Zkušenosti žen po mimoděložním těhotenství.

@martinakl naprosto chápu, že máš pořád strach taky není divu po tom všem co se vám už stalo, ale tentokrát to už dobře dopadne. A až budeš mít po testech, tak už si budeš v pohodě užívat krásné těhotenství 🙂

@martinakl neboj, už jste si to dost vybrali loni..už bude jen dobře 🙂)

@martinakl super krasne spravicky 🙂

@martinakl čauec...no co to vidí ,po delší době, oko mé 😀 😀 ježíš..to je paráda,gratulka a štěstí.opatruj se.

Ahoj holky, přidávám se do klubu :-/ zpočátku to vypadalo jak ranný potrat v 5.tt, už čtvrtý týden krvácím a nakonec se vylouplo asi toto ☹ ale zatím mě dr. nežene na laparoskopii, protože HCG kolísá, teď zase kleslo na 174 z 200.. je to naštěstí málo, prý se může samo vstřebat. tak nevím. mně by krom odebraného vejcovodu asi nejvíc vadilo, že se nemůžu 3 měsíce hýbat, měla jsem v plánu ihned po potratu cvičit mojžíšku, aby se mi daly dokupy záda... a pohyb mě drží i psychicky! Protože už mám za sebou revizi v dubnu 2011. no, snad se taky dočkáme. zítra si jedem pro dvě koťátka, tak aspoń zatím přijdem na jiné myšlenky.. začínám být z toho otrávená.. i když je mi jasný, že vždycky může být hůř.. snažím se myslet pozitivně, ale někdy to fakt nejde

jj zvířátka pomužou...

já si tenkrát po mimodeložním tehu a pak po neuspešnem IVF si pořídila štene a bylo to do pár mesicu.....byla jsem v tom po 2 letech snažení a ani nevím jak🙂))) takž e vřele doporučuji🙂

@petula5
@saronka
@maciatko248
@gammaray Holky dik 🙂 Citim se dobre, az na unavu, zacpu a tak.. klasika 🙂 Do dalsi kontroly zbyvaji jeste 2 tydny a ja uz zase zacinam nervovat 😒 Premyslim, ze zajdu na UZ tenhle tyden, klido si ho zaplatim 😀

@daasenka85 Ahoj. To je mi moc lito, co prozivas ☹ Jak jsi na tom ted? Byla jsi tedy na zakroku nebo ne?
@martinataylor Zviratka pomuzou, pravda. My jsme dostali stene jako svatebni dar. Dalsi den jsme zjistili, ze je mimi mrtve. Viky mi moc pomohla..I muj kocourek 🙂

@daasenka85 to mě moc mrzí.. ☹ snad to odejde samo a laparka nebude potřeba..jinak cvičit můžeš neboj 🙂) drž se..a klidně si přijď postěžovat od toho tu jsme..každá jsme si tím bohužel prošla..
@martinakl mám z tebe radost 🙂) kdy jdeš na screening?

@saronka No minule mi NT meril muj dr nejak v 11t a druhy den me poslal do nemocnice na genetiku na odber krve. Jak pujdu za ty dva tydny (20.2.), tak bych mela byt posledniho UZ 10plus5, tak snad bude stejny postup.. Rada bych. At mame vysledky co nejdriv. A zase snad odpadnou nejaky ty nerviky...
Co ty? Uz se to blizi, co? 🙂

@martinakl neboj už to dopadne na jedničku 🙂 budete mít krásné zdravé miminečko..jojo blíží až mě to děsí jak to uteklo.. s malou divoškou to utíká rychleji

Ahojte, som 10 dni po laparoskopii, tiez zial mimodelozne tehu. Pod jazvickami sa mi urobili take tuhe hrcky. Mali ste to niektora?je to normalne? nechcem plasit a volat hned doktorke...dakujem za odpoved

@martinakl @saronka Dr. si právě není úplně jistý mimoděložkem, proto mě na laparku nežene... pomalu HCG klesá, zítra jdu znovu.. psychicky se cítím lépe, fyzicky jsem unavená.. ale děkuji holky za podporu. zítra jdu zase na krev, tak uvidíme, jestli to bude klesat i nadále (doufám). dr. taky spekuloval, jestli jsem nemohla otěhotnět do těhotenství 🙂 jinak my jsme si přivezli v neděli dvě náááádherná 8týdenní britská koťátka. hezky baští masíčko i granulky, bumbají vodičku, kakají a čůrají do jejich záchůdku, hrají si... 🙂 prostě jako děti, spinkají s námi v posteli 🙂 i když někdy jsou jak z divokých vajec 😀 díky nim jsem přišla na jiné myšlenky, až to budu mít všechno za sebou, vrátím se ke cvičení a věřím, že až bude správný čas, tak to do třetice vyjde 🙂 Děkuju holky, i vy buďte spokojené...

