Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
ahojte po dlhsej dobe
k tomu jedeniu a vstavaniu na stolicku, my mame stokke tripp trapp a tam nie je sanca sa postavit 😅 takze nasho zlobrika to nenapadne ani na navsteve v inej stolicke, kde by sa to urcite aj dalo 🙂
@filipal no z mojho pohladu, ja som skor mala problem, ze som nevedela rano spat, od 6 som si v posteli citala, kedze compy vtedy neboli, segra mohla spat do 9.00.. v pripade weekendu a nocnej zurky bolo povolene spat do 11, ale tiez v sobotu sa vstavalo a makalo, v nedelu sme si mohli pospat.. 😅 tak mozno ist tymto smerom, vymedzit presne stanoveny cas, kedy moze chrniet do obeda a kedy ma povinnosti v domacnosti.. tiez sme boli hlavne cez leto zaukolovane ulohami, napr na zahrade sme museli vytrhat burinu v stanovenom mieste, uvarit zaklad na kecup a podobne veci, co ale v dnesnej dobe je nutenych asi minimum deti 🙄 a museli sme to mat hotove, kym rodicia nepridu z prace
@bezaz a povazujes to za spravne? ake mas na detstvo spomienky? lebo aj moj syn kosi zahradu, obcas vysava....s varenim je to horsie, ale snazim sa ho ucit, aby si vedel pripravit aspon jednoduche jedla.....(toasty a pod.)
ja si totiz nemyslim, ze je dobre deti vobec nazatazovat povinnostami. v zivote mam skusenosti, ze z deti, ktore boli v detstve prisnejsie vedene, nakoniec vyrastli hodnotnejsi ludia.... a z tych rozmaznavanych sebci.
ono sa neda takto zovseobecnovat, samozrejme....ale mne sa to v zivote potvrdzuje.
babicky, ktore sa uplne odovzdali svojim detom, zostali nakoniec same a ich deti, vnucata k nim nemaju ziaden cit.
@filipal suhlasim ze treba aby deti robili a suhlasim aj s tymi babickymi,ale myslim si zaroven ze je to aj od povahy...napr. mam kamosku ktora nemusela doma nikdy varit,ani ja som nemusela doma nikdy varit... ale kamoska si nasla priatela a nadalej nevari, vraj nech si chlapec kupi rozky a aj sa rozisli (on povedal ze kvoli jej pristupu k vareniu a domacnosti) a ja som si nasla terajsieho manzela a odkedy spolu byvame tak varim, periem atd... myslim ze to nie je vzdy len o tom k comu deti nutis a k comu nie,ale aj o tom aky maju tie deti doma vzor... napr. ja zahradu z duse neznasam ako mala som tam musela povinne chodit a na strednej som tam uz ani nepachla🙂 zaslo to tak daleko ze ma mama "podplacala" len aby som tam sla aspon citat knihu 😅 myslim ze ked vidis ze nieco robi vylozene s odporom tak nie je dobra cesta nutit ho k tomu pravidelne (ale zas musi pochopit ze aj take veci treba v zivote obcas urobit)... nemyslim si ze je nejak extra zatazeny lebo tych povinnosti nema zas tak vela... a je fajn ze ho ucis aj varit, ved mozno sa osamostatni skor ako si najde zenu a nieco jest musi 😉
myslim ze u vas je vsetko ako ma byt aspon podla toho co pises, len sa obaja musite naucit "respektovat" toho druheho, nevravim ze to nerobite ale ty ho stale vnimas ako maleho chlapca (co on uz nie je) a on ta berie ako niekoho kto "otravuje" a on je chuda na smrt unaveny😀 treba najst nejaky rozumny kompromis... urcit si pravidla s tym ze bude mat viac volnosti ale musi si splnit iste povinnosti, ved aj v zivote to tak funguje ked si splni ulohy moze spat... a take nieco ako spolocne ranajky atd... tak na tom by som netrvala... je dolezite mat aspon jedno spolocne jedlo do dna (aspon pre mna, lebo tam sa mozete vsetci porozpravat) ale tak to daj bud na obed alebo na veceru🙂 to uz snad spat nebude🙂 jej som sa nejak rozpisala 😕
@bezaz vy este pouzivate na triptrapke tu zabranu? lebo my uz davno nie 😅
@filipal keby nie otca alkoholika, tak mam super detstvo 😉 u maminy ta extremna poriadkumilovnost uz trochu polavila, neriesi uz az tak kazdu smietku a vnucka moze robit kopec veci, co sme my nemohli ani omylom (napr. skakat po posteli - aj ked nam mama tvrdi, ze ona vie, ze sme aj tak skakali, ked nebola doma 😀, alebo jest na gauci), aj ked to suvisi asi s tym, ze sme tam max 1-2x tyzdenne a nie kazdy den.
