je nechce, nechce a nechce (a samo netlačím, jen občas vytáhnu, snažím se vypadat, že je to báječná věc je mít na sobě...)...takže sice se odplenkoval, ale korzoval nám doma na ostro 😀 @berenika39 - 11 měsíců bez plen? to je sci-fi 😀 😀 😀

Jinak taky přeji hezký poslední den v roce, oslavu dle přání a vkusu a zdravý rok 2011, @berenika39 - tobě speciálně přeji, aby se táta zotavil.

berenika39
30. pro 2010

@blandik díkes, ale je to beznaděj, bohužel. po pěti dnech bez léků na udržení v umělém spánku zjistili, že má poškozený mozek. nic. jen reflexy, některé, zůstaly zachovány, ale jinak je jen na přístrojích. nechci tu šířit nějakou smutnou náladu, ale možná je to varování - nepodceňovat sebebanálnější zdravotní problém, tátu odrovnala obyčejná žlučníková kolika...a nebyl to vetchý stařec.....
Takže svátky jsme strávili - neplánovaně - s mojí mamčou u nás, my Vánoce neslavíme, takže jsem nakonec na poslední chvíli řešila všechny ty "stromekrybasalátdárek", ale celkem to bylo v pohodě a všechno díky zlatíčku, sluníčku Petovi.

Ty plínky jsem jako moderní 😀 😀 matka moc neřešila, nějak jsem měla tu hranici dvou let, ale když jsem viděla, že ukazuje, že chce čůrat, no kdo by to nezkusil, ne? A ono to klaplo na první dobrou...na noc se odplínkoval asi až o půl roku později, v červnu-na začátku prázdnin. Můžu tě ubezpečit, že to, do kdy má dítě plínku, není faktor, určující spokojený život🙂))))

blandik
30. pro 2010

@berenika39 - to je mi moc líto...musí to být pro vás neskutečně těžké, posílám viruálně sílu a podporu.

berenika39
30. pro 2010

děkuju. vytáčí mě ta bezmoc...jen čekat. no je mi už špatně, když zazvoní telefon s cizím číslem, prostě ten stres je nonstop, samozřejmě že musím fungovat dál a normoš, jen se bojím, co bude potom. znám se, zvládám všechno ok, vypadám jakoby silná, ale následky toho, co jsem prožila, se pak u mě projeví po nějaké době - a z toho mám vítr. uvidíme. je zbytečné předjímat. končím vysílání, mějte se líp než my a poslední den roku si užijte bez bolehlavu.

verusky
31. pro 2010

@blandik no s tim curanim mi to prijde,ze v nekterych vecech proste clovek musi byt prisny. ja byla na holky trochu ras (ale ne aby se sekly) a zamerila se na nocnik driv- na bereniku nemam - obe holky rok a sedm ci osm mesicu. do pul roku i pres noc. ja mam takovy pocit,ze pozdeji uz je to dite prilis koumave a chytre.takze maly asi neco zkousi.je pravda,ze v tom muze mit vliv i ta vanocni doba a vse nove.na druhou stranu miminkovateni deti mame na dennim poradku dodnes (hraji si na miminka a vydavaji i takove zvuky 😒 a ta mensi chce hodne pit z flasky (jupikove a tak podobne), ja to nechci,takze bojujeme.ona vypije z hrnku mene a hlavne z hrnku vubec nechce mleko,tak nevim, mohu-li si dovolit mit ji bez mleka).
jinak se vdorem se neda, nez to nejak prezit. pokud mozno si toho nevsimat.dite si tim opravdu projit musi.a nekdy je to narocne pro obe strany.
@reruna u druheho ditete uz ten vzdor bereme lip,ze vime,ze jednou prejde,ale nekdy jsme znicene i tak.
@berenika, nedovedu si vubec predstavit, pred peti lety jsme takto o Vanocich meli tatku po tezkem infarktu,ale aspon jsme vedeli,ze je stabilizovan...
devcata,krasny konec roku a peknou oslavu. a pristi rok at jsme co nejvic vyrovnane maminky smirene s tim dobrym i s tim spatnym,co nam zivot prinasi.

