Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

luludi
11. lis 2012

@blandik skvele 🙂

jarkalada
12. lis 2012

@berenika39 no dobře, ale jak má pochopit, že něco se prostě NEdělá? Nebo NElomcovat za lampu..atd. U toho jím říkám, že s tím nemůžou lomcovat, jinak by udělala bác a rozbila se. I když to je na ně asi ještě moc složitý.
Když je "jenom" od těch věcí, co nechci, aby dělaly, odvedu pryč - tak k tomu za chvíli půjdou zase a zase a zase a zkouší to pořád a pořád. Tak je zas vezmu někam jinam a pořád dokola. To už jsme taky zkoušeli 🙂
Přišlo mi automatický říct prostě to "NE"-nemůžeš dělat to a to, protože to bolí, spadne atp... Samotné "ne" neříkám.
Nebo u žaluzií-za ty prostě zarvou a budou do nich mlátit (chápu, že se jim to líbí, když to tak pěkně šustí 😀 ) a budou to dělat prostě neustále, kdy je nechám. Vezmu je jinam, že jim ukážu jinou věc nebo půjdem číst.. Né, ihned se otočí a letí tam zpátky, dokud nestihnu zavřít (naštěstí je máme jen v jednom pokoji) . Nic jinýho je v tu chvíli nezajímá.
Vím, že tu občas padnou rady, jako lampu uklidit, žaluzky zavřít - ale nežijem v holobytě. I když lampu teda přes den fakt zavírám do špajzu 😀 a za druhý se s tím prostě nějak (ale jak?) musí smířit, že něco se prostě NEdělá, ne?
Jen bych právě potřebovala poradit, jak jim to vysvětlit 😀

zlilly
12. lis 2012

@jarkalada Zkus to formulovat ne jako zákaz, ale jako návod nebo návrh. Místo NElomcuj lampou říct Lampu zhasínáme a rozsvěcujeme. nebo tak něco.
A jinak mě se osvědčilo, že když dítě něco fakt chce dělat, tak ho nechat pokud to jenom trochu jde. Musí to být samozřejmě bezpečný a tak, ale když mají potřebu se v něčem vrtat, tak je nechat. vyzkouší si to a dají pokoj. když si to neosahají, tak to budou zkoušet, kdykoliv se naskytne šance. Jestli nechceš, aby ničili něco na čem ti záleží 😀 tak jim dej něco hodně hodně podobnýho ať si to osahají.

jarkalada
12. lis 2012

@zlilly to já je nechávám skoro u všeho, ať si zkusí, co to dělá. Říkám, že máme dům od toho, aby se v něm žilo a né chodilo po špičkách na naleštěných podlahách 😎
Jen je prostě pár věcí, který dělat nemůžou. Dneska zas do těch vertikálek začal Luk. mlátit. Prostě je takhle zničí, to mu nemůžu dovolit. Schválně mu i ukazuju, že se roztahujou a zatahujou a když do nich dělá Plác, tak se rozbijou a nepůjde to. Ale když se do toho dá, tak je tak divokej, že absolutně nevnímá, že mu něco říkám nebo ukazuju a věnuje se jenom tomu.
Vzala jsem ho za ruku, aby se na mě podíval a zaregistroval, že mu chci něco říct. Ale když je takhle rozdivočenej, tak se snaží jen vysmýknout a prostě do toho dál plácat.
Oni jsou relativně většinu času hodný, jen výjimečně takhle "ujedou", ale i tak jsem chtěla poradit, jak se mám v tu chvíli zachovat. Nebo jestli jsou na to prostě ještě malí a musí k tomu samy časem dospět. Na nějakou velkou debatu to s nima ještě není. Ale zas je nemůžu nechat, aby si dělaly úplně všechno, co chtějí a jen na ně koukat..
A osahaly si ty "zakázané" věci už mockrát a stále je lákají, asi na tom rčení něco bude 😎 I když jsem si k těm žaluzkám s nima sedla a společně jsme s nima houpali jen "takhle malinko můžeme". Tak jakmile pak u nich jsou samy, opět se do toho daj.
Takže je mám přes den roztažený a ty konce zatarasený polštářema 😎 (na kterých se mimochodem mooc krásně hopsá, že 😀 )

