Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

tak teraz ste ma dostali baby, lebo moj maly bura babovicky na piesku aj kocky rad zhadzuje a tiez som nikdy nezakazovala nieco robit ze je este maly, ucim ho zaobchadzaz jemne s vecami tak neviem.
tiez som nikdy nezakazovala elektroniku, spolu zapiname, ucim ho ovladat co dokaze, napriek tomu sem tam robi to ze stlaca stale dookola. Neviem ale ja mam pocit ze ho prave bavia rozne gombiky, tlacitka, skusat ako to funguje, zapne si CD jeho pesnicky a potom vypne, vyberie CD a zase ho vlozi a zapne, je fascinovany pristrojmi a ich ovladanim.
Takze to nemusi byt len o pristupe. Dnes sme mali navstevu dve kamaratky s chlapcekmi vekovo ako moj Misko
a sme s uzasom pozorovali ako si kazdy iny, inak sa hraju, inak reaguju, ine veci ich zaujmu.

@zelmirka1 - asi jsem to špatně spojila s těma kostkama nebo bábovičkama 🙂 To se omlouvám, nemyslím si, že tyto dvě věci jsou reprezentativní...Bude to spíše otázka temperamentu 😉 Co si vzpomínám, psla jsi, že Miško je hodně žívý klučina? Náš je hodně klidný... já myslím, že podstatné je to, že dítě se učí ovládat věci a že díky tomu, že mu to člověk pod dozorem dovoluje, dítě se to učí a učí se funkčnosti věcí, tak nemá potřebu až tak silnou si něco vyzkoušet navzdory tomu ,že máma zakázala a při tom spěchat a zhrubnout v manipulaci s věcmi nebo jako důsledek pomsty - nesmím, tak to pustím na zem - uvidíme, co ty na to...

urcite to suvisi aj s temperamentom, my sa prave tri kamaratky stretavame a je naozaj velmi zaujimave pozorovat nasich chlapcov aki su rozdielni. Misko je zivy, ale nie tak zeby behal a lietal kade tade, skor ma svoj zaujem a vtedy sa nenecha odradit a chce to preskumat, moc dlho neobsedi ale v tomto veku si myslim ze je to normalka. Ja si tiez myslim ze je spravne ich ucit ako to funguje a spravne s vecami manipulovat, oni to dokazu aj ked su este malinki.
Ja som zareagovala lebo sa zamyslam nad tym ako sa maly meni, napriklad mame doma tak drevenu hracku
kde kladivkom zabija koliky, ma to rad, nikdy s tym kladivkom nic ine nebuchol a zrazu buchol naseho psika ktoreho vzdy hladi, uplne som na nom videla ze to nie je o to ze by mu chcel ublizit, v podstate ho tukol dost jemne a velmi pozorne sledoval co psik a co ja a este si obzeral kladivko akoby ho predtym nevidel. 😕

@filipal - souhlas, vzpomenu si na to příště na písku u koníka 😎 já právě dumám nad potřebou, aby se postupně do života dítěte dostávaly i prvky, kdy mu není vyhověno...samozřejmě tak, že ne že nebudu reagovat na to, co chce, čeho se dožaduje nebo že mu řeknu prosté NE, ale že mu pojmenuji, co chce (jelikož nemluví), ale vysvětlím, že tady něco dělám a budu moci až za chvilku ..což vlastně tak nějak samovolně se děje u každého doma - průběžně, je to nějak zařízené přírodou, že rodič vycítí, co si už může u dítěte dovoli a co ne - a postupně těch situací přibývá, kdy dítěti není hned vyhověno, ale učí se trpělivosti a čekání...

My se snažíme doma malého momentálně naučit, že jak příjde táta domů z práce, tak se přivítají, ale pak se bude táta mýt, převlíkat a jíst a až pak si půjdou jen oni dva hrá spolu nebo ven...Dost rychle to chápe...Tak bych ho to chtěla naučit i na ranní aktivity - že po snídani, bude máma vařit oběd, a't pak můžem jít ven...Ale to už mírně odbočuji - nevyhovět a bojovat s dítětem je něco jiného...No u nás je takový klid před bouří, malý prodělal ten svůj vzdor a dá se s ním dost domluvit, jen začíná milovat NE, zatím jen laškuje, nemyslí to až tak vážně..to svoje ne, ne, NE.

