Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

zelmirka1
22. srp 2011

este sa chcem opytat tiez vase deti mali obdobie kedy boli velmi frustrovani ked sa im nieco nedarilo ? Misko teraz nechce si dat poradit, vsetko sam a strasne sa hneva ked mu nieco nejde lebo to robi nespravnym sposobom. Ja viem ze je to skusenosti a musi sa naucit to robit inak a tiez naucit zvladat ten pocit ale akosi mi to dava zabrat ako sa hneva 😠

berenika39
22. srp 2011

@zelmirka1 petr se nezlobí nějak dramaticky, ale každopádně s pár pokusy končí a prosí o pomoc...jenže někdy chce pomoct i tam, kde netřeba...já zůstávám u toho pochopení, jakože koukám, že s tím zápasí, že mu to jde líp než posledně, ale kdyby chtěl, tak mu pomůžu. nic moc jiného mě nenapadá, než to nechat v klidu proběhnout...

ad mazlení po spaní...od září nám hodně příležitostí ubude ☹ ☹ .
nemáte někdo nějakou chytrou myšlenku, kterou bych si vnukla, abych se z toho konce mateřské neukňourala? mám na sebe už vážně vztek, normálně jsem racionální a beru věci tak, jak jdou, ale tohle mě dostává. normálně i bulím večer do polštáře, že mi je líto, že už nebude to, co doteď. neva mi práce jako taková, vracím se tam, kde jsem skončila a pracovala jsem vlastně pořád, ani mi nevadí to, že bude petr mezi dětmi, já nedávám ten fakt, že skončilo to hezký a už nikdy se nic takovýho nebude opakovat. věk nepřeperu 🙄 .
i si říkám, že každý období má svoje, jako se snažím těšit na to, že budem zase moct podnikat jiné věci než s batoletem, ale....
No tak jsem to sem aspoň napsala 😠

eveluska
22. srp 2011

@berenika39 jee, nesmutni.... zas jak jsem koukala, kolik je tvymu starsimu klukovi, tak treba do 10ti let si budes uzivat dalsiho mrnouska 😵

berenika39
22. srp 2011

@eveluska jak to že mě to ještě nenapadlo????? to by šloooo...sebrat bráchovi kondomy 😀 😀 😀 . dík, to beru!
Musela jsem chvíli, přemýšlet, jak to myslíš, ale super nápad 😀 .

takyja
22. srp 2011

@blandik Ahoj Blandiku, a jak předcházet těm "NE" situacím? U nás poslední dobou těch problematických situací přibývá, snažím se nechat dceru poznávat svět (tj. pokud to lze, může si ozkoušet kliku auta, myčku a pračku děláme spolu, když je potřeba, atd.), ale začalo nějak přibývat těch situací, kdy si opravdu nepřeji, aby něco dělala (typicky bouchání dveřmi skleněné vitríny v obýváku, zapínání trouby - kterou tedy nikdy neděláme spolu, protože "pálí", atd.). Když to lze, odvedu pozornost jinam, ale ona se k tomu stejně vrátí.. a ne vždy je možné vysvětlovat. Snažím se "ne" šetřit a je pravda, že je jediné věc, kdy mé ne absolutně respektuje, a to je vstup do silnice.. ale bojím se, abych to nepokazila právě kvůli těmto nebezpečným situacím.
A jak se naopak chovat v situacích, kdy dítě odmítá poslechnout - u nás typicky: malá chce jít ven, protože jsem jí to slíbila, nachystám nás a vyzvu ji, aby si u mne sedla, abych ji mohla obout boty (mávám botama a opakuji, že jdeme ven, jak chtěla - ona přikyvuje, že chce, ale boty si neobuje, ani za nic). Vysvětlení, že ven potřebuje boty, se směje... :o), když jdu za ní já s botama, tak utíká a bere to jako hru (což někdy akceptuji a honíme se a je legrace, ale jindy potřebuji - např. odjezd na čas k lékaři - aby prostě poslechla). Dělám to dobře/špatně? Matu ji? (Malá má 1,5 roku a začíná nám lehce období vzdoru...)
Děkuji. 🙂