kubaka
31. pro 2010

@verusky já ras zásadně nebyla ani na jednoho klučinu a odplenkovali se taky. První sám v 20 měsících (takže 1 a 8 m není vůbec brzo, je to čas akorátú - pochopil to během hodiny zvesela a s nadšením. Druhorozené divoké zvířátko odmítlo vnímat téma nočník do necelých 3 let - no a? Tak chodil s plínou, čůrání do záchodu jsme pořád ukazovali a připomínali. Měsíc před nástupem do školky se mu zalíbilo sezení na záchodě a bylo vyřešeno - během dvou dnů.
Když je některé palice dubová, svébytná, svéhlavá, umíněná, stejně ho nejde zlomit - jen trpělivě čekat, až do kýženého cíle dorazí sám svým vlastním způsobem.
A vůbec mám v poslední době dojem, že dětský vzdor je problém spíš rodičů než dětí. Děti se vyvíjejí a rodiče to jen nejsou schopni překousnout a ustát, postavit se k tomu s nadhledem. což teprve až přijde puberta se vší komplikovaností života a vztahů...- zažívám to právě s prvním synem a začíná se přehubovat do adolescence 😵 . V tom kontextu mi starosti maličkého přijdou roztomilé a banální. Když chce mlíko sosákem, no propána tak ať ho má 😎 Náš dodnes používám Avent hrnek - kromě pití z různých nádobek
přeji všem hezkého Silvestra. 🙂

verusky
31. pro 2010

@kubaka, s tim vzdorem mas naprostou pravdu - rodice nejsou schopni vzdor prekousnout, ustat a vzit s nadhledem. moc hezke!
s curanim jsem chtela rict,ze vek nad rok a pul je podle me idealni,protoze pak uz je ditko dost chytre.myslim,ze kazda mama nakonec pozna,kdy je spravny cas (kdyby to bylo moc brzo,tak neuspeje).no a pak - na dubove palice neplati nic 😀 treba az budu mit chlapecka, dopadnu taky tak 😎
to bych se chtela naucit, ze bych nic neresila (myslim flasku a tak). na to je potreba asi zestarnout?? nebo co jineho?? ja moc vsechno resim.

kubaka
31. pro 2010

@verusky no nejlepší na to neřešit ptákoviny je asi fakt zestárnout 😀 svatá pravda. Ona tahle zkušenost je patrně nepřenositelná - nedá se vysvětlit a zprostředkovat. Když si vezmu, jak jsem byla úzkostlivá při prvním synovi - ten rozdíl po 11 letech je nesrovnatelný. A jak tak koukám, prospívá to nám všem.

Když tu občas čtu, jaké starosti a na co všechno mají potřebu se tady ptát maminky kolem 20 let - tak mi fakt lezou oči z důlků. Jednak ta neschopnost si automaticky poradit a chtít znát "názor" druhých na každou krávovinu a ještě ta potřeba se "dělit" s anonymním virutálním světem se svými starostmi typu "jak obléct na podzim dítě do kočárku".l
Tohle jsem neřešila s kamarádkami ani v těch 26. 😅

lindulak
1. led 2011

ahojte! vidim, ze diskusia sa uz zase rozbehla 🙂 Zelam vam baby vsetko dobre do noveho roku, hlavne vela zdravia a trpezlivosti s detickami 😉
@kubaka aj nasa ma este aj Avent hrncek - ma to svoje vyhody 😀

s tymi sviatkami - ze ako stres pre deti, ze maju take horsie spravanie, no mozem potvrdit. a dnes som mala zdvyhnuty adrenalin - nasa je v niekedy fakt dost drza - teda povie rodine alebo cudzim take, ze ty si si skaredy, ty sa so mnou nerozpravaj a ine este aj horsie. ale ide o ten ton - taky zlostny, zdvihne prst a tak. no ja ju napomeniem, vysvetlujem, ale zas z toho nejaku extra vedu nerobim. myslim si, ze z toho vyrastie - ved len opakuje, co vidi okolo seba. no a dnes takto vybehla na svagra - inak on na nu reaguje tak, ze ide ju tromfnut v arogancii a hlasitostou vystupu a ona samozrejme reaguje este horsie - hada sa. a potom, ze dieta je nevychovane a my sme makki ☹ tak som mala dnes dost taku vymenu nazorov so svagrom, ale akoby sa slepy s hluchym hadali... je mi z toho smutno. niektori ludia proste neakceptuju iny ako svoj nazor. a dokocna mi aj knihu vytkol, hoci ju ani v ruke nemal. akoby clovek tym, ze cita nejaku knihu o vychove, hovoril, ze je nekompetentny. no podla mna - kto rozmysla, ten aj pochybuje a netrva si tvrdohlavo na svojom len...

