Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

berenika39
15. zář 2010

@fem asertivita se tomu říká..? já vím. ale citlivá duše 65ti leté lítostivé důchodkyně si vezme k srdci negativně i to, co původně mělo být pozitivní...tuším, že to bude jen a jen o trpělivosti, toleranci, snaze vyhnout se podobným situacím a navozovat ty, které budou klidné a pro všechny příjemné. jednoznačně si naši zasloužej respekt, o tom žádná. jenže já jsem otevřená, někdy zbrklá v soudech, rychleji myslím než mluví a pak lituju🙂)).

jednoznačně se malý přizpůsobuje "potřebám" okolí. doma spolu je to balzám na duši, před obecenstvem v terénu je to někdy představení na Oscara.

fem
15. zář 2010

@berenika39 jo, jo samozrejme jestvuju citlivejsie sposoby zdelenia...mam podobnu skusenost este so starsou osobou a pomohlo mi prepojit jej dany sposob myslenia so svojim postojom, nadviazat na skusenosti daneho cloveka...cize je to dost aj o vciteni sa...ale skutocne iste veci v pripade kritickych situacii pomaha len opakovat a najma vo vyhrotenych , ktore mozu ublizit dietatu...asetivita naozaj je potrebna, bez toho aby sme niekomu vyrazne ublizovali, ale naozaj ked vidim dovod..moje dieta...tak mam neskonalu motivaciu praci na seba, ktoru som v takom rozmere nikdy predtym nemala 😉 ..skus ze kazda matka ma pravo vychovat svoje dieta aj s chybami...a jednoducho ona ma urcite podobnu skusenost...je to tvoje prilivegium..s pozitivami a negativami...kazda mama pravdepodobne celila presne takym istym utok...takze snad si spomenie 🙂 , asi jej to nebolo prijemne

janinininka
15. zář 2010

Ahoj holky,
nějak na vás nemám čas dočítat, hodně žvaníte 😀 RABR pomáhá ke spolupráci s dětma, ale i s dospělýma, že? Mám problém s manželem, možná za to můžou i hormony, je toho na mě nějak hodně, jak mi roste břicho, tak mě občas pobolívá a je takový těžký, může to být i z nervů, ale prostě hormony občas pracujou jako dnes. Je hodně pracovně zatíženej, ted říkal, že si upravil rozvrh že bude chodit dřív domů, jenže je předseda jedné strany nové u nás a za měsíc jsou volby takže má k práci ještě tohle a pořád schůzujou a já jsem unavená, přetažená, malá přes den nejspí, tak se pořádně nemůžu natáhnout, a dneska mi fakt nebylo dobře, tak mu to říkám a on i přes to odejde, a mě přijde, že nebere ohled na moje city, pocity, jak mi je, že mě přehlíží, žije si politikou a to je ted důležitý, večer šel na schůzi a to jsem na něj i křičela- což skoro nedělám, i slzu jsem uronila, prostě mi přijde, že dělá jen co on chce!
dalším kamenem úrazu jsou u nás peníze, on vydělá, jenže to dává na účet, šetří na barák, nic proti tomu, je to dobře, jenže mě zbyde z mateřský cca 6000,- a z toho nás živím, kupuju do domácnosti prostředky, kačce oblečení, sobě co potřebuju a prostě peníze mi nestačí, nevychází, manža mi dá pro kačku na mlíčko a když potřebuju na boty a tak, dražší věci, ale jinak kupuju sama, i ted na mimi co jsem koupila tak kupuju většinou já, do toho řeším vánoce dárky, a on mi nechce dávat, je mi už blbý to i říkat, pže on si myslí, že dává hodně, já mylsím, že ne, kolikrát jsem mu to říkala ale nepomáhá nic, a až se mimi narodí, tak nevím jak to budeme dělat! je mi trapný žebrat peníze, už mám pocit méněcennosti nechce se mi to ani říkat, nevím jak bych to popsala nebojím se, no možná trochu i jo, je mi to prostě nepříjemný mu to jen říct, tak kolikrát neříkám nic a hrabu se do mínusu..ale je to i mnou, kdybych od začátku nebyla tak měkká, že?

co se týče výchovy a remcání do ní, tak to taky slyším každou chvíli, já se snažím hodně chválit, každou noc říkám, jak máme Kačku rádi, ona si to už říká i sama 😀 ,ale je to náročný kor ted..jsem pořád ospalá a ted ty nervy s penězma a tak mi moc nepřidají!!

