Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@eveluska Díky, to já mu u kojení většinou taky čtu, ono to (možná zatím) není v tom, že by vyváděl, když kojím malou. Vyvádí skrznaskrz celým dnem, jakmile se mu něco nelíbí 😕 Ale jak jsem pochopila z ostatních zkušeností, tak asi to do jisté míry bude prostě "období" 😒 😀 No jo, vydržet, vydržet 🙂

@romcovaklarka tak tak, vydrzat vydrzat vydrzat.. Ako holky ti pisali, ze sa to po sestonedeli zlepsi.. ehmm.. u nas nie, ale tu je to dane proste tym, ze ta starsia dcera je prudko vybusny temperamentny typ, proste stale ziarlivost, sceny.. furt nonstop.. teraz uz aj ta rocna bojuje o svoje prava na maminku, hracky .. ved sa vyskolila na starsej .. takze veselo.. proste musime to nejak preskakat.

..uff,,no to som zas vyznela pesimisticky 😒 😝 😅

@prom No, trochu jo 😅 Ale tak budu doufat v nejlepší 😀

@romcovaklarka prepac, nemyslela som to v zlom 😔 som to pisala, ze mam ja zas inu skusenost.. lebo mne tiez kazdy mudroval, jak sa to "raz" zlepsi" .. a nic.. som mala potom blbe ocakavania, tym aj nejaky podvedomy stres, ze furt nic.. teraz mi to jasne, proste so starsou dcerkou bude vzdycky vzruso.. a tak sa s tym musim zmierit

@prom Neeee, v pohodě 😀 Je to taky dobrý vědět 😉

@blandik

Ahoj holky, tak začínáme 5. měsíc hryzáním, kousáním, škrábáním. Už mě to nebaví, vypadám v obličeji jako pouliční rváč. Dneska mě malá během pár minut atakovala asi 4x. Už nejde po těle, ale vědomě po obličeji a očích, protože když třeba oblíkám, už jsme neměly problém, tak tam jsem nekrytá...

Když to bylo dnes během tak krátké chvilky tolikrát, tak jsem malé řekla, že už mě to nebaví, že mě to bolí, že jsem nazlobená a nevím, co s tím mám dělat, a pak..... rozbrečela jsem se, jednak tím, že mě bolelo oko, do kterého se mě snažila štípnout a druhak tím, že mně to opravdu už bylo líto, jsem unavená, protože jsem se celých 20 měsíců skoro nevyspala. Malá chodí spát kolem půl deváté, deváté a před šestou rachotí, za noc se párkrát probudí a já jsem hotová. Manžel se snažil pomoc, ale jeho neprobudí absolutně nit, ani když s ním třesu, prostě nic.

Tenhle příspěvěk je spíš o lítosti, že za celou dobu jsem na malou "vyjela" 2x a pokaždé mi to bylo moc líto, obrečela jsem to. Dnes už jsem měla chuť zařvat, ať už mě sakra nechá být, že mě to bolí. Tak jsem jí sdělila výše uvedené. Nevím, najednou ke mně přišla a začala mě hladit a říkat máma, máma a nabírat na pláč, ale to byla reakce na moje slzy, prostě se mi spustily.

Holky, jsem unavená, spíš než fyzicky, tak strašně moc psychicky. Do toho včera malá poprvé odmítla jet k tchánovcům, moc se nenavštěvujeme, ale vždycky chce jet na králíky, jenže včera vehementně ne a ne. Manžela to mrzelo, ale já jsem mu řekla, že prostě s řevem tam nepojedeme, prostě je problém pro tchýni vzít jiný autobus a vystoupit u nás... Manža jí to vyřídil, prý sice končí brzy, ale 2x v týdnu má aktivity a jen jediný den volna pro sebe, takže máme přijet my, protože dítě je JEN dítě a musí poslouchat jako hodinky...

Mamky, nepotřebuju plácání po ramenou, spíš jen uklidnění, že to kousání a spol. přestane (dcera je dráždivá, je evidovaná na neuru), že to, jak jsem to nastavila a manžel překousl 🙂, že to je správná cesta, protože tlak na "naší" výchovu je tak strašný, že jsem si to ani ve snu nedovedla představit...

@silky123 ahoj, lepšímu porozumění by mi pomohlo vědět, kolik tvojí dceři je...

Je jí 20 měsíců, omlouvám se...