lusy82
12. lis 2012

@jarkalada Ahoj, nevím jestli ti nějak pomůžu, ale můj syn mi tohle dělá taky a to je o rok a půl starší než tvoje dojčata. Mě přijde že mi to dělá právě proto že to nesmí. Buď zkouší své hranice, jestli opradu platí, nebo a tomu víc věřím to dělá proto, že na sebe upozorňuje. Někdy když na něj nemám čas a on si nechce sám hrát nebo se nudí, začne třeba dost nebezpečně zkákat po gauči ( já ho nechávám, ale když si začne stoupat na opěradlo tak tam už je to vážně o ošklivý úraz ) no a taky, ysětloání nepomáhá ( jen když je v pohodě, tak stačí říct co může dělat a že tam je to moc nebezpečný a pak poslechne ), absolutní ignorace a když už jsem nucena ho násilím odtáhnout tak samozřejmě velký ztek a boj a to už je samozřejmě špatně. Jenže je to lepší než aby zkončil v nemocnici s otřesem mozku - přinejlepším. Pokud nemáš pocit že to nedělá právě proto že se to nesmí, zkoušela jsi třeba mu nabídnout podobnou činnost ? mě to většinou pomáhá. Když to nepomůže tak bych ho prostě odtáhla a pak až se uklidní mu to vysvětlila, že to od tebe nebylo hezké ho odtáhnout ale že máš strach že se ty žaluzie rozbijou. Jinak opravdu nevím, sama s tím dost bojuju, obzlá´šť když se do toho vloudí taťka a pak je ještě větší dusno, tudíž vyvádí ještě víc, jelikož ten tuhle výchou absolutně neovládá a ani nemá moc snahu jí pochopit.

jarkalada
12. lis 2012

@lusy82 jiná činnost mu nevadí přijmout. Spíš mi šlo o to, jestli je už v tomhle věku nějak možné jim "vysvětlit", aby to příště už nedělaly. Což asi ale nelze, protože jsou ve věku zkoumání a k tomu patří právě zkoušení hranic. To jsem si odpověděla hezky sama 😀
Nejsem z toho nijak zoufalá, uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. Je fakt, že je určité aktivity časem omrzí a najdou si zas něco jiného /jako například vyměnily okusování vzduchových kořenů palmy za lezení na krb... 😀 /

lusy82
12. lis 2012

@jarkalada Asi tak,když je omrzí jedna věc půjdou na druhou. Prostě to k tomuhle věku patří,, zkoumání, zkoušení a objevování. Vysvětlit jim to jde, jenže oni to stejně budou zkoušet dál právě z těch důvodů co jsem psala nahoře. Dokud je to neomrzí. Proto nasi není jiná rada než jim to pořád opakoat, nahrazoat jim ty činnosti a obrňoat se trpěliostí a pochopením 🙂

jarkalada
12. lis 2012

@lusy82 ještě mě napadlo - ano, tomuhle samozřejmě rozumím.
Když jim vždycky řeknu .."koukej, lampa jde zhasnout a rozsvítit.., teď si půjdem postavit komín z kostek..".../teď tu tedy už nebudu řešit to, že ke kostkám třeba ani nedojdem, jelikož letí zpět 😀 /
Ale do budoucna-kdy je vůbec správný čas říct to "ne"...dělej něco..? Jak a kdy mají pochopit, že si něco nepřeju, aby dělaly ?