@silvi34 ahojky je mi to luto ☹ ja som to moc tvrde nemala ale stale som to masirovala a davala som si na to masticku hemagel velmi rychle sa mi to krasne zahojilo odporucam

Ahoj , já jsem prodělala mimoděložní 5 dní před vánoci, byla jsem s toho na zhroucení, a přítel to snašel ještě mnohem hůř, strašně se na miminko těšil, jenže naše bludička jak jsme si to pojmenovali mezi nás nechtěla, jsme s toho velice zdrcení a modlíme se aby se nám konečně povedlo, ale další rána byla, když mi lékař zjistil, že mám zánět v děloze, takže se ted léčím, .... ten šílený strach s toho, že se nám miminko nepovede je neskutečně bolestiví ☹

@ivana21m Ahoj, to mě mrzí... ale ber to tak, že když se na zánět přišlo, vyléčí se a je velká šance, že bez následků.. když se "daří", tak se prostě "daří". mně sestřička u mého gyndaře taky říkala, že má pocit, že si to vždycky sedne na jeden pár a ten si to vyžere se vším všudy (opakované potraty, mimoděložko, zánět, srůsty...). věřím,že se dočkámě, až bude správný čas 😉 doporučuji koťátka nebo štěňátko, pokud už nemáte! mně ty naše dvě malý chlupatý kuličky vyléčily takřka ze dne na den.. ne samozřejmě z touhy po miminku, ale přestala jsem řešit, jestli znovu otěhotním za 3 měsíce, za půl roku,ještě letos... taky jsem už z toho všeho začala mít prapodivné psychické stavy, skoro se mi nechtělo vyjít z domu. krmení a hraní si se zvířecíma miminkama přeci jen trochu přivede na jiné myšlenky. dřív jsem kočku nechtěla, ale po druhém potratu s tím, že se možná jedná ke všemu o mimoděložko (furt čekáme a hlídáme už 5 týdnů HCG) jsem se rozhodla ve vteřině, už to prostě nešlo! tak ať Ti je brzy líp..

@daasenka85 Já zivratka mit nemuzu, uz kvuli bytu a hlavne jsem alergicka :-/ jo, uz jsem s toho naprosto zoufala, nechapu proc zrovna nam to nejde, nekomu se podari hned jiny na to ceka leta ... jsem s toho uz opravdu psychicky unavena, a ty moje nalady ..... no jsou nekdy az do nebe volejici .... :-/ pomalu zacinam premyslet o nejake terapii, protoze uz se mi nedari byt psychicky v pohode s vlastni vuli ☹

Ahoj všechny 🙂
Byla jsem taky "členem" klubu mimoděložňaček. Občas sem juknu a je mi moc líto, že se to stalo i vám. Taky jsem si říkala, že je to nespravedlivé, proč já.... po zákroku jsem prodělala zánět, tak se snažení odsunulo o nějaký měsíc.... byla jsem zoufalá, ale chtělo to najít si něco jiného nač se upnout. My začali flámovat, výletit, jezdili jsme po festivalech... no a závěr je, že máme téměř dvouletá dvojčata (přorozeně). Tělo si potřebovalo odpočinout, načerpat síly a když bylo připravené, mimča se povedla.
Moc všem držím palce, pěsti, zkrátka všechno. Nezoufejte, většina holek, co měla mimoně a psaly jsme si tady a povzbuzovaly se navzájem, mají miminka. Takže dřív nebo později se vám to také podaří.
¨Jen doporučuju pít kontryhelový čajík, do ovulace 2x denně. 😉

