redakce
Dnes v 09:38 Čtené 913x

“Mám za sebou něco podobného, ve 20. týdnu, porod živého miminka, které ale mělo vážnou vývojovou vadu, s největší pravděpodobností by se nedožilo porodu, a když náhodou ano, bylo by moc postižené. Strašně mě mrzí, kolika maminkám se tohle stane. Po fyzické stránce se to dá zvládnout, bolest přejde, horší už je hojení rány na duši, takže já jsem po tom neváhala vyhledat odborníka a nelituju. Popravdě mi tenkrát taky nikdo nevysvětlil, co mě čeká. A možná to bylo lepší, vědět toho míň. Ta injekce do dělohy probíhá stejně jako odběr plodové vody při amniocentéze, nebolí to, jen je to trochu nepříjemné. Někdo pak dostává anestezii, ale já ji neměla. Probíhá to pak jako normální porod vyvolaný injekcí nebo tabletou.”


Potrat je ukončení těhotenství v době před porodem. Dělí se na potrat spontánní, který vzniká sám od sebe. Druhou možností je od lékařů uměle vyvolaný potrat. Během zákroku dochází k umělé stimulaci dělohy, aby se stahovala a vypudila ze sebe plod. Po 12 týdnu těhotenství ho lze vykonat jen ze závažných zdravotních důvodů. Ty mohou být jak na straně maminky, tak i děťátka.

Důvodem jsou s životem neslučitelné vady

Nejčastěji se jedná o vrozené vývojové vady, které jsou buď neslučitelné se životem nebo jsou tak závažné, že by na ně miminko zemřelo krátce po porodu. U maminky za to nejčastěji může těžší infekce v průběhu těhotenství, vrozené anomálie dělohy, interní onemocnění nebo úrazy.

Jak vyvolávaný potrat probíhá popisuje v diskuzi jedna z maminek. “Já jsem byla na vyvolávaném potratu před dvěma měsíci. Mimčo mi umřelo v důsledku vrozených vývojových vad ve dvacátém týdnu. Napíšu tu jen postup ve zkratce, protože víc se mi to moc rozvádět nechce. Je pro mě hrozně těžké na to vzpomínat. První den, když mě přijali do nemocnice, mi zavedli na noc do čípku nějaké tyčinky, které přes noc nabobtnaly a roztáhly tak trochu porodní cesty. Ráno kolem osmé nás (měla jsem na pokoji kolegyni) zavolali na gynekologické oddělení. Tam proběhl ultrazvuk s odběrem vzorku plodové vody a zároveň s tím jsem tou stejnou napíchnutou jehlou dostala oxytocin na vyvolání stahů. Bolesti nastoupily velice rychle a byly cítit celý den docela intenzivně. Na pokoji mi potom kapaly celkem 3 další oxytocinové kapačky (maximální denní dávka) a spolu s tím ještě léky na tlumení bolesti. Pokud se to po těch 3 infuzích nerozjede, přes noc už se nic neděje a ráno se začíná znovu. V dobrém případě to může vyjít už po první dávce oxytocinu, někomu to mohou vyvolávat i tři dny.”

Jaké léky doktoři používají

Na vyvolání potratu se využívají tři hlavní druhy léků - dilapany, oxytocin a prostaglandiny. Buď se mohou využívat jednotlivě, ale daleko častěji se kombinují mezi sebou pro silnější účinek. Dilapany jsou látky z mořských řas, které se maminkám dávají do děložního čípku a mají vysokou schopnost nasávat vodu. Tím tedy zvětšují svůj objem a zcela nenásilně tak roztahují porodní cesty. Ideální je jejich aplikace na noc. Prostaglandiny jsou zase látky, které podporují děložní stahy a také přispívají k otevření porodních cest. Existují ve formě tablet nebo gelu, který se zavádí přímo do pochvy.

V druhé trimestru se může podávat ženám injekčně přímo do plodové vody. Oxytocin je pak dodávaný hlavně na podpoření efektu prostaglandinů. Někdy se léčba obohacuje o antibiotika, aby se předešlo komplikace infekce, která může být pro maminku velmi nebezpečná, až život ohrožující. Po zákroku se ženám dávají léky na zastavení laktace.

“Mně pak bolesti pokračovaly a stupňovaly se, kolem 1. hodiny ráno už jsem měla velmi silné stahy. Sestřička mě furt posílala do sprchy, že nejsem dost otevřená. Nakonec už jsem byla tak naštvaná a vyčerpaná, že jsem jí řekla, že už nemůžu a ať mi zavolá doktora. Že jsem už dva dny nejedla (nesmí se kvůli případné anestezii, kdyby to šlo rychle), celý den jsem nemohla usnout. Teď už vůbec neusnu, protože si v těch bolestech nedokážu představit strávit noc a jsem děsně vyčerpaná. No a doktor mi teda nechal píchnout asi nějakou silnou uklidňující kapačku, protože jsem tak max. do 10 minut usnula a spala až do rána.

Mezitím se tam vevnitř zřejmě všechno dokončilo, ráno pode mnou byla kaluž krve, sestřička přišla, dala pode mě nějakou mísu, já trošku zatlačila a ona to ze mě vytáhla. Kolegyni se podařilo porodit ten večer po mně, byla 25 týden a musela už tlačit úplně sama… Ale je to možná i o přístupu sestřičky, nevím. Porod jako takový je docela v pohodě, pořád je to ještě malý plod, takže to tlačení není tak kruté. Nikomu to nepřeji, ale asi to tak prostě mělo být,” pokračuje ve svém smutném vyprávění maminka.

