Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
@reruna - myslím, že supr reakce - prostě to už je situace na to odtrhnout, důrazně říct " a dost". Možná by ti mohla pomoci jedna věta, kterou nám Kopřivovci řekli - když nechceme dělat soudce mezi dětmi, tak se dá říct - "vy nejlépe víte, jak to bylo."...a taky nám radili, aby se staršímu sourozenci našlo třeba i malé místo, kam může jen on - bez souhlasu tam nemůže jeho mladší sourozenec - že potřebuje svoje útočiště, když chce být sám - může to být třeba jeho postel...že je to pro ty starší moc důležité...přeci jen mladší všetečný brácha může být otravný až až 😀
@reruna no a presne v tom, ze ja som rodic a dieta je dieta je moje antirabr 🙂 skratka u nas rabr funguje v tom, ze sa mu snazim vela veci vysvetlit, venovat sa mu, nenutim ho robit veci, ktore nema rad, ma moznost volby a pod. ale su veci, kedy sa proste u nas netoleruje nic - jedlo - ak si vyberie jedno, tak uz druhe nebude; to iste plati na sladkosti pred obedom - nekonaju sa; ranajky, obed a vecera su zasadne doma pri stole (teda ak sme doma, vynimky sa nepocitaju). dalej ak treba ist na nakup, k lekarovi - vtedy, ci dieta chce-nechce, sa oblieka a ide. aj za cenu mensieho ci vacsieho kriku.
inak teraz som bola tyzden na svk a skoro som prisla o nervy, pretoze to bolo same: lukasko daj prababke pusu, lukasko, preco si zly chlapcke a beries jonaskovi hracky? (to, ze jonas sa s tym este nemoze hrat, to jej bolo fuk), lukasko, ked nebudes posluchat, nikto ta nebude mat rad... a takto to islo cely tyzden. ked sme na svk, byvame s nou, takze sa tomu nedalo vyhnut a okrem toho ma prababka 83 rokov a je byvala ucitelka na zs 🙂 o to je to este tazsie. ja sa snazim lukasovi vysvetlit, ze aj ked sa nahnevam alebo neposluchne, tak som jeho maminka a mam ho rada a je to ok a ona mu vtlka do hlavy presny opak. a veru jej sa neda vysvetlit, ze to nie je ok. potom na mna vyblafne, ze nie som normalna. 😀
najviac som sa vsak pobavila, ako vsetci na jonasa kricali - jonas nie, nesmies a pod. - no a jonas sa na nich len usmial a pokracoval. teda niezeby ma to tesilo, ale vtedy som si uvedomila, ze skratka jednoduche nie na neho neplati a budem musiet na neho inak 😉
@blandik u nas to s tym utocistom presne tak funguje ako si pisala - lukas ma svoju izbu, do ktorej jonas bez jeho suhlasu nesmie. a jonas sa vie veru velmi zlostit, ked mu zavrie dvere pred nosom, ale ma smolu, skratka, je to lukasova izba a tam moze byt sam. samozrejme mu to vysvetlujem, ale myslim si, ze je to skor kvoli mne ako kvoli nemu, nakolko si nemyslim, ze to vo svojich 11.mesiacoch chudatko chape 😉
@berenika39 @blandik @reruna diky, jsem rada, ze maly neni jediny, uz jsem si rikala, jeslti neni neco spatne 😅 Snad ho to brzy prejde, i to nocni buzeni doufam, kolikrat si rikam, jestli nema treba nejake nocni desy nebo neco podobneho a proto se budi s placem, ale to by asi nebylo tak casto. Tak uvidime, treba to do toho pul roku prejde 🙂
@blandik
@reruna ďakujem za privítanie 🙂 Ja som si pred tromi rokmi myslela, že výchovu zvládnem v pohode intuitívne, bez nejakých extra príručiek, rada som si čítala rady odborníkov a skúsenosti mamičiek trebárs v časopisoch alebo na nete, prípadne ma zaujali diskusie v rádiu a tv, vytvárala som si predstavu, čo je správne a čomu sa vyhnúť a tiež som vedela, aká byť nechcem. Všetko bolo dobré, lež sme mali len Mareka. Jednej mamičke som tu vtedy v jednej téme vravela, nech si nerobí nervy z toho, že deti robia neporiadok, však pre ne je to len hra, aj ja malého cez deň nechám vyhrať s čím chce a upraceme potom, keď sa dohrá ... Ona mala tri deti, ja jedno. 😝 Ale narodil sa nám Tomáš a zrazu bolo všetko inak. Pribudlo povinností, začalo mi prekážať, keď som už nestíhala všetko tak ako predtým. Marek na súrodenca žiarlil, zakaždým, keď som kojila, Marek sa dožadoval mojej pozornosti. Pokiaľ sa túlil, dalo sa, Tomi na jednej strane, Marek na druhej. Ale boli chvíle, keď obaja plakali a ja som nevedela, ktorého tíšiť skôr. Alebo večer -Tomi mával tri mesiace každovečerné plače, musela som ho tíšiť, pestovať. Manžel na týždňovkách, svokra aj chcela večer pomôcť, ale malý nechcel, aby ho ona uložila. Veľakrát sa stalo, že vytrvalo čakal, už aj oblečený v pyžame, lež Tomáška uspím a to trvalo aj do polnoci, niekedy až do pol jednej a potom si musela ľahnúť k nemu a on zaspal pritúlený ku mne. Proste stál pri postieľke a čakal, kým