Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@nunacek já tu trpělivost bohužel vždy nemám 😒 syn teda rozumí čím dál, tím víc ...už chápe i vysvětlování, které není sáhodlouhé 🙂 ale pro mě je prostě nejhorší to, že si nejsem 100% jistá, čemu fakt rozumí a čemu ne. On se orientuje skvěle neverbálně, takže někdy mám pocit, že něčemu už úžasně rozumí..a pak zjistím, že nerozumí..že jsem mu dala jenom víc neverbálních podnětů, ze kterých si to vydedukoval 😝 Porozumění má určitě jako dvouleté dítě, ted bych řekla, že ještě víc - zná barvy už názvem, názvy prstů na ruce atd. Jemu dělá hodně problém jen to souvislé mluvení, jinak na běžné pokyny a situace reaguje už normálně 😉

Já kvůli němu totiž v podstatě mluvím celej den, všechno mu komentuju atd, a pak když zlobí a mám mu to zase vysvětlovat, tak už nervíky pracujou o sto šest 😝 v tomhle na sobě budu muset ještě pořádně zamakat 😝 já furt doufám, že až se začne trošku rozmlouvat ( mělo by to být okolo těch 4let), že hodně konfliktů odpadne, když už se domluvíme. Někde jsem četla, že tyhle děti s OVR nebo s VVR mají prodloužené období vzdoru, které může trvat až do 4-4,5let. 😕

@sisstin Já jsem trpělivá řekla bych docela dost, ale jsou situace, kdy mám co dělat, abych nevypěnila a musim si v duchu počítat do 10, abych se zklidnila 😀 Takže taky musim ještě na té trpělivosti trochu makat 😉 Je super, že tvůj syn rozumí čím dál víc 🙂 Že by děti s OVR či VVR mívaly nějak pravidelnějc prodloužené přirozené vývojové období vzdoru, s tím jsem se osobně nesetkala, ale setkala jsem se s tím, že na to přirozené období vzdoru navazovalo opět období vzdoru, ale způsobené tím, že se nedokázalo to dítě s ostatníma pořádně domluvit a jeho samotného to neskutečně štve...

@blandik s tím spaním, jestli dáváme dítě spát v pravidelných časech, tak my už teď ano, od té doby, co S. nespí po obědě, ukládáme kolem 19.30 plus mínus, někdy usne hned, někdy do půl hodiny, někdy do 3/4 hodiny, asi podle toho, jak je unavená. Když ale ještě spala po obědě před tím 2. rokem, tak večer usínala dost pozdě - mezi 22 a 23 hodinou 😅 ale dřív prostě neusnula ani zanic, nemělo smysl ji nutit spát v osm hodin, klidně 3 hodiny skákala po posteli...a záleželo to taky na tom, jak dlouho po obědě spala, když třeba jen hodinu, šla večer o něco dřív, když třeba 2,5 hodiny, šla klidně až po té 22 hod. Pár lidí kolem mě nám vždycky říkalo, že je to hrůza, že dítě chodí tak pozdě spát, že nemá režim a takový plky, ale ona když spala po obědě, tak pak večer tu potřebu spánku prostě neměla...no a vyřešilo se to postupem času samo tím, že přestala spát po obědě 🙂

jinak taky často řeším, že si např. zrovna nechce umýt ruce, když je to nutné...většinou to dělám jak psala berenika - chvíli nechám, pak zase zkusím, nebo ji nabídnu, že si může vybrat, jestli se umyje v koupelně nebo kuchyni, a taky ji dovolím si chvíli pohrát s vodou, ona teď ráda umývá svoje misky, apod. 🙂 takže nejdřív umyjeme ruce a pak chvíli myje "nádobí", ale chce to zase trpělivost, obrnět se tím, že k obědu se nevydáte za pět minut, ale třeba za 20🙂.

