Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@fem - účelová racionalita - to je drsné, když se to hodí ještě do širších souvislostí (krásně shrnuto) - uvědomím si, že u mámy učelově racionální nejsem, ale u babičky (tedy své) už možná i mírně ano - občas člověk očekává, že něco tu a tam dostane, když tam příjde...ono je dosti hrozné poznávat se v určitých negativních postojích, vlastních deformacích (nebo nelichotivých formacích)...tak mě tak napadá - že dávát peníze jako náhradu dárků na Vánoce, narozeniny, jmeniny - tedy určitě není to pravé ořechové - tak jak to mnozí rodiče dospělých dětí dělají...

@berenika39 vdaka za podporu a mile slova, zacinam to niako tazsie zvladat, lebo byvama s mojimi rodicmi,
samozrejme ze svoj sposov vychovy si musim stale obhajovat a aj tak pocuvam casto ze je taky lebo som moc benevolentna a neviem mu nic zakazat. Ja skoro nikdy nepouzivam nesmies, nechod, nelez, lebo spadnes, nerob, lebo to nepovazujem sa dobre, maly je zivy, vsetko ho zaujima tak ho nechavam objavovat svet. Nebezpecne veci odstranim z dosahu, ostane skumame a vysvetlujeme, robim spolu.
Inak na navsteve u kamosiek je to pohoda lebo tiez maju deti, zabavi sa a ja si pokecam bez problemov jasne ze my baby zvladneme pokecat aj zabavit a postrazit dietka 😉 , toto sme boli u pani ktora opatruje deticky sa pozriet lebo zhanam opatrovatelku, mala upratanu obyvacku, vsetko odlozene, poukladane a on tam zacal fakt vystrajat, boli sme tam 25 minut ale bolo to zufale a kedze kamoskin syncek pekne sedel u maminy a hanbil sa tak som zacala rozmyslat ze ci je to moja chyba co tam stvaral a ked som este videla jej reakciu ze to nesmie, nic otvarat ani zapinat nemoze a karavy pohlad na mna tak mi stacilo. No a zaver ked si lahol na zem ze nejdeme vytahom bola posledna kvapka aj pre mna.
Som rada ze vac citam lebo je fakt tazke ked stale od ludi okolo seba pocuvam ze treba prisne, dieta musi mat respekt a posluchat 😝 ziadne take nezmysly ako si ja citam v knizkach.

@filipal - u nás moc těch alternativ není, a to žíjem u třetího největšího města...snad se vyrojí napřesrok...Ale je pravda, že je to o lidech, počtu dětí...Docela mi připadá sranda, jak chodíme na ty Montessori hodiny, tak tam s tou vyškolenou paní je i paní nevyškolená, asi jen lehce instruovaná, jak má mluvit, jak jednat s dětma... a je na ní hodně vidět, že byla zvyklá jednat zcela jinak (takové to - Á ty jsi krásný chlapeček, ty se stydíš? Ty se tlačíš k mámě?)...Na Valdorfskou školku (asi nemám správně název...) jsem taky slyšela, že si ji lidi pochvalují...tak doufám, že nějakou hlavu napadne něco takového lidského založit i u nás. 😖

@veronika81 - měla jsem podobné tápání - jak mám stanovit hranice, jak se mám chovat, abych ho vychovávala a co ještě ano a co už ne - přeci mu nemůžu dovolit všechno a jak mám stanovit hranice, je toho tolik, co se pořád děje a jak mám reagovat, abych nezakazovala, byla pozitivní....dobrá zpráva je, že ono si to všechno postupně sedne a člověk si najde tu svou cestu...

K tomu blátu, louži - na začátku jsem řekla - MIchalku, tady je louže (ještě než do ní vletěl), je tam voda, z toho můžou být mokré botičky...(tak jak jsem psala) - on ji obešel...kdyby do ní vlezl, nechala bych ho nést následky /tedy nevracela bych se domů, jen proto, že má mokré špičky u bot, pokud by tedy neměl botu promočenou - to bych buď šla domů nebo ho naložila bez bot do kočárku...)...ale dělám to tak, že ho jen upozorním - je fakt, že do kaluží moc neleze, na trávu občas ano - to pak jen komentuji mokré špičky - ještě se nám stejně nestalo, že by si boty takto promočil, jde mi jen o to, aby si to uvědomil, že tráva může být mokrá, že se může namočit...

