Když tu tak pročítám různé příběhy, napadlo mě zeptat se, z jakého důvodu podstupujete umělé oplodnění? Mám za sebou lednové mimoděložní těhotenství, takže je asi brzy dělat nějaké předčasné úsudky a hypotézy, ale i s touhle variantou počítáme...Zajímala by mě statistika úspěšnosti, případně jaké máte zkušenosti s přirozeným početím po odstranění jednoho vejcovodu.
@nonacek Jééé to je hezký, doufám, že taky budeme mít takové štěstí 😉
@aguaverde jasný rozumím.. já tak nějak u sebe cítím, že od nového roku bysme mohli znovu zkoušet zda se mimi příjde za náma podívat nebo se zase nevyvede ☹ z toho mám možná větší strach jako předtím...
@martinkamoj fakt sama poznáš až to bude ok a tak 😉 já to cítila tak po 2měs, ale zatím se nedaří.... ale tak nevadí jednou se to povede 😉 já už děti mám tak to líp utíka 😎
@aguaverde tak aspoň máš děti, já nemám ani jedno..po všech problémech sme si už mysleli, že to přirozeně nepůjde a podstoupíme umělé oplození, nakonec se teda zadařilo ale špatně.. I když sme v tom našli nějaké plusy.. Třeba že to opravdu jde i normálně a nemusíme podstupovat další vyšetření 🙂
Holky mám na vás dotaz. Dostala jsem první ms od výkonu. Zítra mám jít na prohlídku. Jak to řeší vaši lékaři? Marně se snažím od rána dovolat a nikdo mi to nebere:/
@martinkamoj tak ona je výhoda i nevýhoda ty děti už mít 😉 je to pořád stejný boj a možná větší trápení že to nevyšlo a tak.... beru to teda podle sebe.... u první sme se snažili 22měs, a byla sem víc v pohodě než u druhé kde sme se snažili 14měs .... to snažení o druhou mě teda odrovnalo dokonale 😅 😕 😔 a teď to mimoděložní .... hmmm ..... 🙄 je to takové půl na půl.... sice už aspoň děti mám takže když další nebude bude to i tak fajn, ale zase už vím co je to ta mateřská láska a ta je holt silnější 😀
ale neboj taky se povede 😉 teď už to bude ok a brzy se zadaří a dotáhnete to do konce 😉
@martinkamoj 🍀🍀🍀🍀
@hul oni s tím určitě problém nemají neboj 😉
@martinkamoj na ty nejlepší věci si člověk chvilku počká 😀 😀 😀 takže jak se budeš cítit šupněte na to a to by bylo aby to nebylo 😉
Pro me je to asi lepsi, ze uz dite mam. Pred nim dva "neuspechy" a po nem jeden dalsi.. No a pak rozchod a rozvod. Za chvili 31, bez chlapa, vyhledu na dalsi ditko, navic uz bych musela na IVF, takze i kdyz bych si jeste aspon jedno dite moc prala, snazim se na to nemyslet, protoze u me je to proste v nedohlednu 🙂
Ahoj, taky mám mimoděložní za sebou, byl to docela šok.
Chtěli jsme pro třetí dceru parťáka, oproti starším holkám bla jako jedináček, větší už měly své zájmy a ona za nimi pořád chodila jako ocásek. Miminko jsme si přáli čím dál víc, taky nás tlačil můj věk. Původně jsme si mysleli, že třetím končíme, ale prostě jsem měla stále pocit, že ještě jedno by to chtělo.
Otěhotněla jsem po asi 4měsíčním snažení, Pozitivní TT jsem zjistila začátkem října před 3 roky. těšila jsem se, že to bude pro všechny krásný dárek pod stromeček, že to prostě vydržím nikomu neříct. Ani u jednoho těhu jsem neměla nevolnosti, takže by se to dalo utajit.
Bohužel po asi 2 týdnech mého tajemství jsem začala mít silné bolesti v podbřišku, nejdřív jsem si myslela, že jsem jen moc nosila svou tehdy 2,5letou dcerku nebo se trochu prochladila. Ale odpoledne, když se manžel vrátil z práce, už jsem bolest nedokázala vydržet. Navíc jsem začala lehce krvácet. Myslela jsem, že potrácím a ta bolest je k tomu. Podobné krvácení jsem však zažila v začátcích třetího těhu, tak jsem byla na vážkách, co se děje. Léky jsem si brát kvůli těhu nechtěla, ale vydržela jsem jen ležet v klubíčku, manžel měl samozřejmě strach, co mi je, tak jsem šla s pravdou ven, že jsem těhu.
