Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@misule82 http://ona.idnes.cz/rodicovska-poradna-mgr-mark...

@misule82 ahoj, achjo.. moja dcera v skolke teda problemy nema, akoze stale je velmi razna osobnost, ale ma ten dar /nastastie/, ze ju decka /chalani aj baby/ zboznuju aj ked niekedy na nich zautoci.. ale inak ti velmi VELMI dobre rozumiem, co sa tyka situacii doma.
Ides pisat do tej poradne? Mozes potom prosim napisat, ze co poradili? Kludne aj IP.
Ja som si napr, ista, ze nastavenim hranic, praxou RABR funguju s nou veci omnoho lepsie, ale aj tak neustale dochadza u nas k adrenalinovym situaciam.. aj si 1000x hovorim, ze sa musime zmierit, ze ma proste taku povahu, ale je to fakt niekedy tazke .. na jednej strane je nenormalne empaticka, zmysel pre spravodlnost .. a potom vybuchy nenavisti aj voci stene, lebo si dovolila stat oproti nie .. preto ti tak dobre rozumiem 😔

@berenika39 díky 🙂
@prom jen co budu mít chvilku, tak tam napíšu. Opověď sem hodím 😉

@prom a taky ti starší tak atakuje mladší? Klára zase dneska dostala přes zadek ☹ Nedovolila jsem už sladké, tak řvala a letěla za mnou vzteky do obýváku, kde jsem Lucku kojila a začala jí kopat do hlavy. Tak jsem říkala, dost, stačí, chytala jsem jí nohy a stejně pořád kopala, dokud nedostala.... Hodně si na ní i mj vylévá vztek, když není po jejím nebo něco zakážeme. A za chvíli vychladne a je jak sluníčko až mám někdy pocit, že nemůže být "normální", jak dokáže rychle otočit a ani nevnímá, když s ní chci celou situaci probrat...

@misule82 ked mala 2 1/2 a narodila sa druha dcera, tak to bol cisty masaker, akoze aj sa chcela s miminkom mazlinkovat, ale vacsinou casu bola v bojovej pozicii ... boze tie hysaky, ked som potrebovala len nakojit malinku, vrieskala jej u hlavy, nenavistne hlasky .. ze mam malinku hodit do kosa a pod .. a to podotykam, ze kojenie trvalo asi len 5 minut, ale aj to bol pre nu problem. Samozrejme, ze som travila s nou cas aj ja len sama, ale pre nu furt malo, malo, malo .. Az som mala pocit, ze to situaciu len zhorsuje, ked sme boli niekde sami iba my dve, a potom doslo k casu navratu, tak zase rodeo. 😖 Nam fakt moc pomohlo, ked potom nastupila do skolky. Tam vlastne o mna nemusi bojovat, miluje skolske aktivity, svojich kamosov.
Teraz dochadza k takym tym tradicnym surodeneckym bitkam, mladsia uz chodi, chce si napr. stavat so sestrou, ale ta hned krici, pritom jej mladsia ani nic nebura, aj je vcelku motoricky sikovna, ale proste hned boj o teritorium. Ale to je taka ta klasika, proste teraz sa hadaju o hracky, uz zacal boj aj o saty/paradu, neskor sa budu bit o chalanov.. sak su to baby 😀 . Ja som hlavne penila, ked starsia robila hysaky, ked som mala kojit alebo ist uspavat mladsiu. Lebo mladsia je tiez mimoriadne zvedave babo, takze sa hned odpojila od prsa, nebola potom schopna zaspat, ved kto by bol v takej ukricanej atmosfere 🙄 Ale vsetko sa pomalicky vekom zlepsuje /asi milimetrovou rychlostou hehe.. /