@ivana21m Doporučuji terapii! taky jsem začala chodit k psycholožce. bohužel zbytečně pozdě. protože už po prvním potratu jsem se začala cítit hůř, nechtělo se mi třeba chodit samotné domů z práce pěšky (dřív jsem procházky milovala), začala jsem se zajímat o alternativy (Reiki, regresní terapie) a to mi natolik uškodilo, že jsem se přestala cítit na to být matkou ☹ prostě mě to totálně vyřídilo, bála jsem se i sama jezdit autem, kamkoliv.. ale to už s nevydařenýma těhu nemá co dělat, ty za tohle fakt nemohly! jen Ti chci říct, aby jsi neudělala takové ptákoviny jako já, psycholog je fajn a furt lepší to s ním zavčasu probrat než si svépomocí ještě uškodit jako já.. už jsem na tom o 100% líp, a to jsem u psychologa byla jednou. jediné plus, které to má, je to, že budu ráda, že snad vůbeckdy mít děti budu a dost jsem se vyklidnila. ale hrůza, nejhorší co jsem kdy zažila stavy po regresní terapii :-/

@daasenka85 to je mi lito .... Me bylo 18 kdyz jsem přišla o první mimčo, a o druhe ted před vánoci, .... přítel se sice snaží mi pomoci,ale já už mám pocit že to nepomahá, uvažuju opravdu o tom aby jsem se svěřila do odborne péče, potřebuju aby mě uklidnil, že to bude dobre a že se nic neděje

@ivana21m Taky mi je líto, čím si procházíš.. je to blbé takhle napsat, ale ono to asi člověka posílí, když už si tím musí projít. jak říkám, dřív jsem furt řešila, že chci rodit nejdéle v 25 (z důvodu studia a výběru partnera jsme se začali snažit teprve v mých 25), no a teď mi táhne na 27 a těhu nejsem. už to ale neřeším, i kdyby to bylo ve 30, tak si to užiju se vším všudy! najednou mi to připadá jako pitomost, že jsem řešila věk, ale na druhou stranu už je to někdy únavné chtít už přes 5 let a stále nemít.. škoda, že nesneseš zvířátka ☹ mně hodně odpomohli během jediného týdne od úzkostí, strachů z "ničeho" a pocitů prázdnoty. Na to, kolik Ti je, jsi toho taky zažila celkem dost ☹ ale už bude líp, na třetí potrat už nevěřím ani já a to jsem bývala velký pesimista! pomáhá mi jako relax autogenní trénink,jestli máš zájem, ve vyhledavači najdeš návod, jak na to. chci taky zkusit cvičit Mojžíšovou, ale jak už 5 týdnů po potratu krvácím (a čekám furt na verdikt, jestli laparoskopie jo nebo ne), tak jsem ji musela přerušit. ale prý pomohla hodně ženám počít a donosit miminko! No, a to víš, chlapi to berou jinak. Buď to tolik nechápou, nebo smutní ještě víc jak Ty a ani jedno nepomůže.. myslím, že je dobrý pokecat s psychologem. akorát Ti musí sednout, podívej se v okolí Tvého bydliště na jména a raději názory a diskuzi na onoho konkrétního.. není to objektivní, všichni nemohou všem vyhovovat, ale za zkoušku to stojí. Tady totiž není (narozdíl od šťourání se v duchovních věcech, na které stejně nikdy nedostaneš jistou odpověď) co ztratit, maximálně Ti to nepomůže, ale ke zhoršení nedojde.. Přeji, aby jsi byla brzy zdravotně ok a hlavně co nejdřív pořádný pupík!

@daasenka85 Jsem ráda, že mi to píšeš tak upřímě ... Právě tím, že mi je teprva 21 bude mi 22 jsem prošla už nehorázným peklem, taky doufám, že už se mi konečně začne dařit, jen k tomu budu nejspíš potřebovat opravdu odbornou pomoc, ale jestli mi to má pomoci není co řešit. Taky doufám, že se Ti už bude dařit, a budeme si jednou psát o příjemějších věcí , jak nám rostou pupíky 😉