príde na neho rad. Občas sa mi podarilo ho uložiť a spievala som im obom uspávanky, v nádeji, že je jedenásť a on zaspí. Zostala som ticho a on sa ozval - mami, poď ku mne... Našťastie v noci, keď sa Tomi zobudil na papanie, sa nezvykol budiť, spal tvrdo. Toto sa nesťažujem, len píšem, že na takéto niečo som nebola dostatočne pripravená, pre pôrodom sa už Marek naučil zaspávať sám, ale všetko sa vrátilo späť. Má tri a pol roka, ale väčšinu jedál odmieta jesť sám, vyžaduje, aby sme ho kŕmili, teda hlavne ja. Tomáško sa už skôr naje sám, ten musí mať v ruke lyžicu a skúša jedlo dostať do úst samostatne, ale Marek nie. Jogurt zje sám, polievku zjedol sám asi 2x v živote, z toho raz bol v tom čase u nás jeho kamarát, tak som mu pošepkala, aby jedol sám, tak sa akoby zahanbil a jedol sám, no druhý raz pri podobnej situácii odmietol a musela som ho nakŕmiť. Vyzerá to tak, že Tomi sedí v detskej stoličke, Marek vedľa neho na veľkej, každý má svoj tanier a ja striedavo naberám a dávam raz jednému, potom druhému...Tu by som potrebovala poradiť, lebo fakt už som asi vyčerpala všetky nápady. Marek mal asi od 18 mesiacov problém s jedením, dovtedy zjedol všetko a zrazu akoby uťalo, začal si vyberať, niektoré jedlá odmietať bez ochutnania a začal boj vôbec o to, aby niečo zjedol. DR. mu už chcela vlani robiť vyšetrenia, že je podvýživený, mali sme tri mesiace na to, aby pribral... Jemu vtedy stačila miska malín na pol dňa a mlieko ráno a večer. Vtedy som mu medzi jedlami začala dávať sladkosti, aby pribral, a aby sme sa vyhli vyšetreniam. Ja viem, že to nebolo zrovna správne, ale čo už, ručička sa na váhe trošku pohla, tak sme to ustáli, aj keď s varovným prstom, o mesiac ideme dr. zasa, vážila som ho, má 14 kg, pribral pol kila za pol roka, dúfam, že to bude stačiť... Teraz v posledných dňoch sa trochu rozjedol, akože stále si vyberá, napr. niektoré polievky odmieta, najmä zelené, ako brokolica, alebo cesnakovú, drožďovú a tak, no druhé jedlo zje a čo ma teší, má chuť aj na večeru, predtým povedal, že mu stačí mlieko (zarábam mu do neho trochu kaše, tak je sýte), teraz dá aj večeru aj to mlieko. Ale to, že sa necháva kŕmiť, to mi vadí. Má aj detský príbor, párkrát to s ním skúšal, ale dlho nevydržal. Celkovo pri jedle neobsedí, stále je v pohybe. To bola prvá vec, na ktorej som sa v predsavzatiach zlomila, že pri jedle odbieha od stola a hrá sa. Vždy som si predstavovala pekné rodinné stolovanie a zrazu ako prestal jesť, všetko padlo, ak som chcela do neho niečo dostať, muselo to byť pri hre. On vôbec necíti hlad. Boli dni, keď jedol mlieko ráno a celý deň odmietal čokoľvek zjesť, max jedno - dve sústa niečoho na večeru, inak zasa len mlieko a šiel spať. Keby sme nechodili na to gastro, tak to až tak neriešim, lebo inak je zdravý, veselý, hravý, nič mu navonok nechýba... Do škôlky ešte nechodí.
a co mi prislo do mailu (toddler bulettin z babycenter.com)..zatial som to len prebehla ocami, mozno vas tam nieco zaujme http://www.babycenter.com/0_the-discipline-tool...
@maja22 je to náročné uznávam a vlastne si na všetko sama. RAdiť veľmi neviem, rada si prečítam rady čo tu napíšu mamičky, u dcérky mám s jedlom tiež galeje...niečo podobné len u nás nie od 18. mesiacov to začalo ale od príkrmov a vlastne od začiatku, lebo ani mlieko keď len pila to nebolo ono. Jediná vec, že s váhou je tak akurát. Ale ani nejdem rozpisovať o našej "kapitole jedenia-nejedenia" lebo skutočne, ten kto to nezažil...ťažko pochopí.
tak maminy, hlasim prichod! 🙂 🙂 🙂
to nie je mozne, kolko sa tu za ten cas popisalo! a same nove tvare! 😨 😨 🙂 🙂 🙂
to sa tesim a snad vecer sa pustim do citania.... 😉
ahojte
citam citam.... prave nedavno sme sa rozpravali s mamickami o tom ked su dve deticky a dost skoro za sebou,
ja mam pocit ze sa to dnes dost preferuje ze mat co najmensi rozdiel medzi nimi aby sa spolu hrali, mam okolo seba strasne vela mamin ktore maju rozdiel rok max dva medzi detmi. Ja osobne mam pocit ked sa s nimi rozpravam ze si tu matersku az tak velmi neuzivaju lebo je to naozaj narocne mat naraz dve male deticky a kazde si velmi vyzaduje svoju pozornost. Neskor zase ked je to napriklad chlapec a dievca aj tak sa spolu az tak nezahraju lebo mozu mat ine zaujmy, casto pocuvam ze sa skor hadaju napr. dvaja chlapci o hracky a svoj priestor.....je to fakt tazke a myslim ze tiez zavisi od kontretneho dietata ake je povahovo ci sa budu so surodencom velmi hrat alebo nie.