Okamžitě mě vezl do nemocnice, udělali vyšetření, test pozitivní, UZV vyšetření těhu moc neukázalo, dr. předpokládala, že je mladší, než si myslím a třeba ještě není vidět, tak mi vzali krev a nechali v nemocnici na kapačce. Ta mi pomohla od bolesti, ráno byly výsledky krve, hcg ukazovalo na těhu. Bolesti se podařilo rozehnat, tak mě propustili s tím, že kdyby něco přijet hned, jinak za dva dny na další krev, aby se vidělo, jestli hcg roste a UZV, jestli už je vidět.
Bohužel jsem se vrátila hned druhý den, opět obrovské bolesti, na UZV nic, krev byla až večer a hcg stouplo jen malinko. Takhle jsme byla v nemocnici asi 4 dny, neustále UZV a krev, na UZV vidět nebylo, hcg nestoupalo, jak mělo.
Byl konstatován potrat a podstoupila jsme revizi dělohy.
Poté další dva dny krev, hodnoty hcg pořád stejné, opět začaly bolesti. Musela jsem znovu pod narkózu a laparoskopicky se mi podívali dovnitř. V levém vejcovodu jsme měla už 2cm plůdek, těsně před prasknutím, bohužel jsem přišla i o ten vejcovod. 😒
Rekonvalescence probíhala v pohodě, ale občasné bolesti při MS na té levé straně mám stále.
Otěhotnět se mi už nedaří, i když od té doby se nechráním, zkoušíme do mých 40 let, pak toho necháme.
Mám podezření, že jsem vždy otěhotněla jen z levé strany, protože při laparoskopii mi rovnou zkontrolovali i pravou stranu a rozrušili tam srůsty, prý jsem to měla děsné (v dětství prodělaný slepák), takže tam asi těhu nikdy neproběhlo. A teď, když levou stranu nemám, tak už je asi těhu minulostí...
Ale já mám už tři děti, neberu to nijak tragicky, i když bych si mimčo ještě přála.
Ale vám ostatním přeji štěstíčko a úspěch, jste mladé, tělo to lépe zvládá... 🙂
@martinkamoj Ahoj, přečetla jsem si tvou zkušenost s mimoděložním těhu. Já mám také mimoděložní letos v Dubnu za sebou ☹ Snažili jsme se 2 roky, pak přišly // ohromná radost ... následovaly ob denní návštěvy u mé Dr., protože na UTZ pořád nic neviděla a HCG nestoupalo tak jak mělo ... Vzpomínám si, jak mi sama volala a řekla mi abych za ní do ordince hned přijela, že přišli další krevní výsledky a nelíbí se jí a ať si zabalím nějaké věci do nemocnice pro jistotu s sebou. V tu chvíly jsme se byli podívat na jeden baráček a tak jsme mastili domů, naházela jsem nějaké věci do tašky a jeli jsme k Dr....Ta na mě v ordinaci extra čekala (už měla po ordinační době) Vyšetřila mě a hned vypasala papíry do FN Plzeň. Ten den v FN na UTZ vyšetřil Dr. a na UTZ jsem poprvé viděla, kde je moje těhotenství - v pravém vejcovodu s bijícím srdíčkem 😒 Při laparoskopii zjičtěna příčina a to srůsty v malé pánvy. Ikdyž jsem nikdy před tím neměla žádné problémy ani žádné zákroky. - V nemocnici jsem byla 4 dny a doma jsem se dávala psychicky a fyzicky do kupy. Po pěti měsících jsem znova našla //, zase následovala radost, ale ... na začátku 7tt., jsem samovolně potratila.Začala jsem silně krvácet a bolest jako při MS, mastili jsme do KN v K.Varech - tam mi potvrdili, že to odchází a dal mi Dr. na výběr, buď že mě vyčistí a nebo že to necháme být a samo to odejde. Vybrala jsem druhou možnost. Dneska jsem 30DC a MS zatím stále nikde - testy jsou sněhobílé. V podbřišku mě sem tam nárazově pobolívá, tak čekám co s toho bude.
