Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@klementina - já se na to strašně těším, i manžel si to rád poslechne, jezdí denně dlouhé vzdálenosti za prací..už jsem o tom právě slyšela, že je to supr..tak se těším..A jinak my máme doma Čtyři dohody od Ruize - není to zábavné pojetí, ale spíše takový návod jak objevit v sobě více energie a vyrovnanosti tím, že si nebudu utvářet např. doměnky o věcech (hádat proč co a jak), když nebudu uzavírat se sebou dohody typu - tohle dělat nemůžu, prožoe jsem taková a maková, mám dělat vždy do svého aktuálního maxima...jsou tam čtyři, ale nemůžu si vzpomenout, nedočetla jsem to, ale moc se mi to líbilo..jen to nějak upadlo v zapomění momentálně...Myslím, že to může krásně fungovat, zkoušela jsem to...a už hrozně moc pomůže, když člověk třeba je naštvaný na někho (něco se mu nelíbí, co někdo udělal - př. jsem u tchýně a pak si o tom smanželem začneme povídat, že zase tohle a tamto - tak že to následné jakoby pomlouvání člověk nemá dělat. Má věci řešit na místě, pokud to tak cítí, a pak už se k tomu nevracet. Bere mu to hodně síly...a fakt jsem zjistila, že když se ubráním tomu nutkání se o tom bavit jak vytáhnem paty (což mi i vadí kvůli malému, že je s námi), tak pak už tu potřebu tak velkou nemám. A pokud se k tomu i tak po pár hodinách vrátíme, tak cítím, že mi to bere hodně energie, zbytečně...

@blandik nepiš sem prosím to, co chci psát já... 😀 přesně, na petra přišlo období "letím,padám,vstávám,letím,padám,vstávám". myslela jsem, že takhle vyvádějí ve školce, ale mají tam koberce (což nechápu 😝 ) a na teplákách na kolenou bych to viděla. Doma, když jsme spolu, je normální 😀 , ale jak se sejdeme, nic jiného nedělá než lítá sem tam, natvrdo padá a klouže po plovoučce...vyloženě si tím vybíjí energii. Ted na to prostě není prostor venku, dřív každý víkend nonstop svoboda venku, to ted padlo, ve školce pořád cedulka INVERZE, takže ven nechodí, asi jim to chybí. trochu ho táta umorduje bitkou (s láskou🙂) na letišti, v předsíni hrajou fotbal do prádelního koše, ale všechno málo. Jaro, haloooooo

@blandik hm, zaujimave, najma to s tou svokrou. je to otazne, na mieste sa to u nas riesit neda, resp. nechcem, aby zostal klud v rodine ☹ a ked sa o tom neporozpravam s muzom, tak to len mna zoziera, mozno to vypustit z hlavy a neriesit vobec-ale da sa to? 😒 moj muz je v tomto v pohode, berie ludi takych aky su, raz mi povedal, a neriesila by si to, keby nasa mala nechala revat malu v postielke a nenosila ju na rukach? tak preto svokra riesi to, co si mysli, ze je spravne.

@berenika39 - 😀 😀 😀 ...ale to bouchání (on tedy bouchá předměty o předměty, dupe, běhá, skáče a tancuje) to je intenzivní..takže další věc, která příjde bude volný pád? se těším...navíc to naše dtíě je takové zvláštní, už od mala a já to ještě více v něm utvrdila, že jsem ho nechala...on si prostě hraje hlavně po svém. MOje nápady, co můžeme dělat - to ho zaujme na chvilku, ale pak zase to svoje...takže zaujmout ho něčím jiným to je někdy těžké...

@klementina - tvůj muž má krásný respektující přístup...Já vím, co myslíš, že člověk neřekne, a pak to řeší doma s manželem...a tohle on tam právě řeší, že tohle nám ubírá energii, stejně nic takto nevyřeším, jen si možná ulevíme, ale ten problém - tchýně - v nás roste, stává se z toho vyřčený problém...Já se snažím naučit se říkat, co si myslím, tak aby to okolí nezraňovalo, ale abych to pak nemusela následně řešit v sobě (což se mi nedaří zejména vůči tchýni). Ale určitě je to tam opřeno i o to, že sice si to vyřešíme na místě, ale současně to musíme brát, že každý člověk je úplně jiný systém, má jiné doměnky o sobě a okolí, a nemáme mít snahu ho předělat...NO, víc si nedokážu vzpomenout, jsou to dva roky, co jsem to četla (půlku) a tuším si to dneska otevřu a napíšu pak více...Vím, že tam i psal o tom, že máme v sobě takové bloky, že někdo nám něco řekne - typu - ty neumíš zpívat - a my už si to neseme sebou a pak máme takové bloky, že tohle nemůžu a tamto nemůžu...a strašně nám to bere sílu, toho, že se máme zbavit...a pak ještě další dvě dohody a nemůžu si vzpomenout...ale jsem natěšená na tu knížku...jaj. A taky na ten poslech.

