Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@kubaka - s tím tříměsíčním kojencem, co je vyčůrané - já jsem z toho byla tak v šoku a taky z toho, že tam ostatní psali, že neví, jestli může být nebo ne, ale že spíše ne....že při své povaze mě napadlo jen vysvětlovat...protože v pozitivním vyjádření si to ta mamina snad lépe uvědomí než kdyby člověk na ni hukl všemožné následky...

@berenika39 - dneska dorazil pošťák, děkuji 🙂

U nás byla na trampolíně obdobná škola života. Poprvé se mu podařilo tam být sám a byl tak nadšený, že napodruhé tam nalezl i když tam byly hodně velké děti a taky hned šupajdil pryč (žádné řízené střídaní, bylo jich tam asi pět)...od té doby tam nechtěl, když tam byly děti, až nedávno už snesl menší....

@filipal, @kubaka - když já mám zrovna doma to dítě, co mě tahá na písek, ke skluzavce, na koníka - téměř vždy a všude...Samo, jak mě nechá být, ráda zevluji opodál a sleduji...naštěstí je to častější a častější...Flipal - tak asi tak tuším, že náš taky, až bude karneval v pěti letech, bude u mě na rukou...jen těch alternativních školek by se tu mohlo vyrojit více - přesněji řečeno - aspo'n jedna dostupná veřejnosti.

vidim ze riesite trampolinu, doverne poznam 😀 😀 dostat maleho odtial je veru vykon 😀 ale ako pise blandik
stacilo ked tam vliezli velke deti a zacali skakat tak vysoko ze maly nemohol urobti ani krok a potom sme sa dohodli, inak najradsej je tam sam alebo s jednym kamosom ktoreho pozna, ale vtedy ho von nedostanem ani za nic.

@zelmirka1 - jednou tam vydržel celé odpoledne, měl štěstí, že zrovna nikdo skákat nechtěl. Jinak dneska jsem asi přišla na fígl, jak malého "odnaučit" skákání na posteli...Dneska jsme zkoušeli zkákat na balóně, takovém tou velkém míči na cvičení - a byl z toho uchvácený. Takže příště ho odvelím na balón, odvelovat skákat na koberec už nějak moc nefunguje...

@blandik velky balon je super, ja to s malym robim uz davno, najprv sa mu pacilo som mnou a stal medzi mojimi nohami otoceny ku mne, teraz opriem balon o stenu a fixujem nohami a on skace skoro sam, len ho trochu pridrziavam, ozaj dnes sme davala gastany kliestikmi do bonboniery, celkom mu to islo, len je to maly nervacik, ked mu to padalo hneval sa. 😀

@blandik podla mna si urobila najlepsie, ako si v tej chvili vedela. ja dost dam na intuiciu. si dobra matka a potrebovala si zareagovat na agresivne dieta, tak si to urobila! nemozeme si vycitaj kazdu situaciu....sme ludia, ktori svoj zivot zijeme, nie len teoretizujeme. a hlavne, vstupuju do nasich cinov city. keby sme sa vzdy riadili len podla pravidiel, boli by sme ako roboty. 😒
ja sa napriklad snazim ovladat, ale obcas vypustim paru 😝 😀 a trosicku si zahystercim..... 😅
aj to potrebuju deti k zivotu. emocie nami cloumaju....(je to cesky vyraz?)

Bland, ty by si nechcela taku skolku zalozit? mas velky pedagogicky talent. 🙂

@zelmirka1 - jsem ráda, že se Miškovi líbilo klestíčkovat. Náš Miško zase dneska chystal nudle - vyndával je ze sáčku a dával je do misky, pak z misky lžičkou do uzké skleničky a nakonec ještě přendával bonbóny -kdyby tušil, jak jsou dobré, asi by nakonec neměl co přendávat 😉

