Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
baby, prosim rychlokurz...prisli sme do obdobia, kedy je vsetko apriori nie a eee este skor ako stihnem dopovedat (aj napr. take obliekanie - Laurinka, ktore tricko si dnes chces obliect? Nie, eee a este aj vehementna gestikulacia - dnes tu pol hodku behala hola, kym za mnou prisla nakoniec s trickom - ze pomoc 🙂 )...takze ako to prezit, bez toho, aby som prisla o dusevne zdravie? 😀 viem, ze @blandik si to tu nedavno popisovala
inak - ked vysvetlujem, velakrat sa stava, ze vobec na mna nepozera a tvari sa, ze ma nepocuje alebo v podstate "ja tu nie som", pripadne sa zacne usmievat a taha ma do nejakej inej aktivity - ako na toto? trapi ma, ze neviem rozoznat, ze ci rozumie tomu, co jej vysvetlujem - pripadam si, akoby som vysvetlovala do vetra
ahojte, Miskov druhy den u opatrovatelky dopadol super, vobec nezaplakal, boli vonku, krasne tam spinka, paci sa mu valat v posteli, ma tam svoju perinu a vankus (to mu ona dala), spapal všetko co mu dala-pre mna neuveritelne, som strasne rada a verim ze to bude tak pokracovat. @blandik bude tam kazdy den lebo uz pracujem na plny uvazok, ale som velmi rada lebo je naozaj skvela, keby som ju nenasla ostala by som doma aj za cenu ze pridem o pracu. Ráno ho vozi muz, nastastie sa neponahla tak ked spinka maly dlhsie pocka kym sa zobudi a odvezie ho a ja si ho poobede vyzdvihnem.
@fem citam tie veci co sa nemaju povedat svojmu dietatu, urcite je to pravda, ale mne sa zda ze niekedy si to ani neuvedomime co povieme, tebe sa nikdy nestalo ze si zareagovala nie prave najvhodnejsie ? ja napriklad sa snazim vyhnut vyhrazaniu a prave tam mi to ujde...prestan lebo...veru riadnu trpezlivost musi mat clovek a hlavne ten pohlad ze dieta je ako dospely a tak sa k nemu spravat.
ahojte baby, chcem sa spytat ako idete na vychovu deti ak su trucovite.Nasho sme zatial nejako nevychovavali ale uz ma 18 mesiacov a asi treba nejako zacat. Je velmi trucovity, neda sa mu zakazat ani nebezpecna vec. Ked nieco chce skrieka, dupe, puci sa, reve...neviem ako na neho. Nechcem na neho stale kricat, nechcem aby z neho bolo nervozne dieta. Neviem ako na to...poradte.
@zelmirka1 super, ta tvoje dobrá nálada a spokojenost tomu jenom pomůže, tak jen tak dál🙂. pter jde zítra po svátcích poprvé do školičky, tak jsem zvědavá, povídali jsme si preventivně o tom, vypadá v klídku, tak uvidíme. už musím být v práci jendou týdně cca od devíti do čtyř, tak snad to bude klapat.
@prsky ja zatial len co mam teoreticky nastudovane, este nie s vlastnej skusenosti 😅 ale vraj vtedy zabera proste to "nieee" akceptovat, aby sa naucila, co to vlastne pre inych znamena, ked ona povie "nieee". Cize presne ako si urobila dnes: nechces? Nechces, dobre, tak ostan hola. A pripadne zopakovat navrh neskor. Vidis, ze nakoniec sama prisla. Mozno sa naozaj v tom veku deti ucia, co je to zapor, ako sa vravi, ze malinke deti zaporu nerozumeju, "nerozbi to" znamena "rozbi to". Ja som to urobila raz, ked som tu riesila, ako malej natiahnut vetrovku. Tak som ju raz surovo zobrala pomerne lahko oblecenu na mraz a na miesto, kde sa jej pacilo. Aj tam chcela byt dlhsie a kochat sa, aj jej zacalo byt zima, tak sme nakoniec rychlo utekali domov. Odvtedy uz nie je proti vetrovke tak zatata. Aj ked verim, ze neskor su tie vzdory drsnejsie.
este k tomu vysvetlovaniu. V poslednej dobe sa mi stale viac zda, ze ani s vysvetlovanim to zas netreba prehanat. Ak mi ide o vyvazenu komunikaciu, tak prilisne vysvetlovanie mi do toho nepasuje, je to prilis jednostranne, lebo ja som aktivny ucastnik a mala len prijima. To by ani mna na jej mieste dlho nebavilo. Tak zacinam stale viac spekulovat, ako jej umoznit aby si skusenosti ziskala na vlastnej kozi vlastnou aktivitou, namiesto pocuvania mojho vysvetlovania.