Po samotném potratu je nutná ještě revize dutiny děložní, což je zákrok, který “pročistí” dělohu a porodní cesty, aby v ní nezůstaly žádné zbytky. Ty by se totiž mohly zanítit a způsobit tak mamince vážné komplikace, jako jsou infekce a možná krvácení. Vykonává se v celkové anestezii. U zákroku se odebírá materiál a ten se následně odesílá na histologické, případně genetické vyšetření.

Chci císařský řez!

Většinou se potrat nechá proběhnout přirozenou cestou, tedy skrz porodní cesty a pochvu. Proč lékaři “nutí” ženy si tímto procesem projít? Odpověď je jednoduchá. Většinou maminky, které tento zákrok podstupují, chtějí co nejdříve zase otěhotnět. Po přirozeném porodu to jde daleko dříve než po císařském řezu, u něj je doporučované čekat alespoň rok, než se jizvy kompletně zahojí a tělo bude na nové miminko připravené. Císařský řez je operace, nepřirozená pro tělo, s větším rizikem pro matku, vyžaduje si delší rekonvalescenci a také jizva po něm může vadit při dalším těhotenství. 

“Mám to taky za sebou. Ve 23. týdnu přišel můj gynekolog na hypoplazii pravého srdce, což je vrozená vývojová vada neslučitelná se životem a musela jsem jít na uměle vyvolaný potrat. V narkóze mi píchli do břicha injekci (tím umrtvili malou) a večer před tím mi dali do čípku tyčinky na roztažení. Pak se jen čekalo až přijdou kontrakce, to bylo myslím kolem 10. hod dopolední a porod trval asi 12 hodin, ale nevím to přesně. Mám to zastrčené hodně v podvědomí.

Chtěla jsem strašně moc císaře a nechápala jsem, proč si to musím protrpět. Dnes jsem za to vděčná, jen díky tomu jsem mohla relativně rychle otěhotnět. Epidurál jsem nedostala, i když jsem o něj žádala, takže jsem si to protrpěla celé a bylo to snad horší než normální porod. V hlavě jsem si nastavila, že až to budu mít za sebou bude jen a jen líp, věděla jsem, že musím spolupracovat a ten porod zvládnout, že mi nic jiného nezbývá. Malou jsem pak neviděla a teď toho hodně moc lituji. Nikdo mi to nenabídl a ten rituál rozloučení mi moc chybí. Teď je 15 měsíců po všem a já mám doma zdravého synka.”

Většinou mají maminky k dispozici epidurální anestezie a v některých porodnicích pak umožňují rozloučení pro maminku s dítětem. Velké procento maminek, které si prošlo tímto traumatickým zážitek se shoduje, že v tu chvíli pod vlivem šoku chtěly císařský řez, ale dnes jsou vděčné za to, že jim nebylo vyhověno, jelikož jim to dalo možnost relativně rychle znovu otěhotnět.

Co přijde po samotném zákroku?

Po zákroku žena může pár týdnu slabě krvácet z pochvy, krvácení připomíná slabší menstruaci. Během tohoto období, které trvá přibližně dva týdny, není vhodné, aby se žena koupala ve vaně (raději se sprchovala), nepoužívala tampony (spíše vložky) a vyhýbala se pohlavnímu styku. Do šesti týdnů by se měla dostavit běžná menstruace, pokud ne, je vhodné vyhledat lékaře. S celým zákrokem se spojuje velmi velká zátěž na psychiku ženy. Pro každou maminku, která si něčím takovým musela projít, je to neskutečná rána.

Žádná z žen, které si tímto prochází, by se neměly vinit, zapomínat na sebe samotné a své zdraví. Pokud si myslíte, že je to pro vás situace nezvladatelná, vyhledejte odbornou pomoc. Určitě není vhodné se stranit okolí, rodina a přátelé jsou tu pro vás. Jedna z maminek se svěřila v diskuzi, jak celou situaci prožívala: 

“Musela jsem těhotenství ukončit v 19. týdnu - vady miminka byly opravdu neslučitelné se životem. Dostala jsem epidurál a i když to celkem trvalo 24 hodin, než to celé skončilo, bolesti jsem skoro necítila. Tři dny jsem musela být v nemocnici, za dva týdny jsem potom šla na kontrolu ke gynekologovi. Chtěl mi nechat ještě neschopenku, ale pochopil, když jsem jim řekla, že nechci. Musela jsem mezi lidi, jinak by mi hráblo.”

Můžu znovu otěhotnět?

A jak je to s dalším těhotenstvím? Samozřejmě zákrok nijak neohrozí vaši plodnost a vy se i nadále můžete snažit s partnerem o miminko. Lékaři akorát doporučují, abyste počkala, než se vám zpravidelní cyklus, což může trvat přibližně šest měsíců. Také je velmi důležité, abyste byla v psychické pohodě. Takže pokud musíte jít nebo jste už prožila vyvolávaný potrat, nevěste hlavu. Šance, že se vám v budoucnu narodí zdravé miminko, je pořád velmi vysoká.

Čti celý článek
redakce
17. lis 2018 Čtené 238x

“Mému synovi ze zdravotních důvodů uvolňovali předkožku na urologii. Tehdy mu bylo 2-3 roky, už to ani nevím přesně. Prováděli to ambulantně v Praze na dětském oddělení urologické kliniky. Dali mu nějakou pastu jako lokální anestezii a po nějaké chvilce, provedli zákrok. Doma jsem ho musela mazat 2x denně mastičkou. Asi za 5-6 dní to bylo dobré. Manželovi taky museli dělat obřízku asi v 8 letech ze zdravotních důvodů. Je za ni rád. Moc mu to pomohlo, zbavil se potíží.”