@filipal - tak tak emoce s námi cloumají - český výraz, u nás by se na mě hodil 😉 Školku, jak mi ji do konce roku nezaloží, tak jdu do toho 😎

ahojte moje respektujuce maminky, my sme dnes stipcekovali....stipce na pradlo som zapla na nizku snuru a maly sedel na detskej klasickej stolicke...dala som ich v harmonickej farebnosti...ako idu odtiene farieb...a vedla som pripla kosik so vsetkymi stipcekami a dalsi plastovy kosik prazny na hacik, take malicke kosicky...takze daval dole zo snurky, chcel sa naucit stlacat,... prekladal...no hral sa velmi dlho ...neskutocne...takze super zabavka...tesim sa...po mojej investicii do zebricky FP, ktoru obchadza a nechce si nanu sadnut, tak sa tesim ze hry su vsade... 😉

inak vas citam o socialnych stretoch a zasahovani atd...velmi zaujimave...samozrejme vsetko su to indiviudalne situacie a specificke, raz je dobre spravit tak a raz uplny opak spravit...socialne vztahy su rozmanite , neskutocne bohate, nestale... 🙂 ...netreba skutocne nejako sablonkovat...zhodnotit danu situaciu a tak konat , reagovat a pod...suhlasim necham tak, suhlasim , ze niekedy reagujem..zalezi od schopnosti nasej komunikativnosti, nasej asertivity, dobrej vole a vseobecnej empatie k ludom....to je bohaty diapazon...nechala by som to na nase skusenosti a intuiciu...ale nie som ani prilis ochranarska ale ani prilis nevsimava...
boze vase zkusenosti s MC, hlavne berenika a kubaka..vystrasili ste ma, hoci to tak krasne aj veselo viete podat...ja teraz vsetky nadeje socialneho dobra vkladam do MC...tak som zvedava...este sme neboli ..snad o mesiac...

@fem - osobně tě neznám, ale podle příspěvků soudě - ty do mateřského centra nechoď, 😀 alespoň ne do běžného. nechci MC nějak degradovat, věřím, že jsou i "friendly" MC, ale jestli chceš zažít antirabr a nabrat jistotu, že to, jak vychováváš svoje mláďátko, je správná cesta...zkus hledat .třeba budeš mít štěstí a najdeš příjemné MC

ja som bola v bratislavskych MCckach 2och, ale okrem cvicenia, co sme chodili, sme sa tam boli v nepriaznive pocasie vyhrat, takze to tam bolo ako na ihrisku. Mali sme stastie, ze tam bolo vzdy len par deti, takze nedochadzalo k bitkam o hracky + sme tam boli s Lalinou kamoskou, takze sa "vyhrali". Inak v MC sa mi podarilo dlhsie sediet ako na ihrisku. Na ihrisku musim pri vsetkom asistovat.

Inak dnes na ihrisku zasa Lalu prenasledovalo cudzie starsie dievcatko a chcelo sa s nou hrat, objimala ju, co sa jej samozrejme nepacilo, potom ju postrcila na smyklavke a tak Lala skoncila s placom pri mne a vyriesilo to az nadojcenie (pri tom sa upokojila a potom sa isla v pokoji hrat - teda tahala ma na "ui ui" a "hupi hupi"

@fem - snažila bych se minimálně volit MC s co největší hernou - co se týče plochy, pak na sebe ty děti tolik nenaráží. Ale moc zkušeností nemáme - jen ze začátku roku - to byl právě děs- malá hernička, plno dětí, třenice neustálé...Taky mi to stačilo 3x a dost. A pak až te'd - po tom monti klubu jdem do herny - je tam 1-2 dítě na cca 40m2, a hodně různých hraček, takže na sebe nenarazí ani náhodou...pro mě optim. Je to právě v době oběda, takže tam moc dětí není a pak už MC zavírají - takže snad i šance, že tam bude dětíprázdno i v zimě, až se tam budou matky s ratolestma houfně stahovat.

dievčatá, žienky, maminky...
čítam vás už niekoľko dní a neviem sa prestať čudovať, ako krásne a jednoducho a pritom premyslene a prešpekulovane sa dá jednať s tými našimi mrňúskami. dnes som si dokonca objednala RaR knihu. už sa na ňu teším...

