Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
dávam do pozornosti kurz RABR v Bratislave:
večerný: http://www.respektovani.com/letaky/135.pdf
víkendový: http://www.respektovani.com/letaky/136.pdf
a ešte jeden víkendový by mal začať v októbri
Holky, napište mi, prosím, svůj názor na toto: odtrhávat dítě od mámy, když nechce ve školce do třídy? Dva dny dcera chodila bez problémů, dala mi pusu a hurá do třídy. Dneska sice nechtěla jít, ale pak šla. Řekla jsem jí, že si nakreslíme její značku (parníček). Vše bylo OK. Před třídou mi vlezla do náruče, zaklepaly jsme, učitelka otevřela a malá najednou nechtěla do třídy. Učitelka popadla malou a začala ji ode mne odtrhávat (chápu, že ji chtěla vzít do třídy), ale dcera se mě držela jako klíště, takže ji nakonec odtrhla, zavřela dveře a zamkla. Slyšela jsem ji plakat až ven. Já to prostě takhle nechci a ani bych to asi psychicky nevydržela. Díky za názory.
@jasminy už jsem ti psala do otázky, akorát tam se nemá odpovídat víckrát. Já bych ti ještě doporučila nepotlačovat její pocity, ale naopak je uznat. neříkat jí: neplakej, ostatní nepláčou, to je ostuda, že jsi plakal (to bohužel teď slýchám pořád v šatně ☹ ), ale říct: ty jsi smutná, že se loučíme. Já jsem taky smutná, ale pak pro tebe příjdu a budem mít radost. Ani mně by nepomohlo, kdyby mi někdo říkal, že to nic není, že brečím zbytečně a je to ostuda.
@jasminy Tak přesně tenhle dotaz jsem sem dneska chtěla napsat. Mám ten samí problém. První dva dny jsme chodily do školky v pohodě, včera jsme nešli a dneska ráno v pohodě šel, ale ve třídě si to rozmyslel a že půjde domů. No a učitelka ho plačícího čapla mě pomalu div nevystrčila ze dveří a já šla domů s pocitem macechy. 😝 A na nějaký uznávání pocitů ani nebyl čas. Tak právě nevím jak to mám řešit. Jestli mu to vysvětlovat po cestě do školky a pak při převlíkání. Asi to nebude hned ale časem se to snad zlepší.
K tématu, jak řešit problém se školkou a pláčem, zrovna píše na svém FB pár slov psycholožka, velká podporovatelka rané vazby mezi matkou a dítětem atd., Michaela Mrowetz, cituji:
Jako každý začátek září se mne ptáte, zda je normální, že dítě při nástupu do předškolní instituce pláče a zda ho tam nechat, jak mnohdy doporučují pracovníci institucí. Dle konceptu empatického a kontaktního vztahového rodičovství je nutné zachovávat kontinuitu, respektovat vývojové schopnosti dítěte individuálně. Ne všechny děti jsou ve stejném termínu zralé na separaci od rodiče, i když jsou zralé na pobývání v kolektivu. je tedy vhodné zprvu zůstávat s dítětem v cizím prostředí, například i několik hodin a toto postupně rozpouštět. Je zapotřebí odcházet tak, aby dítě mělo kontrolu nad situací. Zlozvyky pracovníků institucí, např. vytrhování dětí rodičům z náručí (děti se mnohdy zadaptují na stres a ztuhnou a přestanou plakat, utlumí se do situace "přežití" a přestanou aktivně produkovat odpor) způsobuje mnohá traumata, o kterých dospělí lidé v psychoterapii často mluví. Buďte se svými dětmi, několik hodin, několik dní. Přátelskou instituci poznáte podle toho, že respektuje přítomnost rodičů a potřeby dětí.
Odkaz: https://www.facebook.com/michaela.mrowetz?hc_lo...