lynks
13. lis 2012

@jarkalada pochopí to to, když ty pochopíš, že oni si přejí dělat právě to co si ty nepřeješ 🙂

berenika39
13. lis 2012

@jarkalada ahoj, včera jsem nějak zapomněla odpovědět, omluva
Ono ani tak nejde o to, jestli to budou dělat nebo ne, bohužel 😀 , protože v tomhle období zkoušet prostě budou a budou a budou a je to tak dobře. Spíš jde o tebe, aby nějak zkusila jí to vysvětlit bez toho NE, už ses k tomu jak jsem tak četla dopracovala sama. Tím, že tam ta negace nebude, tak jí jakoby nebudeš ponoukat v tom, aby pokračovala. Se to bllbě píše, ale strašně dobře to funguje. Je to o zvyku, než křikneš "nelez tam", nadechnout se, rychle vymyslet jinou varinatu. U silnice - klasika - jasně že nemůže lítat jak se jí zachce přes cestu. Ale můžeš už předem si s ní před každou cestou sendout na bobek, nebo i v kočárku už to zažít dělat, ukázat, jak auta jezdí rychle, že musíme počkat, až nic nepojede...a pak jí říct, jestli půjdete spolu za ruku, v klidu. A když to takhle nacvičíte dopředu, nemusí natat to nahánění a vláčení řvoucího batolete pod křídlem. Stejně jde postupovat u květináče, zásuvek, prostě u těch věcí, které jsou nebezpečné nebo nechtěné. A navíc - plno věcí jim jde umožnit - třeba nůž - jen za určitých podmínek: u stolu, s mámou, dej jí modelínu, tupý nůž od příboru a at si pižlá..uspokojí tu potřebu a pak se nebude sápat po každém noži, který zbystří, protože to nebude zakázané ovoce.
Je to jen o tom, naučit se sama ten pozitivní přístup, bez zbytečných negací, jak věci dělat, ne nedělat. Jakmile uvidíš, že to funguje, bude tě to i bavit🙂)). A hele, klid, když se stane, že houkneš, nic se nestane, plán není dogma....
držím palce, at vám to jde.

jarkalada
13. lis 2012

@berenika39 takhle teoreticky to člověk všechno ví 🙂 a i jak píšeš s tím nožem atd.. Mám několik let "odhlídané" celé dny s vícero dětičkama a vlastně jsem to tak dělala a dělám. I s těma autama na silnici 🙂
Měli jsme spolu vždy supr vztahy, ale spíš jsem si v té době říkala, jestli na ně nejsem ale moc měkká, když tolik "nehoukám".
Moji jsou fakt ještě mrňata, takže asi budu pokračovat v tom, jak to dělám, i když si semtam určitě přijdu k vám pro radu 🙂 😀

berenika39
13. lis 2012

@jarkalada no hlavně to máš stereo, což si nedovedu představit a máš můj obdiv🙂. je to jako se vším - ted to vypadá jako problém, ale je to jen takový zlomek v tom čase - brzo nastanou jiné věci k řešení. nemyslím si, že by nějaký razantní přístup ve smyslu ne, nesmíš, nech toho měl nějaký efekt - tím se roztáčí právě takový ten kolotoč denodenních konfliktů, kdy je mamča na nervy, děti to vnímají, o to víc "zlobí" a už to jede ....trpělivost, klid, oni to všechno vnímají.

jarkalada
13. lis 2012

@berenika39 heleď, v očích druhých jsem prý obdivuhodně klidná, když mě s nima vidí 😀 . Ale mám chvíle, kdy mi fakt ty nervíky pracujou a mám hoodně co dělat, abych neujela. Což se někdy stane a pak mě to mrzí.
Chci ale asi nemožné - mít s nima skvělý vztah, ale zároveň, aby mě respektovaly.
Nad čímž ale právě občas pochybuju, abych dělala správně. Aby mě na jednu stranu neměly sice jen za bezva kámošku, s kterou si ale můžou pohrávat jak chtějí. Na druhou samozřejmě nechci, aby mě poslouchaly jen proto, že se mě budou bát.
Možná nad tím nemá cenu takhle moc přemýšlet, ale jen se chovat instinktivně a s rozumem 🙂 ?