Když jde o akutní stavy - cesta, pes a pod... samozřejmě se zasahuje - kdyby tam chtěl vběhnout. Ale u nových věcí se snažím předcházet - tedy blížíme se k cestě, on přede mnou pobíhá - tak na něj volám - MIško, cesta. Zastaví. Dojdem k cestě, říkám - je třeba se podívat, jestli jede auto - koukáme -jdeme...Ale mám výhodu, že malý je dost klidný.

K těm nůžkám, nožům...říkám, je to ostré. Můžeme se pořezat. S nůžkama může zatím dělat jen máma a táta. Když pak nůžky najde, ukazuje nebo donese - říkám třeba nůžky, kdo může s nůžkama - a on - máma, táta. Dá mi je. Máme docela dobré pravdilo - pokud je něco více nebezpečné, ale přeci jen ne až tak (třeba hlavně až při běhání, skotačení) - tak mu dovolím ty vyci používat, ale u stolu - musí sedět na židli - tak to máme s nůžkama, lepidlem, plastelínou, jídlem (krom svačiny), šroubovákem, příborovým nožem a vidličkou...a děti na to dost slyší - nemají problém, že na gauči nemůžou, ale u stolu ano a tak tam běží...Takže jde o to - že je dobré se snažit minimalizovat počet zákazů a příkazů (na opravdu to nejnutnější) a u spousty věcí vymyslet podmínky, za jakých je daná činnost možná...Aby bylo možno minimalizovat zákazy, je dobré odstranit spoustu věcí z dosahu a dohledu dítěte (nůžky uklidit, neukazovat....). Dítě pak za nějakou dobu dospěje a už nebude posledlé danou věcí...

@johanka. - přesně tak, je to o změně filozofie výchovy, přístupu k dítěti - já jsem si knížku přečetla, pár dní dost mlčela, protože jsem nevěděla, co místo toho - pojď, dej...pak začala opisovat, cítila se divně, pak si to sedlo, ale já zjistila, že stále manipuluji, nedávám prostor - teď sice si uvědomuji opět více používám pokyny, ale na druhou stranu se nějak více nořím do toho dávání prostoru, přeci jen se člověk s malým dítětem strašně moc vyvíjí - s tím jak se vyvíjí dítě - neustále přichází něco nového a tak se člověk (jak tradiční, tak alternativní - nemám to rozdělení ráda, ale pro lepší vyjádření myšlenky užiju) taky neustále znova a znova adaptuje na nové situace...Výchova je prý cesta, ne cíl...takže jak jsem si někde přečetela chytrou větu - ve výchově není nikdy jasno, nikdy to není ve stádiu klidu, kdy by člověk měl naprosto jasno ve svých reakcích na různé situace a kde by rodič přestal chybovat...chybuje se pořád a člověk má mít své chyby rád, protože mu hodně dají a dětem mimo jiné i to, že rodič je člověk.

ještě tam někde padlo v diskuzi od kdy rabr nebo odbodný přístup - já myslím, že nejlépe úplně od mala, samozřejmě u batolat co nejvíce zabavovat, odvádět pozornost - nesnažit se, aby najednou byla v procesu učení se všem pravidlům, normám...Používat to, co na malé dítě nejvíce zabírá - Miško, louže. MIško, boty....vysvětlovat - tři, čtyři věty, víc ne...Často výběr - chceš jabko nebo banán. MIminalizovat zákazy, příkazy, pozitivně formulovat věty a stanovit hranice, které platí, a to neporušovat...NEgativnímu chování věnovat minimum pozornosti, eventuelně vymyslet podmínky, za jakých to jde /třeba nám skákal na gauči z opěradla na polstrování a bylo vidět, že už to přechází do takového toho šibalského úsměvu - nepomohlo vysvětlení, že je to nebezpečné. Tak jsem se ho zeptala, jestli si chce skátat - ano - tak jsem mu dala stupínek z koupelkny na koberec - a skákal tam. Když se něčemu věnuje zvýšená pozornost, rodič projeví zájem, že to dítě nemá dělat, dítě si na to dobře vzpomene v situaci, kdy není v pohodě s rodiči - něco se mu nelíbí, nudí se, chce připoutat pozoronost - pak si to svoje číslo vytáhne ze zálohy a čeká, co milý rodič na to...

