Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@divoska Taky si dělám poznámky 🙂 a docela mě to i bavilo, připadala jsem si jak zpátky na vysoké 😀 aspoň člověk úplně nezakrní.

Holky a četla jste některá knížku Nejšťastnější batole v okolí - Harvey Karp? Hodně mamin jí chválilo tak jsem se do ní pustila, ale moc mě to nenadchlo. Snažím se brát malou jako parťáka jako sobě rovnou a ta myšlenka, že je to malý neandrtálec mě nějak moc nesedí, i když vím, že to tam není bráno nijak hanlivě nebo tak. Ale některý věci jsou tam fajn.

@columbia sak to ze ja si este teraz mgr dorabam plus x dalsich knih popri tom citam takze neviem co skor 😀 hentu knihu nemam, ale viem ze ta metoda existuje, zrovna som to minule googlila na youtube. aj ked na nase deti uz je asi neskoro, a zvazovanie do zavinovacky ja moc nemusim, ale inak to vyzeralo celkom logicky aj fungujuco. zaujalo ma aj to ze on ssssss robi do ucha bez prestavky, zatialco my mamy zvykneme robit sss ssss ssss 😀 ale mojho maleho slona mad dole bruchom na ruke aby tam aj vydrzal moc nehrozi. takze urcite ani starsie dieta predpokladam. aj kd viem ze ma najstasnejsie miminko v okoli a tusim potom este aj batole.

Jé já jsem ráda, že se to tu zase rozběhlo, tu situaci kolem kubaky a ostaních trochu sleduju a je mi to líto, její názory byly fakt přínosné
@bubelko tak to co popisuješ ja jako u nás se starším... a popravdě vůbec nevím, jak na to reagovat. Když mi řekne, že mě nemá rád, tak mu odpovím, že já ho ráda mám a vím, že on mě má taky rád, ale že se asi kvůli něčemu zlobí, ale že já bohužel nevím, kvůli čemu... neustále chce něco nebo někoho zničit, být nemocnej, zlomit si ruku atd. asi tím vyjadřuje svoje strachy, je pravda, že já mu často říkám, že něco nemá dělat, nebo si může ublížit, bráškovi atd. ... asi si na to musím taky dávat pozor, ale zase ... jak mu říct o nebezpečí? a on opravdu dělá někdy dost nebezpečný věci

Jej holky to je prima, ze to tu neusnulo 🙂 Hodne me mrzelo, ze nemam kde cerpat, s Kubakou sice kecame jinde 😉 ale uz to neni o RaBR... jinak uz sem krome jedne terminove a jedne kojici diskuse uz v podstate nechodim, ale jestli to zase rozjedete, tak dam jeste konovi sanci 🙂
Ja vas moc rada cetla a ted zrovna se dostavame do veku a hlavne situaci, kdy to zacina byt hooodne aktualni, tak se budu brzy i ptat... 🙂

O co presne islo vlastne u kubaky? Viem len to, co som si precitala tu na poslednych strankach. Podla mna kubaka pisala dobre. Sice som s jej nazormi nie vzdy suhlasila, napriklad ohladom dojcenia si teraz spominam, no i tak som si ju vzdy rada precitala. Co take nevhodne pisala, ze ju museli zrusit?

@columbia aplikovat rabr v plnej parade tak, ako to citas v knizke, to sa naozaj da asi az ked sa da s detmi rozumne rozpravat. Ale nemyslim, ze je skoro zacat uz teraz, sama hovoris, ze ti vadi to prikazovanie a zakazovanie. No ak dietatu povies "nelez do tej mlaky", zrejme predpokladas, ze takemu pokynu rozumie, inak by si to nevravela. A ak rozumie niecomu takemu, tak porozumie aj alternativam ako ich navrhuje berenika. Ak dieta napriek tomu vojde do mlaky, nebude do preto, ze by ti nerozumelo, ale preto, ze tam chce vojst. Tu asi na strane rodica prichadza nutkanie zacat mu vysvetlovat, preco nechces, aby isla do tej mlaky. No pri tak malych detoch je podla mna na nejake komplikovanejsie vysvetlovanie naozaj priskoro. Su sice deti, co velmi dobre reaguju aj v tomto veku, ale to budu skor vynimky. Podla mna je vhodnejsie umoznit dietatu ziskat co najbezprostrednejsiu skusenost. Namiesto vysvetlovania, ze bude mokra a bude jej zima, nechat ju, nech si to zazije na vlastnej kozi. O tom rabr je, nestavat sa do role autority, ktora stale rozhoduje, co je spravne a co nie, ale nechat dieta, nech si samo okusi nasledky svojho konania, dozriet len, aby si neublizilo.

