Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
@m.i.r.i tak v tom ti musím oponovat, že vodnář je klidné dítě. Já jsem vodnář, jako dospělá asi klidná jsem, ale dítě je prý velmi tvrdohlavé. Což moje mamka potvrzuje 🙂
@betelgeuzz no dakujem 🙂 Ved uz som zistila, ze to tak asi nebude🙂 Ja som bola presvedcena ze najvacsi tvrdohlavci a problemovi su byci, barani, kosorozci ( rohate znamenia ako sa hovori) a skorpion....v rodine sme vondara nemali, ale co mam kamaratky, tak to vsetko take kludne bytosti....ale ake boli v detsve to neviem 😀 😀 😀
@m.i.r.i to je právě rozdíl, jak se jednotlivá znamení chovají v dětství a jak v dospělosti. Zkus si někde najít podrobnější popis, kde je to rozdělené na to dětství a dospělost. Co jsem kdysi našla, tak na mě přesně sedělo. Ještě přidám jednu moudrost o vodnářích, taky pravdivou : Dejte vodnáři pouta a uteče vám, dejte mu volnost a vrátí se. 🙂
@m.i.r.i v rychlosti jsem našla tohle a docela to sedí 🙂 Jdu si schválně najít o svých dětech.
@m.i.r.i ještě ten odkaz 🙂 http://www.rodicum.cz/clanek/dite-ve-znameni-vo...
@betelgeuzz super..ja som tiez hned sla hladat....a veru zatial to sedi ako rit na serbel🙂
@silky123 Ahoj! Nemám žádnou chytrou (ani blbou) radu... Jen si říkám, že nynější stav musí být pro Tvou dceru strašně vysilující. Přijde mi "divný" ten moment, kdy popisuješ, že Ti ublíží vědomě. To, že neublíží nikomu jinému. Vypadá to, že to tedy není tak úplně nerozmyšlená, myslím jakoby instinktivní, pudová reakce. Snad se Tě nedotknu, když napíšu, že mi to připomnělo chování mého psíka - byl nekonfliktní, hodný (pudlojezevčík)... Když ale dostal "vyhubováno" od nějakého psa, pak si vybil zlost i třeba na štěňátku, se kterým by si normálně hrál... Velmi dobře si uměl počkat na prostě slabšího psíka. Myslím, že je vůbec obecně pro chod rodiny neúnosné, aby máma byla tím slabým psíkem. Jsou z toho pak kolotoče viny, modřin, šrámů na duši. Myslím, že nemá smysl jí říkat, že Tě to bolí. To ona jistě už dobře ví. Přijde mi, že už si zvykla na ten model - je mi nepříjemně - pošlu ten pocit dál a tím se ho zbavím. První řešení - pošlu ho mámě.
Na minulé stránce někdo psal (promiň, teď to nestíhám vyhledat, tys to ale určo četla), že u autistických dětí se tento problém též vyskytuje, ale panuje přesvědčení, že je nepřípustný. Pátrej, jak to oni řeší.
Přeju dcerce, Tobě i manželovi hodně síly. Já bych ji dávno neměla.
@m.i.r.i @blumka K tomu spaní, já tedy nejsem moc dobrý rádce, my chodíme spát všichni dohromady tak kolem 11 večer a vyhovuje nám to tak, protože děti vidí, že jdeme všichni spát, že už nebude žádná zábava, tak jim nevadí jít spát - ale chápu, že to není cesta pro každýho. Jenom mě napadlo, náš syn takhle vyvádí když už je moc unavený, nebo naopak když není unavený vůbec. Nepomohlo by třeba změnit hodinu ukládání?
@bezaz I Kundera píše "žít v pravdě" (A Naomi Aldort ho asi četla 🙂 ) kdo tady chce mít uklizeno? Já a ne děti. Z jakýho titulu je teda chci NUTIT to uklízet? Tím neobhajuju to, že by měly dělat bordel a jen já uklízet, ale přijde mi důležitý jít vždycky ve všem po kořenech a nejen projevech. Ano, uklizeno chci mít já, respektovat děti chci a respektovaná být chci. Uklidím to, a VŮBEC ( 🙂 ) při tom nebudu myslet na to, jak na mě vyzráli, ale na to, že mám radost, že to tu vypadá, jak chci. S těmahle pocitama se mi žije snáz...