ja sa prave snazim najst niake centra a skolky kde uplatnuju aspon trochu montessori a nic som nenasla,
neviem niekto zo SR kde najblizsie nieco funguje ?

negatívne konanie + šibalský úsmev. Presne! to veľmi dobre poznám. Ako som opisovala to s tým búchaním o radiátor, keď som vysvetľovala, že to nesmie, že sa nám to nepáči a že s tým ruší susedov, skúšala som to po dobrom aj "po zlom", že som na neho skríkla 😖 a on sa iba usmieval, normálne sa na tom zabával, ako sa ja rozčuľujem.. Nikam to neviedlo. Až do včera, keď sme sa aj s mužom zdvihli a odišli z obývačky, jááj škoda že som nevidela jeho výraz tváre 😀 ale v momente s tým prestal.

Môj malý je veľmi živý, neobsedí, neobstojí, stále niečo rieši, funguje na 110%, keď vidím dieťa, ktoré mamička posadí a zahrá sa s gombíkom na svetríku aj hodinu, tak si idem oči vyočiť, že také niečo môže existovať.

Je to moje prvé dieťa, celkovo prvé dieťa v širšej rodine, takže nemám skoro vôbec žiadne skúsenosti, všetko je to pre mňa nové, každá jeho reakcia, jeho konanie, učím sa spolu s ním. Taká som rada, že som vás našla, veľmi dobre sa čítate a presne ako berenika písala, je to kľudná diskusia, nemusím sa prelúskavať s nič nehovoriacimi osočujúcim príspevkami, viem že každý jeden čo začnem čítať, mi niečo dá.
A večer sa pustím do RABR.

@veronika81 ten odchod bol dobry!!! da sa praktikovat, kym dieta stoji o tvoju spolocnost. horsie je to, ked uz je radsej, ze odides. 😅
ked bol moj syn maly, boli este rozsirene tkz. "ohradky" (dufam, ze to uz zaniklo!) 🙄 , vsetci sa chytali za hlavu, ze ja ju nemam. my sme samozrejme, chceli viest syna slobodne, preto sme mali tak usporiadany byt. obrusy ziadne, nic nebezpecne v dosahu. zboznoval rabovat v kuchyni, preto v dostupnych skrinkach boli iba bezpecne veci. varechy, misky...atd museli byt zase dost podnetne, aby si figel nevsimol. 😀 na radiatoroch sme mali zvlhcovace vzduchu (nadoby s vodou) prisiel na to, prisunul si stolicku a tak sa "pancoval" s vodou. musela som ho pochvalit za vynaliezavost! v podstate som mu nemusela nic zakazovat, ucil sa na svojich chybach.
najhorsie sa mi zvladala puberta, ale az taka po 14 rokoch...

@zelmirka1 - tak ta adeptka na opatrovatelku asi u vás neprošla, viď? Držím palce, ono to není jednoduché s rodiči - asi by bylo moc fajn, kdyby se vzdali komentářů ohledně něcí výchovy, hodnocení...

@blandik ako ta tak citam, ma napadlo, ze ja sa cudzim detom neprihovaram vobec, lebo neviem, o com sa s nimi bavit 😅 ...ked ma same oslovia (ako vcera jeden chlapcek), tak sa s nimi bavim (ale tiez zo mna skor lezu vety ze "ano? tak to si sikovny, ze sa vies tak rychlo bicyklovat" a pod 🙄 ), inak na ne ani moc nepozeram - ale to mozno tiez nie je uplne ok. vyplyva to z toho, ze mi je vzdy divne, ked dcerku vonku oslovuju (ako sa volas? ty si krasna...ides ku mne?) a neviem, ako sa k tomu postavit.

Takze mam 2 otazky...co robit, aby sa dieta citilo prijemne aj ked sa mu cudzi ludia prihovaraju a neakceptuju moju odpoved? a druha - oslovujete deti inych ludi? (myslim napr, ze mate nejaku znamu - taku, ze sa zdravite a obcas prehodite par slov a ta ma dieta)

Zacinam mat pocit, ze neviem vobec hovorit, asi nejdem RABR hlbsie citat, lebo zmlknem uplne 😀

@zelmirka1 viem o skolke montessori v bratislave a v kosiciach. ale nie z osobnej skusenosti, len z citania a od znameho, ktoreho zena vystudovala waldorfske skolstvo v cechach.

