Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
Ja si to říkám kazdej den,že musím akorát umřít,vsechno ostatni jen "chci" a kdyz nejde o život,jde o prd... A fakt se mi žije mnohem lip 🙂 taky si vždycky představuju "scénáře" napr. kdyz oba kluci řvou.pes otravuje,domácnost se hroutí a ještě me někdo otravuje a ja bych nejradši všechny prohodila oknem ven,tak si řeknu,že to je fakt extrém,že by stacilo na chvili utéct,tak si představuju,jak jdu ven a ujizdim někam do lesa a nemusím vůbec nic a kluci doma sami řvou,pak zjisti,že jsou sami a jsou nešťastný a vyplaseny a hladovy dokud neprijede tata a hned se mi jich zzeli a jdu je utesovat,protože vnitrne sama moc chci a ne proto,že musím...
@majdula To mě nenapadlo si to brát osobně 😀
ja som si precitala aj ostatne prispevky o chvaleni, porozpravala sa s manzelom, a momentalne si obaja hryzieme do jazyka, aby sme nechvalili za kazdu hlupost a nehovorili o synovej sikovnosti 😀
fakt je to asi nas najslabsi komunikacny clanok - tie pochvaly. momentalne skusam vety ako:
vidim ze sa tesis ze sa ti to podarilo, alebo - to vyzera ako zlozita stavba, iste ti dala vela prace, alebo len opisem - vidim ze si urobil to a to. ale pridem si trochu divne, lebo vidim, ze maly este nerozumie takymto vetnym konstrukciam.mozno by som radsej mala byt ticho 😲 😀
Ono to podle mě stejně funguje i obráceně totiž - když něco nechci, tak je TOLIK úlevný říct nechci a ne hledat konstrukty jako Tady se to nehodí... To se nedělá... To se nedá nic dělat... To mě mrzí, ale... blabla. Já mám s tímhle milej záížitek ten, že když Kuba někdy chce kojit v situaci, kdy já prostě ne, řeknu mu, že nechci. Nepotím se dlouhýma vysvětleníma 🙂 mě je líp a věřím, že i pro něj je to přijatelnější, protože tomu může rozumět. Pamatuju se, jak jsem jednou dostala ve škole pětku a učitelka s milym úsměvem tvrdila, že jí to mrzí a že to se ale nedá nic dělat. Pchá, jak mě to rozčílilo, vřelo to ve mě, že kdyby jí to mrzelo, neřehonila by se, a dělat se něco dá - napsat mi jinou známku. Teď to mám za cíl - bejt upřímná. Je to jednodušší 🙂
@tea333 Nic si z toho nedělej, já Samovi taky říkám takovéhle věty, dělám to spíš proto, abych si na to zvykla 😅 a už si připadám mnohem míň potrhle, než ze začátku 😀
@tea333
@romcovaklarka Taky se snažím (učím) mluvit na malou už tímhle způsobem a přijde mi, že si na to dost zvykla, hodně pozná z tónu hlasu. Je celkem chápavá a dobře se dorozumíme i bez toho, že mi ještě neumí na všechno odpovědět. A už si vůbec nepřijdu divně, když na ni tak mluvím 😀. Naopak je mi jí hrozně líto, když na ni začne mluvit někdo jiným stylem: Papůůů, hajs (ani nevim, jak to napsat po česku 😀), hačí, pomalu, neběhej, spadneš a bla bla. Prostě jak na dementa. Dělá to většina mé rodiny, babičky, tety, prostě všichni. Pořád ji před něčím varují, na něco upozorňují, posílají jí tam a tam a to všechno stylem běž, podej, ukaž, nesmíš, nedělej to. A Verunka nechápe! Já se s ní snažím mluvit jako s normálním člověkem a nepřijde mi, že by nevěděla, co říkám.