@sisstin já bych určitě aspoň částečně na Tygra tuto výchovu uplatňovala, jako nemyslím třeba uplně vyloučit příkazy, když jim třeba líp rozumím, ale v nějakých situacích si myslím, že by to jít mohlo...

artuse,

to jsme na tom podobně, malý co spí odpoledne dýl tak pak večer je to těžší. sice teda usíná kolem 8 30 ale i tak je to už záhul. tak jsem zvědavá jak to budu dávat jak nebude spát po obědě. já jsem zvyklá že mám přecejen chvíli aspon pauzu, no tak to bude horší.. 🙂 ale počítám že u nás to tak brzy asi nebude, malý je kolem 11cti fakt hotový. takže hned usne.

čau holky, fakt díky za tohle téma...začínám se ocitat v takovém svém malém soukromém výchovném peklu 😝 😅

Dneska jsme byli u nové logopedky a byl to docela mazec 😝 . Synovi hrozně dlouho trvá, než je s někým schopný komunikovat a spolupracovat ( v tom smyslu, že toho člověka uznává jako autoritu, a rád plní různé úkoly atd.). Pokud po něm cizí člověk nic nechce, tak je to už většinou v pohodě. Se starou logopedkou jsme budovali vztah 7m - bylo to už docela dobré, ale úplně 100% to taky ještě pořád nebylo a ona končí, jde učit do školy, takže máme tuhle novou. Syn to v podstatě skoro celé prořval, proječel a provztekal 😝 První, co bylo, že skočil do bazénu s balonkama a nechtěl z nich vylézt, furt mě nutil, at tam jdu za ním. Veškeré snahy logopedky o nějaké zapojení do smysluplné činnosti( malování, skládání obrázků atd.) ignoroval a jen ječel a ječel, když s ním chtěla něco dělat 😖 S paní jsme se dohodli, že spíš bude chodit k nám domů, kde on to zná a nerozptyluje ho tolik věcí, třeba 3xtýdně na 15 minut, aby spolu tu důvěru budovali, protože kdybysme se měli vidět jednou za měsíc, tak se obávám, že by to bylo těžce o ničem 😔

Dneska mi stačila říct, že bych po něm měla vyžadovat to, aby když něco chce - na tu věc ukazuje, tak ale udělal "prosím prosím" a natáhl dlaň a já mu mám říct:" řekni dej". A pokud toto neudělá, tak mu tu věc prostě nemám dát. Mně se tohle příčí, on se pak dostává do afektu, tu věc radši nechce a mám obavy, aby se zas nestáhnul do sebe a nepřestal komunikovat 😔

On byl v podstatě do dvou let nenáročné dítě, nezlobil, nevztekal se, celé hodiny a hodiny někde seděl a sám si hrál, jakoukoli moji snahu se k jeho činnosti zapojit a nějak ho vzdělávat ignoroval...on ani neměl v podstatě to první období vzdoru, které je okolo 18m. Komunikovat začal okolo těch dvou let, a to teda fest, neustále sdílí pozornost, ale fakt neustále - 100x ukáže na předmět a já mu 100x musím říct co to je 😝 takže samozřejmě jsem měla šílenou radost, že už se konečně zajímá o slova a komunikaci, takže jsme začli celkem intenzivní terapii, kdy já jsem se mu opravdu věnovala a doted myslím věnuji skoro na 100% neustále celý den 😉 Ten pokrok byl znát teda výrazně, jak v porozumění, tak i v psychomotrickém vývoji a psychosociláním chování, v tom je na svůj věk.

Jenže, ted jsme ve stádiu, kdy beze mě neudělá naprosto NIC, neustále mě ke všemu potřebuje, nemá mi sekundu pokoj - furt a furt sdílí pozornost, všechno musím dělat s ním. Kamarádka mi řekla, že jsem si ho prostě tak naučila, že je zvyklej, že má furt moji (nebo někoho jiného pozornost) a už si na to zvyknul. Takže kdyby mi nehlídali rodiče, tak bych neměla fakt půl hodiny času pro sebe. On je jak ocásek, neustále ho mám za zadkem, chodí se mnou na záchod,spí se mnou v posteli...i když je mezi dětma, tak já tam neustále musím u všeho asistovat 😝

