Ahoj holky, dlouho jsem hledala na internetu odpověď na mou otázku, ale asi jsem hledala špatně, nebo taková diskuze ještě nebyla vytvořená. Chtěla bych se svěřit se svým příběhem, který mě delší dobu trápí. S manželem si oba moc přejeme miminko, ale zádrhel je pořád v mé práci. Nejdřív jsem byla zaměstnaná na 2 roky na dobu určitou (loni jsme se vzali) a po svatbě a po roce v práci jsme se začali snažit o miminko. Smlouva mi už měla vypršet, ale šéf pořád sliboval, že smlouvu prodlouží, tak jsem pořád posunovala vysazení antikoncepce, abych ještě dodělala šk. rok (jsem učitelka) atd. atd. a začali jsme se snažit až v lednu loňského roku. A pak jen tak mezi řečí mi šéf koncem dubna oznámil, že mi smlouva končí a že se vrací paní po mateřské a i když jsem nebyla její zástup, je pro něj jednodušší mně smlouvu neprodloužit a ji dát na mé místo. Takže dost velká podpásovka (ještě se slovy - jsme s Vámi velmi spokojení). A nedokážu si to vysvětlit, ale asi jak jsem začala být nervózní z té práce, mimčo se nedařilo. A pak přišla nabídka nová. Tak jsem to zkusila, aniž bych věřila, že mě přijmou. Proč taky? Mladá novomanželka bez dětí určitě brzy odejde pryč. Ale nechtěla jsem jít na MD, nebo spíš hned na RD z pracáku. Nakonec se zadařilo a práci jsem dostala. Takže všechno zlé bylo zapomenuto a já se těšila do nového zaměstnání. Smlouvu mám zas na dobu určitou a na 2 roky. Řediteli jsme slíbila, že to aspoň ty dva roky vydržím... No, ale mám za sebou půl roku a už začínám litovat. Přijde mě to, že se to strašně vleče. Děti ve třídě jsou letos moc fajn, takže bych je nechtěla hned opouštět a navíc nemám na to žaludek, když něco slíbím, ale na druhou stranu, na mě se taky nikdo neohlíží a jestli já budu pořád jen čekat, až dokončím šk. rok, až odejdou ty a ty děcka, až dostanu konečně smlouvu na dobu neurčitou, tak mi bude přes 30 a tak pozdě jsem děti nechtěla. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale už jsem se potřebovala někomu svěřit a vyslechnout si nějaké rady a zkušenosti. Díky moc 😉
@janinka1090 To je moc fajn, že se zadařilo 🙂. Snažím se nestresovat, jedem teď na dovču a v práci budu mít taky pořád co dělat, tak uvidíme 😉
@princina Díky 🙂. Mladá holka před mateřskou má v dnešní společnosti asi opravdu smůlu ☹
@denisska Ano, pracuju. Ta nevyužitá dovolená se vyplatit ze zákona prý musí. Ale kdybychom pracovali jinde než ve školství, tak bychom si tu dovolenou vzali někdy jindy, aby ji vyplácet nemuseli, ale bohužel ve školství nebo aspoň u nás to kromě prázdnin dětí jinak nejde (třeba vzít si 14 dní v kuse v květnu 😀).
Ahoj všem,
našla jsem po delší době tuto svou diskuzi. Začala jsem ji letos v lednu. Jen Vám chci napsat, jak situace pokračuje. Hned v únoru jsem vysadila antikoncepci a začali jsme se snažit o mimi. Je listopad a já stále nejsem těhotná... První půlrok jsem skoro při každém styku přemýšlela nad tím, co kdyby se to náhodou povedlo, co řeknu řediteli... Já vím, zní to strašně, ale bohužel mám takovou blbou poctivou povahu. Asi jsem se vnitřně tak zablokovala, že nám to do teď nejde. Po zdravotní stránce jsem v pořádku, manžel jde za dva týdny na spermiogram, mám za sebou dva měsíce braní Clostilbegytu a Duphastonu (měla jsem hodně dlouhé cykly). Věty typu, nesmíš na to myslet, nebo, až to nebudeš čekat, tak to přijde už nenávidím (většinou radí ti, kterým se to povedlo hned). Teď už mi to začíná být celkem jedno, co bych v práci řekla. Ale já jsem opravdu příklad toho, že myšlenkám se nedá poručit, snažím se, moc se snažím si to tolik nezabírat, mám spoustu aktivit, byli jsme na dovolené atd., a stejně to nejde. Jestli je tu někdo s podobným příběhem, budu ráda, když si budu moct s někým popovídat. Pěkný den všem!
