• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Amniocentéza. Mám jít či ne?

13. října 2015 
colette, i já bych reagovala stejně jako ty, ale dobře že existuje ta možnost rozhodnutí. a respektuju, když někdo udělá to, co píšeš, byť to nechápu a neunesla bych to.
amc je zásah do života jako hrom, když se o tom přemýšlí do důsledku.
13. dub 2010 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je mi 34 let, budu mít třetí dítě a nevidím důvod proč jít na takové vyšetření jako je odběr plodové vody. Nechci být soudcem nad tím zda bude dítě žít či ne, jsem schopna postarat se stejně tak o nemocné jako o zdravé dítě (dcera 14 let má vrozenou srdeční vadu, která by dle lékařů stejně na tomto vyšetření nebyla rozeznatelná).
Raději budu mít klidné těhotenství než stres s tím že není něco v pořádku..nehledě na to, že bych stejně na potrat nešla..
Upřímně (je to pouze můj osobní dojem) si myslím, že je to pouze alibizmus. Zbavit se zodpovědnosti a starosti. Hrůzné tvrzení, že si nechám udělat odběr plodové vody a pokud je dítě postižené vadou tak pryč s ním, nemá nárok na život.
Nehledě na to, že jedna z našich pacientek která toto vyšetření podstoupila u obou dětí, měla zcestné výsledky. První výsledek byl, že je dítě zdravé, přičemž se jí narodil hoch postižení znělo mongoloid.
Při druhém byl výsledek, že druhé bude také postižené mongoloizmem, i přesto se rozhodli s manželem, že si dítě nechají a narodilo se úplně zdravé.
6. říj 2011 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
já byla na plodové vodě u obou dětí ,a musim souhlasit s zuzkakkl jeji názor se mi líbí a něco na tom je.ted čekáme třetí mimi a doufam ze znova nebudu muset jit ,ale na druhou stranu bych aspon na 100 procent vedela pohlavi :slight_smile:
1. led 2012 v 18:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem byla na odběru. A když vám doktor řekne, že je zvýšené riziko postižení, tak raději půjdu na vyšetření, ať pak vím, že je vše ok. A pokud ok nebude, já osobně nemám na to, vychovat postižené dítě. V rodině se narodilo postižené dítě rozštěpovou vadou + další postižení (srdíčko a posléze i další selhávání orgánů). Miminko jako malinké zemřelo. A bylo mnoho mnoho bolesti. Takže za sebe radši odběr s rizikem, ale potom klid (ve většině případů), než potom neštěstí. Na druhou stranu, doktoři na toto vyšetření posílají maminky jako na běžícím pásu - což asi taky není dobře. Mě osobně doktor poslal, a následně jsem zjistila, že se o týden "seknul" v datu stáří miminka, což je dost rozhodující. Kdybysme v rodině neměli postižení, asi bych se rozmýšlela zda jít či ne, ale takhle to u nás byla jasné...
1. led 2012 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, zkusím obnovit tuto diskuzi.. Dnes jsem byla na I. screeningu ve 12tt, vše bylo v pořádku. Doktor se mi nakonec řekl, abych se do příště rozhodla, zda budu chtít podstoupit amnio nebo zda budeme mimi hlídat jen pomocí ULZ. Byla jsem tak nějak rozhodnutá na amnio jít, ale jak čas utíká, tak si tím jistá už vůbec nejsem. Pokud byl screening v pořádku, proč bych měla podstupovat amnio. Jen kvůli věku zřejmě, je mi 37. Uvítala bych jakýkoli názor, vím, že rozhodnutí je jen na mě, ale i tak bych si ráda přečetla, jak to vidí ostatní maminky. :wink:
13. říj 2015 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lumixii Nešla jsem a nešla bych. Držím v rukách zdravé třítýdenní miminko, které mělo riziko 1:10 na downa a nedovedu si představit, že bych ho ohrozila amniocentézou. Volila jsem prenascan. Ale ani na ten bych už nešla, vím, že miminko bych nedokázala jít potratit. Spíš se ptej sama sebe, zda bys dokázala jít na potrat, kdyby se prokázalo postižení.
13. říj 2015 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
já poslední dítě taky měla ve 37 letech. Testy vycházely v pořádku, jen když se započítal věk, byla jsem riziková. S dokterem jsem se domluvila, že pokud se mu mimčo bude jevit v pořádku a vše bude taky ok, nikam nejpůjdu. Na amnio jsem nebyla a prcková je zdravá. Ale já jsem si jejím zdravým byla jistá, žádná pochybnost.
13. říj 2015 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kajalka Já jsem na amnio byla, když jsem čekala druhého syna. Vyšel mi špatně ten slavný Tripl test. Vše proběhlo v pořádku, a výsledky po amnio též v pořádku. Amnio není nic strašného, ale mě spíš děsí to riziko potratu. Snažili jsme se teď o mimi dlouhou dobu, i po neúspěšných pokusech v Caru, a najednou se nečekaně přirozeně podařilo.. připadá mi to jako zázrak. Proto mám obavy, aby jsem nepodstoupila takovéto vyšetření "zbytečně" kvůli věku. A co se týče otázky, zda bych dokázala jít na potrat, když by se prokázalo postižení, v tuto chvíli si myslím, že ano. Že si nedokážu vůbec představit, že bych se starala o postižené dítě, ale ono, kdyby taková situace nastala, tak bych se možná divila, že bych to zvládla bez problémů, za to bych nedokázala jít na potrat. Težko se takto přemýšlí, když v té situaci člověk není. Něco jiného je teorie, a pak když přijde realita, je to kolikrát úplně jinak. Ale děkuji za Tvůj názor.
13. říj 2015 ve 14:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@andykov ahoj já na amnio byla před třemi lety nedopadly nám tryple testy zvýšené hcg. Bylo to třetí těhu a předcházející naprosto v pořádku váhala jsem, ale nakonec šla nebylo to tak hrozné a pak jsem odpočívala po odběru jsem poprvé ucítila pohyby miminka a výsledek za tři týdny čekali jsme holčičku - naší vysněnou a byla zdravá nezjistili nic. Tak jsem byla v pohodě a celý zbytek těhu v klidu i porod. Po porodu dělali v porodnici tenkrát nový odběr suché kapky krve z patičky na co vše to mělo být jsem v papíře ani nečetla vůbec jsem si nepřipouštěla posílali to do Olomouce to jediné jsem si pamatovala. Když malá měla cca 3 týdny telefon z Olomoucké fakultky že musíme okamžitě přijet, že je s malou zle - ona mezitím v klidu spokojeně spinkala v postýlce - výsledek byl vrozená dědičná metabolická porucha ve zkratce opak cukrovky. Po týdnu jsme jeli domů se speciálním Nutrilonem.Vše v pořádku vyvíjela jak měla byla až moc chytrá a krásná v roce mluvila všechny základní slova, na kontrolách v nemocnici jsme vždy vypadali blbě protože jiné děti vypadali nemocně už od pohledu my né. Loni v létě chytla nějaký nezjistitelný virus skončili jsme opět v Olomouci a na druhý den nám odešla navždy si hrát s anděly. Metabolika takový nátlak na imunitu nevydržela. A po genetické stránce jsme s manželem zjistili, že jsme oba přenašeči této vady my však žádné komplikace nemáme.
13. říj 2015 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek