Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
děkuji za reakce, petrovi vyřídím, že má virtuální podporu.....krásně ted vidím, jaká je to kompilace genů..manžel mudrc a klidas a já pusa proříznutá, co na srdci, to na jazyku...ještě si s ním myslím užijem 😉 .
p.s. Dneska mi řekl, že viděl psa, a ten měl na puse víko, a že je to chudáček protože nemůže jíst a pít. ten pes měl košík, ale to petr ještě nezná, u nás na vsi se košíky nenosí.... 😀
@blandik zkus to brát tak, že je to jen jeden střípek v obrovský mozaice - jo, je to ted nepříjemné, a možná stresující, náročné, ale pořád je tam to nad tím 😉 , zdravý kluk, spokojený rodiče, celej život před váma. tak nebud smutná, protože to z těch příspěvků tak trochu vypadá 😉
@berenika39 @prom - já chápu, co mi chcete napsat a sama v racionálnu to vidím podobně - navíc není ani jiná cesta než se se s tím popere a postupně příjde na to, jak se sblížit s dětma. Trošku je tam nešťastná skladba v tom, že je nejmladší kluk a jediný tříletý, ostatní jsou odhaduji 4+...Nechci si do toho stavu promítat vlastní zkušenosti ze školky, ale pamatuji si, že jsem taky dost řešila - jak se přiblížit dětem a vadily mi takové ty "výrazné" vůdčí typy. a přicmrdávači kolem. A chápu, tohle bylo moje dětství, Miška je jiná bytost. Venku navazuje kontakt s lidma naprosto uvolněně, jen dneska povídal asi třem lidem, že má deštník, gumáky...jen tak na potkání...Asi to je trošku problém jedináčků, zvyklých na dospělé okolí...Učitelky říkají, že jak příjdu, tak je úplně jiný, ožije..Jako ono to není nějaké akutní, to vůbec ne. Myslím, že se projevuje moje premenstruační tenze, pěkně silná, protože jsem schopná se rozbulet jen při představě, že tam stojí ve školce sám a kouká kolem sebe, jak si děti hrají a že je smutný... ☹
@blandik u nas je podobna situacia so skolkou, mozno este horsia, dcerka na zaciatku vobec neplakala, velmi sa tesila, rozpravala, co robili, co jedli, atd.. to este chodila len na 2 hodiny, potom dalsi tyzden na 4, to uz ale ochorela.. potom dalsi tyzden uz na cely den aj so spanim, uz rano zacala hovorit, ze nechce ist do skolky, zacala sa tam pocikavat, ucitelka mi povedala, ze za 2 tyzdne co tam je jej povedala 2 slova, potom zasa ochorela, doma vsetko ok, ziadne pocikavanie, zasa isla do skolky, opat sa pocikala, dokonca pri hre porozpravala muzovi, ze su tam nejaki chlpaci, co jej robia zle, vraj ju biju a beru jej hracky.. tak sme to riesili s ucitelkami, ci to je naozaj tak, nakoniec sa ukazalo, ze ona sa uplne vyclenuje z kolektivu, hra sa len s jednym dievcatkom mimo ostatnych, ked vsetci spievaju alebo robia spolocne aktivity, ona nechce.. dokonca s tym cikanim nam povedala, ze sa hanbi povedat ucitelke 😝 pytala som sa ucitelky, ci ju teda nemame zobrat zo skolky, ze je mozno este nezrela na to, ale ona tvrdila, ze je to len jeden zo sposobov, ako sa vysporiadat s novou situaciou, jedno dieta place, druhe prestane rozpravat..