@johanka. inak aj moj postreh, ked je toho vysvetlovania prilis, dieta nezvlada, odchadza do stand by rezimu, presne ako pisala @prsky, mnohokrat je lepsie vyskusat na vlastnej kozi...samozrejme nie el. zasuvky, zima je v pohode. A tiez tak riesim, ze ked nechce hned no tak co, skusim neskor, namiesto toho aby som sa s nim dotahovala. Pripadne ak je to o obliekani tak vysvetlim preco sa obliekame, aby sme neprechladli, lebo bude soplik a potom nebudeme moct ist sa hrat k tomu a tomu kamosovi...to vacsinou zabarie
no baby, len lala je v stand by mode okamzite ako zacnem...napr...hadze vecer loptu na zem (cely den ju to ani nenapadne), tak jej poviem, ze uz svieti mesiacik a s loptou sa mozeme hrat zajtra zasa...len co zacnem, uz ma skleneny pohlad alebo ide vytiahnut nieco ine, co by mohla hodit o zem 😒
@prsky narychlo, co dnes tiez riesim 🙂 , su otvorene moznosti vyberu..na ktore sa neda akoby odpovedat ano, nie...napr. chces si obliect najprv tricko alebo nohavice...ak nie tak funguje len to co opisala @johanka to znamena prirodzene dosledky...deti sa tak naucia "na vlastnej skusenosti"...prosto je zima...nechces tak neskor...potom skusit ponuknut nieco ine, napr. mozeme zatial precitat knizku, potom sa k danej rezimalnej veci vratit...
opat zalezi od situacie aka je nutnost , toho co chces...co nasleduje...ak ide o ritualne veci a pod. cize fakt vela zalezi aj od situacie...ale tak ako pisala johanka...akceptovat jej nie...ale je dobre to nasledne vyslovit zmysluplnou poziadavkou...preco je nutne sa obliect...opat nechat cas...mozno preorientovat sa na nieco ine, co je milsie...nechat cas a opat sa vratit...dolezita je emocionalna neutralita...aby ta to nefrustrovalo to jej odmietnutie...je dobre nielen akceptacia ale aj take laskave porozumenie...ono to tak ide lahsie...
co tak makka lopta... 🙂 je to tazke, zalezi od toho, ci je schopna kooperacie, ci by ste si spolu nemohli vybrat vhodnejsiu hracku, alebo presmerovat aktivitu na spolocnu hru...
@zelmirka1 tieto veci su fakt zasadne...pre mna je najvacsim problem hranica medzi citovym vydieranim ani nie tak vyhrazanim...ci je len dosledok opisu ze sa mi fakt take spravanie nepaci alebo uz manipulacia....inak som vdacna, ze jestvuje moznost opravy, pretacania pasky alebo jednoduche ospravedlnenie...
@prsky myslim, ze tobude prave to obrnenie sa...niekedy mi to maly robi tiez, preto som musela zvazit kolko vysvetlovania zvladne a kedy to proste necham tak a skusim znova, pripadne odignorujem...to uz ako ked si predstavis pubertiaka ako zacne prevracat ocami, ze bozemoj zase polhodinova prednaska. A vecer od unavy robia deti vselico, nie preto aby nas nahnevali, ale uz fakt nevedia co so sebou, inak moj maly ked uz je strasne strasne unaveny zrazu prepne do takeho stavu, ze ma energie za styroch, skace, beha, ziape, rehoce sa, no ako sialeny...potom som sa docitala, ze treba odhadnut kedy uz proste treba ist do postele, vela krat si maminy myslia, ze po okupani im deti akoby oziju, ale to je presne to, ze ich to praveze tak zmori, ze takto prepnu.
