Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@johanka. a daj nejaký odkaz na to jej falošné PhD, rada si prečítam.dík, možeš doverovat zdroju? Mne sa tá jej kniha naopak pekne číta, práve preto že sa stále opakuje, zahniezdilo sa mi to v mysli konečne 🙂 Ale teraz mi hlodá, či to je pravda s tým je titulom, či sa ju naopak nesnažili očiernit..no kuknem na to aj ja, prosím pošli link na článok.

@johanka.
@bonaquaba
@kazy
děkuju moc holky... matěje objímám hodně... když šimon spí nebo je u manžela - když je u mne, tak moc nechce... ale o to víc si snažím užívat společné chvíle, když jsme spolu jen my dva a dát mu maximum...
je taky pravda, že když dávám šimona do šátku, přebaluju, cvičím s nožičkama - chce to taky - neřekne si o to, ale když se ho zeptám, jestli by chtěl, tak poví, že jo... takže třeba včera jsme vyháněli prdíky v leže na zádech, já mu tiskla nohy k bříšku 😅 no, asi to muselo vypadat dost legračně... ale byl spokojenej 😀 😉
na co jsem ale zapomněla, je to přijetí jeho pocitu - jakože - ty se zlobíš, že chovám šimona - a tak... takže to napravím 🙂

@lynks web je toho plny, staci hodit do googla "Naomi Aldort". Zjavne bolo na sieti aj jej vlastne vysvetlenie situacie, na viacerych miestach som narazila na linku odkazujucu na specialny clanok specialneho blogu, ocividne zalozeneho za tymto ucelom, napriklad odkaz v prvom prispevku v tejto diskusii:
http://forum.londonmoms.ca/96957-naomi-aldort-w...
no uz je to zmazane, link je uz mrtvy. Priamo na Naominej stranke je zmienka, ze skorsie vydania knihy obsahuju titul PhD a ze je to omyl:
http://www.naomialdort.com/book.html
stlpcek pod obrazkom vpravo.
Toto je pekny clanok na danu temu:
http://mdcsurvivors.blogspot.sk/2011/07/pay-no-...
Na vela miestach sa mamicky vyjadruju "kaslem na to, ci ma to PhD ci nie, jej rady su skvele, mne velmi pomohla", s cim naozaj suhlasim, nevadi mi, ze PhD nema. Vadi mi, ze predstierala, ze ho ma. Ale chapem tiez, ze ani toto niekomu nevadi, zalezi co vsetko za tym PhD vidi. Je to pre mna dalsi criepok do mozaiky o Naomi, ze ona zrejme prilis neuznava ziadne autority a ziadne hodnoty, ku ktorym sa nasa spolocnost dopracovala: PhD pre nu znamena hlavne prispevok k marketingu jej poradenstva, skolska dochazdka je apriori nieco neziaduce, comu sa treba podla moznosti vyhnut, lebo rodic chape najlepsie, co jeho dietatu prospeje a poskytne mu to lepsie ako akekolvek ine spolocenstvo.

@johanka. moja skúsenost zo školou je- hrozná nechut k vzdelávaniu a komplexy z autorít, radšej by som bola vzdelávaná doma s milujúcou matkou a pobede si hrala s kamošmi na ulici. No vobec neni lahké zistiť , kto má vlastne pravdu 🙂) a čo je pre deti najlepšie?,

@johanka. Ty jsi uplne presne vystihla i muj dojem z Naomi 😒 Koupila jsem ji na zaklade vasich referenci a take tech clanku (prekladu) na jejich strankach, ty jsou skvele. Ale v knizce jednak nic dalsiho zajimaveho nenachazim, jednak proste nedokazu pokousat ten "americky" styl psani s odpustenim "pro blbce" - mysleno aby to pochopil skutecne kazdy. Vse nekolikrat zopakovane, polopatisticky... A rozvlacne! Taky preferuju informace vice zhutnene. Mne se treba velice dobre cetl RaBR - v nem, i kdyz je obsahlej, tak co slovo, to perla. Nic se tam neopakuje. Na kazde strance neco noveho, od zacatku do konce nabite informacemi.
Priznam se, ze Naomi jsem poctive cetla tretinu knizky, zbytek uz jen prolitavala.
Opravdu hrozne moc jsem se na ni tesila, na neco noveho, neco, co me posune dal. Ale ted mam dojem, ze kdo precetl alespon neco z knizek, o kterych tu byva rec a kdo ma cit a pochopeni pro deti, tak se od ni vlastne uz nic noveho nedozvi.