@martinka.pida Tak jako papů, ham, hají, hačí nebo brm - to teda používám. Napřed jsem to moc nedělala, ale mám ségru, co studuje psychologii a ta teď zrovna dělala zkoušku z vývojové psychologie a říkala mi o tom něco, co mi celkem dává smysl (i když samozřejmě je to asi zas jen jedna teorie a neříkám, že nutně správná). Že toto jsou takzvané "předpojmy" a že ten koncept je pro dítě jednodušší, než normální pojmy, protože se naučí třeba "brm" a znamená to napít, mám žízeň, hrneček, voda k pití atd. takže se tím usnadní možnost dítěte se dorozumět s okolím. Já mu vždycky řeknu oboje, aby si to spojil, třeba: "Chceš se napít? Chceš brm?" Anebo: "Tady je tvůj hrneček, viď? To je brm." Ale i tak se snažím mu to vždycky říct i po lidsku.
A takovéto "nelez tam, nedělej to, spadneš..." se snažím nedělat teda vůbec, ale někdy se musím pěkně kousat do jazyka 😅
@romcovaklarka A to je ten rozdíl. Ty to Samovi řekneš ve dvojím podání a ve větě. Ale mluv na něj takhle celý den, jen v těch "předpojmech". Takhle to u nás v rodině totiž funguje a moje nervy mají pré 😀
Na "nelez tam" atd. jsem si jazyk málem ukousla 😀. Ta zajetá zvyklost je hrozná a než jsem si odvykla, tak to byl očistec 😀.
hojda, vy ste tu uz v akom vysokom leveli 😀 😀
ja momentalne riesim u kazdeho z deti ine vyvinove stadium a je to o hubu, oski nereaguje na opisne veci, ani na razne nie, tak sa uchylujem k nemozes, nesmies, ublizis si (haha a na to tiez nereaguje) 😝 a ninka zasa chytila hystericke obdobie, hystericky reve (inak sa to neda opisat) za kazdu somarinu typu teraz ideme vecerat, rozpravku dopozeras potom alebo si nechce obliect to, co jej vyberiem.. viem, ze by som niekedy mohla predchadzat takym situaciam, to sa aj snazim, ale niekedy to nejde a je to na nervy 😔
k tomu chvaleniu, u nas sa to neda realne odstranit, kedze dedkovci aj manzel chvalia, sikulkuju, tlieskaju, uz aj tak na mna pozeraju ako na extremistu, kedze si chcem vsetko robit po svojom 😖 a nehovoriac,ze v skolke chvalenie fici tiez, akoze ninka je pekne dievcatko, ked zje polievku 😲 😲 😲
@romcovaklarka
@martinka.pida Ahoj holky, někdy sem nakouknu, protože knížku Respektovat a být respektován mi věnoval tatínek jednoho z autorů, můj pacient. Ale jinak musím říct, že náš pediatr mi řekl, že jsem ohromná matka a že to nečekal (protože holt vzdělaný matky si toho moc načtou....) Tak já teda čtu málo knihy o výchově atd., byť je doma mám a někdy není špatné nahlédnout, ale výchovu jsme s manželem pojali zcela po selském rozumu. Máme tři děti , 8, 5, a rok a třičtvrtě a s žádným nemáme problémy.
A od toho pediatra jsem to brala vlastně jako kompliment...
Ahojte. Snazim sa vas stale citat,aj ked niekedy sa tu teda riadne rozpisete a potom nestiham 😀 Velmi sa mi paci ta debata o tom,ze musim. Mna uz len to slovicko uplne ubija a je najvyssi cas to zmenit,takze idem na to... 😉
Este si idem po radu. Velmi sa mi paci RABR a este viac Naomi Aldort. S malou mam problem s obliekanim. Ona sa jednoducho nechce obliekat ani vyzliekat,vzdy je u nas par krat za den divadlo. Snazim sa jej vysvetlit,ze teraz ideme do obchodu,oblecieme si ciste veci,teraz ideme spinkat,dame pyzamko,niekedy to zaberie,ale niekedy ma to vytaca neuveritelne,hlavne ked sa niekam ponahlam. Vtedy sa uchylim k neRABR stylom,co ma samozrejme potom mrzi,omluvim sa.
