Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@filipal hej mala som pravidla, povinnosti, ale aj slobodu 😉

@bezaz som blizko zurichu 🙂 veru, hudobku mozes ucit kdekolvek 🙂 noty su vsade rovnake, nie? 😉
a co sa tyka tej vychovy - deti su tu v skole skoro cely den - od rana do obeda a potom este po obede, 4x v tyzdni, len streda je len doobeda (aspon u nas). cize ono je vela toho v rukach ucitelov. a nejde ani o zakladne principy vychovy, ale skor o to, kto je zodpovedny za to, ze je taka situacia aka je. rodicia cakaju, ze ucitelia budu robit viac a ucitelia zase chcu, aby rodicia boli prisnejsi a tak stale dokola 😉
no veru, to som pocula, ze je to dost katastrofa s detmi na skolach - kamarat je ucitel na strednej. z jednej mu dali vypoved, lebo nacapal decka hulit marisku, tak poslal chalaniska domov - zhodou okolnosti, syn nejakeho skolskeho donatora, takze ucitel poputoval zo skoly a chlapcovi sa este ospravedlnili, ze ho poslali z vyletu domov. 😒

Teda vy jste toho spoustu zajímavého napsaly. Musím nalistovat dozadu.
Zajímavá anketa od @filipal
budete prenasat rodinne stereotypy do svojej rodiny? .....Ani omylem, to by to děti chytly.
zazlievate svojim rodicom, ze konali tak ako konali? ....- Akutně ne, nemá to cenu žít žívot se vztekem na někoho. - normální proces zpracování a odsunutí do minulosti. Ono mi došlo, že máti to totiž jinak neuměla. I když dělala trestuhodné věci. Prostě na víc neměla.

@filipal - to je supr, že je nadaný a jak píšeš, že s ním v zásadě nemáš problém - to je vlastně supr konstatování na to, že je na vrcholu puberty, která u chlapů trvá déle...nebo ne? Já si myslím, že dítě prostě v pubertě bojkotuje spoustu věcí a hlavní problém má samo se sebou a jeho image...asi bych nedělala závěry u dítěte v pubertě, že má jiné hodnoty...protože ty vaše jsou už ustálené, kdežto jeho jsou stále silně přechodné a něco z těch vašich si později vybere a příjme za své...mám pocit, že tak po té 25 jsem najednou prozřela - často i s úděsem - co všechno dělám stejně jako naši - moje myšlení, chování, věty....takže vliv rodičů na dítě je ohromný.
@berenika39 - tak tomu fandím a doufám, že pokud jednou budu muset něco takového řešit, že na to budu mít odvahu, protože někdy děti musí narazit, aby se vzpamatovaly.

@filipal no to sa mi takto tazko pise, to zavisi od vela veci, napriklad ake ma pravidla a co ma povolene v ramci nich ... je to uz tazke ked je na vyske... ma brigadu? alebo od vas ma vreckove? ja som napr. brigadu nemala ale kopa mojich spoluziakov hej a prispievali uz na domacnost... tak mozno by som sa tymto smerom vydala, keby som mala taky problem ze chce mat len privilegia... nepises aka skola to je... mozno je narocna a teda by brigadu nestihal popri studiu, ja som mala pedagogicku tam sa da popri tom barsco stihnut🙂 no fakt sa mi tazko pise co robit, lebo 18rocny chalan je prakticky dospely,a teda ho prinutit na nieco je tazke, davat zakazy uz asi tiez moc nefunguje... neviem... 😕

@kubaka suhlasim s tebou, podla mna je to podmienka zakladat novu rodinu, popr. na novo ponat vychovu svojich deti... chvalabohu, ze mame vyber aj kriticky postoj...mne sa urcite stereotypy vobec nehodia, mam zalozeny uplne iny typ zivota, ine aktivity, iny pristup, ine institucionalne a kulturne interpretacie...skor hladam uplne novy sposob...nasu rodinnu osobitost...(vcera som piekla po prvy krat cookies...take zdrave keksiky-fajn pre zalozenie novej rodinnej tradicie)...trosku to odlahcujem...
samozrejme je toho dost, co som prijala ale dalej konstruktivne a svojsky rozvijam...
ta druha vec, je tiez je dolezite vysporiadat sa s negativnymi emociami vo vztahu k rodicom...a mat jednoducho uz imunitu voci kritike...atd...vediet asertivne zdovodnit svoje postoje, svoj pristup...atd...aj ked sa im zda cudny, lahkovazny....atd.
cize podmienka mat vlastny pristup k vychove svojich deti je zbavit sa neodovodnenych a skodlivych stereotypov a nechovat v sebe negativne emoci...

