Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

berenika39
2. črc 2012

@estterka aha, už to čtu, omluva. psala jsem dřív...
Stůl je jenom na jídlo, pití, hraní. Židle je na sezení. Pořád dokola. Jakmile se ke stolu blíží, zkus ji zastavit, ne hrrrr a ne s "nelez tam", ale jen si k ní sendout, vysvětlit, že na stole se jí. trpělivě, dokola. Tak, aby na ten stůl prostě nemohla vylézt. Hodně funguje takové to - ukázat jí na něčem, že sklo je křehké, třeba střep z něčeho, že je ostrý, že se může snadno rozbít. Já jsem používala u takových věcí "s citem", jakile to slyšel, zbystřil, a už věděl, že musí zacházet třeba se skleničkou opatrně. Jako s těmi auty - naučit předem, jaké věci jsou, jak se s nima zachází -stůl je ze skla, s citem, je jen na jídlo, když se naněj vyleze, mohl by se rozbít. Pozitivně, bez negací.

estterka
2. črc 2012

@berenika39 pisala som vyssie o tom stole,to je momentalne u nas oblubene ☹ ale dakujem aj za tu cestu,aj to som sa mala v plane opytat. ked ona ked jej to vysvetlujem,sa tvari,ze ma absolutne nepocuva a pokracuje,vo vyliezani napriklad-je to z jej strany normalna reakcia? ma dva roky

estterka
2. črc 2012

@berenika39 uprimne,ja mam pocit,ze mi nerozumie,ked vysvetlujem. vyrasta v trojjazycnom prostredi a neviem sa zbavit toho pocitu..pritom denne mi dokazuje sama,ze rozumie veciam,o ktorych som si myslela,ze nerozumie..preto mozno na prekonanie tohto "bloku" by mi pomohlo vediet,ako sa spravaju dvoj rocne deti pri takomto vysvetlovani

berenika39
2. črc 2012

@estterka Naopak, nebylo by to normální, kdyby to nezkusila, fakt 😉 😉 😉 . Tohle je prostě jejich forma učení se zkušenostmi - jednak zkouší, co bude z tvé strany za rekaci a jednak zkouší, co ten stůl vydrží, a taky jestli už dokáže vylézt vysoko - je to pro ní MOC důležité, je to tak ok. Můžeš jí zkusit doma ted, v období, kdy někam chce lézt nahoru, udělat překážkovou dráhu. nastavili jsme do předsíně krabice, provaz mezi dvě židle, stupínek k umyvadlu, a závodili s tátou, kdo to rřív všechno překoná. Poslední byl koš na prádlo, s polštářem, do něj skočit....prostě co tě napadne, ale uspookojit její potřebu někam lézt🙂. Snáz se ti pak bude vysvětlovat, že lezeme po opičí dráze, ale stůl je na jídlo a hraní.

berenika39
2. črc 2012

@estterka To porozumění se právě možná podceňuje, oni vypadají, jako když do pěti neumějí počítat (obrazně), ale rozumí víc, než si my myslíme. problém je ten, že jak neumí ještě mluvit, nedočkáš se té rekace hned - v odpovědi, ale až když něco udělá. Věř jí, rozumí🙂))

tea333
2. črc 2012

@estterka
@berenika39 suhlasim s tym, ze deti rozumeju aj to, co by sme na ne nepovedali. ja by som upriamovala pozornost na alternativne cinnosti - napriklad sedenie na stolicke. mala by som poruke stolicku, a tu by som jej ponukala na sedenie , alebo by som ponukla liezt na nieco ine, co je bezpecne, trebars gauc.stale keby som videla, ze chce liezt na stol. samozrejme, bude chciet v lezeni pokracovat, ale prave tym ze jej ponuknes tu alternativnu moznost - mozme liezt po gauci, pozri aka je to zabava, alebo mozme sediet na stolicke pri tom stole, a kreslit si a pod.
dieta lahsie prijme ak ma pozitivne nejake cinnosti na vyber, ako ked ma jednu zakazanu.
ja tiez nemam nervy zo zeleza, ale je to lepsie, ako nieco stale zakazovat.
jednak by ti potom mala na ten stol just vyliezla ked odides z miestnosti, alebo by ti zacala robit "naschvaly" za to neustale zakazovanie