ale aj tak by som vás rada poprosila o jednu radu... ak môžem.

naša malá sýkorka má momentálne obdobie, keď všetko - ale fakt že všetko dáva do úst... idú nám trojky - horné už sú von a spodné sa tlačia... ale ona dáva do pusy všetko od kedy si pamätám. ako to reišiť? neriešiť to mi nepríde moc zdravé - i keď imunitu si tým vylepšujeme 😀 😀 to je pravda.. aleeee... zasa úplne všetko ochutnávať nemusí, hlavne vonku... keď ju napomeniem, tak sa uvedomí. vypluje.. ale dnes som si po takej pol hodinke uvedomila že som asi 15x povedala "nie do pusky".. veď to potom nič iné to chúďa odo mňa nepočuje. aj som sa ju snažila rozptýliť vždy niečim iným.. ale čokolvek robíme - ona to musí ochutnať... obúvame sa,že ideme von - kým jej obujem jednu botku, ona už tú druhú žužle... klúče, noviny, káble, svetrík.. skrátka všetko - ako malý havko..

poraďte ak viete...

ďakujem 😉

@fem jeeej to musela byt krasna hra!
ked bol moj syn maly, neboli dostupne este ziadne hrazdicky a ine polotovary.... 😅 preto som musela byt velmi tvoriva.
mali sme dve doma vyrobene hrazdicky na ktore som vesala vsetky mozne predmety. dokonca som nejake zavesila aj na stahovaciu lampu. v kupelni sme mali na polici nad doskou na prebalovanie nafukovaciu loptu na gumke. syn si pri prebalovani kopkal...
kym nevedel sediet, vychadzky boli utrpenie, lebo sa strasne nudil a plakal. ale vymyslela som zlepsovak, odopla strechu, dala ho na brusko a uz strasne spokojny pozeral na svet.... 🙂 od malicka potreboval nadstandartne stimuly. vtedy sa dali zohnat knizky od prof. Svejcara (uzasne cvicenia s detmi) a dobre knihy od Matejceka..inac bola bieda aj co sa tyka literatury....
do detskych centier som nastastie nemusela chodit (lebo este neboli). 😝 😀 hlavne sme chodili do prirody.
ked uz vedel syn sediet ale slabo chodit, osvedcil sa mi bicykek s dobrou sedackou. dostali sme sa rychlo na rozne zaujimave miesta. syn v 4 rokoch poznal slusne liecive rastliny...

@samayka veru neviem ti nijako poradit. take problemy sme nemali... myslis, ze ide o zlozvyk? nepamatam si, v akom veku deti slinia a pod....

@samayka ahoj, no nevím, mě taky nic moc nenapadá. zkus jinechat, at si žužlá. já vím, boty nejsou zrovna to pravé, ale možná kdybys tomu zkusila nevěnovat pozornost, jen ji beze slova tu nesprávnou pochutinu vyndala z pusy, ale nekomentovala to, třeba by to přestalo být pro ni tak zajimavé. a nabízela bych jí do ruky něco, co může okusovat, jestli je při chuti, tak ovoce na kousání, křupky. ale napomínáním "nedávej to do pusinky" možná ještě víc provokuješ její chut to zkoušet, tak jen vydrž, však jí ty zoubky vyrostou a bude to ok.

knížku si přečti, jen aby tě nezklamala v tom ohledu, že tam nejsou návody, jak na batole, které dělá něco, co by se nemělo. je to o přístupu k lidem, obecně, naučíš se z toho, jak jednat s dítětem, resp.dospělým v klidu, bez hádek, stresů a boje o moc. každopádně držím palce, at jsou zuby co nejdřív venku, pak bude po problému. a možná to přejde v zimě, až bude nosit rukavice 😉 😉 😉 😉 .