filipal vsimla som si na diskusii jednu vec a to , ze kazdy ma (mal) dany kriticky postoj k urcitym veciam v urcitej miere k rodicom...
je to zdravy sposob...podla mna tak ako u dietata v obdobi vzdoru je dolezita negacia rodicovskej vole...tak podla mna aj u pubertakov ci adolescentov...je to velmi prinosne, ak adolescenti dbaju viac o duchovne hodnoty...a odmietaju formalne pravidla, materialne vykonavanie cinnosti...im sa to zda tak bezduche v hladani zmyslu svojho zivota, v uspesnosti svojho zivota, v realizacii novych podob socialnych vztahov...vobec to nie je lahke...
a tento krok...viac sa sustredit na duchovny rozmer svojho zivota, kritika pravidiel posuva spolocnost dopredu...kulturu...atd. a mladi ludia si hladaju miesto v danej kulture, aktivity, ktore obohacuju ich aj vzajomny socialny priestor...uplne nove podoby interpersonalnych vztahov..
je velmi tazke byt asertivny pred cudzim clovekom, ktory disponuje nadradenym vztahom...napr. ucitelom...
dalsia vec, ze pubertaci casto ventiluju neschopnost postavit sa cudzim autoritam...pravidlam, ktore sa im zdaju napr. nespravodlive...v danej situacii v cudzom prostredi...
tak si to ventiluju doma...doma to skusaju...
a posledna vec, co chcem povedat je, ze deti to maju omnoho tazsie ako rodicia...deti trpia svojimi rodicmi viac...je bezne, ze dieta miluje svojich rodicov bezvyhradne...co sa o rodicoch neda povedat...
deti tak silne su priputani k svojim rodicom, ze cely zivot iste veci riesa...
tak silne su stereotypy rodicov..ze jestvuje forma generacneho zacarovaneho kruhu...
niekde som citala, ze rodicia by sa mali ospravedlnit svojim detom...ano podla mna urcite...raz..pokusit sa o tvorivy rozhovor diskusiu, rovnocenny dialog, zdielajuci..plny porozumenia...
co tvoj syn preziva, ked odmieta kosacku...ma nove povinnosti, novy socialny status, hlada v tom zmysel...nejaku poziciu vramci novych interpersonalnych vztahov...to vobec nie je lahke...
inak suhlasim s blandikom...ohladom povinnosti...
ano podla mna je uplne normalne ze si tu povinnost nesplni..to je tak dolezita skusenost...ta negacia..co z toho bude...preco som to neurobil...trpia moji rodicia...je to skutocne tak dolezite, pre koho, pre mna, pre nich....atd.
takze len nech negativizuje...takto ma byt...
deti sa ucia konstruktivne pristupovat k svojmu zivotu, rezimu, ritualom..manazovaniu domacnosti, verejneho, profesijneho , sukromneho , intimneho zivota ako to sklbit...
jeho spolocenska skusenost je , bude ina ako moja, alebo tvoja...to znamena, ze on musi mat tvorive a konstruktivne schopnosti projektovat svoj zivot...
inak ja mam radsej ludi, co su schopni inovativne pristupovat k pravidlam, k povinnostiam...co ja viem, nieco vymysliet, co by obom stranam vyhovavalo...
mne hrozne berie energiu opakovat to iste , ze urob to a to...podla mna to neponizuje len daneho cloveka, ku ktoremu ten mocensky prikaz smerujeme ale aj mna samotnu

inak mi pripada trosku scestny argument typu, ze zivime ta tak pln nejake povinnosti...ono to moze sklznut do typu, ze ak si nebudes plnit povinnosti, tak ta zivit nebudeme...sme schopni vobec nieco take urobit?
"vyhnat dieta z domu"... podla mna jestvuje moralna povinnost starat sa o svoje dieta do obdobia, kedy ono nie je schopne plne sa o seba starat...(za predpokladu ze nerobi vysostne nebezpecnu cinnost pre seba a inych clenov rodiny...ale potom patri uz do specialnych zariadeni) ale taktiez jestvuje moralna povinnost starat sa o svojich rodicov, v pripade, kedy oni nie su schopni o seba sa postarat...podla mna je to silne zakodovane v nasej kulture...obe tieto povinnosti....su skusenosti, ze dokonca aj rodicia s detmi, ktorym ochladli vztahy, nestykali sa a pod. napokon sa deti na sklonku zivota o svojich rodicov nejako starali...pomahali im prezit dostojne