@luthien.k Hm, tak tohle je lehké pochopit, ale bohužel v praxi je to těžké. Tohle v naší školce určitě neumožní. A co mají dělat maminky které chodí do práce. Teď se cítím ještě hůř, jestli mu tím způsobuju traumata. Jediné co tak se držet rady NA a uznávat jeho pocity a učit ho přijímat problémy a vypořádat se snimi. I když jsou to bohužel problémy které mu způsobuje jeho máma. 😝
@lusy82 dala jsem to sem, protože jsem na to náhodou zrovna narazila, nechtěla jsem tím nikomu způsobit další trauma 😅 Nicméně já jako dítě jsem školku nezvládla a moje mamina, přes ťukání si na čelo celé rodiny atd., mě do ní nakonec nedávala, naštěstí brzy poté čekala sestru, ale i bez toho by se mnou byla bývala doma - já jsem prý proplakala celou dobu ve školce nebo jen seděla a byla apatická, vůbec jsem tam nejedla, co jsem snědla, to šlo ven... Když se to nezlepšilo ani po měsíci trápení nás obou, prostě mě tam nedávala, jen potom na to povinné dopoledne do předškolní třídy, to už si i pamatuju a to jsem už byla schopná zvládnout.
@jasminy Pro mě je nepochopitelné, že o pláči v šatně maminky tak často píšou, že je to jen "divadýlko". Já sama jsem chodila do MŠ od tří let a pamatuju si, jakou úzkost jsem prožívala celé to dopoledne, než pro mě mamka zase přišla. Prakticky nikdy jsem neplakala, ale byla jsem tou úzkostí paralizovaná natolik, že jsem se nedokázala soustředit na hru, na nic ☹ A samozřejmě jsem to nikomu neřekla, protože jsem tomu hroznému pocitu nerozuměla a určitě bych ho neuměla popsat. Postupem času se to spravilo a do předškoláků jsem se už těšila, to je pravda. Ale bagatelizování ranního pláče na nějaké divadýlko, to prostě nechápu 😕
@luthien.k Já vím i ten článek chápu, jenže bohužel to pro každou maminku nejde. Ale kdyby malej prožíval to co ty ve školce tak bych ho tam taky přestala dávat. Jenže jemu se tam pak moc líbilo. Já měla totálně zkažený den, vůbec mi to neutíkalo a už jsem odpočítávala minuty, kdy si pro něj půjdu. No a když jsem pro něj šla tak jsem ho slyšela jak je tam veselý a v pohodě si uklidil hračky a pak mi s nadšením vyprávěl co tam dělal a jak bude chodit do školky pořád a pořád a pořád 😀 . No tak teď co s tím. Prakticky mu nechybím, jen dneska nezvládl můj odchod. Snad to bude zítra lepší. Už jsme o tom spolu mluvili a prý zítra nebude plakat, že ví že pro něj zase přijdu. No tak uvidím.
@lusy82 co kdyby si vzal nějakou hračku, to dceři pomáhalo. U spousty dětí taky pomůže, když je ráno vodí tatínek.
Hračku sebou má. Tatínek to bohužel časově nezvládá 😒 . No já uvidím zítra. Snad to bude lepší. Protože jak jsem psala tak se mu tam pak líbilo a na mě si ani nevzpomněl.
@ivular No to mi dneska taky říkali ve školce že jsou dětičky jen takový hérečky a že to na na nás zkouší. Ale já ten pocit z malýho nemám. Přijde mi opravdu vyděšený, když ho tam učitelka zase táhla a já musela poslouchat jeho pláč a křik. No a potom odpoledne zase mluví úplně naopak a je tak správně důležitý a říká jak půjde znova. A druhý den zase s pláčem. Tak nevím, nejraději bych to dělala jak psala @luthien.k , chvíli tam s ním zůstala a pak šla. Jenže pochybuju že mi to umožní. S jejích přístupem. 😖 A je fakt, že on odmítá jít i do třídy.
Víkendovy kurz RABR v októbri sa bude konať v Trenčíne.