@xjulinkax Neklesej na mysli a na reci o nemysleni kasli. To melou jenom hlupaci, kteri se ani nesnazi o empatii. My cekali na deti dva roky a pak to vzalo takovej fofr, ze z tricetilete bezdetne byla tricetidvouleta s trema. 😉 Prijde to, jen si musime odzit to hnusne obdobi cekani a nezdaru. Pokud jde o tu praci, tak na to se vazne vykasli. Kdyby to bylo neco jineho nez skolstvi, tak bych to chapala, ale skolstvi je v tomhle hnus. Pracovala jsem na zs a kdyz jsem odchazela, vsichni mi rikali, ze jsem hloupa, ze je to jista prace a vyborna pro navrat z materske. A realita? Mladych bab pred detma nas bylo sedm. Zpet po materske nevzal ani jednu a to dobre pet jich melo smlouvu na neurcito. Jo, byly vztekle, sli na neho zalovat na pracak a inspekci, jedna se chtela i soudit a houbeles. Takze zadne jistoty zvlast s takovou smlouvou na tebe necekaji a omezovat se, nema smysl.
@xjulinkax Ahojky, zrovna jsem chtěla reagovat na úvodní příspěvek stylem: vykašli se na slib, nikdy nevíš, jak to bude a nikde nemáš napsané, že se zadaří na první pokus. Já na tom byla hodně podobně - taky jsem učitelka (i když už se smlouvou na dobu neurčitou), taky jsem slibovala (ano, ještě dotáhnu tenhle školní rok - měla jsem devítku třídní) a nakonec jsme na to hupli loni v listopadu. Zadařilo se na první pokus, přišla naprostá eufórie a pak bác - 20. prosince mi řekli, že je to zamlklé těhu, ale že přes svátky mě pustí z nemocnice domů, že se ještě počká, co se bude dít. Svátky jsem tak měla uplně v háji a stejně 27. prosince po kontrole jsem mazala na sál na kyretáž. A pak teprv začal ten pořádný kolotoč, protože prostě hlavě neporučíš "nemysli na to" a tělo se naprosto zablokovalo a i když ani já ani muž nemáme vůbec žádný trabl nebo nějakou překážku, tak stejně půl roku to nešlo. Takže teď po mé zkušenosti, když potkám někoho, kdo se mi svěří s tímto problémem nebo podobným (např. v létě se vdávám, od ledna se chceme snažit, ale nechci se vdávat s velkým bubnem), tak na to jen říkám: vůbec neplánuj, vůbec to v hlavě neřeš, nech tomu volný průběh. Člověk míní, příroda mění a tvoje tělo to stejně vyřeší samo.... u mě to zlomila až moje kamarádka, kdy já už jsem byla uplně v prd**i psychicky, ona v 8. měsíci a na grilování mi začala vykládat, jak mi strašně závidí, jak já můžu grilovaný hermelín a ona by si ho tak ráda dala, ale nemůže, protože je těhotná (čehož bych si asi v tom jejím 8. měsíci nevšimla, kdyby to nezdůraznila🙂. Sice jsem to málem ještě tam obrečela, tu větu jsem nestrávila dodnes (kor když mám sama názor, že vylučování sýru a jiných věci v těhotenství je naprostý nesmysl), ale vím, že v ten okamžik se to zlomilo. Takže nezbývá než říct: zalehni na matrace!🙂 ale ne ve smyslu snažení, ale ve smyslu boje s psychikou a vlastní hlavou🙂
od jiste doby si myslim, ze je potreba se ohlížet hlavne na sebe. V praci bych nic neslibovala. Ono vse muze byt kazdy rok jinak....
@nov777 Děkuju za zprávu 🙂. To období nezdaru si musím asi prožít, jen se mi zdá, že už to trvá nějak dlouho. Teď kdyby to vyšlo, tak už bych se na práci neohlížela vůbec, myslela jsem, že v této době už budu těhotná. Navíc mě teď každej straší, příští rok má nastoupit přes 30 prvňáčků, že si ještě užiju a já už tajně doufám, že tam příští rok nebudu... Mé kolegyni se stalo něco podobného, netajila se s tím, že by chtěla mimi, tak pak byla propuštěna - co kdyby náhodou odešla na mateřskou... Fakt hnus. Děláme s dětma, ale samy je mít nesmíme?