Na jednej prednaske aj psychologicka tvrdila ze do troch rokov dieta najviac potrebuje maminu a jej pozornost a zeby skor odporucala aspon 3 rocny vekovy rozdiel, ale samozrejme je to individualne a kazdy sa moze rozhodnut podla seba a svojho pocitu co je spravne. V kadzom pripade obdivujem maminy viac deticiek s maly vekovym rozdielom lebo to je asi naozaj uplne ine ako ked ma clovek len jedno a vsetko moze riesit 😀 😀 😀 vo velkom.
@bubelko to co pises ze si zazila v SR tie reci o tom ako musis posluchat a byt dobry, lebo ta nebude mat nikto rad, vynucovanie pozornosti a pritulnosti alebo stale len nesmies, nerob, zakazte mu to....pocuvam tiez dost casto a je to fakt desne. Inak mne sa pacia pravidla ked mas stanovene s jedlom alebo s inymi vecami ktore sa musia vybavit, to su prave tie hranice ktore musia byt. 😉
@prsky - supr článek - hodně věcí se mi líbilo a použiji - perfektní nápad s "redo" - začnu používat signál, kterým dám u sebe najevo, že to chci říct znova a respektujícně..a až bude mluvit pořádně, tak mu tím budu dávat najevo, že ano chci si poslechnout, ale ne tímto způsobem 😵 ...Co si vybavuji, jedna věc se mi nelíbila - a to, že tam u starších dětí používají v nástroji - the reverse rewards - odměny za dobré chování a odejmutí odměny za špatné...to bych nechtěla, nechtěla bych podmi'novat dobré chování nějakým incentivem, odměnou...
Uvědomila jsem si, že bych si měla všímat více pozitivního chování dítěte - když si stihne uklidit hračky před večerníčkem, to okomentovat spoulu s pozitivním následkem - můžem vídět večerníček...a taky mě zaujalo, že dítě od orčitého věku už chce pomáhat, ale že musí vidět potřebu u maminky (například) - že pak velmi rádo pomůže - třeba když chci jen tak laskavost, tam to někdy neudělá...ale když se třeba koupu a požádám o ručník, který máme v ložnici v šuplíku, tak tam okamžitě letí a je na sebe pyšný až na půdu, že mi mohl pomoct....sama cítím, že toto je dobré pédporovat, ale ne zneužívat...je asi třeba uvádět ty souvilsosti - snažím se o to u snídaně - že on nachystá prostírání a já nachystám chleba..A taky mě zaujalo u Manage anger - děti 12-24M, že když kvůli vzetkání rozhází třeba hračky, tak je třeba mu dát prostor, aby se uklidnil a pak ho zavést k těm rozházeným hračkám a říct, že je potřeba hračky te'd uklidit ...a pokud to spustí další jekot, tak ho nechat opět uklidnit, dát tomu delší čas a pak to zopakovat - je třeba uklidit hračky (asi by bylo dobré k tomu přidat i popis emocí...) a taky se mi líbilo, že pokud chcem, aby dítě akceptovalo naše NE, tak je potřeba brát vážně i jeho NE (to je to, co se snažím tchánům vysvětlit) - ten příklad, že se nechce přebalit - tak se zeptat, jestli chce přebalit a pokud ne, tak ho nechat a zase se za pět minut zeptat a když ne, tak ho nechat...že nakonec řekne ano...a že pokud bude vědět, že jeho ne je bráno vážně, pak s ním bude lepší pořízení v situaci, kdy my řeknem ne...no takhle bych mohla dále vypisovat, moc se mi to líbilo...