lusy82
2. črc 2012

@johanka.
@tea333 Díky za odpovědí. Článek byl bohužel v angličtině, což moc neovládám. Ale skusila jsem si jí vygooglovat a našla pár článků, tak se do nich chci pustit. Samozřejmě mi napadlo že v tom bude něco hlubšího, ale nevěděla jsem co. Myslela jsem si že to byli mé problémy co teď máme v rodině ( s mámou a tak ), ale to už trvá déle. No a nakonec to bylo hlavně mnou. Měla jsem teď na něj méně času a spíše jsem mu nadávala, že teď nemám čas a byla jsem celkově nervózní. Ale zároveň jsem se s ním hodně mazlilaa vysvětlovalaže mě to mrzí, že mám teď málo času a tak, ale asi mu to bylo málo. Dneska dopol. jsem se na všechno vykašlala a hrála jsem si s ním až do oběda. A sice mě občas taky bouchnul a odpoledne se zase pral s dětma a házel s věcma ale bylo vidět že je za to dopoledne takový spokojený. Jenže to odpoledne je těžké. My se scházíme s kamarádkami a děti si spolu hrajou. A on poslední dobou potřebuje i tam mou přítomnost. A mě to někdy vadí, že si s nima nemůžu povídat. Vím že to zní sobecky, ale přeci mám taky právo se věnovat něčemu jinému a odreagovat se. A o tom že by malej nebyl připravený na kolektiv jak Naomi píše, jsem přesvědčená že je. Protože to opravdu vyžaduje. Jednou jsme byli venku, když tam ještě nikdo nebyl a on hledal kde je Péťa a ostatní a vždycky se na ně hrozně těší.
Tak uvidíme jestli se teď malej změní a zlepší se to.

lusy82
2. črc 2012

Nevím jestli to sem někdo dával ale tady je kompletní stránka o Naomi http://www.naomialdort.cz/ Ještě jsem jí nečetla ale je tam spousty článků a povídání. Různé diskuze ( zatím prázdné ) i možnost v budoucnu Skypový seminář.

divoska
4. črc 2012

objavila som svoju slabinu, netusim ako rabr vysvetlit dietatu ze nema jest vtacie hovinka na balkone a poraza ma z toho 😀 a teraz sa od nervov bude chciet kojit, fantazia vr

reruna
4. črc 2012

@divoska ptačí hovínka 😀 tak možná bych vzala smetáček a řekla, že hovínka nepapáme, ale můžeme je spolu smést z toho balkonu, ať je zase čistý, nebo nabídla na papání něco jiného 😀

divoska
4. črc 2012

@reruna vidis to je dobre, som sa zmohla len na to klasicke ze sa mi to nepaci a ze ma to hneva, ze to nejeme, je to spinave plne bacilov a pod ale alternativa ma nenapadla. /akurat ze nanho moc to ze sa mi nieco nepaci alebo ma hneva nefunguje, ale hadam to raz pride..../ ale jo potom sme ho isli vyumyvat do vane a ponukli jedlo, ale ta situacia ked aj napriek tomu ze som mu to explicitne nezakazovala ale evidentne najust to robil lebo videl ze sa mi to nepaci, alebo bol tym proste tak fascinovany, no lomcovalo mnou, ja som teda hodne zlavila z hygienickych standardov, zo zeme jeme bezne uz obaja 🙂 ale toto uz bolo moc

reruna
4. črc 2012

@divoska v tv te´d dávali dokument Mimina, možná jsi už někdy viděla - kdybys viděla, jak se spokojeně miminko v Namibii plazí v bahníčku a prachu na zemi, ožužlá ze země kdeco včetně nějaké ohlodané kosti, všude po sobě má mouchy a přitom je tak evidentně š´tastné, tak by ses nad nějakým hovínkem musela zasmát 😀

divoska
4. črc 2012

@reruna hej to si pamatam, najviac ma oslovilo ako ohryzal tu jakusik kost 😀 hentam az moje pochopenie nesiaha zatial 😅 to vies, v hlave ti blika to jake je to plne nejakych neviemjakych strasnych chorob ze clovek nevie uvazovat ze co s tym, ale to ma kazdy urcite inu situaciu

