Ztratilo se dítko. Ještě dnes mi běhá mráz po zádech
Ahoj maminky,
chtěla jsem se podělit o nejhorší chvilky svého života.
Před pár měsíci jsem si zajela s kamarádkou a dcerkou (1,6roku) do nákupního centra pro učebnici do školy.
V plánu bylo vpadnout do obchodu, čapnout knížku a pak jít ven na hřiště. Neměla jsem kočárek. Malá stála pořád u mě, když v tom jí napadlo, že si zahraje na honěnou. Rozběhla se mezi regály a než jsem položila knížku byla za rohem. V tu ránu jsem volala na kamarádku ať jde do leva a já do prava.
Malá byla rychlejší a nevím kudy to vzala, ale v obchodě už nebyla. A tady to začalo.
Hned jsem vpadla do protějšího obchodu a ptala se ochranky, která si to okamžitě rozhlásila vysílačkou. Všude eskalátory, vvýlezy na parkoviště, do metra a rovnou ven... a někde mezi tím vším holčička co ani neumí mluvit.
Ze slzama v očích jsem prosila ochranku aby mi to vyhlásili v rozhlase, stejně tak jak to dělají když někdo špatně zaparkuje. Kupodivu to ale neudělali!
Po 15minutách hroznýho strachu volala kamarádka, že jí našla. Malá se chytla nějakého pána a chodila všude za ním až mu to bylo divné,vzal jí na ruce a zůstal stát na místě...
Několik nocí jsem nespala....
Asi se i malá pěkně lekla, protože když zmizím z očí já ji, tak se taky rozbrečí. A od té doby, když řeknu stůj, pojď sem atd. tak se tak stane.
Avšak ještě dnes mi běhá mráz po zádech.
Taky chápu všechny rodiče kterým se stalo něco podobného opravdu k tomu stačí jen vteřina 😢
Melouna...tohle je moje noční můra...malá ráda lítá mezi regálama a já mám nervy v kýblu 😒 Vůbec se ti nedivím, že jsi nemohla spát 😖 , musel to být hrozný zážitek.
Mě se stalo v nákupník centru to samé, malému bylo 16 měsíců . Ochranka se okamžitě zalarmovala a hledala batole s červenýma botičkama, já obíhala přilehlé krámy a po 20 minutách jsem se vrátila ke kočárku a tam stála paní s Mariánkem v náručí, že přišel sám a s udiveným, výrazem, kde je máma? Dokázal zmizet během dvou vteřin, kdy jsem ho vyndala z kočárku a uklízela do tašky peněženku. Zvedu oči a on nikde. Nejspíš si šel prohlížet cetky na stojanech - ty on má děsně rád.
Celou pátrací akci jsem byla ledově klidná , rozklepala jsem se až potom, - že bych nespala, to zas ne. 😝
Spíše jsem zapřemýšlela jak tomu zabránit a - hi hi hi - a vyrobila si na malého "vodítko" s karabinou. Prostě popruh ze švadlenky - cca 1,5 metru a na konci karabinku, kterou jsem chytla kamkoliv k bundě nebo za pásek. Fungovalo to bezvadně až do té doby, kdy se naučil mi neutíkat. Nerad chodil za ruku, ale takhle byl vlastně na volno a nevadilo mu to. Klidně by šlo použít i to nejkratší navíjecí vodítko na pejska. 😉 Pokud se nebojíte pošklebování. Mě to teda bylo srdečně ukradené. 😀
Sice si ze mě občas nějaký puberťák utahoval, jestli prý "umí i štěkat", ale já s klidem odpověděla, "že štěkat ne, ale umí pěkně utíkat". Maminky s podobnými prcky to ovšem inspirovalo 😅
to su teda hrozne chvile..... ☹ ☹ ☹
nieco podobne sa stalo mojej sestre. vybrali sa aj s kamaratkou, kazda so svojou dcerkou (cca 2 -rocnymi) na prechadzku cez staru Bratislavu. isli po Michalskej (same stare pasaze, dvory s pavlacami), rozpravali sa a zrazu dievcatka nikde. behali, volali, po detoch akoby sa zem prepadla. okamzite zalarmovali policiu, prezili pol hodiny priserneho strachu. vyvolalo to samozrejme zaujem verejnosti - ludia tvrdili, ze videli podozrivych ludi, ini, ze ich ktosi vlakal do auta.....
az policajti nasli dievcata v jednej pasazi, na schodisti ucupene za nejakym vyklenkom....
jednu z malych nezbednicok napadlo, ze sa schovaju... nebola to moja neterka 😉
policajti to uzavreli takto - " mamicky, menej pozerat po vykladoch a viac po detoch!"
sestra sa nam s tym priznala az po par mesiacoch...
Tak mě se teď stalo něco podobného, ale naštěstí to trvalo asi půl minuty. Bylajsem se synem v Tescu, celou dobu jsem ho držela za ruku, pustila jsem ho, protože jsem se chtěla podívat na velikost tepláčků a byl pryč. Lítala jsem mezi regálama, volala jsem na něj a nic. Taky by cizímu člověku nic neřekl.. Naštěstí jsem se otočila a viděla jsem ho, jak běží mezi regálama - už mě taky hledal, ale neviděl. Rozběhla jsem se za ním a naštěstí jsem ho dohnala. Chápu tě, že nemůžeš spát. Já v tu chvíli myslela, že snad umřu strachy a nedokážu si představit, že bych ho hledala tak dlouho jako ty.. Asi bych se za těch 15 min. zbláznila..