@blandik prave pises o tom upratovani hraciek ked ich dieta rozhadze, presne vcera som zazila taku situaciu v centre kam chodim s malym a zacal rozhadzovat z policiek naskladane puzzle a kocky a veru riadne daleko, tak som hned trvala na tom aby ich upratal a ze mu pomozem, najprv zacal akoze plakat, velmi lutostivo, ked videl ze nepustim a zacala som zbierat a davat mu to do ruky aby ulozil do policky tak nakoniec poukladal, mozno preto trvam na to ze hned lebo to nie je tak zeby se vztekal, normalne sa hra a v poslednej dobe dost rozhadzuje hracky, bucha s nimi, odhadzuje daleko, nechapem kde to zobral ked ho stale ucim aby zaobchadzal s vecami jemne, dost ma to aj mrzi tak sa snazim stale trpezlivo vysvetlivat ze treba s tym narabat takto a takto. Neviem ci to rozhadzovanie mam brat ako urcitu formu ventilu pre neho ale zase ked ho necham a nieco znici potom stale chodi a chce aby sme opravili. 😉
@maja22 - moc ráda bych ti nějak poradila, nezažila jsem to...jsem jen s jedním dítětem...Co si vzpomínám, tak tady Fem psala před možná 20ti stránkami (někde mezi 24- 67 stránkou), jak na dvě děti - mezi mladším a starším - zkusím ti najít správnou stránku...možná by to pomohlo...Mě jen napadá - pokud to nějak jde- vyhradit si na staršího čas jen pro vás dva, ale psala jsi, že manžel je přes týden pryč...možná babička by se mohla postarat o mladšího ...a pokud by to šlo si vyhradit na staršího čas jen pro něj - tak to tomu staršímu i říct - že by sis přála, aby jste vy dva spolu trávili čas o samotě, že v tu a tu dobu by to mohlo tak být, a že o brášku se bude starat babička v té době, ale že to nemusí taky vždycky vyjít...a taky se staršího snažit často ujišťovat o své lásce, že ho máš ráda... Kopřivovci nám na semináři říkali jednu větu - že pokud řešíme nějaký problém...pak je možno třeba říct - Víš, mám tě moc ráda, ale tady s tím poteřbujeme něco udělat. Tohle asi nemůžem takto nechat...Nevím, jestli ti to nějak pomůže...ale nám třeba to ujiš'tování o lásce strašně moc pomáhá při ukldádání malého ke spánku večer ... když jen si s ním popovídám a zazpívám, cítím, že ještě není klidný, že mě nenechá jen tak odejít - tak se ho zeptám, jestli se můžu ještě pomazlit a při tom mu řeknu to, co pro mě znamená...a cítím, jak se uvolní, jak mě pak nechá odejít nebo jen jednou zavolá...toto mi poradila Fem a strašně nám to pomohlo...Ale není to asi rada pro tvůj problém...možná zkusit ukládat nejprve staršího ke spánku? -a jak se tak dívám, tak mladšímu je 1 rok a 6 měsíců - nevím, jak to máte doma, ale zkusit je dát do společného pokojíčku? Pak by to bylo společné uspávání...známí to tak udělali u svých děti v roce a půl mladšího...
@zelmirka1 - náš to taky začal dělat, něco se mu nedaří - třeba postavit na sebe kostky a tak to rozpráší po pokoji a je vzteklý...pak se uklidní a jde zase stavět...já mu to nezakazuji, jen se mu snažím popsat emoce nebo to co dělá, ani nenabízím pomoc...jakože - snažíš se postavit vysoký komín a nedaří se to...tak se zlobíš...on mi to neodkýve, nic, nereaguje...sedí a vzteká se...ale za chvilku se s novou vervou do toho pustí...Mě to právě inspirovalo - ten článek od prsky - že nechat dítě, aby se uklidnilo.. v emocích to nemá cenu řešit hned - ale jak se ukldní, tak trvat na uklizení a u tak malých dětí bych řekla, že mu nabídnou pomoct....Taky se snažím mu říkat, že je třeba s hračkama opatrně, ale někde jsem četla, že děti potřebují být destruktivní...tak když s tím praští, tak ho nechám uklidnit, snažím se zjistit, co to způsobilo - to mu popsat a pak až se ukldní, tak se třeba zeptat, jestli je vláček v pořádku...on už většinou i sám začne tu svoji hračku zkoumat, jestli je ok...tak jak píšeš, chce opravovat...asi se učí, že když se s něčím praští - něco se udělá ze vzteku, taky se může tomu objektu agrese něco stát a pak projevují lítost...A taky když je něco naštve, tak to ještě neumí jinak říct...Právě v tom článku od prsky bylo, že když dítě je navztekané a říká to nevhodně, tak je možné po něm chtít, aby to řekl jinak - respektujícně - a taky u sebe, pokud se vzteknu, zakřičím nebo řeknu něco nehezky, tak můžu říct něco - tak a znova - a říct to lépe a chtít toto i po dítěti...já to tak občas s miškou dělám, když mi to ujede, tak se mu omluvím, přitulím a řeknu své pocity...ale líbil se mi ten nápad s "tajným" znakem - tak může i díě tento znak použít, pokud se mu nelíbí, jak se mu něco říká...
A to negování, zakazování, nerespektování vůle dítěte, říkání mu, co má dělat - tady si hezky sedneš a budeš jíst...to mě taky točí...Třeba jsem si všimla, jak tchýně na návštěvě se natáhla po osmileté holčičce, která zrovna někam mířila - měla evidentně nějaký cíl, a posadila si ji na klín...v podstatě akt náklonnosti, ale mě už i to přišlo taková autoritativní...
@maja22 - koukala jsem na ty stránky, kde se povídalo o druhém dítěti - ale je to v situaci, že se má sourozenec narodit, ale co jsem si tak narychlo přečetla, psala tam fem i nějaké dobré rady, čeho se vyvarovat - je to na str. 34...Mě to co píšeš příjde jako situace, kdy dítě udělá kroky zpátky, proto, aby se na něj soustředila pozornost ..tím nechci ani náznakem říct, že se mu nevěnuje...možná bych jen zkusila ho čstěji ujišťovat o své lásce k němu, možná zkusit si najít čas jen na něj v rámci možností a říct mu to, že se snažíš, že ho to asi mrzí a že je v pořádku, že někdy má i vztek na brášku a že kdykoliv ten vztek nebo smutek bude mít, tak o tom chceš slyšet, aby za tebou přišel...pokud zrovna nebudeš moct, tak si najdeš co nejdříve čas ho vyslechnout...prostě tím ho ujistit, že tam jsi i pro něj...ty i já to víme, že tam jsi, ale dítěti určitě udělá dobře a pomůže mu srovnat se s celou situací, když ta ujištění bude slyšet...Fem tam psala nějaké zásady typu - neříkat staršímu - jsi starší, a proto to a to...taky jsem tady před pár příspěvky psala, že vytvořit staršímu nějaké místo, kam může jen on a ne mladší a pokud bude chtít mít kld, tak si tam může zalézt...jak píšu, přímou zkušenost nemám, to jsou takové rady hypotetické, jak si myslím...tak snad pomůžou...Ještě jsem se chtěla zeptat na gastro - my tam taky chodíme (kvůli non-IgE alergiím) ...