@fem velmi ma oslovil tvoj prispevok. ty by si sa mojmu synovi viac hodila za matku. uplne citim, ze prave v jeho pripade mas pravdu. akokeby si ho poznala osobne.
fakt neviem, preco sa narodil prave mne. cloveku skor zemitemu, praktickemu, cerpajucemu z prirody.....
on sa inspiruje uplne inde.
och a uplne ma pichlo pri srdci, ked som citala o bezvyhradnosti lasky dietata k rodicovi....aj mna sa to dotklo. moji rodicia si vobec nevsimli, ze tuzim po ich laske, po tom aby ma prijali. boli tak zaujati sami sebou, ze ja som bola len taky spolubyvajuci. a som rada, ze si mi to pripomenula. to nechcem aby moj syn zazival....

@zuzkat1 vies Zuzka, ja som si tiez myslela, ze 18 rocny chlapec je dospely....ale teraz vidim, ze nie je. ze je este tak zranitelny....potrebuje este par rokov, aby dospel.
tak ako pise
@blandik ja som dospela okolo 21 priblizne v tom veku....zacala som cvicit jogu, hladat duchovne hodnoty.....mozem povedat, ze my sme to mali v dobach socializmu omnoho tazsie...

@kubaka vitaj! 🙂
a nepristihnes sa niekedy, ze reagujes ako tvoja matka?

@fem - já myslím, že je to o formě - když to pojmu - bu'd funguj nebo mazej, pak je to špatně... protože puberťák ve svém zvláštním světě zareaguje i tak, že odejde - zejména pokud už dříve probíhaly spory a boje o moc...spíše je potřeba na dítě zapůsobit v tom smyslu, že doma jsou i povinnosti a je třeba si to rozdělit - nejde nic nedělat a užívat výhod full servisu...a mělo by to vycházet z pochopení těch povinností oběma stranami - puber'ták má svoje představy - spát do oběda, pak v pyžamu sedět u compu...takže můžem si s ním sendou a zeptat se na jeho představy a říct mu, co nám vadí a co pak s tím uděláme... a uvidíme, co z něj vypadne... já si myslím, že třeba fajn kompromis je, že puboš, téměř dospělý chlap se uvolí, že bude dělat pár věci doma a že jednou za týden bude přítomen u oběda, večeře (eventuelně častěji)...prostě najít aspoň pár pravidel, která stále plní a jinak nechat dýchat.

Já jsem jednou doučovala jednoho kluka angličtinu. Měl se chytat na maturitu - byl nejhorším žákem na gymplu napříč ročníky, propadal v pololetí každý rok z více předmětů a na konec roku to vytahoval na čtyřky, aby nemusel na reparát...a on se prostě neučil...dokonce se mi i chvástal, že až udělá maturitu tak pak všem řekne, jak to s jeho učením na gymplu bylo...a že budou všichni čučet...jeho otec měl přístup - když to nevíš, tak to opiš.. hrůza a otecko se asi domníval, že si zaplatil a tak si i koupil maturitu...jenže kluk na všechno házel bobek.. .a tak se o svátém týdnu stihl připravit pouze na jeden předmět, angličtina byla ta naprsoto poslední na co by koukl, a bohužel prolezl ve všem, ale z angličtiny rupl---- stálo mě to tehdy pěkné nervy, navíc jsem byla těhotná a přišla si mi tady stěžovat jeho máma.. že ona chápe, že syn se neučíl, ale že manžel to nechápe....prostě hrůza...tak jsem si uvědomila, jaké morální hodnoty se někdy dětem předávají....a ten kluk by se byl dostal na VŠ, kdyby udělal maturitu, tím že ji dělal až na podzim, na výšku nešel... dostal se tam - na tu stejnou až za rok a po dvou měsících toho nechal ... ono se tam po něm chtělo, aby se učil a myslel - to ho překvapilo...takže teďkom maká manuálně se svými rodiči, bydlí se svými rodiči a moc spokojeně nevypadá...ale co už...byl to lempl, co myslel, že všechno půjde hladce a nemusí přiložit ruku k dílu...