Taky zatím nenutím malou uklízet, nedělám z toho vědu, - uklízím já, ale tohle všechno je hezký do momentu, kdy mi ona doslova brání, abych to dělala 😀 (naštěstí se to děje jen občas, když je mrzutá, někdy mi naopak pomáhá). Pro ni má ten binec řád a fantazii 😉 - půjčila jsem si obrázek od @katyxq, který to přesně vystihuje:
ja som v detstve bola tiez kvallitny bordelar, ale to hlavne tomu, ze ma bavilo vytvarne tvorit, ale vzdy som po sebe akotak poupratovala.
Teraz svoje deti vediem prirodzene k akemu-takemu upratovaniu, netrvam, aby sme dennodenne utierali prach, ale proste na zemi by nemali zostat rozhadzane hracky, staci zhrnut na jednu kopu mimo trasu, kde sa hybeme. A aj aby som mohla povysavat, lebo tych drobkov vsade a potom tu stale mame mravcov.. aj teraz v lete 😠 Ale hlavne mam uplne jeden logicky dovod - BEZPECNOST. Ked sa narodila druha dcerka, nechcela som riskovat, aby nieco zhltla .. a uplne nenavidim, ked stupim na nejaku hracku, a aj starsia dcerka si tu bolest uz vyskusala, takze pochopila, ze fakt nekecam. Stalo sa to v noci, bola tma, isla curat a stupila na hranu hracky. Samozrejme ideal by bolo, ak by hracky aj sami naskakali do krabic, policiek. 😀
Ale v tomto sa fakt na tu starsiu nemozem nejak extra stazovat. Akoze bordel narobi, ved su decka, ale chape, ze aj treba upratat. A samozrejme nemam problem jej pomahat, robime to spolu, cize ziadna forma prikazov resp. naslednych trestov.
Pikantne je, ked je u svojej babky na navsteve a je tam aj jej 7-rocna sesternica, ktora teda neupratuje / nepomaha doma absolutne vobec! A ked Vam poviem , ze ma doma hracky v mnozstve jedneho hrackarstva a to iste aj u babky a vobec, ale VOBEC neni vedena k upratovaniu, zodpovednosti, tak si viete predstavit ako to tam behom par sekund vyzera. Ale tak si ju naucili rodicia a aj jej babka. Lebo to boli najprv len vyhovorky, ze je moc malinka, a potom, ze kto sa s nou bude hadat.. tak vzdycky to radsej spravia za nu. Takze sorry, tymto smerom urcite nie.
tiez mam pre vas obrazok 😉 v anglictine, tak snad nevadi
a inak SVATA PRAVDA, cim menej hraciek, tym lepsie a to plati aj pre nase veci dospelacke.. proste menej upratovania atd. Kedysi mali deti 2-3 hracky a jak si ich chranili a boli za ne vdacne.. ALE boli teda aj vedene k pomoci v domacnosti, ja sa v tomto vzdycky v duchu obraciam k domorodym kmenom, ze ako im to funguje, beznatlakovo, deti vidia vzor v dospelych, svojich starsich suredencoch, ze sa vsetci podielaju na chode domova, kmena. Takze uz aj to rocne babo bucha kamenom o kamen a ten poznatok potom vyuzije pri nejakej realnej cinnosti. My - civilizovani sme si to uplne postavili na hlavu, riesime, ze sa decka nudia, vymyslame aktivity, program, aby sa milacci nenudili a potom nestihame varit atd. sme vsetci nervozni .. ja to vidim na svojich babach, ze jak su uplne v pohode, ked mi mozu pomahat v kuchyni, v zahrade .. tam su snad najstastnejsie.. a je jedno, ci zbieraju jahody alebo si len tak sedia v hline a trhaju burinu / bohuzial a aj moje kvetiny prekrasne 😀 / .. ale proste tam to vidim, ze ziadnych extra hraciek netreba
Díky moc za tip. Jj, když je v plusovém nebo mínusovém vykolejení, tak to pošle dál... Teď striktně říkám ne, ručičky držím u těla a přestala jsem mluvit, jen řeknu, že až budou ručičky v klidu, tak ji zase pustím, že si ubližovat nenechám. Jenže poslední dobou, když mi udělá něco "au", tak pak se začne mlátit do hlavičky sama :( Tak ji zase chytám, že au ne...
Zeptám se švagrové, jestli mají zkušenost, synovec je autista, ale extrémně hodný chlapeček, takže tam asi radu nenajdu...