čaute, idem znova na konzultáciu čo som dnes postrehla v škôlke

Chodím teraz pre Livku na obed domov, kôli problému s jedením. September oktober bola aj na obedné spanie, ale malo tam jedla a vlastne schudla za dva mesiace, tak som sa rozhodla brávať ju na obed domov. S tým, že čo zje v škôlke zje (zvačša len polievočku) a potom sa napamá o hodinku doma. V škôlke si vždy pošmýrujem pri takom vnútornom okne, kde zvnútra mňa nevidia a ja vidím dnu. Ráno keď ju tam dám tak ešte kuknem cez to okno čo ju prvé zaujme alebo tak a na obed ju teraz vidím jesť. No a dneska som pri tomto pozorovaní videla toto . Videla som ako sedí, už mali dojedenú polievku v tom doniesla učiteľka druhé jedlo zemiačiky a prírodný rezník a jej to tam na malinké kúsky nadrobila a stála trochu pri nej Livka sa na nu tak hore pozerala (učiteľku som ale nevidela, lebo bola za stĺpom) dala si zemiačiky, tesne na to učiteľka odišla a Livka fuk jedlo vyplula do taniera a za ten čas to akože tam dala možo ešte 2 lyžičky zemiakov, obzerala proste jej to jedlo nepúšťalo jesť. Potom som už išla do šatne, reku už o chvíľu pôjde od stola, ale som chvíľu čakala v šatni a nič, tak som sa vrátila a kukala znova. Učiteľka už pri nej kôčala a prehovárala ju a tak videla som ako dala na rychlo dve lyžičky do seba, tak teda už dobre..učiteľka tanier odsunula už inak Livka bola tuším posledná a učiteľka išla pomaly usmerňovať iné deti, zatiaľ sa Livka išla napiť a už som bola v šatni a boli dvere pootvorené ja som Livku zahliadla v pootvorených dverách ale ona mňa navidela stála tam aj učiteľka a videla som Livka ešte v líci držala sústo a frnk pohľad na učku a frnk do záchoda vypluť to, učiteľka si to vôbec nevšimla Išla si umyť zuby a učiteľka mi ju odovzdávala so slovami "polievku zjedla a polovicu z druhého". To vôbec nebola polovica z druhého a mne nejde o to aby mi tam jedla druhé jedlo za takýchto okolností. Učiteľka strašne asi chce, aby mali v tomto úspech...ale takto, však aj tak ma učka klamala, prečo? Veď keď som to na vlastné oči videla, dumám od vtedy ako to idem poriešiť. Tak som dumala potom ako som obliekala Livku, že ako z nej dostať, že to bola vypluť, nechcela som sa jej ale na to priamo pýtať. TAk ale normálne sama začala v šatni "zjedla som všetku polievku, ale zemiačiky som nechcela, iba dve lyžičky som zjedla" ja som jej na to "hm? a potom?" a ona "no vypluľa som do zachoda" Na to som jej npovedala nič. Ona to totižto niekedy urobí aj doma, nehreším ju za to, ale to urobí hlavne vtedy, keď už je najedená a posledné sústo akosi už neodhadla tak ho ide radšej vypluť. Teraz posledny tyždeň som uvažovala nad tym, že by mi druhe jedlo davali domov a nech tam zje len polievku, prípadne z druhého nech dajú dva zemiačiky štvrťku maska. Lebo jej už niekedy pri pohľade na plný tanier nechutí. No tak ako z tohto vykorčuľovať, aby som si uchránila vlastné dieťa a aby som sa nedostala do nepríjemností s učkami, nemôžem sa priznať, že som to všetko videla. Dumám dumám...premýšľam...ako to poriešiť s učkami...a hlavne, kedy sa s nimi o tom porozprávať, lebo nechcem to riešiť s učiteľkami pred Livkou. Ráno nie je stihu a na obed riešia a usmerňujú deti do postelí.
No čo vy na to?

@basika no já myslím, že nejlepší je to prostě tolik neřešit, maximálně učitelce ráno, až si malá půjde hrát do herny říct (tak aby to malá neslyšela), že ji nemají nutit jíst, když jí něco nebude chutnat, že ti doma potom vykládá, jak to jídlo plive do WC...pokud budou mít něco, co jí bude chutnat, tak to sní a jiný den zase ne... bohužel tak to bude, že někdy se nají více a někdy méně, některé děti sní všechno, co se jim dá, jiné (jako např. i ten náš) jsou vybíravé, nebo toho nesní tolik (i když teda ty porce ve školce nejsou nic moc). A malé prostě vysvětlit, že ve školce dostává svačinku a oběd a pokud tam spinká, tak že další jídlo bude mít až potom, a prostě to nechej na ní.