@maja22 ja som bola na jednej prednaske o prichode surodenca..sice ma moc prednaska nenadchla, ale par veci tam bolo fajn a jednou z nich bolo, ze starsiemu treba venovat vela pozornosti (hlavne, kym je este mladsie male), pripadne, ak sa da, robit aktivity aj len so starsim a take, ktore mladsie nemoze (nenapadne to aj naznacit - napr....novorodencovi povedat, ked kludne lezka, ze ty teraz lez, my si ideme skladat hrad z kociek alebo nieco podobne - aby nebolo negovane stale len to starsie). tiez je fajn podporovat v urcitom zmysle aj ten aspekt, ze on uz je "velky" a moze si dat napr. zmrzlinku, alebo ist na velkacsku hojdacku a pod a nenapadko zdoraznit, ze mladsi take este nemoze - ale zas neuplatnovat tento princip pri pre dieta negativnych veciach ako ty si uz velky, tak pozicaj svoje hracky mensiemu, alebo podel sa o to a to (hlavne ak ide o velmi oblubenu vec - kazdy mame narok na nieco iba svoje, o com mozeme rozhodnut, ci sa o to podelime). a treba co najviac pripustat pocity dietata a rozpravat sa s nim o nich. jaj a tiez nedavat za vzor ine deti (aj mladsieho surodenca, ak mu nieco ide lepsie) - ako napr. pozri, ako mladsi pekne papa, preco nemozes tak jest aj ty?
u vas mi pride schodne to, co pise @blandik - podporovat sebavedomie starsieho a snazit sa mu v ramci moznosti venovat co najviac - deti si nevedia domysliet medzi riadkami, treba ich uistovat aj slovne, nielen cinmi
nechcem tym ale povedat, ze to tak doma nerobis, pisem len, co som sa dozvedela a co dufam pomoze aj mne, ked sa maly narodi 🙂
@blandik jj, to já říkám jasně např. "máma má hlad, teď se musí najíst... až se najím, půjdeme si kreslit"... apod....
u nás je asi trošku kámen úrazu v tom, že Matýsek je hodně mluvný dítě (a to už dlouho, mluví plynule česky i anglicky, tatínek je Američan).... takže já mám často dny, kdy se mi RABR opravdu daří bych řekla, i když je to záhul, ale pak mě dorazí právě to nezastavitelný mluvení, kdy mi třeba 50x řekne "já chci.... !" (doplňte si cokoliv, většinou něco co nemůže mít, protože je to nebezpečný, obzvlášť okolo mladší, např. kladívko z tatínkova nářadí, hrnec, ve kterým právě něco vařím atd.atd.).....
pořád dokola vysvětluju proč to třeba nejde nebo kdy to bude možný, snažím se odvádět pozornost atd. atd., ale je to neskutečně únavný, včera jsme takhle hodinu a půl diskutovali a výsledek byl nula....
jako jestli mě to dítě nezahubí tak na něj jednou budu pyšná, protože teda výmluvnost, výdrž a asertivitu má 😝 😝 😝 😅
a bohužel pochopení že máma je třeba nemocná a sotva mluví takže nemůže např. zpívat, tak to naprosto nehrozí.... Matýsek je velice šikovnej ale empatie, tak ta byla donedávna skoro nulová, teď je minimální.....
Belluška se třeba při lezení praští a začne strašně plakat, já mám třeba ruce od masa a tak si je musím nejdřív omýt a on klidně sedí vedle ní a čte si, půl metru od ní a jako kdyby ji neslyšel....
nebo když byl muž nedávno nemocnej, měl totálně bloknutý záda, tak Matýsek po něm pořád skákal a muže to hrozně bolelo (byl po injekci), tak jsme mu to mohli vysvětlovat horem dolem a nic, nakonec jsem ho musela vystrkat ze dveří a vzít je oba ven, prostě nedokázal pochopit, že tátu něco bolí..... trvalo mu to asi 3 nebo 4 dny, pak to sice se skákáním pořád zkoušel, ale už nebyl tak hrozně překvapenej, když jsme se ho snažili zarazit....
nevím jak rozvíjet empatii, připadá mi, že je hodně po dědečkovi, že je prostě nadanej technicky a má úžasnou paměť, ale tohle bude potíž.... kdybyste někdo měl nějaký tipy, tak sem s nima prosím!
prostě neustále zkouší hranice a to na maximum....