berenika39
22. srp 2011

@takyja přelouskala jsi RABR? Věta "dítě odmítá poslechnout" se právě moc s myšlenoku té knížky neshoduje, doufám, že to nevezmeš nějak ve zlém, to by mě mrzelo. Jde o to, že dítě by mělo mít k dispozici info, že na silnici jezdí auta, je to nebezpečné, že se na silnici spolu držíme za ruku a tak.... aby nepřecházelo za ruku proto, že musí poslouchat maminku, ale proto, že samo vyhodnotí situaci a nevlítne tam...vím, že se tohle zrovna nedá použít u batolátka, ale rabr se snaží potlačit "moc autority". Když začneš hodně brzo s vysvětlováním, jak se věci mohou dělat, nebudeš potom muset řešit, jak se dělat nemají.
Opravdu zkus knížku přečíst, je napsaná hodně obecně, uvidíš, že "potřebuji, aby poslechla" ti nebude připadat tak důležité. Prcek se hodně brzo naučí, že věci se dějí kvůli něčemu, ne kvůli tmu, že "někdo řekl". Ideální věk je přesně těch vašich cca 18 měsíců, sice to vypadá, že je brzo, ale uvidíš, vrátí se ti to....
Třeba ty boty na odchodu - rabr nabízí jednoslovné pokyny. Petře, boty. to neskutečně funguje. On se vždycky zamyslí, musí rozluštit, co říkám - aha, asi si mám jít obout boty. Proč? Asi jdeme ven. Super. To jdu rád. Tak si na to jdu vzít boty. (ne prtoto, že máma řekla). Petr je už větší a normálně mluví jako já, ale takhle nějak uvažoval, když jsem rabr zkoušela používat....

weri1
22. srp 2011

ahoj holky, sem tam si vás čtu....rabr je pro mě moc "složitá" knížka. 😀 Ale chtěla bych poradit co říkat místo NE. Mám pocit, že nedělám nic jiného než že říkám NE a to nechci, ptž vidím, že je z toho nervozní a kolikrát se i rozbrečí.

sova33
22. srp 2011

@weri1 Ahoj, já jsem se tou knížkou taky začala prolouskávat a mám podobný pocit 😀

prsky
22. srp 2011

@weri1 v jednej podobne mudrej knizke (vychovavame deti a rosteme s nimi) sa pise, ze miesto nie treba zacat vetu ano..a vylezie z nas formulka, ktora nie nahradi (ano, viem, ze by si sa rad/a hral/a s trubou, ale ta pali, ked budeme zajtra piect kolacik, zatocis kolieckom ty. teraz mi mozes pomoct miesat cesticko)

weri1
22. srp 2011

@prsky ale syn má rok, myslím, že to asi moc nepochopí, 😒

weri1
22. srp 2011

asi si nějakou knížku budu muset koupit

prsky
22. srp 2011

@takyja a ak jednoslovny pokyn na boty nezaberie (hlavne zo zaciatku, kym si dieta zvykne, ze musi premyslat a naberie skusenosti), tak ju nechaj ist vyzutu, nech si svoje rozhodnutie "vyzerie" 😉 ak ide o veci, ktore neohrozuju zdravie ci zivot, treba deticky nechat vyskusat si silu ich rozhodnutia a tiez vdaka tomu pochopia, ze to, co hovori maminka/tatinko nie je nutne hovadina 😉

prsky
22. srp 2011

@weri1 ver tomu, ze pochopi..deticky vela rozumeju..a ak aj nepochopi hned, ver ze o par tyzdnov tomu bude rozumiet..treba s tym zacat od narodenia aj kvoli tomu, aby si si zvykla ty, ale jednak je to sposob komunikacie, ten sa neda zacat zrazu pouzivat od co ja viem 3 rokov .. hento bol priklad, treba to prisposobit veku a komunikacnym schopnostiam dietata, cim mensie dieta, tym kratsie vysvetlenie