a teraz babo rad 😝 fakt netusim, ci si mam robit vrasky, alebo ju proste nechat, nech "plava" 🙄 doteraz nemala problem s nikym, nehanbila sa, bola ukecana, prihovorila sa na ihrisku cudziemu dietatu bez problemov.. 😝
@bezaz @blandik náš Míša to měl se školkou taky podobné, moc se nazapojoval, ostatní si hráli, zpívali, cvičili, kreslili a on jen seděl a díval se na ně a doma mi pak zpíval a říkal básničky, taky se bál říkat si na WC, párkrát se i počural a pokakal, ale učitelky z toho nedělaly žádnou vědu, do ničeho ho nenutily a během roku se to tak nějak upravilo a letos je to už bezva, to už mi sám vykládá, jak si hrál s tím a oním a je nadšený, prostě si musel k těm dětem najít cestičku a někomu to trvá delší dobu a jiné dítě je hned s každým kamarád....byla jsem ráda, že nechodím do práce a tudíž tam byl jen krátce do oběda a kdykoli měl rýmičku, tak byl doma, takže skoro celou zimu.... měl takový pomalejší ten rozjezd a to je při jeho povaze moc dobře, už te´d vím, že Luki je úplně jiný a myslím, že ten do školky vletí a hned tam začne rozkazovat, kdo si s čím bude hrát a všechny hračky budou jeho... tam zase budu mít asi problém, že si budou učitelky stěžovat, že je moc živý 😉
Já jsem teda spíš pro školku, bezaz nedávej už malou pryč, zkus ještě počkat, nebo ji tam dávej jen do oběda, ať si zvyká postupně. Já jsem taky spíše introvert a začala jsem chodit do školky až jako předškolák a přestože jsem měla 2 sestry, tak jsem se v tom kolektivu dětí, které se už 2 roky znaly nedokázala prosadit a zorientovat a ty špatné pocity ze školky si sebou nesu celý život, protože podle mě si 5 leté dítě pamatuje mnohem více do dospělosti, než 3 leté, já si toho z mých 0- 3 let moc nepamatuju (tedy vědomě, v podvědomí toho je asi spousta, možná bych se i divila), takže podle mě je lepší, když si tu adaptaci zvládne postupně a citlivě dířve a z pozdějíšho věku už bude mít doufám, jen ty pozitivní zážitky a vzpomínky. Nástup do školky je prostě velká změna a nedá se to během jednoho měsíce zvládnout podle mě....
ta poseldní myšlenka je zajímavá.
presne to napadlo mna ako @reruna . Ze ked je moznost /peniaze/ tak skusit sem-tam dat dieta do nejakeho centra do kolektivu bez maminky este pred nastupom do skolky, teda pred 3 rokom zivota. Samozrejme, ze kazde dieta je indi-vidi, niektori su na maminke tak fixovani, ze by to proste neslo. Tak tam by som to nelamala cez koleno. Ale napr. vidim u kamaratok, ze ked. napr. kvoli praci dali dieta na par hodin do centra, tak jednak maminka mala cistejsiu hlavu a dieta uplne inak neskor reaguje v skolke, ze to neni pre neho taky sok byt niekde same, v cudzom kolektive, ked uz si to odzilo v mladsom veku. Lebo cim starsi, tym si samozrejme viac uvedomuje, porovnava..tak ako pise Reruna.
U nas bude asi opacny pripad, tak ako Rerunin Luki, ja sa zase obavam, ze budu staznosti na dcerkine dominantne spravanie, hyperaktivitu
@reruna dik za odpoved, tak uvidime, co bude dalej, zatial fungujeme na klasickom skolkarskom rezime, tyzden v skolke, tyzden doma 😝 a to doteraz dcera prekonala asi 3x sople zo zubov a 2x nejaku zaludocnu virozu, vzdy som si myslela, ze ma celkom dobru imunitu, ale skolkarske bacile su asi silnejsie 😅
@prom o to viac som prekvapena z jej spravania, ze doteraz nikdy naozaj nemala problem byt s inymi detmi alebo dospelymi, ked mala 10mesiacov, zacala som par hodin ucit, vtedy chodila ku kamoske do prace, predavala v hrackarstve {ake to detstvo 😀} tam bola uplne v pohodicke aj s ostatnymi predavackami, na ulici zdravila cudzie tety, na ihrisku sa davala do reci s ostatnymi detmi.. dokonca ked sa maly narodil bola tyzden v skolke u svokra {je riaditel ZS s MS}, kde sa pekne hrala, naucila sa za taky kratky cas aj nejake basnicky atd 😅 a tiez som si myslela, ako bude v skoke vsetkych komandovat, lebo to ona rada 😝
@blandik ja ti celkom rozumiem, lebo aj moj Misko sa na ine deti viac mraci ako sa s nimi chce hrat a tiez mame obdobie kedy aj ja stracam trpezlivost a nejednam stale tolko Rabr ako predtym, pritom maly chodi k opatrovatelke a nie do skolky. Asi to bude celkove zmenou ze uz s nimi nie sme cele dni ale mozno aj to ze zacinaju byt iny ako prisiel treti rok a keby sme s nimi aj boli doma dlhsie tak by urcita zmena nastala. Je to zlozite ale verim ze su to vsetko len rozne obdobia ako rastu.
