Nastoupit na neschopenku nebo snášet naštvanou šéfovou?
Ahoj, asi mám potřebu se vypovídat někomu opravdu nezávislému… jsem zaměstnaná v jedné bance, jako firemní bankéřka, celkem jsem v bance 3 roky, z toho rok a něco na téhle pozici. Protože je to dost náročná pozice, kde se tvoří vztahy s klienty, musela jsem (abych povýšila a dělala práci, která mě baví a odpovídá mé kvalifikaci) slíbit svojí vedoucí, že na pozici vydržím nejméně 3 roky. Po tehdejší poradě s přítelem, který byl hodně naštvaný, že po mě tohle VŮBEC může chtít, jsem jí to slíbila s tím, že vnitřně jsem již věděla, že to nedodržíme. Protože se máme rádi, plánovali jsme zatím v neurčitých obrysech svatbu a samozřejmě i miminko. Svatba nabyla konkrétnějších rozměrů po listopadovém zasnoubení, v prosinci jsem vysadila prášky a nechali tomu volný průběh. Ani jeden z nás nečekal, že se nám na druhý pokus povede naše miminko (nyní 12. tt podle I.trim.screeningu), ale jsme za to šťastní. Věděla jsem, že v práci to bude strašný, moje vedoucí je cca 35 letá, velmi pracovitá a angažovaná slečna, bezdětná, velmi ambiciózní, ale že až takový, to jsem nečekala. Počkali jsme ty ,,kritické“ týdny a šli jí to říct spolu. Na přítele se skoro nepodívala a jen mě opakovala, že jsem jí zradila, zklamala, porušila její důvěru atd atd. Já VÍM, že jsem něco slíbila, ale to bych taky nemusela profesně postoupit a z banky bych asi časem odešla, i když mě práce s klienty baví, navíc ona ani nemá ze zákona právo po mě něco takového žádat. V kolektivu se o mě ví, že jsem hodně rodinně založená, ráda vařím, peču, starám se o své blízké, ona to ví taky, že rodina je pro mě priorita a navíc když jsem našla tu svoji spřízněnou duši… nebylo na co čekat z našeho pohledu. Jenže teď je to v práci hrozný, jako asi všudejsou nějaké plány, které je nutné splnit a já už to očekávání nenaplním. Vedoucí na mě kouká jako na toho nejčernějšího Petra, pořád mi přehazuje zrazení její důvěry, že práci hodím na své kolegy, nedá mi žádné úlevy atp. Já se necítím psychicky vůbec dobře, sotva jí vidím, tak se mi stahuje žaludek, děsím se společných schůzek jak v bance, tak u klientů, před kolegy mě shazuje, předhazuje mi že jsem jí to řekla pozdě a ona tak rychle nenajde náhradu (ona se nespokojí jen tak s někým, mého předchůdce hledala přes rok a ten jí tu vydržel 8 měsíců!)…. láme se ve mně to, že bych na jednu stranu chtěla hrozně moc být ještě v práci, vydělat si nějaký penízky na výbavičku atd. (13. dubna máme svatbu, tak výdaje putují teď spíš na to), rozloučit se v klidu s klienty, do odchodu řešit jen ty příchozí požadavky, dokončit ty, o kterých vím a tak, ale na druhou stranu si říkám že psychika a tím pádem i možná povaha a celkově moje dítě je přece to nejpřednější, co bych teď měla řešit.
Navíc dnes přišla s tím, že kdybych pak měla málo práce, že bychom se dohodly na nějakém zkráceném úvazku, ale to zase nechci, protože by se mi pak mateřská počítala z nižšího základu. Tak nevím, nemocenská nebo ne? Můj gynekolog mi řekl že mám přijít kdykoliv, protože stres miminku škodí a když pracuju s plánem a klienty a mám navíc takovou šéfovou, nemá cenu nic pokoušet.
Jak byste se zachovaly?...
