• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nemůžeme mít dítě. Nás vztah stojí za starou belu

16. prosince 2010 
Už rok se snažíme o druhé dítě. Problém je na manželově straně. Už v létě jsme měli krizovku, kterou jsme nějak překonali. Ale stále to není dobré a teď se to zase vyhrotilo. Manžel prý vlastně druhé dítě ani nechce, o tom byl vlastně spor v létě. Já dítě chci a právě v létě jsem si uvědomila, že to druhé dítě chci a to i za cenu toho, že on u toho nebude. Ale zároveň si to neumím představit, vždycky sem chtěla mít tři děti a jednoho tatínka. Manžel si je toho vědom a při snažení "neklade odpor a spolupracuje" (fuj to zní fakt hnusně :frowning2: , ale sou to přesně jeho slova). Ale náš vztah se hodně změnil. Mám pocit, že jsem přišla o nejlepšího přítele a určitě i o milence. Náš sexuální život stojí za starou belu. Celý náš vztah stojí za starou bělu. Jenže já ho tím ani nezatěžuju, aspoň si to myslím, jenom chci sex v určité dny. Někdy se to daří, někdy ne a těch dnů kdy ne, je víc... Nejhorší je, že to nutkání mít další dítě je hrozný, všude kam se podívám je samá těhulka, třeba dneska mi další kamarádka řekla, že čeká druhý... Honí mě trochu čas, už nejsem nejmladší. Navíc se strašně bojím toho, že nakonec budeme muset jít na umělý a na to manžel asi určitě nepřistoupí... (slíbil mi v lednu testovací spermiogram). Když to tady píšu, tak je mi ho i líto, ale nemůžu si pomoct a nevím co s tím... Vím, že má stresy v práci a teď mi tvrdí, že má stresy i doma, ale já na tom nejsem o nic líp. Ale stejně to nechápu, nic po něm nechci, s malou sem celý den doma sama (manžel chodí až kolem sedmé večer, nechci po něm žádnou práci, malá je šikovná a máme z ní radost... Není nad to, když na to dva skočí a mimčo je na světě a na tohle v tom celým tom kvapu není čas ani prostor :frowning2:. Ale to není bohužel náš případ. Co vy na to?
15. pro 2010 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nas rozvod.... a jeden z duvodu byla i jeho neplodnost, protoze se k tomu nedokazal postavit jak chlap.....
15. pro 2010 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj...tak mi máme něco podobného....z prvního IVf máme dvojčata....ted v říjnu jsem byli na Ketu , nevyšel....já ale stále po dítěti toužím, manžel by se bez něj asi už obešel, ale hlavně ho neche už z IVF..nechce všechno znovu podstupovat..raději by přirozeně...jenže to je opravdu malá šance..a tak bere vitamíny a snažíme se, ale já to stejně vidím černě a dost mě štve, že on o tom neche mluvit....
Je to pro chlapy asi velmi težké, když ztratí schopnost plodit a my jako ženy,které zvládnou všechno, bychom je měli asi podpořit a podržet....i kdžy se samotné trápíme...A s malou si otěhotněla přirozeně?
Spíše mě napadá, když se vám druhé podaří, jaký potom bude váš vztah? Nebude to stejěn jenom dárce spermatu? ( já vím, zní to hnusně)

