Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@eveluska Díky za reakci, vystihla si to co si myslím i já. Jenom prostě příbuzenstvo je z toho rozpačité. Ale co ... Jinak já se snažím jeho energii směřovat do sportu, aby se vybil. Po školce chodíme alespoň na dvě hodiny ven na hřiště a on lítá, hraje fotbal a všelico s míčem. Má strašně moc energie, trochu bych ji od něho potřebovala🙂

@pamal to maj vsechny deti, maji rustovej hormon, my bohuzel ne 😅

@krystalka @lynks díky holky. Jojjo, je fakt, že já mám tendenci vždycky všechno vidět fatálně, jednou na něj vyjedu a bojím se že už navždycky z něj bude vyděšený dítě, nedejbože mě nikdy nebude mít rád 🙂 (ta nepodmíněná láska mi zdá se nejde ani obráceně, důvěřovat v ni) to "vydržet" je mantra, u mě TĚŽKÁ, mám potřebu věci řešit a nedělat nic je pro mě TĚŽKÝ... tak se učím, no. Mrzí mě že ty dny teď plynou tak neradostně, od rána se těším na večer, od pondělí na pátek... A jak píšeš že se nudili doma a pořád někam chodili, jak se to teda ale má k tomu, že je dítě "rádo s mámou"? Asi to máme podobně (a nebudu zastírat že ani já s ním doma celej den moc nevydržím) ale to věčný honění se někde (po příjemnejch akcích samože) je v podstatě náročný (protože sama doma s vilíkem vydržím velmi dobře)... snadno pak myslím na to, jestli by nebylo lepší aby si někde chodil sám, když tady být nechce (třeba do školky, že 🙂 ) Teď zase odjel s babičkou do práce, od rána juchal "hurá hurá, zamávám mamince a odjedu" (dobře na tom sleduju, jak se asi cejtí on - když mě takhle odmítá, je mi z toho tak smutno, a pro něj to hádám může bejt dost podobný, když dělám něco, co si může vyhodnotit jako odmítání)...

Ahojte 🙂
Pridavam sa k vam aj ja. RaBR mam rozcitanu, velmi ma to chytilo, ale pri mojej cholerickej povahe mam takmer neustale vycitky svedomia. A nie vzdy to zvladam s respektom a pokojom. Chudak deti. Ale verim, ze kazdy zaciatok je tazky a kazda snaha sa ceni. Kazdopadne som pevne rozhodnuta na sebe tvrdo pracovat. Sama vidim rozdiel hlavne u dcery, ked k nej pristupujem s respektom a nie autoritativne. Len zatial zlyhavam dost casto :(

Hurááá, našla jsem diskuzi i tady na Koníkovi 🙂 Právě jsem knížku objednala.

Pro ty, kterým se tato knížka líbí, je zde i skupina - https://www.modrykonik.cz/group/4575/

Ahojte ja sa k vam pridam. akurat som si knizku objedala. mame 4 rocnu dcerku pri ktorej uz nevieme ako dalej. vieme ze robime chyby ale potrebujeme zmenit hlavne pristup.

@zabka4 to je dobre, že idete skusit zmenit prístup u seba. Skus si dočítat aspon pár stránok dozadu..dá ti to náhlad ako to asi prebieha ta respektujúca výchova.Držím palce, a hlavne - krok po kroku, žiadne velké ciele, rekapitulácia raz za týžden , spolu s dcerkou - jak ste sa spolu k sebe chovali a potom sa odmenit ak dobre (masáž, cukraren) a ak zle tak kliky 🙂 bude to pre vás hra, učit sa spolu nové sposoby chovania sa k sebe