Ahoj Holky...Doufám,že se k Vám mohu přidat a zdělit Vám mou zkušenost...
1.2.2012 jsem jela na potvrzení těhotenství...Moc jsem se těšila..Ale jaké bylo překvapení když v děloze nic nebylo...Okamžitě mě doktorka poslala do nemocnice, kde mě dva dny pozorovali a zjistili,že mi moje ,,bludička,, roste ve vejcovodu ☹ odebrán pravý vejcovod☹ byl to hrozný šok...Takže jsem po laparoskopii... Příznaky mimoděložního těhotenství jsem neměla žádné, o to větší šok to byl...Zítra jdu na stehy a už se moc těším až se budem moci snažit znovu...Většina lidí mi říká, že po pročištění by to mělo jít dobře, tak doufám,že mají pravdu...Ale přesto se moc bojím,že se to bude opakovat...Po fyzické stránce se cítím skvěle nejraději bych začala zkoušet ihned 🙂 Všem Vám přeji abyste co nejrychleji otěhotněli a nikoho už nepotkalo takové trápení...Lucka

Ahoj, podělím se svoji zkušeností. V září 2010 jsem měla pozitivní test, druhý den jsem dostala ms. Byla jsem z toho dost zaražená a tak jsem raději zaskočila do nemocnice, kde se mi vysmály. Další týden jsem byla u své doktorky, naměřila Hcg 11. Opět výsměch, za další týden Hcg 20 a tak to pomalu rostlo, doktorka mi několikrát nadala, že jsem se neměla testovat a přidělávat ji zbytečnou práci, prý těhotná nejsem, ale mám se tak chovat a jde nejspíš o chybu laboratoře. Za další týden jsem začala znovu krvácet. Jela jsem do nemocnice, jak mi doktorka poradila. Nechali si mě tam dva dny pozorování, Hcg kleslo na 5. Doma jsem si asi po pěti dnech udělala znovu test a čárky byly obě silné! Už jsem byla zničená- doktorka mě nechtěla, v jedné nemocnici se mi vysmáli, tak jsem šla tam kde jsem byla hospitalizovaná. Naměřeno Hcg 50. Nechali si mě tam týden na pozorování- Hcg 400. Doktoři nevěděli co se mnou- revize nebo laparoskopie. Nakonec jsem dostala šílené bolesti, museli mi dát kapačky a druhý den mě operovat - laparoskopicky. Vzali mi levý vejcovod. Dodnes jsem se s tím nesmířila, mám vzato, že jsem přišla včas a vajíčko se dalo odstranit bez zničení vejcovodu.

8 měsíců jsme se snažili, jela jsem po operaci do lázních a co se nestalo po první ms, když jsem se vrátila jsem otěhotněla🙂

