Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

Zdravím vás, dřív jsem vaši diskuzi ráda špehovala a ráda se tu inspirovala, protože se snažím o výchovu ve stejným duchu. V poslední době, ale na to už nemám tolik času, proto prosím, jestli jste podobný problém nedávno řešily, zkuste mě odkázat, kdy to cca bylo a já si to zkusím dohledat, ať se tu neprobírá pořád to samý dokola 🙂
chtěla jsem se zeptat, jak reagujete na fňukání/kňourání. dcera je strašně ufňukaná..není to ani vztekání, ani brekot, prostě tak neštastně kňourá a stěžuje si, když je podle ní něco špatně. je to v situacích, kdy si např, sednu na židli, kde chtěla sedět ona, když jí zpívám písničku, kt zrovna nechce slyšet apod. ty její požadavky, kt takto vznáší, umím řešit. ale jde mi o to, jestli i nějak "korigovat" to kňourání...musím říct, že jsem proti němu uplně imunní, nevadí mi, ale jde mi to, jestli jí "neubližuju", když jí neříkám, že tohle není normální styl komunikace. a nebo to brát jako vztekání, jakože tak prostě projevuje svoje emoce a v klidu to zatím říct neumí a neřešit to..?já zatím to kňourání řeším jen tehdy, když jí už ani nerozumím, co říká, že řeknu, že když takto kňourá, že jí nerozumím..budu vděčná za vaše postřehy a rady 🙂

Caute baby, rada Vas tu citam, na podnet kamosky @blumka som sa o Vas dozvedela. Mam precitanu knihu, aj ine, a tiez sa snazim o tento styl vychovy. Ale priznam sa, ze niekedy ma to fakt vycerpava. Kde cerpate energiu? Priznam sa, predtym som malu aj capla, teraz to uz fakt dlho nebolo, ale citim sa hlavne k veceru dost vycerpana. Neviem ci niekde robim chybu, alebo sa az velmi snazim kontrolovat a vkuse rozmyslam ako co povedat. Nejak to vo mne nie je, tak musim vkuse uvazovat. Neviem ci rozumiete co chcem napisat

@svetlankat ja som este celu knihu nestihla precitat, ale dufam,ze sa mi to niekedy podari, u mna to funguje ako u teba myslim s tym rozpravanim, neviem co a ako povedat, aby to bolo RABR, respektive, aby to nebolo strnule a neprirodzene,ale snazim sa aspon nekricat po detoch a niektore situacie uz mam pod kontrolou a viem sa ovladnut
ked citam knihu, tak sa velmi kontrolujem co ako poviem a je to velmi tazke a vobec to nie je prirodzene, ale ked nemam knihu v rukach (KED JU DLHSIE NECITAM) tak vtedy mi ide akosi vsetko lahsie, viem,ze k detom sa mam spravat ako rovnocenny partner, snazim sa o to, tiez som ich uz dlho neudrela, a aspon na toto som hrda u seba, lebo je to naozaj najtazsia vec v zivote vychovavat deti a hlavne, ked ich ma clovek viac a je sam na ne, tak mi uz niekedy prasi z toho,
Ja som tiez vecer vycerpana,ale akosi sa tesim na ten pocit, ked o 8 uz budu spat a ja budem mat cas iba pre seba, tak okolo takej siestej som zrazu vysmiata a akoby som dostala druhy dych,lebo sa tesim na vecer,ktory mam len pre seba, tak aj vtedy vidim, ze deti su take spokojnejsie,ked ma vidia vysmiatu a este tie dve hodiny sa im snazim venovat intenzivne a mam z toho dobry pocit

@bonaquaba dakujem, u mna je este dlha cesta predomnou, zmenit myslenie, ale tiez sa velmi snazim, len fakt som vecer uz niekedy tak mimo, ze uz ani nevnimam co mala hovori, ale zjavne je chyba vo mne, keby sa to v tej hlave dalo jednoducho prepnut. malu som uz dlho necapla, ale je este vela situacii kedy sa jej idem ospravedlnit. Som dost cholericka povaha, ked ma nieco vyvedie z normalu reagujem prudko, po par minutach sa idem hned ospravedlnit, ale to uz nie je ono. potrebujem sa naucit samu seba kontrolovat. A to je asi to najtazsie u mna. A asi z toho aj ta vycerpanost