@prsky no ja sa prihovorim, ale len detom, ktore poznam z ihriska. napriklad susedkina dcera chodi okolo nas do skolky, tak ked ju vidim jej zamavam, pripadne sa opytam ako sa jej paci v skolke. to iste deti na ihrisku. vacsinou poviem ahoj a opytam sa, co robis? a paci sa ti to? vacsinou kladiem otazky a cakam na odpoved.tak isto sa spravaju susedky k lukasovi a jonasovi - ten je momentalne hitom na ihrisku - vsetky deti ho chcu kocikovat, hladkat mu ruky a pozerat sa na neho. takze sa vzdy nejaka tema najde 🙂 hlavne kym bol mensi som im vysvetlovala, ze za ruky ho mozu chytat, do tvare pieskove ruky nedavat. teraz uz len vacsinou upozornujem, aby mu nesli s pieskovymi rukami do tvare.

ked sa niekto lukasa opyta, ako sa vola, tak bud odpovie sam, alebo odpoviem ja - ked sa opytaju potom mna. ale vacsinou odpoveda sam - ale len jednoslabicne - ano/nie. viac po nemecky zatial nepovie, hoci otazkam rozumie. ked nerozumie, tak pozera na mna stylom, mama preloz 😀 ale vacsinou ho nechavam riesit tieto situacie od mala sameho.
a ked ho niekto oslovil vo vlaku ci v autobuse, ze je roztomily a pod, tak som sa len usmiala, povedala dakujem a zazelala pekny den.

@blandik no veru nepresla, zatial som bola u dvoch a hladam dalej. Vacsinou su to panie na dochodku a maju standardny pristup k vychove, pravidla, zakazy, posluchat. A jasle ma moc neoslovili. ☹

@prsky nic si z toho nerob, ja tiez nezvyknem cudzie deti oslovovat, uz vobec nie aky si pekny chlapcek alebo sikovne dievcatko, mna oslovuju dost casto, pokecam ak mam chut , inak je zaujimave sledovat starsie deti,
mne sa napriklad stalo ze som maleho musela prebalit na detskom ihrisku, bola som bokom na lavicke a chlapcek asi 6-7 rocny prisiel mi povedat fuj to smrdi, tu sa nesmie prebalovat. Pytam sa ho ci jeho hovienko vonia, on hovori ale ja kakam len doma. Ja- ano teraz ale ked si bol mensi tiez si kakal do plienky a maminka ta prebalovala ked to bolo potrebne. On - ja som sa pytal straznika ihriska a zi sa nemoze prebalovat 😀 neuveritelne, tak som povedala ze sa mozeme ist spytat spolu ak chce. A potom ked sme sa hrali na piesku bral vsetky Miskove hracky.

Inak ja tiez nemam rada ked sa malemu cudzi prihovaraju, chcu po nom aby im zakyval, nieco ukazal, povedal....vidim ze malemu sa to nepaci. Ked mam znamu ktora ma tiez dieta, ak je to kamoska a poznam aj dietatko tak sa prihovorim ale ak len taka znama ze sa obcas vidim na pieskovisku tak ani nie, skor to vyplynie zo situacie, pri hre komunikujeme, ja si myslim ze deti citia a rozumeju vsetkemu a niake nasilu prihovaranie je o nicom.

ja sa detom prihovaram. celkove sa prihovaram ludom. niekedy na mna pozeraju ako na zjavenie...
raz som bola prijemne prekvapena, ze konecne nejaka pani, velmi mila, ocenila moju komukativnost...ale len do tej doby, kym mi nezacala nukat casopisy svedkov jehovovych. sklamalo ma, ze ten zaujem nebol uprimny.

ale vratim sa k detom...neviem, deti su mali ludia. maju rozne povahy ako aj my dospeli. niektore hned nadviazu kontakt a rozpravam sa s nimi o vselicom, co vyplynie zo situacie...ale ked nemaju zaujem, respektujem to a nevnucujem sa.
na detoch velmi vidno, ako su vedene doma. ci su zvyknute hovorit svoje nazory, postoje a pod. niektore chudatka vobec nechapu, ze mozu nieco povedat, take su zakriknute..... ☹