@silky123 Ahoj, tak to kousání jsme prožívali vloni taky. Nevím kolik je tví malý, Nám to trvalo tak asi od 1.5 roku až 2,5 ( dneska se to stává jen hodně vyjímečně, ale většinou stačím včas zareagovat ). A ještě rozdíl, že malej útočil na děti, což bylo ještě horší. Nejen že mi bylo líto dětí ( kousal až do krve a děti měli dlouho modřiny ), ale hlavně samozřejmě reakce a pohledy maminek. Ať už to byly kamarádky, nebo cizí. Já jsem se snažila zasánout dřív, než zaútočil a to tak že jsem zakřičela "ne ne" a běžela jsem k němu abych ho odtrhla. No a pak jsem mu domlouvala, že chápu proč to udělal, ale že se to dá řešit jinak. Když už kousnul, tak jsem mu jen domlouvala, ale opravdu dost rázně, až s křikem. Většinou, to končilo buď jehopláčem ( myslím že proto, že byl zoufalí a nemohl si to vybít tím kosnutím ) nebo mě ignoroval ( což jsem nechala být, jediné co jsem musela vytrpět, byli opět pohledy maminek, které mi měli za zlé že mu za to nedám na zadek, což bylo dost na psychyku. Jednou jsme se i kvůli tomu dost pohádali ). No nevím, jestli tě to potěší, ale odeznělo to až po tom roce - roce a něco. Taky jsem se s ním o tom hodně bavila i jen tak během dne a hlavně mu dávala to pochopení. A pak těsně před návštěvama, jsem mu to také připomínala.

No a když kouše tebe, tak bych třeba skusila vypozorovat, kdy to děla,co jí k tomu vede a podle toho s ní mluvila. Dala jí to pochopení a náhradu jak to jinak řešit. Nebo si taky myslím, jestli z tebe necítí tu psychyckou vyčerpanost,nebo jestli u vás doma je vše v pořádku, nebo nebyli nějaký změny, děti na to reagují dost citlivě. Každopádně, bych jí vždy včas zatavila chytla jí ruku a důrazně řekla "ne!" A pak i jí to vysvětlila a řekla i jak tě to bolí a mrzí, ale opravdu důrazně a přesvědčivě. Na mě když viděl Jiřík, jak jsem zoufalá tak to spíš bylo ještě horší.

Přeju ti ať to malou brzy přejde, naprosto tě chápi jaký to je. Já z toho byla taky na prášky. Obzvlášť, když yl Jiřík ten chlapeček co kouše děti ( díky jedné známé ) No a nikdo neznal jinou radu než dát na zadek.

@lusy82

Díky.

Ona kousání řeší svůj strach, radost, lásku, prostě příjde a raf. Domlouvám pět měsíců, když držím ruce, tak musím i nohy, protože se začne cukat, pak už nemám držet čím, ale malá jde jak pes, hlavu dopředu a chce kousnout. Když pustím ruce, škrábe, štípe.

Podle Karpa jsem vrčela, zabíralo jen určitou dobu. Nevšímání, zůstávala jsem s ní, jen jsem ji chvilku ignorovala, tak to bylo breku, jako kdybych ji nacpala do baby boxu a odešla.

Asi máš pravdu, že cítí asi to zoufalství, budu muset opět být hodně důrazná, jenže já nesnáším křik...

Naši známí a příbuzní mi říkají, prostě jí flákni a hotovo... Jednak to v sobě nemám a druhak mi příjde, že se to obrátí proti dospělákům, mám pár případů v okolí, berou to jako odpověď na něco, když s tím nesouhlasí. Flák a rodič má ránu zpátky.

@silky123 kousání jsem řešila u mladšího a přešlo to až věkem, zkoušela jsem toho hodně, od domlouvání, po držení, po křik i na plácnutí došlo, protože když kousne do krve, tak to prostě bolí a automatická reakce všech, které kousl (zkoušel to na kdekoho...) byla - křik, odstrčení - někdy i dost hrubé, podle toho, jak moc bolestivě kousl, takže zjistil, že takhle to prostě nepůjde, zároveň zažíval dost i mazlení a pusinkování, takže se to asi prostě naučil rozlišovat, některým dětem to asi prostě trvá déle, od staršího syna třeba nic takového neznám. Já si myslím, že bys měla dceři ukazovat, že tě její kousnutí bolí a ne se snažit to potlačovat, už to není malé miminko, které neví, co dělá. Snaž se s ní hodně se mazlit a přitom jí vysvětlovat, že tohle je příjemné, ale kousání ne, pokud můžeš, tak kousnutí zabraň - pevně chyť, dívej se do očí a velmi důrazně řekni, že lidi se nekoušou, ale že si můžete dát pěknou pusinku - no a když tě kousne zničehonic, tak se nebraň přirozené reakci - jak jinak se má dcera dozvědět, že to druhého bolí, když ty se budeš za každou cenu kontrolovat? No, každopádně se připrav, že to nebude ze dne na den, u syna tohle období trvalo fakt dlouho a začalo to přecházet až kolem 3. roku, za posledního půl roku už nekousl nikoho, tak si myslím, že snad jsme z toho venku