A odchody z detskeho ihriska su tiez katastrofa,poviem dostatocne vopred,ze pojdeme domov,ked poviem,ze je uz cas odchodu,este XY krat sa posledny krat smykne odhupe a ked zacnem zbierat formicky tak chyti amok a to uz ju odnasam po pazuchou a upokoji sa az doma. Nechcem jej nic slubovat,ze doma dame to,nepride mi to spravne. Ale toto nas psychicky vycerpava obe. Uz som si povedala,ze tam nebudeme chodit,ale mame ho pri dome,a pocuje deticky odtial,tak sa to neda. Ako by ste to riesili vy?
@tikasi oblékání(převlékání u nás byl taky dost boj... ted je to mnohem lepší... i když se taky stane, že si postaví hlavu a nejede přes to vlak... ale všimla jsem si, že snad z víc jak 90% za to může můj spěch, můj nátlak apod... dlouho před tím než odejdeme, tak o odchodu s matějem mluvím a dávám mu na výběr ve všem, co jen trochu lze - tohle triko nebo tohle, před svačinou/po svačině, chceš s sebou nějakou hračku? apod... co jsem tohle zvládla a hlavně jsem se naučila netlačit (a neříkám, že vždy to vyjde), tak máme celkem klid...
odchody z hřiště řeším asi podobně jako ty - dopředu informuju, že je potřeba už odejít... naposledy zhoupnout/sklouznout apod... to někdy zabere, někdy moc ne... ale co se u nás osvědčilo a funguje je - rozloučení!!! ani bych neveřila, že to může tak zabírat... takže se rozloučíme stylem: ahoj kouzačko, ahoj tampolíno, ahoj děti... já zase pídu 😉 a pak ho už ani nenapadne se vracet, zamává, rozloučí se a jdeme...
@tikasi co sa obliekania tyka - nepomohlo by, keby si jej dala na vyber, co si chce obliect? ktore tricko a nohavice - suknu... pripadne ju nechala ist spat v tom, co ma na sebe - teda aspon cez den. alebo je to problem aj vecer? u nas je problem s obliekanim vtedy, ak je jonas velmi unaveny. to je zle vsetko. ak sa da, nechavam ho tak, ako je a prezliekam az ked spi, alebo ked sam pride. ak sa neda (plny piesku, atd.), tak holt za velkeho kriku.
co sa tyka odchodov - u nas pomahalo a pomaha vzdy - este 1x a ideme. to deti vacsinou vedia uz v mladsom veku, kolko je. ked povies velke cislo (ak vobec nejake), tak to deti este nevedia odhadnut. alebo neurcitu cislovku - par krat - to dieta netusi, kolko to je. tak isto - casove udaje. este 5 min. to nevedia. ale ked im povies - ked bude rucicka na hodinkach tu a tu, tak to vedia. to tiez u nas fungovalo. ked som povedala, pojdeme, ked bude velka rucicka tu a mala tu 🙂
ak by chytil amok, tak by som mu vysvetlovala, ze musime ist naozaj domov, lebo pride tatik, atd.... u nas spomenutie tatika castokrat posobi ako carovne slovicko, to idu vzdy odvsadial dobrovolne. ale spominam ho len vtedy, ak viem, ze naozaj pride domov vcas 🙂
@martinka.pida - tak ti přesně rozumím, dneska jsme byli na návštěvě u prarodičů, a jediný normální ze skupiny mi tam přišel Miška...