no ja by som sa tych MC az tak nebala, treba skusit a vybrat si, ja napriklad s malym chodim od roka a stvrt do centra volneho casu a pokracujem stale lebo sa mi paci ako to maju zorganizovane, ked prideme maju deticky poskladanu tak drahu - tunel, debnicky, branu, mini trapmpolinu, kruzky...vselico po com mozu chodit a preliezat, to sa paci vsetkym detickam, potom spolu spievame a tancujeme - Misko sa sice nezapaja ale rad pozoruje a na hudbu reaguje 😉 skaceme na fit loptach a dvihame zo zeme rozne veci - to Misko ma velmi rad hlavne ked je na chrbrte a visi dole hlavou 😀, neskor je volna herna, nastastie je tam velka telocvicna kde mozu behat, maju odrazadla a vedla herna kde su smyklavky, hracky a pri stoliku aj nieco kresime a vyrabame. Pracuju tam s malickymi detickami ale aj teenegermi. Je to sice klasika ale beriem to ciatocne ako pripravu na skolku a kolektiv, maly ked sme zacali chodit viac sledoval ako sa zapajal a teraz po prazdninach zrazu vidim ako sa zacina zapajat, vsetko pozna a je tam uvolneny co ma tesi.

@samayka to obdobie davania vsetkeho do pusy sme mali aj my, aj dnes este sem tam ochutna vselico 😝
ja som to az tak neriesila, nechala ho pokial to fakt nebolo vonku nieco zo zeme a podobne a opakovala stale do pusinky patri len papanie, cajik a ine dobroty, viem ze rad ochutnavas ale toto by sa brusku nepacilo a mohlo by ta boliet, bolo to stale dookola, teraz uz je to menej aj ked minule som odbehla na zachod ked sme peciatkovali takym detskymi peciatkami a ked som prisla mal cast z nej v ustach, zelene ruky, zelene zuby vsetko 😀 😝 dodnes nechapem ze este nebol chory. Takze len vydrzat. 😉

@filipal - taky jsme jezdili s obrácenou boudičkou a malý na bříšku - dost dlouho. Protože sedět začal až v 11M, takže si hluboký kočár užil snad až do 9M, kdy už šel do golfek, ovšem v leže - pak se naučil přitáhnout a tak tam seděl se sklopenými zádi. Jinak smekám před vaší vynalézavostí - ten balének nad přebalovákem - škoda že ta diskuze neběží už dva roky...ale třeba ještě někdy využiju 😉

Náš nejraději tradil po městě, do lesa jsem ho nemohla dostat, nejezdí tam auta...až te´d se to lepší..

@samayka - no mě tak napadá leda- snažit se co nejméně na to referovat negativně - tedy neříkat - nedávej si to do pusinky, to se nežužlá...namísto toho bycho zkusila ji dávat nějaká kousátka, aby měla co kousat, když se jí tlačí zoubky a pak zkusit ji ukazovat - že bota je špinavá -. otočit ji a ukázat špínku, že špínka do pusy nepatří. Že z toho může bolet bříško a ukázat si, kde je bříško...je pravda, že malá je ještě malá...ale vlastně neexistuje ideální věk,kdy by už člověk měl začít vysvětlovat a kdy ještě ne...když budeš po pravddě vysvětlovat a pokusíš se o pozitivní znění (ne vždy to jde), tak malá začne dříve rozumět. Ale pokusila bych se udržet a moc k tomu žužlání nepřivádět pozornost. A't si to nezafixuje. Náš malý taky dává ručičku, prstíkÿ do pusy, když mu dorůstají špičáky...

Tak mě tak ještě napadl takový obecný dotaz - jaké máte doma hranice pro děti - co nesmí.
Někdy mám pocit, že u nás toho, co nesmí je hodně málo 😉

@blandik u nas detto 😉 maly sa pohybuje po celom dome, nikde nezamykame, vela veci robi so mnou takze mu dovolim aj zapnut pracku ked ideme prat, aj mikrovlnku ked nieco ohrievame, vysavame, samozrejme vsetko pod mojim dohladom, inokedy to nerobi, uz si zvykol, momentalne napriklad mame sklo, vazy atd tak vysoko aby nedociahol, sufliky otvara to je jasne, v zasuvkach su zaslepky, jedine co ma hneva je ovladac od TV ten by stacal neustale, snazim sa ho davat z dosahu ale obcas zabudnem. Inak je zaujimave ako sa deti naucia doma co mozu a co nie, lebo napriklad ked sme na navsteve tak kamoska pozorovala mojho maleho a robil uplne ine veci ako jej maly, otvaraj a studoval nieco ine a zase jej maly u nas nasiel take veci o akych moj Misko ani netusi. Asi to suvisi s tym co robime my a ako to zavedieme.