A tiez si myslim ze aj dospeli sme kazdy rozni a aj deti su rozne a niekomu sa proste v skolke paci velmi a lahko sa zapaja do vsetkeho a niekomu sa paci menej a nevyhovuje mu uplne vsetko v skolke, zavisi velmi od povahy dietata a s tym asi nic nenarobim len im to mozeme sa snazit co najviac ulahcit a pomahat. 😉
@bezaz ahoj, já si myslím to samé, kolem třetího roku už si začínají víc uvědomovat, jak je to s časem. vidím to na petrovi, začal rozlišovat týden, víkendy, všední dny, v pondělí ví, že půjdeme do školy víckrát za sebou a pak zase budeme dvakrát doma. malá asi potřebuje ted pochopit a zafixovat si, že to bude mít řád, že ty dny nebudou špatné, jen jiné, že po týdnu zase bude víkend s vámi, až na to přijde, uklidní se, já bych jí nechala. když píšeš, že v jiných situacích je spoečenská a umí to s lidmi 😉 , asi se jen nemůže zorientovat v té školce....dej tomu čas. Pokud to jde, dávám petra do školky ted každý den, na stejnou dobu, i když by to třeba šlo někdy poo, ale ráda bych, aby si to srovnal v hlavičce, jak to funguje. Pozdeji mu samozřejmě dopřeju poo, kdykoliv to půjde, ale ted zatím pravidelnost...tak at se to brzo upraví 😉
@sarkabrezen ahoj, zaujalo mě tohle téma, knížku RaBR mám taky už hodně dlouho rozečtenou a mám s tím dost problém- čtu jí po pár stránkách či odstavcích jak situace dovolí a to je těžké, takže jsem vděčná za tip na něco jednoduššího založeného na podobných principech. Tenhle přístup k dětem mě hodně zaujal a snad ho jednou taky zvládnu používat. Mám dost problém se sebeovládáním se ve vypjatých situacích s naším 18měsíčním Matýskem, největší boj je u jídla a pod. Uvědomuju si , že hodně vzteku je reakce na moje rozpoložení a pak je to začarovaný kruh ze kterého neumím ven.Jenom je mi pozdějí líto, jak blbě jsem zas ragovala. Asi by taky bylo dobré, kdyby oba rodiče zastávali stejné výchovné principy a to je u nás další potíž 😖
@jchov ze začátku byl ten stejný výchovný princip trochu problém i u nás, navíc manžela bych do čtení ani nedokopala. Nicméně já jsem ho do toho nijak netlačila, jen jsem mu o tom hodně vykládala, zejména na konkrétních situacích a když to viděl v praxi, viděl jak to funguje, chytl se toho sám a teď už jedem oba na stejné vlně (teď byl nedávno s malým na hřišti a po příchodu domů mi naprosto šokovaně vykládal, jak některé maminy mluví na své děti 😀 přitom ještě před pár měsíci by ho ani nenapadlo, že je něco nějak "jinak"). Ono to všechno postupně přijde samo, jen je třeba začít 😉
@fender aj u nas to iste 😉 manzel by Rabr nikdy neprecital, ale skusa podla mna podobnu komunikaciu s dcerou. On je teda velmi pohodovy clovek, ziadny despoticky nervak /teraz v dospelosti teda, ako dieta vraj bol/.. a ked robi chyby pri komunikacii, ved aj ja stale, tak su to mozno len zle volene slova a potom je reakcia dietata nepochopena. Tak ho jemne poopravim, a vtedy vidi, ze Rabr funguje.
Sa teraz pochvalim, mali sme vacsiu rodinnu navstevu, na stole sklenice atd. Dcerka si strasne rada akoze pritukava s ludmi na pripitok. A ze je opicka zvedava, tak chcela chytit tie poharky na stole, ocuchat, no a moj otec hned na nu nareval, ze nesmi.. a hotovo .. samozrejme ona ignoracia, tak ja som ju potom kludnym hlasom upozornila, ze to je sklo a moze sa rozbit ... ha... dcera bez problemov polozila opatrne pohar naspat na stol. Rodina len cumela jak puk. Lebo inak boli v soku, ze aka je hyperaktivna, neustale v pohybe ako nezvladnutelne dieta a potom uplne v pohode reagovala na moje informaciu a nie iba zakazy a prikazy ako to je bezne. Som im vysvetlila, ze takto k nej rozpravam uz od roka, lebo ved tie deti fakt nie su sproste, rozumeju aj ked este nerozpravaju
a vratim sa zas k tematu - hracky. Dcera mala teraz 2 roky, vsetci sa ma pytali a bedakali, ze co jej maju kupit. Hovorim, nic nemusite..ja ani malu nechcem vychovavat smerom, aby dostavala miliardu darov... zoberte ju niekde na trampolinu, kupte balonky, bude stastna jak blecha.. alebo ked uz dajte peniaze alebo ja vam ukazem /poslem link/ze co by sa ju bavilo.