“Manžel by chtěl malému obřízku nechat udělat, ale já se nedokážu rozhodnout,” svěřuje se se svou nejistotou maminka na Modrém koníkovi. Potíže s předkožkou a problematika obřízky se řeší snad na všech internetových diskuzích. Obřízka se vykonává nejčastěji ze zdravotních důvodů, u dospělých mužů i z důvodů hygienických a estetických. Někdy to maminky řeší u svých synů zbytečně brzy. Kdy je to tedy u malých novorozenců mužského pohlaví nezbytně nutné?

Vedou náboženské důvody

Obřízka (cirkumcize) je malý chirurgický zákrok, při kterém dochází k odstranění předkožky. To je kožní řasa, která na mužském penisu překrývá žalud. Mezi lékaři se rozlišuje obřezání celkové, kdy se odřízne celá předkožka, nebo jen částečné, u kterého dochází k odstranění pouze zúžené části.

Ve světě je nejrozšířenější obřezání mužů kvůli náboženským důvodům, dále kvůli sociálním poměrům (například obřízky v Africe, kde je to brané jako rituál) a výjimečně i nějaký muž chce obřízku sám od sebe, protože mu to přijde hygieničtější nebo estetičtější. Kolem žaludu překrytého předkožkou se totiž snáz drží kvasinky a bakterie, pokud tedy není dodržovaná dostatečná hygiena a péče. Způsobuje to pak problémy jak samotnému chlapci, tak v budoucnu i jeho partnerce.

Nespěchejte s rozhodnutím

U nás v České republice se nejčastěji vykonává ze zdravotních důvodů, hlavně kvůli fimóze. Fimóza je stav, kdy je předkožka natolik úzká, že nejde přes žalud přetáhnout. Ovšem velmi často je to uspěchaná diagnóza. Někteří lékaři jsou zastáncem názoru, že předkožka u chlapce by měla jít přetáhnout až okolo dvanáctého roku, někteří tvrdí, že klidně až po pubertě. K obřízce tedy může dojít v minimálním procentu případů, pokud se jako maminka neunáhlíte. Další důvod, který někdy bývá určený k obřízce, je parafimóza - předkožka přes žalud přetáhnout jde, ovšem je natolik úzká, že penis “škrtí” a tím ho vystavuje sníženému přívodu krve.

Někdy stačí jen mast

Lékaři se nejdříve snaží slepenou předkožku léčit pomocí kortikosteroidních mastí, které mají velmi velkou úspěšnost. Jedna z maminek nám v diskuzi popsala, jak to probíhalo u nich doma. “Mám syna, jsou mu tři a půl roku. Měl totálně přirostlou předkožku. Je vidět jen malá dírka na čůrání. Urologa jsem zavrhla a zkusila dát na tip od švagrové, nějakou mastičku, kterou prý napíše každý kožař i dětský lékař. Malý je z doktorů hotový, hrozně se jich bojí. Stačilo nám 7x namazat, opravdu jen 7x! A celá předkožka povolila. Naprosto bez problémů ji teď přetahujeme přes celého pinďu. Hrozně nám ta mastička pomohla, je to úplný zázrak. Jsou to ale slabé kortikoidy, které prý pro tělo nejsou úplně dobré. Naší doktorce jsem to řekla až teď na preventivní prohlídce a úplně v pohodě to vzala, že prý to byl dobrý nápad. Synovi jsme tak ušetřili trauma a ja jsem hrozně ráda, že nemusel trpět.”

Ani další z maminek neuspěchala rozhodnutí, poctivě mazala mastičkou a teď je za to šťastná. “Taky jsem z toho měla strach, protože měl jenom malinkatou dírečku a nechtěla jsem to nechávat na později. Doktorka nám předepsala mastičku a po ní se předkožka krásně uvolnila. Několikrát se nám to povedlo, první den teda nechtěl moc čůrat, ale dneska už v pohodě přetahujeme při koupání a jde to čím dál líp.”

Pokud nezaberou masti, dalším krokem je tzv. koglutinace, tedy případ, kdy je předkožka s žaludem pouze slepena. Lékaři se snaží rozšířit ústí předkožky a dva kožní listy od sebe “odlepit”, aby šly volně přetáhnout jeden přes druhý. Až po té, co i tento pokus selže a nepomůže, se přistupuje k obřízce.

Jak zákrok probíhá

Samotný zákrok trvá přibližně 20 minut a provádí se buď skalpelem nebo speciálními nůžkami. Rána se hojí několik týdnů a stehy potom většinou samy vypadají. Během prvních dnů je penis oteklý a trochu bolestivý, na kontakt se spodním prádlem přecitlivělý. Do dvou týdnů by měly všechny pooperační nepříjemnosti odeznít.

“Mému synkovi obřízku dělali, když mu bylo 8 dní a měl jen lokální umrtvení. Ona je v tomhle věku předkožka ještě tenká, tak se to dá zvládnout. Celá akce trvala cca 3 minuty, odřízlo se a hotovo. Pak mu pinďu obvázali takovým dezinfekčním obvazem a musela jsem mu při každém přebalování ranku natírat nějakou mastičkou. Asi tak za 4 dny jsme mu ten obvaz sundali a bylo to. Pak jsme mu to ještě mazali a koupali jsme ho až po dvou týdnech. Ty první dny jsem musela sledovat, jestli dobře čůrá, protože tam hrozí nebezpečí ucpání nějakého močového kanálku. Malý to zvládal dobře, ani neplakal a ani nebyl podrážděný (občas se to prý stává, že to ty chlapečky pálí a je jim to nepříjemné),” popisuje maminka chlapečka, kterého obřezali pár dní po narození.

