Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@takyja snaž se vést dceru k tomu, aby uměla říct, že se jí něco nelíbí - my jsme trénovali slova "nedělej mi to, to mě bolí, to se mi nelíbí" aby věděla, že ji nikdo nesmí ubližovat, dospělí ani děti (a samozřejmě i naopak - ona sama taky nemá nikoho bít atd. ) Dále můžete probírat další možnosti, jak se bránit - odstrčit, chytit ruce, utéct, zavolat učitelku, poprosit o hračku, umět počkat, ale taky nečekat věčnost....je toho moc, co se musí ty děti naučit, aby zapadly mezi ostatní. Pokud se ve školce vyskytne nějaký problém, tak se to samozřejmě řeší s učitelkou...a s těmi zlozvyky - tím si asi taky musí projít všichni, netuším, jak se tomu dá vyhnout.

já mám další otázku, někde jsem četla, že povinnost rodičů v předškolním období je zajistit dítěti přátele, zvát je na návštěvu domů atd. myslím, že něco takového psal Matějček - jak tohle máte vy? Chodí kamarádi ze školky si hrát k vám domů? M. tam má pár kamarádů, ale nevím o žádném vyloženě nejlepším... a taky neznám jejich maminky, u nikoho na návštěvě jsme nebyli, ani oni samozřejmě u nás... Navštěvujeme se teda s pár kámoškama, co mají děti, se sestrama a jejich dětma, jenomže teď přes zimu spíš výjimečně, protože jsme nemocní bu´d my nebo oni), a nevím, jestli to stačí....

@takyja drzim palce pri hladani skolky, aj pri adaptacii dcerky 😉 nasa je (bola?) tiez taka a dopracovali sme sa az k odmietaniu skolky, kde prvy mesiac chodila strasne rada.. nakoniec sa z toho vyklulo, ze jej tam chlapci robili "zle", vnimane z jej pohladu, proste nebola zvyknuta na take zaobchadzanie, sacanie, vresky okolo nej, vnimala to ako utok na svoju osobu.. ale uz teraz je to fajn, tiez ked sa take cosi udeje, snazim sa ju nasmerovat ako pise @berenika39 .. s tymi navykmi - nasa napr zacala suslat, co od 2rokov krasne rozprava a vyslovuje, teda okrem R, ako som postrehla v satni, medzi detmi v skolke je to asi modne alebo co 😲 😲 😲 takze urcite sa priprav na vselijake prekvapenia 😀

@reruna my teda zo skolky nikoho nepozyvame, kedze nikoho nepozname tak, aby sme si ich volali domov.. ninka o kazdom dievcatku povie, ze je to jej kamaratka, tak by sme museli pozvat k nam vsetky 🙂 skor sa stykame so svagrovcami, maju 3 deti priblizne v ninkinom veku (5,3,1), takze si uzivaju skor sesternice a bratranca, je skvele, ako sa vedia super spolu hrat

@bezaz s tím šišláním - to je fakt zajímavé, ale náš to nikdy nedělal a stačilo,aby do školky přišly nové děti o rok mladší, než on a hned to jejich šišlání kopíroval nejdřív jsem myslela, že to dělá po Lukinkovi, ale pak jsem slyšela v šatně, že aha - to má odtud! a tak mu říkám, že mu nerozumím, když takhle mluví...

@reruna tiez to tak riesim, sa tvarim, ze nerozumiem 😀 strasne ju to vytaca a aj tak mi aspon 3-4x povie co chce suslanim 😀 😀 😀 opica, skusa nas jedna radost

@reruna @bezaz Děkuji 🙂 Naštěstí jdeme jen k zápisu, abychom mohli za rok nastoupit. Je teda možné, že nás nevezmou, nebo nás nevezmou, kam chci a pak ji budu vozit do soukromé přes půl Prahy, ale co bych pro ni neudělala, že .... 😉

@reruna Já mám dceru teprve dvouletou, ale snažím se to zajistit prostřednictvím známých. Máme jednu kamarádku, s jejíž dcerou trávíme hodně času (holky jsou stejně staré) a navštěvujeme se a chodíme i do společných kroužků. Kamarádky se školkovýma dětma dělají narozeninové oslavy, kam zvou děti ze třídy ze školky (ty nejlepší kamarády), chodí k nej kamarádce na návštěvu, atd. Ale je to i o tom, že si rodiče dětí sedly ...