@lynks a co tie odmeny? je to v sulade s RaBR? 😉

@lynks no myslím si, že vo väčšine prípadov robia chybu rodičia. Podvedome sa chovajú ako ich rodičia pri výchove. No je najvyšší čas to zmeniť. 🙂 a verím tomu, že sa nám to podarí. Nečakám, že si ju prečítam a pôjde to samo. Je to tŕnistá cesta, ktorou keď sa prebrodíme dostaneme sa do cieľa. A potom to už pôjde samo. Aj rodičia sa musia častokrát zmeniť a naučiť sa, a veľakrát sú deti na to aby poučili svojich rodičov. 🙂
Všimla som si že ta knižka má aj druhé vydanie, je v niečom iné ako prvé? Kúpila som si ju cez literra.sk za 10,90 tuším. najlacnejšie to vychádza na tejto stránke, v gorile stoji až 16 eur.

Ahojte, boli ste už niektorá na kurze Respektovat...? Pomohlo vám to?

@katy2 hlavně aby to bylo v souladu s TVÝM přesvědčením 🙂))

@zabka4 nevšimla som si, možno tam budú nové poznatky ale nejak ma to netrápi, keď vieš základ tak tak to stačí..

@katy2 RABR rozlišuje odměny a tzv. přirozené důsledky. Jde o to, aby odměňování, stejně jako tresty, nezklouzly do obchodování. Aby dítě neřešilo, jestli se mu vyplatí chovat se správně. Je slíbená odměna dostatečně velká, aby se snažilo o dobré známky? nebo nabízený trest je dost silný, aby přišlo domů včas? důležité je, aby pochopilo, proč se správně chovat. A pak se dá odměnit těmi přirozenými důsledky. Dnes jsme se k sobě hezky chovali, můžem si zajít do cukrárny, nebo dnes ses rychle převlékl do pyžamka, tak si stihnem přečíst dvě pohádky. Někdy je ale těžké rozeznat, co ještě považovat za přirozený důsledek a co za odměnu/trest.

ahojte, dlouho jsem tu nebyla, tak jak vám rostou a chovají se děti?

@blandik ahoj🙂 ta my už půjdeme se starším k zápisu do školy, tak od září začne asi teprve zkouška nervů 😝 a co se týká práce- rabr jako učitelka nezvládám, jsem znechucená z toho, jak se dnešní puberťáci chovají, to by bylo na dlouhé psaní

@reruna - páni to to letí, že už jdete k zápisu, my až napřesrok, naštěstí, protože zatím je to samá hra a hra a hra. Mně občas taky vypadávají z pusy příkazy a antirabrovské formulky, a to mi stačí ti dva doma:o)

Ahoj, ja mam s klukama trosku takovou prekerku, nebo spis dotaz, jestli to nekdo taky mate? - kazdej zvlast, obzvlast ten starsi (3,5 let) jsou v pohode, ten starsi je ted uplnej andel, vsecko bez dohad, krasne si povidame, snazi se, spolupracuje...... ale - kdyz jsou spolu, tak radej jak 3. svetova valka, nekdy se to po case (napr. hodina) srovna a fungujou, ale kdyz jde napr. o kombinaci navratu ze skolky plus tatinek doma, tak je proste peklo pekelny a hlavne ten starsi .... co s tim? Kdyz s nim jedu ja, tak uz v aute rika, jak se na brasku moc tesi a tak (takze to urcite rika i s muzem), ale jakmile dojedou domu, tak mladsi k nemu nadsene leti a vola, jak se "tesil tesil" a on mu treba prirazi dvere a rekne "nejsme kamosi" nebo "netesil jsem se na brasku" ... Nechapu proc, musi to bejt nejakej stres z toho prijezdu - ze skolky domu, tesil se na tatu, doma ja, pes, bracha, do toho je unavenej, .... to vsecko chapu, ale - Co s tim? Jak mu usnadnit ten prechod nebo vysvetlit, ze se takovy veci nerikaj, kdyz je unavenej nebo tak....?

