Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@betelgeuzz Holky, víte jakou formulaci já používám, ale nevím, jestli je to dobré (trochu cítím, že to mírně skřípe, manipuluju Tomíka do role, ve které není...)? Ale funguje to (ale dělám to, když už mě něco fakt štve, ne často): zeptám se Tomíka, jestli on, až bude mít děťátko, mu dovolí (a teď cokoliv, o co "bojujeme") např. běhat bosky a mít ledový nohy, když má rýmu. A co bys udělal, kdyby na to furt zapomínalo atd.... Obyčejně něco dobrýho vymyslí, někdy použije moje slova, ale málokdy, i když vymyslí blbinu - použiju to - aha, tak já zkusím, jestli to funguje - a zpapouškuju to - a ono to samozřejmě funguje - a hlavně - zapomene se na tu samotnou věc (pití, fusky, bačkůrky, smrkání, uklízení). Změna role na toho, kdo určuje, co se má, se mu navíc hrozně líbí...

K sourozencům: ty konflikty vám fakt nezávidím... Já jsem bráchu (jsem o 3 roky mladší) přestala nesnášet až tak v 18 letech ☹

@petruskaz
@yellowbanna
od obdobia, ked sa jonas zacal plazit a neskor liezt u nas fungovala moznost pre starsieho hrat sa za zatvorenymi dverami - bud vo svojej izbe, alebo neskor ked spavali spolu a mali jednu hernu, tak v spalni. lukas mal tym padom svoj priestor kam jonas nesmel. obcas sa stalo, ze ho za ruku vytiahol von skor, ako som ho ja stihla vyniest, ale nic vazne mu neurobil. to skor opacne, ze ten mladsi okolo roka zacal starsieho tyrat a ten sa nebranil, dovolil mu skoro vseto.
okrem toho ked mali spolocnu hernu platilo - v herni je vsetko spolocne. tym padom sa museli ucit delit.
ked mal jonas tak 2 roky a lukas nieco cez 4 sme fungovali na sposobe - vsetko dvojmo - dve hokejky, dve auticka - a ak sa dalo, skutocne rovnake.
teraz uz lukas riesi konflikty slovne - stylom, jonas prestan a ak neprestane, tak pride za mnou alebo za tatikom a riesime my - a to podla konkretnej situacie.

@petruskaz @yellowbanna @betelgeuzz ...mame doma to iste, miluju sa a v sekunde krik, bitka.. a to mam 2 baby, ani jedna sa neda, neustupuje .. male vlcice, po mamine 😀 dat porozumenie,separacia funguje iba chvilku a len az je po boji. Proste, ked dojde ku konkretnej situacii/momentu .. veskere pokecy, dohody su vzdialene bilion svetelnych rokov. Beriem to, ze su to deti, vsetko prezivaju osobne .. proste musime vydrzat 😒 😅 😉

@betelgeuzz chodi tvoja Ali do skolky? Pretoze moja robi to iste, tiez si myslim, ze vekom skusaju viac a viac, ale trebars u nasej konkretne vidim, ze chyta rozumy zo skolky a skusa potom rozne finticky na nas doma. A este kapitola sama o sebe su stari rodicia, jedna aj druha strana ..hlavne co sa tyka sladkosti 😠

Dobrý večer, jsem tu naprosto nová a jedna maminka z e-mimina mě obhajovala v diskuzi na téma RaBR, a pak mě pozvala k vám. Moc ráda si vše přečtu a poučím se, protože si občas (hodně) připadám šikanovaná za to, že své dráždivé dceři nenařežu, ale pořád ji věsvětluju a jen zahrozím tytyty...

Musím napsat, že maličká měla blbý start hned od narození, neurolog ihned klasifikoval jako velmi dráždivé dítě (chodíme do poradny) a podezření na multialergie (KB, lepek, vejce, ovoce...). V porodnici mi svým přístupem zastavili laktaci, takže o to horší. Takže jsem bojovala se vším a všemi, kteří mi neustále radili "nechat vyřvat". Prvních asi sedm osm měsíců maličká řvala (nebrečela) asi 20 hodin denně, všechno jí vadilo, téměř nespala. Ustála jsem to s velkými obtížemi. Dnes (19 měsíců) se zdá, že to začíná fungovat, ale nastává období vzdoru, takže jsem hodně pokousaná. Malá tak řeší své radosti i vztek, které nedokáže prostě zpracovat jinak.