@takyja Fuj, ta hrubka je strašná - řeším tady nočník 🙂, tak se omlouvám...

@takyja ono to radikální "nedělej mi to, mě to bolí" podle mě to dítě tak zaskočí - čeká spíš protiútok - že toho nechá. samo záleží na tom, kdo jena druhé straně, ale petr si našel ve školce opravdu největší kvítko za kamaráda - říkala paní učitelka, a jak se krásně doplňují 😀 , ty první pokusy si vyříkali a jsou kamarádi.

@reruna my tohle tedy nepěstujeme, já se přiznám, že nemám moc kamarádek - maminek s dětmi, spíš žádné, a do školky dojíždíme - ostatní děti jsou přespolní. takže by to ani nešlo. narozeninové party s balonky mě děsí, úplněm ám osypky, ale děti na to koukají asi jinka, nicméně nechci petra nějak tlačit do povinného veselí, dokud nebude sám chtít. ale uvidíme, nechci se toho zříkat, třeba na to dojde, Vánoce jsem si takym usela v hlavě přenastavit🙂)) )ale družíme se v rámci rodiny, nejsou to přátelé, ale nějaké vztahy tam vznikají (děti 2.5 - 3,5 - 5) - partička🙂. je fakt, že se mě petr ptal, kde spí pepíček (jako myslel kde bydlí, jakou má postýlku, jakýho má tatínka) - asi to je ten čas, kdymu to nabídnout, aby pochopil....

@reruna ahoj, no my pozyvame deti zo spielgruppe alebo z okolia. lukas ma par kamaratov v spielgruppe. a teraz pred vianocami bol dokonca pozvany od jedneho dievcatka zo skolky na narodeninovu oslavu.
dalsia vec - ja tu nikoho z rodiny nemam, cize ak by som to nechala len na stretnutia s rodinou, tak sa nevida s nikym.
ja som to riesila tak, ze som sa skratka opytala, ci by nemali chut sa prist k nam zahrat. som sa opytala leiterin, ze s kym sa lukas tak najcastejsie hrava a tie som potom oslovila. no a oni prisli. alebo ideme my k nim. dokonca uz bol jeden chlapec 2x sam u nas a lukas sam bezo mna u tych dalsich. je to pre mna tiez znak, ze sme s v obci dobre integrovali, ze uz nie sme ti, s divnym menom, ale to je lukas, to je kamarat toho a toho, atd.
okrem toho spoznavam slovenske a ceske mamicky cez net a potom sa stretavame. to zas kvoli tomu, aby nestratil kontakt so slovencinou. doma sice rozpravame po svk, ale v spielgruppe a na ihrisku nie.
moja velmi dobra kamoska, ktora ma deti rovnako stare ako ja, byva 70km od nas. s nou ideme uz 3.x na prazdniny. lukas sa uz tesi 🙂

@berenika39 co sa oslav tyka, ani ja nemam rada, ked su velke a hlucne. ale ako som pisala vyssie, organizujem pre deti oslavy a pozyvam deti, uz len z toho dovodu, ze chcem, aby sa tu dobre integrovali. a lukas sa velmi tesi, ked moze pozvat svojich kamaratov. tento rok ich chce 9, ale to na tom pracujem velmi usilovne, ze sa to okrese na 5. 🙂

co sa nadavok a nepodarenych vyrazov tyka - minule som zaviedla to, ze ked chce, nech ide do miesntosit, kde mame pec, tam nech si povyprava, kolko chce a potom nech sa vrati. a odvtedy, ani jedna nadavka ci hlupost. akoby mu stacilo to vedomie, ze moze, tak nepouziva. dokonca to tatovi hrdo hlasil, ze moze to rozpravat tam a tam. ono - ten napad nie je z mojej hlavy, to som citala v jednom z miestnych casopisov. tam nejaka mama riesila svojich teenagerov, ktori nadavali. zaviedla doma nadavaciu hodinku, ked mohli vsetci nadavat. a fungovalo to. ja som to pozmenila - zaviedla som nadavaciu miestnost. cas je lubovolny 😀