na konci zimy měl Matýsek vzdor a dal nám dost zabrat, ale to byla jen první vlna... pak dorazila druhá uprostřed léta, to jsem tu někdy i seděla a brečela 😔 te'd dorazila třetí a to už s ním nehne nic, když se zasekne..... a já si před rokem myslela, že je s ním těžký pořízení 😅
jediný v co tiše doufám je, že Matýskův vzdor odezní než začne Bellinčin.... 😨 😨 😨
@brisalek přístup "prostě poslechne" jsem v zoufalství taky zkoušela, ale nevedl naprosto nikam... silná osobnost se nevzdá a slabší se zlomí 😒 Matýsek stejně provokoval, bouchal mladší, dělal scény atd., jediný čeho jsem dosáhla bylo že se mě bál 😖 kromě uplácení sladkostma jsem vyzkoušela snad všechno a v podstatě můžu říct, že když má klidnější den tak jakžtakž funguje RABR nebo v nouzi zapnu pohádku (jediná věc, u který chvilku posedí, i když nesnáším odkládání dětí k počítači nebo tv, tak od narození malé to občas dělám, jinak bych ji nenakrmila nebo nepřebalila 😒 , ale pořád trvám na tom, že tv nechci, na počítači vím na co se kouká a kdy to skončí, takže pro mě o něco lepší varianta).... a když má špatnej den (jako dneska, jen se vzbudí a už v postýlce protestuje a místo Dobré ráno je Ne!!!! 😅 😅 ), tak pak nepomáhá nic.... takový dny se nějak snažíme přežít, v klidu se jakžtakž udržím tím, že s ním jednám jakoby byl nemocný, to mi pomůže vydolovat o trošku víc trpělivosti
@blandik dík za tu reakci na vlka, že by se na něco nebo někoho zlobil, to by dávalo smysl, Bellí je hodně náročná, takže od jejího narození měl Matýsek dost stresu si myslím....
s přijmutím negativních emocí mám problém, aspoň teda když máme konflikt, tak po tom o tom mluvíme, vysvětlíme si to a tulíme se.... ale když Matýsek prostě řve tak mi to vadí, někdy říkám "moje uši to nechtějí poslouchat", občas reaguje, ale když je mimo jako dneska tak nereaguje...
někdy mu opravdu nerozumím, třeba často se po odpoledním spaní vzbudí a brečí a brečí.... dlouho jsem se ptala proč brečí, uklidňovala, nikam to nevedlo... pak jsem ho prostě držela dokud se neuklidnil (někdy i 3/4 hodiny).... jenže to teď takhle dlouho dělat nemůžu, lekne se mladší a začne třeba blinkat a musím tam letět.... prostě s tím druhým dítětem jsem hodně limitovaná, nemůžu hodinu něco vysvětlovat nebo dělat pevný objetí podle Prekopový... 😒 je možný že by to kolikrát i zabralo ale malá vydrží jen chvilku a teď co začla lézt tak ji musím hlídat ještě víc, je to prostě komplikovaný....
třeba jdeme ven a starší nechce jíst, tak si jde hrát, nakrmím mladší a jsme u dveří, všichni tři nabalený a v tu chvíli chce jíst a když nedostane tak scéna.... to jsou přesně ty momenty kdy nevysvělím naprosto nic, takže jedině vytasím úplatek typu "hned za rohem si v obchodě koupíme rohlík"... kdybych měla jedno dítě, tak M. nechám ať se třeba chvíli vzteká aby pochopil že v tu chvíli mu nemůžu dělat svačinu když někam musíme jít, ale při představě že za pár minut spustí mladší a nebo ji musím celou opět svlíkat, to pak udělám takhle....
jó kde jsou zásady z minulýho roku 😅
@blandik hej je to super, pretoze lukas to casto velmi potrebuje - sam sa hrat. na slovensku nema svoju izbu a vidim po par dnoch, ze mu ten jeho priestor chyba. takze teraz mohol byt napriklad zavrety sam v obyvacke. nasledok ale bol, ze jonas sa chudak hral v tmavej chodbe pred kuchynou 😖 no ale nemozem mat vsetko 😉
@zelmirka1 kedze nemam nikoho pri sebe, tak na tie pripomienkove vety typu - nesmie, pod dat pusu, si zly, neposlusny ak nerobis to ci ono a pod nie som zvyknuta. o to viac ma potom vytaca, ked niekto zacne lukasovi vytykat, ze jonasovi nepozicia hracky, ze je zly a nikto ho nebude mat rad. alebo, ked vzdoruje - ja sa mu snazim nieco vysvetlit a kym dovysvetlujem, stoji mi za chrbtom babka a povie mu, ze len zle deti neposluchaju maminky. a mam po vysvetlovani. on vie teda obcas neposluchat, ale to neznamena predsa, ze je zle dieta. len ma prosto inu predstavu o niecom ako ja. ja sa snazim vysvetlit mu, preco sa hnevam, co sa mi nepaci, pri hrackach - s cim sa jonas moze a nemoze hrat, ktore su jeho a ktore su jonasove hracky. zatial nam to ide. dnes rano, napriklad jonas plakal a lukas mu doniesol svoj kombajn z lega, len preto, ze jonas sa s nim rad hrava, ked je u neho v izbe a je to jedna z hraciek, ktoru moze. cize skutocne nie je problem, pokial ho niekto nezacne robit. 😠
@lu777 asi kazdeho nazor, ja ji proste potrebuju po obede oblect a jit ven a uspat v kocare, protoze doma neusne. Kdyz bylo do 7 videt vydrzela by i do 7 a pak by sla aspon brzo spat(ne v pul 10 jako ted, od 10 mesicu usina az po obede a spi jen jednou za den a uz se urcite blizi doba, kdy nebude spat vubec). Ale ted jsem ji nechala a usnula mi v pul 5 pak jsem ji musela vzbudit za hodinu a cely vecer knucela. Jinak by spala do 8 a pak usnula az treba ve 12☹. A at si kdo chce rika co chce i treba RABR 😀, muj nazor je ten, ze naucit se ,ze ted je potreba aby poslechl nebo pockal nebo pomohl(pozdeji) a kdyz to jde muze mit modre z nebe diteti v zivote spise pomuze.Jen je potreba, aby na to bylo zvykle nez se dostavi obdobi vzdorovani. Bohuzel jsem to pochopila az ted, kdybych si tim byla jista driv uz jsme se tomuhle mohli vyhnout🙂. To bych s ni nemohla za chvili jit ani na navstevu, na cviceni... Ale rozhodne to nikomu nenutim a v tehle diskuzi asi sklidim nevoli🙂. Staci mi, ze si tady nebudu muset za par mesicu stezovat jake sceny mi dela v obchode, u dr. a podobne🙂 🙂
Vsem drzim palce.