Tim nerikam, ze se mi nelibi. Jen jsem asi cekala vic 😅

já jsem naomi taky (zatím) nedolouskala. knížka mi přijde zajímavá zejména co se týče toho, že naše prvotní reakce na dítě jsou vlastně reakcí "na nás", to mě posunulo hodně dopředu - že je třeba si uvědomit, co je primárně za mou reakcí (tj. dítě chce něco dělat, já jsem naštvaná - problém není v dítěti, ale ve mně, protože mně se třeba zrovna nechce, když si to uvědomím, odpadne mi to případné naštvání, atd.).
musím to dočíst celé, abych si udělala komplexní názor. zatím mi to přijde jako celkem příjemné rozšíření RABRu s tím, že je potřeba zejména ty konkrétní případy brát hoooodně s rezervou. je to škoda, mně zrovna praktické ukázky ze života pomáhají víc než teorie (proto taky ráda chodím sem, kde se řeší praktické věci).

Od Naomi som čítala článok, na ktorý sem dala link blandik a páčil sa mi, aj keď s výhradami, tie som napísala sem:

Ale neberiem ju ako autoritu, registrujem tam veci, v ktorých trochu prepína, a u niektorých zovšeobecňovaní spochybňujem všeobecnú platnosť. Ale ako celok je to veľmi podnetné čítanie, s novými pohľadmi na známe veci.

11. jún o 12:36 • Odpovedz • •

pozrela som si aj iné jej veci na prístupné na nete, ale už ma to nebavilo, nič nové som tam nenašla, takže knihu som ani nezháňala. Na jej spôsobe spracovanie mi vadilo práve to násilné zovšeobecňovanie, je to škoda, pár hodnotných myšlienok tam má. Tento prístup posúva hranicu jej dôveryhodnosti ďalej smerom k vyrozprávaniu osobných skúseností matky a ženy, ktoré nás môže zaujať a v niečom aj inšpirovať, ale nemajú všeobecnú platnosť, jeden z hlavných predpokladov vedeckej práce. Jej spisba nepôsobí sofistikovane a najlepšie referencie dáva o autorovi jeho tvorba, ktoré fakt, či má PhD alebo nie, neovplyvní.

@kazy tak ty to máš od tchýně a já to mám od vlstní mamky! ale jak říkáš ona moje mamka taky měla mnohokrát pravdu, ale já si na to musela přijít sama a tak to myslím bude i s výchovou mých dětí 😉 ukáže se časem

@kazy aha tak jsem si to blbě přečetla, promiň 😀 holt mimo po dovče
No prostě mamka mi to dělá taky. Tchýně je naopak v poho a do ničeho nekecá 😉

@inkinka
@fender
@majdula
Ale dotaz na všechny🙂 Jjsem asi natvrdlá, ale prosím, vysvětlete mi, v čem je můj problém (dle A.N.) v případě, že chci aby situace nějak byla (aby si dítě vzalo brindák a malou lžičku) a ono řekne svůj názor (bryndák neci, lžíci velkou) a já mu to umožním, protože nejde o nic zásadního, ale pak se dostaví pocit že "skáču jak on píská".říká to něco o mě samotné?poukazuje to na nějaký můj problém? V jiných situacích mám pocit že se mnou úplně manipuluje, pak zas si říkám, že z toho nemůže mít až takový rozum aby mi to dělal nějak natruc...