@takyja tiez sme lukasovi vysvetlili, nech povie - nie nepaci sa mi, boli ma to. prvy rok medzi detmi, vzdy vystrel ruku a krical "nein". jedno, co sa dialo, skratka, drzal si deti od tela. ako zacal chodit do spielgruppe, tak sa to po roku recovo zlepsilo a tym padom, uz vie povedat, co sa mu paci a co nie. jediny, komu je sum a fuk, ze sa to lukasovi nepaci, je jonas. tomu moze aj 100x povedat, ze ma prestat, aj tak bude po nom skakat. takze tam normalne pridem, zoberiem jedneho na stranu, druheho na stranu a robim rozhodcu. sice nie casto, ale ked uz, tak to stoji za to 🙂

@bubelko to je jak u nás, Luki taky nerespektuje žádná slova, proto mi taky šlo Míšovi hodně těžko vysvětlit, že to může fungovat u dětí ve školce, kteří jsou jeho vrstevníci a starší, a to s tím koutkem, kde si můžou nadávat, ale jinde ne, jsem tady zrovna nedávno psala🙂 tak jsem ráda, že vám to funguje, my s tím málem poslední dobou pokoj, asi je přešla ta hlavní vlna "blbečků", ale určitě to vyzkouším, až to zase budeme řešit.

A díky za zkušenosti, co se týká těch kamarádů, zatím to nechám na té rodině a kamarádkách, snad se to zlepší s příchodem jara, že se zase budeme více setkávat a zkusím nenápadně oťukat Míšu, jak je to s těma kamarádama ve školce...

Nějak je tu klid, posílám jen myšlenku, co jsem ted četla 😉

Profesor Zdeněk Matějček například během svého života dlouhodobě sledoval osud "ústavních" dětí. Těch, které v životě nic dobrého nezažily, byly bité, týrané, přehlížené, ponižované, ale přesto z nich vyrostly úžasné osobnosti.

"Často jsem se ptal, čím to může být," napsal v jedné ze svých úvah. Nakonec zjistil, že v mnoha z těchto případů hrál roli jediný člověk. Vychovatel, učitel, pradlena, uklízečka... Někdo, kdo se o ně začal zajímat, kdo je povzbudil hezkým slovem, možná poprvé v životě pohladil, dal šanci a projevil lásku. Podle profesora Matějčka je právě tohle to nejcennější, co svým dětem můžeme dát, a zároveň ten nejúčinnější prostředek, jakým pozitivně ovlivnit budoucnost našich dětí. Ať se již narodily s jakoukoliv genetickou výbavou...

Nějak na mě teď dopadla taková smutná, jak se Petr pomalu staví v uvozovkách na vlastní nohy a navazuje sám další a další vztahy, beze mě, je prostě už o něco dál , než připoutaný pupeční šňůrou, no. A tak si říkám, je to dost, co dělám? Není to moc? Ale zase si říkám - pokud je to pro oba přínos, je to dobře. Projevuju lásku🙂)))

@berenika39 chytry chlap ten pan profesor 🙂

@berenika39 ja zase rozmyslam nie ci robim dost ale skor ci robim dobre, lebo akosi mame obdobie kedy ziadny respekt zo strany mojho drobca nehrozi...zacina si riadne presadzovat co chce on, zasadne vsetky hracky rozhadze a nechce ist odlozit a staci ze mu poviem aby to urobil a je schopnu sa rozplakat 😕 alebo dost sabotuje vela cinnosti ktore sme spolu bezne robili, alebo ked mu jasne poviem na nieco nie tak sa nahneva a zazenie po mne co ma uplne sokuje...a ja si furt hudiem svoje - respekt, davam lasku a pochopenie a potom ratam v duchu do 10 aby som mu nedala po zadku 😀 tak som zvedava ci je to len prechodne alebo mi vystrkuje rozky maly lotrik.
Inak ja mam vo svojom okoli pripad priatelky ktora nikdy v detstve nedostala od maminy pochvalu, povzbudenie, stale len kritiku, prisnost a tie nasledku su desne, uplna absencia sebavedomia, sebaistoty, neschopnost udrzat si normalny vztah, stale len pochybnosti...tak si hovorim ze toto by som nikdy nedopustila.