Takže mám pocit, že já jsem se snažila ho tak respektovat, až jsem spíš začala dělat naprosto všechno, co on chce( teda ne ve stylu, že mu dovolím dělat nějaký blbosti nebo něco ničit), ale jsem mu pořád plně k dispozici...zatím co on mě asi moc nerespektuje 😝

Ahoj,
i já čtu knihu RaBR. Je to docela náročná četba. Nedá se to číst jako "normální kniha". K tomu jsem břibrala ještě další doporučovanou knihu : Děti potřebují hranice. Ta se mi čte o něco lépe. Je tam hodně příběhů od lidí a u nich autor vysvětluje a navrhuje řešení. Co by se mohlo udělat lépe. V současné době mám problém, že nevím jak se mám zachovat když mě dcerka plácne. Občas to dělá, když je rozmrzelá nebo unavená a já po ní něco chci. není to žádná velká rána jenom se po mě ožene rukou. Nevím jak mám na to reagovat. Nechci jí taky plácat a při tom jí vysvětlovat, že se plácat nemá. Máte s tím někdo zkušenost? Poradíte?

@sisstin já si tak úplně nemyslím, že sis ho tak naučila, že jsi mu pořád k dispozici, myslím, že Tě prostě teď potřebuje, však sama píšeš, že do dvou let sis ho skoro nemusela všímat a on si někde v poklidu hrál...teď má období, že Tě potřebuje, možná právě proto, že nerozumí a chce teď hodně vědět, zjišťovat, porozumět a potřebuje prostě tvoji asistenci...myslím, že by to nemělo trvat věčně...pak přijde období, kdy si bude hrát s dětmi, atd.
a jestli Tě to uklidní, S. za mnou chodí na záchod, do koupelny, když se srpchuju a opět s náma spí v ložnici 😀 po dlouhé době, co spala sama v pokoji...

@pat dcera občas taky zkouší, že plácne, ale fakt minimálně, spíš to dělala dřív, teď ani ne, dělala to, když byla hodně rozzuřená, když jsem jí něco nepovolila, většinou jsem ji vzala silně za ruku, dívala se jí do očí a a přísně řekla, že plácání NE, že to bolí, případně opakovala striktní NE, pak už to chápala a když mě v záchvatu emocí plácla, vzápětí se přišla tulit🙂, no jak píšu, občas to udělá jště dnes...ještě jsem nezažila, že by plácla jiné dítě.
Ještě mám doma knížku Svoboda a hranice, láska a respekt, ale ještě jsem ji neotevřela

@artuse já právě zastávám podobnej názor na to - že mě potřebuje, a jelikož má horší komunikaci než jiné děti, tak by to sám prostě nezvládl. Mě dneska akorát nahlodala ta logopedka, protože mi jakoby jinými slovy řekla, že si mě už pěkně obtočil okolo krku a že by z něho taky mohl být za chvíli "malý tyran" 😉 Jenže ona ho vůbec nezná, viděla ho poprvý v životě... on se jí samozřejmě bál, takže řval a vztekal se 😝 on prostě neustále potřebuje, abych mu něco komentovala, na něco reagovala a když to neudělám, tak mi nedá pokoj..a záměrně ho ignorovat mi přijde jednak dost sobecké a jednak dost kontraproduktivní, když ted vlastně dělá to, o co jsem mezi 1-2.rokem těžce usilovala a on mi na to zvysoka prděl 😝

Asi nebudu brát názory logopedů a psychologů zas tak vážně( pokud se to nebude týkat vývoje řeči, a jiných odborných věcí v téhle oblasti), protože ty názory na výchovu mi občas přijdou dost zcestné...jedna psycholožka mi řekla, že zásadně se mnou Tygr spát v posteli nemá..že i když nemá možnost mít vlastní pokoj, že má mít svojí postel a mám ho nechávat usínat samotného 🙄 no mně to prostě přijde úplně proti přírodě takovýhle metoooody 🙄