A zas teda musim napisat aj druhu stranu, ked mladsia taha za vlasy tu starsiu /zamerne ci nezamerne/ a ja teda zasahujem, ze to boli tahat niekomu vlasky .. tak starsiu hned otoci a zacne sa svojej malinkej sestricky zastavat a este schvalne nastrkovat vlasy, ze si sestra moze zatahat.. aj so psom, ukradne malinkej nejake jedlo, idem ho potrestat, tak hned krik a ide ho branit ... no srandistka 😀

ale vies co, niekedy si hovorim, ze je to zatial dobre, ta moja ublizuje ked sa citi ohrozena a pred mojmi ocami.. ale videla som vela pripadov, ked ten starsi surodenec sikanoval mladsieho za chrbatom matky, napr. len preto ze sa nudil alebo to len tak skusa .. tak to mi dojde fakt zle 🤐 klop klop, dufam, ze sa toho nedozijem

@prom teda ten začátek jste měli opravdu těžký 😖 u nás je teď jednou líp, podruhé hůř. Jak píšeš, že se ti starší zastává menší, tak to u nás nejspíš taky bude. Sice ji dokáže ublížit, ale na druhou stranu jde vidět, že má ségru ráda a stará se o ní. Já nevím, nějak tu agresi má v sobě....nejde jenom po ní, ale i po nás, po dětech ve školce....vyroste z toho? Uvidíme. Snažím se jí přijímat takovou, jaká je a pokud si nebudu vědět rady, vyhledáme odborníka, kdyby to nepřestávalo...

@misule82 mam podobny pocit ako ty.. proste ta vybusnost, "agresia" je v nej. Ja tiez len dufam, ze z toho aspon troska vyrastie, ale skor si myslim, ze sa zmeni forma jej ventilacie hnevu .. teraz proste neuveritelne papuluje, drzkuje jak pubertacka, potom sa teda aj ospravedlnuje a slubuje asi miliontykrat ze nebude zla.. no ale to staci fakt malinko a uz zasa iskry lietaju. Prave preto som zvedava, ze co ti odpisu z poradne. AKoze nie som naivna, ze poradia nieco a problem bude prec ... ked mala moja dcera asi necele 2 roky, tak v MC bola jedna psycholozka, ta ju teda len pozorovala,ako sa chova, dcera este nerozpravala, no a pani doktorska sa vyjadrila takto: , Mlatit ju je blbost, ale ze je evidentne, ze dcera je velmi silna, dominantna osobnost, co nevylucuje aj velku citlivost, ze obdobie vzdoru bude omnoho narocnejsie ako druhych deti ako aj puberta atd. Proste mame ju korigovat a musime vydrzat

no ved uvidime co napisu tebe 😉

ahojte, idem sa len podelit o moju radost. Tento vikend sme boli aj s manzeom na kurze RABR, v auguste bude pokracovanie...tak sa vlemi z toho tesim, ze sa to podarilo a hlavne z mojho manzela, ze bol ochotny do toho ist a ze sa mu vela veci objasnilo a dokonca vcera riesil konfliktne situacie jedna radost 😉

Misule82 to má těžký, jsem v podobné situaci, ale jen s jedním bambinem.

Tak se jdu taky "vykecat". Dneska jsem své mamince otevřeně přiznala, že jsem hrozná matka, protože jsem dospěla do fáze, kdybych maličkou nejraději prohodila oknem, utekla, zbláznila se, odjela to tajgy apod. Maminka, duše má dobrá, se rozesmála a řekla mi, že jsem naprosto normální.... No, nevím, jsem z těchto pocitů naštvaná sama na sebe, protože "správná mamka" by měla své dítě milovat pořád, jestli chápete, co myslím.

Dcerka má "novou zábavu", kvílí, když je něco, začne kvílet mamíííííííííííííí, řev ukrutný, brekot, hysterie, lukování... Jako "chápající matka" jsem pozdě pochopila, že nějaký režim nemá cenu, režimovala jsem téměř dva roky a dcerka si jede podle svého. Poslední dobou je to tak, že se probudí mezi 4 - 5 a zkouší, jestli vstanu taky. Podotýkám, že většinou usíná až kolem deváté, či po... Když tedy odmítnu vstát s tím, že je brzy, dnes nebylo ani vidět, tak se ke mně začumáčkuje, ale je to takový polospánek, tulí se, přetáčí se. Kolem půl šesté šesté toho má dost a matko vstávej....