Knížku jsem jen "prolítla", ale sama za sebe musím říct, že nemám v povaze plácání, bití a bytostně nesnáším řev z pozice síly.

Omlouvám se za elaborát.

@silky123 vitaj 🙂 moja starsia hodne kusala, okrem ineho.. hlavne teda zo vzteku, frustracie, hnev ... mladsia zacina tiez, ale skorej akoby z lasky, miesto pusiny ma kusne do krku .. taky maly vasnivec 😝 😀

Citis to dobre, ona nevie ako ma spracovat emocie, a ten vzdor.. no tes sa 😒 😀 ale zas mozno nastupom reci sa nieco poriesi, u nas to tak bolo .. ako hodne robi vrodeny temperament, s tym sa treba zmierit.. moja starsia bude vzdycky konfliktarka a sebemensi problem riesi vasnivo akokeby islo o zivot .. uz som to pisala viackrat, pochopenie a aplikacia cesty Rabr pomohla obidvom prezit.. to co vidim v okoli, ako sa ine matky chovaju k svojim detom, ktore ani z daleka nedosahuju burlivemu temperamentu mojej starsej.. no strasne ..ponizovanie, bitky 😔 druhe matky by moju dceru mlatili ako zito .. heh.. s naivnou predstavou, ze to "zle" z nej vymlatia .. asi ako tebe radili s tym vyplakanim

ale aby som sa len nestazovala, uz som pocula par pozitivnych hlasov, ze ako dobre to so starsou zvladam, a bez bitky .. jasne, moje ego to potesilo, ALE som rada, ze mozno to bude inspiracia aj pre nekoho druheho a tak budeme zazivat menej ponizovania v MC, ihriskach ..

Si uzasna, ze po tom vsetkom, co ste si s malinkou prezili, mas nazor taky aky mas.
u mna deficit spanku je pruser, obidve dcerky zavislacky na prsniku, spanok tiez nic moc, ale zazit take vzruso ako ty .. no neviem neviem, to sa priznavam 😕

@lynks mezi mými syny je rozdíl 3 a čtvrt roku. A i když starší syn je strašně svéhlavý a o jeho vztekacích záchvatech a brečení jsem tu taky něco psala; tak k malému se od počátku chová pěkně. Má o něj obrovskou starost. Když se např. blíží ke stěně tak tam honem skáče, aby se malý nebouchl do hlavičky apod. Někdy mám pocit, že má o něj větší strach než já 😉 Takže si říkám, jestli ten náš rozdíl 3 let věku není příčinou, že tady tyto sourozenecké strkanice nás naštěstí míjejí. Ale to není horování pro větší věkový rozdíl mezi sourozenci - sami jsme chtěli rozdíl menší, ale vyšlo to takto.

moc diky vsem za reakce!

@lynks taky zkousim Tonikovi rict, ze vim, ze je to ted tezky, ze nema klid na svoje hry, protoze Tom je vsudybyl, ze chapu, ze mu vadi, kdyz mu bere hracky, ale vetsinou je to tak, jak popisuje @petruskaz - je to rychla reakce na aktualni situaci...i kdyz musim rict, ze tak vazny jako jsou prsty ve dvirkach auta to u nas (zatim) neni... Bohuzel to mame doma hrozne malinky, cely den jsme v jedne mistnosti - kuchyno-obyvaku, kde si kluci i hrajou na zemi. Prostor je opravdu hodne omezeny, takze neni v mych silach zabranit Tomovi brat Tonikovy hracky, to by nesmel mit vyndany vubec zadny. Kolikrat taky Toma odnesu, teda poodnesu a snazim se zabavit necim jinym, ale za chvili je zpatky, samozrejme...Mame dohodu, ze pokud nejakou hracku v Tomovych rukach opravdu nesnese, musi si ji Tonik dat nekam, kam Tom nedosahne, kdyz si s ni dohraje. Co je na zemi, Tom si muze prohlidnout, pokud to Tondovi vadi, musi nejdriv Tomovi nabidnout jinou hracku a pak si vzit tu prvni, nemel by mu ji prudce vytrhavat z ruky, no ale to je asi az moc sofistikovane, i kdyz nekdy (asi kdyz to neni tak akutni), tak Tonik Tomovi donese neco jineho na vymenu.