@bubelko sak prave, ze ked sklznem do rozhovoru s inym dietatom ako dobre znamym, tak je to vzdy hra na otazky a odpovede (s detickami nad 3 roky). Lale sa len rozvazuje jazycek a ani mne neodpovie na otazku, ako sa vola,nieto este niekomu uplne cudziemu. Ona ma dost velku osobnu zonu, okrem mna a muza ju nikto nemoze objat - je velka netykavka a trochu ma to stve, i ked ja som bola tiez podobna, ale nie az takto - hlavne ma to trochu mrzi u starych rodicov, lebo ja som zas taka povaha a aj tak vedena, ze davam dost na pocity druhych a som vzdy z toho strasne znechutena, lebo sa mi nedari "uspokojit" obe strany (alebo aspon Lalu). ☹

@zelmirka1 sme na tom teda podobne 🙂 ja si uz niekedy pripadam ako z inej planety 😅 A ten mlady rozumbrada bol dobry - som sa pobavila. Co tie decka vedia povymyslat 🙂 Mne Lalu nedavno na ihrisku zabavalo asi 7rocne dievcatko - ona si pripadala vdaka tomu, ze jej Lala venovala pozornost, velmi dolezita. Len chuda si neuvedomila, ze Lala ju prenasleduje kvoli lizatku, ktorym jej mavala pred ocami 😀 ale bolo to mile, lebo jej vysvetlovala, kreslila do piesku a ja som konecne prvykrat mohla len sediet a pozerat sa, ako sa moje dieta hra (ja totiz musim byt vsetkeho na ihrisku ucastna 🙂 )

@filipal ja si tiez pokecam aj s cudzimi (dospelakmi aj starsimi detmi - take nad 3-4 do tych 8-9 rady spustia aj same), aj sa prihovorim, ked som "kecavo" naladena, ale musi to vyplynut zo situacie (staci aj neverbalny popud - usmev, pohlad). a nie tak, ze som na prechadzke s dcerou a psami a z nicoho nic sa pri nas zastavi teta a zacne do nej hustit, ze aka je zlata, ako sa vola, ci je na prechadzke, ci su to jej psy atd atp.

@prsky no ja s tymto az taky problem nemam. lukas totiz babku s dedkom nevidi casto a ked ich vidi, tak je rad, ze je tam a spusti ako rapkac. on vseobecne vela rozprava a takmer stale.🙂 doma ale ma aj chvile, ked chce byt sam. vtedy sa zavrie do izby a je tam. hra sa s legom, kockami a von vyjde len aby zahlasil, ze ide na nocnik. 😉
ked bol mensi, casto sa mu prihovarali ludia vo vlaku, v autobuse a on sa na nich len usmieval. teraz sa zacal hanbit, ale trva mu to tak 5min a potom je dobre. aj na navsteve u novych ludi, vacsinou si najde nejaku zabavu a je.
inak minule si japonci fotili jonasa v kociku - to som uz nechapala. samozrejme prisli sa opytat, ci mozu, ale aj tak mi to prislo dost smiesne 😀
a ako pise filipal deti su rozne. niektore tu hru na otazky a odpovede ovladaju lepsie ako ja - vacsinou to otocia tak, ze oni sa pytaju a ja odpovedam. ale su aj take, ktore mi len odpovedia na pozdrav a je po diskusii. 😉 take necham tak, ved ked sa nechcu rozpravat, tak nemusia. len vsetko su to deti, ktore naozaj poznam a aj ich mamy. deti, ktore vidim len na prechadzke a nepoznam, neoslovujem, len odzdravim, ked ma pozdravia.

@bubelko nasa krpana tiez rozprava skoro stale, len jej maloco rozumiet 😀 rozumieme jej len ked sa s nou rozpravame (to vyuzije svoju slovnu zasobu + znaky). ved uvidim, vyrast z toho urcite do urcitej miery vyrastie, je skratka taka povaha, nemoze byt asi kazdy bezprostredny, usmievavy a zhovorcivy.

s japoncami mam tiez taku skusenost - som strazila kamoskinu malu a baby nahanali holuby na namesti, tak si ich dokonca natacali 😕