Ahoj holky, pročetla jsem jen pár příspvěků a je mi smutno z toho, co prožíváte... Ale je to pryč, už je to za Vámi... Chápu pocity prázdnoty, smutku, slzí v očích při pohledu na jakékoli dítě a nedej bože, aby se někde v blízkosti objevilo miminko... Kdysi jsem zkládala podobné téma-bylo to někdy na začátku roku 2007, kdy jsem byla v lednu na operaci mimiděložního těhotenství a příšla o pravý vejcovod, týden předtím jsem ležela v nemocnici a nikdo nevěděl, co se mnou... Následovala 14 měsíců prázdnoty, každý měsíc zklamání, dokonce jsem dohnala manžel do centra asistované reprodukce, vyzkoušeli 2x inseminaci a začali uvažovat o umělém oplodnění, po roce už jsme z toho byli tak vyčerpaný, že nás to ničilo, ničilo to náš nádherný už nokolik let stále zamilovanější vztah, já jsem byla rozhodnutá udělat pro miminko všechno na světě, manžel byl přesvědčený, že to moc lámu přes koleno a dneska mu musím dát za pravdu. Když jsme dojeli před budovu, kde jsme chtěli vyzkoušet poslední inseminaci (IUI), pohádali jsme se takovým způsobem, že jsem došla dovnitř akorát říct, že na to kašleme a nepřijdeme... Koupili jsme si motorku, jeli na ní na 3 denní dovolenou (3 dny sedět na motorce téměř v jedné poloze bylo až až 🙂), jeli na dovolenou na Moravu v době burčáků, užívali si být naproto nezávislí 🙂)) Miminko jsme pustili z hlavy, ale z mé strany to bylo jen divadlo, myslela jsem na něj pořád, i když už jsem o tom nemluvila nahlas, aby měl manžel pocit, že jsem se od toho dokázala odpoutat, vnitřně jsem přemýšlela, co udělat dál...změnila doktora, ten mě chtěl poslat na laparoskopii, nejdřív jsem souhlasila, ale pak mu řekla, že ještě počkáme (to bylo v září)... Celou dobu se mi honilo hlavou, že chci jít do umělého oplodnění, pokud by to mělo pomoct - s manželem jsme k sobě zase našli cestu a celou dobou mi byl neuvěřitelnou oporou... Až po 14ti měsících jsem našla // čárky na testu, následovaly nekonečné dny a týdny, jestli bude na UTZ něco vidět, nebo se bude historie opakovat (to riziko je zvýšené), dnes máme krásnou 3letou holčičku. Když měla první narozeniny, uvědomila jsem si, že jsem měla menstruci dostat už před týdnem, ale nic se nedělo (na ten den jsem byla objednaná na gyndu na kontrolu rok po porodu, takže jsem si ráno pro jistotu udělala test, abych tam nebyla za blbce)...Byli jsme přece maximálně zodpovědní (i když jsme trochu spoléhali na to, že otěhotnění je u mne zázrak - pravda někdy jsme zariskovali, ale vždycky to bylo mimo plodných dnů a byla jsem přesvědčená o tom, že se nemůže nic stát. Pak už se mi jen klepala kolena, protože pro mne s dcerkou přijel manžel z práce, aby nás tam odvezl - cestou jem mu řekla, jestli by mohl zastavit a podala mu pozitivní test... Šílel radostí, objímal mne, cestou zastavil u květinářství a přinesl velikou kytici... Následovala návštěva doktora, na UTZ nic nebylo ☹(( Řekl mi, abych přišla za 14 dní - neuvěřitelná doba na čekání... Po týdnu (zrovna byla státní svátek) už jsem to nevydržela a zajela na pohotovost, kde jsme dostali fotku našeho broučka... Dneska nám doma běhají dva broučkové (3letá holčička a 1,5letý chlapeček). Včera na Valentýna jsem si tak říkala, jak bych aspoň na chviličku chtěla být bez nich, jít s manželem na romantickou večeři a mít ho jen pro sebe (je to náročný, ale krásný)... Život s dětma je o něčem jiném, tak si užívejte své partnery, buďte s nimi jak jen to jde a to ostatní přinese čas... Možná třošku kroťte svojí touhu po dítěti, chlapi to ubíjí a Vás taky... V našem tématu nás bylo několik a kromě 2 mají všechnny holčičny svoje děti... Jedna z těch dvou má adoptovanou holčičku a druhá na adopci čeká, ale tam byly jiné problémy, které s mimoděložní těhotenstvím nesouvisely... A koneckonců možnost umělého oplodnění jako poslení šance je úžasná a je určená mimo jiné právě pro maminky, které nemají vejcovod 🙂)) Tak hodně sil a nervů 🙂))

@zuzan Ahojky, moc díky za tvoje řádky, které mi zvedly náladu a věřím, že nejenom mě. Doufám, že nás bude víc, které budeme mít podobný nebo stejný příběh jako ty a budeme spokojené a šťastné maminky. Myslím, že člověk za čas zapomene na to špatné, ale je pravda, že asi nikdy nezapomene úplně. Já jsem to do teď úplně nerozdýchala a když pomyslím na to, že jsem za měsíc mohla mít prcka na světě tak je mi z toho hodně smutno, ale věřím, že vše dobře dopadne a prcek bude. Ještě jednou díky za tvůj příběh a ať ti dětičky dělají jenom samou radost.

Gabra29, díky 🙂)) Těžko říct, jestli se na to dá zapomenout, v životě jsou mnohem horší a bolestnější věci, které nepřebolí nikdy... Mimoděložní těhotenství může život hodně změnit, taky jsem si ten první rok vzpomněla v den, kdy mi vycházel termín porodu, ale další roky už ne... Teď s odstupem času už si s manželem jen můžeme říct, že nás to hodně moc posílilo a že to tak třeba mělo být a příroda to tak zařídila...třeba by bylo miminko nemocné, tak se to takhle vyřešilo samo, ale chápu ty, co to teď prožívají čerstvě, že to berou jako zradu od života, ránu do zad... Hlavně neztrácejte naději (já vím, mě se to snadno mluví), taky jsem tenkrát všechno vzdávala a házela za hlavu, nevěřila... Všechno ukáže čas a ať dřív, nebo později, budete mít ty své voňavoučké uzlíčky doma v postýlkách a třeba si říkat, jak Vám bylo hezky, když jste mohli jít kdykoli, kamkoli, dělat cokoli, na co jste měly náladu, spát alespoň do půl sedmé alespoň jeden den v týdnu, nebo v noci alepspoň hodinu v kuse a budete si od nich chtít byť jen na hodinku odpočinout, až nebudou poslouchat, budou si dělat naproto co chtějí, budou odmlouvat apod. 🙂))