@kazy já bych řekla, že problém by mohl možná být v tom, že máš nějakou obavu, že ho "rozmazlíš" ... možná i nějaká vnitřní reakce na podněty okolí, "co si budou lidi myslet", strach vyvolaný jejich řečmi.... co si myslí o tomto typu výchovy a kolikrát to dají celkem najevo (ty mu všechn dovolíš, dítě by tě mělo poslouchat, atd., známe to všechny)..... tuším, žes to byla ty, kdo byl na "podnětné" návštěvě u mamky, ne? možná ti tam přece jeno někde hlodá červík, jestli jednáš správně, jestli tohle je ta cesta... ale není to buřt, jakou chce lžičku? 🙂

podle mě - skáču jak on píská - by se dalo použít na ty situace, kdy rodič opravdu skáče podle dítěte, dítě má vše co si zamane, může si dělat co chce bez následků / důsledků atd.... reruna by to nazvala liberálním způsobem výchovy 🙂

oni určitě zkouší hranice, zkouší, zda to, co platilo včera, platí i dnes, zkouší, jaké jejich chování vyvolá protireakce..... je to součást vývoje, poznávání, jak svět funguje, ne něco někomu "natruc".

doufám že to dává smysl 😅 😀

@kazy netrvala by som na veciach, ktoré nepovažujem za zásadné. To nie je podriaďovanie sa vôli dieťaťa, to je cesta k budúcemu vzťahu rovnocenných partnerov. Môžeš mu dať návrh, ako si to predstavuješ ty, ale keď sa ono rozhodne inak a aj pre teba prijateľným spôsobom, nechaj ho, nech si urobí podľa svojho, nech sa naje veľkou lyžicou. Je dobre, aby získalo pocit, že môže o sebe rozhodovať, Na zásadných veciach by som ale trvala. Zásadné sú podľa mňa tie, kde sa nepripúšťa iná varianta. Tu dieťa zistí, že sú mantinely, ktoré nemôže nerešpektovať a musí sa prispôsobiť. Mantinely by mali byť postavené na oboch stranách a tie zatiaľ určuješ ty, rozdeľovaním na veci podstatné a nepodstatné podľa tvojho kľúča, teda podľa svojej schopnosti a možnosti prispôsobiť seba a situáciu.

K tej konkrétnej malej lyžici, riskla by som to a dala mu malú lyžičku bez podbradníka, jedno staré obryndané tričko by mi za to stálo 😉 takto neviem, či mu vadí malá lyžička, alebo podbradník?

@fender jo jsem to já, ta s tou matkou...přesně, bojim se rozmazlení, no a podpora od manžela je půl na půl, podle jeho nálady, když mu dobrá dojde, začnou lítat facky a nadávky na Naomi a z minuty na minutu v tom jsem sama, nebýt vás

@kazy však od toho tu jsme 😵 já tu taky kolikrát utíkám pro útěchu, když to vidím kolem sebe....

a proč se bojíš rozmazlení? protože ho necháš rozhodnout se o něčem? to je tvoje představa, že by se mělo jíst takovou a makovou lžičkou. není to nic, na čem by se stavěly hodnoty, budovala osobnost atd. přesně jak píše @inkinka
myslím, že tím ho rozmazlit fakt nemůžeš 😉
ale chápu, kor když na to jsi sama a okolí tě zpochybňuje.

u nás výborný příklad z víkendu. malej miluje klíče. jakékoli. byli jsme na chatě, tchýně mu půjčila klíče od sklepa. a po chvíli si vzpomněla, že je musí teď hned okamžitě vrátit, protože co kdyby je ztratil. skončilo to samozřejmě scénou jako prase.... a když já jsem malého objala, ano, ty se zlobíš, chtěl jsi klíče, tak jsem byla ta nejhorší, že ho rozmazluju, že přece dítě nemůže dostat všechno ,co chce... a ještě když to po něm chci zpět tak jak si může dovolit zropit scénu 😅 🤐 bože, tak buď mu ty klíče vůbec nedám, pokud o ně mám obavy, nebo ho prostě s nima hlídám 😝 ale něco mu půjčit a uprostřed jeho hry si vzpomenout že mu to vlastně vezmu a ještě předpokládat, že se mu to bude líbit 😅