maminu zboznujem, velmi si rozumieme, ale byvat by sme spolu nemohli - myslim v jednej domacnosti - na jednom dvore by sa dalo 🙂 a niekedy ma stve ten pocit, co neustale mam, hoci som uz dost stara kofa - proste pri kazdom rozhodnuti mam v hlave nazor mojej maminy - aj ked si spravim po svojom, tak mi to niekedy moju radost pokazi, ked si myslim, ze by s tym nesuhlasila 😀 a presne to by som chcela aj u svojich deti - ja si myslim, ze budem uz do smrti uvazovat vzdy nad tym, co by mama na to povedala 😀
ako sa tu spominalo to vstavanie na stolicke a pravidla pri jedeni, tak mna to tiez trochu trapi. Velmi rada by som Misku naucila stolovat trochu kulturne, ze papa sa sediac na stolicke za spolocnym stolom, ale na druhej strane mame stale problemy s prikrmami. Zacala som jej ich nukat od 6 mesiaca, no doteraz poriadne neje. Okolo desiatich mesiacov mala obdobie zopar dni, ked to vyzeralo nadejne, no potom sa to pokazilo a zase do nej dostanem tak nanajvys parkrat na spicke lyzicky, a aj to len vtedy, ked ju necham pobehovat a obcas ju dohonim s jedlom. Tak neviem, co s tym robit. Par dni mi naozaj obsedela v stolicke, no potom zrazu do nej nechcela ist ani za svet. Potom sme chvilu jedli tak, ze som ju mala na kolenach, no uz aj to sa jej zunovalo. Asi by som ju mala od zaciatku ucit, ako sa stoluje, ci nie? Ale tiez chcem, aby aspon par hltov zjedla (zdaleka nie vzdy sa mi to podari, su dni, ked nezje skoro nic, len tak olizne). Tak neviem, ako to riesit. Myslite, ze treba pockat, kym sa poriadne rozpapka a az potom zavadzat nejake pravidla? Len ci bude potom ochotna jest inak, nez si dovtedy zvykne, neviem.
@johanka. akoby som čítala o našej sýkorke... takto to bolo aj u nás.. ak som chcela aby čosi zjedla, tak som ju nechala hrať sa a v príhodnej chvíli šup jedlo do pusy...potom sme skúsili stoličku v obyvačke pred rozprávkou.. prestalo fungovať... znova na zem a naháňačka... neskôr sme sa vrátili k stoličke a robila som to tak, že som jej dala na pultík hračky, na stolík plyšákov a kŕmili sme sa - v poradí : mama - Eli - mama - maco - mama Eli pes... skrátka zabávala som ju ako v cirkuse a najviac zjedla keď sa smiala na blbinách. vtedy mala pusu dokorán a nevadilo jej keď som jej tam sem tam šupla jedlo. teraz je so stoličkou kamarát, hocikedy keď ide okolo tak sa na ňu driape, šupnem ju tam a dám jej do ruky jabko alebo tak nejak. išlo asi o to vybudovať jej pozitívny vzťah ani nie tak k jedlu ale k stoličke 🙂
a čo sa týka tej debaty ohladom režimu... ja tiež môžem len ako to fungovalo u nás. dúfam že to malá podedí a bude taká istá 🙂
mali sme havina, dotiahli sme si ho domov s bráchom sami, tak sme sa sami aj starali. 7 hodín a havo nepočkal. či sobota či školský deň, či prázdniny, vianoce.. skrátka išlo sa von. ja som chodila od malička jazdiť na kone, tak som tiež často chodila z domu preč. a mama dala pravidlo, podmienku (neviem ako to nazvať), že kým sa nepr. nepovysáva, neumyje riad, hento - tamto.. nikam nejdem. mne to prišlo automaticky, zo školy som letela domov a hybaj čosi porobiť a von...je pravda že svoju izbu som flákala, ale zas som tam ani nemala kedy moc bordel narobiť 🙂 a teraz máme poriadok taký pracovný 🙂 taký ako pri dieťati 🙂 a hlavne že sme spokojní a zdraví 🙂
@zuzkat1 nie nie Zuzka, neberiem syna ako maleho chlapca....to nie, ale stale je to neskusene mlada! 😅 ktore robi blbosti! na tie blbosti ma samozrejme pravo a musi sa poucit z vlastnych chyb a niest si aj nasledky.