Sníží se riziko nádorů?

Zajímejte se i o nemoc zvanou lichen sclerosus, známou také pod označením balantitis sclerotica obliterans. Jedná se o chronický zánět kůže, který způsobuje ztrátu elasticity předkožky, takže jde pak obtížně přetáhnout. Jak nemoc postupuje, může být pohyb předkožky zcela nemožný. Ani v tomto případě však není řešení obřízkou na prvním místě. Opět se jako první podávají kortikosteroidní masti, které většinou zaberou a onemocnění ustoupí. Tato nemoc se ráda často vrací, takže to je hlavní důvod, kvůli kterému pak lékaři k samotné operaci přistupují. Možná se někde dočtete, že obřízka snižuje procento nádorů mužského genitálu. Nádory penisu někdy totiž vznikají “v terénu” neléčeného balantitis xerotica obliterans a když se nechají obřezat, rizika se zbaví. Bohužel, obřízka není výhrou a nádor může vzniknout tak jako tak.

Pozor na období dospívání

Kdy je nejlepší k obřízce přistoupit? Spodní hranice není nijak vymezená. Například mezi Židy se obřezávají miminka už v 8 dnu života! Lékaři tvrdí, že čím je chlapec mladší, tím menší je riziko komplikací. U novorozenců se udává 0,5% pravděpodobnost komplikací, u desetiletých až 10%. Ani horní hranice nemá přesné číslo, jen se doporučuje vyhnout období puberty, jelikož je to pro dospívající chlapce hodně velký zásah do jejich psychiky a vývoje.

Například v Africe probíhá obřízka bez anestezie a často i bez dezinfekce a různých bezpečnostních opatření. My tady u nás máme to štěstí, že zdravotnictví je na velmi vysoké úrovni. Zákrok u nás vykonávají urologové nebo plastičtí chirurgové. Obřízku lze vykonat jak v celkové, tak v lokální anestezii. Každá s sebou nese určité výhody i nevýhody.

“My máme taky obřezaného syna a nic to nebylo, jenom ho to teda potom dost bolelo... U nás byly vážné zdravotní důvody, jinak bych mu to teda nikdy nenechala,” vypraví maminka v diskuzi.

Je lepší lokální nebo celková anestezie?

Daleko častěji se výkon provádí pouze v lokální anestezii. U té je hlavní výhodou menší zátěž na organismus, než je anestezie celková a také po ní není nutná hospitalizace. Pacient může do hodiny od provedení obřízky opustit nemocnici. Nevýhody jsou hodně subjektivní, někomu může být nepříjemná aplikace samotné anestetické látky přímo do genitálu, někomu může vadit být celou operaci při vědomí. Celková anestezie tedy má výhody i nevýhody přesně opačné, sice pacient nic necítí a žádné nepříjemné pocity ho netrápí, za to je pro tělo daleko větší zátěž podstoupit celkové uspání. S tím se pojí i pocity nevolnosti po vyprchání narkózy a je nutné pár dní zůstat v nemocnici.

Rizika jsou minimální

Předkožka je nejcitlivější částí penisu, proto jako jedna z nevýhod po zákroku je snížení pohodlí života, jelikož je penis trvale vystavován vnější stimulaci. To pak vede k zesílení kůže na samotném žaludu, takže chlapec, později muž, může být ošizený o intenzitu vnímání. Do budoucna pak může trvat delší dobu, než muž vyvrcholí. Také někdy může dojít k znetvoření nebo vzniku srůstů, toto riziko je ovšem velmi nízké.

Každý zákrok má své komplikace, rizika obřízky jsou minimální. Pokud to vyžadují zdravotní důvody, obřízka je dokonce doporučená. Jen si dejte pozor, abyste své rozhodnutí neuspěchali a opravdu není jiná varianta, jak svému synovi pomoci. Někdy stačí jen kortikosteroidová mast a trénink. Dobře se poraďte s pediatrem, který vás případně odkáže na specialisty. Bez dostatečných zdravotních důvodů se jedná o zbytečný zákrok, ovšem záleží na vaší víře a sociálních poměrech.

Čti celý článek
redakce
16. lis 2018 Čtené 1444x

Pokud jste rodila císařským řezem nebo víte, že tak budete muset porodit svoje miminko, určitě vás zajímá, jak se potom o vaše tělo starat. Císařský řez není jen jizva, která vám po porodu zůstane, ale také spoustu porušených svalů v oblasti břicha a pánevního dna. 

Bezprostředně po porodu císařským řezem bude každý pohyb bolestivý. Nevzdávejte se, snažte se rozpohybovat a v prvních dnech se dobře starejte nejen o miminko, ale i o vaši jizvu.

Císařský řez automaticky neznamená valící se lavinu problémů, které po takovém porodu můžete mít, je ale dobré jim předcházet - správnou péčí o jizvu, správnou manipulací s miminkem tak, abyste správně zatěžovala svaly v oblasti břicha a zad a také možným cvičením, které hojení podpoří.