@fem pěkné čtení. Já už se bohužel - nebo bohudík nemusím dožadovat respektu rodičů . Taťka umřel před třemi lety, máti v pondělí , po ročním komatu - vztah nic moc.
zajímavé - taky jsem přemýšlela, co jsem převzala od své matky - jsem jí dost podobná, to jo a snad jediné užitečné, co jsem zdědila je činnorodost, podnikavost, temperament. Občas se přistihnu, že dělám stejná gesta, intonuju a to jsem s ní 10 let nebyla ve styku - v člověku to zůstane nadosmrti.
Ve všem ostatním se ale varuju dělat to, co ona, protože moje dítě ve mně si moc dobře pamatuje, jaké to bylo být jejím dítětem...
ad hranice, povinnosti dětí - já měla od malička jen jednu nekonečnou povinnost, a to být matce stále k dispozici, pořád pomáhat, pracovat, nezastavit se a chvíle relativní svobody a volné zábavy byly obvykle vykoupeny výčitkou, co všechno musela za tu dobu chudák sama udělat. ...Klukům jasně rozděluju práci - vykliď myčku a pak můžeš jít kam chceš do šesti hodin. Co uděláš se svým časem, je mi jedno.

...znáte ty situace, jak rodiče dospělým či dospívajícícm dětem předhazují, co pro ně museli udělat, co obětovat, aby dítě mohlo např. studovat, jet do ciziny, (...)co pěněz do nich investovali - a pak se dožadují vděku a poslušnosti jako oplátku za . Tohle téma bylo ve filmu Hádej kdo přijde na večeři, kdy ten otec černoch-pošťák vyrukoval s těmito argumenty vůči dospělému synovi, lékaři. Ten mu odpovídal, že mu není nic dlužen, že byla jeho povinnost udělat pro své děti to, co mohl a dokázal. On toto všechno bude dělat zase pro své děti a ty zase pro svoje. ..... Dítě si musí být vědomo toho, co získalo, ale ne za cenu, že by ho to třeba brzdilo nebo bránilo ve svobodném projevování vůle. Musí si být vědomo proto, aby totéž jednou udělalo pro své děti. Myslím si, že rodičovský vklad by se neměl vracet, ale předávat dál. Obrazně řečeno (když budu stařenka a nezbyde mi na nájem, tak synek vypomůže ) Tím se zmnožuje i to dobré.

@filipal no jasně že přistihnu, naštěstí v drobnostech, nedůležitých věcech - hned se leknu a upravím svou reakci.
Přeci jen se léty ten otisk obrousil.Ty zločiny, co páchala ona rozhodně nedělám, nato to mám už dost dobře zpracované ale některé automatické reakce se prostě neuhlídají - ale říkám, naštěstí jsou to prakticky bezvýznamné věci.

@filipal - máš recht, taky jsem si uvědomila, že toužím po bezpodmínečné lásce, nebo v mém případě o akceptaci mne jako takové, bez výhrad - o uznání mého snažení bez připomínek....

@kubaka - i přes zjevně negativní dětství, přeji upřimnou soustrast.

@blandik suhlasim, len sa domnievam, ze na iste situacie je treba zamerat ostrejsi a citlivejsi pohlad...
prosto intepretovat danu situaciu specificky..
priklad fiktivny...som nestastna z lasky, slzy mam na krajicku...a pride do toho rodic, ze sprav si svoju povinnost...tak prosto to nie je vhodne...v tomto obdobi puberty, adolescencie to nie je vhodne... z vlastnej skusenosti rodic vie velmi dobre vycitit, ze v dietatu prebieha nieco tazke...a ma 2 moznosti...tvarit sa , ze to tak nie je...a tvarit sa , ze ideme dalej fungovat ako rodina...alebo vsetko odsunut na bok a ukazat porozumenie v danej situacii, aj vpripade, ze nevie, co sa presne deje a dieta nechce zdelit podrobnosti...
povedzte mi, ako moze fungovat rodina..ak jeden clen, dieta sa citi uplne neporozumeny , ked jeho svet sa vzdaluje od sveta diktovanych rodinnych pravidiel...ak je dieta socialne neporozumene v rodine..tak jeho pozicia ako clena je spochybnena v nom samom...
ja som osobne velmi ocenila ak rodicia uhadli, ze prezivam nieco tazke, netrvali ani na tych "minimalnych povinnostiach" v specifickej situacii...
vcera som si citala knihu rocro...vyrastame s detmi...a tam bol priklad...mate pracu, dieta nadsene pribehne za vami a chce vasu pozornost, napr. hrat sa s niecim s vami...a vy mu vysvetlite, ze teraz nemam cas...mam pracu...dieta to pochopi..ze ano...odchadza...je to ok?
tam bolo uvedene, pozerajte sa do oci dietata, ak vidite smutok, sklamanie...tak jeho suhlas s tym, ze vy mate pracu...nemusi nic znamenat...
vtedy vstante a chodte za nim...praca pocka...ty si dolezitejsi...
to su okamihy , kedy sa skutocne stavame rodicom..