druha vec je, ze je clenom nasej rodiny, (aj ked nerada pouzivam uz tuto skoro frazu, musi sa predsa len comusi prisposobovat) moze si samozrejme najst brigadu, privat a potom mu nebude nikto do nicoho vraviet....
nuz a s tym kosenim(respektive s pracami v zahrade). myslis, ze ja vsetko co robim robim rada? nieco sa jednoducho urobit musi....ci sa nam to paci, alebo nie. postup tvojej mamicky (to podplacanie) nebol velmi stastny....syn je takmer dospely chlap, silny mocny, hadam by nebolo spravne aby som kosila ja. alebo muz, ktory je do vecera v praci a v podstate nas zivi.
a co sa tyka samoobsluznych cinnosti - priprava jedla, pranie, upratovanie, nerobim rozdiely medzi muzmi a zenami.
preco by mu mala varit zena? ja takymito predsudkami netrpim.
@prsky ja by som s nasimi tiez nemohla byvat. a prave preto, ze ja sa nechcem prisposobovat. chcem si zit svoj vlastny zivot....s vela vecami u nich nesuhlasim, ale nemam pravo im do toho hovorit...takze tak je to lepsie.
v podstate pokladam za spravne, ked sa mlady clovek osamostnatni. to predurcuje najlepsie vztahy. 🙂
@filipal ved ja som nepovedala ze nema robit🙂 jasne ze ma... a jasne ze ma kosit🙂 ved som aj pisala ze nemam pocit ze by mal nejak vela povinnosti ze by to nemohol urobit... a inak mojej mame nepomohlo ani to podplacanie🙂 nesla som do zahrady... doteraz tam chodim z odporom 😝
a neviem ja som asi staromodna 😔 ale ja to beriem tak ze varit ma zena🙂 dobre padne ked obcas nieco uvari muz (ale nie u nas, lebo potom vybuch v kuchyni 😝 ) ale celkovo je kuchyna moje teritorium.... v podstate u nas vsetko vymenovane robim ja...mm si to spravi len ked nie som doma.. v lete som bola dlhsie u nasich tak den pred mojim navratom upratal... a ked uz nemal co na seba tak dal prat, ale ked som doma prstom nepohne....
som sa asi zle vyjadrila lebo mam pocit ze si to nie tak pochopila ako som to myslela... ma robit vsetko co od neho chces co sa prac v domacnosti tyka, to ja jasne (vratane kosenia🙂) len si myslim ze uz ma vek na to aby si povedal ze (potom ako vsetko spravil) si da den veget a nebude vstavat o 10tej a nebude ja neviem co robit ale pojde na comp a tak...
@zuzkat1 ok Zuzka....ja som pochopila, ale nejako ma tvoj prispevok popudil. 😅 je to moja chyba, mala by som sa ovladat...
vies aj tieto stereotypy - muzske zenske role. to nie je dobra vybava do zivota. je omnoho vhodnejsie viest dieta tak, aby netrpelo predsudkami. to neznamena, ze zena nema varit (ak chce, nech vari 🙂 ). to znamena, ze muz by nikdy nemal mat potrebu povedat - " nemas navarene! nemas upratane!" co je velmi bezne v nasich rodinach....
je len vecou clenov domacnosi ako si ulohy podelia.