Dostane mlíčko, hrajeme se, vyčistíme zuby, převlíkneme, hrajeme se, jdu se nasnídat, hrajeme si dvě hodiny, vyluxujeme, hrajeme si, uvařím rychlý oběd..... Takže si dopoledne hrajeme tak čtyři hodiny, to se jí opravdu věnuju. Po obědě se asi poslední týden zeptám, jestli chce spát, když řekne, že ano, tak jdeme lehnout, po usnutí odcházím a uklízím, peru, skládám prádlo apod. Jenže - poslední týden se dcerka asi "baví tím", že mi kolem desáté "řekne", že chce spát, je většinou vzhůru šest hodin, tak proč ne. Pět minut leží, převaluje se, pak začne blbnout a že spát nechce, po obědě to samé, v trochu delší fázi. Už jsem jí řekla, že mě to zlobí, rozčiluje a že se mi to nelíbí, protože ji spát nenutím.

Dneska jsem od těch čtyř byla ve 13,00 tak hotová, že poprvé jsem maličké řekla, že už si hrát nebudu, že už jsem opravdu unavená a potřebuju si oddychnout, nasměrovat myšlenky jinam. Vzala jsem si na zem k ní knížku a četla si, asi patnáct minut, během nich jsem odpovídala nad dotazy, to mi neva, ale dostávám se k prvnímu "mému problému". Jak jsem z dcerky vycukaná (maličká skoro dva roky), tak když jsem ji tak poočku pozorovala, přišlo mi, že je taková "osamělá, malá" a já hrozná matka si klidně čtu, místo abych se jako řádná matka na rodičkovské "dovolené" starala, vždyť jsem za to placená, že? ;) Tyhle pocity mám pořád, protože nic jiného neznám, ječela, řvala od narození do cca 10ti měsíců, neurolog mě měl za světici. Řvala klidně dvacet hodin denně, vždycky krátká přestávka a jekot, spánek na prd.

Takže za každý můj pocit, postoj, se cítím pekelně špatně, protože ji musím milovat vždy a za všech okolností.

Nicméně pokračuji v líčení dneška, ještě jsem stihla prádlo, pofackovat kuchyň. Ve 13,40 jsem oznámila, že jdeme přebalit, kvílení, řev, jekot, byla už evidentně unavená. Chtěla dudunku, ta je jen na spaní. Opět kvílení, jekot, hysterie, luk, hladila jsem jí, mluvila v klidu, uklidnila se, že chce opravdu spát.... Napotřetí skutečně usnula.

Holky, jenže já se opravdu cítím mizerně. Jednou jsem to tak počítala, a já se malé věnuji minimálně 10 hodin denně, tím myslím věnuji 100% pozornost, nic jiného. Uklízím, když spí. Vařím buď v noci, nebo to do "čistého času" nepočítám.

Jsem padlá na hlavu, hrabe mi. Nechala jsem si napsat doporučení k psycholožce, protože si myslím, že se chci zhroutit, umřít, proskočit oknem. Pořád mám na mysli, že naše holčička je malý človíček, který se teprve učí a já s manželem ( který musí být dlouho v práci, abychom utáhli hypotéku) mu děláme prostředníka se světem. Nechci a nebudu na ni ječet, bít ji, protože nechce to či ono (i když znáte někdy ty situace, kdy to ve vás vibruje šíleným způsobem). Připadám si jak na nikdy nekončící šichtě.

Maminka mi říká, nech ji, ať se třeba sama chvilku nudí, nemůžeš jí pořád obstarávat zábavu. Někdy si myslím, že to je ten problém, nikam k nikomu nechce, protože je se mnou asi zábava, modelujeme, včera jsme šily papíry, pěkně barevně, vaříme, přebalujeme všechny zvířata a nány, chodíme v tomhle počasí po schodech v baráku nahoru a dolů, kvůli pohybu. Prhlížíme kde co, vytahuje a zandáváme tkaničky, hrajeme si na indiány.....