@lusy82 Ahoj, malý začal chodit do školky vloni. První den tam byl hodinu, druhý dvě hodiny, další dny jsem pro něj chodila v 11 hodin, pak před obědem (naštěstí jsem s druhým dítětem doma, tak jsem to tak mohla dělat). Po týdnu jž tam byl celé dopoledne - od půl deváté do půl jedné a tak je to doposud. Malému jsme vysvětlovali, že tak jak chodí tatínek do práce a maminka se stará o mladšího brášku, tak jeho povinností je chodit do školky, kde se naučí hrát s jinými dětmi.
@pamal A to ti takhle umožnili? U nás to asi nepůjde. Ale řekla jsem si že ho od příštího týdne začnu dávat jen do oběda a ne na celý týden. Chtěla jsem to tak udělat už teď, jenže on mi po první návštěvě oznámil že tam chce spinkat. A pak to tak chtěl každý den.
Možná jsem na to šla moc rychle v radosti že se mu tam líbí. No a potom právě začlo to vodění do školky s pláčem. A dneska mi dokonce přišel i takový přešlí, když jsem pro něj přišla. Včera byl ještě při odchodu nadšený. Prostě se to spíš horší než lepší a já se cítím hrozně.
Ano umožnili. První týden dovolí být s dítětem i do svačinky (ale moc z toho nadšeni nejsou, protože to podle jejich zkušeností stresuje ostatní děti). Ale je pravda, že když jsem v šatně malého tak brzy převlékala, tak když mě tam jeden chlapeček uviděl, tak začal brečet jak o život, tak jsem z toho měla blbý pocit.
Mně manžel i okolí taky říkalo ať malého nechám na celý den, že si odpočinu a malý si musí zvykat. Ale já nechci. Ty čtyři hodiny (z toho jsou asi hodinu a třičtvrtě na zahradě a tam ho to moc baví, jinak školku "přetrpuje") beru, že mu na přivykání s ostatními stačí. Sice mám pocit, že pořád lítám do školky a ze školky, ale chci si ho užít dokud je malý a má o mě zájem a já tu možnost s ním být (díky tomu že jsem doma) mám. To mladší syn bude muset být ve školce celý den.
@lynks Jo, taky teď přemýšlím jak jsem měla zareagovat. Lituji toho, že jsem si ji nechala vzít. Ale nebyla jsem na to připravená, ani by mě nenapadlo, že to může úča udělat....Každopádně, budu teď mít velký problém dostat malou do školky. Říká mi pořád, že už tam nechce, a to i v noci, když se probudí.
@pamal Tak to já se ani na to neptala, nemám na to nějak odvahu, když to tam vidím. Mě přijde hrozný už to, jak ho tam násilím zatáhnou a nikdo se mě na nic neptá. Přijde mi to strašně nelidský. A já si přijdu strašně že pro něj nic neudělám a ani nemám tu snahu a odvahu. Myslím si že si musí přijít zrazený. Celý život se snažím o to aby mi důvěřoval a jednám sním na rovinu i za cenu že to někdy obrečí. A teď ho takhle zrazuju že mu uteču a nechám ho tam napospas. Snad to teď napravím, i když už to asi nepůjde tak lehce, když už ví do čeho jde.
Než šel do školky, tak jsem si načetla pár rad a zkušeností jak to kdo dělá. A ve školce jsem slušně oznámila, že ho chci přivykat postupně, protože je citlivý a nikdy beze mě nebyl (nepočítám u babiček). A učitelka proti nebyla. Ono záleží na tom, zda se jedná o učitelky již starší, středního věku, mladší; zda je u vás jedna školka nebo více (takže se ví jak to chodí v jiných školkách a tím pádem už asi nebudou mít argument typu "takto je to správně, takto se to dělá, takto je to osvědčené"). Jenom mně fakt vadilo, že stresuji toho plačtivého chlapečka, ale jak jsem pro syna chodila když už byli na zahradě, tak si druhé děti ani nepovšimli, že ten náš zmizel🙂 . Pokud je u vás jenom jedna školka a učitelky mající svou pravdu, tak by možná stálo za zmínku sdělení, že si půjdeš o možnosti vyzvedávat dítě dříve pohovořit se zřizovatelem - což je obec. Samozřejmě by to člověk neměl říkat nijak ve vzteku, ale spíše ve smyslu, že chápeš že na to teda asi nemůžou přistoupit bez zřizovatele a že se tam půjdeš tedy informovat. Ale myslím, že když se slušně zeptáš ve školce, tak Ti vyhoví. U nás jsou normální státní školky, kam můžou rodiče do třídy kdykoliv přijít.