rozmyslam, ze cim bol syn mensi, tym boli hranice sirsie...., bola som teda dost benevolentna. dovolila som mu dokonca sediet na oslave v restauracii pod stolom(co moji rodicia tazko niesli) a postupne sa sprisnovali...a pribudali povinnosti.
myslim si, ze hranice deti potrebuju, len rozumne nastavene....

teraz si spominam, ze asi v piatich rokoch zacal vytvarat hranice nam. po byte sme mali cedulky s" dopravnymi" znackami:
zakaz bozkavania, zakaz chodenia do roboty, (neviem si spomenut na dalsie zakazy, tusim som si to niekde odlozila..) 😅

@zelmirka1 - máme to podobné...taky zapínáme spolu pračku, myčku a od té doby je pokoj - když se k tomu přiblíží a začne mačkat, stačí říct, že pračka je prázná, v myčce není dost nádobí a funguje to...My máme zákaz jen na počítač (a nemusíme to momentálně moc řešit, nevnímá to, ale divím se, jakože jej nezapíná) a pak na klíče od bytu, auta...v rámci bytu. Když vyjdem z bytu, tak si je někdy půjčí a zamyká...Od auta nedostane nikdy (jednu dobu jsme je dosti často hledali po bytě)...jinak snad ani nic jiného nemá..A pak máme ta pravdila, že některé věci jen u stolu - jako moje peněženka, lepidlo, šroubovák...A taky mě občas udivuje, že některé věci nechává na pokoji..asi ještě nepřišel na jejich supr využití.

@filipal - a měla jsi někdy pocit, že jsi měla být třeba přísnější, že ta benevolence mu uškodila? Doufám, že odpověď je NE 😉 Ty značky, co vám udělal - to je fakt sladké na co děti všechno příjdou.

@blandik
keby som mohla vratit cas, bola by som este tolerantnejsia....
predstavte si, ze po tom vsetkom sa mi zda, ze syn ma malo sebavedomia, sebaistoty....
deti treba sustavne chvalit do neba, povzbudzovat, podporovat...

@filipal - v 17ti letech se ještě hodně hledá, hledá své místo na slunci..stále se utváří...

Já někdy dumám nad tou toleratní metodou..a tak ve mě občas něco hryže - jakžože jestli ty děti ty boje o moc trošku nepotřebují, aby se naučily prosadit svou...když se máma s nima vždy dohodne, snaží se najít kompromis, děti si možná na to příliš zvyknou...možná to nepotřebují jako batolata /ale na druhou stranu, příroda to zařídila tak, aby dítě se od rodičů odpotávalo a co když právě potřebují v tomto období ta nepochopení, netoleranci, aby se naučili se vyrovnávat s frustracema, náladama...te'd stavím celou tuto debatu na hlavu...prostě mi jde o to, jeslti to tady má nějaký smysl a babotala si prochází svými obdobími vzdoru, pak přirozenou reakcí klasického rodiče je vzdor potlačovat - protože to jsou "normální" neuhlazené reakce dospělého člověka ve světle evoluce (boj o moc, přežití)...neděláme tímto trošku medvědí službu dětem - že je neučíme se prosazovat v domácím zázemí, aby pak byly připravé se porvat venku? Te'd jsem tomu asi nasadila korunu.