@zelmirka1 - a co psík na to? Já zase u našeho vidím, že si začíná strašně moc hrát abstraktně - vezme volant a jakože se na něm spálí panáček a druhý panáček (doktor) jede a pofouká, namaže, zaváže...nebo malý sedí na autíčku a najednou natahuje ruku...a on chtěl klíčky a já mu je jako dám, on startuje, pak mi je vrátí a jede pryč...nebo jsme venku, on jakože odemyká nebo zamyká nějaký domeček...uvědomuji si, jak strašně málo hraček jim vlastně stačí k hraní, strašně moc si dokážou vymyslet, představit a stačí jim jedna, dvě jakože hračky a k tomu si spoustu domyslí a s tím si imaginárně hrají...

ale jinak jak se mu něco nedaří - tak je schopen poslední dobou i hračku odhodit na zem...TO pak kontrolujem, jestli se nerozbila...nic jiného mě na to nenapadlo.

@ludmilabb - to je těžko radit. Já bych asi byla hodně obezřetná a asi to přecházela naprostým mlčením, vůbec to nekomentovala, neošklivila..navíc je to oblast intimní, takže aby jsi ji neudělala nějaký podvědomý blok v této oblasti...Já bych se ji snažila zabavit ruce -něčím naprosto nečekaným - flipal tady psala, že třeba měli nad přebalovákem uvázaný balónek nebo prostě něco nového - nebo zkus přebalovat ve stoje u gauče.. a tam dát knížky, hračky, něco co miluje...Prostě bych se naprosto vzdala komentování, že je to fuj, raději to ještě pár krát přešla..tu ruku umyla bez udání příčiny a snažila odvést pozoronost rukou...Děti dělají věci, které jsou emočně nabité - pokud přehnaně reaguješ, jen jí to bude bavit dělat o to více dále...A navíc - děti jsou mezi 1 a 2 rokem fascinování vyměšováním a tím, co mají pod plenkou. Náš si začal v tomto obobí sám přetahovat žaluda...viděl, že to dělám a tak to zkoušel. tak jsem ho pochválila, že mu to jde a hotovo...Nic víc, nic míń

@blandik přesně, ono to NE (v té naší mírumilovné podobě) do života patří, není možné si myslet, že život je jen růžový, budeme se mít rádi a konflikt nebo nějaké omezení nikdy nikde nepotkáme. jde jen o to, aby se naučili s naší pomocí to NE zvládat v klidu, pochopit ho, přijmout. budou narážet na situace, kdy něco opravdu nejde - kdy se jim někdo postaví do cesty, kdy nebude po jejich. ale nemusí z toho nutně být problém, jen zvládnutá nepříjemná situace.

tohle jsem si uvědomila u staršího syna, až teď 😉 . žili jsme spolu sami, bez táty, samozřejmě obklopeni rodinou, přáteli, ale naprostá většina života probíhala "mezi náma dvěma". a tím, že jsme si žili hezky, v pohodě, michal se nenaučil řešit konflikty. neměl příležitost. byla jsem ráda, že nebyl svědkem konfliktů a hádek mezi mnou a exm, proto jsem odešla zavčas, ale on nabyl představu, že všechno je samozřejmě a pořád v pohodě. dneska má trochu problém s řešením situací, kdy by musel jít do konfliktu. uhýbá před tím a neví, jak do toho....často se mi svěří, že má problém a poví mi, jak ho řeší. učí se, ale mohl to mít snadnější. proto si myslím, že i to negativní ze života, ty konflikty, by měly děti poznat. a taky to, že všechno se dá elegantně řešit. 😉