@fem teba som sa chcely spytat, ja neviem ten rezim, mne to pride strasne take autisticke, minimalne ja by som sa zblaznila keby som mala nejaky rezim, ja musim mat stale nieco inak a maly tiez, kazdy den vstavame ked proste vstaneme, ideme von kedy stihame...a spat tak okolo 8, podla toho ako je unaveny, no nejako netrvam na tom, ze presne vtedy a vtedy si v posteli, ci robim zle?
teda malá, nie malý, Lili, maleho mam na rukach tak pisem somariny
@jachacha podla mna je to individualne - ten rezim. my napr. mame dost dosledny, vyhovuje to mne a snad aj malej, ale to tiez neviem, ci preto, ze je taka povaha, alebo je proste od mala uz na to zvyknuta. myslim, ze je dobre aspon zhruba ako taky rezim detom urobit, napr. ked vstaneme /jasne ze nie na budik/, ranajky, ideme von, varit, spat, zase von, hra a vecerny ritual - ten my napr. nemame uplne vzdy rovnaky, hoci sa snazim, aby bol.
no podle mě vysvětlovat hodně - ale tak max 2-3 věty. Ne dlouhé mentorování, jen stručně. A v určitých situaích opakovat stejné věty - venku je zima, potřebujeme čepici. JInak u nás to taky trvá "věčně" - věčně odcházíme z domu, protože právě před oblíkáním v předsíni si s něčím začně "intezivně" hrát a neslyší, nevidí...ometá auto od sněhu věčně...v autíčku v obchodě sedí věčně...tak jsem si přišla na to, že namísto vyhrožování - že já už jdu...kladu důraz na to, že jsme tu spolu a že se musíme spolu domluvit - já už chci jít a on zůstat...tak jak to uděláme? a navrhnu nějaké řešení - ještě jednou tě posadím do auta a pak jak vylezeš, tak už půjdeme ...docela to funguje...sice ani pak až tak nechce, ale už je na to připravený...a líbí se mi ten důraz na spolupráci namísto toho, že bych ho ¨prostestně nechala doma samotného...
A nedávno se mi stalo v obchodě to, že mi ač jsme se předem domluvili utekl z obchodu na místo, kde jsou taková ta autíčka na peníze - já za ním nemohla, on samozřejmě "neslyšel", a já jsem to musela celé oběhnout přes pokladny, neviděla jsem na něho....no vytáhla jsem ho před obchod...a nakonec jsme se domluvili, že půjdem znova do obchodu, že spolu nakoupíme, spolu zaplatíme a pak půjdem spolu na autíčko...a tak jsem ho pak ocenila, že to na podruhé zvládl...a malý byl na sebe "hrdý", že to jakože zvládl...
Režim - mám ráda režim, ale poslední dobou bojkoty malého mě docela nutí se zamyslet nad smysluplností. On třeba nemá problém se po jídle umýt - tam vidí jasnou smysluplnost...ale ráno se umýt po probuzení nebo večer před spaním - to jde ztuha...osvědčuje se mi ho v obdobích silnéh vzdoru, kdy všechno je problém, prostě nechat být...a pak jak se zase zklidní, tak opět zajet do starého režimu...jakoby rozvolnit režim, ale následně opět nastolit (taky právě v období klidu se s ním dá jinak jendat, tak není až takový problém, aby se ráno umyl...).
@prsky - já mám velmi často pocit, že se vůbec nerozhoduje...že se jedná o nějakou jasně režimovou věc, že se má třeba převlíknout z pyžamka a nechce, tak mu řeknu info a on nic, klidně si tam hraje a hraje a úplně to ignoruje...ale i tak si myslím, že se jendá o dlouhodobé cíle a že prostě jednou se začně sám rozhodovvat...tak jako dneska mi většinou nedá žádný návrh na otázku - co s tím uděláme...ale tak za rok si myslím, že už určitě bude něco plodit...asi jde i o to, aby si děti zvykly, že mají možnost o sobě rozhodovat...a že to může mít důsleky...
a ty důsledky - malý si občas nechce nechat nasadit rukavice a stačíla pak zkušenost, že venku spadl do sněhu a pak zase chtěl nasazovat...ale po nějakém čase, kdy to šlo v pohodě, tak posledních pár dní opět nechce..takže to chce asi i vícenásobnou stejnou zkušenost...NO, snažím se, když mě vytočí, aby mi v hlavě blikala kontrolka - dlouhodobý cíl 😀
😉 petr se ted obrnil proti mé snaze něco mu vysvětlit, pokud to nechce slyšet, naprosto smysluplně, logicky a fakt důrazně říká (pro něj složitou) větu: něcooooo dělááám teeeď......
No jako bumerang se mi vrací to, co dělám🙂)), on přesně čeká, že na tuhle hlášku nemůžu zareagovat jinak, než s pochopením - a taky to tak je. Podezírám ho, že čte po večerech RaBR.