weri1
22. srp 2011

@prsky děkuji, no bude to těžký 🙂

berenika39
22. srp 2011

@weri1 on to nepochopí ted, ale za měsíc...prostě když s tím přístupem nezačneš, dost špatně se to pak "předělává", ale jde to 😉 . jakmile se ti chce křiknout ne, nadechni se, a rozmysli si, co místo toho. jde to fakt vždycky .
(nemaluj na zed! chceš malovat? lepší je tabule. nesahej na troubu! koukni, pečem koláč, v hroké troubě) ...vždycky to jde nahradit, ale chce to se trošku posnažit, no....samo to nejde.
A knížka se zdá složitá, ale naopak si myslím, že je hodně obecná - jen pár principů, zásadních myšlenek, rozpitvaných dopodrobna. Dočti, uvidíš, že objevíš Ameriku🙂

berenika39
22. srp 2011

@prsky trefa, napsaly jsme dtto, tak snad na tom něco bude, doufám🙂

weri1
22. srp 2011

@berenika39 no já ji prolítla u kamarádky doma ji nemám, a co ta knížka jak mluvit....

berenika39
22. srp 2011

@weri obě jsou podobné, ta druhá je víc s příklady, ale dokud to nepřečteš a nepokusíš se pochopit ten princip, nebudeš tušit, jak strašně pohodlný to je....myslím to ted vážně - moc to usnadnuje život s dítětem.

eveluska
23. srp 2011

@takyja jak tu nekdo psal, nechala bych ji jit naboso, uz pred domem ji to asi bude neprijemny a bude sama chtit boticky 🙂

prom
23. srp 2011

@takyja ahoj, moja mala zacala ukazovat svoju osobnost /citaj vzdor 🙂 / uz po jednom roku. Ale aj tak len suhlasim s dievcatmi hore - vychova podla Rabr nam velmi pomaha, a aj ty sama pocitis uvolnenie, ked nebudes dietatu furt len zakazovat.. staci jednoduche vysvetlenie, a uplne najlepsie je nechat deti, nech si nesu dosledky za svoje rozhodnutia. Ako pise Prsky, nechaj ju to jej rozhodnutie "vyzrat". Samozrejme v ramci moznosti bezpecia... a ked sa nikam neponahate. takze nechce boty - OK ... neboj, ona velice rychlo pochopi ze je fajn ich mat obute. Moja dcera si raz vydupala gumaky na von, ked bolo vonku fest horuco. A to este isla na motorke. OK, tak som jej ich dala, samozrejme, dala som jej upozornenie, ze jej bude horko.. mala si vidiet, ako s radostou ich potom davala dole. Odvtedy uz chape, ze gumaky mame do dazda, papuce na doma ..atd. Tiez mala vtedy nieco okolo roka a pol. Uvidis, dcerka oceni, ze respektujes jej rozhodnutie a hlavne sa sama niecomu priuci 😉

blandik
23. srp 2011

@takyja
@weri1 - ahojte, tu knížku stojí za to přelouskat, i když se může zdát složita, ale v podstatě se tam pak technicky rozpitvává na různé situace pořád dokola to samé - mluvně obecně - tohle děláme tak a tak / tohle se dělá takto - namísto - Udělej to takhle...Takže hodně se nahrazuje TY to udělej takto na ONO se to dělá takto - obecná platnost dává větší váhu tomu, co říkáme a nebouří tolik dítě (př. Ty máš ale ušmudlané ruce vs. Vidím že máš čokoládu na rukou)...