@svetlankat ahoj. víš, kde já čerpám energii? (a ona je potřeba pořád víc a víc -nejdřív období vzdoru, pak puberta před 4.rokem, ted neustálé dotazy na původ věcí, jak co funguje, proč je to tak a ne tak 😀 )
vždycky, než něco řeknu, křiknu, zahýkám 😀 , zbytečně...se nadechnu, a řeknu si: hlavně že je živý a zdravý. Je to klišé, já vím, ale když ono je to tak moc pravdivý. Představ si, že bys nemusela takový výchovný věci řešit, protože by dítě bylo nemocné nebo nedej Bože nebylo 😢 . Jo, je to problém, ale tak malej 😉
Obyčejně se zaseknu - nemluvím víc, než je třeba.

@butt ahoj, to by me taky docela zajimalo, ja jsem vypozorovala, ze knourani nastupuje a zvysuje se umerne s unavou, ale taky napriklad zcela jasne vidim, ze s tatinkem se knoura vic a se mnou podstatne mene. Jsme ted na dovolene a muj muz byl s nama 14 dni v kuse, musim rict, ze po par dnech byl Tonik skoro k nesneseni, protoze vsechny sve pozadavky pronasel knouravym tonem a vzdy se obracel na manzela. Ten knourani fyzicky nesnasi, nemuze to vystat a tak radsi plnil vsechna prani - opodstatnena i neopodstatnena, jen aby se knourani vyhnul. Manzel ted v nedeli odjel a najednou jako kdyz utne - syn knoura uz jen kdyz je fakt unaveny a to sam navic knourave priznava - "Tonik je unaveny"... zajimaly by me dalsi komentare... 🙂

@svetlankat ahojky, je to hodně o tom, že ty způsoby nemáme zažité a dá to hodně práce změnit sama sebe. je to prostě o jiném přístupu. z knihy mě zaujalo také to, že se k dětem máme chovat tak, jako k dospělým, ve smyslu toho, že dospělé neplácáme po zadku, po rukou, neřvem na ně, když vylijí sklenici. s tímto začínám. snažím se nepěnit dřív, než je to opravdu nezbytné. a je to o velké sebekontrole. uvědomit si, co je opravdu důležité.. na co se bude vzpomínat i za pár let.
@berenika39 co je to za pubertu před 4. rokem, nestraš 🙂
@yellowbanna zajímavé s tím kňouráním. u nás to není často, ale taky to víc zkouší na manžela, který to bytostně nesnáší. zatím jsem to řešila tím, že řeknu, ať to řekne normálně, že mu nerozumím..

@svetlankat jo a ještě hodně pomáhá zhluboka dýchat, jak před nečekanou situací - než něco vypustím, tak i normálně, fakt se tím dá dobíjet.

@maximka33 vyčetla jsem a potvrzuji - nějak jim kolem čtvrtého roku rychleji stoupne hladina mužského hormonu testosteronu a oni najednou mají plno energie, kterou potřebují účinně vybít - jsou jakoby agresivní, zbrklí, hrrr do všeho, u ničeho nevydrží dlouho....fakt tím petr proběhl, a ted je už zase "normální", je fakt, že ted jsme pořád venku a aktivit máme dost, ale asi od 3r8m do 3r10m - jen orientačně, tak 3-4 měsíce, to bylo trošku na budku. Za týden má 4.narozeniny a je v pohodě🙂.
cituji:
Několik měsíců po narození klesne hladina testosteronu na zhruba pětinu a v průběhu batolícího věku zůstane velmi nízká. Kluci i holčičky (a jsem si jist, že budete souhlasit) se jako batolata chovají takřka stejně.