@reruna

Díky, asi to tak udělám. Dostala ode mě 2x na plínku, jednou se mi zakousla do tváře a podruhé do horní paže, bolelo to jako sviňa, omlouvám se, abych ji nějak odtrhla, držela jak pitbul, tak jsem jí dala jednu na plínu, jinak by nepustila.

Když mě rafne fest, tak jak to bolí, tak mi vyhrknou slzy, hned jdu od ní dál, protože je někdy v amoku a šla by do toho podruhé. Pak zas brečí, protože ví, že to bolí. Jednou jsem se jí zeptala, jestli ji můžu kousnout, bylo to v klidu po jídle, žadný stres, prostě pohoda. Tak že ne, tak jsem jí řekla, jen aby věděla, jak to bolí. Tak kývla, že ano. Kousla jsem ji do prstíku, trošku aby to cítila. Vykulila oči a "řekla" mi, že to bolí...

Ona je malá milionová, ale jakékoli vybočení směrem do + nebo - řeší tímto způsobem, zjistili jsme, že to zatím jinak nedokáže zpracovat. Jinak se mazlíme hodně moc, ona je "nošenec" a dodnes se mazlí tím, že chce chovat a ukazovat 🙂

Máš moc hezké poznámky, uřčo využiju, děkuji.

@silky123 To je dobře že jí nebiješ. Je to jak kdybys jí dávala najevo, že ty ubližovat nesmíš ale tobě ubližováno smí být. A co to pak udělá s její sebeúctou.
Jinak s tím křikem, vím že to není asi moc ideální ale jak píše Reruna, je lepší dát své emoce najevo ať si uvědomí následek svého jednánání. A také jsem dělala když se se mnou mazlil nebo pusinkoval, že je to lepší než kousat. Myslím si že to taky udělalo hodně.

@silky123 držím palce, aby to přešlo, co nejrychleji, do té doby nezbyde, než snažit se dál - vysvětlovat, zabraňovat, dát možnost kousnout třeba do plyšáka, mezitím se mazlit, hrát si a povídat a věřím, že z toho vyroste.

holky jdu si pro radu, potřebovala bych se asi přeprogramovat a nevím jak na to. Jedná se o Kubu a jídlo. Dneska máme za sebou dost extrémní den, tak ho použiju jako ilustraci. Kuba je velikej jedlík, v podstatě vždycky byl. I je podle toho velikej, mezi vrstevníkama z největších a má pěknej pupek 🙂 Ale je po jídle šíleně zuřivej a já to nějak těžce nesu. Takže ten popis. Ráno - vstáváme, na nočníku se bavíme že půjdeme vařit kaši, vstane a letí do kuchyně, kaši kaši kaši. Kaše se vaří (byla zrovna jáhlová, ta holt trvá) a Kuba většinu z těch 20ti minut ječí (na hranici mezi pláčem, vztekem a voláním) chceš! už! klidně (a tak bezbarvě, protože se snaím ovládat) pořád dokola odpovídám kaše se vaří, až bude hotová, sníme ji, můžeš zatím míchat... sní 2 talíře. Dopol po plavání dostane lupínky, kačenkový sušenky, křupavej chlebík a přesnídávku. Ze svýho sní tak 3/4 a chodí mezi všema ostatníma a žebrá. Nedodala jsem, že dbám na výživu a třeba kupovaný sladkosti jsou pro mě nepřípustný. Dneska z toho, co jsem viděla, vyžebral BEBE (hrůza 🙂 ) kus koblihy (hrůza 🙂 ) rohlík (achjo) jahody (v březnu hrůza 🙂 ) Jenže ti lidi mu to dávaj dobrovolně, já chci ať se naučí jednat s nima, ne abych mu já pořád stála za zadkem a říkala jo a ne. Zasáhla jsem jen v případě koblihy. Vyjdeme ven a začne breče že chce oběd. Říkám, že jedeme domů a tam oběd bude. Brečí, ale jedem. Usl mi v manduce než jsme došli, spal do půl čtvrtý, udělali jsme oběd vcelku v klidu, ani nedojedl; v půl šestý "jídlo chceš!" tak jdeme do kuchyně, co že by chtěl, na obvyklou večeři je brzo, ale nakonec volí kaši k večeři. Dám jí na plotnu a celou dobu, co se vaří (kukuřičná, mnohem rychlejší) tak kvílí. Celej den jsem byla docela v klidu, ale při tý kaši na večeři už mi rupaly nervy, zase jsm říkala a ť míchá, že až kaše bude, budeme ji jíst... ale pak už jsem neovládle zvyšovala hlas... mrzelo mě to, ale prostě to ve mě vyvolávalo strašlivý napětí... snědl 2 talíře.
Co je valstně za problém? Vadí mi, že je okolo toho jídla tolik dusna, já hodně vařím, pořád má k dispozici něco, nikdy mu neřeknu teď nic nedostaneš (pokud máme ) ale stejně trávíme vaření za šílenýho kvílotu a mě už to prostě prudí 🙂 jak se na to mám podívat jinak? No a vlastně mám-li být upřímná vadí mi i jeho pupek, nemůžu si pomoct...