reruna
4. črc 2012

@divoska tak to je jasné, ta mamina určitě nesedí pořád na netu a nehledá, co by z toho mohlo být, prostě je to tam normální, oni nic jiného neznají, ale já jsem si přitom říkala, jak je někdy ta nevědomost osvobozující

lynks
5. črc 2012

@estterka ahoj, moj Vik má 2 roky, keď mu hovorím, tak počúva, ale všimla som si, že musím byt ja presvedčená o svojej pravde a hovorit to s dorazom.Napr. "Vik (zvýšeným hlasom) na stole je len jedlo, sedí sa na stoličke!" A opakujem to až dokým sa na mna neotočí a vidím, že porozumel.

romcovaklarka
6. črc 2012

Ahoj ženy, koho to zajímá, tak byl právě přidán překlad dalšího článku od Naomi Aldort https://www.modrykonik.cz/fotoblog/romcovaklark... 🙂

bonaquaba
6. črc 2012

ahojte babule
ked to tu citam tak mi niekedy zle z mojejvychovy, ja tiezcitam knihu respektovat,ale akosi nam to ide tazko a hlavne vtedy,ked si poviem,ze uz nejdem kricat na deti a chytim knihu do ruk,tak prave vtedy robimpravy opak co jepisane v knihe a hukam nadeti a ked kniha ostane tyzden zabudnuta na stoliku,tak jevsetko uplne super vsetko zvladam aj s detmi sa vyhram a naplno sa imvenujem

weri1
6. črc 2012

@bonaquaba tohle jsem měla u knížky ...něžná náruč rodičů....jak jsem jela podle knížky, tak to bylo ještě horší....blbě jsem ho do těch rukou brala a pak jsem se na celou knížku vykašlala a bylo dobře....lituji vůbec, že kolikrát se řídím podle knížky, ptž je to pak ještě horší a zdá se mi, že si toho mýho "miminka" málo užívám, ptž pořád přemýšlím, jestli vše dělám správně

bonaquaba
6. črc 2012

@weri1 presne ako pises umnajeto presny opak,ked necitamknihu takjevsetko ok a ked jucitam,takvelarozmyslam,ci robim dobre ako by som malaformulovat vety a velmi je tonarocne,jasijutaksportovo citam,alenajednej veci somsa zhodla,zeco pisuautori, ze treba si predstavit situaciu aako by som sa zachovala,keby to nebolo mojedieta aleniekto iny,takvzdyked jevyhrotenasituacia,tak sa snazim pristupovat knim ako kniekomucudziemu,aby som nevybuchla,pretoze kcudziemu si clovek nedovoli co k svojmu dietatu a malo by to byt prave tak,ze tiesvoje bysmemalichranit ci uz pred fyzickymi trestami ale ajpsychickemu tlaku,ved to jeto najcennejsie co mame,

blandik
7. črc 2012

@bonaquaba - já měla to samé u Vychováváme děti a rosteme s nimi, když jsem knížku četla, tak jsem byla celá namotivovaná a půl dne to šlo krásně a pak jsem vybuchovala, byla frustrovaná ze sebe, z okolí...(čtu ji hodně na etapy, tak to hodně cítím)...ale celkově to je ku prospěchu, že se to lepší...asi to je o tom, že když čteme, klademe na sebe (a taky na okolí) přehnané nároky a chceme jednat perfektně a to nás paradoxně přivádí do stresu a pak boucháme...

leiladelly
7. črc 2012

@weri1 ahoj , to s Tebou souhlasím, myslím, že je dobré si občas něco přečíst, ale většinou je opravdu nejlepší jednat intuitivně. Vím, že u syna jsem se musela naučit vymezovat hranice. Aby bylo jasné, že v rodině velí rodič. Někdy to nebylo lehké, vykulil na mě obrovská hnědá kukadla a já bych mu odpustila vše. 🙂 A to by byla cesta, jak by se mnou dítko mávalo. S víc dětmi už není čas až tak moc přemýšlet a prostě to děláme, jak to cítíme, s tím, že je nutné, aby rodiče byli jednotní. Výsledkem jsou hodné děti, které se chovají normálně, slušně, můžeme s nimi cokoliv podnikat, nemusím se obávat, že mi někde některý z nich vystřihne nějakou scénu typu "leh na zemi a urputný brekot, atd."