@basika - a co takhle říct učitelkám, aby vůbec neřešily, kolik toho malá sní...aby ji nechala prostě jíst, kolik chce nebo nesníst nic...že aby ji to i přímo řekly, že však uvidíš, kolik toho sníš... to by nešlo? Mě to příjde taková schíza, že ti referuje, co snědla, že si už schovává jídlo do pusy a plive...ty ji doma nutíš nějak jíst nebo je zřejmé, že je zde určitý tlak na to, aby snědla určité množství? A možná jak píšeš, tak ji brát domů a druhé ji dávat doma, zvykne si na tu chuť toho jídla...ale příjde mi to hrozné, že si schová jídlo do pusy...to je stres, musí řešit, co s tím jídlem, aby ho ubylo na talíři - teď jde o to, kdo ten tlak vyvolává - jestli už to má z domu (omlouvám se, nechci napadat) nebo to je produkt učitelek...
Já jsem naší učitelku jednou slyšela povídat, že hodně děti sní svačinky..málem mě mrsklo...

@blandik no u nás je jedenie problém dlhodobý, nechutenstvo a tak. Preto som ju začala bravať na obed domov, lebo tam nič nejedla a schudla a aby sa tam nevytvaral na ňu tlak, tak som sa rozhodla ju bravať na obed domov a že doma si bude jesť svojim tempom a svojím spôsobom. NO presne som to tam videla ako to vyplúva ako píšeš musí rozmýšľať čo s tým jedlom v ústach, aby to učiteľka nevidela. Doma to niekedy urobí, ale keď jej už nechutí, neriešim to, nehreším proste akcpetujem to, že už nechce. Ale tam ako som videla tú učiteľku pri nej ako ju nabádala, že ešte ešte ešte. Doma keď už nechce, nechám tak. keď je málo tak jej ponúknem častejšie. Nikdy som od nej nepožadovala zjesť oba chody na obed, lebo viem, že toľko by nezjedla.

@basika ja som nebola az do dospelosti nejak velky jedak a moja mamina, vdaka bohu za nu, ma nikdy nenutila jest, ked som nechcela (a nemala ani komentare typu - deti v afrike hladuju a ty takto plytvas) a v skolke proste uckam povedala, nech ma nenutia jest, ked nechcem. a fungovalo to v pohode, ziadne stresy sa nekonali 🙂 a viem, ze bola za divnu matku, ked nam (brat bol obdobny nejedak ako ja) ani v skole neplatila obedy, aj tak by sme ich nejedli 🙂

@basika - jak to tak píšeš se mi zdá, že je nutné si s učitelkou promluvit, aby ji vůbec neřešila při jídle, aby ji vůbec nevybízela, aby jedla a nechala ji na pokoji...a píšeš, že doma to s tím jídlem taky udělala - to už i před tou školkou? Někdy dítě cítí tlak a ani nemusí být až tak zjevný...co takhle ji nechat prostě jíst kolik sama chce a taky ji to říct -že máš už dost, dobře. Myslím, že pokud není dobrý jedlík, tak prostě není a v životě bude štíhlá holka, ale když nebude tlak, tak je velká šance, že bude mít svůj normální přístup k jídlu..ale ten stres - to je šílené, že musí v to věku řešit, kam s jidlem, aby učitelka nevěděla (musela na ní ta uča dost zatlačit mi to příjde...). A to co píšeš s tím hlavním chodem domů - to bych udělala taky, na čas. Aby se zbavila toho pocitu, že musí jídlo ubýt s talíře, ale že ho sníst nechce, tak co s tím...

@blandik s tým jedlom vyplutím to urobila už pred škôlkou. Ono tobolo tak, že keď sa stalo, že mala v ústach niečo hoc si to pytala, ale už videla, že je to v ústach, ale už nechce viac tak to držala v ustach dlho, alebo mala tendenciu to vypluľ len tak na stôl. Vtedy som jej povedala, keď jej to nechuti aby to išla vypľuť do zachodila. Nebudem ju predsa nutit to prehltnuť, keď jej to už nepustí a viac už potom nejedla. V podstate aj doma, keď mi povie, že si už neprosí tak, tak ju necham tak OK. Odsledujem si to ešte cez okienko a podľa toho budem konať. A ešte premyšľam ak sa to bude opakovať a bude mi dcerka niečohovoriť, tak aj ju usmernim nech povie učiteľke, že už nevladze papať, že už ma dosť.
@prsky no neplatiť obedy to by som bola ozaj za divnú, ale viem o mamičke, ktorá tak robí. Ja som chcela trochu, aby spoločne s deťmi jedla, aby videla ako ostatné deti jedia...lebo oblasť jedenia je u nás citlivá, ale toto čo som videla sa mi teda ozaj nepáčilo. To ani ja na ňu doma takto netlačím.