První dny - nenechte se zastrašit bolestí 

V případě bolestivosti operovaného místa se nebojte užívat léky proti bolesti - takové, které se nevstřebávají do mateřského mléka, jako je Paralen, Ibalgin nebo Diclofenac. Není čas hrát si na hrdiny - úlevou od bolesti zabráníte větší únavě, podráždění, budete mít větší prostor na kochání se vaší novou láskou. Dalším problémem, které bolest přináší je, že se budete jejím vlivem různě hrbit a vyhýbat pohybu a to vám z dlouhodobého hlediska nepomůže. Jednak si zaděláte na zablokování nějaké části páteře a také se nenaučíte včas pohodlně zvedat z postele, uléhat do ní a nosit miminko tak, aby to bylo bezpečné a nebolestivé. Pokud se to budete učit se silnými bolestmi, uděláte jen polovinu práce.

Samotnou jizvu je pak třeba dobře větrat, nezakrývat ji vysokými kalhotkami celý den nebo lemem kalhotek nebo kalhot. Pokud vám vyhovují síťované poporodní kalhotky, klidně je noste i po návratu domů z porodnice - jizva bude hezky dýchat a nebude úplně zakrytá látkou. Navlečte se do šatů či dlouhých trik a pokud se musíte obléknout do chladnějších dní, noste prádlo s vysokým pasem, které jizvu nebude dráždit. Od prvního dne jí omývejte a můžete ihned začít jemně masírovat, aby vám v ní nevznikly srůsty. V prvních dnech můžete na noc používat dezinfekci nebo obklady ze silného odvaru řepíku lékařského. Oba prostředky zabraňují zanícení rány a urychlují hojení. Oba prostředky také  barví, opatrně na oblečení a okolí, kde budete hojící prostředky aplikovat.

Masírování jizvy a její zasychání si pak můžete ulehčit za pomocí krému nebo masti. Ideálním prostředkem je třeba kokosový olej nebo obyčejné nesolené sádlo. Začít můžete hned po vyndání stehů.

Naučte se pohybovat tak, aby vás to nebolelo

V okamžiku, kdy budete poprvé vstávat z postele po císařském řezu, si určitě budete myslet, že tohle už nikdy nerozchodíte. Bolestivost se u každé ženy liší, nelze ji však popřít a je třeba s ní správně bojovat. Pohyb po porodu je žádoucí, krátké procházky, samostatné oblékání a jídlo u stolu patří mezi věci, které se pro vlastní dobro naučte ještě v porodnici.

Vstávání z postele provádějte přes bok ihned do stoje - jistě si všimnete, že realizovat to jinak je téměř nemožné. Sesuňte nohy dolů z lůžka, opřete se o loket a dlaň a za pomocí opření se o ruce vstaňte.

Pokud trpíte kašlem nebo rýmou, okamžitě ji začněte léčit - zatěžování už tak bolestivých svalů bude nejen nepříjemné, ale zvýšený nitrobřišní tlak může jizvu poškodit. Ze stejného důvodu je nutné ihned řešit zácpu, kterou můžete po porodu trpět. Při snažení se o velkou potřebu netlačte do břicha, můžete si ublížit. Rozehnat zácpu můžete zkusit nejprve dávkováním hořčíku nebo železa, případně vám lékař nebo lékárník poradí vhodnou léčbu.

I po porodu císařským řezem platí, že dodržovat sexuální abstinenci je dobré po celé šestinedělí, zejména z důvodu infekce. Ze začátku vám jistě přijde, že sex je absolutně nemožný, neobávejte se ale zbytečně dopředu, bolestivost a vaše pohyblivost bude lepší každým dnem.

Stále nezapomínejte jizvu masírovat - můžete použít jakoukoli techniku, která je vám příjemná - odtahováním dvěma prsty směrem od jizvy, kroužení, mírná tlaková masáž. Na pomoc si teď po zahojení rány můžete vzít jakýkoli mastnější krém.

Tlaková masáž spočívá v tisknutí jednoho body jizvy po dobu asi 20 sekund, dokud nevybledne. Poté místo uvolněte a vyčkejte několik sekund, než se znovu zcela prokrví. Postupujte takto po celé délce jizvy. Taková tlaková masáž vrátí citlivost zpět do operovaného místa. Netlačte, masírujte jen tak dlouho a tu část jizvy, kde je vám to příjemné. Pokud se masáže provádějí pravidelně a správně, jsou velmi efektivní.

Během prvních týdnů po porodu se ve volných chvílích aktivně věnujte své jizvě a svalům pánevního dna. Časová investice se vám vyplatí menší bolestivostí, zabránit můžete i mnoha potížím s močením, bolestí břicha ale i zad 

První měsíce po císařském řezu: Opatrně posilujte pánevní dno 

Obecně lékaři nedoporučují alespoň v prvních třech měsících po porodu císařským řezem příliš zatěžovat břišní svaly. Nenoste žádné těžké věci, všechno, co potřebujete zvednout ze země, zvedejte z podřepu - zatížíte při tom více svalů, než jen ty břišní, které potřebujete zatím šetřit.

Začít ale můžete s posilováním pánevního dna, vaše tělo se vám za to bohatě odmění. Lehkým a pravidelným cvičením můžete předejít potížím s močovým měchýřem, neuspokojivým sexuálním životem v důsledku povolení svalů v pánevním dnu ale také bolestem břicha a zad. Začněte velmi zlehka - jako první cvičební lekce můžete zařadit nenáročné ale velmi účinné posilování pánevního dna, které můžete dělat klidně vleže nebo při chození s kočárkem.