@zelmirka1 hledá hranice🙂))). fakt. musí si ověřit, co dovede. a na kom jiném, než na tobě. musí se naučit, co všechno udělat pro to, aby se prosadil. jo, je to opět období. petra to chytlo 😀 přesně v době (a samozřejmě to mělo souvislost) , když začal chodit do školky, v čerstvých třech letech. všechno špatně🙂. i věci, přesně jak píšeš, které už byly automatické, najednou problém. trucoval. prosazoval se za každou cenu, předváděl.
a přešlo to 😉 😉 😉 . už je zase od prosince normální 😀 .
Jinak jsem zjistila, že Petr bude naklonovanej brácha. Ten je od malička konzervativní, všechno potřebuje mít jasné, připravené, naplánované, neměnit program, dodržet slovo, zbytečný chaos nesnáší. A Petr je dtto. Strašně moc jsou na něm vidět jakékoliv výpadky v normálním provozu. Občas ze školky doma kvůli rýmě, pak zase tatínek na samotce 😀 kvůli angíně, pak hlídání - děsná křeč - u babičky, pak zase brácha týden pryč...a s ním to děsně mává. Poznám to na něm, kdy něco dělá proto, že si neví s něčím rady, že je zmatenej a je to jen jako zástupný problém. Tak mě zachrání jedině to jaro. Nebo se vrátím a mateřskou a bude to, to měl ten svůj systém skoro jistej 😀 To píšu proto, že je třeba možný, že se tvůj Míša tímhle snaží srovnat s nějakou změnou?

@berenika39 to je fakt preveruje si ma dostatocne 😀 😀 😀
inak moj maly zase nema rad stres ked niekam ideme, strasne nerad vstava rychlo rano, rychlo tam tam tam, uz som zvyknuta ze sa proste chystame vzdy zavcasu lebo staci ze mamina nas pohana a Misko hned chyti nervy ale ked ho necham v klude si dorobit svoje tak sa dohoneme. Teda pokial prave nehlada hranice 😉 Zmenu ani moc nemame, zatial nechodi do skolky ale k opatrovatelke kde je uz skoro rok, jedine to ze teraz ked je vacsi tak predsa len uz nie som stale snim a jemu k dispozicii, mam viac aktivit a programu.
Najviac ma vytaca mamina ktora mi klade uzasne otazky preco to maly robi ? ako keby som mala hrozne dieta a ona uz zabudla aky sme boli my, pritom bola vzdy trpezliva, milujuca, nikdy ma nezbila, ale ked vidi moju vychovu je hotova.

@zelmirka1 jj, máma to ted už řeší přes petu, což mě mrzí. (a tohle přece velkej peta nedělá, když jsi u mě, budeš to a to a to....ale on fakt tu manipulaci vnímá a je tam totálně mimo - brání se). takže se omezujem na společné chvíle, hlídání prostě nebylo, není a nebude, jsem smířená....ale my se vídáme dost, takže jim ten kontakt neubírám, to ne, nejsem blázen 😉

Zdravím holky 🙂 Zase bych ráda chvíli podiskutovala 😀
1. Projížděla jsem web a narazila jsem na zajímavý komentář:
"Záchvaty vzteku úplně příšerný míval můj brácha - teď už je mu přes 30 a je hroznej flegmouš. Máma to taky řešila metodou studená sprcha a jednou jsem to na něj použila i já, hlídala jsem ho a měla jsem strach, že si ublíží, tak jsem ho strčila do vany a pustila na něj vodu a byl klid. Ale na svoje děti to nepoužívám. Holce jsou 3, je přesně v tom vzteklém věku a snaží se tím většinou vynutit si nějakou věc. Zrovna včera začala doma ječet, že jí mám okamžitě koupit nějaké bonbony, na rozumné argumenty typu "dneska nikdo nepracuje, paní prodavačka chce být doma a slavit s dětmi velikonoce atd...." absolutně nereagovala a nakonec do mne vzteky kopla. To už jsem nezvládla a jednu jí švihla přes tvář. Přestala se vztekat a začala litovat, ale byl za chvíli klid. Vím, že to není příliš konstruktivní řešení, ale rady jako pevné objetí u nás naprosto nefunguje, to je naopak schopná mi nafackovat a pokopat. "

Zajímalo by mě, jak a zda by se tento problém (kopnutí) dal vyřešit podle zásad RABR 🙂 Nějaké nápady?

2. Co takové ty záchvaty vzteku až děti modrají, přestávají údajně dýchat, apod. Dost často vídám radu pod studenou sprchu 🙄 😕 😔 , ale slyšela jsem o tom, že z toho pak můžou mít děti tiky, děsy, koktání, zadrhávání, pomočování, atd. Ne vše najednou a ne nutně všichni, ale kdo ví, jak na to zareaguje daný jedinec, na kterého to bude použito...

