Týden bez dítěte. Dokážete to?

Ahoj tak já jsem asi závislák,ale týden bych určitě nevydržela 😅 (teda aspoň zatím) jako přes noc už malá u babiček byla,vlastně od brzkého odpoledne do druhého dne do oběda a nic se samozřejmě nestalo,sladkosti neřřeším.je m jasný,že jí to ať jedna nebo druhá babička dá a pokud je to nják v normě tak pohoda ,ale musím se přizna,že jsem pak už večer myslela jak asi spinká,ráno už sem byla jak na trní takže týden bych já určitě nezvládla-malá asi jo 😉 ,ale s babičkama se vidí každý týden -myslím,že až na pár věcí máme celkem dobrej vztah jak s mámou tak s tchýní a myslím,že v létě pokud si malou vezmou sebou na dovolenou tak mi to třeba už ani vadit nebude 🙂

já zase nějakej fanatik do dětí nejsem a myslim si, že není na škodu si udržovat svůj životní prostor. Už právě proto, že jednou děti budou mít svůj život a co pak? 😅 Já se taky těšim na společnou dovolenou s malou, která bude stoprocentně plánovaná s ohledem na ní. Ale zatim mám pocit, že by si to neužila ani ona a ani my.

teda koukám, jak se to tu rozjelo. Já to mám spíš tak, že Ančí je vymodlená, takže jsem šťastná, že jsem s ní a chci si to s ní užívat. Jejího tatínka pochopitelně neodsouvám, ale ty svoje chvilky si najít umíme 😉 Jdeme do divadla, na večeři.... Jsme jen spolu. Někdo (babi, teta sousedka) Anny pohlídá, uspí a ráno se zase vidíme. Na dovolenou bych bez ní prostě nejela. Radši nepojedu vůbec, než bez ní. Ale pokud to má někdo opačně, rozhodně neodsuzuju, každej to má nějak hozený. U mě je to taky daný tím, že dělám a nejsem s ní 100% a 24 hodin denně. Přiznávám, že jsem na svým dítěti asi závislák. Ale proč si to neužít TEĎ, dokud je v tom nejlepším věku. Já si to užít chci. Chci, abychom všechno prožívali společně, jako rodina. Teď je to nejkrásnější a maximálně si to všechno užívám.

berynka: životní prostor? Ten si držet umím a mám docela velkej. Ale i s Ančí, která do něj prostě patří. Nemám jediný důvod, nechávat ji bez nás, páč mě neomezuje, spíš naopak.

Myslím že to dost závisí i na věku dítěte. Já teda bych na dovolenou bez dětí nejela minimálně do chvíle, než třeba děti budou jezdit na tábory, a naši dovču bych třeba naplánovala na tu dobu kdy na tom táboře budou, abychom si pak po návratu měli co vyprávět. Jinak máme pozvání do Kanady, a když pominu fakt že na to musíme našetřit, tak ani jednoho z nás s Honzou nenapadlo, že bychom jeli a děti ne, první otázka Honzy byla "a v kolika z toho děti můžou něco mít?", tak jsme se shodli že nejdřív v 6 letech mladšího. A tak jsme tak nějak akceptovali, že na to našetření máme času dost 😀

pepibubu: naprostooo souhlasím!!!! 🙂

je pravda, ze kazdej to ma hozeny jinak, mne to divny nepripadne a u babicky jsem byla treba cely leto a nikdo z nasich mi nejak moc nechybel, jsem samostatna jednotka a i kdyz Miu samo milujeme, umime byt i bez nic. letos jsme taky jeli na 4 dny na Ibizu zaparit. Je to fakt clovek od cloveka

Kristi,sto lidí, sto chutí, jsi zkrátka "z jinýho těsta" - Ale to neznamená, že jsi lepší nebo horší než já a že Tě za to odsuzuju! Máš zkrátka jinak seřazený priority 🙂

Dokazu 🙂 ....a rada! Pristi rok v lete planujeme tyden dovolene bez deti. Cele leto budu s nema, obcas i manzel, tak je chceme vsechny 3 na par dni nejak upichnout k babi (bud domu nebo na chalupu) a chceme vyjet bez nich 😵 ....milujeme je uplne nezrizene, ale potrebujeme nutne nabit beterky, potrebuju byt se svym manzelem nejakou dobu sama, drzet se za ruce, lezet se snidani dlouho rano v posteli...joooooo 😉 , jestli to klapne, tak to bude bomba. Od narozeni nasi dcery jsme jeste bez deti nebyli (teda dyl nez par hodin), takze ano, vylozene se na to klepu. Sedneme s mangelem u baraku do auta a pojedeme smer Rakousko, Madarsko, Slovensko...tesim se, fakt ze jo.

Ahoj,souhlasím s maart.taky si to dokážu představit,vlastně nejen to,už jsme to letos v srpnu uskutečnili,byla to hurá akce,když mi naši potvrdili,že na tejden pohlídaj,koupili jsme ve středu zájezd a v neděli na tejden letěli na rhodos,svý děti miluju,ale manžela taky a moc nám to prospělo být tejden jen sami dva,denně jsme volali ráno a naši večer,ale spíš jen,abysme si sdělili zážitky z toho,jak proběhla noc a co dělali přes den 😉,míša byla poprvé sama s babičkou,když jsem se nečekaně dostala na pár dní s honzíkem do nemocnice a jiný řešní nebylo,ale vůbec to nevadilo,ba naopak,jen at si babi s dědou užijou vnoučata dokud na to stačej 🙂 a aspon vím,že se na ně můžu spolehnout a pak je tam v klidu budu posílat na prázdniny a já se budu flákat doma sama 😉

já bych to nezvládla, jsem větší závislák než malej 😀 😀 jednou byl u babi na celý den a noc, ale celou dobu bez něho jsem si říkala, škoda že tady není, to by se mu líbilo...apod. takže týden bez něj bych asi nepřežila 😀 😀

Berynko, životní prostor.... Nevím, ale já to beru tak, že jsem si ho na příštích několik let dobrovolně zmenšila, právě kvůli dětem, který mi ho "okupujou" ale jen v tom dobrým... Ano, máš pravdu, děti vyrostou a frnknou, ale to je čas řešit, zatím potřebujou mámu s tátou. Na to co píšeš ty, máme ještě dobrých 10 let čas. Samozřejmě nechci dopadnout tak, že bych nedokázala skončit s rolí matky, ale ta moje sotva začíná (a Tvoje koukám taky, malá nemá ani tři roky 🙂 a tak to beru jinak. Taky si s Honzou večer vyrazíme, ale děláme to tak, že přijde holčina k nám, a vyrážíme až po Pepově uspání. Na spaní mimo domov si oba s Honzou myslíme, že je čas, až z toho děcko bude mít dobrodružství a až se jakžtakž o sebe postará - minimálně v tom směru, že si řekne o nočník a zvládne se samo nabaštit, takže tak nejdřív ve třech letech. Do té doby to budeme řešit hlídáním u nás, aby byly ve svém prostředí. A až se narodí miminko, tak si zase dám "rok domácího vězení" - stejně jako s Pepínem, zkrátka jsem přesvědčená (a potvrdil mi to i prof. Zdeněk Matějček ve své knize), že první rok je pro děcko klíčový, a matka je nejdůležitějším prvkem v jeho životě. Neříkám že to je pro mě snadný, ale když vím, že to je základní stavební kámen pro děcko, aby bylo v pohodě, tak to zvládnu, stejně jako jsem to zvládla s Pepčou.