Veškerý vtip spočívá v zatínání a uvolňování svalstva pánevního dna, které nikdo jiný kromě vás nezaznamená, takže ho můžete dělat kdykoli a kdekoli. Pokud si nejste jista, zda to děláte správně, první lekci si můžete zkusit při čůrání na záchodě. Svaly pánevního dna jsou přesně ty, které způsobí, že dokážete zastavit proud moči během konání malé potřeby. Později, až budete trénovat na gauči, při kojení nebo během procházky, si pro ulehčení můžete pomáhat vizualizací - představujte si, jak směrem od vaginy dovnitř do břicha vtahujete nějaký předmět či veškerou sílu, postupujte až do úrovně nad pupík a zase postupně povolte. I takto lehké a nenápadné cvičení je pro začátek velmi užitečné. Nezapomeňte u toho zhluboka a plně dýchat.

Jak procvičovat pánevní dno vleže?

Cvičení započínejte lehkou relaxací, která vám pomůže si svaly lépe uvědomit:

  • Lehněte si na záda, nohy pokrčte v kolenou a ruce položte na podbřišek
  • Nadechujte se a vnímejte mírné zvedání hrudníku a břicha až do rukou na podbřišku.
  • Jako pomoc můžete využít vizualizaci vtahování předmětu či rozevírání květiny uvnitř sebe. Relaxaci provádějte alespoň tři minuty, dokud si zcela neuvědomíte všechny svaly a polohu svého těla.

Poté můžete přejít k samotnému cvičení: 

  • Lehněte si na záda a nohy pokrčte v kolenou.
  • Nahmatejte si postupně stydkou kost, kostrč a sedací hrboly. Mezi těmito body se rozkládá pánevní dno.
  • Nyní nechte ruce volně podél těla nebo je položte dlaněmi na břicho. Úplně se uvolněte, zavřete oči, pravidelně dýchejte a začněte se seznamovat s vaším pánevním dnem.  
  • Nejprve si uvědomte oblast hráze a svěrače a zkuste je lehounce aktivovat – vtáhnout do sebe - zde si můžete představit onen předmět, který vtahujete dovnitř těla.  
  • Zkuste lehce tahem přiblížit sedací hrboly k sobě (zevnitř), nesmíte ale stahovat hýždě ani stehna- to se zdá zpočátku těžké, tréninkem toho ale za chvíli docílíte.
  • Kostrč a stydkou kost zkuste přibližovat k sobě a jakoby lehce vtahovat dovnitř do sebe a zavírat ze všech směrů jako květinu uvnitř sebe.
  • Pánevní dno aktivujte s výdechem, postupně by se vám mělo podařit, aby pracovalo nezávisle na dýchání a vydrželo protitlak nádechu.

Pánevní dno aktivujeme během dne. Ideálně při všem, co děláme (vsedě, ve stoji, při chůzi).

Jak na aktivaci svalů pánevního dna vsedě?

Toto cvičení můžete provozovat kdykoli si vzpomenete, je nenápadné, ale velmi účinné.

  • Vždy si nejprve uvědomte, zda sedíte dobře.
  • Seďte vždy na sedacích hrbolech, cítíte, že nejdete ani moc dopředu nebo dozadu.
  • Seďte uprostřed – vnímejte sedací hrboly a cvičte stejně, jako vleže na zádech.
  • Jak na aktivaci svalů pánevního dna za jakékoliv situace ve stoje?
  • Několikrát denně si můžete zacvičit - při čekání na ohřev jídla v mikrovlnce, při čekání na poslední minutky před dopráním pračky atd.
  • Utvořte mírný stoj rozkročný – nohy na šířku pánve, špičky směřují rovně (ani ven, ani dovnitř).  
  • Uvědomte si tříbodovou oporu nohou– střed paty a palcový + malíkový kloub jsou na zemi.  
  • Mírně pokrčte kolena, aby vám byl postoj pohodlný.  
  • Aktivujte vnitřní vrstvu svalů - položíte-li si ruko na břicho, cítíte, jak se vám zplošťuje.
  • Ruce nechte volně viset podél podél těla.  
  • Nevtahujte břicho ani pupík dovnitř - to už nejsou svaly pánevního dna.
  • Uvolněte hrudník, ramena, lopatky a mírně táhněte dolů.  
  • Bradu mírně zasuňte směrem dozadu (jakoby do dvojité brady).
  • Celkově se napřimte, představte si třeba, že vaším tělem prochází provázek a vás jakoby někdo tahal v oblasti temene hlavy směrem vzhůru.  
  • Svaly jsou v rovnováze a vy pravidelně dýcháte - při plném dechu se vám zvedá hrudník v oblasti klíčních kostí, hrudníku i břicha.

Pokud jste si představovala, že se hned po šestinedělí začnete intenzivním cvičením vracet do formy, od této vize upusťte a dopřejte si čas alespoň tři měsíce po porodu. Nepřetěžujte se, nejděte naplno do nějaké tréninkové sestavy. Naslouchejte svému tělu a vyčkejte, až odezní bolest kolem jizvy a v břiše. Po třech měsících od narození vašeho miminka už si můžete přidávat zátěž a pomalu najet do všech fyzických aktivit, které jste dřív běžně dělala.

Po uplynutí této doby můžete i přidávat v tempu posilování pánevního dna. Cviky, které je dobré dělat, najdete na youtube nebo se podívejte ve vašem okolí, zda nenajdete nějaké skupinové cvičení pro maminky. Cvičila byste s odborným dohledem a navíc byste se seznámila s dalšími maminkami, se kterými můžete sdílet svoje potíže a radosti s miminkem a mateřstvím.