@blandik upřímná soustrast se nepřeje - 😅
ale chápu, díky... fakt to ale neprožívám. To, že je prakticky mrtvá jsem si odbyla už před rokem, byla jen otázka času, kdy systém selže a vzdá to. Vidět jí takto celý rok bylo horší, než když už je po všem. ať byla jakákoliv, tohle nejde přát ani tomu nejhoršímu teroristovi na světě.

@fem sakra práce, to je teda pecka mezi oči - jdu si hrát s dětma. 😒 😒 😒

@kubaka velmi rada citam tvoje prispevky su velmi inspirujuce a oslobodzujuce...v tvojej tazkej situacii ...len vela sil ☹ , ale ty ju mas a to je dobre...som rada, ze som ta tu "spoznala"
ja neviem, ja uz ani k niektorym temam s maminou nepristupujem...prosto dopredu viem, ze mame ine nazory..a to je jedno...ci to je len caj u dietata...prosto mna to potom trapi a ja nad tym premyslam...myslim, ze ona to neriesi takto...
to je jedno, o co sa jedna...prosto od rodicov nejako dieta caka porozumenie, je to v nom kodovane, nie nejake spochybnovanie...nie je to tak?
hm...
inak k tym pravidlam...s tym vsetkym suhlasim...my mame tiez pravidla... pravidla vsak nie su v niektorych situaciach viac ako ludia...nemam rada bezduchy principializmus a to je jedno akymi humanitnymi myslienkami je sprevadzany..lebo sa lahko moze obratit vo svoj opak..moze skodit dietatu...

@fem - máš recht, nenapadla mě situace, že je ve hře nějaký problém na straně puberťáka...zvažovala jsem situaci emočního klidu na straně dospívajícího. To je velmi zajímavé s tím smutkem v očích...

@fem, rozhodně jsem nechtěla, aby vyznělo moje psaní ve smyslu: neděláš? tak jdi.....Tak to není, to jsem se snažila jen popsat princip - že oni sami musí absolvovat tu zkušenost, sami se musí dopídit k tomu, že jsou na světě věci příjemné víc nebo míň.....a já jsem syna jen nechala zažít něco, co ho donutilo myslet na jiné úrovni - najednou se leknul, že za ním nestojí už "S.O.S. maminka", že je jen on a život, ten velkej svět. Nakoplo ho to. Za naprostou samozřejmost považuju fak, že jsem a budu tu pro něj napořád, až do něčí smrti, o tom žádná.....jen to chce vystihnout s citem tu situaci, kdy se může nechat prostě a jednoduše "narazit". Jak jinak by udělal takovou zkušenost? kdybych ve třech případech zasáhla, a ta možnost byla, vytáhla ho z toho pomocí peněz a kontaktů, co z toho? Jen by nabyl dojem, že může cokoliv a "někdo" ho spasí. A tak to není.
A musím říct, že ne vždycky jsem reagovala přesně podle svých představ, podle toho, jak jsem si to naplánovala, jak jsem si říkala, že budu reagovat. Byly situace, kterých jsem později litovala, ale dokonalá nejsem, jen teď už možná o něco poučenější, zkušenější. Hm, celé mě to čeká ještě jednou.-)

@berenika39 nemyslela som na teba...podla mna si to zvladla dobre, ono to uz je situacia, kedy on nebojkotoval len rodinne prostredie, ale to svoje vlastne, kde sa realizoval, sirsi socialny priestor, v ktorom bol zakomponovany...ano ja by som tiez zvolila cestu nech potom, ako si predstavuje svoje jestvovanie v spolocnosti, akym sposobom, kde sa chce realizovat, ako chce zit...takze uplne chapem

@kubaka fakt som ta "vyhnala"...nas maly uz spi 🙂

@fem ok, já jsem nakonec ráda i za podnět k přemýšlení. vím co myslíš, taky nejsem zastáncem dogmat.

