Zemřel mi tatínek...

petreva
25. dub 2012

Už je to více než měsíc, co jsme se dozvěděli tuto zprávu.....taťka měl astma a rozedmu plic,ale nikdo nečekal, že zemře tak mladý...59let...doktoři vypadali tak nadějně přestože ležel na oddělení ARO...už tam byl několikrát a vždy se nám vrátil domů...ve středu 14.3. jsem odcházela domů z návštěvy, držela jsem ho do poslední chvíle za ruku a prosila ať se pere, ať se nedá...že na něj všichni čekáme i moje holčička na svého dědu...tak se mi odtud nechtělo. Naposledy jsem ho pohladila po teplé ruce, dala pusu na orošené čelo a šla..............a už ho nikdy neviděla......
Je to tak těžké...

petreva
autor
15. zář 2012

@slunickoseznam.cz chápu...já jsem taky nesmírně ráda, že jsem za ním šla.Pořád jsem se rozhodovala, protože dcera měla rýmu, ale šla jsem...je to těžké.....

louherz
19. zář 2012

dneska by měl můj tatínek narozeniny, už by to byly druhé, které by slavil s Matýskem, smutné plačtivé počasí a k tomu smutně plápolající svíčka, tati, moc nám chybíš..........................moc........................

krizecek
20. zář 2012

v sobotu měl tatínek narozeniny, s bráchama jsme šli už 5 rokem zapálit svíčku a zavzpomínat ☹ za týden bude mít výročí úmrtí, umřel ve 40 letech.. někdo říká že smrt blízkého přebolí.. ano, ale člověk nezapomíná.. Jsem ráda i za ta léta, co jsem s ním mohla strávit, bohužel je mi moc líto, že nepoznal budoucího manžela a nikdy ho nepoznají jeho vnoučata.. ale smrt jednoduše k životu patří ☹

prdecek
28. zář 2012

dneska je to přesně rok, co odešel můj tatínek, moc mit u chybí 😢

petreva
autor
6. pro 2012

Včera jsi měl narozeniny....místo toho, abychom si podali ruce, nesli jsme ti vzpomínku na hrob...je to tak moc těžké...budu o tobě vyprávět oboum dětem, snad si tě E bude pamatovat a druhé miminko tě bude znát bohužel jen z vyprávění....tak jsi chtěl žít a nepřipouštěl sis potíže....je mi smutno..velký smutno...