@berenika39 - u nás doma mezi mámou a tátou se právě taky nikdy neřešily konflikty, jelikož máma byla zase z rodiny, kde se neustále někdo s někým hádal... takže máma to nechtěla takhle dále mít a tak raději tátovi neříkala své názory, ale snažila se ho jemně směrovat k tomu, co si myslela. Vím, že v zásadních otázkách, kdy ji to jemné ovlivňování stálo za to, bylo po jejím...ale já se teď snažím naučit se kultivovaně přít - jsem toho názoru, že spory mají být, a problémy se mají řešit, mají se ventilovat, jenže tím, že jsem to nidky doma jako dítě nezažila, neřešila, tak to taky moc neumím...reaguji prudce, a teD' se učím reagovat klidně a řešit problémy klidně, odložit je třeba i na klidný čas, pokud nejsou aktuní a pak to konstruktivně řešit...nedávnou jsem se právě s mm dost pomrčeli, ale nebyl prostor to řešit, pak jsme si večer sedli ke stolu a mluvil jen ten, kdo měl kamínek...jako ve školce pravidla...ale už jsme si tak od srdce a celistvě dlouho nepopovídali..Tedy konečně jsem našla způsob, jak nechat manžela skutečně povědět vše, co chtěl..aniž bych reagovala hned při první větě...

@blandik dakujem za nazor ako pises ze su teraz fascinovany vymesovanim tak Sofia mi prave v tejto dobe strajkuje nad noscnikom ,cika len raz denne, predtym to bolo ovela viac, dokonca sa aj pytala terez nic, niekedy sa hneva ked vidi nocnik, nenutim ju ked nechce. Dnes som si tie ruky nevsimala aj ked minule od tolkeho natahovania a suchania ju mala cervenu teda statocne a to som chcela skusat toto leto BKM naostro ale v nasom pripade to nema zmysel
a dalsia taka zakazova situacia je u nas vytrhavanie srsti nasmu psovi, pichanie mu do oka, tahanie za ucho taktiez neunostne velakrat bez efektu, az musim nasho psa poslat von z izby aby mu dala pokoj a on chudak nerozumie co zle spravil ☹

@fem my sme mali doma problem lebo manzelov nazor na veci bolo ze Sofii patria do ruky len hracky tak preco sa hra s inymi vecami a moze si ublizit, napr. pero atd tiez vie pustat vezu aj kazety otvarat, takisto rekorder, nemam ako je to zakazat ma to poruke, tiez ma niektore sufliky pristupne, niektore su zamknute, rada sa hra najma s "nehrackami" to myslim kazde dieta v tomto veku, sporak jej vysvetlujem ked je horuca rura ze je to ziza, ked je vypnute tak sa moze chytat vsak sa vidi v odraze a to ju zaujima nemam preco na to reagovat, ked kruti zapinanim to uz ale upozornim, rada spolupracuje napr. nosi spinky do kosa, to je oblubena hra a tiez zatvaranie dveri
u nas su viacere MC chodime tam len teraz je v obdobi ze bucha deti po hlave a stipe ked maju hracku ktoru ona chce 😝 takze musim zasahovat, hovorim jej ze ma dievcatko radsej pohladkat atd, pri panelaku mame celkom fajn priestor na prechadzky so psom popri potoku su stromy, Sofia tam beha, necham ju ufulat sa, teraz ju fascinuje chodenie po padnutom listi, chodi kade chce len tie najnebezpecnejsie miesta ma zakazane, strmy kopec, potok a cesta

dievcata, nejako tu bolo cez vikend ticho...asi ste mali zaujimavy program. 🙂 🙂 🙂
my sme boli v sobotu aj s neterkami ( 5 rocnou a 10 rocnou) v Tullne, v Rakusku. su tam krasne zahrady.
od modernych rieseni az po vidiecke, prirodne zahrady. dievcata boli uplne nadsene, pobehovali cele stastne....
naozaj velmi inspirativne pre vsetky vekove skupiny. zaroven tam bol den tekvic ....takze jesenna krasa 😵 😵 😵
je tam aj vyborne ihrisko pre deti. mozem vam odporucit....na jar 🙂

@fem mna zase inspiruju tvoje napady 😵 nie si ty umelkyna??

pisali ste o rieseni konfliktov v rodine. moji rodicia sa hadali pred nami a bolo to strasne!!! ☹ ☹ nikomu by som to nepriala. velmi som tym trpela. ☹