Promiňte, já to ze sebe vyklopila, protože si připadám jako "nedostatečná matka". Nečekám poplácání po ramenou, spíš nějakou radu, jak to děláte vy. Protože když sleduju vrstevníky maličké, tak ty nejradši prchají, hrají si sami apod. Maličká je dle mě úzkostlivá už od narození, má to v jednom z posudků od neurologa, že je hodně fixovaná na matku.

Prostě blázním a jsem k smrti unavená, spíš psychicky, protože mě deptá, jak špatně všechno dělám.

Holky, mamky, jak to děláte vy?

@silky123 brzdi, opravdu nemusíš být malé k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu - pokud by tě to naplňovalo, pak samozřejmě super, ale pokud z toho máš pocity jaké máš, tak brzdi, brzdi a to hodně, nebo vyhoříš, nemáš k tomu daleko, nápad s psychologem je dobrý, zajdi tam co nejdříve. Matka jsi bezvadná, všechny ty hry a aktivity, které s dcerkou děláš - to je naprosto bezvadné, já bych na to třeba trpělivost neměla, u nás si s klukama víc hraje mm. Zkus ji více zapojit do svých běžných činností, nečekej až usne, abys udělala všechny domácí práce, dělej to s ní, bud ti bude pomáhat, nebo se na tebe dívat a až usne, tak ty si odpočiň, o víkendu jdi někam sama, tm pohlídá, i kdyby to mělo být třeba 2 hodiny v parku nebo v nákupním centru, už jen to, že budeš sama pomůže. To, co jsi udělala - že sis vzala knížku a seděla vedle ní a nechala jí, ať si hraje, to není nic nenormálního, za co by ses měla stydět (dělám to taky:_) ) a snad ti psycholog pomůže se vypořádat s těmi pocity, že si myslíš, že musíš neustále něco dělat jen a jen pro dceru a s ní, tohle máš někde zakodované v sobě a tyhle tvoje pocity stojí za vším tvým trápením, nejspíš vyvolané tím náročným obdobím, kterým jste si prošli v tom prvním roce.

@silky123 ahoj. zkus si představit, že to, co děláš, je úplně , úplně blbě. jaký je to pocit? bude tě to motivovat k tomu, abys něco změnila, aby ses trochu oklepala a nakoplo tě to? jo? tak ok, to je dobře. do toho🙂.
děti potřebují mámu, tátu, a klid. svůj klid,. oni žijí s námi. celé generace před námi to bylo tak, že děti byly součástí rodiny, domácnosti. to až ted, poslední dobou jmse propadli (y) takové euforii - že když deset minut nejsme pro dítě celým svým tělem i duší, jsme špatné. blbost. to, že jsi jí v uvozovkách v patách, ona může nakoonec mít jen problém. já tě chápu, že to bylo náročné, že třeba není standardní dítě, že je s ní více starostí, než je běžné. ale jestli jí miluješ, nech ji žít. to ej to, co pro ni můžeš udělat, ví než nejvíc.
postupně, v klidu, ale odpoutej se od ní, myslím od toho způsobu fungování, jaký popisuješ. zatím je čas, protože zatím o tom uvažuješ,a tušíš, že to není dobré pro ní ani pro tebe.
držím palce.

@silky123 suhlas s @reruna .. sa mi zda, ze si zamotana v tom trapeni z prveho roka viac ako tvoja dcera. Naviac citim strasnu rozpoluplnost z tvojich prispevkov. Prosim, neber to teraz ako nejake vyrypovanie, nechcem ta zranovat, mas toho fakt nalozene .. ale co ked aj chovanie tvojej dcery je akymsi zrkadlom tvojho nastavenia? Ze ty sama tapes vo svojich rozhodnutiach, na jednej strane chces vsetko riesit absolutne slunickovo, ale potom napises, ze by si najradsej vyskocila z okna. Ako to je dost brutalny rozpor, tvoja dcerka to tiez urcite citi a preto sa chova ako chova .. a samozrejme plus jej neurogicke problemy