Jasně, ta lžíce, to byl příklad, to je mi fuk, bez bryndáku to taky přežiju (na druhou stranu jsem slyšela i názor že když jim dáváme vybrat, že je přetěžujem, ale je fakt že často mu něco dám a on řekne "ne, to druhý", takže si sám volí) Ale třeba, když mu řeknu "vem si triko" a o řekne ne a zahodí ho, a já to tak nechám, tak si říkám jestli je to ok. Na jednu stranu, když nemrzne, tak at běhá doma bez trička, ale ta pointa, že jsem mu řekla "udělej to" a on mi řekne ne a já řeknu "tak dobře, nemusíš", z toho mám blbý pocit. Jelikož asi neznám dítě, které ve výchově alá Naomi vyrostlo, tak jsem si pořád nejistá, že na konci nebude "rozmazlený fracek nebo malý tyran" jak tvrdí všichni, ale zdravý silný samostatný a sebevědomý jedinec, jak bych chtěla já🙂

@kazy četla jsi rabr?

mně se osvědčilo vynechat už to primární "udělej to" .... jakoby ten "příkaz", říct to nějak jinak.....
tedy ne "vem si triko", ale třeba "doma je chladno, co si oblečeme?" já používám zrovna u oblíkání věty typu: chceš tohle modré tričko s autem? (odpoví "ne" a jde si vybrat jiné - zelené s motorkou apod., ale dostaneme se tam, kam jsem chtěla, obleče si tričko). popř. to všechno pojmout jako hru, nechce se oblíct, tak se honíme po bytě, hrozná sranda, nakonec ho "chytím", zlechtám a obleču 😀

@fender četla ale zřejmě už dávno a mizerně🙂 taky používám ten výber ze dvou možností, kde žádná není šptaně, ale často nechce ani jedno🙂 hra na honěnou má taky úspěch, jen to zakončení oblíkáním něja nevychází🙂

@kazy k tomu přetěžování výběrem jsem někde četla, že právě máš dávat na výběr jenom ze 2 (max. 3 věcí) přetěžování by bylo, pokud by si vybíral z hodně možností, to ještě nezvládne.

to jednak, a taky výběr přiměřený věku 🙂 asi je nenecháme rozhodovat o investování na burze (no i když.....! 😀 )

@fender @inkinka
@kazy akoby som sa citala 🙂)) kolkokrat sa mi dostane od rodiny (priatela), ze ked dcera "neposlucha", mam jej dat "po riti"a bude. predvcerom som si po nu sla k rodicom priatela a babka ju ucila, ze ked prasiatko (lego postavicka) nebude posluchat, tak dostane po riti.. ono, odtial podtial, ked je dieta "dobre", tak su vsetky kecy dobre ( kecy = rabr, partnersky vztah s dietatom,..), vtedy som aj ja v pohode, ale akonahle zacinam nezvladat situaciu (a nezvladaju ju aj ostatni dookola),tak uz sa vsetko radikalizuje na akt (bitka) ako keby to jedine malo spasit roztopasne zbesnete dieta 😠
ja tu naozajstnu teoreticko-konstruktivno-vychovnu podporu vlastne nemam, vsak komu by sa chcelo trosku zamysliet nad sebou samym naozaj, komu by sa chcelo precitat celu knihu (ked ja sama som este len v zaciatkoch..)
a kazdodenne lavirujem medzi pocitom, ze si dieta so mnou robi co chce a pocitom, ze neviem dostatocne jasne stanovit hranice a to, co je pre mna zasadove dieta nechce/nevie/nemoze respektovat, neberie na zretel.
inac s tym obliekanim, tiez fungujem na takych fintach...cakam, ze povie "nie" na prvy vyber a nasledne necham na nu si vybrat to tricko ...ale to uz neplati s gatkami, leginkami ci ponozkami..vsetko je jej proti srsti.. 😅 a z obliekania prechadzame na necikanie, nejedenie, ..a ja kym sa dostaneme do ciela (=vytah, smer von), tak vo vnutri vriem 🙄

to všechno přejde...... a přijde něco horšího 😀
chce to hlavně klid a nohy v teple 😝 😀

mně naopak neskutečně děsí ty děti, které poslouchají na slovo, aniž by vůbec na vteřinu zauvažovaly o tom, co se po nich chce, a proč. kterým stačí prostě jen to, že to maminka řekla.
pak nemá být náš národ slepě poslušné stádo bez schopnosti myslet a mít vlastní názor, když k tomu nevedema vlastní děti a jakékoli pokusy o "vzdor" a vlastní názor z jejich strany dusíme hned na začátku.... protože nás přece MUSÍ poslechnout, žejo? 😝 🤐