Ve čtyřech letech, a to z důvodů, jež nikdo pořádně nechápe, se hladina testosteronu u chlapců náhle prudce zvýší na dvojnásobek. V tomto věku začne Jakoubka pravděpodobně mnohem víc zajímat boj, hrdinství, dobrodružství dynamické hry. Jeho táta možná zjistí, že tento synův věk mu vyhovuje, protože si teď víc hrají s míčem, společně zahradničí, komunikují, než když byl potomek ještě maličký, bezmocný.

V pěti letech hladina testosteronu klesne o polovinu a malý Jakub se opět zklidní ? právě včas, protože se už pomalu chystá nastoupit do přípravné školní třídy! Má ještě dost testosteronu na to, aby měl rád pohyb, dobrodružství a průzkumné výpravy, ale ne dost na to, aby se zajímal o děvčata.

@svetlankat no myslim, ze pre kazdeho rodica je to dlha cesta, aby sme dokazali zvladat zatazove situacie aby sme z deti vychovali slusnych, dobrych a sebavedomych ludi, aby sa dokazali v zivote spravne rozhodnut, co je dobre a co nie a aby tiez dokazali respektovat druhych 🙂 , je to beh na cely zivot

@berenika39 @maximka33 dakujem baby, bola som na jednej prednaske o vzore a tam pani psychologicka co prednasala povedala taku fakt pravdivu vetu ktoru si tiez hovorim ked uz nevladzem, a to ze mame byt v podstate radi, ze dieta prechadza obdobim vzdoru, ze aspon vieme ze je v zdravom vyvine. Tak to si opakujem ked je mi tazko.
@berenika39 cize to co pises vobec nie je klise, ale svata pravda

@bonaquaba mas uplnu pravdu, len keby sa clovek dokazal zmenit zo dna na den, ale je super, ze je tu takato tema, fakt mi to pomaha Vas citat

@butt
@yellowbanna
Znám kňourání a taky by mne zajímalo, jak se tomu "bránit". Zatím jí vysvětluji, že když něco potřebuje nebo se něco děje, je potřeba přijít za mnou a říci: "Maminko, potřebuji... atd." ne kňourat. Jednou to udělá takto a pak zase kňourá. Mám pocit, že jejich mozek to asi ještě není schopen zpracovat a vnímám to tak, že nejdříve plakali, pak už jen kňourají a časem si snad jen řeknou. Uff. 🙂

@yellowbanna
@takyja díky holky za reakce 🙂 jen škoda, že jsem nedostala žádnou zázračnou radu 😀 asi je fakt, že je dobrý jít říkat, že tohle není normální styl komunikace a napovědět jim, jak to můžou říct jinak bez kňourání..ale víc to asi nehrotit, jednou s tím přestanou 🙂

Právě čtu od Viewegha Krátké pohádky pro unavené rodiče, před pár dny jsem chtěla nadšeně napsat, že tam zmiňuje RABR. Nejsou to vyloženě pohádky, spíš příběhy o rodině s holčičkama 2 a 4 roky. No a maminka si prý přečetla RABR a pak tatínkovi vysvětluje, jak ho používat. Jenže včera jsem to dočetla a poslední kapitola je, jak maminka je smutná, že je špatná matka, protože holčičku uhodila, ale tatínek jí řekne, že on taky dostával a vztah mu to s rodiči nezkazilo 😖

Dneska jsem ve městě viděla plakát, kde se propaguje výchova bez tělesných trestů 🙂

@blandik Taaak,Naomi Aldort precitana. Uplne zmenila moj pohlad na malu,podla mna sa RABR nechyta. Skoda,ze som sa k nej nedostala ovela skor. Uz zacal citat aj manzel a tiez sa mu paci,comu som nesmierne rada. Myslim,ze kazda matka ma v sebe tu bezpodmienecnu lasku s ktorou to ide akosi samo od seba. Nemusim premyslat,co a ako poviem,cim som trpela pri RABR knihe,ide to akosi samo. Este to SALVE zmaknut vzdy,ked to na mna pride,ale uz aj ty vybuchy su na ustupe,velmi sa z toho tesim,lebo mi ukazala tu spravnu cestu,ktore moje srdiecko hladalo. 🙂

Vsetky maminky,odporucam precitat knizku Naomi Aldort, Vychovavame deti a rosteme s nimi. Mne velmi pomohla,takze odporucam 🙂

@berenika39 Koukam ze citujes z Vychovy kluku, jak se ti libila?