@blandik nie, pekne hodena rukavica do ringu! 🙂
dobre na to pozeras. clovek musi stale pochybovat a hladat pravdu.... a dokonca pravda sa meni.
ja som musela vo svojom zivote uz viac krat prehodnotit, dost zasadne veci.
myslim si, ze najnebezpecnejsia je ta strnulost, neschopnost pruzneho myslenia...

v podstate ide o to, nezametat svojmu dietatu az tak cestu. ty si ta, ktorej mezmedzne doveruje. cize budes stat pri nom
pri koniku, ktore mu obsadi cudzi chlapec, ale nebudes mu vybavovat nic....aj ked ta to boli a stala si sa svedkom nespravodlivosti. a nemala by si zasiahnut nie preto, lebo nemas pravo, ale preto, aby si pomohla tvojmu synovi ucit sa aj z takych situacii.

to, ze nebojujes v obdobi vzdoru so svojim dietatom mu pomaha k sebapresadzovaniu. to je spravne. potom nastane dlhe obdobie kludu, ked chce byt dieta tvoj kamarat, spolupracuje.
az pride puberta. druhe obdobie vzdoru, ktore je take silne, ze neboj, tam uz budes bojovat! to sa ani inac neda!
dieta musi zacat byt odporne, neznesitelne, aby sa dokazalo odputat od rodica a aby sme ho aj my dokazali pustit.
uz to nie je, ziadne rozkosne batola, ale pubertiak s vyrazkami, potiacimi sa nohami, neohrabany...(chudata)
ale musia byt take, aby to az tak nebolelo a nechali sme ich ist vlastnou cestou.

Bland, ja viem, moj syn este stale nie je "hotovy". potrebuje este par rokov, aby dozrel. asi je celkom fajn, to je to, ze ja sa na neho neviem pozriet objektivne.

@blandik my to mame fakt uplne podobne, pocitac tiez nedovolim nikdy, napr. penazenku mi rad vyklada pri stole,
som prekvapena ako dokaze vybrat mojich asi 10 kariet a dat ich spravne nazad.
Inak je normalne ze zvazujeme stale do je spravne a co nie, aj ked si myslim ze v konecnom dosledku nevadi ked clovek niekedy sa zachova inak, vychovavat sa neda podla sablony, proste reagovat prirodzene podla situacie, aj my dospeli reagujem velakrat inak. Ja tiez casto uvazujem ci tolko benevolnecie ci respektu ktore malemu davam nie je moc, hlavne ked mame den ze to moc nefunguje a som hotova ale nakoniec si vzdy poviem ze prve tri roky su najdolezitejsie a vsetko co mu teraz dam, lasku, sebaistotu, pomoc, respekt je to co ho pripravi na zivot. Ano da sa s dietatom bojovat ale preco, oni si niektore veci nedokazu uvedomit, ja si myslim ze ten pocit istoty od rodicov je strasne dolezity, naucit sa vyrovnat s negativnymi emociami je tazke aj pre dospeleho nieto este pre dieta, prave si myslim ze ked dieta je vychovane len prisne, zakazmi, trestami tak moc sebavedome nebude. Samozrejme sposob vychovy preveri az cas. Mozno to netreba brat tak prilis ukazkovo, mat zakladne principy, ktore dodrziavat ale kazda sitaucia a kazdy vek nas nauci novym moznostiam ako vychovavat.

ahojte, asi si potrebujem precitat tuto knihu lebo fakt neviem niektore situacie riesit bez patricnych emocii
uz fakt neviem co mam robit dcerka akonahle je hola pcha ruky do cikuli, nestaci dohovaranie, vysvetlovanie, odtahovanie ruky berie ako hru, ja odtiahnem ona da hned naspat, castokrat si tam da ruku a potom do ust, je mi z toho zle, furt ju umyvat dookola sa tieze neda, pri prebalovani jej ich musim nasilu vyberat . hrozny zlozvyk dnes som uz nevydrzala a nacapala jej po ruke ☹ fu nas je to najneriesitelnejsi problem 😖