@columbia - ahoj, právě takto malé děti potřeubjí onu pozitivní formulaci, protože ještě přemýšlejí v obrazech - věta - nelez tam - dítě vidí, jak tam leze a udělá to..navíc neslyší ten zápor Nelez, ale pouze lez...takže se dětem (i těm ročním, jakmile začínají rozumět) určitě má říkat, co mají a můžou udělat a ne, co nemají dělat /při tom kolikrát ani dospělý neví, co má dělat, když slyší jen to, co nemá...). Mě se právě v tom věku po roce osvědčilo popisovat všechno dopředu - venku - ještě než malý uviděl - tady je louže, dá se obejít a boty zůstanou suché...Když tam chtěl vlítnout, tak - můžeme tam hodit kamínky, klacíky...Takže určitě od mala, a pokud možno pozitivně, i hranice nastavovat v obodobí klidu

@berenika39 - hlásím se do služby, budu moc ráda, když to tady zase ožije, taky mi moc pomáhá 😉

@bubelko - člověče, takový slabší odvar máme taky - zatím to je v rovině -bojím se, mám strach, máma bude hlídat auto, aby ho nikdo nezval, a pak nechci babi, babi prýč domů...Mě to všechno příjde jako fáze, která příjde a pak odejde...podle mě ty otázky - proč nechceš, nemáš rád - nevedou nikam, protože na to dítě neumí odpovědět. Asi bych to spíše viděla přes ty emoce - že parafrázovat to, co říká a zkusit k tomu něco přidávat - říkáš, že mám jít pryč, asi máš k tomu nějaký důvod....a počkat, co on na to...Třeba náš malý, jak začne, že se bojí něčeho (teď se bojí furt), tak se mu to nesnažím vyvracet - nechám ho při tom, že říkaš, že se bojíš v koupelně...A ledy že by ty projevy byly nějak neúnosné - tak zkusit popsat ty jeho emoce - asi tě bráška někdy pořádně štve...chápu to. Ale víš, když mu řekneš, že ho nemáš rád, tak pak může být z toho smutný..možná by pomohlo mu říct, co ti přímo vadí..nebo ho navést, že se to dá říct jinak...

@reruna - na to, že ti malý děla nebezpečné věci a ty mu maluješ scénaře - problém je v tom, že se velmi málo kdy stane to, co jim říkáme - že nelez tam, spadneš...tak pak ty děti tomu nepříkládají takovou váhu a říkají si - hm, to mi říká často, že se mi něco stane a nic se mi nikdy nestane...a už pak neslyší a neřídí se tím...Možná mu zkusit říkat, co může dělat nebo jak to má dělat nebo že to může dělat s tebou nebo mu říct - to je už dost vysoko (a zkusit to nechat na něm)...a vyhnout se té predikci následků typu spadneš, uklouzneš...Je pravdou, že náš je v tomto hodně opatrné dítě, ale zase nechávám na něm téměř vše, jen mu občas řeknu, že je to hodně z kopce, že tady jezdí auta...docela to funguje, malý si zkouší, co ještě ano, a co už ne...a já jen sleduji, ruce připravené k zásahu... 😖