fem
2. led 2011

Mile moje, tiez vam prajem stastny, pohodovy rok, nech sa splnia zelania, priania a vela radosti nad Ego rastom deticiek 😉 . vidim, ze sme to uz vsetky vo vzdore, aspon tie okolo 2 rokov...my uz sme tiez tam, hoci vrchol to este nie je...
@kubaka v poslednej dobe nejako premyslam, ze je to asi zalezitost dost vnutorneho nastavenia, postoja..."nerobit si starosti o ptakoviny", popr. tesit sa zo vzdoru vlastnych deti. Ze je to volba bud alebo...snad to suvisi s vekom 🙂 , ja stale spominam na tu chvilu, ked som po prvy krat necinne a vlastne s chabymi pokusmi pozerala na svojho novopeceneho lezuna, na jeho "dobyjanie priestoru" a jednoducho to prislo ako iluminacia 😉 , rozhodnutie, ze ho nebudem negativizovat ...Teraz uz mame obdobie, ze vaha mojho vplyvu je niekde v uzadi, separacia je dokonala aj dokonana...Rozculovanie ci mrhanie energie je zbytocne...verim a pozorujem skor prirodzene dobro v dietati a jedine o co sa snazim ho nejakym sposobom neututlat, nepotlacit svojou neodvodnenou dominanciou...Radost pozorovat maleho anarchistu 😀
baby tema nocnik je zatial magicka pre nas, nevieme co prinesie zajtrajsok..vysoko individualny a intimny akt...vsetky vase skusenosti beriem ako povzbudenia...beriem to tak, ze to nepride dlho, dlho...alebo to pride kludne aj zajtra...
@lindulak z toho by som si nic nerobila, z tej "drzosti"...vies ona je teraz vo vrcholnom obdobi potvrdenia Vlastneho Ega, svojho ja...a jednoducho kazdy ma hranice svojej osobnosti...ta obrana voci cudziemu je dolezita, treba akceptovat jej nazor...co sa tyka slusnejsej formy...tak ta komunikacna zrucnost pride neskor...vies my mame sofistikovanejsie komunikacne zabrany, ked nam niekto nie je prijemny, alebo prave nemame chut komunikovat...
len ked pride ta komunikacna zrucnost, vyjadrovat sa v sulade s etiketou...tak je otazne, ci je to autenticke alebo len pokrytecke 😀
... vo vasom veku skor ide o "pubertalne odmietanie dospelackeho stylu a starania sa do jej zivota" je to velmi dolezite, a na druhej strane ju to bude chranit pred sirsim a cudzim socialnym prostredim...
vzdy by som jasne potvrdila jej nazor a rozhodnutie, ze ma pravo "odmietnut" komunikaciu, popr. tak ako robis nenasilne podsuvala tu spravnu formu daneho odmietnutia
deti bezne negativne reaguju na taku "lisiacku" komunikaciu sirsej rodiny, kedze s nou nie su denne v kontakte, pre nich je to normalne, ze ti ludia su detom skor cudzie
a ako som hovorila oni si este neosvojili tu komunikaciu pro-forma...nedokazu fungovat v tomto sposobe...takze by som to akceptovala, dospeli to tiez budu akceptovat, ak su dostatocne mudri...aspon ja som si u nas vsimla, ze vacsinou sa nic protispolocenske nestane, ak napr. maly raz povie zasadne nie...ale ak zacne ten dotycny cudzi dospely dalej dobiedzat, tak vtedy aj maly razantnejsie vyjadruje..zacina sa na mna obracat, zvacsa pohladom a caka pomoc...no a ten dospely sa s odmietnutim dietata nedokaze nejako zmierit a problemova situacia je na svete...ja vzdy stojim pri svojom dietati..
inak tie hranice dokedy sme schopni akceptovat detsky nazor, napr. aj negativny su rozne , existuje rodinne aj kulturne rozdiely...ako som vravela, pravdepodobne je cas , aby aj nasa kultura sa v tomto posunula...
proti syndromu ustrachaneho a zakomplexovaneho cloviecika, ktory sa neozve v obchode, v praci, u lekara..nikde, tam, kde je mu ublizene...a potom sa dostane k uvahe o nastaveni urcitej kulture ci naroda...ale to rozvadzat nebudem
@berenika39 moja zlata vela sil, slovami nebudem mrhat, myslim na vas velmi 😔, hugs

fem
2. led 2011

@lindulak tieto veci jednoducho nevysvetlis, vies je to v mnohom zalezitost vnutorneho nastavenia, otvorenosti voci novym veciam, niektori ludia su viac konzervativni, niektori to dokazu brat prilis osobne...vies co ja to nerobim, nevysvetlujem, nedokazujem...a vies z akeho dovodu, velmi doleziteho, aby nikto neskumal moje dieta, co nanho z pohladu cudzieho "aplikujem"...prosto aby sa nestalo predmetom...vies ono latentne to dieta zatahujes do zvlastnej situacie, kedy ostatni budu nanho pozerat ako na "zvlastneho" so zvlastnym pristupom matky..tu radost im nemusis robit..bud autenticka v komunikacii s dietatom, ako to citis...pred nikym to nepotrebujes obhajovat...pred nikym nepotrebujes obhajovat svoje dieta...v takych situaciach je dobre reagovat usecne, kratko aj voci dietatu...popr. odviest pozornost na nieco ine...popr. odviest dieta inam...pomoct pripravit caj a pod.
ak sa reaguje kratko zvacsa nie je tema na rozhovor, nie je problem