Víš, já to cítím tak, že když se nám to s manželemnepodaří, tak prostě nic...nebudu rozmýšlet o rozvodu, enbo nebudu hledat někoho ,,jen abych to dítě měla....( i když ho horzně, hrozně moc chci..)takže si yslím, že by bylo lepší ujasnit si vztah k manželovi , třeba si někam společně vyrazit, chtít sex i v jiné ndy, né jen v ty plodné...nevím, záleží na tom , jak se k tomu všemu staví manža...ale držím Ti palce, aby se vámd ítě podařilo abyla jste štastná rodinka! :wink:
15. pro 2010 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj. U nás se problém neplodnosti nevyskytl (zatím), naopak, otěhotněla jsem, ani nevím jak. Ale chtěla bych Ti poradit obecně. Z Tvého příspěvku mám pocit, že jsi na druhé dítě strašně upnutá, je to něco, po čem hrozně toužíš a právě proto, že máte diagnózu neplodnost, tak se bojíš, že to nepůjde, a jsi z toho nervózní. Proč jsi přišla o přítele a o milence? Proto, že on nechce to stejné, co ty? A seš si tím tak jistá? Třeba by druhé dítě chtěl taky, ale ubíjí ho ta urputná snaha. Zkus se na to podívat jeho očima. Představ si sebe v jeho kůži. Já vás neznám, vycházím jenom z toho, co jsi napsala, ale mám pocit, že jsi ho degradovala na pouhého oplodňovatele (potažmo živitele rodiny, pokud to tak není, tak se omlouvám, ale i na to jsou chlapi hodně citliví, když v nich žena vidí jenom zdroj peněz). Já mám trochu zkušenost od nás, po narození syna jsem byla hodně dlouhou dobu v opojení hormonů, takže jsem začala hned plánovat, kdy druhý, a jak to bude, a manžel mě dost zaskočil, když mi řekl, že se na druhý necítí. Chápala jsem to jako zradu, domlouvali jsme se na dvou dětech, byla jsem jak zaslepená a vůbec jsem nechtěla slyšet jeho argumenty. Dost jsme se kvůli tomu hádali, protože já jsem pořád chtěla vědět, kdy se teda začnem snažit (přitom je ještě čas, já bych ideálně chtěla otěhotnět tak za rok). Postupem času jsem přestala tlačit na pilu, přestala jsem dělat scény, když občas prohodil, že si druhé nedokáže představit, no a postupně začal obracet, že chápe lidi, co si pořídí druhý, když to první odroste, a třeba bude holčička atd.... Nekomentuju to, nevyjadřuju se k tomu, říkám, uvidíme. Podle mojí zkušenosti žádný tlak není k ničemu dobrý. Vy přece nejste jenom rodiče a rodičovství není jediný aspekt vašeho partnerského života. Zkus to druhé dítě na chvíli pustit z hlavy a věnovat se něčemu jinému, koníčku, práci, a hlavně, manželovi. Držím pěsti.
15. pro 2010 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Posílil ho. Samozřejmě první reakce taková nebyla, taková ta klasika, vztek, lítost.... ale pak to, že při sobě musíme vždy stát. Nejdřív neplodnost u něho, pak u mě.
Souhlasím s tím, že chceš mít další dítě, já jsem jedináček a myslím si, že to i pro dítě není dobré a o hodně prijde v životě...
15. pro 2010 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky u nás jsme zjistily problém neplodnosti už u prvního a zatím jediného dítěte a podstupovaly jsme IVF atd.a musím říct že nás tato zkušenost ještě více zblížila a vztah upevnila.po 3letech se drobeček zadařil nakonec přirozeně:slight_smile:) a je to něco užasného mít dítě a musím říct že jestli se někdy zadaří další budeme jen rádi ale pokud né tak už žádné IVF podstupovat nebudeme a bude si vážit toho že máme apson jedno zdravé dítko.
víš poprvadě oni chlapy hodně špatně nesou když je chyba na jejich straně vždyt chlapy jsou od přírody s prominutím rozsévači víš jak to myslím u nás když byl špatný spermioram tak jsme o tom nemluvily.a když dám ještě jeden příklad tak moje kámoška se jim nepodařilo otěhotnět a to jsou bez problému jenže tak tlačila na pilu až jejich vztah stroskotal a když sem mluvila s tím jejím přítelem tak narovinu řekla že nemíní mít stah kdy spolu spí jen na povel a pomalu rozkazuje co má dělat atd.a ta kámoškla pak už byla uplně tím posedlá že ho spíš vystrašila.
držím pěstičky aby se vše srovnalo a zkus tomu nechat volnější pruběh a nebo si v klidečku promluvte co a jak a co budete časem dělat.
15. pro 2010 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Po tom, co píšeš, tak tvého manžela manžela lituji a chápu i jeho chování - rozhodnutí, jestli chcete dítě, by mělo být na obou, né jenom na jednom. Když se nedokážete domluvit a navíc je tam i nějaký problém z jeho strany, tak nemůžeš čekat, že bude radostí skákat a mít náladu na sex, když ví, že po něm chceš né sex jako takový, ale aby se ti podařilo otěhotnět.
Buď ráda a vděčná za to, že máš zdravou a krásnou dcerku - je spousta párů, kteří nemají ani jedno dítě. A když nebudeš tlačit, tak se vztah určitě zlepší a třeba i to druhé dítě se podaří a manžel z něj bude nadšený :slight_smile:.