A řád petr miluje, nevadí mu jakékoliv změny prostředí, je přizpůsobivý, ale jeho vnitřní hodiny měří na minuty, jeden čas jsme mu říkali časovaná bomba. Opravdu pořád stejně usíná, vstává, dokonce si naladil i noční čůrání na stejnou dobu, bez ohledu na to, kolik pije, co jí.....úplně mě to někdy vyvede z míry, prostě slyším, že se hraboší čůrat, je 02.10, druhý den je 02.30, třetí den je 02.15...nechápu, už se s manžou smějem a podel něj tipujem kolik je. Kdyby neměl kde usnout kolem půl jedné poo, tak s ním nebude řeč... 😉 😉 😉 . Ted v zimě tomu hodně podřizuju program, vím, že je mu tak dobře, že je tak spokojený, tak denně poo jsme někde, kde může v klidu spát, doma, u babiček....v jesličkách 😉 .
Tohle naladění je myslím hodně indivindi, dá se sice částečně ovlivnit, ale nelámala bych to přes koleno, zkusit, co prtěti vyhovuje a spíš se řídit jeho potřebami, než "jak by to mělo být".
smiem sa na chvilocku pri vas zastavit? Citam vas uz dost dlho a je to pekne citanie, poucne aj na zasmiatie, prave si ma @berenika39 rozosmiala, deti su velmi vnimave. Len on ti to nevracia ako bumerang, on si to v tej svojej malej hlavicke spracuje a vrati sa to uz pretransformovane 🙂. Prave to je pekne a aj tazke pri vychove, ze deti nie su presne zrkadla, ale daju do vsetkeho svoj vklad, to svoje vlastne specificke. Moja dcera je uz velka a u nej sa mi metoda vysvetlovania a zdovodnovania osvedcila, s odstupom casu teraz ona sama ocenuje ten pristup, pristup ako k rovnocennej bytosti, ktorej su umoznovane samostatne rozhodnutia. Urcite to stoji za to, aj vymyslat protifinty, ako uplatnovat rabr, ked dieta vymysla finty, ako ho vyuzit vo svoj prospech 😉
@inkinka hezky napsaný 😉
Věřím tomu, že se to vrátí, teď to není poznat, ale pomalu s tím, jak víc a víc mluví, může se lépe vyhádřit, je to fakt strašně moc zajímavý. Dřív jsem odhadovala, z čeho je rozladěný, ted mi to řekne. Co mě trochu vyvádí z míry je to, že fakt někdy říká to, o čem je přesvědčený, že to na mě zabere, i když to není pravda. Jejich způsob přemýšlení mě fascinuje. S prvním synem jsem nic takového neprožila, letělo to jako voda a o moc jsem přišla. Ale oba jsme se narodili na štastný planetě, takže jsme to zvládli 😉 😉 , jen ted mám o 100% zážitků víc, nebo si to alespon víc uvědomuju 😉
@inkinka jinak tady jsou dveře otevřené stále pro každého, piš,čti, podle chuti🙂.
@berenika39 tiez som sa pobavila 😀 aj nasa na nas take argumenty vytahuje, ked daco chce ci nechce. s manzelom tak vtipkujeme, ze je ako advokat. ale to bude asi aj povahou, aj mna volali v skolke, ze "stara pravda" 🙂
tak jsem nás vytáhla už z třetí stránky - tak jak se máte? Co dětičky?
ahoj, dobře, že jsme se neztratily🙂))
no, řeším neřešitelné🙂))). ostříhat - od holiče jsem odešli s nepořízenou, ječel, nechtěl, omluvila jsem se a odešli jsme , nevadí. dneska - přeočkování mmr, bitka, plakal, pral se, nepomohlo jakékoliv vysvětlování předem, bál se....ale potom po deseti minutách jak sluníčko...mrzelo mě to, ale nešlo to jinak. no a to nás čeká ještě v lednu zubař....jak na to???? doma se tváří, že to chápe, hrajeme si na doktora, posloucháme srdíčko, hledáme zoubky..ale ta situace na místě, ta ho přemůže.....už teď se bojím, až půjdeme k zubaři....a vím, že tam potřebujeme jít. odložit to můžu, ale nemyslím si, že by to za dva měsíce bylo jiné...jak to děláte?
děkujiiiii a přeji všem hezký večer.......