lusy82
7. črc 2012

Ahoj holky, prosím pomoc. Už nevím co mám s tím naším malým dělat. To bití se stupňuje a já nestíhám ani ho nějak usměrňovat. Včera například už jsem ho vytáhla ( násilým, ale po varování předem )u našich z pískoviště, protože po Bratránkovi házel neustále písek nebo hračky, nebo ho bil. Nebo v domě po něm hodil hračku kolmahu. I když to si vážně bránil svý protože mu bratranec bral všechno co si chtěl vzít. On už ale teď bije mě tátu, babi jen tak bezdůvodně. Dneska dokonce, když jsme byli na pouti, táta ho měl v náruči a potkal nějakého známého, taky s chlapečkem a Jiřík tátovi povídá "Já musím dolů, já musím bouchnout chlapečka" 😝 ( musím u něj znamená spíše chci ), nebo jsme přileli před barák domů a kolem šla paní s kočárkem a holčičkou ( tak 3-4 roky) a Jiřík při vystupování zase povídá Já musím bouchnout paní. Já jsem z toho vždycky úplně hotová. Už se úplně bojím s ním někam chodit. Hlavně jak se na mě dívají naši, kam ta "moje" výchova spěje. Už i partner mi to vyčítá. A když jsem mu dával číst Naomi tak byla hádka, protože prý jak můžu vědět, že to tak "funguje" Na těch stránkách od Naomi jsem se dozvěděla, že to může být jeho frustrací z něčeho nebo mnou ale já nemůžu na nic přijít. Už mám toho plnou hlavu, že už je toho na mě moc a nic mě nenapadá. Ono toho je možná víc, ale nevím jak a co mám dělat. Je pravda že to u nás v rodině nefunguje tak jak by mělo a možná to bude ono. Ale co mmám dělat. Vyhýbat se jim nemůžem, právě kvůi malému. Je to začarovaný kruh. A já už z toho začínám být unavená. Napadá vás co bych měla dělat jak tomu přecházet a jak se chovat když někoho bije? Myslím si že s tím souvisí i to jeho škrábání a strkání si prstů do pusy. Prostě je někde něco špatně. ☹

bonaquaba
8. črc 2012

@blandik a tu knihu vychovavame.. je dobra co si citala, ja citam tu rabr a uz mi to celkom zacalo poomahat, len to chce vela trpezlivosti a hlavne aj pomoci z mm strany,lebo ked je clovek sam na tri deti, tak ma co robit aby to vsetko ustal

blandik
8. črc 2012

@lusy82 - oh, a zkusila jsi ty mocenské hry? Na to, co ho stresuje možná příjdeš, pokud je tam nějaký spouštěč, je dobré podumat, co předcházelo to jeho "stresové" chování..Naomi tam píše, že na stres u dětí, který může být způsbený bezmocí, nějakou změnou, čímkoliv pomáhají mocenské hry..četla jsi je? Je o tom psané v knížce..podstata je, že necháš dítě řídit hru a sama se dostáváš do podřízené pozice, tedy děláš jen to, co dítě jako režisér vymyslí a hlavně sama tu hru neukončuješ..tedy třeba dítě se nechce převlíknout, ty to pojmeš jako hru, a začneš ho honit po bytě s oblečením, prosíš ho /evidentně dramaticky, herecky/, aby si už nechal oblíknout gaťky..atd..a svou dramatizaci stupňuješ..jde o to, že dítě si v té chvíli zažívá pocit moci, tím že mu hru neukončíš, ani ji neřídíš, ale vše jde podle něj, tak se dítě zbavuje stresu, zažívá si pocit moci (a pak nemá potřebu být vůči okolí agresivní), celkově dojde k napojení mezi rodičem a dítětem, a dítě paradoxně pak hladčeji "funguje"..ona tam o tom krásně píše, tak jestli máš, přečti, třeba vám to pomůže..