Jsou to šílené starosti, které nás ale musí posílit a jít dál a věřit, že se nám to podaří 🙂 Holt ne všechny máme ten dar, otěhotnět jen tak a úspěšně donosit maličké.
Držte se!
@lenikova Tak to mě taky mrzí ☹ No jo říkám pořád kdyby to bylo tak jednoduché, tak mám už dvě děti 🙂 Místo toho ani jedno.. A jen ránu na duši mi to dalo a touhu víc a víc chtít mimčo... Máš štěstí, že tě dr. aspoň hlídala.. Můj doktor to trošku zanedbal.. Spíš si myslel,že mám biochemický potrat... No a ono ejhle 10TT a mimi v pravé části naštěstí mám i vaječník, že bylo šikovně zachycené a nemuseli jej odebrat.. Tak držím pěstičky ať se tam něco najde :-* tfuj tfuj.. Děkujeme mnohokrát jistě se podělím, kdyby se to povedlo.. A budu doufat, že dáreček k narozeninám mít budeme v podobě dvou // 🙂
Ahojky všem. Měly jste všechny ms každý měsíc po odstranění vejcovodu??
Ahoj děvčata, procetla jsem tu různé diskuse, před nedávnem takouvou kdy UZ nejdřív prokáže tehu. Zacnu od začátku. Patřím k těm stastnejsim. Mám syna 15 z prvního manželství. V šestinedělí po porodu jsem prodělala laparoskopii slepaku. Zadne lazne a doma funguj.Kdosi me tenkrat upozornoval na srusty.V jeho 2 letech jsem se rozvedla. S dalším partnerem byla snaha o mimi asi rok a nic, vztah skončil. Když bylo synovi 6 našla jsem nynějšího manžela. Mimi jsme zkoušeli o dva roky později. Zadařilo se když mu bylo 9. V 8tt bohužel bez srdeční akce, revize dělohy. Pan doktor uklidňoval, ze to půjde. Za další 2 roky těhotná. Synovi bylo 11 narodil se kluk, dnes si říkám tak trochu zázrakem. Chtěli jsme ještě jedno k tomuhle malýmu, ale protože jsem si to neuměla představit hned. Snažili jsme se az v 1 a pul roce druhého syna. Dlouho nic, pan doktor už i nabízel vyšetření mě i manželovi, ale já vždy nechávala věcem volný průběh. Letos v srpnu jsme tomu dali rok a ze to necháme. Když už jsem se s tím začala smirovat, dve //. Prvně doktor řekl, ze je asi brzy a na UZ není vidět. Další týden už byl znepokojeny, udělal krev hCG, pozitivní 3600jednotek, za dva dny opět u něj a to me hnal už do špitálu s podezřením na mimoděložní. Při příjmu opět krev už 4990jednotek, UZ špatný,za děložní stěnou jakýsi 2cm úkaz. Odpoledne pod kudlu. Po narkoze v breku ještě mimo. Při velké vizite pan primář pronesl, máte 2 děti, spontánně otěhotnět už nemůžete, jeden z vejcovodů byl na cary, jedině ze zkumavky. Teprve operující lékař mi v klidu vysvětlil co našli, prý plna srůstu az k játrům, zřejmě prodelana chlamydiova infekce, jeden vejcovod úplně zkroucený skoro do ulity a v druhem to mimoděložní. Vzal oba, ten jeden by byl stejně nefunkční. Teď už jedině tedy IVF. Za par dni mi je 36. Závěr: Ohromný vděk za oba syny, u toho malého zřejmě trochu zázrakem, už v te době asi nebylo vše jak ma být. A rada ostatním, pokud to lze, nečekat na žádná vyšetření,a možná občas i příroda potřebuje pomoci, když to lze. Tak se nevzdavam a třeba i IVF zkusime. Důležité je asi umět přijímat věci tak jak jsou a myslet pozitivně...
Tak mně v nemocnici neřekli nic a moje doktorka mi řekla tak 6měsíců. Nicméně mi to přijde dlouhé, ale zkusím to vydržet...