@eveluska @pamal @ofelieee @krystalka @lynks @katyxq @reruna @blandik @betelgeuzz Holky, omlouvám se, že vás takhle hromadně oslovuju...ale vytáhla jsem vás z poslední stránky diskuze a chtěla bych vás požádat o radu, info... Dcera, 2 roky. Živá, energická, veselá...ale tvrdohlavá, emoce prožívá opravdu hodně - vztek, radost atd....Snažím se s ní být na jedné vlně, ale v jedné rovině se mi to nedaří. Je zaujatá, "posedlá" jednou naší kamarádkou, holčička stejně stará. Hodná, pohodová holčička. Moje dcera ji chce neustále ubližovat - kousat. Hlídám ji jak psa☹ ale stejně si najde skulinu a kousne ji, nebo kdybych ji v tom nebrálnila, prostě by ji zatahala za bundu, nabourala motorkou prostě, povalila...je vůči ní agresivní. Řešila jsem to jak domluvami, podaním ruky, i "výpraskem"....a už fakt nevím. Je to děsný. Je to dcera jedné dobré kamarádky. Chodíme spolu do kroužku, takže se ji vyhýbat nemůžu, nechci. A teď jádro pudla. Jak byste to řešily? Co dělám blbě. Situace se snažím rozebírat, připravovat ji, než někam s ní jdeme...vše je marné. 😢 😢 😢 😢 😢 Je mi to fakt trapné, jsem z toho smutná, naštvaná ☹ ☹

@eveluska úpúlně celému popisu nerozumím, co se vlastně děje špatnýho, tak se doptám - proč ti vadí, když říká, že se netěšil nebo že s bráškou není kámoš? A mladší se chová jak?

@pavlinaoo no vypadá to, že neumí projevovat emoce ještě jinak, než jí ubližovat, chce aby si jí všimla, ukazuje jí, jak jí má ráda,ale bohužel špatně...hlídej ji a když bude chtít kousnout, bouchnout, tak ji zadrž a místo toho jí nabídni - pohlaď holčičku - ve´d jí ruku. Zkoušejte doma při "kočkování" jak bolí třeba štípnutí, plácnutí, jaké je proti tomu pohlazení příjemné, aby to vyzkoušela, co to druhému dělá...řeju hodně trpělivosti, z tohoto prostě dítě musí vyrůst a je to záležitost na dlouho, do nástupu do školky by to měla zvládnout, jak se chovat k dětem

@eveluska podobný situace znám, asi je to normální, ale chápu tě, jak ti je, když slyšíš, že tohle říká, měla bys to prostě říct - vadí mi, že říkáš takový věci bráškovi, je mi to líto, těšil se na tebe, ty ses těšil a te´d takové řeči, ubližuje mi to, bráškovi to ubližuje...asi sis představoval uvítání jinak, já taky, chtěla bych, abyste spolu vyházeli dobře, jste bráškové...Ale bohužel, asi se chce smířit s tím, že kombinace 2 děti stejného pohlaví - navíc kluci, s malým odstupem od sebe, je podle psychologů nejhorší varianta - tak buď pořídit ještě třetí dítě, nebo se s tím smířit, že tam vždycky bude mezi nimi rivalita a doufat, že jim dokážeme ukázat i jak si pomáhát a mít se rádi.

Mne nevadí,že to říká, kdyby to byla pravda - to si pave nemyslím, on třeba v aute se na nej šílene těší a pak najednou prijde domu a sekne se, třeba i na tatínka se desne těší a jak na to dojde, tak začne zlobit, utíkat, nechce se přivítat a než se doma trochu "srovná",tak proste je jak jatej, to mi vadi, tohle zlobeni, kdy je uplne jakoby mimo sebe a naschvál janci

@eveluska možná to zkuste probrat už v tom autě - za chvíli budeme doma, jak se přivítáš s tátou, jak se přivítáš s bráškou, co mi minule vadilo, jak by ses chtěl chovat, jak ses choval minule? nevím, jestli to pobere, ale tak zkus, s věkem to bude lepší, určitě to jsou hrozný emoce, naši kluci taky nejvíc řádí, když jsme všichni doma, jak jsem s nima sama, tak to jde, ale jak se vrátí táta, nebo přijde babička na návštěvu, tak jančí, ale dřív to bývalo horší, rostou a jsou o něco rozumnější...