@tikasi - no za mě - pokud to jen jde, tak si dát čas a nenutit, dělala jsem to přesně tak, jak píšeš, řekla předem, ještě XZkrát se sklouzneš, souhlasíš, ano..ok...a pak tedy většinou šel, pokud nešel, v té době jsem mu řekla, jsme domluveni, že už jdeme, já mám hlad a už chci jít domů..pak většinou šel.. Tuším, že dohody začaly dobře fungovat kolem dvou a půltého roku u nás. .A pokud nemůžete počkat, že by jsi to vyřešila v klidu...tak udělat, co je nutné a pak ji popsat pocity její a pak svoje, jak ty se cítíš, když spěcháš...a jít dál. A u nás pomáhalo počítat nahlas ta sklouznutí - dát mu na výběr, chceš tři krát nebo pět krát? nebo nastavit budík na mobilu na pět nebo deset minut? a předem upozornit, že už jen dva krát se sklouzne, už jen jednou a pak jdeme...Nevím, jestli je to úplně košer podle naomi, ale pro mě bylo hlavní, pokud možno nekřičet, nenechat se do toho vtáhnout, chápat dítě a když se seklo, tak mu dát pochopení...(ale ne vždy to šlo, i na zadek dostal, že jsem se neudržela, třískla dveřma...)..
baby ma na vas jeden dotaz-ako mam riesit ked syn-2 a pol roka-denne aspon 20 krat posle niekoho do riti-doslova. 😝
Starsi syn ho tam cca pred pol rokom poslal a odvtedy to maly zacal pouzivat a stale sa to stupnuje-najskor sme to uplne ignorovali-ze ved s tym prestane,potom som vysvetlovala,že sa to nepatri,potom som bola akoze smutna,potom som sa hnevala.
Nic nezabera-svokra len co sa objavi,vita ju tak , ze ju posle do riti 😲 ono sa najskor na tom akoze bavila-ze sa len usmiala,ale uz to vadi aj jej a dava mu to aj najavo-nahneva sa a odide-byvame spolu len ona ma samostny vchod.
nekedy si uz dokonca spieva- chod do riti- a normane tomu dava rytmus 😲
uz som ho potrestala,tak ze som sa s nim prestala hrat,ked to povedal mm,ci svokre,nevsimala som si ho ,ale to len vyvolava zachvaty hnevu a placu 😝 a aj tak to najblizsie povie znovu.
Asi som jedina z rodiny,koho tam este neposlal.
zaujimalo by ma ako toto riesit Rabr sposobom.Diky za rady.
PS - on to nehovori ked sa hneva,on ked sa hneva tak reva ako pavian.
Do riti posiela ludi len tak ,preto ze sa mu chce a tyka sa to len rodiny-tatina,brata,svokry,aj mojch rodicov.
@tikasi u nas pri veciach ako ihrisko zabralo len to, ze sa musela danej veci nasytit. Tak som sa zmierila s tym, ze na ihrisku stravime x hodin, prestrieda sa tam zatial pol dediny a az potom pojdeme domov. Po case sa ho naozaj nabazila a teraz tam travime uz rozumnu dobu a da sa s Miskou dohodnut, ze sa uz coskoro pojde domov. Tak to bolo napriklad aj s rozpravkami, ked objavila ich caro, vedela cele dni presediet pred obrazovkou, ak som to chcela obmedzit, lebo sa mi to nepacilo, chytil ju amok. Po case sa toho nasytila a presla na rozumnejsi rezim. Aj kupanie napriklad, do dvoch rokov ani za svet okupat sa vo vani, potom sa jej to zapacilo a cele dni travila kupanim sa, vyliezla z vane, ani sa poriadne nestihla osusit a liezla tam znova. Po nejakej dobe sa nasytila a prepla na rozumnu frekvenciu. Tak zavisi od dietata, s kazdym treba inak, a ti obzvlast huzevnati jedinci viac vychovavaju svojich rodicov nez rodicia ich.
Ahoj, jen jsem vám chtěla říct, jak jsme se tu asi před 14 dni bavily o přirozeném osamostatňování, tak malej už necelý týden spí sám od sebe z vlastního rozhodnutí sám v pokojíku ( s jednou malou přestávkou ). Pravda musíme ho ještě uspávat, ale věřím, že i to jednou odpadne 🙂
Zdravím, právě začínám číst RABR...knížka mě zaujala, ale už od začátku mi vrtá hlavou jedna věc. Je sice super, že s dítětem budu jednat s respektem a budeme mít skvělý vztah, ale jak se dítě a poté i dospělý člověk vyrovnává s autoritami ve škole a v zaměstnání když doma je zvyklý na respektující způsob komunikace?