@zajaciq Je to ťažké, ťažké, ťažké, kým sa preorientujeme vnútri. Len treba veriť, že sa to raz podarí. Teraz som vytiahla knihu zase jednu z tých " múdrych" 🙂) a tam píšu: všetko čo ťa štev na druhých , obráť proti sebe... Keď si v duchu myslíš, že : Mala by ma poslúchat- otočiť na bud " Ja by som mala seba poslúchat" (v svojich potrebách) alebo "Ja by som mala ju poslúchat" až do " Nemala by ma poslúchat." a vnímaj že aké pocity ti to vyvoláva a ktoré tvrdenie je pre teba pravdivé. a s tým pracovat. A potom to pretočit na "SOm ochotná vidieť ju zas neposlúchat" a "Teším sa ta to ako ma bude neposlúchat" No zvláštne, čo?
Malý podchvílou vyžaduje moju pozornost, píšem rychle a snad sa to dá pochopit.

@lynks vsak mne su tieto pojmy z psychologie a psychoanalyzy viac nez jasne, nenavist voci druhemu bliznemu je nenavist voci sebe samemu, atd. projekcia je jeden z najprimitivnejsich obrannych mechanizmov ako prezit :D ked citam tieto popularne tituly, hoc ako sa tvaria vedecky, tak mam casto take zmiesane pocity, ze do tych knih vkladaju zarucene pravdy, ktore akoby oni autori vytvorili a pritom s tym prisiel Freud a len zjednodusene licia psychopatologiu (kazdodenneho zivota). na druhej strane su tieto tituly prakticke...lapidarne konkretne navody..lenze ani to niekedy nestaci, to je ako keby sme zasli o radu k poradenskemu psychologovi alebo do manzelskej poradne..to nevyriesi predsa nic, par vedomych kognitivnych navrhov. preto si ja osobne myslim,ze malokedy postaci jedna (ci viac) kniha k tomu, ze sa "preorientujeme". ono jedna vec je konat ako pise kniha (nepresvedcivo a proti svojim zasadam ako sme boli vychovane my) a jedna vec je rozanalyzovat vlastne detstvo minulost a pritomnost s psychoterapeutom a klast si otazky preco prave my to chceme robit inak nez drviva vacsina populacie..tak ja uz sa tesim, kedy opat zacnem chodit k tomu svojmu 😀 zas som ale skoncila pri inej myslienky, nez ktoru som chcela prezentovat 😅

@zajaciq presne! 🙂 ja už chodím skoro rok a rozuzlujem

@zajaciq Náhodou já si přečetla pár článků od Aldortové (kniha ani tolik nepomohla jako ty články) a zde dne na den jsem začala přistupovat jinak, opravdu ze dne na den...je fakt, že umím říct "Ano, chápu že chceš to a to", často už nevím, jak pokračovat, když mu nemůžu povolit,co by chtěl a tak to nějak dookecám,a dělám asi chyby, páč jsem to nikde nezažila, neviděla a mám jen pár příkladů, které neumím aplikovat na nové situace... takže v malíku to celé nemám, a z diskuzí co jsem se do nich zapojila výše vyplývá, že o této cestě občas zapochybuji, když jsou všichni proti mne, ale jsem příkladem toho, že i jedna kniha stačí, aby se člověk započal ve svém smýšlení a přístupu měnit. Ne že bych pomoc psychoterapeuta odmítala, ale to beru až jako další krok, až selžou knihy a rady z diskuzí (jak jste se k němu dostali?to prostě stačí říct "chci vychovávat dítě jinak a myslím že problém je v mém vlastním dětství?nebo co mu vlstně říct?) . Ale vidím to jednoduše, Nechci používat výchovu svých rodičů právě asi proto, že nemám sebevědomí,bojim se říct vlastní názor (to usvých dětí nechci) a výchova fackama, příkazama a zákazama jednak nefunguje, druhak je mi proti srsti a málem jsem se z tohoto přístupu k dítěti sama složila, díky dvěma předchozím důvodům (neefektivnost, a proti vlastnímu svědomí, to mi působí uplnou rozpolcenost.) Takže jsem ve fázi kdy vím, co nechci, ale hledám, jak to tedy dělat správně.