@pat co se týče plácání, tak ti zatím neporadím... syn nás neplácá, a v životě ani neplácnul někoho jiného (dítě, jiného dospělého), on je takový "tululum", že tohle by ho snad ani nenapadlo. On i ve vzteku se chce spíš chovat a mazlit 😕 ale taky to může přijít to plácání, to nevylučuju 😅 😅 😅

artuse díky za radu. U nás je to podobné. Je to pouze v extrémních situacích (únava, vztek,...). Rozhodně nikdy neplácla ani nebouchla jiné dítě nebo dospělého. Ve společnosti je spíše uzavřená. A taky se po tom chce tulit a ujistit se, že ji mám pořád ráda.
Sisstin četla jsem tvůj příběh a mám pouze potřebu ti napsat, aby jsi poslouchala svůj instinkt. Doktoři a jiní odborníci vidí malého jenom zlomek času z toho co s ním trávíš ty.

@sisstin - ahoj, klobouk dolů. Já si taky myslím, že tě te'd potřebuje, ne že sis ho tak naučila. Věřím, že děti si říkají o to, co potřebují. S tou logopedkou by asi bylo dobré konzultovat všechny tvoje obavy - přeci jen jsi s ním 100% a znáš ho. Možná příjde pak s jinou metodou než takovou, která ho momentálně točí. A k tomu spaní v jedné posteli - podle jakési teorie zase mají děti spát v jedné posteli do pěti let s rodiči. Takže bych to tak brala, že je dobré si udělat, co je vám blízké.

@pat - nevím, jestli ti to pomůže, ale náš syn zase kouše - tedy ne schválně, ale z lásky. Jenže ono to dost bolí, když to přežene. Zjistila jsem, že mu nemůžu říkat - nekousej, ale že mu musím říct - pusinku, já chci pusinku. A on pak dá pusu namísto kousnutí. U vás bych možná řekla - já chci pohladit, hezky jemně po tváři. A když plácne - tak třeba říct - au, to bolelo. To maminku boblelo a mamince se nelíbí, když ji něco bolí. ☹

caute.
momentalne je moj syn v obdobi kedy skusa posuvat hranice, hneva sa ked mu nieco zakazem, a zacal sa bit s detmi. vacsinou len s chlapcami. berie im hracky a ked mu nie je po voli tak pluje a kope, pripadne dotycnemu jednu poriadnu svihne ci uz rukou alebo hrackou. neviem ako reagovat, lebo ked vysvetlujem tak mam pocit ze mi vsetko odkyva, ospravedlni sa, ale za par minut reaguje rovnako. takze nakoniec skoncime pri tom ze sa mu vyhrazam bitkou, alebo ideme prec alebo mu capnem po zadku. ja viem ze tymto obdobim prechadzaju vsetky deti, len neviem ako na to reagujete. nechcem ho bit, nechcem aby z neho vyrastol agresivny chlapec. je to pre mna nieco nove, lebo dotaraz bol velmi spolocensky a nekonfliktny. dik za rady.

My byli dnes shopovat a to bylo rozkazů a příkazů. 😀 😀 😀 😀 Tam bych Vás docela ráda viděla v akci. Např. při spuštění alarmu u vchodu. 😀

u nás je to zvláštní, kdekoliv jdu do obchodu, je velmi hodný..ale jakmile jdeme do Lídlu,vždycky tam ztropí scénu..on to snad už dělá naschvál, prostě když plánuju Lídl tak si můžu být jistá že tam začne....naštěstí tam jsou sympatické prodavačky které když s ním začnou mluvit tak se okamžitě sklidní..

baby ja znovu citam knizku uz druhykrat ale zatial si moc neviem rady, mne sa to vsetko stale zda pre trochu vacsie deti. Napriklad dat vybrat ci si pojde umyt ruky do kupelne alebo kuchyne, je mu to jedno, proste nejde. Takisto vysvetlovat ani nie dvojrocnemu dietatu ked chyti zachvat ked prideme k hojdacke a niekto sa hojda, ze sa chvilu pohrame v piesku a potom sa bude hojdat je nemozne lebo nedokaze v tom rozculeni vnimat. V poslednej dobre napriklad si zvykol vypluvat jedlo, vobec neviem ako reagovat a len predychavam. Dajte niake rady...

