Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

takyja
19. led 2012

Ahoj všem, já si jdu po delší době pro radu. Celý prosinec jsme marodili. Jedna z věcí, ve kterých jsem povolila, byla TV (např. 3 hod denně), prostě jsem nemohla. Manžel nebyl doma, sama jsem byla dlouho nemocná, pak se mi to ještě vrátilo. Byla jsem ráda, že se o malou postarám uvařím, musela jsem s horečkou i na nákupy (vysvětluji proto, abyste to trochu pochopily). Koukaly jsme spolu.
Bohužel výsledek se dostavil. Malá odmítá jakoukoliv hru, jediné co chce je TV. Nechce chodit ven. Nechce si hrát. Do hry ji aktivně přiměju, problém je ve chvíli, kdy potřebuji něco udělat a nemohu se jí věnovat (vaření, žehlení - pokud to jde, dělá to se mnou - těsto, atd., ale když dělám s masem, tak třeba ne). Nechce si hrát sama a domáhá se TV. Na můj vkus velmi urputně a přijde mi, že se na to strašně zafixovala. Dříve byla moc šikovná, vždycky sice byla na mně visící mamánek, ale třeba vydržela 15 minut sama s knížkou. Ve 20 měsících se víceméně sama naučila polovinu písmenek. Dodnes je pozná, ale zatímco dřív se sama chtěla učit a "číst", teď je to jen na můj silný impuls. Prostě dříve chtěla skládat, pracovat, ...Velmi často mne také odmítne s křikem. Já se nevzdávám a nabídnu jinou hru. V Montessori pracovně pracuje hezky. Problém je dostat ji ke hře, ven, na bazén, do montessori. Pak už je to v pohodě.
Chci se zeptat, zda myslíte, že je to vývojové období (má 23m), související s batolecím vzdorem, a přejde to, nebo zda jsem si zadělala s TV na nějaký průšvih. A také jak ji podnítit ke hře a tu pitomou TV vymazat z našeho života (vyhodit ji nemohu, to mi bohužel doma neprojde, i když jinak by mi to nevadilo :o). Děkuji 🙂

reruna
20. led 2012

@takyja to bude asi vše dohromady - vzdor i tv, prostě dej ovládač někam, kam na něj dosáhneš jen ty a pustíš jí tv jen v pravidelnou dobu - např ráno kouzelnou školku, večer pohádku na dvd nebo večerníček a mezi tím je tv vypnutá a malá si zase zvykne...Já teda to tak dělám, děti si samy tv nepouští a tv nemáme zaplou pořád jako kulisu - někde to tak je běžné.

susacek
21. led 2012

My jsme to meli podobne. Mlady si kolem 2let velmi oblibil nejmenovany kresleny serial - je teda vyborny, vychovava ty deti, Davidek to sleduje soustredene, opakuje hlasky, pamatuje si dej, dokonce se sam naucil basnicku, kterou tam slysel. Ale chtel to strasne casto, kazdou chvili. Taky jsem to resila, tv je u nas doma poustena casto(kdyz je doma manzel, tak bezi jako kulisa snad porad 🙄 ) Ale preslo ho to,. Samo. Porad se na ten serial rad koukne, ale nevyzaduje ho jako driv. Ted zase ma kreativni obdobi, porad chce malovat, uz jsme vyzkouseli ruzne barvicky, skoro vypsali jedny pastelky a skladat puzzle. Od rana do vecera chce tvorit. Treba dcerka ma ted senzitivni fazi na rec a zdokonaluje si jazyk. Jen me to napadlo. Asi bych se porad snazila nabizit jine aktivity na rec, zahrala ji divadlo, zkusila diaprojektor, knizky, vzit ji treba do divadla (taky to ted planujeme), nejake karticky a podle nich skladat pohadku - dejova posloupnosti. Treba to pomuze.