@berenika39 uzasne, ze sa ti syn zveri s tym, ze ma problem a nevie ho riesit! to je asi obrovsky uspech , ktory si dosiahla vo vychove! chlapi vseobecne nehovoria o svojich problemoch a myslim si, ze vo velkej miere je to sposobene vychovou. od malicka je im vstepovane: ved si chlap, to musis vydrzat! chlap nikdy neplace! .....a podobne nezmysly. naucia sa skryvat emocie a nehovorit o svojich problemoch a to je potom zdrojom mnohych problemov v partnerskom zivote.

este tu nebol rozoberany problem sexistickeho pristupu vo vychove. co si o tom myslite?
u nas v najvacsom knihkupectve su rozdele knihy v regaloch - knihy pre dievcata, knihy pre chlapcov.

ahoj, víkend asi bylo co podnikat, bylo ještě tak nějak na holinky a pláštěnku, ale nevím jak u vás, ale tady prší nepřetržitě už od neděle a nevypadá to na změnu.

@filipal jj, syn přijde a poví, co ho trápí, ale většinou až když hoří, i tak jsem za to ráda a snažím se ho nenápadně navést na nějaké řešení...zrovna o víkendu přišel s tím, že končí s prácí, kterou dělal, protože parta, která to táhla, se rozpadla, ale hned dneska byl na pohovoru do firmy, kde ho vzali, tak jsem ráda, že neztrácí čas. ale je z toho smutný, ještě toho moc nezažil, dělal to, co ho moc moc bavilo a najednou nic...potřeboval jenom vlastně potvrdit, že je to normální, že není konec světa a že to má řešení. bráška na něj funguje jako psychoterapie, když bublá, pomuchlujou se a je líp🙂)).

k tomu dělení na klučičí - holčičí - děti si to myslím samy rozhodnou - striktně to nikdy neřeším, má i panenky, vaří jako já. knížky si už vůbec nedovedu představit rozdělené, jakože by kluci měli o autíčkách a holky o princeznách? tam přece nejde o to, o kom se píše, ale co se píše..jde o ten obsah, o sdělení...divné knihkupectví.
spíš mě mrzí ten přístup - kluci nepláčou (jsi přece velkej kluk, to nic není), to potlačování negativních emocí u kluků, oni všechno vnímají stejně jako holčičky, a měli by reagovat jinak? to nejde.
zbytečně si pak nechávají všechno smutnění pro sebe a hůř to snášejí. rozhodně bych nereagovala jinak na trápení kluka a holky, jsou to taky jenom lidi, jako my....

@berenika39 takze to tvoj syn zvladol....len ho to sklamalo. ☹
zial dennodenne sa musime s takymi sklamaniami vyrovnavat. dolezite je, aby nas nezlozili.

nas to v tom knihkupectve tiez nahnevalo, lebo v policiach" s chlapcenskymi knihami" boli same dobrodruzne knizky a v "dievcenskej " sladke romaniky... vlastne podporovali rodove stereotypy. co nikdy nie je dobre. lebo aj dievca by malo byt silne, rozhodne, dobrodruzne a chlapec ohaduplny, schopny prejavit svoje city a pod.
vsimnite si niekedy ludi, ako strasne su stereotypmi ovplyvneni... a ako deformuju osobnost dietata.
ja napriklad neznasam ruzovu farbu!!!! 😝 😀 normalne sa mi chlpy jezia, ked vidim ruzovu....ta sa v skutocnosti hodi cernochom, alebo tmavsim ludom. bleduckym dievcatkam malokedy pristane....

Ahojte, citam no nestiham prispievat. Prosim radte, ako do dietata na vrchole vzdoru dostat liek na lyzicke. Ona proste usta ani neotvori, zatial to ide len nasilim striekackou a to mi takmer odhryzla prst. NIE povie aj na cokoladu, takze dohovaranim nic nezvladnem, som bezradna.