@reruna přesně popsaný to s tím chápáním pocitů druhých okolo 3 let... Matýsek to začíná malinko chápat ale ohled teda nebere, jen tvrdě vyžaduje ohled na sebe....
ty posuny tam jsou velký za posledního půl roku, obrovský, ale spíš v inteligenci, paměti, fyzických věcech, sociální věci mi připadají pořád dost v začátku....
a na ty boje o hračky se netěším, zatím řeším jen to že mladší se snaží spolknout malý části hraček a nebo vytrhává staršímu knížky z ruky, ten se ožene a já na poslední chvíli malou popadnu, aby jí to neseklo do oka 🤐
půjčování hraček Matýsek chápe tak půl roku maximálně a to jen někdy, to je běh na dlouhou trať.. ale už pochopil, že něco je lepší mladší dát, jinak šíleně ječí 😅
@brisalek já tohle naprosto chápu, o režimu dne nediskutuju - jakože o zhruba čase jídla a spaní... pokud nechce jíst, tak nemusí, ale já jdu jíst... pokud nechce spát, tak nespí, ale je v pokojíku a leží (ovšem má pořád šprušl. postýlku, jakmile ji na dovče neměl, tak nespal a po 3 dnech byl nezvladatelnej, takže dokud se tam vejde, tak ho tam necháme)....
myslím tím, že "prostě poslechne" u nás nefungovalo a chci Ti ušetřit ty nervy s tím... fakt je to tak, že slabší povaha se zlomí (to jsem byla v dětství já, zvenku bezproblémový dítě který poslechlo a dobře se učilo, uvnitř mě trápila odtažitost rodičů, pocit samoty, zmatek co dělat když mi třeba někdo přesně neřekl co mám dělat, obzvlášť od stř. školy, kdy se člověk musí naučit rozhodovat sám)...
můj táta má naprosto autoritativní mámu a je velice inteligentní, ale výchova ho zlomila natolik, že se z toho už nevykřesal a přes svoje schopnosti se v životě naprosto nikam nedostal (mizerná práce, bez peněz, nikdy nikam nejel, je extrémně pasivní)....
jen to zmiňuju, protože Ti moc dobře rozumím, kdyby dítě poslechlo bylo by to stokrát jednodušší a super ale bohužel tenhle přístup nefunguje, já mám doma tu silnou variantu osobnosti a výsledkem po několika měsících byl strach ze mě, nechtěl se tulit, jakmile něco provedl tak brečel že nechce dostat atd... 😔 (a to to samozřejmě proboha nebylo žádný bití, šlo o plácnutí přes ruku nebo přes zadek když to bylo z mýho pohledu nutný a domluva nepomáhala) takže neustálej pláč a buď stejně mezitím provokoval protože prostě je taková povaha, lehce se nudí a je hodně aktivní a musí být zaměstnanej neustále a nebo byl v klidu ale za cenu strachu a toho že si se mnou tak nepovídal, že jsem viděla, že jeho tvořivost jde hodně dolů atd.... píšu to tak jak to bylo, mám dítě, který je hodně komunikativní a aktivní, takže na něm jsou tyhle věci vidět opravdu výrazně, u tiššího dítěte by to možná člověka tak netrklo 😕
tím nemyslím, že ho nechám dělat co chce, ale na RABR přístup reaguje mnohem líp....
takže neRABR přístup úspěšnost 0 - RABR přístup tak 50 procent maximálně.... jako není to zas tak moc, někdy je to hrozný úsilí, ale asi mám dobrýho "učitele" - po zlým to s ním naprosto nejde....
teď jen udržet se v klidu, abych dokázala aplikovat RABR častěji 😝 😝
@brisalek jinak vzdorující scény dělá někdy každý dítě, ať zvolíš jakýkoli přístup ... vzdor je taková první puberta, vyhnout se tomu nejde, dítě se potřebuje osamostatnit, balancuje mezi "já sám!!" a provokací nebo pláčem apod., protože je to prudký vývoj a potřebuje pevnou základnu u rodiče, aby dokázalo ty věci samo dělat....
toť můj pocit ze vzdoru po x měsících 😝
@lu777 ja to chapu a rozumim tomu jak to myslis a urcitym zpusobem mas urcite pravdu. ale to co popisusej o tom, ze se tatinek "nikam nedostal" a podobne nezalezi myslim jen na prvnich 2 letech a hlavne autoritativni a odtazity pristup neni to co chci ja delat.Stejne jako ji neminim vychovavat pohlavky🙂 Podle me je podstatna hlavne bezpodminecna laska matky. to, ze chci, aby se dodrzel rezim dne, aby uz ted vedela, ze proste nekdy nemuze mit hned ted vse co chce a tak jak to chce neznamena, ze ji nebudu mit stejne rada, ze se ke me nemuze prijit pritulit, ze nebude moc prijit s nejistotou, s prusvihem...vzdy se budu snazit byt pri ni, byt ji oporou, neodsoudit kdyz udela chybu....Myslim, ze fem to nekde ve predu popsala. a hlavne presne jak pises kazde dite je jine. na nektere plati holky na jine vdolky🙂.