Ahojky, úplně Tě chápu, neboť s tím slibem jsem to měla podobně 😉 Moje vedoucí se mě tentkrát zeptala, kdy plánuji mateřskou a já že až tak za 2-3 roky. Přeřadila mě tedy na lepší pozici a polepšila jsem si i finančně. Moje touha po mateřsvtí byla ovšem větší než dodržet slib. Kolem naší svatby jsem tedy také vysadila a otěhotněla ihned cca 1/2 roku po povýšení. Takovou reakci vedoucí jsem tedy neměla, vzala to sportovně, ale mě to v tu chvíli bylo putna. Víš tohle je prostě zbytečné se nad tím zdržovat, idkyž já vím, jsem taky taková, že mě to mrzí vůči druhému. Ale věř mi, že se také můžeš stát, že Ti naslibuje hory doly, pak nastane v bance zvrat, začneš pracovat na jiné pozici, nebo Ti zkrátí úvazek a pak budeš smutná, že s Tebou takto zamávali nebo ona vedoucí. Život už je takový. Vůbec bych se neospravedlňovala, ona první reakce je první reakce, uvidíš, že se to může změnit! Pak bych třeba řekla, že je to nečekané, ale víc bych to neřešila. Kašli na to. Víš jak to dopadlo u nás? Velká stavební firma pak šíleně propuštěla a propouští. Propustili by mě i nyní po RD,ale já to vyřešila dalším těhu, abych měla mateřskou, nyní jsem na PN.
Co se týče nemocenské, pokud to v práci půjde zůstaň, pokud ne, jdi na nemocenskou, na výši mateřské to nemá vliv. Všechno záleží jen na Tobě a rozhoduj se podle sebe, víš já se tolikrát splálila a lituju toho, že jsem brala ohned na druhé a oni byli pak takto zlí 😢
Držím moc palce Katka
já bych rozhodně odešla okamžitě na neschopenku (ta Vám PPM nesníží), v životě člověk ne vždy může dodržet co všechno slíbí, ta paní to buď bude chtít pochopit, ale zřejmě ne a její nepříjemná slova budou možná odrazem závisti (i když to nepřizná) Váš život za Vás nepovede a já už dnes také vím, že první těhotenství, je vždy jen jedno, další už nikdy neprožijete stejně, zůstaňte doma co nejdříve a užívejte si, relaxujte, vychutnávejte si jej, čtěte, choďte do přírody .... tohle všechno má vliv na těhotenství a potom zdraví dítěte a na světě není nic důležitějšího 🙂
Tak ja kdyz jsem byla poprve tehotna, tak jsem nechtela zklamat vedouci a slibila ji, ze zustanu dokud budu moct, jenze pak se zmenil vedouci, byla jsem asi ve ctvrtem mesici a byl to muj byvaly kolega, tak to vubec neslo. Neslo mi najednou ho brat autoritativne a navic mi naladoval asi sest vikendu po sobe, a to jsem s nim mela domluvene pracovat mene hodin. Tehdy nam v kolektivu chybeli dva lidi a ja mela porad v hlave to, ze pokud odejdu prijde o tretiho cloveka a nezvladnou to tam..... Chyba tema vikendama me natolik zklamal ze jsem sla na neschopenku ze dne na den a bylo, ze zacatku jsem byla strasna svine, co jsem je zradila, ale ja musela kvuli miminku udelat maximum 🙂
Po rodicaku jsem se vratila zpatky, uz tam byl zase nekdo jinej a vydrzela jsem 4 mesice nez jsem zjistila ze jsem zase tehotna, a to jsem sla hned a taky jsem to hned rekla ze pujdu na neschopenku, ze sebou nenecham orat. Sice jsem mela neschopenku malou asi 60% z platu ale ten klid mi za to stal.... Takze ja doporucuju odejit 😉
Podívej se, to jak se chová bych nesnášela ani náhodou. Ve prospěch svého zdraví a zdraví svého dítěte bych si zítra došla pro neschopenku a ona ať se jde bodnout!
Ahoj, myslím, že pan doktor má pravdu... miminko potřebuje klid a jestli tě práce opravdu stresuje, resp. tvoje šéfová, tak bych si s klidným srdcem pro neschopenku došla. Člověk musí být trošku sobec a bůhví co bude za 2-3 roky, až se budeš vracet do práce, jestli se budeš vracet 😉
holky, díky... my jsme o tom dneska dost mluvili s přítelem, a ona teď pojede na týden na dovolenou, tak bude klid, a pak jestli se to nezlepší, tak se na to vykašlu. Holt odejdu ze dne na den, ale je to vůči klientům hnusný :-/ ale zase kdybych si zlomila nohu, tak to taky bude ze dne na den.... že jo 🙂
Jééé, kdybych byla doma, to by bylo žůžo 🙂 každý den se mi nechce do práce, těším se jen na kolegy, na klienty, ale ne na komplexní práci jako takovou.. a přitom mě to kdysi TAK bavilo!