@bubelko to jsem zkousela navrhnout - Tonik ma svuj pokojicek, kde teda ale jenom spi (zase vzhledem k velikosti bytu, to neni tak uplne jeho pokojicek, je tam i postel pro hosty a par veci, co nemaji jinde misto 😔 ) Nicmene ma tam velky koberec, na ktery by se dalo presunout s nekterymi hrackami. Napriklad si rad stavi dreveny vlacek a ten mu Tom fakt bori. Uz jsem se mu snazila navrhnout, ze treba prave ten vlacek by si mohl postavit v pokojicku, ze tam ho Tom rusit nebude, ale Tonda to vnima jako vyhosteni, protoze odmalinka si hrava v kuchyni, ma tu vsechny hracky a hlavne tam jsem ja. Sam v pokojicku byt nechce a ja ho chapu. 😕

@silky123 klobouk dolu, co vsechno a jak zvladas...jsem na tom podobne jako @prom - spanek je zaklad a kdyz jsem unavena, muj prah tolerance se vyrazne snizuje, takze nekdy je to o (mem) holem preziti - taky mam syny nespavce...sem chodim nacerpat napady, silu a obcas se poradit, tak vitej i ty 🙂

@silky123 jakej elaborát? se mi to asi špatně zobrazuje, bo co! Vítej... 🙂 Asi to opravdu nemáš lehký... U nás to bylo opačně - objektivní peklíčko pro Tomíka (operace hlavičky), které hravě zvládnul, normálně hajal, baštil (furt) - já pološílená z péče...

holky, chci se podělit o to, co nám včera zabralo na náš problém... ne teda na pořád... od dnešního rána zase pár incidentů bylo (ale tak nějak mám pocit, že je to často reakce na můj nátlak, čím víc si přeju, aby se k němu choval hezky, tím je to horší)... ale včera se stalo něco, po čem nastal dlouho klid... myslím, že tudy pro nás asi povede cesta, aspon nějaký čas...
měla jsem šimona v šátku, matěj si hrál na zemi a já šimonovi vyprávěla (tak aby to slyšel hlavně matěj), jakýho má skvělýho bráchu, kterej už umí sám dělat tohle a tamto... prostě jsem mu dávala pocit, že sama vidím a všímám si věcí, které umí, zvládá, jak moc je důležitý... když jsem skončila, matěj mi řekl - maminko, dej šimona na zem, já mu nebudu ubližovat 😅 a strašně dlouho se k němu pak choval hezky...
jako vím, že tohle si mohu dovolit ted, když je šimon maličký a není mu to proti srsti, že za rok, dva, když mu budu vyprávět, jak je matěj báječnej, pošle mne k šípku nebo začne matějovi škodit... ale ted to pomohlo... tak uvidím, jak to půjde dál...

@yellowbanna hm, tak to je potom tazsie. pretoze u nas naopak lukas bol velmi rad sam v izbe a stale je rad sam v izbe. samozrejme nie vzdy, ale ked nechce, aby mu jonas nieco nicil, tak ide k sebe a jonasa vypoklonkuje. je fakt, ze potom jonas obcas place, comu rozumiem, ale nemozem nutit jedneho aby zabaval druheho. vacsinou sa to ale po chvili ustali a je dobre 😉
napriek tomu, ze nechce byt sam, by som fakt skusila tomu starsiemu vysvetlit, ze ho nechces vyhostit, ze si rada, ak je s vami, ale ze ak nechce, aby mu mladsi bral ten vlacik, tak jedina sanca je postavit si ho v izbe. chvilu sa s nim zahrat, zavriet a potom zase prist k vam. a tak dokola. ze ho nemusi potom ani odkladat, a moze ho tam mat viac dni 😉 ze ty sa obcas otocis a nestihas potom zabranit v spolocnych priestoroch tomu mladsiemu, aby to nerozbil. ak zostane s vami v tej kuchyni, tak musi ratat s tym, ze mu obcas ten mladsi nieco znici.
ono totiz nemozes stale toho mladsieho haltovat, pretoze to tiez nikam nevedie.este teraz sa to da, ze ho odnesies a pod., ale neskor uz to nebude take jednoduche - bude silnejsi a rychlejsi, bude chodit ci behat, viacej vnimat a moze to brat ako krivdu. okrem toho bude tazke vyberat, kto je v prave a koho chranit, pretoze v podstate maju pravdu obaja. 😉