@majdula jen z webu, který jsem našla náhodně, nicméně je to výcuc z Výchovy....tak tu jsem nečetla🙂.

@tikasi - mě taky velmi chytla za srdíčko, jakoby najednou mozaika zapadla do sebe, hodně mě podpořila v důvěře v dítě, jeho přirozený vývoj - podpořila tu kombinaci laskavosti a nekritiky (což mimo jiné není jen Naomi, ale nekritiku hlásá i Nenásilná komunikace, empatii a zvládání hněvu - kde kritiku taky vnímají jako naprosto negativní prostředek, protože bere svobodu svou chybu napravit, tedy jakmile se postavím do role soudce, tak obviněný přestává cítit vinu, aneb ke své vině si každý musí dospět sám, jestli ji cítí nebo ne) spolu s pozitivním příkladem a vedením dítěte..přijde mi to jako návod na skutečný kontakt, který nemusí být přerušený tím, jestli já jako autorita s dítětem souhlasím nebo ne - tedy jestli mě má poslechnout nebo ne. Budu velmi ráda, jestli budeš mít chuť se rozepsat o svých pocitech, co se ti líbilo atd..Já tedy nemám dočteno, musela jsem trošku rozdýchat to její PhD, ale pak jsem si řekla, že si nebudu dělat předsudky a doměnky, a prostě se odosobním od této kauzy, do které pořádně nevidím a jen budu vnímat obsah té knížky..

@butt - no, ono to má svoje pro a proti. Já myslím, že košer je to, co děláš - když skutečně nerozumíš, tak říct - nerozuměla jsem, potřebuji to zopakovat..bez označení, že nerozuměla jsem, protože kňouráš..atd., takže když rozumíš, tak klidně zopakovat to, co chce..když nerozumíš vůbec, tak říct - nerozumím, potřebuji zopakovat, co potřebuješ...Když se podle mě hodně bude tlačit na to kňourání, tak nezmizí, jen člověk začne v podstatě vyjadřovat, že když kňouráš, neberu tvoji emoci, nesouhlasím s tím..to je náš pohled, že nepotřebuje kňourat, jeho mentální vyzrání zatím mu neumožňuje přestat kňourat...U nás taky bylo kňourání, taky hlavně pokud jsme byli oba s manželem doma, teď už kňourá minimálně, ale na druhou stranu stává se, že ne vždy dokáže svůj požadavek říct "neutrálním" tonem, takže někdy to má takový vzteklý náboj, nebo vlastně i kňouravý, ale vždy je rozumět, co chce..a vždy je to spojené s nějakou nepohodou..A vždy, když tam jsme oba..když je s ním jen jeden z nás, říká si o věci klidně a nestane se, že by ty jeho požadavky měly negativní náboj.

@berenika39 - och bože, předpuberta, kolem čtyř? Se těším, já naopak slyšela o předpubertě kolem pěti, kdy děti hluchnou a přestává na ně cokoliv fungovat...No doufám, že to chytne, až se malá narodí..ale je fakt, že možná tím už prochází, protože mívá stavy, kdy potřebuje vybít energii, lítá po bytě a najednou nás více plácá, z radosti, z rozdováděnosti, prostě je více silový.

Baby, dakujem za vsetky príspevky. Uprimne rada som si ich prečítala.
Ja som z rodiny, kde mi aj mamina aj ocko dali po zadku (mamča občas aj varechou) a je zo mňa zdravý či uz psychicky alebo fyzicky, človek. Milujem svojich rodičov aj keď maminka mi už zomrela, mám s nimi úplne otvorený vzťah a veľmi si ich vážim.
Ja sa s mojim malinkým vela hrám, spievam a snažím sa mu (aj ked teraz ked uz máme babätko to nie ej az take jednoduche) vymyslat pestry program. Vzdy mu najprv, ked robi nieco zle poviem, ze ak sa bude tak spravat, tak sa s nim nebudem hrat. Väčšinou to zaberie, ale keď nie, tak mu capnem po zadku.
Myslím, že sa v dnešnej dobe príliš veľa zamýšľami nad tým čo povieme, ako povieme, kedy povieme a ked uz nieco povieme alebo urobíme tak to niekto zhodnotí ako nesprávne alebo podobne...
Ľúbim svoje detičky, aj svojich rodičov, a verím, že sa mi podarí s detičkami vybudovať taký vzťah aký mám ja s rodičmi.
Veľa šťastia a Božej pomoci pri výchove nám všetkým!