Ahoj holky, tak včera jsem napsala, že zatím žádné velké problémy nejsou a dnes to tedy stojí za to. Už se mi chtělo i brečet nad tou bezmocností. Byli jsme venku a jdeme se podívat ke kašně, říkám, že si sedneme nebo postojíme na kraji, aby viděla a že budeme jen koukat. Né ona chce ve vodě dělat cáky a chce mi tam skočit. Tak vysvětluju, že voda je ještě studená, že to je na koukání....no nic, řev a řev. Akceptovala vodění za ruku přes silnici, dávala si pozor a dnes byla jak utržená ze řetězu až dostala na zadek, protože mi na hlavní málem vlítla. Další situace doma, vždycky následuje děsné přemlouvání a vysvětlování mytí rukou, když ji dostanu do koupelny, chce se mýt sama....ok, klidně, jenže ona pokaždé strčí mýdlo do pusy☹ dál si poslední dobou připadám jako otrok, musím sedět, kde ona chce, nemůžu jít zkontrolovat vaření, až po dlouhém vysvětlování, zpívám písničky, nad každou vrtí hlavou že tu ne a když teda přestanu, protože už nevím, co zpívat, tak řev a řev. Asi je to určitě normální, ale na palici to je 🙂 tak jsem se musela vykecat a je mi hned líp. Máte nějaké rady, jak na to mytí rukou a vůbec celkově na to, co teď zažíváme?

@blandik no ano, já vím, většinou se opravdu nic nestane, ale snažím se alespoń neříkat už pozor spadneš, ale pozor, je to vysoko, mohl bys spadnout a ublížit si, fakt se snažím, jasně že mi to sem tam ujede, ale nevím, jestli on si uvědomuje ten rozdíl... no a hlavně při dvou dětech bohužel vždycky ty ruce připravené k záchraně nejsou, leda bych se rozdvojila, takže nechat ho dělat vše co chce, to bohužel nejde a taky není tak opatrný, jak popisuješ svého Mišku. Mladší je bohužel ještě větší šídlo, takže když se oba dva dostanou do ráže, tak opravdu nevím, koho mám zahraňovat dříve, kvůli tomu jsem ve stresu a pak bohužel křičím příkazy - nelez tam, nespadni atd. začarovaný kruh
@misule82 to co popisuješ známe asi všechny, takže jo, je to normální, podle rabru bys např. při umývání rukou měla říkat ne poj´d si hned te´d umýt ruce, ale třeba něco jako - když přijdeme z venku,tak si umýváme ruce, abysme byli čistí atd.... a při tom ji dovést k tomu umyvadlu a pomoct s umýváním a já říám třeba básničku - to jsou ruce, to jsou dlaně, mýdo s vodou patří na ně, a po mýdle jídlo a po jídle zase mýdlo. při umývání zubů zase - čistím zoubky řízy řízy, a´t jsou bílé jako břízy, vpravo vlevo, vředu, vzadu, horní a pak dolní řadu, ať jsou bílé jako sníh, ať má každý radost z nich, klukům se to líbí a někdy si ani nevšimnou, že se umývají... a taky hodně pomáhá neustále něco klidným hlasem vyprávět - co děláme, proč to děláme, co jsme dělali, co budeme dělat atd. prostě co tě napadne, všechno komentovat... Co se týká utíkání do silnice mezi auta - tak tam jsem taky nekompromisní, to je prostě životu nebezpečné a plácnutí po zadku by v tomto případě schvaloval i psycholog Matějček, který je jinak samozřejmě proti tělesným trestům

Ohledně toho mytí, hlásím to už před tím, než se dostaneme domu. Několikrát zopakuji, že se nejdřív svlečeme a pak si jdeme umýt ruce, žádné příkazy. I se snažím říkat, aby byly čisté a tak. Ale když jí chci vzít, hned zdrhá a je to na dlouhé lokte. Tu básničku zkusím, třeba se jí to bude líbit🙂 zoubkovou taky říkáme, ale občas je to taky dost boj, aby si ode mne nechala ty zuby vyčistit....
Ale teď mě napadlo, že před tím mytím asi dělám blbost tím, že jí svleču a pak sebe a tím jí asi nechám čas, aby se rozkoukala a běžela k nějaké hračce. Takže se na všechno vykašlu, svléknu a hned umýt ruce. Akorát teda nevím co, aby nejedla mýdlo. Ona je vůbec docela extrém ve strkání věcí do pusy. Spousta dětí v jejím věku už to nedělá a Klárka se vesele láduje 😀 jo a co děláte proti tomu, aby děti nepily vodu z vany, když se koupou? Klárka si neustále tu počuranou, mýdlovou vodu nalévá do pusy.... taky jsem jí musela sebrat tu pastelku do vody, protože jí taky jedla. Dám jí kuličku, řeknu, že s ní můžeme malovat, ukážu, blbneme a šup, už je v puse...

