Po třicítce poprvé do práce
Jsem zrovna na neschopence a jak má člověk spoustu času přemýšlet, dolehla na mě obava, jak budu své první zaměstnání hledat po třicítce. Nikdy jsem nevěděla co chci v životě dělat a životem jsem se spíš plácala. Vždy jsem se cítila tak nějak ztracená. Po SŠ zdravotního směru jsem byla rok na jazykovce, pak jsem se 3 roky plácala na VŠ politického směru (nakonec jsem nedostudovala). Neměla jsem žádnou praxi, nikde jsem nemohla najít práci a tak jsem se rozhodla udělat si ještě VOŠ, kterou jsem naštěstí dokončila (opět ve zdravotnictví, obor, ve kterém nikdy nechci pracovat). Já vím, jsem blbá, proč jsem na tu školu teda chodila. To si říkám každou vteřinu. Na konci studia jsem otěhotněla. Chceme 2 děti, takže pár let asi budu doma a v nějakých 32 si budu hledat zaměstnání. Nechci tady brečet z toho jak jsem si to po...., i když si každý den vyčítám, jak jsem se špatně rozhodovala. Kolem vidím své bývalé spolužáky, které buď dokončily VŠ, kterou chtěli studovat, popř. už mají za sebou nějakou kariéru.
Chtěla jsem se zeptat, jestli jste byla některá v podobné situaci. Jak se vám třeba pomohlo najít sama sebe a to, co vás aspoň trochu baví. Vzhledem k tomu, že budu doma pár let, tak bych na sobě ráda zapracovala. Umím anglicky a začala jsem se učit ještě německy. Nevím jestli nezkusit studovat ještě nějakou VŠ, abych zvýšila své šance při hledání práce. Ale nevím jakou. Bojím se, abych se zase nerozhodovala špatně a bylo mi to ve finále k ničemu. Co se týče povahy, jsem spíše introvert. Přemýšlela jsem nad učitelstvím, ale to by pro mě bylo asi devastační. Myslím, že by mě bavilo účetnictví. Mamko ho dělá, hrabe se v papírech, tolik nepřijde do kontaktu s lidmi. Ale se školami zaměřenýma na zdravotnictví nevím o účetnictví nic a na nějakou pomocnou pozici, po mě nikdo nevzdechne. Připadám si ve slepé uličce a nevím jak z ní ven ☹
Nečetla jsem úplně celou diskusi, ale pár komentářů a nápadů:
- nikdy není pozdě začít dělat něco jiného, nového
- VOŠ a titul DiS. je ti občas docela "na nic", ale jsou školy, kde za rok a půl dálkově, za rok na denním máš z DiS. titul Bc. a to už je VŠ vzdělání, nevím, jak jste na tom s penězi, ale pokud na to máš, tak to zkus (případně napiš zprávu, na jedné z těchto škol učím, možná bys mohla ještě rovnou nastoupit), nevím, zda je něco v Plzni, toto je Praha
- nevím, co jsi doučovala za předměty, ale i doučováním se dá dobře živit minimáně v Praze, Plzeň je dost velké město, myslím, že by to mohlo jít i tam (závisí trochu i na předmětech, ale pokud umíš dobře anglicky, tak by to mohlo jít)
- a to je možná ono - jenom "umíš" anglicky nebo na to máš papíry? To by mohla být alternativa k studiu VŠ - udělat si nějaké certifikované zkoušky z jazyka a ten potom učit (zmiňuješ učení, tak beru, že by tě to bavilo) - to můžeš dělat i brigádně při mateřské a soukromé hodiny by tě jako introverta ani nemusely tak zatěžovat - v podstatě máš potom pár lidí, nejsou to neznámí
Držím pěsti.
@shannondrake Ahoj, a neuvažovala jsi o překladatelství? Přímou zkušenost nemám, tak nevím jestli nemám zkreslené představy o uplatnitelnosti a podmínkách, ale přijde mi to s tím co jsi o sobě psala jako ideál. Zkus dostat angličtinu ještě o úroveň výš a třeba i postupně nějaký ten druhý jazyk (nemusí to být nutně němčina, zkus vysondovat, po čem je hodně poptávka). Jestli si introvert, je to rozhodně lepší, než dělat lektorku, myslím, že se to dá dělat z domova a jsi pánem svého času - na mateřské ideál.
@shannondrake Jo a ještě jsem chtěla napsat, že znalosti ze zdravotnictví můžou být tvá konkurenční výhoda pro překládání odborných zdravotnických textů. Dělala jsem ve státní správě, vím jaký mraky textů se překládají, zadává se to překladatelským agenturám a schopnost přeložit správně odborný text nebyla rozhodně samozřejmost.
Plno inzerátů je na dent.cz. Je tam přímo inzerce zubařů. Sleduju to už cca rok, ale na Plzeňsku jsem tam žádný inzerát nikdy nenašla. I jsem si tam dokonce jednou zadávala, že hledám práci zubní sestry/recepční, ale vůbec nikdo se mi neozval.