takyja
22. led 2012

@reruna @susacek
Holky díky... U nás se na TV nekoukáme, max. manžel pozdě večer po práci, jako kulisa ale neběží nikdy, rozhodně ne přes den. Já pouštím jen pro malou (sama na TV nemám čas), nemá přístup ani k ovládání, pouštím já. Zaskočila mne jen teď ta intenzita, s jakou to začala náhle vyžadovat. Možná to opravdu souvisí s řečí.. nastavila jsem nový režim, tak uvidím. Děkuji za názory!

yellowbanna
22. led 2012

Zdravim, tak to tady zatim jen po ocku sleduju, ale ted bych se rada zeptala na jednu konkretni vec...urcite se to tady uz resilo, ale neni v mych silach to vsechno procist 🙂 Uz pred nejakym casem u nas polehoucku potichoucku nastoupilo obdobi vzdoru...zatim nic zavazneho, myslim, ze to docela zvladame - a taky to jeste asi ani zdaleka nevrcholi 😉 Ale zacinaji se cim dal tim vic objevovat pravoverne zachvaty vzteku... a zas - myslim, ze se mi docela dari jim predchazet - odvedenim pozornosti, predvidanim, co maleho muze rozcilit apod... bohuzel se nam ted dvakrat stalo, ze se T. dostal do poradneho varu, kdy uz nic nezabiralo. Doma si s tim jeste dokazu jakz takz poradit, i kdyz ve mne vsechno vre - naposledy jsme ho s manzelem stridave odnaseli do vedlejsi mistnosti (nezavirali!), at se uklidni a pak prijde... ale chtela bych se poradit, jak na to, kdyz jsme nekde venku, kde ho samotneho nechat nemuzu - mam ted na mysli rusnou ulici ve meste. Stal na miste a rval, nechtel jit, ani sam ani za ruku, v kocaru se vzpouzel, uz bylo vsechno spatne (duvod byl, ze jsme vyzadovali, aby pres silnici prechazel za ruku, ale on chtel sam, tim to cele zacalo a z toho se fakt slevit nedalo a ani jsem nehodlala...) Nejde mi ani tak o okoli a zirajici lidi...az me prekvapilo, jak jsou mi jedno...ale spis, jak se dostat z toho "loopu" ...budu vdecna za kazdou radu 🙂

zuzidr
22. led 2012

ahojte babenky, píšem diplomovku na tému Rodina s dieťaťom s ADHD a potrebovala by som túto knihu, nemá ju niekto v pdf. alebo mi neviete poradiť kde by som ju "stiahla"? ďakujem za pomoc 🙂

prsky
22. led 2012

@zuzidr hm ☹ kniznica je miesto, kde maju knizky aj na pozicanie :-P ale inak skus kuknut na ulozto.sk tam je, i ked nie v moc dobrej kvalite

prsky
22. led 2012

@yellowbanna povzniest sa nad cumilov,neriesit ich, dieta odniest na bezpecne miesto, drepnut si k nemu a pockat, kym ho to prejde. ked ho to prejde, tak par vetami zhrnut, co sa stalo..ze chapes, ze chce ist sam, ale ze sa bojis (alebo proste povedat dovod, preco chces, aby ti dal cez cestu ruku)..ja ruku napr. nedavam, mala mi ju da niekedy sama, inokedy nie, ale mame dohodu, ze musi pockat kym poviem, ze ideme cez cestu - to ona potom prebehne na druhu stranu (pozostatok z toho, ze ked bola mensia, vzdy som hovorila, ze teraz prejdeme "ryyyyychlo" cez cestu 😀 ) .. a funguje nam to..treba sa hlavne zamysliet, ci to pravidlo, ktore mam, je az take nutne dodrzat, ak hej, tak na nom chapavo trvat
a do druhej izby by som neposielala ani nedavala, davas tym dietatu najavo, ze jeho reakcia nie je na mieste, ze sa to "nema" ... chapem, ze ten krik nie je nic moc, dieta vtedy ani moc nevnima, ja vacsinou malej len poviem normalnym hlasom, ze ma z toho bolia usi a dufam, ze to jedneho dna pochopi, ze krikom nic nevyriesi (ale zas to by som ja nesmela byt cholerik a nekricat, ked som nahnevana 😅 )