Nic z toho se mě zatím netýká, ale občas uvažuji nad tím, jak bych situaci řešila já, zvláště když občas nějakou takovou situaci zažiju jako nezávislý divák... 😀 A ještě musím dodat, že pod studenou sprchu já osobně NIKDY. :P

@qitecek uf, já si jen vzpomenu na dva dny zpátky - kdy jsem zareagovala na jeden příspěvek - podobný, ale se sprchou - jak tříletá!!! holčička šla oblečená pod studenou sprchu. a dozvěděla jsem se o sobě věci 😝 😝 - regulerně jsem z toho nemohla usnout....takže nemusíme si snad psát, že to bychom asi neudělaly 😉
Především - a je to jen můj názor, pokud s dítětem jednáš slušně, od začátku tak nějak rabr, nebude z něj s největší pravděpodobností žádný janek bláznivý 😉 . Jistěže tam hraje roli genetika, temperament, to, s čímse člověk rodí, ale dá se s tím pracovat. Tak bych předem vůbec nepředjímala, co bude, až bude...vůbec to nemusí nastat. A další věc -tak jak k dítěti přistupuješ - s tím, že je primárně dobré (a ono je!), tak takové bude.
Petr si samozřejmě prošek klasickými obdobími vzdoru jak z příruček, ale nikdy to nedošlo do extremu, vždycky se to dalo nějak zpracovat, proběhlo to a pohoda.

Afektivní záchvaty bez dechu a s modráním nejsou časté, ale pokud jsou, tak na to funguje předcházení těm záchvatům, ale určitě to nezmění nějaký trest. S tím zkušenost nemám, ale určitě to někde vyčteš....
S tím kopnutím - pokud by se to stalo, asi bych počkala, až se situace uklidní, nereagovala bych hned nějakou odplatou, dítě to udělá jen proto, že jinak neumí vyjádřit svůj hněv. Pak v klidu bych ho vzala na ruku, z očí do očí, a vysvětlo vala. Jak je mi to nepříjemné, že to bolí a že si nepřeji, aby mi to dělal.
Ale znovu - tohle si myslím, že nebudeš řešit, opravdu 😉

@berenika39 Jééje, umím si to představit, jak jsi to schytala :( I když nechápu proč... já mám co dělat, abych do podobných diskuzí nelezla. Párkrát jsem tak udělala v nejlepší možné víře a dočkala se kamenování. Bylo to pro mě poučení, že kdo chce hledá způsob, jak to udělat jinak, kdo stejně nechce a diskutuje o tom veřejně, chce jen přitakání, že dělá dobře a čím víc členů diskuze ho v tom podpoří, tím víc svým metodám věří a obhajuje, i když zpočátku přišel do diskuze s otázkou, zda je to vůbec dobře.

Docela se mi líbil tento příspěvek jako řešení problémů se vzdorem 🙂:

"Jelikož je každé dítě jiné a je vystaveno jiné výchově, není možné poradit nějakou univerzální radou. Jen Nabídnu naši zkušenost. Každé dítě co znám prostě si projde tím obdobím kolem dvou let kdy vzdoruje a vydupává si svoje... s tím nikdo nic neudělá to je prostě příroda. Ale lze toho využít pro další jeho vývoj a výchovu.. s dcerama (dnes těžká puberta) jsme to měli v tomto stejné jak s Vojtíkem který má právě kousek před třetím rokem... Když se začne vztekat a vzdorovat nebo se k tomu schyluje, přidřepnu si kněmu tak, abychom měli oči ve stejné rovině a říkám " Vojto podívaj se mi do očí, jsme chlapy a ted si něco řekneme" tuto větu opakuju tak dlouho dokud se mi nedívá do očí, větši mi to stačí říct dvakrát.. když už se na mě dívá, tak mu říkám jako kamarádovi jako sobě rovnému, že to co právě chce ted právě nejde udělat protože ...nemáme peníze na čokoládu, protože jsme je už dnes utratili za zmrzlinu a musíme počkat do zítra, ... nemůžeme proběhnout louží, protože jsme si nevzali správné boty, ale zítra si je vezmem a půjdem se cachtat do lepší louže... a podobně...
Ze začátku to byl boj s trpělivostí, ale už to nese své ovoce... vyplácí se nám také dodržet všechny slibi které mu dáme. Děti mají na slibi neuvěřitelnou pamět a myslím, že dokud nám může Vojta věřit, že když dnes to nejde, ale zítra to půjde, tak je všechno snažší...Snažíme se mu ukázat že je plnohodnotným členem naší rodiny a že má právo na svá rozhodnutí, i když je to za cenu, velkého umývání a ukízení, ale zase líp chápe, že i my jako rodiče máme také svoje práva. Nejsme ideální rodiče a jistě děláme spoustu chyb, ale už ted máme s Vojtíkem opravdu velký pokrok se zvládnutím vzdoru...
Je to jen naše vlastní zkušenost s touto metodou která se velmi osvědčila... snad vás to přivede na nějaká nápad jak na Martínka
PS: Když má dítě důvěru v rodiče, je snadné jej přesvědčit o svém záměru...dodržet každý slib je důležité"