@basika ale jasne, v skolke sme aj my mali obedy, lebo sme tam boli cely den... na obedy sme nechodili az v skole, aj to myslim az po 3 rocniku alebo od druheho stupna, uz presne neviem, musela by som sa opytat maminy. ved sompisala, ze moja mama poziadala v skolke ucitelky, aby nas nenutili jest, ze kolko zjeme, tolko zjeme 😉

@basika máš IP
Tak jsem vyměkla 😀 ta kudrnatá holka mě štvala, fakt je to nepřehledné, tohle je tak maximum, co tu dám, naštěstí to prošlo

baby ja som asi nepochopila co sa tu deje s fotkami ? teraz kukam na same rovnake obrazky a nie na stare zname...to je nic moc. 😕

dík žienky za reakcie...dneska som nakukla a dneska to vyzeralo lepšie, papali kolačik ako druhe jedlo a zapijali čajikom. NIkto pri nej nestal a netlačil do nej.
@reruna aj mne poslednú zmazali...tiež neviem nájsť nejakú vhodnú..

ale mám zasa takú "vecičku" teraz po chorobe mala trochu krizu, ale už ráno bolo OK, radostne vbehla do triedky s pozdravom "Dobré ráno". Ale cely tyždeň keď pre ňu prídem, tak akože mrnčí. Najrpv to bol ten kvietok, zo začiatku teda to bolo uveriteľné, ale dneska vyslovene sa tlačila do plaču, silila sa... ako na toto dumám ako reagovať, lebo zasa takéto herectvá sa mi nepáčia a neviem čo tým ona sleduje. Prtiznám sa, že dnes mit o aj smiešne bolo, ako silene plakala.

holky, dámy potřebuji dneska vaše mozky - měli jsme dneska tady babi a dědu. Miška se na ně těšil. Pak si i začal s nima hrát..ale babi začala tlačit, že malý ji chtěl ukázat nějakou hračku, ona chtěla vidět jinou, pořád ho opravovala, nenechala ho domluvit (jakoby řídila hru - budeme si hrát jak já chci..). Pak chtěla hrát domino, malý ne, tak ho do toho pořád nutila a že když nechce, tak že si zahrajou jen s dědou...pak tam proběhlo něco, že jim malý řekl, že si s nimi nechce hrát a chce si hrát s mámou, a oni, že tedy půjdou a malý, že jo..a stejně nešli...No, pak mě tam přitáhl, chtěl, abych mu četla jen já, dkyž babi něco řekla, tak to nechtěl, že má číst jen máma -- já jsem do toho moc nezasahovala, jen když babi omezoval, kde má sedět nebo že nemá mluvit, tak jsem mu řekla, že babi si může sednou kde chce, a mluvit, co chce...Babi to dost vzalo, pak tam slzela u okna, a i při odchodu...Nevím, jestli to bylo jen Miškovým odmítáním nebo ji i vadilo, že já jsem ho nepokárala (ale pro mě bylo jeho chování v pořádku - nechtěl si s nimi hrát, to není přeci povinné..a říkal to, nebyl nějak neslušný...). Ale zajímalo by mě, jak by jste to řešily vy? Malý mi říkal, když za mnou šel do kuchyně, že nechce, aby tady byli, že chce, aby šli pryč...a pak ještě jak odešli, tak říkal - že si s nimi nechtěl hrát a nechtěl jim půjčit hračky...Já vím, že tohle nevypovídá o jeho skutečném vztahu k prarodičům, a nechci mu do toho mluvit stylem - ale takhle jsi se babičky dotkl, ji to mrzelo, máš se překonat a hrát si s ní...podle mě, když do toho začnu vrtat moc, tak z toho jen udělám problém...Já jsem mu tuším řekla, že babi s dědou za ním přišli, protože ho mají rádi a chtěli si s ním pohrát..Miška mi na to řekl - nemám rád dědu, nemám rád babi (prostě dětská logika - babi, děda mají rádi, chtěli si s ním hrát - malý z toho udělá prostou negaci - nechtěl hrát, nemám je rád...)..