janinininka
15. zář 2010

jinak jak jste psaly s tím křičením, dává to logiku, když křičíš ty že se ti něco nelíbí bude křičet i dítě, to mě nenapadlo jenže já když už jsem naštvaná, tak by mi to vůbec nedošlo!!schválně zkusím zpívat když bude křičet, kope taky často, to se odsunu, nebo jí chytnu nohy.
s příchodem sourozence jsem taky zvědavá co bude, má ráda miminka, ale když bude doma pořád a bude brečet a třeba jí v noci budit..je ráda středem pozornosti, tak aby se necítlila ublížená. už mám koupený i malý dárečky jako že je má od miminka dostane je v porodnici na každej den jeden, tak doufám, že to nějak zvládneme! nechci aby se cítila odstrčená, bude to pro nás všechny velká změna a bojím se, jak budu umět dávat oběma dětem stejnou lásku!!

janinininka
15. zář 2010

s tím vztekáním je to u nás taky boj!hodně si chce dělat co chce sama, když nechci aby to dělala tak jí to párkrát řeknu a tu věc jí třeba seberu, občas jí i plácnu po ruce ale to si nemylsím, že je až zase tak zlý a hodně nám teda pomáhá jí dát vedle do pokoje, nebo já jdu jinam a ona se vyvzteká a je to dobrý! když se válí venku tak se snažím neřvat, čekat, nebo jí odvést pozornost, ale otázkou je, jak takhle budu chodit s kočárkem, to do obchodu chodit nebudu s oběma dětma pak to bych tam lítala za kačkou,to bude taky komedie..
přijde mi že jí hodně už zajímají děti, budeme chodit na hodinu týdně na zvykání do školky, honila se dneska s dětma, libilo se jí to, tak třeba i tam se naučí poslouchat a prospěje jí to, jenže tam chodím s ní já, není sama..
hodně se jí snažím chválit, je šikovná na písničky, říkadla, hezky staví kostky, puzzle- to miluje..a taky ráda kouká na televizi, to je taky problém, tak se snažím vymýšlet program jinej, má ráda třeba modelínu, tak hodně modelujeme..

jsem vás ted zahrnula otázkama, že? nezlobte se, nějak jsem se potřebovala vypovídat 🙂 😉

zelmirka1
15. zář 2010

@berenika39 len pis prosim dalej, aj mna to ukludnuje, lebo si predstavujem tvojho Petu ako velmi kludne a dobre dieta a ked moj maly zacne dupat nozkami a nieco si vynucovat alebo protestovat tak mam pocit ze ine deti to nerobia 😀 jasne ze robia, len my sme citlivi na nase zlaticka. 😉

@prsky inak ja som tiez musela rodit CS a maleho som prvykrat mohla prilozit az po 24 hodinach a dokonca som ho nemala prve noci pri sebe takze aj to ovplyvnilo vela, zial to sa neda vratit a zmenit. Ja som to skor myslela tak ze velmi hladame rozne sposoby ci ukludnovania, zaspavania....a niekedy nevedomky naucime dieta nieco co by ho ani nenapadlo. Inak ja si myslim ze zaspavanie pri dojceni je super, preco nie, ved nic krajsie ako takyto kontakt neexistuje a urcite mas pravdu v tom ze pre kazde dieta pride cas kedy si odvykne od toho, kedy bude spat v postielke, kedy bude chodit na nocnik a podobne.

berenika39
15. zář 2010

@zelmirka1 škoda, že jsi tak daleko, protože bych ti Petaska půjčila na jeden den.... 😀 😀 😀 , i děti mají své dny...neznám dítě, které by si neprošlo tímhle obdobím "ne,nechci,nebudu" a nevyzkoušelo trpělivost maminky. nakonec- patří to k vývoji, má to tam svoje místo, tak to tak beru. no - a není to tak, že všechny děti jsou úplně stejné a jen maminky a jejich přístup z nich dělají jiné lidi??????
(ne, to asi ne, ale jednoznačně - pokud se ke vzteklince přistupuje s nervy na špagátě, rudou tváří a napřaženou rukou, bude toho vzteku čím dál tím víc, nějak se bránit musí...