fem
2. led 2011

@lindulak este mi napadlo, ze to budete mat tazsie s tou akceptaciou jej nazoru v sirsej spolocnosti, kedze je dievca, ved od dievcata sa ocakava viac akasi slusnost a etiketa jednania...
baby napadla mi jedna mudra veta: ze svoje sebavedomie si nebudem merat s dietatom...dieta nie je na to, aby sme skusali velkost nasho sebavedomia...
@zelmirka1 nic si z toho nerob, ked sa do toho zaplietaju este aj mudre tetky a myslim, ze este stale plati aj v tomto veku viac odputania pozornosti...asi dalej ist od hrackarstva, mimo pozornost.. 🙂
@reruna mas recht, budem si tuto vetu citat viackrat 🙂 ...zdor je normalni, inak by se deti nevyvijali normalne...

fem
2. led 2011

@blandik jo tata, tata pozname 😀 ..my dnes konecne mierny posun k lepsiemu po odstraneni "propu" pri zaspavani...vcera som si uvedomila 2 zasadne veci...prva nemrhaj zbytocne komunikaciou...takze v prvej faze zaspavania, pomoc, ritual, zrelaxovanie...vypocutie zelani a pripadne mozne plnenia..pochopenie, vyjadrenie lasky, cokolvek magickost slov... vsetko sluziace upokojeniu2. faza samostatneho zaspavania, ak vyzaduje nasu pritomnost...komunikacne ticho...ziadne komunikacne rozvadzanie tem...ak to nie je tak dolezite, velmi rychlo to vyprcha bez nejakych negativnych emocii u maleho..takze pri pokuse o rozhovor o comkolvek..poviem ze spinkame, s porozumenim a laskou...a koniec...podobne dotyk kratsi...pokial mu to je prijemne...pokial nedojde k rozvadzaniu komunikacnych tem , ktore narusuju rezimalne veci...tak nedojde aj k stupnovaniu vole a vzdoru z jeho strany, nedojde k negativnym emociam.... u nas zazrak
druha vec , ze nenutim...v nicom..napr. ze lahni si a pod..nechavam na nom..vzdorovitu malu osobku aj toto vie rozhodit...
v tej druhej faze zaspavania davam priestor na samostatne upokojenie, nechavam sancu ...ziadosti o pomoc neodmietam, ale kontrolujem trvanie...snazim sa oddelit jeho potreby, od mojich domienok...

lindulak
3. led 2011

@fem dakujem za reakcie, dobre to padne take povzbudenie... ked sme potom odchadzali od svagrovcov, tak mala svagrinu oblapila a svagrovi podala ruku - co nikdy predtym nespravila. stavim sa, ze si to prelozili ako dobry vychovny vplyv 😝 chuda mala, musela pocut a citit, ze ide o nu a ze "je zdrojom" problemu a preto sa tak snazila. a vcera ked svagrovci prisli ku svokrovcom a boli sme tam aj my, tak svagor malej, ze ahoj a ona nic a on, ze nepocujem Kornelia, nepocujem, nepocujem... az sa pozdravila. a potom ju pochvalil. dobre co? je mi z neho nanic... bola iste chyba vobec sa nechat vtiahnut do debaty, resp. skor hadky o vychove s nim. mala som ho rovno odpalit... a najblizsie mu budem musiet povedat, nech nase dieta nevychovava, ze na to sme tu my. manzel sa obava, ze narobim dusno. ale ja nechapem, odkial zobral pravo sa do nej takto stariet. ze by preto, ze je jej krstny? darmo, je to stara skola - oni su taki stari ako moja mama...

a este by ma zaujimalo @fem ako by si reagovala na to, ked napr. z nicoho nic povie svokrovi, ze "ty si skaredy!" niekedy tak reaguje, ked je niekto robi napriek, alebo ju chyta alebo tak. to chapem a viem na to zareagovat, ale ked je to len tak z nicho nic... hm?