@pavlinaoo - ve dvou letech podle mně není schopna ovládnout své chování, když dostane potřebu tu druhou holčičku bouchnout nebo se vůči ni nějak "agresivně" projevit a je mi jasné, že to pro tebe nejsou lehké situace. Myslím, že chování své holčičky moc nezměníš, dokud sama nedospěje a nedozraje..asi nezbyde než ji hlídat a zamezovat "škodám", vlídně, jasně a s láskou, aniž by se tvá holčička měla cítit provinile nebo zle...chybí mi tady jeden moment a to - co předchází tomu, že tvá holčička se projeví agresivně vůči té druhé, nic nebo je tam něco..
Vůči jiným dětem se takto nechová?

@renuna @blandik Holky, díky za reakce. Ano, taky si myslím, že to jsou nezvladnuté emoce...ale je to tedy děs. Jak už jsem psala, je do všeho hrr a tvrdohlavá a tak, takže párkrát jsem konflikt s jinými dětmi řešila...co se týče hračky a jiné. Nebylo to přijemné, ale dalo se to pochopit. Někdy ji to děti vrátily - vyjasnili si to mezi s sebou a byl klid. Ale tohle je prostě cílené, vyhledává ji. Je jí fakt "posedlá". Vídáme se s ní často. Jinak co tomu předchází - v mnoha přídapech vůbec nic! Přijde mi to vnitřní averze vůči ní, i když jí nikdy nic neudělala, naopak se s ní dělí, je hodná. Poslední 2 kousance mi ale po pozdějším přemýšlení přišly jako z radosti 😅 Jinak čím víc ji držím od ní, tím víc po ní jde☹ Jenže když ji k ní pustím, tak ji fyzicky nějak ublíži☹ Když ji"vedu" dá jí obrázek, pohladí, dá jí bonbon...ale pak by ji stejně nejraději bouchla po hlavě☹ Jsem z toho fakt smutná, nemůžu se ani na vteřinu otočit. V kroužku je 20 dětí, ale ona "jde" jen po ní. Líbí se mi to, jak jsi mi radila, ať to převedu na pohlazení, zkusím to. Snažím se nervy udržet na uzdě, ale je to náročný. Jednou jsem jí kousnutí oplatila. Brečela. Vysvětlila jsem, že to moc bolí i ostatní a bla bla...ale prostě ne 😢 Doufám, že je to fakt věkem a rychle z toho vyroste. Je to vyčerpávající. Pro nás všechny - mě,dceru, kamarádku i její holčičku☹

@pavlinaoo - a když se holčičky sejdou venku, tak je to taky stejné?

@pavlinaoo nevěnovala jsi tý druhý holčičce někdy víc pozornosti? možná se už zacyklila do žárlivosti. Co mě napadlo a to jsem chtěla napsat i @eveluska že dítě má někdy potřebu být příjmáno i s chováním, které se rodičům nelíbí. Proto dělají tyhle "hrozné" věci -bouchají, kousají, odmítají mít rád na povel... Tady kdybych byla dítě (vlastně je to moje zkušenost ) bych moooc chtěla aby mě mamka obejmula a řekla, "Já tě mám pořád ráda, i když se chováš takhle" ...bez napomínání a vysvětlování, že proč se tak chováš a tohle neděláme a to bolí ..to všechno už to dítě ví!

@lynks jo to chápu, někdy to z nej cítím, ale ne v techhle situacích, to je vyloženě o příjezdu domu a "aklimatizaci",prijde mi, že s tím sám nějak bojuje... Zajímalo me, jestli jste někdo nesil neco podobnyho a jak dítěti s tímhle "stresem z příjezdu" pomoct, prakticky rady..... Neřešil jste někdo?