Pokud je totiž tvůj manžel kvalitní člověk, kterého miluješ a který ti je oporou (než jsi začala toužit po druhém dítěti), byla by i škoda hledat někde "samce" na chov, který ti třeba udělá pět dětí, ale bude stát za starou belu.
15. pro 2010 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Chlap je lovec. A to platí ve všech sférách. Jak cítí tlak, utíká a začne se chovat jinak. Dej tomu čas, takhle ani otěhotnět snad nemůžeš, je to všechno moc pod tlakem... On potřebuje sex za cílem užít si vzrůšo (víš jak chlapi jsou někdy jak malý děti...) a pokud to bude brát jako "jen na plození dětí", tak ty jeho malý smraďoši (spermie) nehnou prstem. :grinning: S věkem si vůbec nedělej starost, nevíš, co bude zítra, za týden... A pokud budeš v pohodě, bude v pohodě i tělo a brzy můžeš být těhulkou jedna radost. Užij si svýho chlapa, trošku pozměň pohled na něj, on musí přijmout sám že chce mimi, jinak to může dopadnout že sice budeš mít mimi, ale chlap nebude.
Hlavně ať mluví, co chce, proč chce, jak chce. 98% nedorozumění je z toho, že se spolu málo mluví. A nezoufej, všecko bude tak jak má. :wink:
15. pro 2010 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Moc nechapu, ze se k tomu vyjadruji i uzivatelky, co problem s otehotnenim nemely. Kdo nezazil, nepredstavi si to a hlavne nepochopi. U nas byla tak po dvou letech snazeni mensi krize, ale cestou ven z ni byla zmena CARu a smysluplna stimulace (ne IVF nebo IUI). Od te doby dobre a po cca 3 letech se povedlo :wink:
Z tveho prispevku mam pocit, ze to (problem) davas manzelovi dost sezrat, nutis ho k sexu v dobe ovulace a ono to chlapum na povel moc nejde :wink: Dej si od toho odstup, chapu, ze je to tezke, ale bude to k dobru veci. Zkuste si s manzelem udelat nejaky pekny vikend/vylet a rekonstruovat vas vztah :sunglasses:
16. pro 2010 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj, taky jako mmmk nechápu, proč sem píší ty co neví o co jde. Já to vím a moc dobře. Naštěstí se nám podařilo hned po 1 IVF a máme malou holčičku. Druhé u nás přirozenou cestou nepřipadá v úvahu a tak počítám s tím, že když se nezadaří 2 IVF, tak budeme mít jen jí. Jsem za ní moc vděčná a šťastná, že máme alespoň jí. Bohužel nevím, jak by dopadl náš vztah, kdyby se nedařilo a byli jsme bezdětní. Upřímně říkám, že asi blbě, protože bezdětná jsem nikdy být nechtěla.
Teď k tvému příběhu. První dítě (jak jsem pochopila) se zadařilo přirozeně. Buď šťastná, že máš alespoň jí - zdravou, šikovnou Sofinku. Kdybys zažila ty peripetie okolo IVF u prvního, tak bys asi měla trošku jiný pohled a víc si vážila alespoň jednoho zlatíčka. Být tebou, tak si najdu nějaký koníček a opravdu přestaň tlačit na pilu (já jsem na ní tlačila rok a půl než jsme zjistili, že stejně k ničemu) a opravdu vím, že sex pak stojí za prd a chlap to bere stejně blbě jako my - jen dělání dětí. Pokud svého muže miluješ, tak přestaň uvažovat, že si odskočíš jinam - myslím, si že to černé svědomí by za to nestálo. Najdi si nějaké koníčky, jdi cvičit nebo tak něco a odreaguj se. Důležité je, jestli se máte opravdu rádi a třeba se zadaří až to nebudeš čekat. Promluvte si o tom, jestli on opravdu druhé dítě nechce nebo to jen "dělá", protože si je vědom, že to z jeho strany nejde. Hodně štěstí :wink:
16. pro 2010 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
K úvodní otázce - nezměnilo ho to nijak, možná nás to naopak ještě víc sblížilo (těžko posoudit, jaký bychom měli vztah se dvěma dětma, že :wink: ). Pro upřesnění - u nás zatím pět let marné snahy, tři neúspěšná IVF. Přes to všecko je nám fajn a náš sexuální život ani po deseti letech soužití rozhodně nijak neskomírá. Ovšem musím podotknout, že období, kdy jsme měli od doktorů doporučený sex v určitý den či pomalu hodinu, rozhodně žádný med nebylo, už to nechci nikdy opakovat, to nedělá dobře nikomu.

Jako nezbytné k dlouhodobému zachování zdravého rozumu ale beru to, že to oba musí brát za společný problém (ať je příčina na kterékoliv straně) a taky s ním chtít společně bojovat (nebo na něj společně kašlat :grinning:). Pokud to chce jen jedna strana a druhá se k tomu staví lhostejně nebo dokonce negativně, nemůže to přinést nic dobrého. Myslím, že řešením je buď sama slevit ze svých nároků nebo počkat, až k tomu manžel dospěje sám. Ale nutit ho k něčemu proti jeho vůli - opravdu si myslíš, že to může mít nějaký dobrý závěr? Že i když se ti nakonec otěhotnět podaří, nebude to v budoucnu při každé hádce vyčítat?