@silky123 tebe este napisem, vies, co som skusila ja ? ked som videla, ze ide zautocit, tak som jej este nastavila ruku a povedala : "tak si kusni, buchni si, nech sa paci.. Znie to teraz mozno brutalne,ale ju to fakt zastavilo, ten absurdistan .. ze jej to nezakazujem, ale naopak este posmelujem.. akoby ju to vratilo zo zachvatu do reality.. proste otocene uplne naopak. Je blbost v sebe dusit akukolvej energiu, ale nemalo dochadzat k ohrodzovaniu zivej osoby - maminky, surodenca, psa .. alebo sa mylim?
Ja si myslim ako @jenovefa , ze tvoja je uz dost velka na to, aby s tym mohla zacat skusat nieco robit.. rozumis, aspon skusat. Jasne, tie zachvaty hnevu/radosti su u nej silne /ako u mojej prvorodenej/ a nejak to musi z nej von, ale predsa ty nemozes byt stale ten obetny baranok. Lebo z tvojich prispevkov fakt citit silne vycerpanie a teda aj neistotu, ze ako na nu teda reagovat .. inak tvoj muz .. nemusi sa bat, ze z vasej malej bude agresor v dospelosti, ale ja ho chapem, ze urcite nie je stastny,ked vidi, ze ty - jeho manzelka si dlhodobo vycerpana a objektom utokov vasej dcery.
inak zaujimave, ze vnimam v svojom okoli kopu parov, kde sa hlavne chlapi rozhodli iba pre jednoho potomka, samozrejme, ze chlapom ide hlavne o svoje pohodlie, ale vela z nich uvadza dovod, ze proste uz nechcu zazivat, ako su jejich manzelky nonstop unavene, vycerpane , frustrovane, hoci aj oni sa teda snazia po praci pomahat ako sa da
@prom
Přiznám se, že si myslím, že kdy řeknu, ať si kousne, tak se zahryzne. Dcerka v tu chvíli je plná emocí a neumí je zpracovat. I když pozor, dneska se sama ovládla, něco ji naštvalo a jak jsme si hrály, tak ke mně přiběhla, že se do mě pustí, OVLÁDLA SE!!!! Poprvé se ovládla a já ji nedostala.... Moc jsem chválila, a pak jsem se rozbulela, jak mě to dojalo. Normálně se přede mnou zastavila. Tak jsem se snažila zkratkovitě maličké vysvětlit, proč jsem tak šťastná....
Jak píšeš, manžel mi říkal, že většina práce kolem dítěte je na mně, takže hlavní slovo okolo potomstva budu mít já, ale zároveň mě upozornil, že si nedovede představit možnost, mít druhé dítko stejného vydání jako první...
Moc děkuju za dobré rady, já si ráda nechám poradit a tady prostě víte, oč jde. Někdy jsem jen vyčerpaná z toho, jak se na mě lidi (i naši rodičové) koukají, že se snažím pořád vysvětlovat a dítě neseřežu, když napoprvé neposlechne.
Už najíždíme na to, aby si maličká uklidila třeba tři hračky. Dneska hulákala, že má uklízet máma. Tak jsem jí řekla, že dobře, protože to znamená, že má hodně hraček, tak nějaké můžeme poslat dál, když už je tedy nechce dát spinkat. Sebrala se a ty tři své hračky si uklidila. Samozřejmě jsem ji nejdřív třikrát, čtyřikrát upozornila a poprosila. Asi to není moc výchovné, ale neječím, jen jsem konstatovala věc, že všeho máme hodně, tak ty hračky nebudou chybět...
@silky123 no supr, kazdy uspech potesi, ti to moc prajem..
na druhych ludi fakt kasli, ale drzte spolu vy v rodine .. ty s manzelom, aby aj dcera videla, ze ste pevny zaklad.
Ja tiez viem, ze moju starsiu dceru by druhi rodicia mlatili nonstop od rana do vecera v naivnej predstave ze "TO" z nej vymlatia.. HAHAHA. Ako tiez aj mne niekedy uletia nervy, tak si zavrieskame jak paviani, vycistime vzduch a zakoncime pomazlenim... Niekedy ju podozrievam, ze je to taky maly sado-masochista, ze ona to vzruso potrebuje, no mala talianka 😀 .