@qwertyn Teď pracuji za základní škole v sedmé třídě, jsem tam vyloženě pro chlapce s autismem,ale jsem asistent pedgoga, takže vyloženě jako pomoc pro učitele. Když třeba chlapec chybí, tak pomáhám jiným dětem při výuce. Mohu pracovat ve školce, škole, diagnostickém ústavu (ale bez kurzu vychovatele zřejmě jen noční směny) , v ústavech a zřejmě i v dětských domovech. Ve škole prostě pomáhám při výuce , vysvětluji látku apod, záleží proč dítě asistenta potřebuje.
Zase tak dobře anglicky neumím. Zhruba úrovni CAE. Něco jsem si o tom zjišťovala. Teď už je těch překladatelů strašně moc a velmi těžké se uplatnit. Vesměs je potřeba vysokoškolské vzdělání, perfektně ovládat cizí jazyk a být odbornice v nějakému určitém oboru (právo, ekonomika, zdravotnictví). Nejsem ani jedno. Dříve jsem byla hodně naivní (i když pořád jsem) a myslela jsem si, že když se do něčeho pustím, tak že můžu dělat cokoliv. Ale k tomu, aby člověk mohl dělat cokoliv musí být ambiciózní, pilný, motivovaný. A to je všechno co já nejsem. Nechci říct, že jsem líná, velmi ráda bych kombinovaně něco studovala, vzdělávala se. Problém je, že se celý život hledám a už jsem z toho nešťastná. Ráda bych už někam zabředla, vzdělávala se ve svém oboru a už konečně neztrácela čas věčným hledáním. Mám pocit, že se pořád za něčím honím, hledám, ale stejně to nemůžu najít. Jsem z toho často podrážděná a unavená.
Všem Vám ale hrozně děkuji za rady a že jste se do mě nenavážely. Moc si toho vážím.
Uvažuji, že už by asi bylo fajn zůstat ve zdravotnictví. Přemýšlela jsem, že si v průběhu rodičovské udělám kurz zubní instrumentářky, abych zvýšila své šance. Úplně původně jsem chtěla být dentální hygienistka, ale tenkrát mě nevzaly. Dálkově se to ale bohužel studovat nedá. Teda dá, v Ústí nad Labem, ale tam je to jen pro lidi, co už pracují jako zubní sestra/instrumentářka a pak v Praze. Ale cena 55 000,- za rok je pro mě nemyslitelná.
@anetka1701 Ahoj, možná se zeptám špatně, ale jak správně napsat životopis. A nebo jak nejlépe zapůsobit na pohovoru? Mám pocit, že něco dělám špatně, ale nemůžu přijít na to, co to je ☹
@prcccek životopis jednoduše, přehledně. Bez hrubek, vypíchnout zajímavosti. Napiš co jsi dělala, klidně i jaké tam byli úspěchy. Životopis musí zaujmout. Určitě přidat fotku (rozumnou fotku!! ne z kalby, ne s dětma... ideálně se nechat spešl vyfotit, musí bejt reprezentativní, ale přirozená). Ideálně aby se vešel na max. dvě stránky. Nepsat tam blbosti, zájmy stačí v jednom řádku. Neboj se rozepsat u podstatnejch věcí, blbosti vyhoď (fakt tam nemusí bejt základní škola...). Neblbnout s formama, nepoužívat takový dotazníky. Prostě jednoduše.
U pohovoru bejt v pohodě, odpovídat na otázky, dívat se do očí, soustředit se. Neskákat do řeči, být přirozená a svoje. Neboj se rozpovídat, sama mluvit o podstatnejch věcech. Nelhat, zbytečně se nevytahovat, bejt upřímná, ale ne zase moc vlezlá 🙂 Nepomlouvat původního zaměstnavatele 🙂 Hlavně nebud příliš strojená, to je pak na pytel...
@shannondrake bydlíš na Plzeňsku (ude je jednodušší sehnat práci než v Praze), douč se němčinu na min B1, jestli umíš AJ na C1 (je jedno jestli na to máš papír nebo ne,to v dnešní době nemá žádnou váhu), práci seženeš. V dnešní době levou zadní. To co bude za pár let nikdo neví.... 😉
@prcccek nejlépe zapůsobíš když budeš sama sebou a nebudeš nic hrát. Jakmile si budeš dávat na něco pozor, je to poznat a už jeto "divné"... 😉 A CV musí být jednoduché, ale zároveň tam musí být vše hlavní napsané, stručně popis, co jsi v které práci dělala....
@anetka1701 děkuji 🙂
@qwertyn neptas se me, ale snad nebude vadit ma odpoved - s kurzem asistenta pedagoga se hlasi na pozici asistenta pedagoga 🙂 a vzhledem k uzakonene inkluzi budou tito lide cim dal vic treba. Nejvic do MS a na ZS... kde bude zarazene dite se specialnimi vzdelavacimi potrebami a odbornici vyhodnoti, ze by prospela pritomnost asistenta, pak si o nej (o penize na jeho plat) skola zazada a muze shanet pracovni silu. V naplni prace je delat asistenci ucitelce, pracovat s onim ditetem na zaklade pokynu ucitelky (tp vychazi z dokumentu), nebo naopak byt s ostatnimi detmi, kdyz ucitelka pracuje s timto ditetem.... ale to se ruzni. Dle diagnozy a dle umisteni (jinak je to v MS a jinak v ZS apod.)... snad jsem to napsala srozumitelne 🙂