@blandik jo, tak to Ti moc neporadim, protoze u nas je tohle taky docela bezne. I kdyz Adelka to rika pred tim, nez prijdou. Pak si s nima rada hraje, protoze ja na ni tolik casu proste nemam☹
Vis co, babicka by si mela uvedomit, ze deti proste nekdy rikaji veci, jaky rikaji, a nebrat to osobne (ja si to taky neberu osobne, kdyz mne mala odmita a bije mne, nebrecim kvuli tomu a nevydiram citove, coz mi prijde, ze babicka uz jako pomalu citove vydirala). Mohla se ho zeptat - dat na vyber, ze dvou hracek, co by si hral...Mne je jedno, s cim si bude Adelka hrat, hlavne, ze si chce hrat. Takze myslim, ze Miska v pohode, spis opravit babicku...Ale nevim, jaka je jinak, zda je s ni rec. nicmene jsi dobre zasahla, nemuze dirigovat babicku, kde bude nebo nebude sedet.

@blandik nemohla to být spíš reakce na to, že byl ze strany babičky do něčeho tlačený? přijde mi že děti, které nejsou na takovou "manipulaci" zvyklé, na to pak hodně reagují. tak možná proto dospěl k tomu, že je teď zrovna nemá rád, protože se mu jejich chování nelíbilo....
podle mě jsi reagovala správně, když jsi ho usměrnila s tím sezením, nicméně asi je třeba malinko i usměrnit babičku, nejenom malého... i když ono se to dobře říká, vím jak je to u nás, říct něco na toto téma tchýňce, je poměrně zbytečné... odkýve mi to a za pět minut: když ty kostky nedáš sem, tak si s tebou nebudu hrát.... oni to nemyslí nijak zle, prostě se neumí v té hlavě přepnout.

@blandik v podobném duchu se nesly poslední dva dny, kdy babička petu hlídala, když byl po nemoci. u ní doma. pohroma. neměl šanci, neustále mu byla v patách se svými radami, pomocí, směrováním - a on to neunesl, výsledek - negace nejen všeho, a i babičky. nechci jí, nebudu u ní, je ošklivá, nedám jí pusinku. máma si to samozřejmě také vzala k srdci, proběhly i hlášky typu - tak když si se mnoun echceš hrát, tak to já si nebudu hrát s tebou u vás. když na mě budeš ošklivý...když mi nedáš pusinku....došlo to tak daleko, že se petra ve skypu ještě asi dva týdny ptala, jestli je ještě takový, jestli už u ní bude hodný, jestli se už polepšil...když jsme tam přijeli asi po deseti dnech, ve dveřích se ho zeptala, jestli k ní jde už jiný, hodný peta. krom vzteku mě to i mrzelo. ustála jsem to, nekomentovala, dali jsme si od babičky dobrovolně oddych - myslím od hlídání, a ted - po delší době - byli jsme tam včera, bylo všechno ok, úplně. mámu jsem poprosila, jestli by ho nenechala trošku jako dýchat - a šlo to.
závěr: takticky na babičku - že děti mluví zatím bez přemýšlení - volí slova podle svého momentálního rozpoložení a ne podle toho, jaké to může mít následky. to jsem mamče řekla. že si nemůže myslet, že jí měl tři roky rád, mazlil se s ní a pak jeden dva dny najednou bude jeho vztah jiný - že to byla jen jeho obrana proti jejímu přílišnému nátlaku.
Snad - podotýkám snad - jsme si to spolu vyjasnily.
S petrem (s miškou) si myslím to má cenu probrat jen přímo na místě, v konkrétní situaci, při nějaké konkrétní neshodě - vyřešit ji hned. měla jsem v úmyslu mu domlouvat🙂 pakk doma, ale bylo mi jasné. že on by už asi nedokázal se vžít zpátky do toho , jaké to tam bylo, že by to nepobral.
Držím palce, to se poddá.

@hlavinka - taky to tak beru, že reakce těch dětí jsou momentální a nemůžu si je brát k srdci, musím je unést a hlavně si je dešifrovat...@fender - uričitě to byla reakce na ten nátlak, on si sice moc nechtěl s němi hrát, ale pak to zkoušel, jenže tlačila...a tak ho to úplně přešlo...a pak už je nechtěl a říkal to, nevím, mělo se to asitím ukončit...ale lidi na to nejsou zvyklí, že dítě může říct - už si nechci hrát, nechci, aby jsi mi četla a prostě nepřestanou, pořád to zkouší, nějak to neberou...Samozřejmě, kdyby se tchýně naštvala, tak bych se naštvala na ní já..jenže ona se rozbulela, tak jsem dumala, jestli mám mít pocit viny.....Chápu, že ji to moc trápí. Nechápu, proč ho nenechá dýchat...
@berenika39 - tak asi tak nějak. Víš, ale když jsem si to zpětně přebrala, tak jsem celkem pyšná na to, jak se malý choval. Prostě říkal, že si nechce hrát, proč by to nemohl říkat...nechápe ještě to, že má brát ohled...to bych čekala u dospělých...a pak když řekli, že jsou a byli v předsíni, tak byl Miška překvapený, že už jdou a říkal, že chce jít k dědovi si hrát...takže pro ně to je momentální záležitost, reakce na tlak...a moc jsem si vážila, že mi se pak k tomu Miška sám vrátil, sám o tom začal mluvit...Já poslední dobou už moc neřeším na místě (tedy ne před svědy - tak to myslím, ani ho nikam neodvádím, to už nějak nejde, když není nalazen). Ale čekám na později, jestli s tím sám příjde, nebo to sama nadhodím a čekám, co z něj vyjde..a pak mu dám nějakou obecnou, neutrální "pravdu"...ach jo.