reruna
3. led 2011

@lindulak můj se zase naučil říkat ve školce "ty jsi špinavý/á flaška" říkal to všem a při každé příležitosti, babičce, mně atd.... a smál se, jak by to byla kdovíjaká sranda.... není to sice nic sprostého, zaplaťpánbůh se nenaučil zatím opravdu žádnou sprosťárnu, ale i k tomu asi jednou dojde......ale říkal to ve smyslu nadávky..... tak jsem pokaždé regovala stejně - "nepřeju si, abys to říkal, to se neříká, není to pěkné, zlobím, že to babičce říkáš atd." a zdá se, že ho to pomaličku začíná přecházet.....je to ale o nervy 😠

zelmirka1
3. led 2011

ahojte, tak maly bol dnes prvy den cely u opatrovatelky, ráno ho radsej odviezol muz, ja by som ho stresovala uz len mojou naladou 😝 asi fakt plati ze je to tazsie pre maminu ako pre dieta. Samozrejme v priebehu dna som volala a prave maly hrozne plakal 😢 takze ja v praci slzy v ociach a normalne som uvazovala ze pobezim pre neho. Nakoniec to nebolo take zle ako som si myslela, ma totiz trochu sopliky takze je mrzuty tak ci tak a ked ho zobrala von tak nechcel preto sa rozplakal, kto vie co sa mu v tej hlavicke odohrava, tak sa vratili dnu, dala ho spinkat a krasne spal dve hodiny a potom uz bol uplne v pohode, ked som prisla pre neho tak ma privital a tahal do izby aby mi ukazal co tam vsetko ma a ako sa hraju 🙂 a ani nechcel ist hned domov. Dufam ze to bude postupne len lepsie, lebo som nasla fakt skvelu pani, dokonca spapal vsetko co mu uvarila a dala, pritom mne posledne dni doma nezje skoro nic. Uf ked by mi niekto povedal ze budem tak prezivat moj nastup do prace a odlucenie od svojho zlaticka tak by som neverila. Rabr Nerabr rodicovstvo je celkove nieco neuveritelne.

blandik
3. led 2011

@zelmirka1 - těším se, že to malý dobře zvládá. Jak často tam bude? Každý den v týdnu?

blandik
3. led 2011

@lindulak - já bych asi reagovala tak, že bych se to snažila převést do kultivovanější řeči - možná něco jako - asi - Korni, ty si asi te'dkom nechceš hrát se strejdou...nebo Asi se ti nelíbí, že si tě strejda dobírá...a tím bych to nechala být....malá uslyší, co se jiného dá říct - až bude starší, tak to možná použije...A strejda zase bude mít jasnou indicii, že dle tvého měřítka ti není lhostejné, jak se ostatní chovají k malé. Myslím, že není moc spravedlivé potlačovat tyto autonomní projevy vůle u dítěte, může to vést k nespravedlnosti, protože po dospělých příbuzných taky nechceme napřímo, aby se dítěti omluvili, pokud si z něj udělají terč nějakého svého vtípku, naléhají, aby se chovalo jako cvičená opička..apod....asi bychom si to nedovolili.

blandik
3. led 2011

@fem - u nás postupně už nejde říkat, ani že spinkáme...prostě ho nechat být, dělat co chce (naštěstí tedy nelítá z postele, leží tam, max kope nohama nebo si sedne a sedí...) .a souhlasím s tím, že pokud je to přes čas u postýlky...tak pak mlčet...je pravda, že toto nám dříve hodně fungovalo - dát najevo - už jsem si všechno řekli, te'd už budu mlčet, budu tady s tebou, ale více méně potichu...jak malý roste, cítím, že nevadí, pokud s ním trošku něco prohodím, že ho to i tak zklidní...a hlavně zkoušet, kdy mě pustí odejít...nenechá, tak ok, ještě zůstanu...na chvilku a pak zase zkusím...popřeju dobrou noc, že ho miluju a odcházím...

blandik
3. led 2011

@fem - přinutilo mě hodně se zamyslet nad tím, že není dobré moc prezentovat, že děláme něco nějak cíleně jinak...aby to pak z dítěte nedělalo objekt zkoumání pro okolí...pravda.