@filipal tak s tym ja suhlasim... a aj ked ja varim a upratujem ked sa stane ze to neurobim tak mojmu muzovi je to jedno... to by som ani ja nestrpela aby am dirigoval ze navar a uprac... a este dodam ze tu vetu o tom ze nebude mat hned zenu aby mu navarila som nie tak myslela ze on ma cakat na to kym mu zena navari🙂 ja som tiez nie tak bola vychovavana ze vsetko ma zena robit,ale doma mama varila otec nie a v mojom okoli to tiez vsade tak funguje u kamaratok aj inde (jedine musim povedat ze babka vari len posledne roky co uz sa boji ze dedo nevypne plyn😅, cele roky varil len dedko🙂) mne to pride tak prirodzene, ale tym nechcem povedat ze som presvedcena o tom ze muz nema nic robit, ved presne som ti sj pisala ze je dobre ze ho k tomu vedies... a nevadi ze ta prispevok popudil🙂 len som to nemyslela zle, ale stane sa ze napiseme nieco s cim ten druhy nesuhlasi, no nie?🙂
@prsky hej, sak baby set je do 3 rokov myslim, ci? ty tam das lalu a nebojis, ze ti vypadne? 😲
@filipal ono sa to tazko posudzuje, viem, ze ako dieta som to strasne neznasala, ze mam prazdniny a musim "makat", tiez sme sa napr nastahovali do baraku, ked som sla do 1. triedy, teda som mala 6 rokov a mali sme so sestrou rozdeleny barak na rajony, ktore museli byt v sobotu povysavane a utrety prach.. a samozrejme nehovorim o dalsich povinnostiach.. ked sme sa so segrou odstahovali od rodicov, tak mama zrazu zistila, kolko roboty je s barakom 😔 v dnesnej dobe neviem o dietati, ktore by malo taketo povinnosti 😅 ale na druhej strane si myslim, ak by nas rodicia neviedli takto tvrdo, asi by som nemala taku pevnu volu a vytrvalost.. porovnavam to len s mojim muzom, ktory ma zasa super rodicov, vychova by sa dala zdialky prirovnat RABR, lenze je z neho mekota, nema zmysel pre povinnost, nic nevydrzi, rychlo sa vzdava..
len neviem, ci je to len vychovou alebo len charakterom alebo???
s tymi rolami, je to len a len o rodicoch a hlavne matkach, maloktora matka vedie syna napr k vareniu, upratovaniu a inym pracam.. mna zasa otec casto pustal k cisto "chlapskym" pracam, takze si teraz viem kopec veci spravit sama aj bez chlapa, aj ked v pripade, ze to spravi muz je to pohodlnejsie, lenze ten bordel a reci a nervy 🙄 a tiez mladomanzelky si pekne vychovavame chlapov, ked este plne lasky ich obskakujeme, nemusia ani prstikom hnut a potom sa to vypomsti 😖
@bezaz @filipal velmi zaujimava diskusia, tak sa zapajam aj ja, suhlasim s bezaz, ja som mala doma tiez povinnosti a ked som si ich urobila, mohla som si robit svoje veci, mali sme s nasimi dohodnute povinnosti a pravidla a naucilo ma to pevnej voli a vytrvalosti - suvisi to ale aj s povahou a kedze ja som sangvinik asi na 75%, potrebovala som rezim 🙂 ale jasne, ze sme mali kopec volneho casu, napr. cez prazdniny, som raz za dva-tri dni okopala kusok v zahrade (cca 30 min) a potom som mala cely den free.
na druhej strane moj mm je z rodiny, kde nemusel nic, mama nechodila ani nechodi do prace, starala sa len o svojich synov, skakala im za zadkom (pokusa sa to robit az doteraz) a vysledok je, ze moj mm kym byval u rodicov nic nerobil, spal do 11 az 14.00 a ani teraz nema tendenciu tam pomoct, to skor ja ho nahanam, nech im ide trosku pomoct, doma je to ine, odkedy spolu byvame, robi domace prace, majstruje okolo nasho domu a pod. ale tu ho to bavi, ja ho doma do toho netlacim, no jemu sa paci, ked nieco spravi a vidi, ze aj ja tu pracujem, tak ho to motivuje (to viem, lebo sme sa o tom vela rozpravali). no a moj najmladsi svagro, ktroy bude mat o mesiac 18 rokov, ten si ani tanier zo stola neodlozi, sedi za pc do 3 rano a potom v skole a ked pride zo skoly, spi dve hodiny. nikto ho uz nevie namotivovat na to, aby sa citil ako sucast rodiny, komunikoval a obcas nieco pomohol.