@blovitc120 v takom veku deti dobre reaguju na rozpravku. my sme sa hravali, ze ide vlacik do tunela...
alebo som mu rozpravala, ako sa polievocka a v nej hrasok tesi do jeho bruska, ze uz sa nevie dockat...
urcite nie nasilu, ale skus dcerku prekabatit. 🙂

@blovitc120 toto sme zazili cca pred 2 mesiacmi s nasou malou. Bolo to zufalstvo, mala anginu, dostala penicilin a lieky sme podavali tak ze ju manzel musel drzat a ja som jej to davala do pusinky. Naozaj to inak neslo a ani sme tie antibiotika nedobrali....Stalo sa nam to ze vzdy ako sme jej to dali tak sa snazila to vyvratit a samozrejme ze sa jej to podarilo, takze ja som to vzdala a anginu sme prezili bez antibiotik. Samozrejme ze sa nam o dva mesiace vratila ale priebeh, uplny opak toho co sa dialo naposledy. Mala emocne dospela a dalo sa jej to vysvetlit...Lieky brala uplne bez problemov, uplne narovinu som jej vysvetlila dosledky ked to brat nebude a dobry.
Chapem tvoju bezradnost, presne tak som sa citili ked mala bola chora po prvy krat. Hrozne vzodorovala, na vsetko nie, ked sme jej davali lieky tak to bola uplna katastrofa, skusali sme po dobrom, dohovor, aj okabatit sme skusali a nic. Potom mi doktorka povedala ze to mam nechat tak ak by bola v moc zlom stave tak ju okamzite posle do nemocnice na pichany penicilin.

Ahojte, pridavam sa do klubu 😉 Knizka precitana, snazim sa aplikovat a niekedy funguje 😉

@blovitc120 ja sa tiez snazim o RABR, ale jednoducho sa to nie vzdy da. Mame za sebou tazky mesiac: 4 antibiotika, 3x hospitalizacia. Zial tiez som musela do malej tie atb davat nasilu. A ked mi tie stvrte pokazde vyvratila (boli fakt moc horke) museli sme sa opat vratit do nemocnice. Radsej by som jej ich 4x denne doma davala, nez nemocnicu, to bolo teda omnoho horsie.... takze kym to ide, a nevyvrati ich, bud rada... casom vyrastie.

Mam vsak otazku: Ako zakazat 14 mesacnemu dietatu aby nebralo hracky druhym. Ale niekedy im berie uplne vsetky, teda kazdu jednu co maju v ruke. A ked ju nedostane, zacne na to dieta strasne kricat (pistat), tak jej ju radsej daju. Je mi to fakt neprijemne. Na normalne "nie" vtedy nereaguje. Tak to riesim tak, ze ju vezmem na ruky a odnesiem a snazim sa zaujat inou hrackou.

@janka moja mala robi to iste, niekedy ked jej nechcu deti hracku dat tak ich zacne stipat po ruke, skoro vzdy musim zasahovat ked vidim ze ide po hracke, ktoru si nechcu ine deticky dat. Je to tazke vysvetlovat jej ze ta hracka nie je jej, tiez ju beriem prec ale to su potom mostiky ako vysite co predvadza

no a co sa kriku tyka tak u nas by aj pavian bledol zavistou

ja si myslim ze to branie hraciek je uplne normalne, ked pridem ku kamoske jej syn vsetko co si zoberie moj maly do ruky mu hned vezme, opacne ked sme u nas, takisto v MC vidim ze zrazu jednu hracku chcu vsetci 😀 deticky automaticky chcu hracku a nechapu vyznam pozicat, alebo zeby ju mali nechat inemu dietatu
ja sa snazim malemu hned vysvetlit ze dietatko sa s hrackou pohra a potom si ju zoberieme, zatial si zahrame nieco ine a najdem nieco zaujimave alebo mu poviem, ze vidim ze si chcel tu hracku tak pojdeme toho chlapceka poprosit aby nam ju pozical, to zabrani placu a ideme...horsie je ked moj maly poprosi a aj tak mu hracku chlapcek nepozicia, nastastie vacsinou zasiahne druha mamina a niako to vyriesime. A niekedy ich nechame a sledujeme ako to dopadne. Je to obdobie uvedomovania si svojich a cudzich veci, toho co mozu a nemozu mat a celkove ich to uci kontaktu s ostatnymi, je to narocne ale dolezite a casom to bude urcite ine.