Ahoj holky. Vitam nove tvare. Je mi moc lito, cim jste si prosly ☹
Doufam, ze vas snad take trochu povzbudim 🙂 Za prve bych chtela rict, ze bez jednoho vejcovodu se da otehotnet uplne v pohode. Nam se to povedlo dvakrat a pokazde na prvni pokus 🙂 Pro ty, co me neznaji, bych mela dodat, ze poprve to dopadlo spatne, ve 4. mesici mimi zemrelo kvuli vyvojove vade. Ale s predchozim mimodeloznim to nemelo absolutne nic spolecneho.
Kazdopadne ted cekame dalsi mimco, blizi se konec 1. trimestru a vse vypada v nejlepsim poradku 🙂 Samozrejme jsem na zacatku vysilovala, ze carka nesili, jak ma, ze to je urcite zas mimodelozni.. Ale nebylo. Ted mam jeste strach z genetickeho screeneningu (aby se vyloucil nas druhy "problem").
Holky je to hrozne tezky to vsechno psychicky zvladat, kdyz se nam stane neco takovyho.. Ja jsem doted vubec vlastne ani neverila a nedoufala, ze by to mohlo dopadnout dobre, ale po poslednim UZ, kdy mimi vyrostlo o neco vic oproti predchozimu UZ a tak, konecne verim 🙂 Snad si to tehulkovani zacnu konecne trochu uzivat..
Chci vam tim rict, ze znam moc dobre ten pocit beznadeje. Ja uz ani dite mit nechtela z toho strachu a byla jsem fakt na prasky (ted lituju, ze jsem nezasla na nejakou tu terapi). Ale tohle vsechno preboli.. Ne uplne, to asi nikdy, ale dostane se to do mezi, kdy to lze zvladnout a zase normalne zit a tesit se z veci...
Preju vam vsem, at brzy najdete // a at to dotahnete do zdarneho konce! 😉

@zuzan Zuzko porad je tvuj prispevek jako zakladajici, jen se pred casem tato diskuze malinko prejmenovala 🙂
Nekolikrat jsem si rikala, jak se asi ma zakladatelka, tak to je super, ze se mate tak krasne 😵

ahojte,

dakujem vsetkym dievcatam, kt. prezili mimodelozne tehotenstvo, podelili sa o bolestne skusenosti a predsa bojovali dalej a nevzdali snahu o miminko. ja som bola vcera prepustena z nemocnice (po laparoskopii), telo aj dusa boli, skoro po 4rokoch snazenia som 1x v zivote videla na tehot. teste //, bolo to nase 2. IVF (1.IVF v jan/ 2011 - bez uspechu). zial nemame ziadnych "mrazacikov', takze zostava posledny pokus a z toho mam asi najvacsi strach... teraz na to ale nemyslim, musim sa dat fyzicky a hlavne psychicky dohromady, vsetko je to velmi cerstve, som stale plna hormonov... urcite to budeme skusat prirodzene, ale operujuci lekar mi povedal, ze druhy vajcovod mam "divny"- tenky, klukaty... takze nie velmi povzbudive slova...

som teraz na PN, dufam, ze budem moct zostat doma 2 tyzdne, neviem si predstavit nastup hned do prace... musim sa zacat sustredit na nieco ine, ale ide to velmi tazko a chce to vela premahania... manzel sa snazi podporovat ma, ale viem, ze je to pre neho tiez velmi bolestiva zalezitost. mozno by pomohla dovolenka - vypadnut niekam, zmenit vzduch, prostredie a nacerpat nove podnety, lebo ja sa teraz akosi neviem tesit zo zivota...

ak mate zaruceny recept co pomaha - prosim sem s nim.

vdaka,