Takze filipal, ja som za pravidla a za povinnosti ale citlivo, tak aby malo aj dieta priestor aj cas na vlastne veci, do ktorych mu nikto nezasahuje. a k tomu vstavaniu - skus kompromis - napr. v sobotu sa vstava do 9 alebo do 10 a v nedelu spis do obeda, ale ku stolu sa chodi normalne obleceny, nie v pyzame.
@filipal - velmi zajímavá diskuze...donutilo mě to dost zapřemýšlet. ..já souhlasím, že syn je členem domácnosti a tak by měl mít jastné úkoly, které plní...a souhlasím, že děti, které se doma zapojují, mají povinnosti, mají pak i do jisté míry zodpovědnější přístup ke svým starým rodičům...taky jsem si toho všimla v okolí, nebude to pravidlo, ale něco na tom je...
No, mě napadá jen to - že sednou si s manželem a synem a probrat, co tě trápí - že je potřeba, aby nějaké věci doma fungovaly, aby je syn dělal, a předestřít domácí povinnosti, aby si z ních vybral, co by dělal a stanovit časové hranice, do kdy ty věci má mít hotové ... a pak už to nechat na synovi... jakžoe třeba, že si vybere, že bude kosit trávu a že to bude dělat nejpozději do konce každého měsíce...taky bych asi stanovila nějaký limit na vstávání ráno ... večer a't si zalehne, jak chce, ale ráno, že nejpozději do 11 vstane, aby byl fit k obědu...to je jen návrh...prostě se s ním skusit domluvit a nechat na něm, co si vybere za činnosti .... myslím, že máte moc dobrý vztah mezi sebou a že určitě to nedopadne tak ,že by ti řekl, hele, já nebudu dělat nic...něco si vybere a pak se dohodnout na čase, do kdy to má být uděláno a už to nechat na něm, na jeho smyslu pro povinnost...pokud neudělá, pak dumat o přirozených důsledcích..nevím, jaké to jsou třeba u sekání trávy....(je to z rabru - že když si dítě nebo i dospělý sám vybere povinnosti na takové domácí radě,stanoví se pravidla, do kdy a jak to má být, pak to dítě i zodpovědněji plní...)...ale nevidím přesně jak to u vás je, ani si nedovedu přesně představit puber'táka v 17ti letech...co si sama pamatuji, tak se mi taky nechtělo dělat a máma namísto, aby mi hezky přímo řekla, podívej. je toho na mě dost, ty jsi už dost velká a žijem tady všichni spolu, tak očekávám, že si některé věci podělíme a co by sis sama vybrala, že chceš dělat a do kdy to uděláš...tak namísto toho raději vrčela, čekala, že to udělám sama od sebe... a toto prostě puber'táci nedělají - něco sami od sebe a natož pravidelně...Samozřejmě děti si hodně přeberou od rodičů, většinou to pak objeví až když odejdou z domu do vlastního, pak si rozpomenou...takže určtiě jsi synovi předala všechny své osobité přístupy...on si z toho něco vybere...až bude jednou samostatný...te'd jde jen o to, aby jsi zvýšila jeho pocit důležitosti v rodině a dobrovolně ho přiměla jeho vlastním výběrem, čím bude přispívat svou troškou do vaší domácnosti... stejně tak se dají projednat i ostatní věci - jeho vstávání, nesnídání, sezení u počítače... doporučuji na to rabr přečíst, jsou tam na to tipy, jak se na "rodinné radě" domluvit, rozdělit úkoly...