No a vysledok - dostala seriu obludnych, smradlavych plastovych ponikov, ktore skoncili v kute bez povsimnutia. no des 😠
a preco som sa tak rozvasnila.. pozeram na mimibazare nejake hracky pre jemnu motoriku /co je u nas problem/ , tam su take uzasne veci.. a urcite lacnejsie ako to stado umelohmotnych ponikov, co dostala
klasika 😝 😀 malej měl teď taky dva roky 😅 já jsem přímo nařídila našim i tchýňce jednu hračku, kterou mají koupit a bylo 😝
a přesně jak píšeš - poslala jsem jim přímo link, co konkrétně chceme, aby koupili. od našich teda pak dostal ještě něco navíc, ale to bylo dřevěné domino s obrázkama z krtka, takže pohoda.
@prom to nie je len u vas tak - s tymi hrackami. ja mam pocit, ze je to vsade. ale co mozem povedat - casom sa to zlepsuje. hlavne ak pribuda viac deti do rodiny. skratka financie nepustia. u nas teraz naozaj staci povedat, co a ako a tak to aj vacsinou je. comu nedokazem zabranit su take tie male medzidarceky. co sice chapem, ze svokra pride zo svk za nami, tak nechce prist s prazdnymi rukami. ale aspon uz sa vzdy opyta a prinesie na 90% to, co jej poviem a nenosi hovadiny. v tom musim povedat, je moj otec horsi - on sa ani neopyta donesie kopec blbosti. ja uz som sa s tym tak nejak naucila zit. aj ked obcas si musim velmi kusnut do jazyka 😀
@fender
@prom
u nás to je tak daleko 😀 , že já sama něco najdu, objednám, koupím, a nechám poslat na adresu babiček tetiček , oni to přeberou,zaplatí a pak slavnostně donesou. všichni spokojený, oni nemají nerva, co koupit a já se nemusím děsit , co bude. dítě překvapený, takže pohoda🙂. jinak u nás platí komplet na všechno - jeden!!! dárek. i na vánoce. které u nás neslavíme vůbec a mizíme na hory.
jemná motorika - to je tedy i u petra celkem nic moc, snažíme se s motanicí
@berenika39 to je super přístup 😀
já s tím naprosto souhlasím, taky nejsem pro x hraček, o které dítě stejně zákonitě velice brzy ztratí zájem a pak je leda tak zmatené, protože nevím, s čím si vlastně má hrát 😝
a co se týče těch "mezidárečků", s tím mám problém zejména u tchýňky - co mám přivézt - nic nevoz, úplně stačí, že přijedeš - stejně vždycky něco doveze a ještě to rychle a nejlíp natajňačku předá malému tak, abychom to náhodou nestihli zabavit 😝 já ho nechci zvykat na to, že bude "naučený" že hele babička přijela a cos mi dovezla? 😒
se mi nějak neodeslalo všechno 😝
http://www.knihaotobe.cz/motanice.html
Že má ruce kramlavý jsem zjistila na Logico Primo, když to všechno sice vymyslel, ale měl honičku ty čudlíky přemistovat. Ale hračka je to dokonalá, říkáme tomu Čudlíky a petra to baví.
http://www.mutabene.cz/logico_primo.htm
No a puzzle, kvůli nešikovným ručičkám pořád děláme spolu z malých dílků, ještě to neumí sám, ale podávám mu, a on je tam montuje, jazyk až na vestě.
ty čudlíky už jsem viděla u známých, to je super, myslíš, že by to bylo i pro dvouleťáka? že bych mu to pořídila na vánoce 😅 nejsem si jistá, jestli by to ještě všechno vymyslel 😕
tu motanici vidím poprvé v životě 😨
@blandik hmm..cim viac o tom pises, tak mam fakt ten pocit, ze ta zmena, pristup ho najviac zaskocilo. Je to tazke pre nich, male prdolky, sak aj pre nas pre mamy 😒 Ved je to obrovska zmena v zivote. Ja si spominam na seba, ako dieta som bola uplne v pohode, ziadne problemy.. ale ked som isla na strednu talentovu skolu plus intrak, tak ma to poriadne zaskocilo..to bohemske prostredie, ale aj tlak na vykonnost.. no proste vsetko.. totalna zmena... akoze mne sa nic zleho nestalo, ale trebars videla som, ze tam funguje okrem tej bohemskej volnosti aj sikana /co by nikdo nepovedal/ a to som zle znasala. Prvy mesiac som uplne odmietala ist do skoly.. Som tak zavidela kamoskam co studovali doma, gympl...potom teda pohoda a zasa som bola ta frajerka. Ale ten sok zmeny prostredia bol obrovsky.
Takze fakt nezavidim tym detom v skolkach na zaciatku, necudujem sa jejich reakciam.. boli predtym v bezpeci tepla rodiny, uzivali si pozornost a potom sok.
Ale verim, ze sa spolu s vasou vzajomnou empatiou z toho dostanete. Len to chce cas
Mna vtedy nepodrzal nikto, nasi to brali tak, ze mam drzat hubu a krok, byt rada, ze som sa dostala na vyberovu skolu