To co pises o vzdoru vim. Ale presne jsi to napsala je to stejne jako s pubertou. Kdyz ma dite "dobrou" vychovu neskonci v puberte u drog a pod mostem i kdyz mozna budou hadky s rodici, vzdorovani, "utikani" k prvni lasce, nejaka opilost...stejne je to podle me i ted, kdyz je to od zacatku dobre, tak tech scen je jen par. Samozrejme v zavislosti na temperamentu ditete🙂
@lu777 co sa vzdoru tyka - suhlasim na 100%. a cim je dieta starsie, tym je ten vzdor silnejsi. ja som tiez myslela, ze uz ho mame za sebou, ale to co teraz dokaze lukas predviest, je teda ina kava. 😉
@brisalek podla mojej skusenosti, deti potrebuju pevnu strukturu dna. pomaha im to zorientovat sa v nom. teda aspon u nas sa to velmi osvedcilo - ci na cestach, ci na dovolenke - skratka to deti lahsie zvladali. to iste plati, kedy ist vecer spat. momentalne su obaja o siedmej v posteli a o pol osmej je ticho - teda az na par vynimiek. ale vidim na oboch, ze su spokojnejsi. 😉 a tak ako si to popislaa to u nas funguje - skratka su veci, pri ktorych musi posluchnut a su veci, kedy moze presadit svoje. ale o tom som uz pisala vyssie 😉
@maja22 no mam sice 2 deti, ale maju vacsi rozdiel a tym padom je to jednoduchsie - aspon podla mna. jednak lukas bol pri narodeni jonasa uz dost samostatny - sam jedol, dokazal sa velmi dobre zabavit a rozpraval, cize vedel jasne povedat co chce a co nechce.
ziarlivost sa zatial nekonala - myslim, ze k tomu prispelo aj to, ze mohol jonasa vidiet a kocikovat uz v porodnici, doma pomahal, ked chcel, vzdy ho mohol drzat a chytat - cize nepristupovali sme k jonasovi ako k nejakemu svatemu obrazku, ktoreho sa nikto nesmie dotknut (tym, nechcem povedat, ze to tak u vas bolo, ci je 😉 )
tiez pomohlo samostatne sobotne dopoludnie - plavanie len on a tatinko, neskor moznost uniku do svojej izby.
a vela chvalit - to poradil pediater, ked sme boli na prvej kontrole s jonasom a lukas sa dobrovolne ostal hrat v cakarni. skratka dat mu najavo, ze to co robi, nie je samozrejmost, ale nieco specialne. nedavno ten chytrolin poznamenal, ze co by sme si bez neho pocali a sam si odpovedal, ze nic. cize podla mna citi, ze je pre nas dolezity a uzitocny.
tiez mi obcas rupnu nervy - podla mna pri dvoch detoch normalna situacia, nikto z nas nie je dokonaly a napriek vsemoznym predsavzatiam - realita byva kruta 😉 vzdy sa mu ale snazim vysvetlit, preco sa to stalo, co sa mi nepaci a ze aj napriek hnevu, ho mam rada. 😉 ale musim priznat, ze niekedy sa vecer sama seba pytam, kam som dala rozum, ked som chcela dve deti - a potom ich idem pred spanim pozriet a je mi to jasne 😉
@reruna - mě právě pomohlo se na dítě začít dívat s respektem a úctou (a současně začít prosazovat - tj. sdělovat i své pocity - máma je unavená, máma má žíze'n, te'd budu vařit....a když to nechce u něj projít, tak se snažím nenegovat a zopakovat jeho potřebu, ale současně i zopakovat svou potřebu + pozitivně stanovit hranice) - a vytlačit z mysli - musí mě poslechnout, protože jsem rodič - ale mám téměř o rok mladší dítě, takže o 11M méně zkušeností...a tyhle pocity - musí mě poslechnout, protože jsem rodič se taky občas vloudí, ale pak mi pomůže si představit, jak se bude vyvíjet situace, když budu i před dítětem trvat na tom, že mě musí okamžitě poslechnout, protože jsem rodič (tj. já i dítě se vztekáme, já ječím, mám chu't ho plácnout po zadku - ukázat, že jsem tady pán...a v těch jeho dětských očích pohled, že co se to děje...svět se zbořil, to přece není máma ... opravdu to tam má, jak k těm situacím, kdy na něj zařvu nebo se urvu je velmi, velmi málo..a to mě pak tak zabolí, že mi to za to nestojí...)... takže to mi většinou pomůže se zarazit...a samozřejmě si malý neprosadí všechno, po čem baží jeho dušička, ale ty metody změním z té bojovné (já jsem rodič, bude po mém) na takové jemnější...kde nedojde k boji...