Co se týče tykyji - dítě 1,5 roku - začíná vám vzdor a občas se dostaví silnější nebo mírnější cca do tří let. Co mě pomohlo. Dítě dělá něco, co se mi nelíbí a neohrožuje to život ani ZÁSADNÍM způsobem majetek:
1. stojím a koukám a říkám si - to je báječné, jak je to dítko zvídavé, co asi tímto chce poznat /př. hází hračky na zem, bouchá, skáče, zapíná troubu...)
2. Stále nic neřikám - a přemýšlím, jak tuhle ne zrovna pro MĚ libou situaci nahradit něčím stejným, ale pro MĚ vhodným...tedy hledám alternativu stejného druhu.
3. Začínám mluvit - začínám pozitivně - vidím, že chceš zapnout troubu/skákat a že se ti to moc líbí - Dáme do trouby tyhle brambory a SPOLU ji zapneme. Troubu můžeme zapínat jen spolu...Trouba pálí. pokud je dítě moc malé - pak stačí jen říct ten začátek, že vidím, cheš dělat to a to..a pak Troubu SPOLU. A dřepnete si k dítěti a ukazujete mu, co má mačkat...A nakonec dodáte - trouba už peče, dvířka začínají pálit a necháte dítě sáhnout na zahřívající se dvířka, aby vidělo, že se zahřívají /(pokud nemáte větrané...) a pak už jen te'd už moc pálí. Až budu příště péct, zavolám tě a zapneme spolu. Když není co péct - pak řeknete - nemáme žádné jídlo k pečení - hele, trouba je prázdná a necháte dítě kouknout do trouby...až budeme mít co péct, zapneme SPOLU. A pak skutečně si dávat bacha, aby jste je zavolali než ji zapnete...našeho takto bavilo zapínat pračku asi 1,5 roku, neříkám, že se nestalo, že chtěl mačkat čudlíky i mimo to občas, ale stačilo říct - pračka je prázdná, až bude plná, zapneme spolu...

Takže místo NE, je třeba říkat to, co můžou dělat. Děti si neumí představit, co mají dělat, když se jim řekne jen to, co mají dělat - takže místo Neskákej se rovnou řekne, potom co ve vás proběhnou výše napsané body 1 a 2, skákat můžeš se mnou, postavím se k tobě. Gauč je vysoko.

Tedy snažím se hledat alternativu, kterou dítě může dělat - u nás hodně fungovala slova - křekhé, opatrně, spolu...a tu mu rovnou nabídneme. V té době jsem se snažila vyvarovávat všech slov se začátkem NEdělej to a tamto...Dítě je pak klidné, ví, že si danou potřebu uspokojí, v očích rodiče je schopným...a chápe, jak to funguje, proč to tak je, že pračka se nemůže zapínat jen tak, že se tím může poškodit, trouba spálit. A stačí jen opakovat (respektive je třeba vydržet) opakovat, když dítě "nechce poslechnout" jen to, co může dělat a jak se to může dělat...jakoby nezačít tlačit...U těch malých dětí částečně ještě i funguje odvedení pozornosti...ale postupně už pak přestává až to je nakonec "trapné", protože dítě chce říct, co chce dělat a rodič mu na to řekne - hele ptáček. Tedy komunikace ustává...

prom
23. srp 2011

jo, som skoro zabudla.. tiez prosim o radu. Mame podobny problem ako Zelmirka. Mala je strasny nervak ohladne jemnej motoriky, ked jej nieco nejde. U nas to teda nie je obdobie, dcerka sa tak chova odjakziva. Je to sranda, v hrubej motorike je mozno o rok dopredu, na ihrisku/preliezkach zvladne veci, ktore nezvladaju ani 3-4 rocne. Tam zapasi s prekazkami ako lev, hoci spadne, nevadi, neplace, nenervaci.. zapasi, dokial preliezku nezdola. Ale v jemnej motorike - amen tma. Hned jeden maly nezdar a uz chyta nervy a hracky lietaju po izbe. A tu je zase fakt, ze je fakt v tych rukach nesikovna, je na tom horsie ako rovesnici, ked mam moznost porovnat. Akokeby nevedela pouzivat obidve ruky sucasne. Akoze bavi ju piesok, presypat, vrtat sa v niecom s prstami, zasuvat srubky do dierok atd. Ale skladat hracky ako lego atd. - nevie to. Nechape, ze jednou rukou drzim jednu cast a druhou rukou pripevnujem.. neviem, ze ci preto, lebo je fakt nesika alebo potom aj netrpezlivec. A aj to, ze sa odmieta naucit sama jest, co by som tiez rada poriesila, nez porodim dalsie dieta. Uz vidim, ze aj skusa, ale tym, ze jej to nejde.. a HLAVNE.. ja jej nesmiem ukazovat, ze ako na to.. tak to vzdava.. a sama povie, nech ju krmim ja. Tu je teda aj ten problem, ze ona si jedlo nejak nevyzaduje, ani na sladke nie je.. Takze keby som jej nepomohla, ju by to az tak nebolelo, keby nejedla.. viem, kazdy povie, ze hlad by ju to naucil.. neviem. 😒
Neviem, ci to ohladne jemnej motoriky mam spomenut aj pediatricke alebo to nechat tak, ze proste v niecom je sikovnejsia a v niecom horsia. AKo nechcem byt za psychomatku, co len hlada na svojom dietati nejake chyby.. ale aby som nieco nezanedbala.