@misule82 strkání všeho do pusy znám, starší to už od roka vůbec nedělal, ale mladší je na to expert 😠 vodu při koupání ale nepije... asi bych jí tam dala pitíčko, a vždycky řekla, že jestli má žízeň, tak ať se napije z toho. No a ostatní věci - vyřadila jsem hračky, které mají malé součástky a ostatní a´t si vesele obžužlává, co můžu ještě dělat jiného kromě neustálého upozoňování, že tohle do pusy nedáváme, tohle se nepapá atd. a hlídání, aby nenašel něco, co by mohl spolknout., nevím, třeba někdo poradí

@reruna S tím pitím je to dobrý nápad, úplně se to nabízí a mě to vůbec netrklo, díky 😉 snad to zabere. Tisíckrát řeknu, že tohle je voda na hraní, na cáky cáky a že vodu na pití má v hrnečku. Pěkně to odkýve a šup, další várka je v puse.
Já jsem na to strkání věcí do pusy jakž takž zvyklá, musíme víc hlídat, ale u věcí jako ta pastelka, mě to hrozně mrzí, protože jí to pak musím sebrat a vidím, že jí baví a naštvané jsme obě. Ten mžik než to strčí do pusy neuhlídám a než jí stihnu vyrvat, má kus snědený... Tohle období holt musíme přečkat, až zmizí. Ale je to k vzteku...

@misule82 souhlasím, že je to k vzteku, zvláš´t když musím třeba ještě odbývat staršího, který si chce hrát třeba s puzzlíkama nebo malýma kostičkama, pastelkama, voskovkama, malinkýma autíčkama, skládačkama atd.

@blandik asi to skusim naozaj dalej tym parafrazovanim. pride mi to fakt ako najschodnejsia cesta. hoci ked sme sa naposledy rozpravali tak som z neho dostala aj odpoved na otazku preco. trvalo to sice chvilku, ale nakoniec z neho vzislo, ze mu bolo smutno za tatinkom. s jonasom nema problem - jednoducho mu povie, idem sa hrat sam k sebe do izby a zavrie dvere. on ho ma velmi rad, a na neho sa hneva velmi zriedka - dokonca mu dovoli po sebe skakat. on sa skor hneva na mna alebo na tatinka, ked mu nieco kvazi "vycitame", ze sa nesmie - napr. tahat jonasa za ruku po celej obyvacke ako plysoveho medveda. ja mu nezakazujem vela veci, ale su urcite pravidla, ktore u nas platia a tie dodrzujeme vsetci a potom su to veci, ktore su fakt nutne. ono ja viem, ze je to len faza, a ze to prejde. esteze patri k tym opatrnym detom a nemusim ho okrikovat, ked sme niekde vonku, ma dobre vyvinuty pud sebazachovy 🙂 . ale tento jeho slovny vzdor stoji za to. a ta argumentacia - niekedy normalne ostanem stat s otvorenymi ustami pri stole. skratka uz ho clovek neopije rozkom 😉 a hlavne treba davat obrovsky pozor co clovek povie, pretoze sa mu to hned vrati v najnevhodnejsiu dobu, ale na spravnom mieste 😉