fem
15. zář 2010

@janinininka to je velmi tazka situacia, ked cakas miminko a este starat sa o malicku, ktora prechadza aj obdobim vzdoru, veru maminka to je praca na plny uvazok, niekedy bez moznosti oddychu, ja si to sama uplne neviem predstavit musi to byt tazke...je dobre, aby ste si naplanovali spolocne vikendy, alebo aspon jeden vikendovy den ako rodina, tie chvile budu len a len vase, takym malickym drobcom zmena prostredia niekedy prospeje, nove zazitky a niekedy zabudnu na tie klasicke vzdorovite situacie, ktore sa tak casto opakuju v stereotype doma, ihrisko atd. malicka je zlatucka, ze je taka sikovna, a ze ju bavia taketo kreativne hry ...uvidis, ze pomalicky bude pripravena na socializaciu do skolky, co jej malej nezavislej osobnosti moze pomoct kontakt s demi...ja mam pocit, ze vela riesi aj zmena tych zabehanych ritualov, maly sa mi dost nudi...takze je to aj o vymyslani niecoho noveho...hlavne musis mysliet pozitivne, a bude to lepsie..a urcite je dobre, ak manzelovi povies, aby si nasiel cas aj cez tyzden travit cas osamote, detickam velmi prospieva ak maju chvile osamote s jednym rodicom...su potom take hrde..nemusi byt na dlho...ako sa da...je to vzdy aj o nejakom vybehnuti zo stereotypu...samozrejme veci sa daju riesit len komunikaciou, niekedy kompromisy aj dohodou, niekedy ten druhy potrebuje viac casu na pochopenie...kazdy sme iny

fem
15. zář 2010

@berenika39
prosim , ako to je to po obdobi chcem chcem chcem...pride nie, nie , nie...aby som sa pripravila...u nas este minimalne prejavy nechcem, ak vysvetlim, tak pochopi...kedy to mozem cakat 🙂

prsky
15. zář 2010

@zelmirka1 jasan, chapeme sa 🙂

dagina
16. zář 2010

@fem jestli jsem to správně pochopila, tak např. to negativní hodnocení je nutné hlavně správně přeložit dítěti?! Pokud je teda svědkem. Problém také je, že ono hodnocení beru osobně, jako by říkali - Neumíš vychovat dítě, je takové a takové, mělo by být takové a onaké..... .

@janinininka no hormony no comment 😅. Jsem jak na houpačce a to se vším - s náladou, s energií... . Malou období vzdoru teprve čeká, to pravé ořechové teprve přijde 😅.

meleri
16. zář 2010

včera byla v parku taková holka asi 4 5ti letá no ale teda ta jednala se svojí matkou...prostě matka služka a ona takovým tonem jako bohyně...tak sem si říkala tož takhle se mnou dítě mluvit nebude. 😠 tak nevím jak přejde období vzdoru tak pak začne co? na co se může člověk těšit pak? 😅

meleri
16. zář 2010

Dagino,
jo to těhotenství je fakt nic moc zážitek...se mnou to taky cloumá.... ☹

brisalek
16. zář 2010

@zelmirka1 tak s tim cisarem a tim, ze jsem malou poradne videla asi 23 hodin po porodu jsme na tom stejne a take byl a je problem spani....chtela byt jen u prsa....Uz jsem chtela zalozit diskuzi, jestli maminky miminek po CS jsou na tom podobne🙂.

Ja jsem se jeste ke knizce nedostala.
Chtela jsem se vas zkusenejsich zeptata na radu. Male je 14 mesicu a posledni dobou je spousta veci problem. Jakmile hned neudelam co chce zacne knourat, brecet a pak se vztekat(bud bije rucickama o gauc,podlahu...nebo ma prst v puse tiskne ho rty a mruci u toho🙂 ).

Vypada to treba nasledovne. Jdu na zachod ona bezi za mnou a taha me za ruku at jdu s ni. Rikam, ze ted nemuzu a ona porad taha a chyta ruku a zacne brecet, pak se pusti skoro spadne rve jeste vic a pak se vztekli....podobne to je kdyz treba snidame a ona uz doji a chce abychom si sni sli hrat, zkousi to na jednoho, druheheo a pak krik...nekdy je to podobne pri oblekani.Jak na tohle reagovat?????? Chci aby vedela, ze jsou chvile kdy proste nemuze mit co chce nebo naopak, ze je potreba aby udelala co se musi(viz. zachod, odchod k doktorce...kdy ji nemuzu hodinu vysvetlovat, ze ted se musi oblect a sednout do kocaru). Nedela to porad, nekdy krasne poslechne, ale ted zacina prevazovat ta uminenost.