Pokud cvičení zrovna nemusíte, snažte se alespoň jednou denně přemoci a najít si čas. Skvělou pomůckou je aktivování pánevního dna kdykoli budete na něco čekat - na přechodu pro chodce, na ohřátí jídla v mikrovlnce a podobně. Nebudete mít čas že nestíháte a zároveň děláte velké kroky k zahojení bolesti a lepšímu tělu 

Co dělat, když bolest po operaci neustupuje ani po třech měsících?

Pokud stále, i po několika měsících od narození vašeho miminka, cítíte místo operace nebo dokonce trpíte silnějšími bolestmi, nechte se vyšetřit. Nejprve se svěřte vašemu gynekologovi, který vám doporučí další vyšetření, která by příčinu bolestivosti mohla odhalit. Mezi taková vyšetření bude nejspíše patřit vyšetření ultrazvukem jak u vašeho gynekologa, tak i ve specializované ordinaci na sonografii. Lékaři budou hledat srůsty, špatné uložení orgánu po operaci nebo zatvrdliny okolo jizvy.

Pokud se nepodaří odhalit příčinu, zvažte, zda nevyužít služeb fyzioterapeuta, který by vám s bolestí v oblasti břicha nebo zad mohl pomoci. Fyzioterapie hrazené pojišťovnou vám může předepsat váš obvodní lékař nebo gynekolog, nebo můžete vyhledat fyzioterapeuta soukromého. Existují i terapeuté, kteří se zaměřují přímo na gynekologickou fyzioterapii a kteří mají s léčením těla po císařskému řezu mnoho zkušeností.

Půl roku po císaři - vracejte se pomalu do starých kolejí a můžete zapojovat celé tělo

Bolestivost a potíže spojené s vykonáním tak velké břišní operace, jako je císařský řez, může trvat i třeba dva roky od porodu. Zatěžujte se proto jen tak, jak je vám to příjemné. Pro regeneraci můžete zkusit cvičit jógu, začít můžete například jen s dechovými cvičení, které jsou pro cvičení pánevního dna ale i pro celkové zdraví našeho těla velmi prospěšné. Stále můžete jizvu masírovat a kontrolovat tak, která místa jsou nebo nejsou citlivá nebo bolestivá.

V případě problémů s jizvou nebo břichem vždy problém konzultujte jak s gynekologem, tak případně s fyzioterapeutem. Potíže po císařskému řezu nepodceňujte ani neodkládejte - čím delší doba po operaci a narození vašeho miminka uplyne, tím hůře se napáchané škody budou uzdravovat.

Pokud bolestivost jizvy a břicha zůstane neobjasněná i po řadě vyšetření, zamyslete se nad tím, zda vaše potíže se zhojením rány nesouvisí s psychikou. Některé ženy po porodu císařský řezem cítí zklamání či selhání, že neprožily přirozený porod a psychická bolest u nich přerůstá v bolest fyzickou, která se nejčastěji ozve právě v oblasti břicha, jizvy nebo hráze. Souvislost s nárůstem počtu císařských řezů má tato psychická reakce své pojmenování - říkáme mu syndrom ukradeného porodu. Přečíst si o něm můžete více v článku Ukradli mi porod aneb syndrom ukradeného porodu a v diskuzi se můžete spojit s mnoha ženami, které měly podobné potíže jako vy.

Zdroj:

nemcb.cz

umeni-fyzioterapie.cz

Čti celý článek
redakce
15. lis 2018 Čtené 31726x

Takzvané adoptivní kojení, kdy se adoptivní maminka dokáže rozkojit a časem plně kojit adoptované miminko, je metoda, která přináší silné příběhy žen. Tyto ženy nemohly mít vlastní děti, ale udělaly maximum pro to, aby svým adoptovaným dětem navodily potřebný pocit souznění mezi maminkou a děťátkem.

Adoptivní kojení je dlouhý proces vyžadující odhodlání, trpělivost a vůli. Adoptivní kojení je nejen o krmení miminka, ale hlavně o předávání lásky mezi maminkou a dítětem.

Každá maminka, která kojila své dítě ví, že kojení může dát pěkně zabrat a ne vždy je laktace samozřejmá a jednoduchá. Maminkám, které se peripetiemi začátků kojení prošly, nebo se na kojení chystají, může být podporou příběh o kojení, které se podařilo uskutečnit i bez porodu miminka.

Adoptivní kojení - zázrak či přirozená ženská schopnost?

Moderní doba a s ní zdokonalující se vědecké prostředky nám umožňují v případě neplodnosti počít miminko s pomocí asistované reprodukce. Ne všem však tyto bezesporu zázračné vynálezy pokročilé vědy pomohou. Díky pokrokům v legislativě máme dnes možnost adopce a využití náhradní matky, která naše miminko odnosí a porodí.

Adoptivní kojení má však kořeny mnohem hlouběji v historii lidského žití. Nejen z vyprávění našich prababiček ale i z literatury i filmu můžeme znát příběhy, kdy ještě existovaly takzvané kojné. Ty kojily děti žen, které zastávaly vyšší funkce či musely pracovat tak, že pravidelné kojení jejich miminek se s jejich tempem neslučovalo. V neposlední řadě jsou tu příběhy miminek, jejichž maminky zemřely u porodu nebo v následcích komplikací během něj. A protože neexistovala umělá výživa, kojení miminek se ujímala žena, která zrovna kojila, nebo byla schopna si laktaci navodit.

Ke kojení se využívaly porodní báby, které znaly účinky bylin a uměly si laktaci navodit. Určitě ale také sama znáte nějakou ženu, pro kterou je kojení takovým samospouštěcím, samozřejmým mechanismem - dáte jí do náruče plačící dítě a laktace se jí okamžitě spustí. Díky těmto znalostem a schopnostem tak přežilo mnoho dětí, jejichž maminky je z nějakého důvodu opustily.