zoliii
23. bře 2013

Ahoj vsichni,nevim,jak mam zacit. Je mi silene. Je mi 24let a mela jsem tatinka,ktery 11.3 prisel od sve maminky moji babicky o kterou se staral. Sedl si do kuchyne ani se nevyslekl,takze bundu a svuj batuzek,ktery nosil spoustu let mel na sobe a rekl,ze mu je spatne v ten moment zbledl a prestal dychat. Do prijezdu zachranne sluzby jsme ho ozivovali,ale nepomohlo to,kdyz prijela zachranka,ktere to trvalo vecnost,tak ho po pul hodine ozivili s tim,ze ho okamzite prevezou na kardio do Trince,kdyz uz jsme se chystali vychazet,zase prestal dychat po dalsi pul hodine,ho opet ozivili s tim,ze ho musi prevezt do nejblizsi nemocnice a to je frydecka. Coz je pro lidi,kteri znaji frydeckou nemocnici doslova nocni murou. Sest dni lezel na aru v tom nejhlubsim spanku. Doktor nevericne kroutil hlavou a rikal nam,ze nechape,ze po takovem infarktu-myokardu jeho srdce jeste funguje ze tohle snad nikdy nevidel. Od zacatku jsem ne jen ja,ale i ma rodina verili,ze to musi zvladnout uz jen protoze jsem vedela jaky je bojovnik a v minulosti byl velky sportovec a krom toho tady mel spousta veci,ktere na nej cekali ale hlavne tady mel nas. Do nemocnice jsme chodili dvakrat denne v dopolednich hodinach po domluve s lekara odpoledne v dobe navstev. Byly to hrozne noci,to asi nemusim nikoma z Vas vykladat.... Rikali nam,ze pokud se jeho stav zmeni,budou nam volat a pak v nedeli o pul seste rano zaznel ten nejhnusnejsi zvuk meho zivota,ktereho uz se nikdy nezbavim.. Volali z nemocnice,tim ze volali tak brzo, vsechno mi doslo. Tatinek zemrel. Vsechny kdo ma bohuzel tu hnusnou zkusenost zadam,co mam delat a nezblaznit se. Porad tomu nemuzu uverit,myslim si,ze to byla jen nocni mura a porad cekam,ze prijde domu,jen si rikam,ze uz dlouho nejde. Jsem bezradna. Mela bych vyhledat odbornou pomoc?Kdy mi to vsechno dojde. Vidim,ze neni neco v poradku,ale nedochazi mi,ze to je tim,ze tatinek zemrel. Kdyz jsme sli na pohreb,tak jsem si myslela,ze tam jdu nejakemu vzdalenemu strejdovi. Necapu co se to deje. A ted,kdyz uz je po pohrbu,tak si z nej nic nepamatuju,jako kdyby zadny nebyl. Take jsem strasne moc zla na lidi kolem sebe,pak me to mrzi,ale nemuzu se udrzet. Vsichni mi vadi,niz by mi neco udelali. Prosim,pokud nekdo muzete. Poradte mi...

zoliii
23. bře 2013

mifinka
23. bře 2013

@zoliii Tvůj mozek udělal to nejlepší co mohl.. vytěsnil pohřeb.. Já přišla o oba rodiče, o mamku v 16 cti a taky si z té doby moc nepamatuju, je to moje "doba temna".. Tatka odešel 2 roky zpět, to je stále hodně živé a hodně to bolí.. Já byla těhotná když se to stalo, hodně jsem brečela, furt a stále, skoro až do porodu, a do ted o něj nejsem schopná mluvit bez slz.. Ted ale asi nepomůže nic.. Přijde mi zbytečný do těla cpát nějaký lexauriny nebo podobný nesmysly.. Musíš se prostě vyřvat..

anubis
20. dub 2013

Ahoj,mě umřel táta 4.4.a každý večer přemýšlím o tom,co jsem měla udělat,říct,jak pomoct,aby se to nestalo...I když to nebyl ideál,byl to táta a strašně mi chybí a mrzí mě,že mu v jeho rozhodnutí nezabránilo ani to,že neuvidí vyrůstat svého jediného vnuka...☹ asi mu to nedokážu odpustit,nebo aspoň pochopit.

petreva
autor
30. kvě 2013

Je to pořád tak těžké...nebo snad čím dál těžší...ani nevím,jak to vše dostat do slov, jen mám v srdci velkou díru 😔

akretse
16. pro 2016

I já vím jaké to je...je mi 13 let a tatínek mi umřel když mu bylo 42 let...bylo to náhlé a nečekané...když nám to maminka oznamovala...nezvládala jsem to...nechápala jsem proč...a jak?! ...nejhorší na tom bylo ,že naši byli rozvedení a s tátou jsme se viděli jen párkrát do měsíce...máme snad 1 společnou fotku...možná ani tu ne :( ...nestihla jsem si s ním nic říct...ještě před tím než se to stalo byl 2-3 roky ve vězení...bylo toho na mě moc...
už jsou to 4 roky co se to stalo...a já jsem se s tím ještě nesmířila...
Maminka mi říkala ,že od jeho nástupu do vězení a pozdější smrti...jsem se změnila..jsem uzavřená...a pořád nesvá...asi je na tom něco pravdy...
každý den..4 roky v kuse ..večer brečím..vzpomínám a přemýšlím proč já?!..pak se uklidním...a v klidu usnu...