meleri
16. zář 2010

brisalek,

já jsem taky po císaři, a problém se spaním byl jen v noci, přes den mi spal čtyři pět hodin denně a pak byl chvíli vzhůru, přebalila sem ho, nakojila chvíli jsem si s ním povídala a následovalo odříhávání což teda trvalo kolikrát i 40 minut nebo i dýl, takže mi usnul na rameni....my jsme měli reflux takže když jsem ho nedala odříhnout, bylo zle.

my jsme to měli podobné jak vy, syn vyžadoval aby se mnou chodil na WC. trvalo to několik měsíců, ted už ho to nezajímá, takže zavřu dveře a mám klid....jinak jo, zkus ji zabavit a pak nachvíli opustit, co to udělá...je dobré to dítě zvykat trošku aby si hrálo samo..stačí třeba pět minut.
syn bouchal hlavikou do podlahy ale pak toho nechal....uvidíš že ji to přejde, nejlepší je to nekomentovat, ale zas ne aby si ublížila...

meleri
16. zář 2010

s tím prsem, u prsa mi usínal hodně, do 14 měsíců, ale mi to nikdy nevadilo, přiznám se že mi to chybí...jak se odstavil tak se naučil usínat normálně,se zvířátkem, nebo se mnou.

brisalek
16. zář 2010

A jeste jsem chtela pripsat , ze samozrejme moc dobre rozumi, kdyz ji nekolikrat vysvetlim, ze sama na schody nemuze tak k nim sice jde , ale sedne si na prvni schod krouti hlavickou jako nenene a prstickem dela tytyty🙂 a proste tam neleze. Ale takhle je to jen u nekterych veci...jine dela porad dokola🙂.

Jo a zapomnela jsem, ze odmala vyzaduje pozornost. Musela jsem ji porad nosit , aby neplakala, nikdy sama nelezela v postylce a nekoukala treba na hrazdu s hrackama porad jsem se ji musela venovat, aby nebyl brekot...az kolem 7 mesice pri sezeni par minut vydrzla, pak zase dlouho chodila za ruku...kdyz zacala sama bylo to chvilku lepsi, ale ted zase. Nauci se tahat vlacek a chvili jezdi sama a pak zjisti, ze ja muzu jezdit s kockou za ni a uz neda pokoj, dokud nejdu. A rozhodne neni pravda, ze bych se ji hned venovala. Jakmile si hraje sama necham ji a nepletu se do toho , ale to vydrzi tak 2-3 minutky a uz ke mne....

brisalek
16. zář 2010

@meleri ona se nevzteka tak, ze by si ublizila...me prijde, ze to dela me najust. Jde diva se na mne zacne do neceho bouchat(ale ne nepricetne) a diva se co na to rikam🙂.

meleri
16. zář 2010

brisálek,

jo toto dělal přesně Sam, že kam nesměl tam ukázal prstíčkem a nebo řekl nenenene....ted už je mu to jedno leze kde se mu zachce, musím ho pořád hlídat.....:(

to je asi normální, já fakt ten první rok ho měla na té hrací dece, na které jsem snídala, obědvala, svačila, přestávky pouze na WC a to i tak se mu nelíbilo, ale přiznám se že mi to nevadilo, on i dlouho spal a když bylo pěkně, chodili jsme na dlouhé procházky, kde opět spal takže jsem si sedla někde do trávy a krásněsi odpočinula...ted už je to mazec, fakt je to unavující....
ale věřím ti, ty schody to je záhul, malého to taky začlo zajímat a musela sem furt s ním nahoru dolu nahoru dolu...ale ted už chodí jenom za ruku takže se s ním netahám, hádám že brzo se to naučí úplně sám...

jo to víš je to právě aby ti asi ukázala jak se zlobí, proto radím, nekomentovat, nic neříkat, ona toho nechá.....my zas máme jiné věci ted, a to že kouše, a taky ted už nic neříkám, dřív jsem se zlobila. a pomalu se mi zdá že už to omezuje....