prom
23. srp 2011

to ako pise @berenika39 ze jej Petko sam za nou pride pre pomoc.. to proste u mojej dcerky neexistuje. A to odmalinka, akokeby si nechcela priznat, ze jej nieco nejde. Bude to mat dievca v zivote asi dost tazke, s takym pristupom ..a ja sa uz tesim na tu miliardu poznamok od uciteliek 😀

misule82
23. srp 2011

Zdravím holky, když vás tu pořád čtu, vaše rady, tipy....snažím se tím řídit. Neříkat ne, spolu.... to všechno ano. Ale jak byste se třeba zachovali v situaci jako dneska. Malá chtěla malovat vodovkama, ok....malujeme, strčí štětec do pusy....říkám, že štětcem malujeme a patří na papír...ne znovu do pusy. Tak znovu zopakuji, že štětcem se maluje na papír, že by jí potom ta spolknutá barva mohla udělat bebí v bříšku a šup znovu do pusy. Tak sklízím vodovky a je řev...co dělám špatně? Nebo napouštěli jsme dnes bazének a K to viděla a chytla úplný hysterák, který trval dobrých 20 min...vlastně do té doby, než jsme jí odnesli do bazénu. Vysvětlovala jsem s klidem, že nejdřív se musí napustit, že cákat se můžeme jen venku, doma na to máme vanu...nic prostě mě vůbec nevnímala. To byl první opravdový vztekací záchvat, i od táty chytla jednu na holou...což stejně nebylo k ničemu. Jak se zachovat? Potom v bazéně jsem jí vklidu vysvětlovala, že takto být nemůže....ale prostě mám pocit, že Klárku zajímá všechno kolem a vůbec mě neposlouchá. Přiznám, že jednat stopro rabrovsky se mi nedaří vůbec. Zvlášť poslední dobou se to s Klárkou dost změnilo a vytočí mě i maličkost 😖 A taky mě vytáčí její ignorace... ale zase abych jen nepomlouvala, na spoustě jiných věcech se s ní domluvit dá. Ale třeba pračka, zapínáme spolu a stejně mi tam vždy při praní přepne program, i když vysvětluji, že pračku spolu můžeme zapnout a že když pere, jen koukáme, aby se nepoškodila. Některé rabr věci tedy úspěch nemají. Proto radši zamykám koupelnu...

misule82
23. srp 2011

Ještě chci dodat, to že neposlouchá, chci říct, že nevnímá.... snažím se navázat oční kontakt, když k ní mluvím, ale vydrží jen chvilku a zaujme jí něco jiného....

takyja
23. srp 2011

@prsky @eveluska @prom @berenika39 @blandik Dámy, moc vám všem děkuji za odpovědi.