my o víkendu malovali a měnili pokojíček za ložnici..tři dny si to tady s náma Miška užíval, ani nás moc nepotřeboval..a dneska, jak byl i pokojíček nastěhovaný, tak najendou začal být takový "vystreslý"..začal skákat po posteli, ač jsem mu řekla, že není podložená..několikrát během těch dní..a dneska mi udělal to, že na ni šel skákat a koukal na mě, co já na to..tohle jsem naposledy viděla, když jsem chtěla, aby v poledne spal v jeho 20 měsících a on nechtěl..pak mi po vytažení šel udělat všechno, co věděl, že se tak nedělá...tak jsme usoudili, že je ve stresu - tři dny nebyl venku, doma se to změnilo, ráno jsem si vybailia věci na miminko...

@bonaquaba - no mě hodně pomohla, ale jak jsem psala, před dvěmi roky mi přišla příliš volná, dneska vidím, že tohle je cesta, asi jsem se k tomu prorabrovala...je spíše taková koncepční, než že by dávala příliš "praktických rad"..já jsem z ní nadšená.

lusy82
8. črc 2012

@blandik Ahoj dík moc, tohle mě nenapadlo. V těch článkách na její jejích stránkách se o těch mocenských hrách zmiňujou ale knížku nemám. Přemýšlím o ní jestli se dá stáhnout na internetu. No popravdě to tak nějak nevědomky jsme i dělali jak to píšeš ale pak jsme tedy nakonec samozřejmě vyhráli my. Sice ne nějakým násilým, ale tak aby se rozhodl sám, ae asi z toho moc pocit vítězsství neměl. Tak teď to zkusíme dotáhnout do konce. Zrovna teď akorát mám příležitost. Jdeme se koupat a to je většinou boj.
Jinak spoštěč jsem právě nenašla. On dá facku když ho někdo chová a chce se pomazlit, nebo když je na tom písku, nebo když stojí u nějaké ho dítěte tak ho prostě mlaskne jen tak. fakt nevím. Asi se musím víc soustředit. Jenže většinou jsem vystreslá z toho všeho že spíš přemýšlím, co mu říct a zároveň mě štve jak vypadám před ostatníma, že moje reakce byla pro ně špatná. Asi je hlavně všechno ve mě. Jsem hrozně citlivá a všechno si moc beru. A teď je to i v rodině takový nahnutý a je tam když se sejdem všichni dost dusno. To si myslím, že malýmu taky nepřidá ( taky je tam nejagresivnější a o to víc jsem pak já nervní - takže kolotoč ). Proto tam teď moc nejezdíme. No ale zase na tom písku takový stres není. S kamarádkama si rozumíme a i tak je agresivní. No a na dětském kolektivu je závislý. Takže kdybysme přestali chodit tak to pro něj bude špatný. Asi to bude na dlouho.
Ale jinak moc díky dost jsi mi pomohla ( ostatně jako vždy 🙂 )