@berenika39, @blandik to je fakt zaujimave co pisete o babickach, lebo podobne zazivam doma, byvame totiz s mojimi rodicmi a mamina velmi energicka osobka vzdy pribehne, vyrusi Miska pri hre a chce pusinku alebo sa ho pyta opakovane co robi a aj si odpoveda (jasne ked Misko moc nerozprava) alebo si vymysli ze toto sa s nim bude hrat a ked nechce je hotova, alebo mu kupi hracku pritom som jej povedala aby to nerobila, ze ma toho vela a na sviatky jej vzdy dam tip, a ked sa o nu nezaujima hned povie ze mu nic nie je dobre, on dokonca jej ukaze aby odisla prec ked sa s nou nechce hrat, uz aj dvere zavrel. Je to narocne lebo na jednej strane ho chapem a uznavam pravo na nazor a nechcem ho vydierat ze musi ale viem ze mama to mysli dobre tak zvazujem do akej miery dieta ovplyvnovat co je slusne co nie.

@zelmirka1 no jo, najít tu míru kompromisu🙂. když oni si to prarodiče strašně berou, myslí se, že je to definitivní - když dítě vyjádří nevůli, přitom jsem si jistá, že petr (má ještě jednu babičku a jednoho dědu) má k nim úplně zdravý, hezký vztah, dokonce jsme i úplně v pohodfě s tchánovci, jsou hrozně příjemní...prostě dětem nevadí babička jako taková, ale její přístup, někdy🙂))).

@zelmirka1 - já jsem nad tím taky dost dumala včera, protože mě to hodně trápilo - spíše kvůli babičce. A u nás to probíhá tak nějak jak píšeš. Nakonec jsem došla k tomu, že malý jednal správně. Kdyby děda nechtěl s babi komunikovat ,tak ji řekne - chci mít klid. a babi se stáhne...ale u těch dětí se tak nějak předpokládá, že budou vděční za jakoukoliv pozornost, vždy se nechají opusovat a budou nosit hračky a čekat na to, co dospělé kolem napadne (respektive že hned přejdou na jejich hru s nadšením)...Navíc je ti dospělí mají tendenci zkoušet /jakože je tím učí a věnují se jim/ - že dítě si hraje, je do toho ponořené a pořád se na něj valí otázky typu - co je tohle za barva a co je tamto, kolik je tady tohohlo, proč je tamto...a přitom po první odpovědi je kolikrát vidět, že to dítě nechce...nebo vůbec dítě neodpoví, a pak se ptají i několikrát dokola...Třeba naše babi příjde, ani se nepodívá, co dělá ..že by přidřepla a nachvilku koukala a snažila se přidat do hry /Miška by ji rád, moc rád přibral..tak to dělám i když mu chci říct, že je třeba něco jít dělat, nejprve sleduji, co dělá, zapojím se jednou větou a pak řeknu, ať si to dodělá, že pak už půjdem)..ale babi rovnou nastoupí, začne se ptát na něco totálně jiného, komanduje a když nedostane odpověď, ptá se dokola...
No nakonec jsem došla k tomu, že dtíě prostě až příjde správný čas a mentální kapacita, tak pochopí, že babi přišla, aby si s ním hrála a třeba se i přemůže (tříleté to naprosto nepochopí). Kdybych do toho začala nějak vstupovat, tak teprve vytvořím problém...Myslím, že to člověk pozná, že už je čas /náš třeba jinak po tom třetím roce začal být hodně ohleduplný ke mě i manželovi, začal nám děkovat, nosit věci, snaží se vyhovět, dělí se se mnou o to, co má rád včetně bonbonu, prostě nás hýčká (a někdy bouchá pěstí...), ale vidím ten základ dobrý), pokud se babi nepodaří si najít cestu, zaujmout (více vnímat), tak prostě k těmto situacích bude docházet a babi je ta starší, ta co má zkušenosti a mentální kapacitu v hlavě..tak by to měla zvládnout...Já vím, že to zamrzí...Nakonec mi bylo líto, že když jsem viděla, že Miška moc nehce, že jsem nepřevelela návštěvu do obýváku a že prostě jsme nezačali dělat něco jiného, Miška by se přidal a šlo by to pak...Já myslím, že dítě má právo na to říct, že nechce a když okolí neustupuje a pořád ho nutí dělat něco, co on nechce, tak se pak dítě už zajde k tomu, co zná - začne se bránit nahlas - kříčet né, nechcí...nechcí babí, chci, aby šla pryč...