Na malého asi přichází druhá vlna vzdoru - a já si nemůžu zvyknout, dneska nechtěl jít ven, nechce si odpol lehnout v posteli,a dává si opravdu bacha, aby si nelehl ani mimo postel - takže opět už třetí den nespí odpol (po čtyřech spacích), dělá věci, které nemůže..a mě z toho začíná šibat a taky chce k obědu rozinky nebo buchtu....
@zelmirka1 - vzpoměla jsem si na tebe, jak jsi psala, že jsi začala i uvažovat, jeslti ty principy rabru nejsou mimo...já mám dneska den - jsem hotová, nasupená, a fakt bych nejraději začala totálně bojovat v plné polní s takovým tím oprávněným pocitem, že musí poslouchat jako hodinky 😠 ...Nový vzdor, nové situace...a bez toho odpol spánku...Ještě že zítra přijede babička...a my jdem na seminář..

@blandik jajaaaj, urcite si riadne unavena. mne sa v takych neznesitelnych dnoch vzdy osvedcil nejaky vylet.
Misko sa ti nejako zacyklil! 😀 (aj u vas mal vcera meniny? )
potrebujes nejako pretrhnut ten stereotyp. mne sa osvedcil vylet vlacikom. hocikde, kde sa da s dietatom urobit nejaky program....alebo na nejaku detsku vystavu..do divadielka ste este neskusali? alebo do kniznice. hocikde, kde to bude pre neho ine a pod vplyvom zazitkov zabudne " ako vzdorovat" 😅
mne ked bolo najtazsie, zbalila som veci a isli sme. skus. 😵

@blandik neber to v zlom ale ked napises nieco take tak ma to potesi 😀 😀 😀 ze nie som sama, poznam ten pocit aj take dni kedy naozaj som unavena z toho ako sa snazim a Misko bojkotuje uplne vsetko aj najbanalnejsiu vec v priebehu dna. Vtedy vzdy uvazujem ci je dobre co robim a vzbudzuje to vo mne tuzbu mu ukazat ze mam pravdu a bude posluchat. 😀 mne vtedy pomoze bud ako pise filipal ist niekam kde bezne nechodime, ale najviac mi pomoze ked mi Miska zoberie na popoludnie manzel alebo mamina a ja si spravim volno a nacerpam energiu.

chcete podpořit i ode mně?
rostu. večer lezu do ticha a klidu a hledám temnej kout🙂)))
dneska jsem byla s petrem na poště. třicet lidí. takový ty lístečky na pořadí. prcek celkem statečně vydržel, než přišla řada a mohla jsem si s ním povídat a vnímat ho. jenže - lístek nelístek nešel jim systém chzechpoint, tak mi řekli - čekat, hlídat, přiskočit k oknu...a to už jsme tam v tom vedru dusnu byli půl hodiny. začal se něčeho dožadovat, nešlo to, chvíli zabrala moje klíčenka...pak řev,řev,řev, aby všichni viděli, jakej je chudák. do toho samozřejmě - mladá paní, pojdte si na ten výpis....celá pošta na mě visela očima, co jako míním dělat. pevně jsem ho řvoucího vzala na ruku a šla k okýnku, držela jsem si ho od těla, abych mohla mluvit s poštačkou a dělala, jako by tam nebyl. za děsnýho jekotu jsem to vyřídila, mokrá až na zádech, nikdy jsem ho neviděla tak šíleně vřískat.
dostala jsem lejstro, který jsem potřebovala, rudýcho a chraptícího petu jsem postavila na zem - a on se na mě tak krásně usmál, tak unaveně, jakože - to mi dalo fušku tě zase mít pro sebe!!!!!

@berenika39 bez komentara 😀 😀 😀 😀 kazda podpora sa ceni 😉
ale maju v tych hlavickach rozumu kolko potrebuju a valaju to s nami neuveritelnym sposobom, casto mam chut maleho nafilmovat aby som mu to raz pustila, sice moc nemam rada kamery ale niektore chvile by stali za to.

přesně. nejhorší je, že já si potom zpětně uvědomím, co byl problém, jak jsem měla jednat, co by pomohlo...ale v tu chvíli je to na budku - neumím si odmyslet okolí, snažím se ten problém jakoby ukončit, a to je špatně. chce to nechat TO proběhnout....nadechnout se, ignorovat vřískot, nechat ho vybouřit, porovnat si to v hlavě a hlavně - následně moc nepitvat. stalo se, stalo, jedeme dál.
(asi je dobrý probrat třeba nějaký průšvih typu "utekl na silnici, bouchnul jiný dítě", to mu pak vysvětlím, ale když prostě jen vzdoruje,vzteká se a vyvádí, protože neví, co sám se sebou, pak už o tom vůbec nemluvíme a naopak, jak se vrátí zpátky do úsměvu jsme ok).