Kazdopadne hranice treba nastavit. .. tym nasim milaskom .. v tych dolezitych veciach
neviem, či ste boli na tom kurze rešpektovať a byť rešpektovaný. Prečítala som si aj knihu ale po kurze mi to bolo všetko jasnejšie. NAPR. Upratovanie je oprávnená požiadavka. Tam slovo prosím nepatrí z mojej strany ako matky. Takže konverzácia medzi mojím synom a mnou kedysi bola takáto. Je tu bordel. Uprac to. A po kurze. Boris, hračky. On mlčí. Borisko, vidím na zemi hračky. On mlčí alebo povie nevidím. Ešte mu poviem. Keď na hračku stúpime môžeme si ublížiť. Čiže mu dám informáciu. On mlčí. Ja sa ho opýtam čo s tým spravíš. On povie Nie. Potom sa o spýtam. čo by ti pomohlo?On mlčí. Potom mu dám na výber. Chceš, aby sme tie hračky začali upratovať spolu alebo ich upraceš sám. A vtedy s veľkým nadšením hovorí. HMM spooluuu. Takže nakoniec ideme konečne pozbierať hračky a rozprávky je koniec, takže tie rešpektujúce metódy zaberú dosť času.
Ináč často krát keď človek nie je si istý ako riešiť nejakú zapeklitú situáciu s deťmi je lepšie aj jednoduchšie navštíviť odborníkov...predsa len vedia z danej oblasti viac...
@silky123 Ahoj, jenom Ti chci vlít naději, že to druhé dítě asi bude jiné. Starší syn dodneška si neustále chce hrát se mnou a ne sám, obrovské vztekací záchvaty byly do čtyř let a sem tam ještě občas dlouhé brečení. Prostě tvrdlohlavý na entou. Teď jsem si přečetla, že to tak děti kozorohové mají 🙂, tak mně to pobavilo, že to máme aspoň na co svést. No a ten mladší, to už teď vidíme, že to bude snad jinak. Už teď si hraje sám - háže kostky do krabičky, jezdí si s autíčkama, když něco chce a já mu to nedám nebo vezmu, tak sice chvíli brečí, ale po chvíli je klid. Takže tak.
K tomu, jak Tvoje malá brečí: můj bratr do dva a půl roku v kuse řvával ve dne v noci. Máma vzpomíná, že kdyby s náma nebydlela babička, tak by sama ani neuvařila, nic neudělala. Doktorka mu už i předepsala léky na uklidněnou, ale mamka mu je nedávala. Pak z něho bylo naprosto pohodové dítě. Tak držím palce, ať to přejde dříve. Jinak mně pomáhá, že když jsem šílně unavená a není nikdo, kdo by mi pomohl, tak vzít děti a jít ven. Ten čerstvý vzduch u mě dělá divy.
@m.i.r.i no zrejme to bude tymi hviezdami, lebo prva dcera je sice tiez februarova ale 2010 a ta takyto tazky oriesok nebola...ale citala som si ten link a je fakt zaujimave ako to sedi...aj ked su obe rozdielne, obe vela veci spaja a hlavne ta ich ukecanost, ked sa zo vsetkeho vedie dostat a domotaju aj nas dospelych 😀
Ano, moj muz je velmi trpezlivy clovek, viac ako ja, bol to vzdy on, ktory ukludnoval mna, ked som nezvladala situacie ked sme mali len jedno dieta a aj teraz je to vacsinou on, co vsetko doma s prehladom poriesi. Aj u nas bolo dost tazkych situacii, najstarsia dcera bola do roka dost narocne dieta, ale nejak nam ani jednemu nikdy nenapadlo ze ostane sama. Podla nas oboch, su surodenci to najviac co mozeme nasim detom dat. Druha dcera bola maximalne pohodove babatko, ona nam to zas teraz vynahradza a tretia je nieco medzi tym...Myslim, ale ze prave preto ze ich mam doma 3 plus neter, ktora ma ale diametralne odlisne potreby, tak nejak na vea veci sa uz nedivame tak "tragicky" ako ked bola len jedna a vela veci u nas len tak "plava". Proste neda sa kazdej vyhoviet a nad kazdym zafnukanim a dupanim noziciek pozastavovat...to by sme zosalei obaja. Ja mysim ze tie nase deti sa aj tak v prvom rade ucia od nas, cize akykolvek vzdor nimi trepe, zalezi ako sa mi na to pozrieme a ako zareagujeme a tento vzorec spravania si zafixuju. A to obdobie prejde ci budem kricat, ci budem kludna...tak radsej budem kudna aj ked mi tri deti robia z domu kolnicku 😀