@filipal - jednoduše stanovit pravidla, ale společně, tak aby syn do toho mohl hodně mluvit - sám si vybrat, co chce dělat, na základě diskuze - přesně jak jsi psala, sekání trávy je těžká práce...manžel je hodně v práci, takže by bylo fajn, kdyby to převzal on...sám si to zmanažoval, kdy to udělá... a pak už neprudit, aby to bylo dokud ještě nevypršel čas pro splnění...pokud nesplní, pak porušil dohodu...bude muset přijít s vysvěltením...prý se dá lidi dobře rozpovídat jen tím, že popíšeme situaci - --- do konce měsíce jsi měl posekat trávu, tak jsme se domluvili....a nechat, co z něj vypadne...ale jen teoretizuji...praxe chybí...nečetla jsem celou siskuzi, jen začátek a pak koncové příspěvky...
taky nechci rozdělovat práci na mužskou a ženskou - v tom je můj muž dost zhýčkaný z domu...máma jim chystala jídlo na talíře, dala na stůl a oni si to šoupli jen do mikrovlnky a jedli u televize...tak to u nás není a nebude...ale vidím na manželovi, že by to někdy s chutí přivítal... on sice kritizuje toto, že je máma rozmazlila... že je to opičí láska...ale kolikrát by si to nechal líbit i ode mě...
@filipal - a myslím, že jakmile člověk dospěje, tak snad ani pořádně nejde bydlet u rodičů a nezbláznit se...zejména někteří rodiče stále nedokáží pochopit, že jejich děti už jsou dospělé...mě se dokonce stalo, že až po několika letech, co jsem odešla z domu, jsem si při jednom vaření s mámou uvědomila, jak mě některé věci rozčilovaly, když jsem byla puber'ták...pak jsem je totálně vytěsnila...a pak se to najednou vrátilo a já se téměř vrátila se svou reakcí do puberty, jak byla prudká... a přitom šlo jen o takovou pitomost, že mi máma najendou začala říkat, jak mám vařit...tolik tam toho nedávej...
@filipal tak ja ti mozem tiez napisat moje spomienky z domu 🙂 u nas to fungovalo tak, ze v sobotu sa pomahalo v domacnosti - prach utriet, povysavat, kupelne umyt. sem tam sme otcovi pomahali umyt okna, mame zase zehlit rovne kusy, chodili sme oberat ovocie do zahrady - to som, uprimne povedane, neznasala, ale musela som. v nedelu sme si mohli pospat dokedy sme chceli. platilo u nas skratka pravidlo - pokial zijem u nasich, platia ich pravidla. to bolo aj pri vecernych vyjazdoch - mohli sme aj na diskoteku, aj do kina, ale skratka mama musela vediet kam a s kym a kedy sa vratime. kedze mobily neboli 😉
no a co mne velmi pomohlo, bolo to, ze mama mi cez letne prazdniny dala brigadu v domacnosti, nezohnala som si inde, tak to vymyslela takto - dostala som peniaze za to, ze som varila pre vsetkych, nakupovala a vlastne starala sa kompletne o domacnost. no a to varenie mi ostalo dodnes - varim nesmierne rada. s poriadkom to napriek maminej snahe ostalo vo forme kreativneho chaosu na pracovnom stole a pri praci. ale zase v kuchyni musim mat na linke poriadok, inak sa dalej nepohnem 🙂 sestra za ten cas mala brigadu na zlatych pieskoch.
tiez som sa naucila narabat s peniazmi - uvedomila som si, co kolko stoji, kolko potrebujem asi na tyzden a pod.
a este platilo druhe pravidlo - ked som prisla, ze nieco chcem - 1. otazka bola - potrebujes to? ak ano, mama to isla so mnou kupit. ak som to nepotrebovala, ale chcela som - tak som si zhanala skratka brigadu na leto, aby som na to mala.