@blandik och joj viem, ako sa citis, my sme mali tiez take dni v kombinacii s pracou...pozri sa, ja si myslim, ze hnev z tvojej strany malicky vyciti, toho sa nebojim aj pohlady vedia byt prisne...to, ze zvysime hlas, alebo negujeme, tak vec nevyriesi..z mojho pozorovania a pocitov za posledne dni, kedy som nestihala vsetko manazovat, lebo nemam veci zatomatizovane..tak som dost bola netrpezliva, maly ani nie je extra vzdorovity, len mama zrazu nema cas...a vysledok na moje zvysovanie hlasu si zvykol..situaciu to nezrychlilo..spravi to len to, ze maly si moze tak dobuducna mysliet, ze ludia tak moze komunikovat a nebude mat prirodzenu ambiciu on manazovat svoje ambicie...cesta rabr je dobra...vyzarovanie mamicky dieta vyciti, aj bez toho, aby sme kricali, ponizovali, vydierali a prilisne negovali...ver mi..neboj seminar ti doda silu...s tym spanim..rozmyslala som, ze si urci plan cas zaspavania relativne pevne napr. pol jednej , jednej a nepopust, ak maly nezaspi, tak ho uloz skor aj na 6 hod vecer..na druhy den, aj ked sa ti zobudi o 6 rano, je to ok, to sa este da...ver mi, ten druhy den ho ulozis poobede v pohode...
pozri sa ja som nad tym rozmyslala , ze presne tak my sme sa trapili v prechode z 2 na 1 spanok..urcila som si cas na zaklade pozorovania viacerych dni jeho unavenosti...ak ten 2 spanok nevysiel tak jednoducho isiel spat skor vecer, bez prestimulacie...

@filipal toto je super rada, ja som tiez za zazitkovost...niekedy malemu pomaha len vnimanie noveho prostredia aj bez slov, ze sa oslobodi z toho stereotypu...nasi malicki maju taky "organ", ktory ich zenie spoznavat nove veci, dokonca pritom zazivaju aj nadherne emocie..udiv, tuzba po poznani...to je to, co mnohi dospeli maju umlcane, a tiez aj niektore deti, ktorym sa ubije tento pocit tuzby po poznani a su nestastne aj v skolach, kde nedokazu prepojit pozitivne emocie z noveho poznania a sebarealizacie...
cize opat je to len o tom, ta tradicna vychova zakazov, brzdenia, nesahat na tie "velke", dospele veci...je len o tom, ze postupne brzi prirodzenu tuzbu po novom poznani...

@berenika39 moja napokon si to zvladla, poznam ten pocit, my naposledy u lekara, bola tam cudzia lekarka, strasne negativny zazitok..a na konci nezabudla sestricka kritizovat synceka za spravanie...chvalabohu este poriadne nerozumie..ale som riadne nastvana , ze som sa neohradila, bola som tiez v soku s polooblecenym dietatom na rukach...niektori ludia si musia takto riesit svoje komplexy...
ale pomaha to, ze sa nabuduce na danu situaciu pripravim a pani poviem jednu kratku vetu a dufam, ze budeme mat pokoj od takeho neprimeraneho sudenia..
inak si pamatam take poznatky z psychologie, ze ak vas caka nieco neprijemne, je dobre si danu situaciu predstavit, doslova konkretne...napr. pohovor...ako budem vchadzat do miestnosti....projektovat si danu situaciu, pripravit sa na dane neprijemne pocity popr. alternativy...
ja si myslim, ze ak nieco neprijemne s dietatkom cez den zazijeme, je dobre si danu situaciu zanalyzovat a vyvodit si z toho nieco, pre buduce situacie a mat akoby aj "plan"----nenechat to, akoby nepovsimnute...negativne veci by sa fakt nemali zatlacovat...ak sa opakuju napr. vo vztahu a pod. skor zanalyzovat...
tak drzim palce vsetkym 🙂