berenika39
13. lis 2012

@jarkalada no sama za sebe - ten vztah mezi mámo a dětmi vyplyne celkem nezávisle na tom, jestli budeš ted rok hýkat a nervit se nebo budeš hledat alternativu ...děti milují rodiče bezpodmíněčně, at jsou jaký jsou....tohle je spíš taková berlička, jak si usnadnit různá vývojová období, spíš pomoc pro tebe - a z toho logicky i pomoc pro děti. určitě jsi to tu už četla milionkrát - stesky, jak děti mamči pláají, křičí, zakazují a ono to nemá efekt, naopak, je to ještě horší...tak když tohle vím, budu to dělat jinak, aspon to zkusím. ten vztah - klidný, kdy se budete navzájem "brát", ten s tím přijde, protože ubude konfliktů, které vztah prostě špiní, a někdy opravdu zbytečně.
Přesně to píšeš, děti by se měly naučit žít tak, aby samy byly zodpovědné za to, co dělají, a nekonat proto, jestli se rodič zlobí nebo ne. A to se zakazováním dokola dokola nedá dosáhnout.

bubelko
13. lis 2012

@jarkalada u nas co sa nebezpecnych veci tyka - trebars stojaca lampa - pomohlo ukazat, co sa stane. t.j. konkretne s tou lampou, ked za nu mladsi tahal, tak som ju naklonila tak, ze skoro spadla na neho - stacilo, viac netahal.
horuce veci - to si starsi na nestastie vyskusal na vlastnej kozi - chytil v obchode horucu lampu a popalil si prsty. u mladsieho stacilo dat rucku, na hrncek s kavou - nechytal.
niektore veci sa skratka znicili - skleny stol v obyvacke - mladsi bol rychlejsi ako ja. hlavne, ze sa nedorezal.
je vela veci, ktore neustriehnes.
ale napriklad, my sme v obyvacke do policky s knihami dali do vysky deti knihy - normalne, ale ziadna hodnotna literatura. takze s kludom vytahovali, stavali z toho veze a skumali (trhali) obaly a vecer som ukladala.
v kuchyni stacilo vyhradit skrinky, kde mohli rabovat - plastovy riad, hrcne, kavovary, varechy, dosky - stacilo na naplnenie ich potrieb - oboch.
veci, ktore su krehke - sklo ( a mame ho vela) - pouzivali sme hlavne upozornenia: pozor sklo, opatrne, atd. (aj ked, ako pisem vyssie, stol to neprezil).
jedine, co mame doma zabezpecene su elektricke zastrcky.

apollo11
13. lis 2012

Udělala jsem hroznou chybu. Zrovna v situaci, kdy se malá o něco snažila, snažila se být samostatná, jsem se zachovala úplně strašně ☹ Před chvílí, měla už jít spát, ale nechtěla, přitom byla hodně unavená z procházky a bylo vidět, že už je přetažená, tak jsem ji rychle navigovala do postele. Pořád si něco vymýšlela, nechtěla se převléct do pyžama a mě nenechala - chce to všechno dělat jen sama, ale odmítala se obléct, nakonec jsme to napůl udělaly spolu, pak už začal pláč z únavy a pokoušela se obléknout si ponožky - jen a jen sama, ale nešlo jí to a já viděla, že v tomhle stavu už se jí to nepodaří, a mě k tomu pustit nechtěla, pořád seděla s tou ponožkou u nohy a brečela - vůbec nešlo o ponožky, nechala bych ji jít spát bez nich, ale chtěla si je obléknout - a trvalo to dlouho, záchvat se stupňoval a já už jsem pak na ni zakřičela, něco co bych nevěřila že řeknu - že si to nemůže oblíct, protože to NEUMÍ ☹ Nakonec mi to dovolila, ale měla jsem strašnej pocit, jako bychjí zlomila, podrazila, jako bych jí dala najevo, že nevěřím v její schopnosti.. hned potom si už v klidu lehla do postýlky a ještě párkrát tiše lítostivě vzlykla (určitě jí to bylo líto) a hned usínala, hladila jsem ji, omlouvala a přes slzy neviděla.. Nechápu, proč jsem to řekla, navíc tak hnusně, moc toho lituju. Poslední dobou se snaží být samostatnější, což je krásný a mě to i dojímá, protože dlouho se třeba právě k tomu oblékání neměla, a teď konečně chce všechno vzít do vlastních rukou, aniž bych ji k tomu tlačila. Většinou ji povzbuzuju, nechávám čas, některé kusy jsou opravdu na dlouho, čekám, až mi řekne, že chce pomoct.. punčocháče nebo ponožky si obléknout neumí, ale snažíme se to dělat spolu. Zachovala jsem se jako matky, nad kterými se podivuju, když řvou na svoje děti, nelez tam, neumíš to, jseš nešikovnej.. neřekla bych to do sebe a nemám pro to omluvu. Chtěla jsem se tu z toho jen vypsat, protože mě to hodně mrzí a snad i tím, že to napíšu, je to pro mě větší memento. Není to rozhodně v tom, že občas člověku ujedou nervy a dojde trpělivost, jde o ten obsah, co jsem jí tím sdělila. Snad mi odpustí.