moje spomienky na detstvo su pekne a nemam pocit, zeby som nejako tymto pristupom mojich rodicov utrpela. mama bola prisna, ale zase sme vedeli, co mozeme cakat. mali sme otvoreny vztah a nemala som problem s mamou sa o vsetkom porozpravat. nenutila nas do cinnosti, ktore sme robit nechceli, mali sme volne pole, co sa studia tyka a vyberu kruzkov. hoci musim priznat, ze co sa studia tyka, mali byt nasi na mna prisnejsi a pretlacit svoj nazor, ze mam ist na pravo 😀 😀 😀 bolo by mi to v zivote viac platne 😀
tak dufam, ze ti moja skusenost pomohla 😉 kazdopadne, by som ja osobne chcela moje deti vychovavat rovnakym stylom ako moja mama s otcom vychovavali nas a dufam, ze sa mi to aspon ciastocne podari 😉
@bubelko presne to stanovenie pravidiel a mantinelov mne v dnesnej vychove mladych chyba.. vychova je podla mna benevolentna v tom zmysle, ze sa rodicia snazia co najmenej zasahovat do zivota svojich deti, splnit im vsetky priania a decka su potom ako odtrhnute z retaze, ani vlastni rodicia nemaju u nich autoritu, tak ako mozeme cakat, ze tu autoritu bude mat niekto iny 😒
a len mimochodom k tomu pravu, mna donutil otec spravit si ho, nakolko som skrachovany "umelec", s konzervatoriom a pedagogickou, ale ze by mi to v zivote nejako moc pomohlo 😅
@prsky ninka sa do nej zmesti hadam este rok, kym do nej nepojde mimi, ved s jej cca 10kilami 😅
pre vsetkych:
dnes som citala u nas v novinach zaujimavy clanok o tom, ze politici chcu u nas (vo svajciarsku) v skolstve viac discipliny a poriadku.
tiez sa cim dalej, tym viac ozyvaju hlasy, ze vychova stylom rodic=partner a nie rodic=autorita nepriniesla ocakavane vysledky. jednoducho deti si robia co chcu a zodpovednost si prehadzuju rodicia s ucitelmi ako horuci zemiak. tieto temy sa objavuju v poslednej dobe aj v tv v roznych relaciach.
je to pre mna dost paradox, ze zapadna europa sa snazi o viac discipliny, prisnost vo vychove a u nas sa zase snazia rodicia o viac volnosti, viac respektu. 😕
fiiiha, vidim ze sa rozprudila riadna diskusia!
popri zaujimavom citani vasich prispevkov mi napadaju viacere otazky:
budete prenasat rodinne stereotypy do svojej rodiny?
zazlievate svojim rodicom, ze konali tak ako konali?
@bubelko vies, ze u teba by som tipla, ze si mala doma pravidla? nejako ti to zostalo....
tak ako zase u @fem to vyzera, ze mala totalnu slobodu.
strasne to poznaci nas pristup k zivotu.
ja som mala tvrdsiu vychovu,preto je pre mna tazke byt liberalnou.....
@busni
@zuzkat1
ako by ste riesili keby vami stanovene pravidla syn nedodrziaval?
myslim ako konkretne?
@blandik syn bude mat tento mesiac uz 18 rokov, je prvak na vyske. je to nadany chalan, s originalnym pristupom k zivotu a ja s nim vlastne nemam zasadne problemy.
ale je to uz proste chlap a ako pises, spoluzitie s rodicmi nie je lahke....
on sa uz fakt buri nasim pravidlam. tazko naprikla cakat, co sa stane, ked sa nebude kosit...no, co sa stane?
vlastne nic take strasne. ani ked sa nebude upratovat sa nic take strasne nestane.
ono prave to je ten zasadny moment ku ktoremu som teraz prisla, ze sa nam rozdeluju cesty.
kazdy mame ine hodnoty.