Nás se nástup do školky zatím netýká, ale byla jsem na poradě s paní co dělá kurzy efektivního rodičovství. Říkala, že záleží na každém dítěti, někdo si zvykne za týden, někdo si zvyká rok a půl, ale prostě když maminka nemá jinou možnost, tak dítě prostě do školky musí, hlavně si to maminka musí srovant v hlavě, že pro dítě dělá to nejlepší, školka je prostě další krok do života. Dávala typy, že je opravdu lepší před nástupem si tam s ním jít na chvíli pohrát, aby poznalo prostředí, hračky, děti...(např. do svačinky), je lepší ho dávat hned na celý den, ať už od začítku ví, jaký je režim, děti mají rádi řád, taky prcka předat přímo učitelce a říct, že na ni se má kdykoliv obracet.
Napsala jsem to asi dost ve zkratce a co si pamatuju, osobní zkušenost nemám a taky je mi jasné, že když dítě pláče, tak je to dost těžké a jsou třeba i jiné metody.
Jak to ale řešit, když se to zhoršuje? Malá se těšila do školky jen první dva dny. Teď už tam nechce. Když se v noci vzbudí nebo i když je víkend, pořád opakuje, že nechce do školky. I když jdeme jen ven spolu, tak zase. Ráno pláče, křičí, že nechce, oblíkám jí násilím. Jak v této situaci respektovat, to, že malá tam nechce, že se jí tam nelíbí? Uznám jení pocity, ale už to takhle dál nejde...
@weri1 Ne do práce nechodím, zatím. Ale malej naštěstí přes víkend úplně otočil. Nevím čím to je, ale jsem za to vděčná. Plakal jen ty dva dny - čt. pá. Já už si dělala přes víkend plány jak na to a v pondělí ho do školky vezl taťka a to jen na dopoledne. Prý šel úplně v pohodě, pomalu se ani nerozloučil a už běžel do třídy. Další den znovu a to mě překecával že tam chce spinkat. Jenže tohle mi udělal ten týden před tím taky a pak to začalo, tak jsem mu řekla že v úterý ještě půjdeme po obědě. Opět ho vedl táta a opět v pohodě. No a když jsem ho ve středu vedla já do školky, tak mě prosil ať tam může spinkat. Každý den mi nadšeně vyprávěl co tam dělali a co se naučil, tak jsem to v tu středu zkusila a v pohodě. Dokonce mě i posílal domů, když jsem něco vyřizovala s učitelkou 😀 . Tak netuším, co ty dva dny znamenaly, ale doufám už se nevrátí. Jediný co teď odmítá, je bavit se o školce, vyprávět co bylo a tak. A to komukoliv 😀 Což se mu nedivým, když se ho teď na to každý pořád dokola ptá. 😀
četla jsem knihu i jsem byla na kurzu - jsou to dobré informace jen je škoda, že trénink není postupný a naopak hned chtějí vše uvést do praxe. Potom jsou rodiče frustrovaní, že to nejde, že dělají "chyby". Stejně tak fajn je výchovný koncept Efektivní rodičovství. Četla jsem spoustu knih o výchově, studovala... a našla jsem ještě jednu velmi praktickou metodu - Filiální terapii. Není moc u nás rozšířená, ale je osvědčená v zahraničí. Navíc u nás na veškeré kurzy a semináře o výchově si někam musíte dojít, ale už je tu i jedna možnost online na Laskavém rodičovství.
Ahoj holky, v noci jsem založila novou diskuzi. Vím, že většina z vás neřeší školáky... Ale třeba pár z vás ano... Budu moc ráda, pokud se tam sejdeme. https://www.modrykonik.cz/diskuse/volne-diskuze...
Krásný víkend a dík!