@prsky to bude zase ten problem, ze stari ludia su casto osameli a nemaju si s kym prehodit par slov...
niekto ani nevie, ako sa prihovorit dietatu. alebo si chce v skutocnosti pokecat s tebou, ale zacina u dcerky...
je to taka barlicka, vsimnut si dietatko, zvieratko...pochvalit a pustit sa do reci s mamickou. 😅

vidím, bavíte se o povídání - naši kluci byli jako malí - Marián ještě teda je - ukecaní obejdové 😀 . Dan si chodil povídat ve dvou letech s cizími maminkami - mluvil výborně ve větách. Marián zas klidně ukazuje nové autíčko v tramvaji panu kravaťákovi s aktovku - a kupodivu ho dokázal rozehřát a vzbudit byznysmenův zájem že se na něj usmíval a chválil 😝 . Když se chce o něco podělit a já nestačím na velikost radosti, cítí potřebu to sdělit kolemjdoucím a okolostojícícm 😀 😀 😀 Je to legrační. Ale každý se chytí - starší velmi ochotně. Dávám se do řeči taky s každým ochotným, když to vyplyne ze situace. Akorát když někdo promluví na děti aby je usměrňoval a vychovával, tak to zarážím v zárodku. to jsou zase typy těch rýpavých, nevrlých důchodců, co chodí po ulici a vykřikují kritiky na všelicos - od hořekování nad zlatými komunisty až po neuklizené chodníky. 😒 Bohužel, stáří umí být zlé, malicherné, ubohé.
MM je pravý opak - vadí mu i kadeřnice, když se kolem něj ometá, nesnáší blízkost v tramvajích, do řeči se nedává nikdy.

@kubaka ano, presne ako tvoj Marian sa spravaju deti, ktore beru doma ako partnerov. doveruju ludom a su kamaratske. ta ich spontannost je roztomila! 😵
tie typy starych frflosov poznam. tiez som neznasala, ked sa niekto snazil vychovavat mojho syna. hned som sa ohradila.
jajaaaj s tvojim muzom je to tazke. to su presne ludia, ktori nezareaguju, ani ked sa pred nimi rozsypes...

@filipal a vies ze zo starymi ludmi praveze taku skusenost nemam? ti zvycajne, ked si chcu pokecat, tak rovno oslovia mna a povedia mi, ze mam peknu dcerku, pytaju sa, kolko ma rokov, ci sme odtialto a tak...to skor zeny v strednom veku - tak do 60tky solovuju priamo malu. Ale sranda je, ze niektorym mala zacne znakovat a hovorit "nienenenene" 🙂

a z tvojej odpovede kubake som teraz vyrozumela, ze ked Lala nie je taka bezprostredna, tak ju neberieme doma ako partnera? 😲 /zartujem, rozumiem, ako si to myslela/

@prsky jasne, spravne si to pochopila! 😀 😀 😀
aj deti maju uzavretu povahu, aj pri tej naj ReRep (dokelu ako je ta skratka??? 😝 😅 )
ale to je nieco ine ako zakriknutost. tie zakriknute deti nevedia prejavit svoju volu. boja sa.

baby ja tiez rozmyslam ze ci je maly bude uzavrety ale on tiez nema rad ked ho niekto chyti a chce sa s nim bavit,
ani kamosky co maju deticky a sa stretavame ked ho chytia za ruku nechce, dokonca mam poci ze teraz sa to zacina este viac zhorsovat, chce sa hrat len so mnou, bola u nas doobeda kamoska maly vytiahol hokejky ale ked druhu si zobral kamoskin chlapec moj maly sa rozplakal,bral mu ju a daval do ruky mne, ine hracky. On sa prejavi velmi jasne ze nechce sa s inymi hrat, taha len mna za ruku. Je to zaujimave lebo ja s nim od pol roka chodim dost medzi deti, zacali sme s plavanim, neskor som pracovala v materskom centre atd. takze asi to bude naozaj povahou.
Len sa bojim aby neskor nemal problemy v skolke ze sa s nim nebudu deti hrat.

@zelmirka1 to je normalne, ved deti sa do 3 rokov nehraju s inymi detmi v pravom zmysle, hraju sa vedla inych deti a zrejme si teraz zacina uvedomovat "toto je moje" a urcuje, komu svoje veci pozicia...ak sa mylim, opravte ma 🙂

@prsky - to bych taky ráda věděla, jak se chovat, aby se dítě cítilo příjemně, když na něj mluví cizí lidi - prý když se máma cítí přirozeně a přirozeně reaguje na cizí lidi, tak i děti se to naučí...No nevím, asi mi to nejde...protože náš malý je stále pořád velmi plachý - jakmile se ochomejtne cizí člověk a promluví na něj - tak se vmáčkne do kočárku a je vidět, že není moc v pohodě....Na cizí děti - občas mluvím, pokud nám třeba berou hračky...tedy v rámci interakce na písku... ale na cizí děti jako takové v obchodě, ulici - to ne...Prvních pár dní po rabru jsem téměř taky jen mlčela...ale asi budu znova louskat, abych opět více mlčela a uvažovala.