jarkalada
13. lis 2012

@bubelko kuchyň mám taky už dávno kompletně přeorganizovanou 🙂 s knížkama to máme stejné, i s těma zásuvkama 🙂

lusy82
13. lis 2012

@apollo11 No já osobně z mého pohledu si myslím, že se nic tak hroznýho nestalo. Vím že je to blbí takhle zlehčovat, když to vidíš jinak, ale z mého pohledu to tak vidím. Já už takhle hodněkrát ujela a taky mi to bylo líto a bohužel můj přítel se s ním takhle baví skoro pořád. takže jestli je tohle to jediné co jsi jí udělala, tak na to brzi zapomene. obzlášť, když si se jí omluila a vysvětlila jí to. Myslím že každý občas ujede a alespoň si malé ukázala jak se řeší konflikt, jak se omluvit atd., což je také dobré. Nikdo přece nejsme dokonalí 🙂

geliva
13. lis 2012

@apollo11 podle mě si prostě uvědom, že jsi taky jenom člověk, který má svoje slabé chvilky.

apollo11
13. lis 2012

@lusy82 No já vím, že to tak vypadá a taky běžně situace, kdy něco "ujede" nepovažuju za drama, ba naopak patří to k životu a pro mě osobně je důležitější přirozenost komunikace i s emocemi (pokud s nima umíme pracovat) než "dokonalost". Já vlastně moc nejsem příklad člověka, který mluví "rabr" 😉 spíš věřím tomu, co je koncentrované v činu, citu.. i když způsob řeči je taky důležitý (a přesto je pramenem nedorozumnění). Tohle na mě zapůsobilo, protože malá na to reagovala tak smutně, jakoby rezignací, lítostí a dobře vím, že zrovna není z těch dětí, které si z toho nic nedělají, často se nechá zbytečně odradit.. Jasně že ona na to rychle zapomene, ale pro mě to bylo poučení, jak se k ní chovat nechci. Mým lékem na všechny tyhle přestřelené situace je humor, ale na ten už v té chvíli nějak nestihlo dojít, plakaly jsme obě 😉

ofelieee
13. lis 2012

@jarkalada mě to nedá se ještě nevyjádřit k tomu "kdy a jak jim dát najevo, že něco ne" - já si myslim, že nějaký NE prostě ve světě jsou a že je to správně pro učení se respektování hranic. My taky doKud Kuba jen lezl uzpůsobovali byt, ale jak začal se stavět, přišlo mi uchylný, stěhovat se ke stropu, protože máme dítě - takže už jsem nic nestěhovali, hodně toho dovolili, něco udělal 300x a přestalo ho to bavit (vyházet CD z poličky, vždycky jsem to bez námitek uklidila - i víckrát denně), ale například kočičí záchod a šanon se střihama na šití (to je horší než knížka, když se to pohne, pomíchá, tak je to v čudu 🙂 ) byly NE a to důsledně, vždycky, bez vyjímek (leda když po tom šanonu moc toužil, zeptala jsem se - můžeme si ho prohlídnout spolu, chceš raděj číst tvoji knížku nebo strihy? Schválně jsem tam dala něco lákavýho jako první; ale kočičí záchod NIKDY). Se slovem NE problém nemáme, používám ho i já na něj, když se mě chystá bouchnout či kousnout a vlastně ho chci naučit, aby uměl říct NE, když je mu něco nepříjemný) a já si vlastně skoro nikdy nemyslím, že je moc brzo, aby něčemu rozuměli - oni rozumí hrozně moc dávno než to umí dát najevo...