Děkuju za přivítání ;).

No, já se v tom plácám docela solidně pořád. Hodně často si připadám proti všem. I můj manžel už vypěnil, když mě malá hodně poškrábala na krku. Jí jsem řekla hlasité a důrazné NE, poprvé se zastavila uprostřed pohybu, na manžel jsem pak důrazně zahalekala NE, protože jí chtěl dát na zadek.

Manžel je zlatej chlap, ale tohle nechápe, výchova od jeho rodičů, jsou hodní, ale jsou velmi rozdílní... Každý mi říká, že se se zlou potážu, protože jsem "táááák trpělivá", často pochybuju, jestli to dělám dobře. Musím přiznat, že dvakrát, jsem jí musela plácnout po zadečku. Jednou se mi zakousla do tváře a jednou do paže a odmítala se pustit, jako pitbul. Vypadala jsem, jako když mě manžel týrá....Plácnutí proto, aby pustila. Jedna maminka mi poradila, ať zkouším foukat do obličeje, tak uvidím, jestli si vzpomenu.

Holky, já už jsem tak mimo, že když na ni mluvím důrazně, tudíž hlasitěji, tak si připadám jako strašná matka, která na své dítě ječí... Je to asi proto, že křičení bytostně nesnáším. Ale teď hodně bojuju s tím kousáním a škrábáním, asi budu muset číst RaBR trochu poctivějc.

Ještě jednou díky 🙂

@silky123 -vítám tě "o) já myslím, že se v tom neplácáš, protože tvůj mateřský instinkt funguje velmi dobře, jen potřebuješ podporu, kterou ti okolí moc nedává - a kterou taky hledáme všechny, protože téměř všechny máme prarodiče, kteří prostě nechápou vždy, co děláme a proč proboha to dítě necháme a neplácneme, nezakřičíme...a v okolí jsou vesměs maminky, které se ztotožnily s tradiční výchovou..tak pevně věřím, že tady u nás najdeš potřebné zázemí a sílu se dál řídit svým srdíčkem:o)

u nas je to podobny. starší 2,5r, mimino 8m. zatím se teda nemlátí nijak významně ani zle, ale mimino pochopitelně staršího bráchu otravuje. zatím to řeším tak, že miminu dávám jinou věc, což zatím pořád ještě jakž takž bere. pak sme domluvení, že když starší něco chce, tak musí miminu nabídnout jinou hračku, to sem tam funguje. a vybral si pár hraček, který mu pujčovat nemusí. su zvědavaá, jak se to vyvine dál.