@berenika39 Ahoj, děkuji za odpověď. RABR mám, jsem někde v půlce, snažím se překopat své vyjadřování a cca z 50% mi to jde (ad "odmítá poslechnout") je spíše moje zkratka pro situaci, kdy občas potřebuji, aby věci šly určitým směrem, nejčastěji v časové tísni, základní teze RABR znám, detaily se snažím nastudovatt. Rozumím tomu, cos mi napsala... a rozhodně to neberu ve zlém. Jsem ráda, když mi někdo napíše svůj názor a myslím, že se ani názorově nerozcházíme. 🙂

@prsky @eveluska @prom Jednoslovný pokyn je můj oblíbený, protože je to i jednoduché pro mne. Bohužel nefunguje tak dobře, jak bych si představovala, resp. s obdobím vzdoru začíná být problém. 🙂 Jinak s tím nechat ji si to vyžrat, asi máte pravdu, jen mně je jí líto a současně asi i sobě šetřím práci (špinavé a mokré ponožky, atd.), ale když si na to vychytám nějakou dobrou situaci, tak to asi bude OK.

@blandik Moc děkuji za obsáhlou odpověď a za "návod k troubě" 🙂. Docela mne potěšilo, že hodně věcí dělám sama intuitivně celkem dobře (opatrně, spolu - snažím se s malou opravdu hodně věcí dělat takto (pračka, myčka, zalévání květin, ...) a ona je tím skutečně nadšená) a že se asi jen trochu podceňuji a slyším "hodně hlasitě" každé svoje ne. Také ji usměrňuji spíše tak, aby onu činnost dělala bezpečně, nikoliv aby měla zákaz. Ona je od malička hodně zvídavá a s manželem jsme se shodli, že když jí všechno budeme zakazovat, tak nebude moci poznávat svět a zrovna k tomu má největší chuť. Takže opravdu redukuji na minimum a občas si něco neumím představit, jak to vymyslet (např. ta trouba).

Ráda bych se ještě zeptala na jednu věc: malá háže neustále věcma (miluje házení kamínků do kaluží, oblázků do moře, atd. - typicky). To vše může a trávíme s ní takto dost času, pomáháme jí v tom. Ale občas má "zlou" házecí náladu v tom smyslu, že po mně nebo po manželovi opravdu mrskne nějakou věc v úmyslu zasáhnout. Nevím, kde na to přišla, ale když se trefí, má z toho velikánskou legraci. Kolikrát je to i bolestivé (rána do hlavy, atd.) a čím je větší reakce, tím je šťastnější. Snažíme se vysvětlit, že na lidi se neháže, že to bolí, ale ona tomu zjevně ještě nerozumí (vím, na empatii je brzy). Co s tím? Moc děkuji. 🙂

eveluska
23. srp 2011

@takyja nas malej je dost vzteklej po muzi 😅 a taky po nas nekdy neco vzteky mrskne, to hned hodne zprisnim a vec mu proste seberu a reknu mu, ze to boli a je to skoda hracky a tak, treba ho jeste presunu nekam dal.... nejdriv je to jeste horsi, ale za chvilku ho vetsinou zaujme neco jinyho a je to ok, boban je ale jeste dost malej, tak snad poradej lip zkusenejsi 🙂

nika.r
23. srp 2011

Ahojte 🙂

Tak mám knihu prečítanú, už bolo na čase. Miestami som mala hrču v krku, keď som si spomínala na svoje detstvo a uvedomovala si, koľko chýb sme urobili pri Tomáškovi v presvedčení, že vychovávame lepšie ako naši rodičia. ☹ A to mám načítaných niekoľko kvalitných kníh o výchove, a myslela som si, že RABR to len doplníme. A ono to je úplne iná samostatná filozofia.