muza som si vybrala s podobnymi hodnotami, ale dieta je take ake chce byt ono. tazko ho vymenite. 😅
@bubelko mna ako pedagoga s malickou praxou zaraza ten pristup rodicov, ze ich deti ma vychovavat skola a ucitelia 😲 😲 😲 to akoze dieta dojde v 6-7 rokoch do skoly a dovtedy?? v skole su asi 1/3 dna, potom co?? anarchia? ale to uz diskutujeme o niecom inom ako o RABR 😀
inak dobry napad, len si to neviem predstavit, ako to chcu realizovat 🙂 ked uz dnes sa nemoze na dieta ani len kricat, nieto vztiahnut ruku, aj ked telesne tresty su podla mna bez ucinku 🙄
@filipal u mna bolo to najlepsie, co sa mi v zivote mohlo stat, ze som v 14tich odisla na intrak od rodicov 😀 😀 😀 lepsia skola zivota ani nemohla byt.. neda sa synacik vyslat aspon v ramci Erasmus na pol roka kdesi do paze, nech uvidi, ako sa funguje samostatne? lebo tym, ze nema v podstate zodpovednost za nic, maxim za studium ma uplne bajecny zivot, full servis od rodicov, ziadne starosti 🙂
@bubelko a kde vo svajci si? manzel sa akurat pokusa ziskat miesto vo firme vo svajci, ale to je na dlhe lakte.. ja sa utesujem, ze flauta, pripadne klavir sa da ucit hocikde na svete 😉
@filipal možná bych využila těch narozenin k novému začátku. určitě hodně záleží na osobnosti syna, jak se k tomu postaví. ale (píšu jen co bych udělala já dneska po zkušenosti se svým synem, ne co máš dělat ty, jen jako možnou inspiraci 😉 😉 😉 ) prostě bych mu řekla: můj milý synu, jedna kapitola tvého života končí a druhá - významnější, začíná. 😉 . od ted není možné čekat, že se něco stane samo, že se něco udělá, že přijde někdo a uhasí, co jsi zapálil. jestli chceš užívat práv dospělého, pak i s povinnostmi, které k tomu paří.
Já jsem to možná podcenila a Míša v té dospělácké euforii začal létat v oblacích, na čele měl napsáno: jsem dospělý muž, aby všichni viděli...a snažil se o tom přesvědčit i mě, bohužel jen tím, že to dokazoval jen řečmi, ne skutky. Negoval všechno, o co jsem ho požádala, že si může už dělat co chce. Zodpovědnost v té době prostě nějak nebyla. Potřeboval nutně to a to a to....Až jsem se naštvala (spíš pud sebezáchovy) a nechala ho v celkem třech jeho excesech vymáchat. dohodli jsme se na něčem, spolu, byly to i jeho nápady, ale on to nedodržel a to, co mu to způsobilo si myslím odnesl do života jako cennou zkušenost.
(nedokončil gympl, moje pomoc se nabízela - podmínila jsem jí jeho aktivitou, nesplnil, vyhodili ho. ve druháku. potom nezaplatil školné na soukr.škole, ač mi tvrdil, že ano, pracoval kvůli tomu, aby si na to ušetřil. měla jsem to zaplatit a bylo by to. neudělala jsem to, vypověděli mu smlouvu a opakoval další rok. pak ještě jedna podobná akce, nechci ji tu pitvat, ale výsledek stejný - narazil. ) To vše cca v jednom roce a od té doby je zpátky na Zemi.
Zkus synovi předem říct, že teď bude všechno jinak - že má život ve svých rukách. Dopřej mu ten pocit zodpovědnosti i za předpokladu, že nastanou případné potíže. Vy se staráte o dům, ale bydlí tam i on, a je ted už stejný jako vy, ne dítě, je dospělý. Takže jestli tam bydlí, oceníte, když se taky přiměřeně postará. Nepostará? Nebydlí. (to nemyslím doslova, ale ten princip - k dospělosti patří zodpovědnost, když na všechno pečeš, nejíš,nemáš kde spát, nemáš práci, školu, zázemí, nemáš nic. ).
Mám dojem, že dokud si to děti nezkusí, jak chutná dopělost se vším, co k tomu patří, že nám neuvěří.
@prsky svokrovci presne ako u vas🙂 boli tu dokopy 3x kazdy zvlast lebo neziju spolu. a byvaju asi 20minut peso od nas... ale mne svokra nechyba je to presne ten typ "opicej lasky" ktora bude pol hodinu aj viac pistat aka je jej jozinko (moj manzel) uzasny a aka je hanka krasna a mila,ale ked od nej nahodou nieco potrebujes tak ona nema cas lebo oddychuje po tazkej drine... lebo ona ma tu najtazsiu pracu na svete a to nikto nemoze pochopit aka je ona unavena... ale svokor je zlaty toho mam rada ten aj pomoze ked treba a ani ho o to prosit netreba...