@ofelieee budu reagovat mozna trochu mimo - jako ne k reseni problemu, ale jen co me napadlo, kdyz jsem cetla tvuj prispevek - Rekla bych, ze ma proste skutecne hlad a cekat rano 20min na snidani musi bejt priserny, jestli mu fakt kruci v brise, to by nasi kluci nedali a nejsou zas takovy jedlici.... co ho probudit napr. s pripravenym teplym mlikem a par keksama nebo kouskem bananu a pak muzete spolecne varit kasi? Po koupani to samy, to mam vlci hlad i ja a asi lupinky by me nevytrhly... uplne chapu, ze sahnul po ty mastny a kaloricky koblize 😀 tak bych s sebou vzala do termosky treba teplou kasi, nebo kasi do lahve nebo bananovej koktejl nebo neco takovyho.... co myslis? Hladovy chlapi jsou nesnesitelny, maly i velky, ja pri kazdym naznaku prudy nejdriv krmim a pak uz casto neni co resit 😀

@eveluska ráno budí on mě ne já jeho 🙂 trochu se to komplikuje, ale to by bylo an jinou diskuzi - mlíko nepijem, keksy pravda nějaký jo, banán nejíme... fakt myslíš že 20minut ráno je prostě tak moc? Já nějak odmítám na to přistoupit 🙂 ale jsem asi schopná se nechat přesvědčit... po tom plavání to právě nebyly jen lupínky, jmenovala jsem, byla to bedna jak kráva...

@ofelieee jj, fakt si myslim, ze 20min je moc, mne nekdy rano taky tak kruci bricho, ze kdyz si do 5-10min nedam horkej kotel bilyho kafe, tak me uplne boli zaludek a je mi soufl... po tom plavani toho sice bylo hodne, ale nic takovyho jako hutnyho a sytivyho, jestli vis, jak to myslim..... ja po bazenu mam taky velkej hlad a mam chut na teply testoviny, horky kakao nebo tak neco, ne na ovocny pyre nebo susenky... vis jak to myslim? Ja delala starsimu po plavani kasi do lahve, mela jsem ji s sebou v termosce a uplne se na ni vzdycky vrhnul.... nepije ani zadny sojovy mliko nebo tak?

Jo a promin, ze furt cpu to mliko 😅 my jsme vsichni doma velky "mlicnaci", tak me nenapada uplne ted alternativa, ale urcite te neco podobnyho napadne, cim nahradit teply kakao/mliko 🙂

@eveluska že by celej problém byl tak prostej? 🙂 Díky moc! Kaše do láhve je dobrej tip.

jo a ze budi on tebe, tak tim vetsi ma hlad... nejak k ranu clvku zacne nejvic pracovat travici ustroji a to clvka vlastne vzbudi... takze kdyz ty jsi napr. vzbuzena, tak tvoje traveni te teprv musi dohnat, ale to jeho ho uz urguje treba dobrou hodinu... u nas je to taky tak, kluci skrivani a ja spac, takze vetsinou je vsechny obstaram a az pak jim ja, ale kdyz se vzbudim sama, fakt mi kruci bricho 😉