@anien Já si myslím (doufám), že bude asertivní a nenechá si s**t na hlavu 😀
@romcovaklarka až te´d jsem zjistila, že máš ve fotoblogu články od Naomi, tak super, paráda, přečetla jsem zatím ten první a zaujalo mě, že jí samotné trvalo několik let, než pochopila, že nechce používat ani tu popisnou chválu - tak teď už se nedivím, že mě to připadalo tak šokující, když jsem o tom poprvé četla tady od blandik, asi mi bude trvat taky docela dlouho, než se s tím smířím, já zatím ani nemůžu říct, že bych za ty 2 roky, co znám Rabr, úplně pochopila jeho principy, to bude běh na dlouhou trať...
@anien ahoj, vítej🙂
No tohle řešíme asi všechny, ale já doufám, že prostě nejdůležitější je ten základ - to jak se s dítětem jedná doma, v prvních třech letech (cca), že je to tak zásadní, že je to potom dostatečně "pevné". Jistě že se pak musí setkat i s jinými přístupy, přinejmenším ve školce (pokud neobjevíš nějkaou rabr, monte a spol.), ale že to tak má být - pak už si dokáže samo dítě udělat závěry....myslím, že děti takhle v klidu vedené jsou pak jistější, nic je jen tak nepřekvapí🙂. Stojí to za to.
tak tenhle článek a hlavně diskuze pod ním mě docela dost dostala http://www.novinky.cz/zena/deti/271109-kdyz-mal... myslím, že až se vrátím na podzim do práce bude to hodně tvrdý střet s realitou
@reruna taky jsem to četla, opravdu síla 😝 Nevím, co na to má hlavně vliv - rodiče, TV? Asi to tak bude, protože někdy, když slyším, co rodiče dětem říkají a jak s nimi mluví(i na veřejnosti, ani se za to nestydí), tak nechápu 😅 Já bych nezvládla učit, asi bych na to neměla nervy 🤐 Učíš na prvním nebo druhém stupni? Já jsem byla v šoku, když jsem občas pomáhala tetě, která učí ve školce - ve škole to potom teprve musí být síla 😖
@reruna no to ti fakt nezavidim. moj "nevlastny brat in spe" je ucitelom na gympli. uz raz menil pracu, nakolko prichytil ziaka fajcit travu a poslal ho z lyziarskeho domov. no a pointa? ziak na skole ostal, ucitel nie 😠 otec bol donatorom skoly... takze, taka je realita skolstva v nasej rodnej zemi. 😒
@anehap osobne si myslim, ze skor rodicia ako tv. kazdemu obcas ujde, ale su taki, ktori to pouzivaju ako beznu rec. no a ich deti potom pokracuju, nakolko su zvyknutne, ze ved je to normalne. ved ked mama povie otcovi, nech ide do pr...., tak moze aj ono poslat niekoho niekam. atd. od nich to preberaju dalsie deti, atd.
to iste mladez - chod v bratislave mhd - to je sama nadavka. a nie su to stari, co nadavaju, ale mladi.
mne raz uslo do pr.... a nasla som o par dni lukasa ako si to mrmle podod nos v pracovni - kolko mal vtedy, necele dva?
@kaja73 urcite by som sa neusmievala, ked to povie. kedze ignoracia nepomaha, skusila by som sa ho opytat, ci vie, co hovori. ci vie, ze tym ublizuje tatovi, babke.... skratka vsetkym. ak nepomoze ani dohovor, tak by som zakazdym, ked to povie, odisla od neho - a nielen ja, ale poprosila by som aj babku, tata, nech to riesia podobne, s poznamkou, nepaci sa mi, ked takto rozpravas, idem prec.
u nas pomohlo, ked som povedala, ze lukas moze nadavat v pracovni - ako nahle bolo povolene, upadlo do zabudnutia. a nepouziva. ale neviem, ci by to zabralo u dvojrocneho.