Ahoj, měla bych dotaz, související s partnerem. Nevím jak ho naučit trochu jinak přemýšlet, tak jak jsem se to díky vám naučila já. On je stejně jako já dost vznětlivý, taky u nás hádky jsou na denním pořádku. Já se teď ale snažím být jiná, jenže u něj mi to prostě nejde. Obzvlášt co se týče malýho. Na začátku jsme se domluvily že budeme vychovávat jinak, jenže on prostě nemá tu vůli se nad tím zamýšlet. Když mu určitou věc vysvětlím tak to chápe vezme to, ale když to má v danou chvíli použít, tak se zachová jinak. Tak to unás vypadá tak že když on je na malýho hnusný ( shazuje ho, nadává mu, je na něj agresivní, vyhrožuje mu ) tak já zakročím řeknu jen táto klid, a snažím se mu to vysvětlit. Jenže když nemá svůj den tak mě buď ignoruje jede si dál ve svým, nebo se hádáme. Což pro malýho není zrovna dobrý příklad a pro náš vztah už vůbec ne. Když bych to řekla na příkladu. Já ráno dělám snídani, Jiřík jak mi rád pomáhá a vše chce zkoušet, tak už si teď sám namaže rohlík máslem akorát to samozřejmě není tak dokonalé a má tam půlcentimetrovou vrstvu 😀. Já to samozřejmě neřeším, ježe když je tam s přítelem, tak jen slyším: "Ty to neumíš, takhle ne. Ted ne já chvátám" No a malej samozřejmě křik a vztekání a to nemluvím o tom jak ho vlastně shazuje a snižuje mu zájem o věci. No a když mu to v klidu řeknu, co tím způsouje tak s tím souhlasí ale příště to udělá zas a ještě k tomu přidá milion nesmyslných důvodů, proč to dělá. Jakože chvátá ( ale odehrát si ráno Farmermana může ), nebo že tam je pak bordel ( jakoby ho někdy uklízel 😀 ) a tak podobně. Prostě nevím, jak ho přesvědčit aby si tohle vše uvědomil a hlavně v sobě potlačit ty myšlenky které mu kazí to co on si vlastně uvědomuje, ale neudělá. Taky mi dost vadí, že nás tohle hrozně odděluje. Máme před svatbou a já řeším, jak se ním naučit žít 😖 . Jinak si rozumíme. Nedávno jsme byli na společném výkendu ve dvou a bylo to supr. Ani jednou jsme se nepohádali a bylo nám dobře. Jen ta výchova stojí mezi náma ☹
Už jsem se s ním snažila tolikrát bavit, vklidu. Ale skončilo to hádkou, protože on to takk okamžitě bere. Jako že na něj útočím a začínám se hádat Už vážně nevím jak. Dokonce jsem už navrhovala rozchod, o čemž nechtěl ani slyšet a chvíly se dost snažil. Jenže jen na chvíli. Už vánžě nevím jak dál, snažím se ho chápat dát mu to najevo, ale nevím jak s ním jednat. rostě vím že on chce ale nemá tu vůli. Ale malej roste a nepočká až taťka konečně si uvědomí na čem jsme se domluvili bojím se že se to na něm podepíše. Stačí když vidím jeho rodiče a to jak se chovají k malýmu a dokážu si představit jaké měl dětství, proto je takový jaký je.

@petruskaz ma matej nejaku oblubenu hracku, zvieratko alebo macika, pred ktorym by si ho mohla chvalit? Pripadne zavolat manzelovi alebo kamaratke, babicke a chvalit do telefonu tak, aby matej pocul. Zaroven nebude mat simonko pocit, ze je porovnavany s matejom a ze mu ho davas za vzor. 🙂

@petruskaz to je krasny 😵 Tak snad vam to takhle vydrzi fungovat co nejdele! Ja taky dost casto Tomovi ukazuju, co vsechno jeho starsi bracha umi, co zrovna dela, co se mu podarilo, casto mu to rika i sam Tonik (Podivej Tome, jak si cistim 24 zubu 😀 ). Tondovi se zas snazim vysvetlovat, ze Tom za nim neleze proto, aby ho zlobil, ale protoze ho bezmezne obdivuje a chce videt, co zrovna vyrabi a s cim si hraje a chce byt s nim, protoze ho ma rad...obcas to funguje, ale v momentu rozcileni samozrejme ne...

@bubelko dneska jsem zkusila poslat Tonika s jednou hrackou na chodbu. Je to robotek, co se hybe a Tom po nem samozrejme hned sel, tak jsem Tonikovi navrhla, at jde na chodbu (schvalne jsem ho neposlala do pokojicku), aby mu za tim Tom nelezl. Kupodivu bez protestu hned sel a sam za sebou zavrel dvere, aby za nim Tom nemohl. Ja schvalne jeste pred nim vysvetlovala Tomovi, ze si ted Tonik chce chvili pohrat sam, at zustane se mnou v kuchyni. Tonda tam teda zustal sotva dve minutky a hned se vratil, ale bylo to bez kriku, s robotem si pohral, pak ho sam uklidil...nejde to vzdycky, ale obcas to pouziju a snad bude o neco klidneji, diky 🙂