jarkalada
13. lis 2012

@ofelieee vlastně s tebou na 100% souhlasím. Chtěla jsem slyšet názor i od těch, kteří zastávají rabr postoj, jak by situaci řešili oni. /možná proto, že jsem zmiňovanou knížku nikdy nečetla, jen tady na MK příspěvky na ono téma 😎 /
V něčem je mi to blízké, ale s tvým názorem jsem se zatím ztotožnila nejvíc 🙂

apollo11
14. lis 2012

@geliva Asi to vyznělo úplně jinak, než co jsem chtěla říct 😉

lynks
14. lis 2012

@apollo11 někdy se to tak stane, že to tady vyzní jinak. Nevadí, vypsala jsi se z toho trápení aspoň trošku? Jestli se ti to stalo poprvé, člověk zažije šok ze sebe, to jo, zvláš't, když je na sebe přísný v životě.
Ale co je hlavní v tyhle situaci, byly jste obě pravdivé - (tedy děti jsou pořád) na nic jsi si nehrála, nesnažila zamaskovat svoji emoci, to je důležité i to se dítě musí naučit, bylo to poučující jak pro ni tak pro tebe - naučit se přijmat i svoje chyby a mít se ráda.Super lekce, ne?

apollo11
14. lis 2012

@lynks Vypsala, i proto jsem to sem psala, dík 😉
Ta situace byla divná ne proto, že bych dala průchod emocím - v tom se nijak zvlášť nehlídám (jen se snažím, aby nebyly zraňující pro druhého) a běžně říkám věci, které by tu asi potřebovaly cenzuru 😉 - ale tyhle nevinné výlevy nejsou tak zasahující pro obě strany, tady nešlo o formu, ale o obsah - prostě mi to přišlo jako podpásovka, v tu chvíli. Na tohle jsem přímo alergická.
Ta její reakce, jak se stáhla a posmutněla, byla jak rána mezi oči, no. Ale těžko se to popisuje, asi jsme zbytečně velké cíti, jen jsem doufala, že to není dědičný 😎 P.S. Už jsme ok 😀

blandik
14. lis 2012

čaute - taky napíšu momentánlí stav duše - šibe mi z kojení, kojím furt, furt mám pocit, že mám málo mlíka a své miminko trápím hlady, sice přibírá 33gramů denně, ale pocitově je pořád hladové. Miška se chová supr, jenže já nemám žádný čas, a tak mi dává hodně práce se hlídat v reakcích..pořád jen řeším, aby spala, aby se mi dotvořilo mlíko, jenže uspávání je někdy oříšek, zvlášť když nemá plné bříško...navíc chce usínat u prsa, což je problém - všechno se natahuje - noční, denní usínání...zkouším haipa daipa vak - ale i tam, když chce spát, začne se shánět po prsu..zkouším uspávat u prsa v posteli, to mi tam ale chodí miška a nevydrží být půl hodiny mimo..takže se furt nabuzuje..dudlík moc nechce, a nevím, jestli dávat, že to může narušit kojení...
od pátku je bez dokrmu, což beru jako supr úspěch, ale někdy fakt už nedávám to, že mám furt málo mlíka a sotva tak stačí a kojení trvá strašně dlouho - kojím tak hodinu, pak chvílí kouká, a pak chce zase pít..k tomu se mi blokují prsa, že prostě občas netečou i když tam je...
tak tak zrpávy od nás..desně nerabrovsky závidím všem, co mají dost mlíka, a dítěti to žbluňká v pusině ☹