Nevím jakou máte zkušenost, ale mě zatím docela vychází jakoby moc nešít do toho, co dítě není schopné pochopit...a to, že to začíná vnímat (nějaké věci) se většinou dá poznat z toho, co pak říká, jak referuje o tom, co se stalo.....Já jsem včera jen MIškovi /když mi řekl následně, že s nimi nechtěl hrát a nechtěl půjčit hračky) řekla, že babi a děda přišli za ním si pohrát, protože ho mají rádi..(na to mi Miška řekl, že je rád nemá...). Ale nemůžu nutit tříleté dítě dělat něco, co dělat nechce /připomíná mi to KUbaku a její knížku - Cesta životem - nucením dítěte k tomu, co dělat nechce (př. se omluvit, když to tak necítí) buduje v dítěti zárodek skety). Já bych spíše se snažila ukázat babičce cestu (ale v našem případě je to těžké, protože babička a děda se o tom bavit nechcou a navíc Miška babi odmítá takto babi často -většinou reaguje dobře na dědu, ten mu dává prostor (sice se vytasí s hláškama typu - Miška je lakomý, nechce dát /a tváří se při tom jako děcko)..ale netlačí...Babi tlačí od začátku, Miška ji nechce...ale když mu dá čas si po svém pohrát, tak pak ji vezme a hrajou si...prostě když babi spomalí ten svůj kulomet, tak jim to pak jde...). ...podle až dítě příjde s tím, že babičku to mrzelo, že si s ní nechtěl hrát...tak pak se s tím dá pracovat...nějak se mi zdá, že na hodně věcí si dítě příjde samo, podle toho jak na tom mentálně je (a není třeba mu to předhazovat...přeci ví, co to je, že ho něco mrzí - sám to zná u sebe..a až bude na tom mentálně tak, že to začne vnímat i u druhých - jako důsledek svého jednání, tak až pak s tím můžu nějak pracovat já a ukazovat cestu...když to budu řešit moc brzy, dítě se stáhne jen do opozice....).

NO nevím, zajímal by mě moc váš názor..Dneska jsem volala babi, ale byla v práci...tak nevím, jestli odpol zavolá, tak se ji na to zeptám...jestli je už v pohodě..třeba se dozvím, jak to bere s odstupem času...

@berenika39 - ano souhlas, pro ty prarodiče se to zdá definitivní...přitom jak včera odcházeli, tak MIška říkal, že chce jít s babi a dědou domů...Takže to není o nich jako osobách, ale o tom, jak se chovají - odmítá to, co se po něm chce, tu aktivitu....a neví, jak to vyřešit, tak je nechce...(zmizí problematický objekt, zmizí problém). ...Myslím, že u nás je i problém v tom, že oni tady k nám chodí pár krát za rok, MIška chodí k ním a tam to probíhá v pohodě, pokud se babi na začátku tak nevnucuje, Miška ji většinou odmítne hned na začátku, pak mu dá pokoj a pak to jde (nebo nejde - podle toho, jak tlačí). Já bych brala, aby tady přišli jednou za týden, Miška by je začal chtít mít i tady...Stejné to bylo s moji maminou, taky ji jednoho času odmítal, a teď je celý její, když tam příjdem, ale mamina netlačí, dává prostor, prsotě takový přirozený respekt k němu má...vnímá jeho potřeby...

@zelmirka1 - ještě mě napadlo k tomu, do jaké míry ovlivňovat dítě, co je a co není slušné v tomto - mě napadá, že třeba mu říkám - že tady máme návštěvu a je slušné se ji věnovat, jsem ráda, že tady babi a děda je..ale že pokud si hrát s nimi nechce, tak je to jeho volba...A jak dítě poroste, tak se bude kultivovat jeho projev...a buď si k sobě najdou cestu nebo nenajdou, ale ta cesta nemůže vést tím, že dítě budu nutit se jim věnovat a odpovídat...TAk nevím, co vy na to? Zajímá mě moc názor, protože jsem v tom po uši od včerejška..půl dne mě bolelo břicho...