@rousse Děkuji za zpávu a gratuluji k miminku! 🙂. My se snažením právě začali dřív, pro případ, kdyby to nešlo hned. Ale tím, že jsem se "bála", že to třeba vyjde brzo, jsem se asi fakt nějak zablokovala, no a teď, když už chci, aby to vyšlo, tak jsem čím dál víc nervóznější z toho, že to nejde. Je to složitý, nevím, co by mě mohlo "spasit". Jak píšeš o své kamarádce - tak mám podobný příběh. Mé spolužačce se mimi podařilo hned na první pokus a pak mi říkala: Dítě si ještě nepořizuj, kdybych věděla, že se nám to podaří hned, tak bych to ještě o dva roky posunula. A co vy, už se snažíte? - No v tu chvíli jsem jen polkla a myslela si, že ji někam nakopnu! Obrečela jsem to až doma. Děkuji za rady a zkušenosti. Moc bych si přála, aby nám to vyšlo! Vždycky jsem toužila po dítěti, už od puberty jsem věděla, že ho chci mít. Proto asi dělám takovou práci, jakou dělám...
@xjulinkax Ja jsem odesla, protoze mi s nastupem sliboval smlouvu na neurcito, tu mi nedal ani po roce, ale sliboval celou dobu. Mezitim jsem odmitla dve dobre nabidky v dobre vire, ze dosrzi slovo. A kdyz mi zase nabidl na urcitou, tak mi sdelil, ze jsem vdana a budu mit brzy deti, takze jsem mu k nicemu. Prvni dite jsem rodila pet let po tomto rozhovoru. 😉 pitomec! Mame to opravdu tezke. Vydrz, mimino prijde. Kamaradka mi rikala, ze k nam zatim zadne neprislo, protoze se ty mimuna hadaj, ktere k nam pujde, protoze takove rodice chteji vsechny deti. Pomohlo mi to. 😉
@xjulinkax díky moc🙂 no ono se to ve mě tehdy zlomilo tak, že jsem zrušila veškeré snažení, počítání, testování, preventivní zobání jakékoliv podpory (listovka aj.), ještě ten večer jsem si znovu po půl roce zapálila (na což nejsem zrovna hrdá🙂, ale další měsíc už MS nedorazila a těhu test jsem dělala až po týdnu zpoždění, protože jsem byla přesvědčená, že mám jen zpoždění, že jsme se přece vůbec nesnažili, takže mimi to nebude😀 takže fakt, pokud není nějaká fyziologická překážka, tak prostě ta hlava a psychika jsou mrchy největší....nicméně moc vám držím pěsti, aby se to brzo zlomilo i u vás - mě ty měsíce, kdy přes všechnu tu snahu nic, strašně srážely a pak jsem prostě čuměla jak puk na ten test🙂 nejde říct "nemysli na to" - tomu neporučíš.... člověk si to musí v sobě vybojovat - takže držím pěsti, ať je to co nejdřív 😉
@xjulinkax Naprosto chápu Tvé pocity z úvodního příspěvku, kdybych měla v práci takovou dohodu, tak se taky budu snažit ji dodržet a měla bych špatné svědomí, kdybych otěhotněla dřív...v tomhle jsem přesně tak poctivá, když se něco domluví, tak to chci dodržet. Jenže pak je člověk zklamaný, když to nedodrží druhá strana - něco jako se stalo té tvé kolegyni, co se netajila s plánem mít dítě a vyhodili jí....dobře že teď už si s tím hlavu nelámeš! Držím palce, ať se brzo dočkáš.
@rousse Moc díky 😉. Já už teda jeden měsíc taky zkoušela zrušit veškerý počítání, měření bazální teploty apod. a nechala to být, ale jelikož beru Clostilbegyt, tak jsem musela k dr. na folikulometrii (měření). A tam mi bylo oznámeno, že ovulaci jsme prošvihli... Tak jsem si pak nadávala, že jednou neměřím teplotu a prošvihnem to (ovulace přišla snad o 4 - 5 dní dřív než měla). Takže další měsíc v háji. Já pořád taky čekám, že se to zlomí, ale dává si to na čas! Ze začátku jsem to tak neřešila, ale čím je to delší dobu, tím jsem z toho víc nesvá, ale to je asi normální. doufejme, že už nebudu čekat dlouho...v práci podmínku už určitě dodržím, takže už bych se touto otázkou nemusela zabývat.
@eileenk Děkuju za pochopení! Jsem opravdu ráda, že v tom nejsem sama. Mám spoustu kamarádek, ale nikdo nikdy nebyl v mé situaci, tak si s nima o tom nemůžu povykládat. Proto jsem moc ráda, že nacházím pochopení tady 😉. Manžel je taková moje největší opora, můžu se mu svěřit s čímkoli, když mám "brečavou", on vždycky nastaví rameno. Ale nechci ho tím zatěžovat pořád, tak je fajn, že si můžu poklábosit tady! A gratuluji k miminku 🙂
@xjulinkax ne nadarmo existuje pravidlo, že by při pohovorech neměl padat dotaz ohledně rodinného života a jeho plánování, pak vznikají tyto vynucené sliby o chráněném sexu, zní to sice divně, ale přesně to po tobě ředitel chce a co je mu sakra po tom???!!!! za chvilku si budou zaměstnavatelé vynucovat celibát pro případ, že by chtěli někoho poslat na půl roku někam do pr... a dotyčný chtěl radši zůstat doma s partnerem
samozřejmě je částečně chápu, ale když jim občas nedělá problém někoho na místě vyrazit, tak snad musí být schopní i někoho na místě nahradit (i když je to v některých případech těžší než v jiných), to by pak člověk mohl slibovat, že dlouhodobě neonemocní, neumře, nepřestěhuje se, nezblázní se, atd....