Mě by zase zajímalo, co by jste dělaly v této situaci - jsme na hřišti, došli jsme k takovému houpacímu koníkovi a malý už držel hlavičku koníkovi a najednou se přiřítí (schválně) asi 4letý chlapeček a dere se na koníka. Já mu říkám - myslím, že jsme tady byli ale první...chlapeček se dále sápe, sedí na koníkoví - náš malý stojí a hledí...já hledím dále na klulka do očí, neuhýbám..kluk hledí na mě, čeká, co bude...nakonec to rozlouskli jeho rodiče - zavolali, že už jdou pryč. No, přiznám se, nebylo mi to moc příjemné..ale nevěděla jsem, co dělat - stát tam a koukat, jak se tam dere nám před nosem nebo odejít, říct něco...

A pak taky jak řešíte, když někam dojdete a jsou tam jiné děti, mají tam hračky a vaše nemluvící dítě si ty hračky chce prohlídnout a bere vás za ruku - jdete tam? Dneska jsme takto byli v parku, byly tam dvě maminy, kamarádky (evidentně asi nebyly nadšené, že jsme se tam nachomýtli) a malý chtěl jít zkoumat jejich hračky...

Mě nejvíce může vytočit, když nás někdo cizí osloví, začne s tím, že se malého ptá, jak se jmenuje, jak se má, něco nabízet - malý je evidentně v nepohodě a nakonec ta osoba začne říkat, no, asi ještě moc nemluví, že? A ty se stydíš? To se nedávno stalo manželovi - tak se mi pak líbilo, jak zareagovat - Až bude chtít, tak řekne, že ano.

Ale jinak taky doufám, že se to nějak v malém zlomí, vidím, že se mu děti líbí, že ho táhnou, ale zjistila jsem teďkom v MC /byli jsme na tom montessori podruhé) a oni tam zařadili i jednu říkánku s tleskáním a taky zpívání s pomůckama a my jsme kdysi (v lednu tohoto roku) byli taky MC asi 3x a malému se tam nelíbilo, vůbec -byly to pohybové říkánky - takže hodně zpívání, chození za ruku, recitování.../a pak už jsme do MC nešli/, a já jsem teď viděla, jak celý ztvrdnul, že to tady jako budem taky zpívat a tleskat rukama a recitovat? Nechtěl, abych to ani já dělala. Nakonec to tam vždycky jakože komentujeme s maminkama postupně, všechny se vyjádřily, že paráda, že budem i zpívat a říkat říkanky, že takhle to jejich děti lépe vydrží, a já jediná jsem říkala, že malému více vyhovuje ta individuální aktivita, kdy něco na tácku přesypává a že právě to zpívání a hromadné tleskání ho úplně rozhodilo (ale jsem ráda, že to tam je, protože tak si asi lépe zvykne, že se s ostatníma dětma něco dělá a to se tam nechodí v kruhu za ruce, nedělá se tam vláček - to by asi utekl z té třídy)...tak taky doufám, že se to postupně změní, vidím na něm každou chvíli, že snese více a více kontaktu s lidma, ale i tak...

@prsky ja viem ze do troch rokov sa nehraju spolocne ale moj maly vobec nechce aby si ho ine deti vsimali,
nedaj boze aby mu zobrali nieco z ruky, kamoskin chlapcek rovnako stary sa s nim chce hrat, vola ho, taha za ruku a maly nechce tak som zvedava aky bude neskor lebo ked vidim ine deti tak sa mi to u nich nezda tyke vyrazne.