@blandik ja len s tebou suhlasim, ved aj ostatne kocky tak pisu. Asi sme uz ozaj pod Rabr myslenim, to znamena ze uplatnujeme - Dieta treba respektovat. U nas sa deje to iste v bledofialkovom ... asi ako vsade. Ja som vzdycky tak rada, ze si dcerka na chvilku sadne a zacne nieco robit, v klude, ze iba neskace jak opica.. v tom na nu niekto hukne a hned zaplava otazok a otravovanie a vyzvy k nejakej uplne inej aktivite, ale samozrejme uplne z cesty. Ked jej to tak spravia zoparkrat za sebou .. a este pri jej temperamente.. tak sa ani nedivim tym "zapornym" detskym reakciam. hehe.. samozrejme, ze chyba je na mojej strane, ze ju nevychovavam k ucte k starym rodicom a poslusnosti blabla 😠
Aj minule som bola s nasimi a malou v jednom obchodnaku, som potrebovala nakupit v klude, oni ze s nou pojdu do takeho kutiku s trampolinami. No a nestacila som sa divit ako ju neustale usmernovali, popohanali.. a tu zdoraznujem - uplne bezdovodne, nerobila nic zle, napr. sa len pristavila a obdivovala fesakov na vylepenej reklame.. ze ju vlastne takto nenapadne dostavali do stresu .. a fakt uplne zbytocne .. no tiez mi z toho bolo nanic 😖 . Tak som aj matke povedala svoj nazor, ze co stresuje, ze ved sa nic nedeje, je kopa casu. Ona sa este skoro urazila, ze ona na nu len rozprava... akoze nedavali jej prikazy jak na vojne ale bola to taka laskomilna buzeracia.. a vtedy mi doslo, ze oni si to fakt neuvedomuju, ze nedavaju decku dychat. Proste by si museli precitat Rabr alebo nieco podobne, aby im doslo, ze si vlastne defacto sami prirabaju takto problemy, ked chcu dieta neustale ovladat.

@blandik mám stejný názor, nemohla jsem najít správné slovo - kultivovat projev- přesně to si myslím, že je otázka času, až budou kluci umět specifikovat...hele,babi, já tě mám ráda, ale kdybys mě nechala samotného dostavět ten domeček, pak bych ti ho ukázal....tohle oni zatím nedovedou. mají buď ANO nebo NE. Já zatím petrovi říkám, když vede ty svoje monology na téma babičku nechci, budu tam zlobit, ona je bla bla bla...., že já jsem na babičku hodná, ona na nás taky a i doma se k sobě chováme hezky. Takže tak je fan, aby to bylo i u babičky. Tak nějak ho už směřuju k tomu, aby řekl konkrétně, co nechce...ale ještě to moc nejde. Pomalu......je to zase jako všechno o čase.
Tak hlavně aby to ty naše babičky vzaly. On se k ní pak přitulí, zeptá se "máš mě moc ráda?" a ona je naměkko. Takže já o tom vztahu vůbec nepochybuji, ještě se ti prcci musí moc učit.
@blandik, netrap se s tím, je to zase jen střípek v takové obrovské mozaice.

A přesně, petr taky nic neřeší s dědou - ten je pro něj totiž k dispozici, když petr chce - sám si za ním dojde, aby šli zatloukat hřebíky, děda celý rád jde a spolu si hrajou a jde jim to moc hezky. do ničeho ho netlačí a není ten, co by pořád něco "učil", prostě spolu-pracují.

@prom laskomilna buzeracia...palec hore. to je ten výraz.

a to ma zaroven priviedlo na uvahu, ze preco dcerka s nimi niekedy nechce chodit, ci v tom nema prsty ten jejich pristup ... na jednej strane plny lasky, lebo nasi svoju vnucku zboznuju.. ale na druhej strane neustale uplatnovana buzeracia, ktoru oni povazuju za normalne chovanie.. a ona v tom vidi ten rozdiel.
Ja som na dceru v podstate asi najprisnejsia zo vsetkych, co sa tyka jej nevhodneho spravania, tym myslim, ze som dosledna v sankciach.. ne, nemlatim ju lopatou 😀 .. ale na druhej strane ju nechavam asi ako jedina dychat, skumat veci atd., co jej hyperaktivnej opickovskej povahe len vyhovuje

@berenika39 hmm, moja mati sa urazi aj za kultivovanejsi prejav nespokojnosti. Keby jej dcera prejavila nespokojnost aj vo forme lyrickej basne, tak ona si to zoberie osobne a urazi sa .. a bude zle tak ci tak, lebo mati si mysli, ze nerobi nic zle .. a sme kde sme boli, ze ju zle vychovavam 😎