zuzidr
22. led 2012

@prsky dakujem viem že v knižnici ale viem že tu tieto knihy "kolujú" aj mailom, preto som sa informovala 😉

yellowbanna
22. led 2012

@prsky ja lidi vubec neresim, v tom okamziku jsem se uplne vypla pro okoli a snazila se jen vyresit nastalou situaci...jestli nekdo ziral, to ani nevim, natoz abych to resila 😅 Ale mne slo hlavne o to, ze jsem se dostala do situace, kdy jsem nemela na dosah, jak ty rikas, bezpecne misto (byli jsme v samem centru Milana), takze jsem ho nemela kam odnest a tam cekat, az se uklidni...ze stejneho duvodu nemuzu slevit prave z tohoto pravidla. Opravdu nehrozi, aby rusnou ulici prechazel sam, navic je o dost mladsi nez tvoje holcicka. Nicmene pravidlo zna, nebylo to poprve, normalne u nas funguje bez problemu (bydlime v jinem, mensim meste), bud pripomenu ja nebo mi uz ruku da sam. Po chodniku pak jde sam, klidne i po rusnejsim, jen porad opakuju, at kouka na cestu a lidi se holt vyhnou (nastesti tady jsou k detem mnohem shovivavejsi 🙂 ), ale pres silnici musi se mnou. Kdyz se nekdy zacne zlobit, cupnu k nemu a uz po nekolikate vysvetlim, ze po silnici jezdi auta a proto se me musi drzet. Mozna, ze to bylo i tim, ze jsme byli v novem miste a on se proste nechal unest a zapomnel, co normalne bezne funguje...

Ono to asi souvisi i s tim, ze s nami v te dobe byl i muj muz...a ten je rekneme o neco benevolentnejsi, nez ja...tim nechci rict, ze ja jsem ras, ale muj manzel holt synovi vic dovoli a casto ohyba i nektera pravidla, ktera jsou nastavena, jen aby maly nezacal protestovat...no a kdyz je doma nebo kdekoliv s nami, syn se bezne obraci se vsim na nej (najednou ho nesmim ja oblect nebo vzit za ruku, vsechno tata) a taky - bohuzel - se casteji vzteka nebo knoura, mnohem vic, nez kdyz jsme sami doma... vlastne si uvedomuju, ze dva nejvetsi zachvaty vzteku probehly vzdycky, kdyz tam byl tata... ja uz to s muzem nekolikrat probirala, on uznava, ze je ten "mekkci" a snazi se s tim neco delat... to ovsem nic nemeni na tom, ze T. reakce jsou v jeho pritomnosti tak nejak vyhrocenejsi.... 😨 Jo, ale tu ruku pres cestu nechtel v tom okamziku dat ani tatovi a asi ho vzteklo, ze najednou i on to po nem striktne chtel...

prsky
22. led 2012

@yellowbanna vidis, nedocitam poriadne a uz reagujem 😅
ono ja sa snazim nechodit moc do uplne cudzieho prostredia, resp. snazim sa nemat naraz viacero novych situacii (moja dcera to znasa este o cosi horsie ako vacsina deti), ale niekedy sa neda...inak tiez, ked sme vsetci spolu (cize aj tatinko), tak sa deti aj nasi psy spravaju inak, jednak aj citia, ze ja nie som az tak uplne vsimava, tak to "vyuziju" a to iste plati aj ked dojde potom k takejto situacii - proste je tam dalsi clovek, ktoreho reakcie az tak dobre mozno nepoznaju, kedze tatinkovia nie su s nami 24/7, vidia potencial, skusaju aj tatinkov, proste sa socializuju...tak to nejak aspon vnimam ja .. niekedy to je na palicu, ale zas som rada, ze sme spolu a taketo chvile mame 🙂 som zvedava, co poradia skusenejsie rabristky 🙂

yellowbanna
22. led 2012

@prsky 🙂 s vyletem do mesta nebylo vyhnuti, byla jsem tam na UTZ, ale i tak se novym situacim zas tak nevyhybame...nevyhledame je, ale ani neeliminujeme..v nasem pripade by to ani neslo 😅
Ale jinak jsem samozrejme taky rada, kdyz jsme vsichni spolu - to pozitivni jednoznacne prevazuje - ale paradoxne se po vikendu citim unavenejsi nez po celem tydnu, kdy jsem s malym cely den sama 😉 Tobe diky a taky se tesim na dalsi nazory...