@ofelieee muze byt 😉 mas doma statnyho chlapa ve vyvinu, co ma proste hlad, tak silene prudi, jak hladovej medved nebo tak.... toho bys doma taky nechtela 😀

@eveluska to ne... Kubu doma ale chci, tak zlý to zase není 😀

@ofelieee souhlasím s @eveluska, že jestli mu kručí v břiše, tak čekat 20 minut na kaši je dost. a taky bych zkusila přístup podle Karpa. Místo vysvětlování mu přiznat, že má hlad. Krátké stručné věty: Máš hlad? Ano, máš hlad. Stále opakovat, měl by se sklidnit a až pak mu můžeš vysvětlit, že to chystáš a za chvilku to bude. U nás to fungovalo, když malá po mně křičela: ham, ham, ham. 🙂

@ofelieee a to měl tak vždycky nebo je to novinka? nějaká přibývací rostoucí fáze?myslíš, že by za tím bylo něco jiného než hlad, nějaký zástupný problém?

@ofelieee Souhlasím s návrhem, že je to moc dlouho, jsou jedinci s rychlým metabolismem (třeba já, ale lepší se to) a to ráno fakt omdlíváš hlady 🙂 Zároveň souhlasím, že dítě by se mělo i 'učit', jak počkat a pochopit stadium přípravy, ale pokud by to byl opravdu hlad či jiná primární potřeba, tak to nepočítám. Hodně lidí funguje tak, že snídaně to první a teprv potom se řeší ostatní věci, a on už teď asi očekává ten každodenní konflikt rozumu a chtíče a je to na něj ráno asi moc 😉

hmm hmm hmm... snad na tom může něco být... jenže my tohle zažíváme 5x denně, nejen ráno, a ten popisovanej den to vygradovalo při večeři, kdy byl 2h po obědě... jsem krutá, když se zdráhám věřit, že opravdu umírá hladem?
@lynks jídlo u nás vždycky bylo téma (tímhle směrem), ale takový paniky jsou běžný až pozdější týdny... třeba na tom plavání, že obchází všechny a ode všech si bere, ať přinesu cokoliv... a všichni dají... nebo když jsme byli na horách, 5 rodin, tak pravidelně ochutnal 5 snídaní, 5 obědů, 5 večeří...
dneska ráno byl chleba, snědl 5 krajíčků. Snad aby to opravdu byl velikej hlad 😀 a já to řeším v tématu o respektu. Tak snad zbývá jen jak se přeprogramovat a nebejt tak nenaladěná vůči tomu - ŽE tolik jí ŽE má pupek jak pantáta... a taky jak se vyrovnat s tím, že nedokážu ovládnout, co jí, dneska třeba na návštěvě to bylo strašlivejch nějakejch sušenek ( a to jsem předtím na chleba dala med, což by jinak bylo nepřípustný, ale tady jsem tušila sladkosti, tak jsem si říkala Ať se nasytí) a mě to opravdu trápí, už vidím ty střeva, jak to tam kvasí a imunita jde do kopru... 🙂

@ofelieee já si hned představila sebe, když jsem kojila, já měla takový hlad už po dvou hodinách ,co jsem snědla plný talíř těstovin. Takže možná opravdu má teď nějaký spurt, a povyroste ti. a teda on ochutnává jenom nebo kdyby mu dali ochutnávači celou jejich svačinku tak to sní... a svoje sní taky celé nebo dává přednost cizímu....možná, že zjištuje co "trh " nabízí 🙂
Chápu, že tě může štvát jeho pupek, zvlášt když se snažíš o zdravý přístup stravování. Možná to dodržuješ až příliš nakrátko a on ti chce to dogma rozbít. Já mám ten samý přístup k jídlu , žádný cukr, mléko, maso - prostě víc makrobio, ale jak čtu různé knížky a směry a sleduju na nás jaké potraviny nám nedělaj dobře, tak jsem zvolnila - např. s mlékem, Vik ho má rád, ale dáme si ho jednou týdně. a cukr, no dětský organizmus ho spotřebuje líp a rychlejc, a vyhýbám se bílému, protože po tom jsou fakt děti hyper 🙂 a bere jiné minerály z těla .....
Držím palce na cestě vaší společné proměny 🙂