fem
3. led 2011

@lindulak tak ako vravis, vzdy bezpodmienecne akceptujem jeho volu, ked niekoho odmieta, vynutene dotyky, taka ta doliezava komunikacia, nutenie vseho druhu a taketo cirkusantstvo...to treba fakt pevne, usecne, a ak nemam grady tak pod zamienkou s dietatom odist...to dieta podporu potrebuje....ked hovoris o tej situacii, z nicoho nic...tak aj tak je potrebne si zanalyzovat viac situaciu...robi to len tak pre zaujimavost, vyzaduje si pozornost...napr. ze vstupuje do sveta "dospelych" do ich rozhovoru a pod...vies tazko presne povedat, ako by som reagovala , musela by som vidiet situaciu, vaznost, ci je tam stupen agresivity, zlosti, alebo je to len vtip..ze je to ako cool a pod...ak by ma to prekvapilo...tak snad by som najprv tiez situaciu nejako nehrotila, prilisnym vysvetlovanim a zatahovanim "divactva",skor odputala pozornost...opat odisla
ale asi by som povedala: ak si to myslis, je to v poriadku, ale nevravi sa to nahlas, lebo taketo slova mozu inemu ublizit... nemyslim si, ze deti v tomto veku myslia skutocne vazne to, co hovoria, popr. ze vnimaju realne vahu svojich slov...v tom beriem polahcujuce okolnosti...v tom zmysle, v prvom rade vyjadrim akceptaciu jej nazoru...ze ma pravo na nazor..a tak vlastne, ze sa to nema...a preco, to znamena urcitu moralku..ze to moze inym ublizit
a tej druhej strane by som snad konstatovala: ved je to dieta...ale pravdepodobne by som to nepovedala, pred svojim dietatom...
ja v takych situaciach najpr. rozmyslam...nepreberam hned vaznu ulohu autority a hlavne nie pred divactvom...pre deti je to velmi ponizujuce...takze skor to zlahcim...popr. sa obratim milo k dietatu, ze co zlaticko...a pod.
vseobecne ja som toho nazoru, ze by sa deti mali viac zahrnat do sveta dospelych, byt rovnocennymi clenmi..cim viac ich berieme vazne, uzname ich nazory, tym vacsiu zodpovednost sami za seba citia a vlastne sa stavaju samostatnejsie...pri navstevach ich spociatku treba zahrnut do novych situacii, novej skusenosti...ich to zvacsa prestane rychlo bavit, idu sa hrat samostatne...
a este o tych "polahcujucich okolnostiach" tak ako male babatko ma prednost pri akychkolvek spolocenkych udalostiach...ze primarna pozornost patri jeho potrebam..myslim, ze pri toddleroch...to tiez ostava, len to ma iny sposob...ale oni neskutocne si potrebuju potvrdit svoju vlastnu sebahodnotu vo svete dospelych, preto by mali byt vnimane im adekvatne prisluchajucim egocentrizmom...inak sa ani vychovavat neda a ani sprostredkovat hodnoty...
napr. som si vsimla, ze v mnohych rodinach patri k spolocenskym praktikam stolovania oddelovat deti ...k inym stolom, priestorom...to nie je vhodne...podla mna by mali byt zahrnute, tak k ritualom ako aj k diskusiam...akokolvek su schopne komunikovat...
my mame v kazdej izbe nieco maleho, v obyvacke ma pristupnu svoju policku, par knih, drevene hracky...aj miesto na sedenie, ak chce...
poznam jeden pribeh...kde jedna dievcinka asi v takom veku 3 rokov vzdy kazila stretnutie mamicky s kamaratkou, mamicka sa vzdy tomu pravidelnemu stretnutiu tesila...nedala im chvilu pokoj..nemohli si vypit kavu.. robila sceny, vyzadovala si pozornost, bola frustrovana...situacia sa stupnovala...atd.tak druhy krat mama ju viac zakomponovala do ich stretnutia, najprv sa venovali spolocne len jej, urobili si kratky program aj s dietatom...a o par chvil dieta spokojne odbehlo...atd...na buduce ...ich nechalo uplne v pohode...
a este posledna poznamka: neviem skutocne ci je vzdy vhodne...upne radikalne reagovat na taketo veci....napr. aj na ublizovanie, o com v tejto diskusii bola rec...zalezi skutocne od situacie..ak prilis zvyraznite fakt "skusania urazky", tak dieta to stopercentne zopakuje...vedie to skor k zacykleniu..dieta ma velmi rychly a ucinny recept ako na seba upozornit...stat sa stredom pozornosti..co vo vyvoji jeho sebavedomia je dolezite...
takze ja si myslim ze je najdolezitejsia rovina akceptacie...z nasej strany...napr. pocitu hnevu..ano chapem, ze si nahnevany, v podstate niekedy doplnim mas na to pravo...popr. niekedy staci pohlad...ignoracia...
mnoho zalezi co dieta tym sleduje, co tym skusa, ci je to kontrolovatelne, ci nie...
ak dieta je presibane a primarne nechce nikomu ublizit len to pouziva ako rychly recept na upozornenie na seba...tak vtedy je dobre reagovat netradicne...to znamena skor sa na dieta obratit "s objatim" s porozumenim , nie s hnevom ci poucovanim...ak dieta uz vie, ze to nie je dobre, tak nepotrebuje pocut, to iste... mozno potrebuje aby sme ho len akceptovali...stalo sa nachvilu najdolezitejsie na svete..lebo to potrebuje k spravnemu budovaniu vlastnej sebahodnoty
skutocne v tazkych pripadoch malych agresorov a zlostnikov sa vobec nereaguje negativisticky...ale skor sa ignoruje, alebo reaguje laskyplne ...to poradi, kazdy dobry psycholog, ak je to dieta nezvladnutelne...
v tazkych pripadoch by sa museli tresty neskutocne stupnovat na hranice tyrania, ak by mali byt ucinne...
popr. si treba vsimnut , ze vzdy v bilancii dna musi prevazovat ocenovanie, motivacia, vytvaranie pozitivneho obrazu dietata...nie krik poucovanie, negativizmus a pod...
jednoducho povedane je nadolezitejsia empatia..
cize zaver mamicky si myslia, ze od isteho veku by malo dieta reagovat dokonale...ale ono to tak nikdy nie je... pomaly uz v roku cakaju od dietata velku samostatnost bez toho,aby podporovali cestu uznania jeho pocitov, nazorov a rozhodnuti co je vlastne podmienkou k danej samostatnosti osobnosti...a co buduje vzajomy doverny vztah, vzajomne spoznavanie a ziadanu kooperaciu