@lusy82 jak ja ti rozumim! Mam to doma podobne. Muj muz teda synovi nenadava nebo ho neshazuje, ale nema s nim moc trpelivosti, hlavne kdyz nema svuj den, je unavenej z prace a Tonik se neustale dozaduje jeho pozornosti, je ufnukany, chce po nem veci, pripadne si prosazuje svoji vuli...muj muz hned prejde do varovneho tonu "nech toho nebo....udelej to HNED, nerikej mi porad NE, musis poslouchat" apod., nebo naopak nasadi otraveny, unaveny vyraz "Antonio, ty PORAD... nemuzes ANI JEDNOU udelat co ti rikam, UZ ZASE zacinas.." atd. Neda mi to a obcas uz taky zasahnu, hlavne kdyz vyleti a mne to prijde nespravedlive a neprimerene...vim ale, ze bych to nemela delat pred Tonikem, ale nekdy se proste neudrzim. Pak se o tom bavime a je to jak pises ty, uznava moje argumenty, tvrdi, ze chape, jak to myslim, souhlasi, ze musi zmenit svuj pristup, ale v praxi skutek utek... uz si pripadam jak kolovratek, porad mu pod nos strkam "Jak mluvit, aby deti poslouchaly a poslouchat, aby mluvily" neb je to v anglictine, tak si to muze precist i on, ale on nema na cteni cas a i to malo, co precetl, zustava v rovine teorie... ja nejsem svata, taky kolikrat vyletim, nervy mam casto na spagatku jako on, ale snazim se ve svetlych chvilich na svem pristupu pracovat...kdezto u nej mam pocit, ze je to furt dokola...

@yellowbanna 🙂

@yellowbanna Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama. A co s tím děláš? mě už to hrozně vadí. už kvůli malýmu. Bojím se že ho to ovlivní. Přeci jen, synové si berou víc za vzor tátu. Je to vidět u obou bráchů i na přítelovi. A ne nadarmo se říká, že jestli chceš vědět jaký bude tvůj manžel, podívej se na tchána 🙂 ( a naopak ) A to mě děsí. Protože když vidím tchána tak mě mrazí. 😖 Ale přítel mě ujišťuje že takoví nechce být. A je vidět že se snaží ale místama když ho pozoruju tak nevím.

@silky123 rozumím, taky bojuju s okolím, proč té "umíněné a uřvané holce" nedám na zadek, a to slýchám jak od rodičů, tak bohužel i od kamarádek, párkrát jsem Lucinku plácla, jednou i škaredě dala facku, přitom to nesnáším, jsem proti tomu a každé mamině bych za to ruce utrhla, jenže když to její chování přesahuje určité meze, kdy už obtěžuje (ne mě, ale třeba mladší sestru) tak jsem to zkusila ručně, však od té doby mi zní v uších její odpověď: "maminko, nebůchej už Lucinku, to hodně bolí"

@lusy82 ahoj, u nás to samý...hele co na to říct,.... nestresuj se tím, nemůžeš ho změnit, neboj se , že syna pokazí....dělej co můžeš a jak to umíš, dej tam tu stabilitu a základ. prostě jen dělej za sebe...To půjde..neboj 🙂

@lynks Já vím, ale já prostě nemůžu tohle poslouchat. Obzvlášť, když se pak malej začne rozčilovat a hádají se spolu jak dva sourozenci a ne jako táta a syn. Vážně si pak pro připadám jako když mám dvě děti. A věř mi vůbec se tomu nesměju. A jak se potom chováš ty? To jen manžela pozoruješ a nezasahuješ? Já tohle prostě ndokážu. Je mi malýho hrozně líto. Představuju si časem jaký budou mít mezi saebu vztah. Když mu jeho táta nebude věřit a bude ho shazovat a chovat se k němu podle nálady. Jak říkám, vidím to u jeho rodičů a vidím jak ho to taky mrzí jaký jsou. I vztah k nim je takový zvláštní. Troufnu si říct, že k našim má o hodně blíž.