Také úplně nechápu, jak to máte - první dítě přirozeně (po jak dlouhé době?) a druhé se teď cca nějaký rok nedaří? Spermiogram byl naprosto katastrofální? Ony tam totiž můžou být značné výkyvy a pokud se vám jedno dítě povedlo v relativně nedávné době přirozeně, určitě bych tam viděla nějakou perspektivu v tom, že se to může samo časem zlepšit. Takže bych doporučila nějaké ty základní triky, co "nebolí" (nekouřit, nenosit slipy a těsné kalhoty, omezit horké koupele a saunu, nasadit nějaké vitamíny...) a nechala to nějakou dobu plynout, co ty víš, třeba se to nakonec povede samo. A jestli ne, minimálně bude mít chlap čas na to, aby si to porovnal v hlavě a zjistil, co opravdu chce. To samé ty - opravdu je pro tebe další dítě důležitější než spokojený vztah s partnerem a společným potomkem, který vám dělá radost? Nemůžeme mít v životě všecko, na co si vzpomeneme, všecko je o tom, co chceme víc, za to pak bojujme i s vědomím jistých ztrát. A možná by s tebou některá samoživitelka se třemi dětmi měnila ráda. Nebo jiná, bezdětná... A jestli je 77 tvůj ročník narození, myslím, že třeba rok klidu vám ani jednomu neublíží a za tu dobu se může stát ledacos :wink:
16. pro 2010 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@evulina77 Pokud jde o nás, jsme spolu 11 let a neplodní jsme oba, takže máme za sebou 2 IVF (z toho jedno biochemické těhotenství), a momentálně mám před punkcí ve 3. IVF, kde je opět reakce na stimulaci velmi slabá... Pokud tedy nevyjde, jsme oba rozhodnuti už jen pro 4. pokus. Po dítěti jsme oba toužili (i když, já asi víc, ale to je asi u ženské přirozené...), ale osud nám to zařídil jinak. Život je ale krátký, takže jsme šťastní, že na světě můžeme být a že máme jeden druhého. Budeme pokorně vděční za to, že máme tak nádherný vztah, každý nemůže mít nejspíš vše... Možná je to i tím, že jsme toho spolu překonali více než "jen" neplodnost, ale to je na jinou diskuzi....

Náš vztah ty peripetie posílily. Milujeme se, vážíme si jeden druhého, respektujeme se a víme, že jsme tu jeden pro druhého. A o tom by vztahy měly být...

Bude to znít lacině, ale tvou situaci nemůžu komentovat jinak jež tím, že bys měla být šťastná, že máte jeden druhého a máte spolu zdravé dítě...Co já a mnohá jiná z nás tady by za to dala...
16. pro 2010 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj... my jsme s manželem spolu skoro 14 let a z toho jsme se 12 let snažili o dítě, podstoupili jsme celkem 8 IVF, nemluvím o počtu operací, které jsem prodělala a musím říct, že náš vztah je jedním z nejkrásnějších vztahů, jaké znám. Určitě byly i chvilky, kdy jsme se na všechno chtěli vykašlat, ale smířit se s tím, že zůstaneme sami dva, když máme možnost to zkoušet, tu jsme jen tak nemohli vzdát. Nikdy jsem od manžela neslyšela nic, co by naznačovalo, že bychom se měli rozvést, ikdyž já to manželovi ve slabých chvilkách několikrát navrhla, aby byl rodičem aspoň jeden z nás. Nechtěl o tom ani slyšet a všechny ty trable a bolesti jsme zvládli a jsme jeden pro druhého vším na světě.Teď jsem v 6. měsíci těhotenství a musím říct, že jsme oba strašně šťastní a nevím, ale já jsem vděčná za toho jednoho bobka, kterého nosím pod srdíčkem a budu za něj vděčná do konce života. Tím chci říct, že nevím, jaké to je toužit po druhém dítěti, ale sakra dobře vím, co to je, chtít dát všechno aspoň za to jedno. A protože vím, čím jsme si za ta léta prošli, tak sama za sebe říkám, že bych do druhého dítěte manžela určitě nenutila a taky bych mu nikdy nevyčetla to, že chyba je na jeho straně. Počkala bych, jestli třeba nezmění názor a když né, máte přece holčičku, která potřebuje šťastné rodiče :slight_smile: Přeju hodně štěstí :dizzy_face:
16. pro 2010 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Tvůj příspěvek