@berenika39 😀 nemame rovnake deti?...u nas pomaha, ak druha strana tiez akceptuje respektujuce spravanie, vacsiu davku trpezlivosti a hlavne neuponahlanost...je to skutocne neporovnatelne, ak to tak nie je..skor je kooperativny, emocie nie su tak burlive aj skor sa upokoji...je treba vraviet pravdu...tiez bezprostredne pred zakrokom, a cely cas vyjadrovat spoluucast a priamo vyjadrovat pocity: boli ta to, je to neprijemne a pod....tiez zachovat kontakt, aspon dotyk rukou, tiez ocny kontakt...inak je to normalna a prirodzena reakcia...len nejake verejne posudzovanie nas tlaci do formy, kt. nie je prirodzena, extra v nasom prostredi, ktore je zatazene minulymi formami vztahu lekara a pacienta...ale to je potom rezignovanie osobnosti na bolest, ublizovanie a to nie je vobec prirodzene...co sa tyka strihania 😀, mame za sebou 2 pokusy doma...viem, ze to neskor s pochopenim prejde, s istym vekom, tiez je dobre stavit na neskutocne trpezliveho cloveka, aspon na prvy krat...hlavne pomaly...sok ani rychlost nepomaha skor to zhorsuje a vedie k fobii...
v inych krajinach, kde deti nemaju take fobie z osetrenia, je detsky lekar nieco medzi klaunom a lekarom...ale tam je tradicia nadradeneho vztahu lekara a pacienta uz davno pase...je prirodzena pre obe strany...
inak pravdepodobne fobia z detstva z osetrenia vedu neskor k apatii k lekarom aj v dospelom veku, co ma za nasledok smutny fakt, ze mnohokrat ide o zbytocne "nepovsimnutie" choroby...odmietanie osetrenia vseobecne...
@fem ako vždy zasa veľmi inšpiratívne. Presne niečo podobné som riešila poslednou dobou. Nevyžiadané dotyky a prehnaná pozornosť na dieťa, ktoré ho to otravuje potom reaguje piskotom, mraučaním. Synovec takto veľm často provokuje dcérku, proste pchá sa jej, hladkať ju chce, vlasy chytať ona je na to alergická jačí, mraučí... tak som mu jasne povedala, nech ju nechá tak, však vidí, že jej to vadí....samozrejme reagoval tak, že "tak si ju zatvorte niekde mimo dosahu ľudí, keď sa jej ani dotknúť nemôže človek". 😠 😠 ale je to chlapec adolescentom veku..tak to tak aj beriem. Ale niekedy reaguje aj na dospelého človeka takto, len dospelý človek sa tak skôr uvedomí a nechá ju tak. Niekedy až prílišná pozornosť tiež nerobí dobrotu.
@fem ahoj a dík...co řádka, to pravda🙂. petra znám - to vy taky svoje prcky - jak svý boty🙂. když mu bylo pod cca 20 měsíců, bylo ti jiné, mmch u holiče už byl jistě 4x a v klidu, se srandou, fajn paní stříhačka..měl pak hezkou hlavu🙂)), prostě to šlo v pohodě! ale jako vžycky - jak je ta písníčka - časy se mění🙂. ted kamkoliv přijdeme, potřebuje čtvrthodinku na pomalé rozkoukání u mě za ruku. vím to, skoro vždycky to jde. osmělí se, nabere jistotu, všechno a všechny si prohlédne, vyhodnotí situaci a pustí se do světa. je to vždycky stejně. jen u toho lékařa na to není prostor, čekárna narvaná k prasknutí, všudypřítomná nervozita, to nepřidá. a pak to nemůe dopadnout jinak. potřebovala jsem se lékaře ještě poptat na něco, nepovedlo se. sundat triko, otázka "je momentálně zdravý?" a injekce, bitka, odchod.
A podotýkám, že máme fajn lékaře, moderního, poradny probíhají super, v klidu, nechá dětem svobodu🙂, nespěchá. Očkování na běžícím páse je něco jiného, asi to nezměním. 3patně je, že si to petr bude pamatovat a příště bude zase nepříjemnost.