@lusy82 no to věřím, že se ti to nedá poslouchat. U nás to není tak vyhrocené , muž má jenom přísný přístup, ale nespadává do hádek s malým. Já nevím, tak možná zkusit začít mluvit na malýho když se chytnou např. "že tatínek ted vypadá, že má vztek, že se mu něco nelíbí, možná bude lepší ho ted nechat" ....rozumíš mi, jako jít na něj přes malýho. Na manžela nehučet, jenom situaci popisovat malýmu, aby neměl on chaos. ono je možné, že to na manžela zafunguje ve smyslu, že se uvidí z vašeho pohledu. Prostě se nenechat zatahnout do jeho hry.

@lynks Občas jsem to taky zkoušela, přes malýho. Jo bylo vidět že se treochu zklidnil, ale jen pro tu chvíly. No asi to chce čas a vážně do něj moc nehučet. Já mu i dost předhazuju ( někdy v dobrým někdy ve vzteku ) i jeho tátu a jak začíná mu být podobný a ať si vzpomene jaký měl dětství a jak to vypadá teď, tak ho to trochutaky přesvědčí ale už si připadám hroně když mu to pořád předhazuju. Ale on vážně hrozně rychle zapomíná a nechává se unášet právě těma myšlenkama a zažitýma předsudkama. A taky mám problém s hranicí tolerance k němu, protože se znažím ho respektovat a vyjít mu vstříc, jeho náladám a tak. Ale zase vidím jak je to u jeho rodičů, kde nálada jeho táty ovlivní celý den a atmosféru u nich doma. To dusno je vždycky cítit už od vchodových dveří. A přítel to ví vadí mu to a nechce takový být a přesto nemá snahu s tím něco dělat. A když tak minimální a musím mu to připomenout zase já.

@lusy82 nojo, je to hluboce zakořeněné, to vědomě nejde předělat i kdyby moc chtěl, je to vzorec v podvědomí. Předhazování vůbec nic nevyřeší, akorát je ten člověk pak smutný, že je blbec nebo co, když to nechce tak mít a nedokáže to sám změnit. Tohle znám ze sebe. Pravda je, že člověk musí chtít na sobě zapracovat, hledat způsoby aby si ten starý vzorec zvědomíl, vytáhl ho na povrch a změnil. Na to můžou pomoct knížky, a taky praktická cvičení na terapiích, konstelacích, józe.. cokoliv, kde člověk může oddělit tělo od ducha a podívat se na to. No snad jsem aspon malinko srozumitelná...
A měnit věci kolem sebe můžeme tak, že změníme svůj pohled na ně 🙂 pořád to samý, já vím 🙂

@lynks No jenže on právě chce být jiný, ale myslí si že to zvládne sám. O nějaké pmoci knížek a terapeutů nechce slyšet.Já se snažím také změnit pohled na něj. I si hodně uvědomuju co dělám já špatně a měním to. Už nekoukám jen na to co on dělá špatně a co mi vadí ale taky proč to dělá. Jenže asi to nestačí. Hlavně kvůli malýmu. A taky je tam ten strach s tou přílišnou tolerantností. Jak jsem psala nahoře.

@lucmart

Já jsem taky hotová. Je to opravdu náročné, být rodičem. Každý občas ujedeme. Mě hrozně vytáčí, když matky každý "zlý počin" kvitují:"Přestaň nebo ti nařežu." Naše malá si klidně sedne do kaluže, ne schválně, ještě občas válčí s chůzí, ale nerozčiluju se, je to normálka. Jediný, co NE jsou psí hovínka, strašně by si ty malé chtěla vzít do ručičky... Jsem na pejskaře naprdnutá, protože nechávají psy kadit i u hlavních vchodových dveří....

ahoj holky

mě štve manžel , připadá mi, že to jsou samé zákazy, příkazy atd. Nechápe, že má pouze 2,5 roků a prostě ke všemu musí "dojít" sám. ach jo
teď bude rabr v kostce, taková prezentační hodina a půl, tak doufám, že ho přemluvím aspoň k tomu, ať ví o co jde

@weri1 ahoj, co to RABR v kostce bude? Jako - seminář, mp3...? Děkuju.