a jak to delam ja?
- ked dieta spi, tak neupratujem, nevarim .. VYCHUTNAVAM si SVOJ volny cas, aj ja som ludska bytost so svojmi narokmi. Ttym ze som sa stala matkou, neznamena sa zaskatulkovat do suflika s otrokmi!
Upratujeme, varime, skratka makame spolu, bud sa dcery zucastnia alebo si proste musia vystacit sami. Uz sme si to tu pisali viackrat, je dobre a myslim uplne logicke/normalne, ked dieta vidi svojich rodicov pri domacich cinnosti a je postupne do nich zapajane. Ze pecene holuby nelietaju len tak do huby. U nas sa snazi pomahat aj ta 16 - mesacna. Ta dokonca uz 8-mesiacoch zobrala hubku a akoze umyvala vanu ... len ma napodobnovala, takze som jej vobec nebranila, nevadi, ze je mokra, narobi viac skody ako uzitku .. aj ty zapajaj svoju dceru! je fajn sa hrat s detskou kuchynkou, ale nech je aktivna aj vo vasej realnej kuchyni. Ja mam aj tak pocit, ze decka hlavne bavia nase realne dospelacke cinnosti ako nejake hracky, najma v tom malom veku.. az dojde faza masaze mozgov zo skoliek, TV reklam to bude ine kafe 😀

- nechavam dieta nudit, nie som animator 24/7 a vobec nemam z toho zle pocity. Preco mas ty? Inak nuda prave podporuje aktivitu, lebo uz ked sa dieta nastartuje same od seba, tak urcite neopusti cinnost, ktoru si ono vymyslelo SAMO .. nechaj ju sem-tam nudit / dychat. Hlavne ty si to nastav v hlave, ze sa nedeje nic katastroficke

- priznavam unavu. Ked ma toho dost, tak zahlasim, ze som KO. Moje baby su obidve aktivne, spanku minimum, jedlo minimum, ziadne pasivne deticky, co presedia v kociku x hodin s rohlikom v ruke, jedna druhu hecuju v aktivitach, takze ked sa vratime domov cca o 6 hodine, tak ja mam fakt dost, vyhlasim ze som unavena, potrebujem reset .. strucne jasne, bez omacky - jednou vetou. A cuduj sa svete, ked som to zaviedla, tak len trocha zamrncali, ale po chvili si nasli svoju zabavku.. a zas sme potom boli v pohode.
Neboj sa priznat unavu...
a vies ako to je s tou kyslikovou maskou a matkou s dietatom v lietadle? Ty musis byt OK, aby aj tvoja dcera bola OK.
Jedna moja znama teraz skoncila v cvokarne, z vycerpania, zufalstva, nechcela si priznat realitu .. no brutal 😔

drzim palce!

@silky123 akurat s tym spankom/vstavanim o 4-5 hodine rannej ...to je fakt masaker, ked to tak ma standartne .. to neviem kto ti poradi 😕 a myslim, ze tam je hlavny zdroj tvojej unavy, podotykam opravneny
a ona spi s Vami alebo je vo vlastnej izbe? ci by to nezlepsilo kvalitu jej spanku, keby spala sama, ci sa nebudi na Vas .. alebo proste ma to tak biologicky nastavene alebo ci je to nejaky "zlozvyk" v ktorom sa zasekla a nevie ako z toho von

@reruna
@berenika39
@prom

Holky, moc díky, já potřebovala i jiné zrcadlo než svoji vlastní mamku.

Jsem poměrně nekonfliktní člověk, nemám v povaze řvát, takže mě spíš vyčerpává, jak je náročná. Jak jsem psala pár stránek vepředu, dostali jsme toho do vínku víc - blití (pak jsem se dozvěděla, že měli strach z rakoviny mozku, obden na vyšetření hlavičky), ty alergie, ekzemy, dráždivost, hypertonie. Masakr všech masakrů. Hodně jsem se kousla...

Spaní je blbé od narození. Jak se to nedělá, tak hned druhý den po porodu naklusaly sestry a v rámci klidu malé strčily dudlíka, v jablonecké porodnici... celou noc spala jen jednou, po první hexe. Byly světlejší chvíle, kdy vydržela spinkat do sedmi, asi tak týden, tak jsem skákala radostí, že dobrý, pak se to posunulo na šestou, a teď jsme zpět na té cca páté, tam jsme byli do 16ti měsíců. Neurolog maličké napsal i prášky na spaní, ale nedala jsem, je to příliš velký fuj. JInak stále se probouzí tak 3x za noc, má asi noční můry, pláče jinak. Postýlku jsme zrušili na 16ti měsících, jelikož manžel řekl, že půl noci vstávám a lehám, takže mít malou v posteli je pro mě lepší, vlastně se budí míň.