Ahoj vsem. Prosim co byste mi poradili na vztekaci knouraci sceny? asi to obdobi vzdoru nebo nevim... u babicky nebo ve skolce je prej celkem hodnej, ale doma on se silene vzteka a dela takovy knucici sceny, hned zacne desne knucet, vriskat, brecet, skakat treba... . a to si nic nevyvzteka, nechapu to.... furt vysvetluju, ale casto uz pak vecer treba vytecu a otocim a jsem na nej prisna, ale prijde mi, ze proste nezabira nic, pak si to vzdycky vysvetlime a uklidni se, ale za pul hodiny je scena nanovo.... nemate to nekdo? Mne treba to drivejsi vztekani nebo mladsiho trucovani a umanutost prislo stokrat lepsi nez tohle knourani, to fakt musim furt zavirat oci a pocitat a pocitat 😔 Casto treba naschval spadne z gauce a ze ma "au" .... myslela jsem, ze tak vola o pozornost a tak jsem hrala tu "hru", ze ma bebi, vsecko jsme to zkoumali, kdykoliv si na neco postezoval, hned jsem pofoukala, potulila ho.... ale dela to cim dal tim vic, tak ted nevim, jestli to naopak nebyla chyba a nemela jsem ty jeho "bebi" ignorovat...... No nevim proste. Predem dekuju za napady nebo aspon povzbuzeni, ze to treba mate taky a je to k veku normalni 🙂
Taky jsem furt venku, když to jde, teď malá byla 9 dní marod, ještě je pořád hodně zarýmovaná, ale už můžeme ven... Horší je, ji ven dostat 🙂. Když je pak venku, nechce domů....;)
Jj, sice je manžel někdy naprdnutej, že to tak "prožívám", ale když pak vidí vrstevníky na písku, tak říká, že maličká je zlatá. Jinak maličkou tituluje - pošuk ;)
@eveluska ahoj, idem povzbudit 🙂 U nas sa tedy knourani nejak neusadilo /mame ine prejavy hehe/, ale co pocujem v skolke od druhych maminiek, tak si to tiez zazivaju, tiez idu z toho do vyvrtky, ze radsej nech sa jejich dieta hodi o zem a zareve nez pocuvat jeho hodinove knukanie a knouranie
s tym bebinkovanim, akoze ja teda vzdycky ukazem empatiu, ked sa baby zrania, aj ked len slabucko, ovsem ked starsia zacina rozohravat sceny, ze viem, ze ideme do slepej ulice, aby sa mohla namotat na nejaky hysak, tak to salamounsky utinam.. napr. buchne sa na ihrisku .. tak ja na to: "ok, tak ty si asi moc malinka na to, aby si chodila na ihrisko, ked mas z toho take obrovske bebinko" .. v sekunde je po bolesti 😝
@silky123 já se spíše přikláním k tomu, že tu agresi si vybíjí na tobě proto, že s tebou se cítí nejbezpečněji..snažila bych se tou fází prostě projít tak, jak to děláš - citlivě, s láskou a pokud možno s co nejméně kousanci na tvém těle..aniž bych vyvozovala závěry, že by to měl být nějaký permanentní rys..
Jdu napsat něco z jiného soudku - aneb vše jsou jen období - náš je teď absolutně miloučký, ráno se sám od sebe převlíká, večer chodí spát, přes den pomáhá a lindu nechává na pokoji..po tom, co dělal předtím je to balzám..a co jsme dělali? Nic, nějak to samo vyšumělo, my se uklidnili...vůbec jsem dumala, nač děti jednou dospělé vzpomínají ohledně dětství, co v nich zůstane - a došlo mi, že atmosféra, co doma byla - jestli tam byla pohoda, klid, láska, dobrá nálada, blízkost..