@sisi33 určitě je na tom, co píšeš, dobré to, že je to tvoje cesta, tvoje myšlení, tvoje víra v to, že to děláš dobře. a vůbec se nemusíš nechat ovlivňovat, nikým a ničím, láska vám nechybí, klidné prostředí taky ne, takže určitě tvoje děti budou fajn a spokojené. on celý ten "jiný" přístup není nic povinného, žádné dogma, je to jen nabídka - zksuit to jinak, když to třeba drhne, nedaří se, a má to něco do sebe. podstatné je na tom ale to, že člověk musí chtít ...pokud se ti to nezdá úplně košer - pro vás - neber si to k srdci a přeji, at se vám v rodinném životě daří.

@sisi33 omlouvám se, ale musím to napsat. Kduž nám zemře někdo blízký, máme tendenci si ho idealizovat. Poslední dobou nějak často slýchám, jo, mlátil/a mne jako žito, ale s láskou a hned bych od ní/něj s chutí zase odstala pár facek, jen kdyby tu byl/a zpět. Naposeld jsem to slyšela o víkendu od spolužačky, kterou matka dala kvůli novému příteli do děcáku. příčí se mi napsat "máma" ji v dětství surově bila a pak se jí zbavila, jenže spolužačce najednou chybí. Nedivím se jí, také mám svoji mámu moc ráda. A zároveň jí nenávidím.
No a práve s touto spolužačkou jsem se bavili o trestání dětí a ona je kupodivu pro!! Přece jí to taky neublížilo. Nechápu to. Kolik hodin jsme spolu v dětství strávili zalezlé v křoví a bály se jít domů, protože nás měl čekat výprask. Všechno je zapomenuto.
Omlouvám se, ale muselo to ze mne ven.

@lamm presne viem, o čom hovoríš...ja som v našej téme načrtla tému o "capaní po zadku"...povedala som, že agresívny rodič vychová agresívne dieťa, lebo ked dieťa hryzne na piesku iné a matka ho hryzne, nech vie, ako to bolí, tak je to agresivita? skoro ma rozniesli niektoré v zuboch, že deti musia mať hranice, rešpekt, a capnutie po zadku či prstoch neznamená, že rodič je agresívny...a čo ma zarazilo, že presne tie, ktoré "capajú" doma dostávali bitky, "világoš" a neuškodilo im to, lebo si to zaslúžili 😕 😕 😕 ...podľa mňa, preto bijú svoje deti...to je ako ten syndrom týraneho dieťaťa, či ženy....aj tak nedopustia na svojich rodičov...

@lamm ahojky, jen koukám, že máš termín porodu v roce 2010, nechceš si dítě napsat do profilu?

@sisi33 @lamm @jonas17 já jsem doma taky dostávala, ne žádný výprask, ale nějaké to plácnutí na zadek bylo. Taky jsem si dřív říkala, že mi to neublížilo, že jsem dostávala ve chvílích, kdy jsem si zasloužila, že dítě musí mít nastavené hranice. Jenže pak jsem si ze zvědavosti přečetla RABR a ten mě nutil zamyslet se, jak jsem se cítila tehdy, když jsem dostávala. Tehdy jsem necítila, že dostávám oprávněně, tehdy jsem se cítila nepochopená a nemilovaná, nechci, aby se tak cítily i moje holky. Souhlasím, že děti musí mít nastavené hranice, ale ty hranice se dají nastavit jinak.
@sisi33 ty máš pocit, že to na malého zkoušíš nejdřív po dobrým a pak po zlým, že? Jenže podle mě, říct dítěti: "Přestaň, nebo si s tebou nebudu hrát.", není po dobrým. Pro mě je to vydírání a ani se nedivím, že na to malý nereaguje. Zkus se spíš zamyslet, proč malý dělá, co dělá. Potřebuje zrovna pozornost, nebo háže s hračkama, protože má potřebu házet, rozmontovává hračku protože chce zjistit, jak funguje? Většinou člověk zjistí, že dítě nemá zlý úmysl, akorát je špatně pochopeno.