fender
14. lis 2012

@blandik a nepomohlo by jí po kojení dát ještě trochu UM? takhle jsem to vyřešila já kdysi s naším mrnětem (a pak jsem si bila do hlavy, že jsem to neudělala hned, protože jsem se pořád snažila, aby byl pokud možno jen na MM a trápila nás oba)..... 😉
(paradoxně jsem se po asi třech měsících tohohle "přikrmování" rozkojila a pak už to šlo samo i bez UM)

každopádně se drž, mamino 😵

blovitc120
14. lis 2012

@blandik tak ja som to mala podobne, obidve moje deti chceli viac mlieka ako som mala k dispozicii, moje kojenie je jedna velka laktacna kriza, prsia stale ako vyzmykane citrony. Nikdy som nemala naliate, tiez som zavidela zenam, ktore z jedneho prsa koja a z druheho zachytavaju a mrazia, ja som v zivote ani neodaala viac ako 10 ml a to dodnes maly pije po hodine a tvorba sa nezvysila. Maly mi este strajkoval ked mal 5 t, nechcel pit vobec. Zavolala som si LP a zvladli sme to bez UM, hoci som vdacna, ze konecne je zeleninu, lebo mi uz hrabalo. On zhltne 200 ml zeleniny a vypije stale rovnako mlieka. Ja som to nezvladla, resp MM a od asi 9 t ma dudel a je spokojnejsi, tvorbu mlieka to neovplyvnilo, akurat psychicky som na tom lepsie, ze som sa mohla venovat aj starsej, lebo on je hrozne urevany a prso by mal v ustach stale, ale to sa nedalo pri 2 detoch, navyse on ked netecie, zuri nenormalne a odmieta ho. Tiez sa mi neskoro spusta mlieko. Myslim na teba a drzim palce, skus tu LP a ak nic, aspon budes vediet, ze si spravila vsetko 🙂. Moja dcera tiez zvladla surodenca uplne ukazkovo, strasne ho miluje a prejavy ziarlivosti vobec nemame, akurat si chodi pytat pusu a pohladenie, ked to robim malemu

bubelko
14. lis 2012

@blandik zaciatky byvaju chaoticke, stresove, clovek nevie, na co sa skor sustredit. ale to sa podda 😉 aj u nas to tak bolo, akurat, ze lukas bol mensi ako misko a tym padom menej samostatny. jonas zas reval v kuse bez ohladu na to, co som robila, ticho bol len, ked mal prsnik v puse.
co ma napadlo - nepomohlo by ti, keby muz vzal miska cez vikend niekam von? do muzea, k babke - urobili by si chlapsky den (aby to nevyzeralo, ze sa ho chces zbavit). a ty by si sa mohla povenovat len malej, riesila to kojenie, spanok, atd.... je to rozdiel, ak musis riesit jedno dieta alebo dve a snazis sa byt na 2 stolickach zaroven, aj ked to druhe (starsie) to zvlada v pohode 😉
tiez napad s lp nie je zly - ak uz si ho nezrealizovala, stalo by to za pokus 😉
a co sa miska tyka - to je super, ze to tak skvele zvlada. aj lukas to zvladal v pohode, ale obcas sa to aj u neho potom prevalilo a chcel, aby sme jonaska vratili do spitala (hlavne, ked vela plakal alebo teraz, ked uz je vacsi, a robi mu "zle" - skace po nom, kvari ho - kazdy ma niekde svoje hranice 😉 )

tikasi
14. lis 2012

@blandik tak na toto ti poradim len jedno,pozitivne myslenie,stale si opakovat,mam vela mlieka 🙂 Aj ja som si presla tazsimi zaciatkami pri malej,bola kazdu hodinu na prsniku,neskor sa to zacalo predlzovat,ale cca kazde 2 hod sme to mali do roka. Skus kontaktovat nejaku laktacnu poradkynu,mne velmi pomohli tu http://dojcenie.wordpress.com/ . Drzim prsteky, aby ste to uspesne zvladli 😉