Víte, mně snad ani to hraní nevadí, ale cítím, že když to pak trvá dlouho, tak spíš otupím, nevnímám. No, domácí práce zkouším. Vaření je docela náročné, ze začátku jsem byla i pokousaná, poškrábaná atd., ale toje i její letorou. Teď ji prostě posadím na linku a trnu hrůzou.

Holky zlatý, moc jste mi pomohly tím, že vlastně to, co já považuju za normu, je vlastně úplně mimo a špatně. DĚKUJI VÁM.

@silky123 Přečetla jsem jen dva Tvé poslední příspěvky a zdá se mi, že popisuješ našeho Jeníka - a to od narození. Musím si pročíst reakce (až to moje zlatíčko bude spát), protože Ti nemusím vysvětlovat, jak vyčerpávající toto je 😖

@silky123 když jsem si přečetla tvůj příspěvek, tak jsem dostala depku, jaká jsem špatná matka 😝 Tolik času, co se naplno věnuješ dceří 😲 S takovou bych asi už nebydlela doma, ale v nedalekém blázinci. Máš nějaký čas na sebe, máš koníčka, máš pak náladu pokecat si s manželem, mít sex? Protože tohle všechno je pro tebe důležité a není správné to odsouvat na druhou kolej.
Jak jsi psala, že sis četla a nechala dceru hrát si, to mi příjde naprosto normální. Tohle jsem dělala, když měla starší asi rok, postavila jsem s ní pár kostek a pak ji nechala hrát si a seděla vedle ní a četla si. Doporučuje to i Kiedroňová v Rozvíjej se, děťátko - učit dítě hrát si samo. Ono se to většinou nenaučí samo od sebe, ale chce ho to k tomu vést, prodlužovat čas, kdy se mu nevěnuju.
Návštěva psychologa je určitě dobrý krok, zjistit, proč máš pocity viny, když se dceři naplno nevěnuješ. Jinak doporučuji knížku Líný rodič, zjistíš, že je naprosto normální nechat dítě, ať si hraje samo. 🙂

@silky123 nie si zla mama, len velmi velmi unavena. a po precitani tvojho prispevku sa tomu ani nedivim. nevidim dovod, preco by si si mala vycitat, ze si si "dovolila" precitat si chvilku knihu. mas na to pravo. tak isto, ako mas pravo sadnut si, povedat malej - nevladzem a chcem si vypit teraz v klude kavu/caj. nie si otrok. si mama 😉
tvoja maminka ma urcite pravdu - nic sa nestane, ak sa tvoja mala bude chvilu aj nudit. aspon zapoji vlastnu fantaziu, co by mohla urobit.
a do casu venovania sa malej si zarataj aj upratovanie, varenie ci pranie. a urcite by som to nerobila po nociach, ale pri nej. deti by mali vidiet, ako sa dostane strava na stol, ze ked mama neoperie, tak si nemozu obliect svoje oblubene tricko a pod.

u nas doma fungujeme velmi podobne ako to opisuje autorka tohoto clanku:
http://vierafilipova.blog.sme.sk/c/308755/Rodic...
ak sa s deti hram - tak nejaku spolocensku hru, a preto, ze mam z toho zabavu aj ja. 😉
plus - treba zapojit viacej aj manzela, napriek vytazenosti v praci. je to aj jeho dieta.
my mame dohodu - kazdy pondelok mam jazykovku (chodila som este pred narodenim deti a vratila som sa viac-menej hned po sestonedeli). a muz strazi a ver, ze naucil sa zvladnut aj male dieta a novorodenca. jazykovka je moja psychohygiena. uz ma cez prazdniny sam otravuje, ze kedy mi to uz zacina, kedze je so mnou na nevydrzanie 🙂
najdi si konicka - staci prechadzka po meste, do lesa, do parku, sport - ale nieco, co je len tvoje. 😉 mas na to pravo.

a co sa toho spania tyka - tazko povedat. mozno by mohol par krat skusit vstat aj pan manzel? napriek praci? pripadne rano cez vikend a nechal ta pospat?