@reruna no to ti nezavidim. ja mam sidlo len jedno, a aj to niekedy nestihnem zachranit. inak ked mi lukas povie, ze ma nema rad a som zla, tiez neviem, co na to. naposledy ked sme isli z muzea a mal mi dat ruku, lebo sme isli cez parkovisko - tak som mu povedala, ze to skludom moze - nemat ma rad, ale tu ruku mi musi dat aj tak, a ja ho rada mam. ruku mi sice dal, ale cele to aj tak nakoniec skoncilo tak, ze som ho nechala este na parkovisku vystupit z auta, tam sa vyzuril pod mojim dozorom a az potom si nastupil. pretoze celu cestu so zuriacim dietatom to fakt nemusim. 😒

@misule82 no pitie vody vo vani neriesim - ked sa napije, tak sa napije. max. ho bude boliet brucho, ale nic take este nebolo a to mali vo vani vela peny. teraz sa uz iba sprchuju, tak sa jonas postavi pod sprchu a pije teplu vodu priamo tak, pripadne si strci do ust flasu s detskym mydlom a olizuje ho, este mu nic z neho nebolo.
tak isto som uz nasla v plienke kusok voskovky - nevsimla som si, ako a kedu ju zjedol.
na co som opatrna su kamienky, lego, stuple od flias a pod nebezpecne tvary, ktore by mohli vdychnut. to ked da do ust - ak sa k nejakemu dostane - skratka vyberiem. max. poviem, ze to nie je ham a mnam 😉 hoci na pohotovosti sme kvoli kamienku uz boli - nastastie zbytocny poplach.

super ze sa to tu kopi cerstvymi prispevkami 😵 😵 😵
@johanka. ja akonahle je vonku poprsane a su mlaky obuvam Sofii gumaky a moze sa clapotat kolko chce, necham ju, pre nu je to velke lakadlo tak naco jej zabranovat a ked sa stane ze nemame gumaky a je pred nami na chodniku mlaka tak jej poviem, ze nema obute gumaky a bude tym padom mokra, pochopi a ide dalej
@blandik ja sa snazim nemalovat certa na stenu ale ked je so starkymi atd tak vsetci pozor spadnes, udries sa, nechod tam!!! stretavame sa s tym casto a darmo im budem vysvetlovat ze to nemaju hovorit, hladeli by sa na mna ako na sibnutu vsak upozornit dieta treba.

@reruna ta básnička na zuby je pěkná. Tu na umývání ruk znám, ale na zuby ne. Musím vyzkoušet, malá si šudlí zuby ráda, ale jak vezmu kartáček já, tak je to někdy boj. 😒

@columbia tu knížku mám te´d půjčenou, tak pak ti napíšu, jak se mi líbila.
@divoska ty píšeš o knížce Nejš´tasnější miminko, to je pro novorozence tak do půl roku. To už na svoje opravdu nepoužiješ. Columbia píše o druhém díle, Nejšťastnější batole, ta je od roka.

@ludmilabb my sme s muzom mali akurat vcera debatu na temu "babka" a stari rodicia vseobecne. dost som sa totiz vytocila zo svokry, ktora je teraz u nas a po dlhej dobe to tak nejako prasklo. tak sme riesili celkovo jej pristup k detom - ona je same - nerob, nesmies, davaj pozor, nono a pod, pripadne co ma este viac hneva, take to tutuli-mutuli recnenie typu - to je dobra papinka, papkaj, je to mnamka.... muz mi vysvetloval, ze podla neho nezalezi na tom ako babka s nimi rozprava a pristupuje k nim (teda pokial nekazi priamo nasu autoritu), oni sa naucia casom separovat, ze aha, teraz som s babkou a babka to robi takto a ked som s mamou, tak mama to riesi takto. vlastne sa takto stretnu s roznymi reakciami, pristupmi a nebudu mat problem s adaptaciou na prostredie, pretoze to budu vediet rozlisovat. tiez si myslim, ze na tom nieco bude. ved aj k nam sa stari rodicia a krstni, s ktorymi sme travili cas chovali inak ako vlastni rodicia. vacsinou boli stari rodicia benevolentnejsi a rodicia prisnejsi. 😉