@betelgeuzz tak ja som tiež sem-tam schytala doma "výprask" a ja si každý jeden pamätám a nikdy som nemala pocit, že mi to pomohlo, že vdaka nemu som viac poslúchala, alebo žeby som si ho vtedy zaslúžila, ani ked sa spätne pozerám, nemám pocit, že mama urobila dobre. akože nemám traumy z toho, ale si pamätám na to poníženie..ja som tiež takým spôsobom vychovávala synov, no nemalo to nikdy úspech, ale inak som nevedela...teraz viem, že je aj iná možnosť, len musím sa kontrolovať, veľmi, mám to v sebe dosť zakorenené...dakujem za otvorenie očí tejto téme...

ahojte..ja len chcem napisat maly update...ak si pamatate pisala som len pred par dnami o problemoch so zaspavanim - teda vymyslaneie nasho maleho, prikryt/neprikryt, brusko/chrbatik, hento tamto..hrozneee to bolo..zatial sa to vyriesilo samo tym, ze ked zacali horucavy zase, tak som ho nechala spat bez priktryvky, tym to uplne skoncilo..pred 3 dnami som ale uz po tom ochladeni musela prist zase s tym, ze sa ideme prikryt, tak som dosla s tou nasou oblieckou s krtkom na auticku, robili sme z toho samozrejme velke halo a ono to zabralooo...uz 3 dni a aj cez den samozrejme spime pod krtkovou prikryvkou..sice sa mi 1-2 krat v noci zobudi, co nebyvalo, lebo vzdy spaval cele noci, ale hadam to prejde..zobudi sa len na to, ze mu ten paplon zavadzia,nie je zvyknuty na to..pripadne sa odkopal a nevie sa sam zakryt, tak len pridem, zakryjem este raz, pohladim a spi dalej...sam si povie, ze krtko ho prikryva a tiez krtko ma perinku ked spinka a uz to akceptuje....dufam, ze sme tento boj vyhrali🙂
Miesto toho ale zaciname mat problem s poziciavanim hraciek..samozrejme klasika...ked sa k nam niekto pride hrat, tak vsetko zacina brat a neskutocne ziarli...sa mi zda, ze dost neskoro v 2.5 roku to na neho prislo, doteraz nic..a hurotansky krik, zacina potom vsetko okolo bit, hlavne mna...a uprimne,moc reagovat neviem..ale skusam RABR typy ak sa da..vcera ma udrel napriklad autickom preto, ze manzel sa ku mne priblizil a objal ma..tak taka zlost do neho vosla, ze som dostala silnu po hlave autickom..manzel sa strasne nahneval a odniesol ho na trest do izby..maly tam reval..ale nechali sme ho kratko, potom som ho priniesla, sme sa porozpravali, pytala som sa ho, ze " nepacilo sa ti, ze ma tatko objal?" a on ze ano...a isla som tymto stylom na neho, ze ho chapem, ze ho to trapilo, ze chce maminku pre seba..a zabralo to..no len ci to bude prevencia pred dalsim capnutim to teda neviem☹ a manzel nie vzdy hned spolupracuje...napriklad to odvlecenie do izby..

Zdravím, maminky a dopredu prosím o prepáčenie za svoj príspevok, ktorý k téme nič nové neprinesie 😒 Chcem vás poprosiť, či by ste mi nevedeli v skratke vysvetliť, o čom sa v tejto knihe píše, pretože nestíham čítať ani vaše príspevky, nieto ešte celú knihu. Dopredu ďakujem každej dobrej duši, ktorá mi odpíše 🙂