@qitecek jasně, tak to je, a super, že to psal tatínek, to se cení!!!!!
Dítě tu důvěru dostat prostě musí, jinak se nenaučí samo rozhodovat, když k tomu nemá příležitost. Je jisté, že to někdy nezvládne, ale postupem času pochopí, jak to funguje a dá se na něj spolehnout.
A jsem ráda, jak tam píše, že se to dá řešit v klidu, po akci, z očí do očí, to dělám do teď - jen když je petr klidný, soustředí se na mě, vidí na mě, tak vnímá a reaguje 😉

@qitecek akorát, co jsem vyčetla a i z mojí zkušenosti, nemá smysl argumentovat dítěti ve chvíli, když se vzteká. Viz případ s bonbonkem. V té chvíli dítě ten bonbon chce a nějaké vysvětlování, že je obchod zavřený, že nejsou peníze apod., mu je ukradený. Spíš je lepší mu ukázat pochopení: ty bys chtěl bonbon? Asi ho moc chceš? A podobně věty opakovat, dokud se neuklidní, nebo aspoň trochu. Pak teprve může zabrat nějaký argument. u nás máme hysterické záchvaty před koupáním a fakt víc pomáhá jí říct, že chápu, že se nechce koupat, než vysvětlovat, že se koupat musí.

@qitecek jak píše @betelgeuzz pokud už dojde k nějakému takovému záchvatu, tak žádné vysvětlování moc nepomůže, lepší je to pochopení a třeba splnit dítěti to přání aspoň imaginárně - ty máš fakt chuť na ten bonbon že? Kéž bych ti tak mohla koupit i 2 bonbony, tři, sto bonbonů - to by bylo něco! a pokud to opravdu nepomáhá, tak odejít třeba do vedlejší místnosti, aby dítě nemělo publikum...
A na takové ty záchvaty s modráním - no Luki párkrát brečel tak, že se až nemohl nadechnout, až měl modré rty - tak u nás fungovalo např. fouknutí do tváře, nebo studenou vodou omýt obličej - žádná sprcha, ale namočit si ruku a třepnout mu trochu do tváří, aby se nadechnul...

@betelgeuzz
@reruna
Holky já si to nedokážu snad ani nechci představit, jak z takového sladkého miminka dokáže chvílemi být taková hysterka 😀 Ještěže je dostatečný čas na to zamilování se do miminka 😀

@qitecek oni jsou totiž takoví chameleoni, přizpůsobují se prostředí 😉

@qitecek no však i ono to sladké miminko docela často dokáže slušně řvát...

@reruna Ale asi to pořád nebude takový hardcore, když v těch 2 letech dokáže rodiče stále tak překvapit 😅 ´😀

Ahoj, dostala jsem teď tip na tuto knihu, od tohoto autora jsem ještě nic nečetla - co na to říkáte? Podle ukázek z knihy v tomto odkazu z té knihy mám určitý pocit, jen by mě zajímalo, jestli máte stejný... http://www.slovoazivot.cz/kevin-leman-do-patku-...
a kdyby někdo chtěl další knihy od toho autora v pdf tak tady http://www.uloz.to/xWBJwdH/kevin-leman-8-knih-o...

@reruna No, můj pocit rady z ukázky o předvádění je rozpačitý. Radu, aby matka použila: „Mohla by ses vrátit a udělat to ještě jednou, abych se na to mohla soustředit?" vnímám spíše jako ironii .. ale třeba jen já. 😉