@berenika39
@bubelko no ja som sem tiež nakúkala a čudovlala sa, že nič sa tu nedeje..trošku ma aj mrzelo, že žiadne nové inšpiratívne myšlienky...tak hádam to ožije tu trošku. Ja som kedysi tu riešila veľmi dcérkine kakanie, tak už sme za vodou a kaká do záchodíka 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 si neviete predstaviť tú radosť.
@berenika39 no to už je u nás úúúplne automatická vec, všetko hovoriť s predstihom, aby vedela čo nasleduje, niekedy sa samana to pýta..keď urobíme toto, alebo keď sa vybúvame, napapáme čo budeme robiť..
@betelgeuzz tiež som tú knihu Pohodové rodiče čítala.
@columbia presne ako píšeš používať už od mala ide to a presne si to vystihla, že sa sama učíš a neskôr ti to pôjde už automaticky. Takže podľa mňa ideš na to dobre.
@reruna veruže váham aj ja a premýšľam o vhodnej forme, ale je to ozaj ťažké.
@blandik juj, ako rada budem zasa čítať tvoje pohľady. 🙂 🙂 Moja dcéra máva stále taký odmietavý slovnik voči mojej mame a trvá to už dosť dlho. Skúšala som všeličo, ale pretrváva to niekedy v pohode niekedy menej, už tonejak extra neriešim, záleží od siutácie. Keď už ozaj, že ide moju mamu udrieť do tváre, že je to už ozaj extrém tak vtedy len zvýšim hlas a poviem "Lívia" 😠 . Neviem čije to správne, ale už ozaj skúšala som všetko.
@bubelko no tiež zaujímavý posledný príspevok presne aj ja často premýšľam o rozdieľnosti prístupov v rodine a čo ešte len príde tak v škôlke v máloktorej pristupujú RABR.
A zasa som prišla k tomu čo som tu už viackrát písala, že možno je niekedy aj dobre, že sa nedarí používať RABR na 100%, presne sme minule s kamarátkou riešili situáciu. Kamarátka tiež sa snaží dieťa vychovávať štýlom RABR a presne riešila že akú zlú skúsenosť mala jej dcérka v škôlke, že ju to veľmi zranilo. Jej dcérka zvykne vonku zbierať kamienky, drievka a paličky.Kamienky občas dá do vrecka paličky si nesie v rúčke. Boli zo škôlky na prechádzke a ona si takto našla nejakú paličku a niesla si ju do škôlky. Pani učiteľka povedala rázne, že ju má zahodiť, že do škôlky to nepatrí. Samozrejme dievčatko sklamané, plač veľký a frustrácia. Keby bola učiteľka trošku inak reagovala, hneď by to bolo iné, viem s predstaviť reakcu typu: "Paličky ani konáriky do škôlky nepatria, nechaj si to vo svojej skrine a keď pôjdeš domov, môžeš si to zobrať." Lenže takáto reakcia tam nebola. 😒 😒 😒 😒 A dieťa zranené.
Ja sama som bola zasa v škôlke svedkom situácie, kedy deti odchádzali z pieskoviska a pani učiteľka ešte musela zakryť pieskovisko takou textíliou a poprosia aby jej na druhej strane tú textíliu chytilo dievčatko. Lenže ako dieťa, chytila to jednou rúčkou a tak jej to nejak pomáhala a učiteľka začala mať reči typu "nooo a na čo máš druhú ruku? či aby ti náhodou neodpadla?" akože dosť sa mi to nepáčilo... 😒 😒

@basika no bohužel, život už je takový, že se dítě s takovým chováním bude setkávat a zažije různá taková zklamání, od toho je právě rodina, aby pomáhala takové situace a zážitky zpracovat, povídat si o tom s dětmi, aby řekli, co při tom cítili, co mohla třeba ta paní učitelka říct jinak, nebo co mohla holčička sama zkusit navrhnout učitelce, aby třeba už příště věděla, že se může zkusit domluvit, že si ty kamínky někde nechá atd.