ibamy2
24. led 2012

ahojte, trosku mimo debaty: dnes som sa pobavila na reakcii mojej dcerky - ked som ju isla obliect, upozornila som ju, ze mam studene ruky. a ona na to:„nevadi, sasanka (to akoze ona sama) to skusi zvladnut”.
milujem rabr!

reruna
25. led 2012

Ahoj, my teď řešíme takový zvláštní problém, Míšu začaly asi pod vlivem fintivých holek ve školce fascinovat různé sponky do vlasů, náramky, náhrdelníky, korále atd. kde může, tam na sebe něco takového navěší (např. u babičky vvytahuje její korále a náušnice, čelenky atd.), máte někdo podobnou zkušenost u kluků?Já mu vysvětluju, že ven takto nemůže, protože v naší společnosti se muži takto nezdobí, že nosí třeba snubní prstýnky, hodinky, řetízek, ale nenosí korále, sponky a čelenky atd. posté už jsem odmítla žádost na propíchnutí ucha na náušnice...nově po mě chtěl namalovat pusu rtěnkou, já vím, že u holčiček je tohle v tomto věku asi běžné, ale u kluka to podporovat nechci, asi mám v sobě tu naši tradici rozdělení na holčičí a klučičí moc zažitou...co vy na to? Asi mi stejně nezbyde, než počkat, až ho to zase přejde....jako už o tolika věcí...
A nově se nám včera objevil nějaký noční děs, prý je to časté právě u dětí 4-5 let, které mají velký rozvoj fantazie, ale teda bylo to něco.....asi po hodině spánku se najednou vzbudil a křičel, plakal, kvílel, házel sebou, nedal se uklidnit, pak najednou zmlkl a usnul a klidně spal až do rána, trvalo to asi 10 minut, ale teda vůbec jsem nevěděla, co s ním.....

rebelie
25. led 2012

@reruna Já jsem asi divná, ale já bych mu to fiňtění dovolila... Tedy - obecně mám k fiňtění i u slečen negativní vztah, ale asi si tím musí projít... a pokud to kluka láká, dopřála bych mu to - maximálně s vysvětlením, že možná na něj někdo bude divně koukat, protože v naší společnosti to není zvykem... ale nepřistoupila bych na píchání uší apod. - prostě zásahy těžko měnitelné... Tipovala bych, že když z toho přestane být zakázané ovoce, rychle ho to přejde... A ty noční děsy musí být ošklivé... asi víc než pohlazení a uklidňování se s tím dělat nedá 😒

berenika39
25. led 2012

@reruna promiň, ale fakt jsem se nasmála, jak jsi to popsala...že píchnout ucho🙂))). Já si taky myslím, že si to jen chce vyzkoušet, jakékoliv rozmlouvání bude znamenat další akce🙂. kup mu takové ty pastelky na obličej, udělejte indiána, vodníka, tetování kam to půjde, at se vyřádí a sázím taky na to, že to přejde, až si to užije. Žádná tragedie, i když tuším, jak cítíš, že je to "divné". není. možná to buzení a děsy souvisí s tím obdobím, chce být někdo jiný, představuje si, kdo je, čím je, přes den si to zkouší a v noci se mu to zdá. nevím, v noci asi nic jinho než vzít k sobě a uklidnit nepomůže. nemám zatím zkušenost.