Nevím, jeslti koukáte na Sama doma, já občas, a náš pan doktor tam minulý týden byl - odpovídal na otázky maminek, bylo tam pár vstupů, obecně o pediatrii, jmenuje se MUDr. Neugebauer, jooo a je to sympaťák 😉 😉
@basika tohle je asi všude, už se mi podařilo přesvědčit příbuzenstvo, že ničemu neprospějí, když se okamžitě na petra vrhnou - pocééém, ty moje nunutututu já si tě ponuchnám, at si tě užiju, pochováme chlapečka - ženy, mě naskakuje vždycky vyrážka🙂. vede to k tomu, že je petr odmítá a nechce k nim ani později. ale už se to zlepšuje, pomalu chápou🙂
@berenika39 - my máme jen jednu zkušenost - šli jsme na očkování a já jsem mu říkala, že ho paní doktorka píchne takovou jehlou, že to může být nepříjmné i trošku bolet, ale že je to potřeba proto a proto...a že tam budu pořád s ním, ale bylo to na podzim, tak nevím, jestli ho více nuklidnil můj ton - každopádně v ordinaci jsem ho měla na klině, doktorka se snažila se mnou navést hovor o něčem jiném, ale tak nějak jsem ji ignorovala a pořád mluvila s miškou - že vidíš, tady má sestřička tu jehlu a tady do ramínka tě píchne a jsem tady s tebou...a ta doktorka taky pak zvolnila a přestala se mě ptát..jakoby se naladila na naší vlnu...a nevím jakým zázrakem, ale malý ani nehlesl při té injekci..vůbec neplakal...byla jsem z toho uplně paf...Tak snad zkusit takhle, že ano, může to být nepříjemné...
Ale asi jde o to, že před tím nebyla negativní zkušenost, kterou by si pamatoval...jak jste psaly o stříhání - tak stříhám já - většinou u krtečka, se svolením...ne vždy ho dá...ale nakonec to tak nějak vyjde, musí být trošku mimo sebe...ale nám zas nejde už několik měsíců mýt vlásky...prostě se nenechá......tak je bohužel myjem tak, že ho ve vaně hladíme po hlavě, mokrou rukou - tak aspo'n tak trošku a chystáme se s ním do nějakého aquacentra, aby se nám tam podařilo mu ji aspoň pořádně namočit, když už ne umýt...ale musím říct, že u holiče si ho nedovedu představit, že by nechal cizího člověka mu dělat něco s hlavou...Tak hodně štěstí...
@berenika39 - jsem někde četla, že kolem 2,5 let se děti opět dostávají do stavu silné separační úzkosti, tak možná i proto ta změna u vás...U nás lékařka očkuje i v poradně, možná se zkusit příště domluvit pod nějakou záminkou, že vám ten termín nesedí, jestli by jste mohli v poradně naočkovat a nejprve probrat ty věci a pak přistoupit k očkování...já vím, radí se snadno, u lékaře je pak ta praxe...
este mam chvilu cas, Kubo necakane zaspal, niekto sa pytal ake to je s dvomi detmi praktizovat rabr, za seba mozem povedat, ze bez rabr sa to neda vobec. Ja som tak nejak k tomu prisla ked vsetko nejako zlyhavalo a dcera ohluchla, totalne sa obrnila voci zvysenemu hlasu, zakazom, prikazom a dni boli pre nas len kopa nervov, vtedy som si povedala, ze hej, ved takto to nemoze fungovat, nieco robim zle. Som absolutne proti teles. trestom, to akoze neni o com, takze to u nas nebolo, ale proste ta stara klasicka vychova...no ale od prveho dna ako som isla na to inak je to super, mam ich doma oboch, dcera nechodi do skolky ani jasli a zvladame. A stihame aj vysvetlovat a vysvetlovat a vela vysvetlovat. Co sa tyka toho upratovania nazor taky ako @fem, ked sa jej chce pomoct, ok, ked nie tiez ok, mne sa vacsinou uz vecer tiez nic nechce a kludne vsetko necham tak na rano...a manzel mi zatial nepovyhadzoval nic 😀 A este ked sa Liliana nechce obliekat, ked ideme von, beriem to asi tak, ze ok, lili, my ideme s kubkom von, nemusis ist s nami ak sa ti nechce, kludne sa tu hraj a my potom prideme...v tom momente vystreli a bleskovo je oblecena. Uz bolo aj tak, ze som ju asi 5 minut nechala a odisla (z rod. domu na dvor) prisla som dovnutra, ona sa hrala tak som jej porozpravala ako super bolo, co sme videli a ze ci nechce ist...jasne ze chcela. tak sme sa obliekli a isli znovu. Alebo dobehla von za nami, ze ide. Jaj, ale zlate su tie deti nase, ze?