@reruna áno aj takéto situácie nás učia tak ako píšeš, ale priznám sa, že v provom momente ostane človek rozčarovaný, že to tá učiteľka nezvládla...a celkovo sam i zdajú také učiteľky už profesionálne unavené, alebo ako to nazvať.

ahoj a hezký večer.
A pak že nerostou....sotva dočítám, mám radost, tedy ne z toho, že se tu popisují malá trápení s mrňaty, ale že se tu píše 😀
Jen co mě tak napadá: to s tím strkáním věcí do pusy - to je období, kdy a) rostou jí zoubky a potřebuje to, ulevuje si tím b) má ochutnávací období🙂- Dej jí přes den cokoliv, co může kousat -tím myslím salátovou okurku kus do ruky, trochu uvařenou mrkev, ne měkkou, tak napůl.....nevím, třeba tvrdý sýr, prostě aby tu svou potřebu uspokojila a nemusela kousat hračky a spol. Přejde to. Petr to měl taky, jen krátce. ale pomohlo to.
S tou aplikací rabr souhlas - jednoznačně jsem pro, ale moc dobře vím, že v běžném životě s ním budou (ve školce, u prarodičů) jednat běžně - ale myslím si, že pokud s námi doma a v respektujícím prostředí tráví nejvíce času, smysl to má, on to Petr teď začal sám jakoby používat na ostatní a je to pohoda. Nejde dítě vychovávat ve skleníku, ale základ vlídné komunikace a ohledu na druhé tam je🙂.

Včera na hřisti jsem byla svědkem nehody, kdy starší sestřička nechtěně povalila svou mladší ségru (cca 5 let a 1 rok), prostě ji zalehla...malá se nemohla postavit, vypadalo to, že má něco s nožičkou, pak se to srovnalo. Maminka bez váhání, bez konrtoly situace, prostě jen v afektu použila na tu starší nadávky nejhrubšího kalibru a končila slovy: vypadni, nechci tě ani vidět, jdi mi z očí, mám tě plný zuby. Co ta holčina musela v tu chvíli cítit....kdyby někdo takhle nastoupil na tu maminku, kdyby ji někdo takhle hrubě seřval, nevím, asi by jí to příjemný nebylo.....všechno je to o komunikaci.

@misule82 ahoj, z toho, co píšeš to vypadá, že malá objevila sama sebe - a to je dobře. ona zatím neví, jak to na to....dělá všechno možné, jen aby si dokázala, že se prosadí, že její názor budeš akceptovat....že je platný člen🙂)). Zkus všechny ty její aktivity nějak rozdělit na důležíté a méně důležité - prostě jsou věci, nad kterými klidně mávni rukou - nechce tovji písničku? Nechce, neva. Neřeš a nech ji, at si vybere sama. O to víc prostoru zbude na ty důležité - aby nešla sama na silnici. Mě v tomhle pomohlo si vždycky k Petrovi sednout na bobek nebo ho vzít na ruku, na klín, prostě z očí do očí, dostat se na jeho úroveň a důrazně říct, o co jde. Postupem času, když u silnice viděl, že si sedám na bobek, mi sám podal ruku🙂)). děti hranice určitě potřebujou, taky nechci petra nechat růst "jak dříví v lese", ale měly by se tvořit spolu s nimi, neměly by vycházet z našeho povelu , ale z dohody s dítětem. (ted narážím na tvoji větu "málem mi vlítla do silnice"). Zkus malé říct, že se dohodnete na tom, že silnici budete přecházet vždycky spolu, aby to bylo bezpečné, že se budete držet za ruku, dávat pozor jedna na druhou. Aby ti ona pomohla přejít tu silnici. Uvidíš, jak bude důležitá🙂. Tím, že jí to zakážeš, že jí řekneš, aby neletěla do silnice, jakobys jí dala pokyn: utíkej......