Momentálne máme ťažké obdobie, Tomi vzdoruje ako nejaký dvojročný, občas musím odísť z izby, keď nechcem urobiť chybu, je ťažké zachovávať pokoj a trpezlivosť. Vidím v tom boj o pozornosť, stupňujú sa útoky na malú, je neznesiteľne nalepený na mňa a na muža, chce pozornosť aj za cenu hnevu, radšej nech nás vytočí akoby sa mal hrať sám. pritom sa mu venujeme ako vládzeme, ale je strašne sebecký teraz, občas máme pocit, že čím viac s ním sme, tým je náročnejší. Od septembra by som snim rada chodila na hudobný krúžok, snáď by to mohlo pomôcť. Hranice určujeme odmalička, vzdoruje často v úplne banálnych veciach. keď som len s nim, často práve vtedy robí prieky. Najlepšie je teraz vonku, vie sa zabaviť, rozmýšľam tiež, či nemôže byť nejkao unavený, že potrebuje možno viac času pre seba..lebo naozaj v záhrade alebo niekde v prírode je úplne spokojný. Ale zase tiež rozmýšľam, či nie je unavený z nášho možno veľmi pokojného života, či už nepotrebuje viac detí a viac dojmov ako mu môžem poskytnúť ja a blízka rodina a priatelia. Skúšame, aplikujeme RABR, veľký úspech má popis a já výroky. Super je, že aj on začal na nás takto a minule sa malej pekne prihováral, že : "Adelka, potrebujem teraz to autíčko, čo máš v ruke. " 🙂

@prom Tomi je zase veľmi dobrý v jemnej motorike a slabší v hrubej. On sa napr. na preliezkach stále občas bojí, nevylezie na hocičo, keď ide, tak pomaličky a stále s amusí niečoho držať. Ale zase na jemné veci je neskutočne trpezlivý a šikovný, nevravím, že nejako popredu, asi tak normálne, ale baví ho to a vie naozaj veľmi pekne vystrihovať, modelovať z plastelíny a pod. Takže detičky sú rôzne, ja som na telesnej bola úplné nemehlo,a j keď rekreačné športy mám veľmi rada,a le až teraz ako dospelá, keď ma nikto nehodnotí a nesleduje. 🙂 Takže vždy som to brala tak, že je možno po mne v tomto.

berenika39
23. srp 2011

@nika.r mě se ted potvrzuje, že čím méně "manipulace,okleštění, zbytečného omezování" , tím se petr projevuje klidněji a jakoby rozumněji. fakt rabr zafungoval tak, že i když je ponechán osudu 😉 , není problém. jakmile nastane příbuzenstvo a soustavné ale prosímtě, neměl bys, nedělej, jak to že a ukaž a neukazuj a blablabla, je z něj paličák a vzdorovitý prcek. proto se ti zdá, že venku je pohoda....oni asi potřebují svobodu, pokud se jim před tím dostalo poučení 😉 , jak s ní nakládat...(to je ostatně i problém spousty dospělých).
My jezdíme každý víkend s manželovým sportem někam jinam, petr je zvyklý od osmi měsíců cestovat, spát kde to jde a jíst co zrovna je. Ale paradoxně právě ty tři dny naprosté svobody, klidu, volnosti, jsou pro něj nejpřínosnější...jsem tam s ním, pomáhám mu se orientovat, ale k ničemu ho nenutím - a nikdy, fakt nikdy během cest neřešíme problémy se vztekáním, vzdorem,trucováním. A není to tak, že bych mu všechno "dovolila", na spoustě věcí se musíme domluvit (konkrétně jak to bude třeba večer, když jdeme společně na zahrádku na večeři a co potom, kdy a kdo s ním jde spát, kolik nanuků může spořádat a tak... 😀 ), ale jde to hladce. Nastane den, kdy je u nás návštěva, a já tápu.....kde je můj Petr? )

evaje
24. srp 2011

Ahojte holky, chodím vám sem šmírovat. Rabr mám doma, čtu už od narození staršího syna. Někdy sice "uklouznu", ale zdá se mě, že se mi celkem daří. Jen teď jsem o prázdninách jak na tobogánu. Když mám na starost jen jednoho z kluků, všechno funguje, ale jakmile jsou spolu, tak mám problém, že mě absolutně nerespektují. Všechno musím opakovat snad 1000x a dovádí mě někdy až k naprosto nerabrovským reakcím. I moje mamka, u které jsme byli na prázdninách už si toho všimla a jen koukala. Jako by měli pocit, že mluvím vždycky na toho druhého. Nemáte některá recept, jak na to?Někdy mám pocit, že si musím vybrat, jestli budu matka uječená, zuřivá nebo flegmatická. 😒 A já bych chtěla být normální