Přečetla jsem ten článek, moc pěkný 🙂

@silky123 já jsem to měla trochu podobné, ale tedy trochu 😉 tolik času jsem starší nevěnovala, ale prostě taky jsem měla depku, když jsem si s ní nehrála a taky jsem byla hodně s ní a myslím, že i proto teď tolik žárlí. Najednou nemá tu stoprocentní pozornost, na jakou byla dřív zvyklá. To u Lucky už je to jiné kafe, ta jde chudák úplně stranou. A přiznám se, když spí, tak já si čtu nebo se věnuju sama sobě. Většinu úklidu a vaření dělám, když je vzhůru. Zatím to tak prochází🙂 mě ani moc to hraní s Klárkou nebavilo, miluje scénky s panáčky a na to nejsem. Ale teď když je čas lota, puzzle, pexesa aj spol. her, tak to už mě baví🙂

A ještě něco........díky té přemíře věnování se, neustále slyším větu......MAMINKO, POJĎ SI SE MNOU HRÁT! a občas už šílím, takže začínám být líným rodičem 😉

@bubelko můžu si dát ten odkaz na článek do blogu?
@misule82 vidím, že nejsem jediná, koho ty hry s panenkama nebaví 🙂 U nás teď frčí hraní na dovolenou, na pláž, na školku a její neustálá buzerace, kde si mám sednout, kam mám jít, co mám říkat mi vyloženě leze krkem. Naštěstí do hry zapojuje imaginární děti a občas se přidá i mladší 🙂 Zato hry, to už je jiná, to baví i mě. Proto je asi tak ráda vybírám a kupuju 🙂

@betelgeuzz mozes - teda ja som ho nepisala, tak snad to autorke vadit nebude 😉 kazdopadne vystihuje podstatu mojho myslenia a vnimania materstva. ja tu pre deti som - ked nieco potrebuju, ked maju otazky, navarim, operiem, upracem, pomozem ak potrebuju pomoct, ale iniciativu prenechavam im. od malicka 😉

@bubelko ale objevila jsi ho 😉 jojo, moje řeč 🙂

@bubelko jj, super clanok!
ja som vzdycky bola intuitivne "liny rodic" .. a som sa vzdycky cudovala, jak druhe matky nechapali, ze sa moje dcery vedia zahrat aj s blbou palickou .. nojo, lenze oni by hned riesili, ze decko je spinave, vypichne si oci, mozog /prehanam 😀 / a radsej nakupovali interaktivne nezmysly. Chodia /cestuju mimo mesto!/ na milion cviceni, plavani, decka im tam placu, nespolupracuju podla ocakavania .. no je mi toto treba? 😉

Ja mam trebars slabost pre vytvarne / montessori aktivity .. starsia na to ale nikdy nebola, chvilku ma to mrzelo, ale zas vidim, ze je uzasna na sport, pohyb, tanec .. tak blbneme tymto smerom.
Mladsia je teda po mne, ma fakt sikovne rucicky a aj jej to pali, ze ako co chytnut, spojit dohromady, mozno lepsie ako jej o 2 pol starsia sestra.

Ale kazdopadne ma vzdycky nenormalne potesia, ked si vymyslia nieco vlastne, uzasne ako ten chalan v tom clanku od bubelko. Ze ja trebars nahodim nejaku aktivitu a oni si v tom urobia uplne ine "pravidla", do centra pozornosti vytiahnu - pre mna - nepodstatnu vec, uzasne improvizuju

Myslim, ze je to podobne ako s hrubou motorikou, deti by sa nemali posadzat bez opory, davat do choditka, tahat ich za ruku .. tak aj v tej dusevnej sfere by rodicia nemali az tak " pomahat pri pripadnej nude "