@blandik ja si dovolím reagovať a napísať môj názor. Aj keď sa snažíme vo všetkom vyhovieť, tak tak sú veci a situácie, kedy to nejde a dôjde na hnev, sklamanie, frustráciu, zlosť, smútok a plač dieťaťa. Nikdy nevyhovieme na 100% takže aj tak zostáva určité percento, kedy sa to dieťa učí a v tých situáciách (však tuším aj tu to bolo písané) mu vlastne vysvetľujeme jeho pocity "viem, že sa hneváš, viem, že si smutný, viem, že chceš to a to...ale to nejde pre toto a toto" takže tu je ten princíp, kedy deťom vysvetlíme ich pocit a tu sa naučia pracovať a zvládať aj negatívne emócie a pochopiť čo vlastne prežívajú a prečo.

mile maminky, tak MC nam zavreli, ako jedine tu 😀 , takze dilema odpadava, a ja nebudem musiet byt moderna mamina, ale skusim nieco vymysliet aj z vlastneho pola,
@filipal velmi ma inspirujes, si ako moje druhe Ja 😉 , len to moje druhe ja je dost umlcane, tym nepraktickym , teoretickym prvym Ja 😀 ...takze dufam, ze sa trosku pohnem a priroda to ne neskutocne zriedlo poznania, zabavy, oddychu a nekonecneho pocitu harmonie...no a este ta socialita...viete po vasich prispevkoch som prisla k tomu, ze som az precenovala MC situaciu, trosku som to mala zidealizovane...mala som obraz , ze vsetko tam je mile a dobre a ziaden konflikt... 🙂 , dufam, ze nie sme najstarsi a za par mesiacov sa tu nieco v nasom meste vyvinie...
ale celkovo rozmyslam nad tym, ze ak chcem dietatu sprostredkovat vonkajsi svet, zivot a hladat cesty , aby nadobudol istotu...takto asi nie je len o tom presune, usecke MC-ihrisko-domov....a v podstate MC je trosku vykonstruovane miesto pobytu pre deti ...