@fem stím bezduchým principialismem úplně souhlasím - je nutné vycítit, kdy musím udělat něco opačně, úplně špatně a nevýchovně, jen abych ochránila duševní klid. Je to fanatismus a z něj nikdy nevyplyne nic dobrého, třebaže se týká ušlechtilých věcí -... no, akorát o tom jsem vedla paralelně debatu v Kojení starších dětí. I v tom se může projevit fanatické přitakávání.
Malej už spí, velkej koukal na televizi.
spochybnění je asi to nejhorší, co se může dítěti dostat - mluvím o malých. Věkem ale je nutné nechávat jim ochutnat to, co si uvařili. Což mi připomíná Dana...
Jak to čtu o těch puberťácích, přemítám, co se děje s tím mým, jeho povinnosti vůči škole, musím to promyslet. Pořád odmítá vzít za své, že škola je důležitá, nutná, že by to měla být jeho priorita a vizitka a že dobré vzdělání je předpokladem toho, že pak může jít studovat . Dostal se na šestiletý gympl, ale z jedničkáře na ZŠ se stal kluk se šesti čtyřkama na konci roku., manžel se s ním začal učit, ale vypadá to, že on sice odkýve, udělá, ale vnitřně tu školu neguje, bojkotuje. Navenek ne, ale uvnitř. Nevím, jak to zvrátit, jak ho vést, netuším, kdy se probere. Možná je to brzo, je vlastně deváťák. Tak nějak tajně věřím, že to dobré, co jsme do něj dali, se nějak projeví samo v pravou chvíli, že je to stále v něm. Než začala puberta, bylo to úplně jiné dítě - teď jakoby ho člověk nepoznával...

@kubaka to je zdravý vývoj...věř mi. dokáže si, že umí být tvrdý, frajer, neučit se, nesnažit se....šáhne si na dno, pak se odrazí a bude to ok. nejhorší je hledat v jejich chování logiku, snažit se jim vysvětlit, jak jednoduchej život je (budeš se víc snažit a učit a budeš vzdělanej🙂))), obávám se, že oni potřebují podpořit i v tom padání🙂, nevím, jestli to umím dost dobře napsat, ale prostě to sáhnutí na dno k tomu patří a má tam svoje místo.

@berenika39 jo, to má logiku, chápu, už jsi mi to tuším i psala, takhle jsem se k tomu taky stavěla celý jeho první ročník, - prostě dělej, jak uznáš za vhodné, uvidíš, co z toho vyplyne - jenže je to průšvih, aby mu nakonec nedoporučili, aby přešel na střední školu. Nevím, jak dlouho ho nechat padat a kdy už zasáhnout. Navíc,když to vlastně ani moc nejde, učení mu do hlavy nenarvu a nedonutím ho. On má asi jinou představu o dnu než máme my s mužem 😀 😀 to je asi ta základní disproporce. 😀
No až to budu prožívat znovu s Mariánem, aspoň budu vědět, co zhruba čekat a jaký to bude mít vývoj a průběh... výhoda matek s dětmi velkého věkového rozdílu. Mít tohle doma dvojmo, tak zešedivím ještě víc. Jdu spát. pa

@kubaka dobrou.

@kubaka
to je tazke, ako podporit takeho mladeho cloviecika..ono urcite je to prenho tazke, ta zmena ze jednotky, stvorky...urcite sa v istom sposobe musel nejako obrnit...vytvoril si nejaky stit..takze pravdepodobne je apaticky v istom zmysle k tomu, ze ma tie stvorky...inak by sa nedalo...
mna len napada, co nejake cinnosti, ktore podporuju vedu, aktivity simulujuce vedu, prakticka veda...spolu s vami...zalezi aj od toho, co ho zaujima , k comu z danej sumy "vedenia" inklinuje...ak je to biologia...skusit nejaku prax... a interdisciplinarne prepojit vedu, ktora mu je proti srsti aj z dovodu, ze mozno mu nie je sympaticky ucitel, ze sa citi hodnotenim porazeny...
prosto je normalne ze ak cloveka hodnotime negativne musi sa s tym nejako vyrovnat... ma to tazke...
a hlavne nenapadne...
inak aj cez umenie sa da veda priblizit...cez divadlo...neviem, co ho zaujima...
v podstate aj cez hru...

@filipal no ja som nevravelka ze sa sprava ako dospely... to ja nie som asi dodnes😀 ale jednoducho ma 18 a viem ze "deti" v tom veku si myslia ze uz su dospele a teda ocakavaju aj taky pristup k nim..

@filipal myslim, ze fem to celkom vystihla, vyjadrila aj to, co som nedokazala jasne napisat - zavisi to od povahy dietata, ci a ako mozes stanovit pravidla na prace. je pravda, ze ja mam k pravidlam blizko, lebo som asi podobny typ ako ty - ked si pisala zemita, prakticka 🙂
takze ak je tvoj syn teraz v obdobi, ake popisovala fem - duchovno, zmysel zivota a pod. nema zmysel od neho chciet aby kosil. ale aj tak by som skusila - sadnut si s nim aj manzelom a porozpravat sa s nim o tom, ze ak chceme udrzat domacnost ako tak v chode, nech skusi definovat, co je take, ze by rad on doma robil - spolupodielal sa na aktivitach. mozno najdete nieco, co rad urobi a bude. mozno kosenie z duse neznasa (ako ja umyvanie okien 😉 - preto sme sa vzdy s mojou mamou dohodli, ze ja utieram policky a vysavam a ona umyva okna). mozno rad urobi neico ine - len sa ho treba spytat co.
aj mne napdlo, aby si ho skusila dostat na studijny pobyt von aspon na pol roka, no potom mi napadlo, ze ak on sam velmi nechce, urcite ho nepresviedcaj, lebo to moze zle dopadnut. moj brasko bol tiezz skor taky domased, uz intrak bol velka zmena a potom som ho nahovorila na prazdninovy pobyt vonku a bolo to pre neho dost tazke a smutne obdobie, co ma doteraz mrzi ☹ takze to urcite nesil.
no a ked si uz nieco vyberie a nebude to aj tak robit (ale treba pockat az do stanoveneho deadline a nie skor), tak by som skusila nieco na styl, ze by som neurobila nieco pre neho - nie take ze nedam vreckove, ale skor take, ze neoperiem oblubenu koselu, neurobim desiatu a pod. - a keby sa pytal, ze preco uplne kludne by som mu vysvetlila, ze ked on neurobil neico pre nas, tak ani ja som neurobila toto - proste to nie je - nie je to pomsta ani nic podobne, len sa mi to nechcelo, tak to nie je.

@filipal no a to prenasanie stereotypov z domu - snazim sa priniest ich co najmenej, respektive kazdy jeden co prinasam do komunikacie a vychovy, tak sa snazim prehodnotit, ci je fakt dobry a prenesenia hodny a ci ho netreba vylepsit, aj ked niekedy to prehodnocujem, az ked ho uz pol roka pouzivam a vtedy si to uvedomim 🙂
no hlavne by som chcela byt viac emocionalna ako moji rodicia a ovela ovela viac prejavovat svojim blizkym v rodine lasku, toto nasi zial nedokazali.

@fem rozumím, no zkoušela jsem kde co, chodili jsme do divadla, na výstavu, do zahrad okukovat architekturu, do kin, na výlet, - bojkot. Jeho zajímá jen svět počítačových her. Jednu dobu jsme to úplně zakázali, byl závislý, ničím jiným si neuměl zaplnit den. On prostě když něco prožívá, tak totálně a naplno. Pak jsme zjistili, že si stejně nějakou kompenzaci najde, takže má limity co a kdy hrát. Jenže myšlenky mu nemůžeme cenzurovat.
Jediná pozitivní věc je, že se zase nechává od maminky políbit, obejmout, už neodskočí se zhrozeným výrazem, takže nějaký posun tam je 🙂 Je introvert jako táta, přesto jsem do něj od malička viděla jako do studny. Teď do něj vidím o dost míň ale navíc na to už nemám moc vliv, ani tomu nerozumím - není to ten poddajný, ovladatelný chlapeček.
Ono to ale taky tak má být, akorát je trochu blbé to překousat.
Navíc teda pozitivní věc je, že táta se s ním od září každý den učí, probírají školu, kusé výsledky se projevují, to já třeba neumím, nemám na to ani schopnost, ani sílu, po celém dni kolem byznysu a mrňouse, který je totální extrovert. Takže aspoň v něčem jsem zastupitelná. 😵 Je to chlap s chlapem...