Kocky, chcem sa Vas spytat na jednu vec, ci mate podobny "problem" .. alebo aj niekto z vasho okolia?
Ide zasa o tu moju starsiu, v septembri bude mat 4 roky ... No, ona doteraz mi neoznami - "mami, mam hlad, som smadna, unavena" .. Akokeby odmietala pocuvat svoje instinkty o prezitie. Ja musim stale patrat po tom, co sa deje, kde mame problem. Hlavne po skolke teda. Napr. skvrka je v bruchu na 100 km, ale ona neee, nepotrebuje jest, radsej stale nieco vymysla, o pitnom rezime ani nehovorim 😔 .. unava? ona si proste nepripusta unavu, kazdy bozi vecer natahuje cas, vymysla, len aby sa nemuselo ist spat, pritom vidim, ze je unavena jak blazon.
Minule si odpochodovala na rozprav. pochode 8km v horskom terene, bolo nenormalne horko mimo stromov, fakt narocne, keby som vedela, ze co to bude, tak tam nejdeme. Som dufala, ze oddychne aspon po obede. Nie, po prichode isla plavat na bazen /mame doma, videla manzela plavat, takze aj ona chce, neni unavena blabla/, potom poskakovala po dome, potom na ulici stretla kamaratku, s tou behala jak o zivot. Som na nu kukala, fakt vyzerala, ze si niekde supla extazu, som vedela ze je zle, ze sa namotava na nejaku sialenu vlnu.. celu dobu som sa ju snazila drzat v kludovom stave, ale ona sa proste neda, ja ju nenutim spat cez obed, ale aspon nech chvilku sedi, lezi .. bez pohybu!!! Nech sa naje, ked ma hlad, napije, ked ma smad. Netlacim na nu v tomto. Robievala som to, uz tak nerobim. ale zasa na 2.stranu ona by fakt zila snad iba zo vzduchu, keby som ju obcas neusmernila.

A samozrejme tieto situacie su idealne na spustanie samonasierania, hysterie, agresie, ktore bezne naskakuju aj dobrej nalade, ale pod vplyvom tychto okolnosti su fakt silne.. Potom ju napr. nejakym sposobom "donutim" sa najest, odpocinie si a zrazu je to zase zlaticko.
U nej to neni obdobie, vzdy to tak bolo 😔 Proste stale si to v tej hlavicke/makovicke neuklada, ten poznatok, ze aha, mam hlad - najem sa - budem v pohode a pod.

Ta mladsia nemala este ani rok a uz ukazala prstikom na vodu, ze sa chce napit, ked je unavena tak vylezie na ruky a zacne vsetkym mavat papa - pre mna znamenie, ze chce ist spat, byt sama..

este dodam, napr. na tom rozpravkovom pochode priznala, ze je unavena /neuveritelne, ze si to priznala/, ochotne odsuhlasila, ze bude potom spinkat .. no ale jak potom uvidela manzela plavat, chytila adrenalin a bolo po dohode.. co mam robit, nasilne ju odtiahnut do postele, zamknut ju v izbe ako robia ine maminy? to nechcem, proste komunikacia / dohody v tomto smere s nou nefunguju

Holky, ještě jednou díky.

Musím se zastat manžela, on pomáhá, co to jde. Nevstává k maličké z toho důvodu, že se prostě nevzbudil. On spí jak dřevo, já jak na vodě. Takže když už jsem vzhůru já, to do něj bych, chudáka, musela kopnout a to pěkně drsně. Nevzbudí ho nic, jen to kopnutí...

Dcerka zatím k taťkovi moc nechce, normálně má všude přístup, jde se na taťku mrknout, něco mu donese a šup, už je u mě 🙂

Víte, mně moc pomohlo, že jste napsaly, že to čtení a vše je ok, já jsem se na sebe hodně zlobila, že vlastně "nic nedělám", jen si prostě čtu 🙂

Jdu teď přečíst ten odkaz, bude určitě balzámem pro duši.

Moc děkuji 🙂

@ivular

Strašně ...

Proto se rozhodujeme o druhém mimi, já bych podruhé to samé nedala, opravdu ne.