brisalek
16. zář 2010

@meleri jo, jo s tou dekou to znam, ale mala spala od 9-pul 10 vecer do 5 rano a pres den tak 3x pul hodiny. V kocare byla az v 6 mesicich ve sportaku v hlubokem ani nahodou🙂. ALe to uz je pryc a uz na tu " hruzu" skoro zapomnam🙂 🙂

brisalek
16. zář 2010

Ale to minule neni dulezite(jen mi to ty vety od zelmirky pripomely..) ani to, ze si malo hraje sama, spis mi jde o to jak spravne reagovat na to, kdyz breci a vzteka se , abych to nezhorsovala, ale naopak z ni vychovavala sikovnou "hodnou" holku🙂

meleri
16. zář 2010

brisalek,

jo prostě jsem měla na něho čas, mě to ted děsí, jak to budu zvládat s dvěma dětma, no už to mimčo asi nebude mít takový luxus abych s ním pořád byla....
aha tak hluboký miloval, protože mohl vidět koruny stromů, ale pak jsem začala nosit a to měl ještě radši....ted už to nedávám tak zpátky do sporťáku a je taky rád...ale už i dost chodí sám a konečně pochopil že musí dát ruku že je to nebezpečné když jezdí auta...

já ti nevím, já taky nevím co mám dělat když má scénu..poradili mi, nereagovat, nebo se snažit odvést pozornost, což někdy funguje. ale dneska mě tak silně kopl do prsu, že jsem se neudržela a dala mu jednu na zadek. ale bylo to pak horší :( začal kopat ještě víc....takže asi fakt nevšímat si, jakákoliv reakce to jen zhoršuje...

gocrazy
16. zář 2010

@fem dakujem ti velmi pekne, ja si to vytlacim a dam na chladnicku, aby som to mala stale na ociach. to s tym babatkom v brusku si ma celkom prekvapila, ja som si myslela ze robim dobre, ked hned od zaciatku vie, preco ho nesmiem dvihat na ruky, rano a vecer dava na brusko pusinky akoze mu zela dobre rano a dobru noc, hladka ho ze moje moje babatko...tak som sa tesila, ze to pekne pochopil a mala som pocit ze sa tesi na babatko, lebo si spolu stale recitujeme spievame a hovorim mu, ze ked sa babatko narodi,tak on potom bude sam babatku spievat a recitovat....ale mas pravdu, uplne prestanem hovorit o babatku a potom na to maly zabudne a nebude mat dovod kopat ma prave do bruska...vlastne fem vsetko co si napisala, mi dava uplnu logiku, musim si v mozgu prehodit nazory na vychovu a vnimanie vlastneho dietata...len skoda jednej veci, ze nemam komu inemu dat maleho, nech mi ho chvilku opatri, zeby som si oddychla, som s nim 24 hodin kazdy den, ako sa narodil,nestazujem sa, ja sa naopak tesim z kazdeho dna, ze ho mam, ale teraz by som pomoc uvitala, zvlast ked toto druhe tehotenstvo so mnou celkom slusne mava...dakujem ti este raz za rady...urcite vyskusam a dam vediet, ako sme pochodili...

dagina
16. zář 2010

@meleri a teď si malý vydrží si hrát sám??? Měla jsem to do roka tak nějak jak píšeš - byla jsem stále s ní, ani to dvakrát nevyžadovala, ani neodporovala...., ale jde o to, že teď mě nepotřebuje skoro vůbec - nehrozí, abych si s ní prohlížela, natož nedej bože četla knížku, ani do aktivit jako kreslení, malování prstovými barvy, modelování.... mě dá se říct nechce a nepotřebuje. Všechno sama, na všechno si chce přijít sama...., no žasnu a mrzí mě to. Příjde mi to zvláštní, protože jsem se od ní fakt skoro nehla ten první rok, byla zvyklá na spolupráci se mnou a pak takový zlom. Pravda, teď je to asi týden, kdy si přinesla knížku o mravenečkovi a chtěla abych ji o ní povídala 🙂. Jsem byla radostí bezsebe 🙂.
Kamarádky holčina (stará jak naše) to má naopak - ta bez mámy neudělá krok, nehrozí aby jsme půl slova promluvili, pořád jí musí číst a malovat, ale tu malou to baví - poslouchá se zaujetím co jí máma čte, malují spolu - umí na postavě namalovat dvě oči, ruce a nohy. Ale nedej bože pokud se jí vteřinu nevěnuje - ječí jak paviján a vzteká se. Momentálně není vůbec samostatná, byť dost šikovná.

