Jak jste přežily čekání na úplně první ultrazvuk?

a to máš před sebou ještě 9 měsíců 😵
Při prvním mimču jsem byla totál v klidu, ani mě nenapadlo, že by mohlo být něco špatně. A vše bylo OK. Při druhém těhu už člověk ví, do čeho jde a je zkušenější (a starší), takže to už jsem se při každém UTZ bála.... Dr. se dlouho díval na obrazovku, šmejdil ultrazvukem po břichu, tvářil se děsně vážně a pak mi stejně vždycky řekl, že je vše v pořádku 😵

Přesně co píšeš, jsem měla taky.. pořád jsem se hlídala, sledovala. Když mi bylo blbě, tak jsem si stěžovala, když mi nebylo blbě, tak jsem byla zoufalá, že něco není v pořádku - prostě jak šílenec... neboj, vše bude ok 😉

dost nervozní, ale hlavně proto, že jsem z krve myslela, že tam budou dvě, a bála jsem se, že to ultrazvuk potvrdí 🙂... ale vytrvale jsem obden testovala, čárka nemizela, tak jsem se nezbláznila 🙂

byla jsem na tom jako ty ne jen před prvním utz, ale před každým 🙂 po dvou zamlklých těhu jsem fakt měla strach celé těhu 🙂

u prvního jsem měla první UTZ ve 12.tt a byla jsem nervozní tak 3 dny před 🙂 druhé bylo od začátků problémové, tak to byly dost nervy.. hlavně to chce klid, to je to nejlepší, co můžeš pro mimčo udělat 🙂

já jsem první tři měsíce neměla žádné příznaky těhotenství - jen jsem neměla MS - takže pokaždé když jsem šla k dr, už ve dveřích jsem jí říkala, že ani nevím, jestli jsem ještě těhotná. Bát se je přirozené, ale není dobré se stresovat. Stresem si člověk moc nepomůže a je fakt, že ti zbývá ještě hodně - nemysli si, že se zbavíš těchto pocitů po prvním UTZ - budou tu pořád - první trimestr se budeš bát, abys nepotratila, druhý abys neporodila brzy a třetí aby bylo mimčo zdravé. No a pak se narodí a ty ho budeš pozorovat, jestli třeba ta uzlinka za ouškem něco neznamená apod. Kdyby to ale takhle nebylo, člověk by si zdraví nevážil. Proto buď teď ráda, že to vypadá nadějně a raduj se z každé dobré zprávy🙂 přeji co nejmíň komplikované těhotenství a zdravé miminko🙂

První dítě,to mě ani nenapadlo se bát,,u druhého jsem znala všemožná rizika a tak nervičky pracovali,u třetího,pač je nečekané překvápko,jsem byla v celku v klidu ale pak po prvním UTZ kdy nebylo srdíčko to čekání 3 týdny na jeho potvrzení to je asi nejhorší,ale je tam a rosteme,neboj bude to dobré,důležité je být v klidu stres je pro miminko to nejhorší,aby sis ho nevyhnala z bříška,vždyť už jdeš v pátek 😵

jseš asi o to víc nervózní, že máš těhu po ivf, tam je ten strach pochopitelnej, ale zakaž si se pozorovat a šílet, protože paradoxně to by mohlo miminku ublížit
pokud nešpiníš a je ti celkově těhotně, není se čeho bát, i když jistý si člověk nikdy nemůže být, ale to už budeš tak mít do smrti, ten strach o děti je přirozenej a už nikdy nepřejde, to je mateřství
takže vydrž, bal dárečky, peč cukroví, poslouchej kolegy a ono to uteče rychle 🙂

Já jsem tedy popravdě řečeno byla spíš vyplašená z toho, že těhotná jsem - protože u nás bylo miminko zatím neplánované. Takže strach jsem měla z úplně jiných věcí takhle nazačátku 🙂. Vpodstatě tyhle věci - aby bylo vše v pořádku - jsem začala tak nějak řešit až když se dělaly screeningové testy, to jsem byla nervozní vždycky když jsem volala na výsledky. Celkově ale teď - téměř nakonci těhotenství musím říct, že zase tak moc jsem se zbytečných komplikací nebála. Je jasné, že ty jsi v jiné situaci, takže ti rozumím, že máš strach, ale měla by ses ho zkusit trošku ovládnout - fakt to myslím dobře, doktoři totiž mají úžasnou schopnost jak vynervovat i relativně klidnou nastávající maminku a leckdy úplně zbytečně. Takže pokud vše probíhá tak jak má - a to podle toho co píšeš probíhá, tak si žádné katastrofy nepřivolávej 🙂. Přeju krásné a klidné těhotenství!