reruna
25. led 2012

Tak já mu to doma dovolím, což o to, propíchnout uši jsem mu rozmluvila, ale stejně je to prý nespravedlivé a prý teda měl být holka 😀 určitě je to teď složité období uvědomování si pohlavních odlišností... a nejspíš to je fakt jen tím, co mi osobně připadá divné, tak vlastně když se nad tím zamyslím, tak proč? třeba v jiných kulturách, nebo v jiných dobách chodili muži vyšňořenější než ženy, tak možná to mají i trochu v genech 😀
k těm nočním děsům jsem našla tohle http://www.o-zdravi.cz/clanky/nocni-desy-u-deti... tak to přesně sedí, začali jsme totiž se změnou večerního režimu - po pohádce a popovídání odcházím z pokoje a chodím je jen kontrolovat, jestli už spí, dřív jsem tam byla s nima, ale teda že to zrovna Míšu tak vezme, jsem nečekala, protože ten byl zvyklý vždy usínat sám a v posteli jsem vždycky ležela s Lukim... ten to naopak bere celkem dobře a i lépe spí, ale možná to bylo i velkou únavou, včera totiž byl vzhůru od 5:30 a ve školce po obědě samozřejmě nespal... a byla změna počasí.....

reruna
25. led 2012

ještě téma noční děsy http://www.forexample.cz/view.php?nazevclanku=n...
teď teda nevím, co mám dělat, vrátit se k tomu společnému usínání nechci, ale taky nechci, aby se to opakovalo

betelgeuzz
25. led 2012

@reruna k tomu zdobení mě napadlo, že existují různé dřevěné korálky, např. na koženém řemínku ala indiánské, nevím, jak to víc popsat. To nosívají i kluci, tak co mu něco takového pořídit. Třeba by si nosil ty svoje a neměl by potřebu se zdobit "holčičíma".

reruna
25. led 2012

@betelgeuzz díky za tip, vidíš, máme doma něco podobného z Turecka a na Vánoce dostal hodinky a te´d má korále z bonbonů, tak to je dvojnásob šťastný 😀

janula28
27. led 2012

ahoj holky, jdu k Vám opět pro radu, dnes u mého taťky, Filipova dědy bouchly saze 😠 , táta je totiž zastáncem té staré výchovy a vše jsou příkazy, zákazy, povely atp., vadí mu, když Filip, kterému byly dneska 4 roky ho neposlechne na slovo, vadí mu, když běhá kolem autobusové zastávky, když všichni ostatní tam klidně stojí, byl prostě zvyklý, že my jsme poslouchali na slovo atp. A dnes klasická scéna u oblékání, Filip mi utíkal po schodech nahoru a já jsem mu vysvětlovala, že nám jede autobus, a že je opravdu potřeba se obléknout a do toho přišel táta s klasickou větou: Filipe, poslouchej mámu, nebo bude zle. Tak jsem se neovládla a řekla jsem mu, ať mu nevyhrožuje a táta vybouchl. Že prý se mnou už nechce nic mít, že Filipovi chybí ten správný mužský element, že asi nevidím, že mi přerůstá přes hlavu, že mi odmlouvá a že z něj vyroste drzý fracek...Prostě to z táty asi muselo ven. Potom jsme se o tom bavili s mamkou a ta mi říkala, že táta opravdu není zvyklý na neposlouchání, že my jsme byli vychovaní a že ani ona sama nemá nervy na to, říkat Filipovi něco 3x, když ji absolutně ignoruje a že když neposlouchá, tak by ho nejradši plácla. Tak jsem tam s ní vedla debatu, že přece není normální děti plácat, když neposlouchají, že by spíš měla plácat mě, že jsme F nastavily příliš měkké hranice, ale že tím rozhodně nic nezíská. A prý že podle nějaké psycholožky je lepší jedna na zadek než tisíc slov, ano, s tím souhlasím, když jde o život atp. ale v normálních situacích to opravdu nefunguje. Filip není zvyklý, že na něj zvyšujeme hlas a když už ano, tak to bere jako útok na svoji osobu a klidně přijde ke mně a řekne mi: A teď Tě musím plácnout." Moji rodiče prostě nejsou schopni pochopit, že doba je už jiná a že co platilo za nás, už asi moc neplatí, nebo teda u nás určitě ne. Jo, přiznám se, také jsem ho už párkrát plácla, ale už to nedělám, protože ten děs a nepochopení v jeho očích byl příšerný. Ale poraďte, jak taktně naznačit tátovi, ať se mi neplete do výchovy?
Pardon za román, ale vy mě tu určitě pochopíte. A díky za rady. 😉