berenika39
3. led 2011

@zelmirka, jsem s tebou ráda. první krok a ten je moc důležitý - se ve výsledku povedl, bude to jen lepší, uvidíš.

@fem - ta myšlenka, že děti bereme tak moc jinak, než dopělé, mě napadá v každé druhé diskusi, kterou tu čtu - xxx krát mě napdá napsat někam reakci: a proč se takhle hnusně chováte ke svým dětem, když jsou to stejní lidé jako vy...copak doma manžela neustále peskujete, ječíte po něm, bijete ho, nutíte dělat věci , které jednoznačně nechce, buzerujete ho (ošklivé slovo,omluva), prostě copak děti nejsou lidi?
hodně mi to pomáhá, než něco směrem k petrovi řeknu, udělám, si v mžiku uvědomit - kdyby to byl dospělý, udělala bych to? přesně to píšeš, měli by s námi žít v naprostý hramonii ve všem - i v těch maličkostech, že je v ničem neomezuje jejich "malost", at už fyzická nebo psychická. to,že prostě s námi dítě všechno sdílí, prožívá, tím se učí, nemusí nic být nějak extra výjimečné.....pokud já petrovi ráda podám lžičku, která mu spadla a neseřvu ho, co to dělá, pak i on donese něco, co jinému spadlo.....a nebude z něj, doufám, buran🙂)))

lindulak
4. led 2011

baby, velmi inspirujuce a povbudive 😉 v podstate to tiez takto citim a bola chyba nechat sa zatiahnut so svagrom do diskusie o tom co Kora hovori a ako my reagujeme...

ja sa snazim vzdy prist na to, preco nieco robi, ked to robi a ked uz viem, ze kde je pricina, neda mi to hnevat sa, aj ked ma niektore spravanie netesi, ale chapem, preco to robi...

podla mna od dietata vyzadujeme dokonca niekedy viac ako od seba - teda svagor caka, ze Kora sa bude "slusne" spravat ale on sa sprava ako hulvat... s takymi ludmi ale clovek ani nic nevyargumentuje, lebo su hluchi voci inym nazorom, su "neomylni". moj otcim bol taky, asi preto ma to tak neskutocne vytaca 😝 pravdou je, ze jedinym riesenim je vyjadrit jednou vetou svoj postoj - ako @fem pise a viac to nerozoberat. nech sa realizuje niekde inde... inak @fem co si pisala o tom dvihani si sebavedomia na ukor dietata - to bolo na neho uplne presne!