@zelmirka1 - taky u nás moc výběr nefunguje. Na to je moc malý. Ale co funguje, je popisovat, popisovat, informace - třeba - na zemí jsou papírky (když je tam předtím natrhal - tak to je sbírá a nese do koše). Snažíme se hodně odstrňovat pokyny a zákazy. Ale taky to nejde vždycky. Ostatní praktiky jsou asi ještě trošku moc náročné pro něj. Ale používáme, a't si zvyká. Já se mu snažím říkat předem, že něco bude. Pak je na to připravený, líp spolupracuje.

K tomu plivání - vůbec nevím. To mu to nechutná, nebo má z toho bžundu? A k tomu houpání - když už chytně záchvat, tak moc nevysvětlíš - to má rozbouřené emoce, logika jde stranou. Takže to tak maximálně utěšit. Až se uklidní, pak mu pojmenovat emoce - vidím, že jsi byl zklamaný, že houpačka nebyla volná. Vysvětlit, že houpačka je všech a jiný chlapeček se chce taky houpat. a že je třeba počkat. Malý se musí se svýma emocema vyrovnat, tam mu nic jiného nepomůže.
Taky čtu knížku teD'kom po druhé a vidím v tom hodně nových věcí, které mi napoprvé unikly.

@mata25 -já bych asi zkusila po cestě na písek, na hřiště si s malým povídat o tom, že tam budou jiné děti, budou mít nějaké hračky, a že nejde jim ty hračky brát, protože je nutné se nejprve zeptat, jestli mu je půjčí. Že je třeba vycházet s dětmi po dobrém...prostě probrat to tak, jak by to správně mělo probíhat na hřišti. Domluvit se s ním, že pokud se bude s jiným dítětem prát, pak okamžitě z hřiště odcházíte a domluvit se s ním na tom. A pak být důsledná. Možný o tom taky mluvit doma...ale je to těžko, jsou to náročné situace.

@blandik vidim ze mas tiez Miska skoro v rovnakom veku 😉 ja sa stale mu snazim vysvetlovat, hlavne ta hojdacka ho vzdy rozculi ale asi to chce cas kym sa nauci tie emocie zvladnut lebo najprv nie je schopny vobec vnimat a bola som prekvapena ako dlho mu to vydrazalo.. Vela mamin ked to vidi tak nas chcu hned pustit hojdat ale to zase nechcem ja, lebo postupne sa musu naucit to pochopit. S tymi zakazmi bojujem tiez ako sa da 😀 a nakoniec skoncim aj tak pri zvysenom hlase, ale lepsim sa 😀
Inak dobry napad s tym vysvetlovanim dopredu vyskusam to tiez. Ked sa mi stane ze vysvetlenie zafunguje tak som casto prekvapena ako velmi dobre rozumie co hovorim napriek tomu ze ide niekedy o zlozite veci. Myslim ze su velmi bystri a rychlo chapu ale musia si tym obdobim prejst a uvedomit svoju osobnost.

@sisstin extrém vyrovnává extrém, takže jestli Tě nejdřív synek nepotřeboval, teď Tě zas naopak musí potřebovat moc. A až si to odbyde, ustálí se to na jedné rovině a bude. 😉

holky, ono u těch mladších dětí je to vysvětlování fakt horší....jednak ještě nerozumí tak dobře, a i když rozumí, tak prostě nedokážou tak dobře ovládnout svoje emoce, aby to ustály 😉 třeba chápou, že se na té houpačce houpe jiné dítě a musí počkat, ale prostě NECHTĚJÍ 😅 😅 😅