na tvém místě bych na nic nečekala, možná bude šéf nepříjemný, ale nepodělá se z toho, to je holt život
@alen_ka Ahojky, díky za reakci po delší době na toto téma 🙂. Situace je nyní taková: Minulý týden to bylo rok, co neberu prášky a aktivně se snažíme. Těhotná do teď nejsem a navíc jsme zjistili, že problém má spíš manžel, takže se teď léčí a snažit se ani nemůžeme. V červnu mi vyprší smlouva po 2 letech, tak jsem se byla ředitele zeptat, jak to se mnou vypadá příští rok a on, že mi ji prodlouží, ALE ZAS JEN NA 2 ROKY! Takže tady je vidět, že já slib dodržela a on ne (sliboval na neurčito). Co nemám černý na bílým, tak už dobrému slovu nikdy neuvěřím, ať mi slibuje co chce. Čeho jsem se obávala je, že na tom budu stejně jak v minulým zaměstnání, akorát jsem o dva roky starší, smlouva zas na určito a těhotná nejsem ☹. Takže asi tak... Slovo poctivost v dnešním světě už úplně ztratilo význam. Ředitel se mě samozřejmě zase zeptal: A co tvoje mateřská (a zasmál se)... Tak jsem mu řekla, že je to samozřejmě v plánu a on na to: Však jo! Takže aspoň tak, teď kdybych měla odejít od nové třídy třeba v říjnu, tak už je mi to jedno. Pěkný večer 🙂
@xjulinkax Teda s prominutím, to je hajzl ten šéf!!! 😠 Já zažila něco trochu podobného, nastoupila jsem do práce se smlouvou na rok a slibem pak na neurčito, po pár měsících vyměnili ředitele a když se přiblížil čas, šla jsem za ním co moje prodloužení smlouvy a on, že by mi chtěl dát zase na rok, jelikož se ještě tolik neznáme...tak jsem se nedala, že si na mou práci nemůže stěžovat a nechápu, proč bych kvůli tomu, že on je tu pár měsíců a já skoro rok, měla mít smlouvu zase na určito...no chvíli se cukal, ale pak mi to na neurčito dal. Jsem tam přes 6 let a on pořád taky. Zkus se taky nedat!!! Nebo když je takovej prevít ho obejdi a jdi výš, jestli je to možné. Stejně píšeš že teď aktuálně se snažit nemůžete a můžete se na to pak vrhnout po červnu, až bude nová smlouva podepsaná 😉
@eileenk Díky za zprávu. To je dobře, že ses nedala a vyšlo to! Já už se taky u spousty věcí nedám, ale v tomto případě jsem se nezmohla na slovo. Vím, že to tak mají i ostatní kolegyně, které nemají odrozeno. Odůvodnil to tím, že až otěhotním, tak aby mi nemusel vyplácet dovolenou... Já doufám, že se nám podaří otěhotnět, jakmile bude nová smlouva podepsaná. Víš, ona je ta komunikace s ním o to horší, že je to můj vzdálený příbuzný... Jsem zas ráda, že mě neupřednostňuje před ostatníma a mám stejné podmínky, ale ne nadarmo se říká, že pracovat pro rodinu a kamarády je to nejhorší. Já příští rok budu učit už 5. rokem, takže taky nejsem žádnej začátečník, je se mnou spokojenej, ale přesto jsem si nezasloužila...
Ja bych se na to neohlizela. Navic, nikdy nevis, kdy se ten maly zazrak povede. Mi se stala takova vec, ze jsem 2.6. Nastupovala do nove prace, a ten den jsem zjistila, ze jsem tehotna. V praci jsem to oznamila v 10tt, a nebyl zadny problem. Mela jsem smlouvu jen na dobu urcitou - do konce roku, a kdyz mi nabizeli prodlouzeni, tak jsem odmitla, proroze jsem stejne nastupovala na nemocenskou. Nicmene mi nabidli, abych se ozvala, az se budu chtit vratit.
Ahoj, taky sdílím tenhle názor: neohlížet se, je mi úplně jasné, že zaměstnavateli jsem taky úplně šumák.