@blandik nasa skusenost s hranicami...negativizovala som ruru na pecenie alebo sporak ako sa tomu hovori...uplna hlupost..nic nerespektoval...takze hovorim horuce, to chape a hned znakovo fuka a respektuje, ked sa vari, ak sa nevari. tak ma k nemu pristup...dovod zakaz pre zakaz jemu nic nehovori.ani neviem ci niekedy bude....nevsimam si, ked je tam a sa nevari...ale kontrolujem, vacsinou je tam velmi kratucko...misky pre psika som vyriesila tym ze ich naplnuje a krmi....ostatok asi ani nic ine..cast veci pozamykanych multizamkami, cast volnych...na multizamky...nik nereaguje skusa , skusa pokial sa na mna priamo neobrati, nijak to neriesim...maly si na to zvykol, od malicka, ze niektore veci sa otvorit nedaju...ostatne veci su volne pristupne...obsah je prebrany, niekedy som zamerne doplnala obsah do suflatiek...
dokonca ja mam aj sklo dole - umelecky objekt...a dost som na tom trvala, lebo to je moja srdcovka..maly to respektuje...naozaj...kazdy mi vravel, ze to mam schovat a maly s tym zije stale od narodenia...tak je mu to prirodzene...ostatne deti sa mi na to vrhnu. pravda...
elektronika ...tak skutocne odporucam nic nezakazovat...maly ju ovlada perfeknte, velmi jemne, chape aj funkciu gombiciek, vobec netrpi takym obsendantnym spravanim typu vypnut, zapnut...to bolo...
poviem vam nas postoj, manzel, si rad pocuva hudbu, ked pride z prace..takze maly isiel s nim...cela vychova bola v tom jemne, opatrne, pomaly...ak prilis zapinal televizor, presmerovali sme ho na cd, ak cd dokola vytahoval, presmerovali sme ho na zosilovac...teraz sa krasne uci co je gramofon....ono to trva par mesiacov...ale skutocne ziadne zakazovanie..maxi. presmerovanie, ina pozornost a povedat stop...a ideme robit nieco ine...
vysledok maly si dokaze zapnut hudbu sadne si do kresla a pocuva, vie si dat hlas...aj znizit...a to robi tak, ze tam ani nie som len ho pozorujem..v tomto mame pokoj, skutocne, ono je to robota neustalej trpezlivosti niekolkych mesiacov ale stala za to,...okrem toho ma vlastny magnetogon, vklada , vytahuje, pretaca a pusta kazety , vie sa aj nahravat..to ma v izbe...takze si uspokoji svoje potreby....
preco tak?
neviem, ale mne vzdy pripadalo zvlastne obmedzovat deti, ze to a to nesmu,ako rutinnu zalezitost, ako sa k detom pristupuje...ked respektujem dietatko, tak ho beriem ako osobnsot, ktora ma svoje emocionalne , kognitivne, socialne potreby atd...nejako sa potrebuje rozvijat, ak je pre mna samotnu hudba dolezita sucast zivota, tak sa snazim podobne nenutene implementovat danu hodnotu do zivota syna...tuzim, aby sme urcite veci zdielali spolocne...samozrejme nesnazim sa to vnucovat, ani to nemam v povahe...skor sa nas vela sam hra, a nijako nezasahujem do jeho aktivit, ani pozitivne, ani negativne...pokial viem momenty objavov, ktore vase dieta spravi samostatne bez nasho predchadzajuceho ukazovania, dirigovania a komentaru sa nedaju vratit spat...to je jedinecny zazitok prenho..napr. teraz mame tabulu s kriedami..samozrejme, ze trosku trpnem, ze maly zacne s tymi kriedami robit to, co sa primarne nema..ale nezasahujem, pokial ju neide prehltnut, to sa chvalabohu nestalo..alebo ..ak zacne kreslit a obrati sa na mna tak ho pochvalim, ak nie tak to nekomentujem...takze posledne si gulal kriedy vsade a skumal rozne fyzikalne zakony...samozrejme bez mojho komentara...proste tak...ked ho to prestane bavit, tak kriedy odlozim naspat na miesto...korigujem napr. pocet tych kried, ma dve...
domov ma byt miestom srdca, spokojnost, istota a bezpecie a nie manevrovaci priestor predvadzania nasich schopnosti moralizovania a pod.
co ucim doma je osobnu mravnost, respekt k ludom, k nam, k nemu , k zivym bytostiam, k psovi..ucim tieto hodnoty vzajomnych vztahov...a to vobec nie je malo, nikto mi nemoze tvrdit, ze ho "nevychovavam"....fakt, co sa tyka elektroniky sa sprava velmi distingovane...aspon ostatni to tak vnimaju..a to je prave preto, ze to bola trpezliva a dlha praca na uceni jemnosti zaobchadzania s vecami, jemnou korekciou a presmerovanim drobnych prstekov a vseobecne vztahu k hudbe...ak dieta pochopi, ze gombicek je preto, aby sme otvorili svet hudby, ktory sa mu paci je to super...nebude potrebovat samoucelne s nimi len narabat, nejako to bude kombinovat...

@blandik na tvoju zaujimavu reflexiu "struggle for life" napisem koment neskor, musim aj pouvazovat...zatial pa

v podstate, nemam pocit, ze deti k novym veciam pristupuju s nejakou agresivitou, s tuzbou znicit to..jednoducho skor so zvedavostou a mam pocit, ze az s baznou, k tym dospelym veciam, ktore akoby obdivuju...
takze mam pocit, ze az zakazovanim deti zrychluju svoje reakcie, a maju hrubsiu motoriku a rychlo, rychlo tu vec osvojit, ovladat, zmocnit sa jej a pod...ak nedate pocit, ze ta vec je zakazana...tak nebudu takto rychlo a hrubo narabat...ale treba veciam nechat urcitu "svatost" ja som vedela, ze deti maju mat odmalicka vedomost, ze niektore veci mozu len s asistenciou dospeleho, ale nie nejakym zakazovanim prikazami a vehementnym rozkazovanim...
aj ja vela veci neviem ovladat a rada sa naucim...myslim, ze deti su take iste..motorika je trosku menej dokonala, ale prave takymi to vecami sa rychlo zdokonaluje...az neskutocne...