@blandik to co pises s tym starsim chlapcekom ako skocil na konika je normalka, stava sa to strasne casto aj nam lebo vacsie deti su samozrejme rychlejsie a radi to ukazuju. Ked je nablizku jeho rodic tak vacsinou zasiahne, ale ked nie ja kludne zasiahnem a poviem ze sme tu boli skor, Misko si zajazdi a potom ta pusti. Zavisi aj od situacie, niekedy maleho zaujme niecim inym. A to s tymi hrackami je tiez ako kedy, ja vacsinou nosim rozne hracky zo sebou, smejem sa ze tie su pre cudzie deti, lebo maly si samozrejme chce pozriet ine a nase poziciavam inym detom, pokial sa da a zdaju sa maminy pristupne tak idem, prihovorim sa im ale stalo sa casto ze som malemu vysvetlila ze to nie su nase hracky a nemozeme si kedykolvek zobrat cudzie hracky lebo by sa to tym ludom nepacilo a ideme prec.
Inak snazim sa ked je maly v spolocnosti deti ktore su vekovo rovnake moc nezasahovat a nechat ich, ale ked su tam starsie deti tak sa to neda a zasiahnem. Neviem do akej miery to ma clovek robit a kedy nechat deti nech si poradia ale zatial instinktivne maleho branim. 😉

@blandik moj maly je uplne rovnaky, nechape preco by mal chodit za ruku do kruhu a tlieskat a spievat s detmi, take nieco nikdy robit nechcel. To je super ze maju aj individualne aktivity stylom montessori, skoda ze u nas nic take nie je,
daj niake tipy co robite, presypavate, skusim aspon doma nieco s nim robit.
Len som rozmyslala ze klasicke skolky funguju prave stylom spolocne spievame, tancujeme a urcitym sposobom sa bude musiet maly prisposobit. 😒

@filipal - mám známou, ta má představu o výchově asi takovou - dej mi pokoj, běž si hrát v kombinaci s jekotem a vřískotem, ignorací...hrůza, ale některé věci nevysvětlíš (děti už má starší). Když se jim narodilo druhé dítě, první mělo 4 roky a od té doby už pak jen slyšelo, jak neustále zlobí, jak je špatný....Běhá mi z toho mráz po zádech. Nedávno jsem ji slyšela, jak povídala, že mají báječně vychované děti - neskáčou do řeči lidem, poslouchají, ani o nich neví ---- no jo, jenže ty děti mi zásadně vykají, i když jim vždycky říkám, že mi mají tykat, jsou celé nesvé, když tam někdo cizí je, mlčí, odpovídají až na druhý nebo třetí pokus, co se zeptám - odpověĎ často jednoslabičná, max o 5 slovech, nekoukají do očí...hrůza .... jak tady psala fem o fázích vzdoru - upoutání pozoronosti, boj o moc, pomsta, pasivita - tak ta pasivita je u nich obrovská, je mi z toho smutno...A rodiče maj pocit, že mají doma krásně vychované děti ... nedovedu si představit, jak na ty děti příjde puberta, co se bude dít...

@zelmirka1 - já pořád doufám, že to náš překoná, protože to je přesně ono - co se dělá ve školce -kolektivní zábava - kdysi nás více nechali si krát samotné, ale dneska v rámci hesla - budem se dětem věnovat si myslím, že právě ty říkanky, zpívanky, pohybové kolektivní aktivity budou dost užívané...Nedovedu si to představit, jen doufám, že se to změní a pokud ne...tak možná budem muset školku odložit, ale to si nedovedu představit, jak bychom to zvládli...

Náš taky dost chce, abych tam šla s ním, vzala mu tu a tu hračku, sám se nevrhá do kolektivu...já ho beru jaký je a dokud jsem s ním, jsem v poho, jen si ho zatím nedovedu představit samotného mezi dětma...ale chápu, že je to ještě brzy...ale jak vidím jiné, menší o pár měsíců děti, jak jsou v tomto naprosto v klidu..UF.

Aktivity - třeba kaštany v misce, kleštičky na cukr a přendává se to z misky kleštičkama do obalu z bonboniery (do těch dolíčku). Nebo dvě misky od jogurtu nebo másla s víčkem (jedna miska s víčkem a dírkou na vložení uprostřed víčka) a knoflíky se z jedné misky přednávají do druhé misky s tím děravým víčkem. Nebo šroubky a matičky a matičky se našroubouvávají na šroubky. Fazole, čočka v misce a přendává se do jiné misky. Dvě nádobky s něčím sypkým a lžičkou se nandává do trychtýře /takové to, aby něco nateklo do úzkého otvoru). NEbo sítko s většímy oky a brčka, která se tam zapichují. Kapátka s barvičkama a papír - dělat obrázky. Navlíkat kuličky na šňůrku.