@zajaciq V tomto s tebou tedy nemůžu souhlasit - nevidím žádný důvod, proč by člověk, který chce jednat jinak, než jednali jeho rodiče nebo společnost nebo kdokoli, nemohl jednat tak, jak chce třeba proto, že se rozhodne na základě jedné knihy, která mu ukáže cestu, která se mu líbí. Nemusíme přeci mít rozanalyzované dětství, porod a dnes už pomalu i prenatální život pro to, abychom mohli vychovávat své děti tak, jak chceme my a jak se to líbí nám.
To, že člověk třeba někdy neví jak na to, nebo se mu to někdy nepovede, zapochybuje o tom přeci není způsobeno neznalostí komplexů vzniklých v dětství, ale zcela normální jev běžný u jakékoli činnosti. Nebudu přeci chodit k psychoterapeutovi pro to, že chci žít, tak jak chci žít a mí rodiče žili jinak - od toho jsem dospělá, abych se rozhodovala na základě toho, co uvážím za vhodné a ne na základě toho, co a jak dělali mí předci.

@lynks ako pises o tych autoritach aj u mna je to take iste, skolu som nikdy nemala rada a teraz,ked si predstavim,ze moj maly zacne chodit do skoly,tak ma mrakoty obchadzaju ☹ , hlavne ten neludsky pristup k detom, su to male stvorenia a vobec nevieme aku ucitelku chyti a ci jej bude moj syn vyhovovat ....
a co sa tyka vzdelavania ja nie som za to,aby sa deti vzdelavali doma, na to su naozaj skoly,len keby bol v nich normalnejsi pristup, co sa tyka vyucby - tie deti sa toho musia ucit prilis vela hlavne memorovanie, nic nie je prakticke, iba same biflovacky, a aj pristup ucitelov k detom, samozrejme, ze ked je v triede tridsat deti tak na jedneho ucitela to je vela a jednoducho sa im nemoze venovat tak akokeby ich bolo menej,ale preto sa mi pacia alternativne sposoby vyucby,len keby tych skol bolo na vyber, a nielen v Bratislave a vo velkych mestach

@zajaciq mne sa celkovo nepaci,ked niekto hovori,ze dieta je zle a to preto,lebo jednoducho deti nie su zle,len oni nechcu robit v tom konkretnom momente,to co chceme my,ale to neznamena,ze musi byt zle -aj ono ma svoje potreby takisto ako mame my a tiez nejake stale dirigovanie, ze teraz ideme toto a toto robit nemusi vyhovovat jemuu v tej danej chvili,ale to neznamena, ze je zle,len jednoducho nema to chut prave vtedy robit

Zas dnes úúúžasný zážitek, anebo jak rodina (ne)podporuje mou výchovu, díl druhý: Manžel! Jeli jsme na kontrolu kyčlí, starší dítko po cestě tam ok, na zpátek už to pro něj bylo dlouhý, chtěla běhat, všude auta, tramvaje. Táta ho držel v náručí, já u kočáru. Malej Jenda ke mě natahuje ruce a volá: "Chci k mámě". Táta otrávenej, unavenej z práce, žíznivej a otravný "neposlušný", dítě na ruce, mi ho nechtěl dát (přetahovačka na zastávce, pěkná podívaná) a povídá mi: "Jen ať je u mě, to vydrží, ať z něj není maman, ať si nevyřve všechno, co ho napadne." Tak manželovi říkám: "Proč máš rozhodovat Ty, u koho chce Jenda být, a ne on sám?" Manžel ihned pochopil, odkud vítr vane, a ten pohled, kdyby mohl vraždit, jsem na místě mrtvá. Jak malýho Jendu držel a nechtěl dát, tak jsem na manželovi uplně viděla - "nemůžu být kde chci (v klidu doma s pivkem, nebo na rybách)...tak ani ty malej spratku nebudeš tam, kde chceš být..." . Když je manžel v pohodě, je zlatej a výrazně se i snaží o spolupráci, jak je v nepohodě, jdou ty "chytrý kecy" stranou a po dobrym nic. Jenže než bych měla čekat, než třeba já budu uplně v pohodě, tak se profackujem až do puberty...