petranela
8. črc 2012

@lusy82 knížka od Naomi se dá stáhnout na www.ulozto.cz, nemusíš kupovat 😉 Chtěla jsem Ti napsat, že i my jsme měli dost podobnej problém. Máme stejně starý dvojčata jako vy Jiříka a několik posledních měsíců jsme řešili neustálé kradení hraček a žduchání od našeho Davídka. On hned od rána šel po Adriance, byl jak posedlej, pořád a pořád dokola jí rval cokoliv z ruky a hodně často ji žduchal tak, že spadla. Vůbec jsem si nevěděla rady a byla zoufalá, ani jsem s dětma nechtěla být sama doma, nikoho z nám zvát, natož něco uvařit nebo udělat. Venku ji nechal být, ale doma to byla krize, Adrianka si to líbit nenechala, řvala, tahali se o hračku a pak věčně řvali oba. Davídka jsme za jeho chování dost kritizovali, vysvětlovali donekonečna, jednou mi dokonce ujela ruka a dostal poprvé v životě a naposledy na zadek, vůbec to nepomohlo, naopak, brečel ještě víc. Pak mi došlo, že ho dost kritizuju, tak jsem úplně změnila taktiku a místo toho abych řekla něco jemu, zaměřila jsem se na Adrianku, začala jsem mluvit na ni např: "no mne by se taky nelíbilo, kdyby mi někdo vzal hračku, chtěla bych ji zpátky, šla bych za Davídkem a řekla mu, at mi ji vrátí, nenech si to Adrianko líbit" a podobně jsem na ni mluvila podle situace, a zajímavý bylo sledovat, jak Davídek všechno vnímá. Adrianka sice často vůbec nic neudělala a brečela, ale on ji najednou začal všechny věci hned vracet a i to žduchání skoro úplně přestalo. Dneska jí třeba vzal hračku 3x ale to je nic oproti tomu co se dělo ještě nedávno. Třeba by něco podobnýho šlo zkusit i u vás, sourozence nemáte, ale třeba to můžeš zkusit u jiných dětí od svých kamarádek nebo z rodiny, teda po domluvě s jejich rodiči 😉 A když dělají děti něco mě co nechci, tak říkám důrazně "nechci abys mne bouchal, nelíbí se mi to" a oni s tím kupodivu přestanou. Jo a tu mocenskou hru jsem s Davídkem hrála zatím jen jednou a byla to docela zábava, hrozně moc se nasmál a my taky 🙂 On je dominantní, potřebuje se nějak vybít, Naomi radí opravdu skvěle 😉 Můj manžel mi věří co si o výchově načtu, protože vidí, že to funguje, jsme ve výchově zajedno, ale často dost remcá, že fakt nejsu normální, třeba u té mocenské hry 😀 nebo často řekne, já bych mu nejradši dal na zadek, udělal to jednou a přesvědčil se jaká je to blbost a že se nic nevyřešilo, naopak.

lusy82
8. črc 2012

@petranela Díky moc za stránky i za tvojí zkušenost. To co jsi říkala s těma kamarádama jsem už také zavedla, tak uvidíme jak to zabere.
Moc ti závidím, že tvůj manžel má takoví přístup k tvé výchoě a věří ti. Ten můj je jak kdy, taky se snaží ale pak přijde den kdy to všechno zkritizuje, ale jinou alternatuvu nemá. Jedině tka že to půjde z řevem a pak se uklidní. To když je nejhůř a není to pro něj vhodný. Ale že to pak není dobrovolný, ale už jen malýho rezignace mu nedochází. No a Naomi vůbec nebere, to mě štve. Prostě on má přád zafixovaný to že dítě musí poslouchat a nám se přizpůsobovat. A když vidím jeho rodiče a to jaký má k nim vztah tak se tomu aninedivím. Ale nevím jak ho z toho dostat, aby to pochopil. Dost mě to mrzí, protože se kvůli tomu hodně hádáme.

lolelole
8. črc 2012

holky jen takový dotázek - jak by jste řešili nutnost umývaní si zoubku podle RABR? Malý si je nechce nechat umýt, jsou to každý večer scény ale zase je to věc u které nechci ustupovat...máte nějaké rady porady ? 😵 dííík

bonaquaba
9. črc 2012

@blandik no je to urcite dlha cesta dostat sa na uroven,aby clovek po detoch nekrical a zvladal zatazove situacie,ale ja si to kazdy den citam a je to lepsie a lepsie kazdy den a hlavne si uvedomujem, ze ku vlastnym detom sa treba spravat s takou istou uctou ako ku inym ludom a detom, dufam, ze ja sa tiez postupne prerabrujem a bude vsetko ok,

berenika39
9. črc 2012

@bonaquaba když ono na tom právě je nejlepší to, že postupně ty zátěžové a stresové situace, ty věci "k řešení" ubývají...zátěžové situace jsou pro každého něco jiného, to je samozřejmé,ale těch situací, kdy by člověk vystartoval, plácnul, křičel ječel...je méně a méně. ty prostě nenastanou. tak jako mezi sebou dokážou v harmonii žít dva zamilovaný lidi (taky na sebe neječí, nebijí se, neřeší spory bojem ale dohodou), tak spolu můžou žít rodiče a děti, který nevedou mocenský boj, kdo z koho.