@berenika39 po vojne kazdy general 😀 , ja tiez ked neskor si spomeniem na niaku situaciu tak si hovorim ze som mala reagovat inak, ale prave ked je okolo nas vela ludi a potrebuje surne nieco vybavit, viem ze to musim vybavit, maly vyciti ze som trochu v strese a predvedie vzdor v plnej krase a vtedy je tazke zachovat si chladnu hlavu a ignorovat krik ked na mna vsetci hladia, to chce fakt pevne nervy. Zaujimave je ze ked ideme vybavit nieco totalne nedolezite a mame cas tak sa mi to nikdy nestane. 😀 vtedy maly dokaze cakat, drzat sa ma za ruku a byt uzasny. Ja teraz hladam opatrovatelku k malemu a je zaujimave ako vyciti moju naladu, ked velmi chcem aby chvilu vydrzal a tisko pri mne sedel aby nevyzeral ako nezvladnutelne dieta tak dokaze urobit scenu hodnu oscara, ked je mi to jedno tak je ako anjelik.
Respektova ci nerespektovat je to fuska. 😉

@filipal - zacyklený - to se mi líbí - to je naprosto trefné na naše trable se spaním, oči mu svítí jako lucerny, ale spát nebude, ani náhodou. A Michalka jsem tady včera tady měli 😉. Ano pomáhá nám něco změnit, pokud se s ním nedá hnout - u nás u toho spaní ku podivu pomáhalo odjet k babičce, tam spal a když se vrátil domů, tak se podařilo, že spal taky....

@zelmirka1 - mě se zdá ten druhý vzdor (a to teprv začíná) dost jiný, má mě více na háku, když vzdoruje...posledních pár dní si trénovat ne, ne, ne - spíš jen tak pro legraci, řekl třeba, že jogurt ne, a vzal si ho ...no sranda... Ale poslední dva dny to jeho NE dostalo skutečný rozměr. Takže jsem se dneska přistihla u zařvání, vydírání, podmi'nování...abych zjistila, že opravdu žádná páka není (leda ta, že bych ho popadla ječícího, násilím nacpala do oblečení a odvlekla se špunty v uších)..takže to mám opět školu, že je potřeba se uklidnit a dát mu chvilku na to, aby zapoměl, že chce protestovat proti všemu a všem 😀 Ale zítra a pozítří u nás bude máma, nemíním být téměř vůbec doma, tak se moc, moc těším, že si odpočinu a dneska hlídal manžel, byla jsem shoppovat, ale i tak jsem z toho jakási přešlá (tedy z toho jeho nespaní).

@berenika39 - parádní scénka na poště..to museli mít místní dobré divadlo...Holky, ale pomhlo mi to - pobavila jsem se u těch příspěvků...

@fem - dneska to byla hrůza, už ani nechtěl jít do postýlky po obědě a to vstával dneska ne v 7, ale v 6:20 a tři hodiny jsem s ním venku dopoledne pochodovala v té zimě, měli jsme 5 stupńů, aby se unavil...a ani nechtěl jít spát...pak jsem se bohužel vztekla, pak jsme se udobřili, pak tam nakonec zalezl, ale nepustil mě odejít...na chvilku si tedy i lehl, hladila jsem ho...nezabral, a pak už to byla akorát trápená...podruhé jsem to ani nezkoušela, mám pocit, že je potřeba u nás nějak zapomenout na ty trable kolem spaní..už si opravdu nechce ani lehnout mimo postel, ani se se mnou nechce v posteli pomazlit téměř...všechno bere, jakože se ho pokusím uspat..Vidím, že unavený je..domluva je s ním hrozná odpol a zralý na postel je už tak kolem páté...Zkusím ho zítra nechat uložit v šest, pokud nebude spát odpol...takto jsem to dělávala o prázdninách..Moc děkuji.