zvirka
29. led 2012

@reruna Ahoj, já bych to neřešila a zkusila něco podle doporučení holek. Pamatuju se, že někdy ve školce jsem byla u kamaráda, jeho maminka mě hlídala, a on přišel s tím, ať nás maminka namaluje. Tak úplně v pohodě nám namalovala oči, tváře, pusu.. Prostě make-up, jako když si hrají holčičky, občas prý tak s mamkou blbli. A ani mě to tenkrát nepřišlo divné, spíš jsem mu záviděla, protože moje mamka se nemalovala. Jinak si normálně hrál s autíčky atd. Děti prostě ještě nemají vžité genderové rozdíly. Navíc dnes už se malují přece i chlapi, stačí zapnout televizi.... 😉

fender
29. led 2012

@janula28 z mé zkušenosti taktně naznačit nepomůže a nepomůže ani říct naprosto jasně a důrazně 😅 😅 😅 u nás to sice nebylo až tak vyhrocené, ale kolikrát jsem taky měla co dělat, abych nelezla po zdi 😒 nakonec jsem jim třískla o stůl RABRem a Jak mluvit..... a asi za měsíc na to se do toho taťka pustil a ač to má do ideálu daleko, je tam vidět opravdový posun.... spíš je tam problém s tím, že jak něco nezafunguje napoprvé a hned, tak se vrací zpátky ke klasice..... ale přinejmenším chápe, o co nám jde a snaží se, což se cení.....

bonaquaba
29. led 2012

ahojte baby nemate niektora tuto knizku na predaj dik

reruna
29. led 2012

@zvirka přesně, dětem to divné nepřijde, takže jde spíš jen o můj pocit, tak to přestanu řešit...

bonaquaba
29. led 2012

@berenika39 vdaka moc idem to vyskusat

janula28
29. led 2012

@fender tak to máš zlaté rodiče, že to chtějí alespoň zkusit, já jsem dnes našim ofotila část rabru o příkazech, pokynech a trestání a bylo to jako hrách na stěnu házet...Mamka se mě ptala, co má dělat, když ji Filip neposlechne, že mu přece stokrát nebude říkat: Vem si bačkory:" Že i když mu to řekne 3x, tak ji prostě ignoruje...Tak jsem jí řekla, ať to zkusí říct nějak jinak a ne příkazem a už to jelo. Dozvěděla jsem se, že generace a generace lidí to dělali tímto způsobem a že s nás všech vyrostli slušní lidé, tak nechápe, proč by měla něco měnit. Prostě marnost nad marnost a nic než marnost. 😉

klementina
29. led 2012

@reruna tak ja by som mu to tiez urcite dovolila, je to predsa len predsudok rozdelovat zaujmy na muzske a zenske. potom darmo zeny bojuju za rovnopravnost pohlavi, ked matky uz od utleho detstva v nich buduju tuto rodovo nerovnost. pouzila by som na to frazu, ze ludia v nasej krajine nie su zvyknuty, ze sa chlapci nemaluju, ale na svete existuje vela kultur, kde sa muzia zdobia rovnako pekne ako zeny. a ak si on vybra tuto cestu je to v poriadku.je to jeho nazor, a nemusi ho ovyplyvnovat to, ze sa ludia nanho inak pozeraju, lebo ludia sa zvyknu inak pozerat na kazdeho,co sa len trochu odlisuje od davu.

klementina
29. led 2012

@reruna necitala som cele, len tvoju povodnu otazku, takze som len opakovala to, co si uz napisala. az teraz som si vsimla. inak nedavnom som na to mala debatu, s jednou skorofeministkou, ktora robi prednasky pre ucitelov o rodovej rovnosti. celkom zaujimave. urcite by to obohatilo aj rabr.