@reruna úryvek monologu matky k asi sedmileté dceři na hřišti - kdes to slyšela, takhle mluvit??? seš úplně vadná nebo co??? takhle se ke svojí sestře chovat nebudeš!!! a teď táhni si sednout na lavičku, smrade jeden nebo ti jednu vrazim... (zkráceno, upraveno - princip je ale asi nasnadě)
takže myslím, že většina těch dětí to má asi z domova - jen ti rodiče jsou ve jménu "výchovy" tak zaslepení, že si svou chybu stejně nepřipouští a říkají si... ježiši, kam ta moje holka na tyhle výrazy chodí 🙂
já ve třídách nikdy vyloženě problémy se slovníkem neměla... ale taky uvidím, jaká bude realita za dva tři roky, až se budu vracet...
@bubelko no usmievala sa len svokra aj to len na zaciatku-inak nikto a presli sme od ignorovania tych slov,cez vysvetlovanie-take ako pises,aj ine,a uz aj hnev a aj moj odchod-to jedine ho nastve-ostani mozu odist kedykolvek a je mu to fuk-len na mna reaguje placom ked odchadzam akoze za trest-to ale bude revat aj pol dna-proste kym nepridem naspat,alebo neodidem doslova z domu a potom su z neho hotovi vsetci ostatni co s nim zostali doma-len reve a reve,potom sa sice ukludni kedze doma nie som-ale zas odchadzat z domu kazdy den X krat 😲 to asi nebudem a nezebera ani to-aj tak to neskor povie zas. 😲
Inak on je ozaj vytrvaly v revani -jedine moje objatie zabera na vsetko do minuty a to ked neodstane tak amen tma on proste neskonci s revom-to uz mame odskusane-jemu az teplota stupne,cely hori a kedze mal febrilne krce,s bezvedomim ,zastavou dychu a pobytom na JISke uz pri teplote cca 37,8 tak z toho mam des-po hodine revu je ako fakla.
Teda aj ked odidem-nemyslim z domu,len do druhej izby ,som prec max 5-10 minutu to sa uz zadusa od revu a naslubuje vsetko mozne, ze uz nespravi,u mna sa potom ukludni a do hodiny to aj tak povie znovu a takto to ide dokola.
Hrat sa s nim potom nehram aj dlhsiu dobu,ale jemu staci to, ze moze byt na mne nalepeni a prestane plakat.
Proste ani ignorovanie ani vysvetlovanie ani moj odchod ho to neodradi to neskor povedat znovu.
@reruna - částečně souhlasím...s tou kamarádkou jsem byla v květnu, od té doby se snažím z toho vycházet a zjistila jsem, že je to o mém postoji...my to máme všechno v sobě, co musíme a jak často to musíme..já třeba úklid nepovažuji za něco, co musím, protože ho opravdu dělám tehdy, když na něj mám chuť..a užiju si to, a přitom ho dělám tak 1x až dvakrát týdně. Asi to má souvislost s naším postojem k těm věcem, pokud stále cítíme, že něco musíme, dostává nás to do stresu a stejně to kolikrát odložíme, ale pořád žijeme v tom stresu, co všechno musíme..tak kamarádka mi povídala, že od té doby, co si řekla - musím? nemusím..tak dělá věci cca se stejnou frekfencí, jako je dělávala, ale prostě s jiným pocitem a navíc je více produktivní, protože ty věci dělá v době, kdy na to má chuť..určitě s dětma je to jinak, ne vždy jde dělat, kdy máme chuť, ale i tak tam hrají roli naše stereotypy- třeba stereotyp - už zase si chce se mnou hrát, mě se tak nechce..přitom můžeme ten stereotyp podrobit drobnohledu, jak by nám bylo bez toho pocitu, že se nám nechce...
K těm maminám, myslím, že hlavní zdroj jejich frustrace pramení z toho, že samozřejmě mají velkou potřebu, jako všichni, aby své děti vychovaly správně, jenže netuší, co ty děti prožívají, a tak jejich snaha (nucení, metody) naráží na neúspěch, neporozumění, a rozpojení s dítětem..a tím pádem jim to přináší menší uspokojené.