Luci měla takové krátké (cca 2 týdny) období vztekání, už jsem myslela, že nám začíná období vzdoru, chovala se jak šílená, ale v té době jí rostly špičáky, jakmile se prořezaly byl klid. kupodivu jsem na ty její výstupy reagovala dost s klidem(asi díky těhu 🙂 ) , byla taková bezradná, cítila jsem, že nějakou reakci odemě očekává, jakoby volala o pomoc (dle výrazu očí) - envím jak to lépe popsat 🙂, tak jsem se jí snažila objímat a klidným hlasem uchlácholit, sice to 100% očekávaný účinek nemělo - že by hned přestala 😅, ale jsem přesvědčená, že ze mě cítila maximální podporu.

dagina
16. zář 2010

@meleri první pár týdny či měsíce jsem to vyděla také nereálné - jak to budu zvládat (téměř)sama, ale čím víc jsem těhu, tím více v tom vidím jen výhody. Pravda, na to malé mimi nebude tolik času jako když byla Lucinka, ale zase bude mít starší sestřičku, která mu také určitě něco dá...., a Luci bude určitě ráda asistovat u kojení, mazání zadečku, podávání plenek atd atd. Teď si naopak nedovedu představit, že by to mělo být jinak. Pravda, to nevyspání, únava, noční kojení...., to bude asi dost náročné 😅.
Navíc maminy, které mají takto děti od sebe tvrdí, že je to 100x lepší než jedno nebo mít děti s větším věkovým odstupem. Více stíhají, umějí si pěkně rozvrhnout a z organizovat věci a čas....

meleri
16. zář 2010

dagino,

to je fakt sranda jak jsou děti každé jiné! možná je to tím že ses jí hodně věnovala nazačátku a tak ted si vystačí i sama protože má v tobě tu jistotu..myslím že je to super!
u nás záleží fakt na náladě, ale vždycky jednu část dne se někde schová a tam si hraje....ale odpoledne chodím dost ven a tam se fakt nenudí, je tam strašně rád..
koupila jsem mu takovou knížku o miminku v břichu, a furt mu to vysvětluju jako že v břichu mám mimi a to je ted jeho nová zábava.....už si myslím že to pochopil, když se zeptám kde je mimi tak ukáže na knihu a pak na břicho...ale jednou se ptal manžel Kde je babka, atež ukázal na břicho tak fakt nevím zas jak moc to chápe... 😅

já si začínám uvědomovat že je fakt důležité když to dítě je i chvíli bez matky, bohužel my nemám efakt nikoho na pohlídání ale přes víkend je jen s manželem a fakt je to lepší....vidím jak je mezi nima takové spiklenectví jak se vrátí domů....

meleri
16. zář 2010

myslím že na to jdeš fakt dobře, že chlácholíš, utěšuješ atd, protože řvát na dítě atd je fakt špatné..mi sice občas nervy ujedou ale je to fakt špatné....
jinak máš super že máš holčičku, určitě ji to bude víc zajímat, miminko, třeba se bude i snažit nějak pomáhat, atd, ale já mám kluka a tak nevím, ho furt baví jenom auta, a cokoliv kde se točí nějaké kolo nebo i dráty, tak nevím! 😅 ale máš pravdu lepší to je fakt když má člověk těch dětí víc i když se víc nadřeš tak přecejen už není ten drobec na světě tak sám...

dagina
16. zář 2010

@meleri přesně, knížky, kde je vidět miminko v bříšku malou také berou 😀, u té se mnou vydrží 🙂.

meleri
16. zář 2010

Sam má rád vůbec všechny obrázky kde je nějaké dítě, i úplně malé, ale přitom na miminko kamarádky reaguje mračením atd, tak by mě zajímalo co si fakt v té hlavičce myslí...nejradši má ale svoje album...🙂
vidíš to je známka že třeba se jim budou sourozenci líbit!
bože ty už to máš za pár, já si ještě počkám! 😝

zelmirka1
16. zář 2010

ahojte
baby neviem ako reagovat na maleho, ked sa hrame a blbneme, napriklad ho tocim, robime lietadlo, skaceme a ked prestanem a polozim ho hned zacne mrncat, plakat lebo chce este, alebo ho chvilu potlacim na odrazadle motorke
a ked prestanem zase revy. Dost ma to hneva lebo dokaze sa tesit smiat a hned vzapeti sa hneva, neviem ako mu mam vysvetlit ze mozeme robit konika ale nie donekonecna, take zvlastne mi o pride, a hned mam pocit ze ine deti su vdacne ked s nimi rodic vystraja a este aj potom sa smeju a moj mrnci. ☹