@prom dekuju 🙂 jen update - ze vcera jsme zkusili trochu zmenu a misto abych byla s detma jen ja, tak jsem byla s mladsim a Bobino pracoval na zahrade s muzem, on ho to tam vetsinou nechce, ale proste jsem mu ho tam poslala, ze budou natirat a pracovat spolu a pak jeste do vecera mel takhle "dospelej" program s nim a byl zase milionovej.... takze ho to uz asi se mnou a "miminem" nebavi, asi potrebuje vic dospelejsich veci a byt pripustenej, aby vsecko mohl taky delat a vsecko nejlip sam 😅 (napr. si sam "vari" kasi a to peklo v kuchyni je teda na fotku, ale tohle jsou veci, co jsem ochotna zkousnout, to je pro jejich rozvoj a je jasny, ze nejak se to naucit musi 🙂 )
Ahoj, jdu se nejdřív poradit s vámi holky. Už dříve jsem psala, že Klárka je živel, měla období kousací, strkala do dětí, silně tiskla v objetí, to pak samovolně přešlo před školkou. Teď máme osmiměsíční mimčo, které bylo do cca 7 měsíců hodně náročné, Klárka žárlila, ale dalo se to. Minulý týden se mi ozvaly učitelky ze školky, že Klárka zase začala ubližovat (od prosince byla víceméně pořád nemocná a teď chodila 5 týdnu). Prý mačká, škrábne.... a z ničeho nic. No já tam nejsem a Klárka mi k tomu nic neřekne. Občas z ní něco vypadne, ale jinak mi vlastně vůbec o školce nic neříká... Učitelky jí prý vždy odvedou a posadí třeba ke stavebnici a zklidní ji. Vždycky mi ukazuje, kde sedí v jídelně, ale najednou mi ukázala jinou židli a něco o rozbité skleničce, tak nevím, jestli blbnula a učitelky ji separovaly k jinému stolu. Ted ji mám nemocnou, takže se nemůžu ani zeptat. Toť k chování ve školce. No a doma jsou to pořád samé "naschvály", kousání Lucky a už dost silně, je hodně agresivní, když nechceme něco dovolit, hned po mně jde a chce mě plácnout nebo kousnout, hodně věcí si vynucuje křikem a kňouráním..... a nám s manželem už pěkně tečou nervy. Už několikrát dostala na zadek, to přiznávám.... mám pocit, že domluva a vysvětlování je úplně k ničemu, nicméně dát na zadek taky....takže si už vážně nevíme rady, jak to řešit. Jak byste jí promlouvaly do duše vy? A máme zajít třeba za dětským psychologem? Mám z ní pocit, že je empatický človíček, ale s ubližováním se potýkáme tak od roka a půl, také je dost uzavřená. Nevím, co v tomhle smyslu taky čekat od skoro čtyřletého prcka, do jaké míry dokáže mluvit o tom, co mu vadí a tak... holky díky předem za jakýkoliv koment a radu.
Ještě dodám, že za 2 měsíce jsou Klárce 4 roky.
@blumka no mame februarovych vodnarov 2010, tak mozno je to aj hviezdami, ze mame podobne problemy s nimi 😀 😀 a to som si ja vzdy myslela, ze vondar je pokojne a mile znamenie kedze my s muzom sme byci 😉
Tie zachvaty su aj u nas podobne..niekedy chudak uz ani sam nevie co chce.....chcem si umyt zuby....tak dobre, pod..nie nechcem si umyt zuby...no dobre, tak nejdeme..ale ja chcem...a plac, plac..zufalstvo...vidim vtedy, ze to bojuje sam so sebou, zachvat musi prejst...ale tieto zachvaty ma az tak netrapia, viac ma vytaca ked robi naschvaly, vyskiera sa, vybehuje, skace, trucuje, odvrava...vtedy nas presne napadaju veci ako tvoj manzel hovori..a moj to hlavne citi presne tak isto...ze 3 rocny je uz dost velky na to aby si uvedomil co robi naschval a my mu vlastne nedavame hranice, co z neho potom vyrastie..bude nam skakat po hlave...ze asi musime byt radikalnejsi...potom debatime o strachu, ze nechceme vychovavat dieta s tym,ze bude poslusne zo strachu....riesime dokola respekt..co to vlastne nie..lebo niektori hovoria o tom, ze ich deti respektuju a prave je to tym, ze sa ich boja...a to ja nechcem..tak ak aj zvysime hlas, som z toho nestastna, ze takto to nemoze byt...
ale co ti mozem zavidiet je trpezlivost tvojho manzela..lebo tu moj nema.....a potom mam problem aj s tym, ze sa vyhyba dalsiemu dietatu, lebo ma pocit, ze uz len s tym prvym je to nekonecny kolotoc, ze ved UZ ma 3 roky a stale trucuje a zlosti, ze kde k tomuto este dalsie dieta, ze by prisla ziarlivost, nemali by sme na neho cas...vlastne co spominas aj ty...len vy to mate aspon v tom dobre, ze uz viac deticiek mate a beriete to ako fakt, ze to taj asi je..ale snazite sa to zlepsit, venovat sa detom ako sa da..moj muz presne toto vidi uz predom a tak uz preventivne do toho nechce ist.....
Potom som aj sama nahnevana na nas, ze sme sa vzdy tak snazili, citali, rypali v knihach o vychove...len aby bolo vsetko to najlepsie..a tak sa preventivne ukratime aj o dalsie dieta......