@berenika39 : "že objevila sama sebe".... tahle věta značně otupila mojí nelibost k jejímu chování, když jsi to takhle podala, super 😉 já se už delší dobu snažím jednat, jak tu píšete, radíte. RABR mám už pár měsíců přečtený. Ale vdžycky to s ní byla pohoda 😀 třeba s tou silnicí, fakt už byla vycvičená. Od doby, co začala sama chodit, jsem vždycky říkala, když jsme se blížily k silnici, že tady pozor, jezdí auta a budeme tu chodit s maminkou za ruku. Teď už stačilo říct jen, blížíme se k silnici a automaticky mi dala ruku. Ale právě poslední dny se naučila venku hodně zdrhat, je to velká švanda, když jí mamka honí a úplně vypouští, kde se nacházíme, jedno jestli tam je silnice nebo ne. Asi se teď sklidíme na bezpečnější cesty, než jí to zdrhací období přejde.
Ohledně písniček, pohádek a tak asi je to i o tom, že neumí mluvit. Čím víc o tom přemýšlím, tak něco začnu zpívat, pouštět pohádky a vždycky vrtí hlavou. A když se jí zeptám, co chce, tak třeba naznačí, že šššš jako mašinku, ale pustím jí a taky že ne. Možná by chtěla pustit něco jiného, jenže se neumí vyjádřit. Taky jsem si uvědomila, jak moc musím mluvit, než něco udělám. Třeba jsme v obýváku a já se zvednu, že jdu na chvilinku do kuchyně a malá se hned rozbrečí a že hačí, hačí. Tak se musím naučit, že budu všechno oznamovat předem. A dávat jí pocit důležitosti, to taky🙂 Je to fuška, vám řeknu 🙂

@misule82 to jsem ráda🙂.
Většina toho, co se tu řeší, časem samo přejde (zdrhání, nechuť k mytí atd., chci-nechci-chci-nechci), ale proč nevyužít, že se to období dá "přečkat" bez Chocholouška, když to jde....
A fuška to je, ale krásná🙂))).

p.s. S tím písničkováním - že na všechno kroutí hlavou, že to nechce - možná chce klid, sama pro sebe, bez hudby a rušení 😉 😉

Jinak vám musím napsat, že rabr nerabr moje dítě dostává momentálně školu života....je to přesně o tom, že prostě na to dojde a dostanou se do prostředí, kde je všechno jinak...
Bydlíme v bytovkách na okraji vesnice, paráda, klídek, přes den nikde ani noha. Za domem písek, lavička, v létě bazének, soukromí, hřiště nedaleko. No a jednu bytovku koupil jiný majitel a celou ji pronajal spoluobčanům tmavší pleti. Nic proti, prostě tu jsou. A je jich mooooc 😲 😲 😲 . Nejdřív jedna rodina, dvě děti, pak další, tři děti, všechno mrňata. Plus návštěvy, žijí opravdu společenským životem 😅 😅 😅 . Ráno se otevřou dveře od domu, děti vyletí samy ven a večer je zaženou. Dospělého nezahlídnu....A dneska přišli k nám, taková starší holčina pečovatelka, která tu smečku vede, koukala jsem jak puk kdo to zvoní. A prý: dobrý den, prosím vás, nepůjde Péťa dneska ven? No co na to říct...je mu dva a půl....
Takže takové situace nastanou, a ne jednou. Oblékli jsme se oba, vzala jsem si notas na lavičku a pozorovala, jak Petr spokojeně "blbne" a sám si reguluje, co ano, co ne a kdy mě potřebuje. 😉 😉 😉 😉

@misule82 u nas spievanie, recitovanie a tomu podobne veci = nula bodov. uz len ked chcu znami a rodina zaspievat lukasovi k narodkam, tak krici stooop, prestante. rozpravky pozerat, to si sam nosil - zo zaciatku sme pozeravali matka a kubka, to bol dlho hit. az sa dvd osuchalo a zacalo skakat.
inak co sa utekania tyka, u nas u lukasa zabrali popruhy a v tych si vykracoval. bolo to v obdobi, ked nechcel sediet v kociku ale ani dat ruku. mal asi tolko co tvoja mala. takto mal pocit slobody, lebo ruky mal volne, popruhy som drzala ja alebo muz. vyzeralo to sice smiesne, akoby som mala psika na voditku, ale zasa bezpecnost je prednejsia a takto sme si uzili cele mesto, s elektrickami, lavickami a inymi lakadlami bez revu, nahanania sa ci hadania sa, ze ma dat ruku a pod. 😉