@vetyver měla jsem podobný problém a nic jsem neřešila, šla jsem rovnou na PN. A nikdy jsem toho nelitovala, celé těhotenství jsem byla v klidu a věřím, že se to pozitivně odrazilo i na dítěti. V tomhle případě by ti mělo být přednější zdraví tvé a tvého dítěte. A upřímně, až se ze stresů složíš, ona ti do nemocnice pomeranče nosit nebude...
@vetyver ahoj 🙂 také pracuju v bance,takže co se týče klientů a plánu vím o čem mluvíš. Já jsem v bance rok a půl a teď od března mne povysili a já bych chtěla druhe (což muj nadřízený ví),ale taky jsem si sama v sobě říkala,že tak rok,rok a půl na pozici a potom vysadim,ale kolem mě je tolik brisek,že začínám silet.
chci vydržet alespon do podzimu než vysadim. Žádný slib po mě nikdo nechtěl,ale vzhledem k tomu,že mi dali důvěru a já se chci po mateřské vrátit nechci jednat nějak nefér...a teď babo raď 🙂 počkat nebo to prostě nechat?
@pellullinka a máš na dobu neurčitou? Aby ses pak mhla vrátit... Řid se svým srdcem 😉
Určitě by u mne vyhrála pohoda a klid doma na neschopence !
já mám na dobu neurčitou, takže to je v pohodě, ale spíš jde o to, že včera jsme měly společně hodnocení a ona mi rovnou řekla, že mám u ní dveře napořád zavřený. Takže do banky se na tohle místo už vrátit nemůžu, tedy pokud tu ona bude, když se budu chtít vrátit. Osobně si myslím, že už tu nebude, studuje v zahraničí (země naší ,,matky"), je opravdu hodně ambiciózní... ale je to takové.. konečné. I když my bychom chtěli pak rádi i druhé, v rychlém sledu (mám o 20měsíců starší ségru a je to super), takže můžu být doma 5-6 let s dětma...
Hrozně mi pomohlo, že jsme si o tom s přítelem povídali, probrali i finanční stránku - nemáme hypotéku a bydlíme ve vlastním, přítel dost vydělává (obor IT), byt zařízený máme, na miminko nepotřebuju všechno nový, dost podědím po ségře a její holčičce, rodiče z obou stran pomůžou, když budeme potřebovat (ale nepředpokládám). Jde mi spíš o to, že já nejsem moc ,,splachovací" a dost si to beru - že bych odešla ze dne na den atp. Teď to (snad) pustím z hlavy, budu plánovat svatbu a potom se uvidí. 🙂 Díky všem za názory, jsem ráda, že byste se i přes okolnosti zachovaly tak jak to asi u mě taky dopadne. Přece jenom ty prcci nám za to stojí že? 🙂
Btw. dnes se mi zdálo poprvé o miminku, narodila se nám holčička s černými vlásky po tatínkovi 🙂
@kacenka1987 ano,mám na dobu neurčitou...chci miminko,ale zase půl roku není moc a protože máme v práci velice dobře vztahy nechci jim tady pridelat vrásky :( takže určitě pockam
dle nových zákonů vůbec nejsi povinná těhu hlásit, zaměstnavatel se na to ani nesmí ptát...a že jsi něco slíbila a nedodržela...pro mě je taky na předních místech rodina a vše kolem ní...dnes je sice každá korunka dobrá, ale snášet něco takového? Ale to je na Tvém uvážení, odejít můžeš kdykoliv...tak přeji hodně štěstíčka 🙂
@vetyver Ahoj, já měla situaci malilinko podobnou. Moje šéfová byla kráva, ale to jsme věděli celá kancelář ještě než jsem otěhotněla - poprvé. NO a vyhrotilo se to cca v mém pátém měsíci, kdy jsem jí prostě oznámila, že nejsem povinna to snášet a že odcházím na neschopenku a bylo. Bohužel druhá věc jsou ty penízky na neschopence 😅 Budeš dostávat almužnu oproti platu.. Ale pokud manžel vydělává tak, že si budete moct žít normálně, tak jdi na neschopenku. Opravdu ty nervy za to nestojí. Kromě toho v těhotenství je ženská citlivější, některá míň některá víc, ale vesměs každá.. Bude ti to připadat v práci čím dál horší..