fem
4. led 2011

Veci, ktoré by ste nikdy nemali urobit, alebo povedat svojmu dieťaťu
1.spank - dat po zadku
2. slap - pliesknut po lici
3. vyvolať hanbu - ty si tak zaplakane dieťa
4. krik
5. degradovanie: opať si sa popišal namiesto toho povedať vidim, že potrebuješ prebaliť
6. obviňovanie - ja sa z teba zblaznim
7. vyhrazanie - ak to urobis opat, opustim ta, popr. pockaj ked pride otec domov
8.rozpravať o dieťati ako by tam nebolo - veľa komentov by mohlo počkať, ale ked sa inak neda..tak zmeň meno alebo pohlavie
9. nalepkovanie (label) - ty si tak zly chlapec (neposlusny), namiesto toho, ak budes do Ralpha stuchat nemozes sa s nim hrať
10. nepytať sa otazky, na ktore dieťa nevie odpovedať: napr. preco si udrel Ralpha?, Prečo sa tak spravaš v obchode?
@berenika39
@lindulak je to nejako takto, viete, co ja som si vsimla, ze niekedy moze byt dieta pokojne, dobre, slusne, disciplinovane...a do toho vlasne zacne dospely dobiedzat...nutit k niecomu a pod... a to nielen cudzi, ale aj vlastni rodicia...co som tym chcela povedat, ze niektori argumentuju tym, ze chcu aby dieta bolo dobre a pod...pritom mne sa zda, ze jednoducho povedane vnucuju nieco zle....je to obratena logika...napr. dieta je slusne, niekto mu zacne pchat jedlo pri chodzi, ktore nechce...tak uz je zrazu nevychovany, lebo NIEKOHO odmietol....co nie kazdy zvlada...a vyvinie sa z toho situacia, ze napokon to dieta sa citi nejako previnilo atd...atd...je to smutne...
napisala som to par bodov, co som nasla u tracy hogg...
inak musim povedat, ze dnes som si spomenula, ako som davno mala tu cest byt pravidelne mozno nie uplne intenzivne s detmi nazvymeme to so znizenymi schopnostami, boli by ste prekvapeni, ako tie deti, sa dokazu zlepsit, byt milymi, zlepsit si svoje socialne zrucnosti, len preto, ze sa k nim niekto sprava s respektom...dokonca je to ako zazrak...a este na margo toho, budovania si sebavedomia na ukor dietata...jestvuje urcita tendencia ze takyto jedinci s nedostatkom skutocneho sebavedomia sa casto zgrupuju do blizkosti deti, do predskolkych zariadeni, skol a pod... ako som pisala v inej diskusii, tak vychovatelia by vseobecne mali absolvovat psychologicke testy, ci su skutocne vhodni na tuto pracu...a co ma este udivuje tak zjavne zakomplexovani jedinci budu prave argumentovat tym, aka je nepostradatelna autoritativna vychova...co je smutne, kedze zvacsa oni sami su produktom takehoto spravania ktore znacne znizuje sebahodnotu jednotlivca...tak vznika asi zacarovany kruh...akejsi nevedomej pomsty...

jachacha
4. led 2011

ahojte zienky, rada by som sa pridala, knihu mam rozcitanu, ale kvoli (alebo skor vdaka) tejto diskusii sa mi nejako nedari, no kym som vsetko docitala do konca...uff, kraaaasne prispevky, vdaka. Momentalne riesime podobny "problem" ako @blandik, teda ja to mam uz vyriesene, riesi to moja svokra kam dcera chodieva obcas. Vraj ich bije...skusala to aj na mna, ale viem, ze to bolo z nedostatocnej stimulacie, nedostatku pozornosti (mojej, venovanej jej) a potreby uznania. Kedze som sa musela venovat aj malemu, akokolkvek som sa snazila je jasne, ze obcas to pocitila a dala mi to najavo. Ved to je normalny prejav. teraz uz mi poviem, mamaaa, pod sa so mnou hrat, ale kym sa nevedela tak vyjadrovat a potrebovala zaujat tak capla...bud mna, alebo maleho...samozrejme tym ziskala moju plnu pozornost a vedela, ze vzdy to zafunguje. Proste potrebovala, aby sa nieco dialo tak si vymyslela zabavu. Ale nereagovala som na to vobec stylom, nebi ma, preco ma bijes, nesmies ma bit...ani som jej nechytala ruku, jednoducho som to odignorovala stylom...ahoooooj, a videla si kolko je vonku snehu? Alebo pozri, co som rano nasla v sufliku...nemyslim, ze to je odvadzanie pozornosti, proste som absolutne nereagovala na to spravanie a zacala som sa jej venovat, pripadne som jej vysvetlila, ze este toto dorobim a potom budeme robit to a to...a cuduj sa svete prestala to robit. Lenze svokrovci reaguju asi takto: tyyyyyy, mala potvora, ty ma budes bit? Pockaj ked ti to vratim (samozejme, ze jej to nevratia nikdy a ona to vie), akoze hrame sa, pripadne tvrdsie: chytia jej ruky a prisnym tonom jej povedia, ze to sa nesmie...ale malá sa im zakazdym len rehoce, super sposob ako ich uputam, oni su uz starsi a nevladzu tolko ja viem a tak dedo si sadne do kresla, ze si zdriemne, babka si chce citat a malá sa poneviera po byte, co urobim, capnem babku, rychlo utekam capnut deda, obidvaja vyskocia a hned je zabava. No ale darmo to svokre vysvetlujem uz asi 50ty krat. Tvrdi, ze ale ved sa jej venuju...su ale deti, ktorym sa treba venovat viac...mam take doma dve, alebo im najst zabavu a oni sa zabavia aj same...no proste vysledok je vzdy taky, ze je nevychovana. Blandik, moze to byt tiez kvoli tomu, ale netvrdim, osobne nepoznam teba, ani tvoje dieta a ani netrvdim, ze by si sa mu menej venovala, to nie...pripadne to moze byt len taky signal, ze Hej, mama, uz davno si ma nevystiskala, stratili sme spojenie, podme to napravit...teda toto z mojej skusenosti...fiha, prvy prispevok a aky dlhy 🙂