u nás je teď šílený, že jakmile jsme venku, tak neexistuje, že bysme se někde zastavili = že bych někoho potkala a prohodila s ním pár slov, že bych si někde na chvilku sedla na kávu nebo na lavičku..ne, prostě ne...furt musíme někam chodit, Tygr mi něco ukazuje..ale běda, jak by se měl chvilku zabavit sám a já si poseděla 😝 včera s ním byli naši v Zoo..a taky, která zvířata ho nezajímala, tak ostatní neměli šanci si je prohlédnout...mohlo se stát jenom u těch, které zajímaly jeho 😝 a já též nevím, jak to řešit, páč on jinak spustí takovou scénu, tahá mě za ruce, že mám jít..a fakt žádné vysvětlování( maminka se jenom na něco podívá a hned půjdeme atd.) nezabírá 😝

@bobsove no jako ono to nebylo úplně tak, že by mě nepotřeboval...ale nepotřeboval mě ke svým činnostem, které ho zajímaly = vrtání se někde v šuplíku, v kuchyni, mezi oblečením atd. 😝 on prostě tu fázi, kterou mají "normální" děti mezi 1-2rokem, kdy objevují svět a ukazují ho blízkému člověku, tak on to má až mezi 2-3 😝 takže ač jinak je na úrovni vrstevníků, tak prostě v tomhle se chová jako dítě o rok mladší 😕

@blandik také čtu po druhé, a teď mi to dává hodně, klidně budu číst i po třetí 🙂. Pravda je, že je hodně těžké ji uvádět do praxe, ale ikdyž si člověk na první pohled řekne, že takhle mluvit s batoletem je zbytečné (většina z nás byla vychovávána příkazy, zákazy, popř. ponižování, posmívání...), tak si stejně myslím, že to přinese včas své ovoce. Jasně, je větší záhul s batoletem tímto způsobem komunikovat, ale co je dnes zadarmo. Manžel mě v tom moc nepodporuje, stále mu říkám, ať si knížku tkaé přečte a uvidí. Někdy se v tom plácám, ale snažím se co můžu.

jinak já byla včera na výletě s kámošema a byli jsme v pizzerce, a tam byla rodina se třema dětma...ale to jsem měla fakt dost...ty děti opravdu NEZLOBILY...byl to asi 4letý chlapeček, pak odhadem 3letý a asi 9-13m miminko...kluci si tam hráli, trošku hlučeli..ale prostě nic hroznýho, miminko jedlo z talíře...ale to bylo furt: Sed, nemluv, nehrabej se v tom, ticho, sed, nebo půjdeme domů, nech toho, drž to pořádně 😕 normálně jsem byla z tý ženský na tečku 😕 🙄

@zelmirka1
s vypluvanim jedla teda mi skor s pluvanim mame strasny problem. Mala sa naucila plut sliny a robi to stale a je to strasna sranda. Trosku pomohlo ze ked to spravi doma tak jej prinesiem handru, vysvetlim ze sa to nerobi a ze je potrebne to utriet. K mojmu udivu to mala vezme a utre ale chce to asi cvik a opakovat.
U nas podla tejto knizky vybery ci to ci ono velmi pomohli. I v obchode sa znizili sceny na minimum. Dnes sa nam dokonca stalo to ze som malej nechala vybrat si cukriky ktore si moze dat poobede, ona si vybrala svoje oblubene ale potom tam zbadala medvediky od Hariba a ze radsej tie a povodne cukriky vratila spet. Pre mna to je velky pokrok u nej pretoze sme prezivali neskutocne sceny kvoli cukrikom...
Pomocou knizky sme sa naucili konecne aj prezliekat, upratovat hracky, trosku pochopila ze dverami sa nesmie trieskat. Taktiez sa mi podarilo ju znova dostat do kupelne a vecer sa okupat.
Je pravda ze som teraz dost povolila a nechala jej dost volnosti - musim ale povedat ze nerobi si co chce - zatial musim si niekde zaklopat.
Tato knizka si myslim ze je aj pre 2 rocne deti, treba mozno trosku upravit slovnik ale nase deti velmi vela rozumeju, oni sa obcas tvaria ze nerozumeju ale napriklad nasa mala vie presne o com sa bavime. Musim si davat pozor pred nou co hovorim pretoze by to niekde povedala...

@zelmirka1 - u nás je největší problém, když jedem autem. Malý miluje sedězení za volantem. Mohl by tam trávil věčnost. Takže se mi právě vyplácí už dorpředu - tedy ne až u auta - se s ním dohodnout, jak to uděláme (čím více zastávek, tím hůře, že). Takže vysvětluji, že se potřebujeme dohodnout - a taky hledím, jak to funguje. Ale je pravda, že to zopakuji několikrát - jak jsme se dohodli. Před příchodem k autu, před zastavením někde, při cestě...a toto je pro mě důkaz, že to funguje, protože malý to je chopný akceptovat. Anebo když ho dávám za ten volant, tak mu říkám, že je to jen na chvilku a jak příjde táta z obochodu, tak že očekávám, že bez pláče půljde do sedačky...A pak mi taky pomáhá - když něco nechce, říct jednou - upozornit, že už půjdem. On nechce. Tak mu říct, dobře - já si ještě něco nachystám, ale až to budu mít, tak půjdeme.
Náš malý to měl podobné s tím křikem - u nás to bylo na odrážedla a jakoukoliv hračku, kterou chtěl - prostě ječel, že to chce a ukazoval na sebe. Trošku se to uklidnilo.

@lienka43 - můžu se zeptat, jak máš starou holčičku? A jak řešíš, když dítě něco nechce udělat? Podle RaBR se má dát info, dát výběr apod a nemá se nutit. Jenže ono je to někdy takové divné...jak jsi třeba holčičku naučila uklízet hračky, převlíkat se, netřískat dveřma...

@blandik
Nase mala bude mat v septembri 2 roky.
Prezliekanie - rano jej poviem aby si dala dolu plinku - ona si ju vacsinou da dolu sama, nejde to hned ale zhruba do 10 minut ju ma dole. Vysvetlila som jej ze pyzamko je na spinkanie a prezliekame sa do cistych veci aby sme mohli von. Coz ona vzala na moje prekvapenie na vedomie a prezliekla sa. Dost si pomaham tak ze jej vysvetlujem ze aj mamina ma oblecene spodne pradlo, teplaky, tricko. Tricka jej nechavam vybrat, ona si vacsinou vyberie sama. Na zaciatku to bol boj pretoze si vybrala tricko s Hello Kitty a vzapeti chcela tricko s Daisy.
Dvere sa naucila opatrne zatvarat tak ze som jej vysvetlila ze je tam sklo ktore by sa mohlo rozbit a ona by si spravila bebino - toto musim ale opakovat par krat, prestala z dverami trieskat ale obcas na to zabudne.
Hracky zacala upratovat presne ako je v knizke napisane, dala som popis ze vidim ze hracky su rozhadzane a ona ich upratala do kosa.
Knizku nemam prestudovanu do konca ale zatial co som precitala tak sa snazim upozornovat hlavne na veci okolo a popisovat ich a nie na nasu malu. Nie vzdy mi to ide este stale mam v slovniku prikazy a zakazy ale snazim sa to eliminovat.
Je pravda ze s nasou malou sa teraz lepsie komunikuje, vela rozprava, kazdy den pribudnu nove spojenia a rozprava uz vo vetach.
Ked nieco nechce urobit alebo chcem od nej nieco co sa jej nepaci tak zo sebou hodi o zem a reve, robi to dost casto ale posledny tyzden mame o trosku menej zachvatov. Ked ale trucuje tak ze reve a mlati sebou o zem tak vtedy ziadne praktiky z knizky nefunguju.

velmi zaujimava tema. idem si vas precitat od zaciatku 🙂

@blandik krásně to s malým válíš..., dobře si metodu osvojuješ. U nás zatím nic moc, snažím se ale co můžu 🙂. Navíc malá má od soboty mega vztekací období, záchvaty pro nic za nic a s tím si nevím moc rady.