Pokud se pak vrátíme zpět k problému s početím a využitím adopce či náhradního mateřství, docházíme zpět k našim schopnostem - kojit adoptované či náhradní matkou porozené miminko se může pokusit každá maminka, která po tom touží. Kojení bez porodu je disciplína, ke které je třeba přistupovat komplexně.

Moderní medicína zná mnoho mechanismů, jak kojení podpořit. Známe léky, které laktaci podporují i zastavují. Stále ještě mnohdy při potížích s kojením saháme po moudrosti přírody a znalostí a zkušeností žen, které si řešení nesnází s laktací předávají celá desetiletí.

Adoptivní kojení je spojení všech přístupů a metod, které nyní známe

Samotný počátek snažení se o laktaci začíná již v době čekání na miminko. V tomto případě má výhodu maminka, která čeká na miminko, která jí porodí náhradní matka. Ví, kolik má času, ví, za jak dlouho se se svým miminkem setká a má dostatek času se připravit. Ženy, které čekají na miminko prostřednictvím požádání o adopci jsou v těchto případech limitovanější, protože telefon oznamující, že pro ně bylo nalezeno miminko k adopci, může přijít za týden ale i za několik let.

Začátek snažení se o laktaci je hlavně o rozhodnutí. Metoda je náročná nejen časově, ale i psychicky. Celý proces vyžaduje píli, trpělivost a odhodlání, spojené s vírou, že to maminka dokáže. O adoptivním kojení existuje několik publikací, které ho popisují, včetně ověřených metod a postupů.

Mezi hlavní prostředky, jak laktace dosáhnout, je pak masírování prsou, stimulace za pomocí odsávaček a užívání bylinných prostředků, které laktaci navozují, jako je například jestřabina lékařská nebo takzvané řecké seno. Ve spolupráci s gynekologem lze snažení doplnit i léky, které tvorbu mléka stimulují. Maminky, které se o laktaci před adopcí jejich miminka snaží, obvykle zkouší všechny metody a způsoby a vybírají si ty, které jim nejvíce vyhovují. Není dán přesný postup a stejně tak jako při samostatném starání se o miminko, i zde je nejlepší čas a prostor na to, aby každá maminka naslouchala hlavně svému srdci a tělu.

Kojení čerstvého miminka bez porodu

Laktaci se v případě úspěchu podaří navodit už předtím, než se maminka setká se svým miminkem. V závislosti na okolnostech a času, které předchází setkání adoptivní maminky a jejího miminka, je obvykle novorozené dítě zpočátku krmeno umělou výživou. Kojení v tomto případě rozhodně neznamená jen důležitost správné výživy, ale hlavně navození pocitu sounáležitosti, bezpečí a mateřské lásky, kterou miminko potřebuje. Zvláště děti adoptované, jejichž maminka si je nemohla nechat a proto je svěřila adoptivním rodičům, potřebují dostatek lásky a náručí maminky.

Edita kojila své miminko, které nemohla porodit

Mezi mnoha ženami, které zvládly adoptivní kojení, je i Edita. Její bolestivý příběh o nemožnosti počít vlastní dítě má krásný konec.

Edita se svým manželem měla několik potíží, které ani moderní věda nedokáže vyřešit. Jediným řešením pro ní byla adopce či získání náhradní matky, které by jí dítě odnosila.

Roli náhradní matky se nabídla její blízká kamarádka Eva, se kterou se znala již od dětství. Z Editina vajíčka a spermií jejího manžela hned po prvním pokusu vznikl nový život.

“O věcech v mé hlavě, o rozhovorech, které jsme doma vedli, o bezesných nocích, které předcházely rozhodnutí, zda Evinu nabídku přijmeme, ani mluvit nemohu. Je to věc, kterou jsem zatím nedokázala zpracovat. Až asi tři měsíce před narozením Emmy jsem to přestala vnímat rozporuplně - byla v tom úleva, ale i bolest. Když jsem úplně náhodou narazila na článek o kojení bez porodu, celá ta cesta k vysněnému miminku najednou dostala nový rozměr. Představa, že bych ji mohla sama kojit, mi dala strašnou energii.”

Edita za pomoci internetu a knihy o adoptivním kojení, kterou sehnala v USA, zkoušela všechny prostředky, které by jí pomohly přivodit laktaci. Hledala cesty, které by jí umožnily dát svému miminku maximum a zároveň, jak sama říká, využít zbytky mateřských schopností, které její tělo umožňovalo.

“Dva měsíce před termínem porodu jsem zaznamenala prvních pár kapek mléka. Používala jsem byliny a intenzivní odsávání, chemických léků jsem se bála, měly mnoho vedlejších účinků a já jsem si nechtěla přerušit ten pocit, že se to děje přirozeně. Měsíc před narozením Emmičky jsem už jen několikrát denně odsávala a užívala jen jednu bylinku z těch několika, které jsem zkoušela. Dosáhla jsem tak pravidelného odsání malého množství mléka, které jsem si ukládala do mrazáku. Byla jsem nadšená, natěšená, a cítila jsem, jak jsem tím vyřešila bolest, kterou jsem v sobě nosila kvůli tomu, že jsem nemohla otěhotnět a sama dítě porodit. Byl to takový můj očistný proces. Bylo to pro mne, jako kdybych měla nějakou superschopnost a psychicky mi to strašně pomohlo. Zároveň jsem cítila úlevu v tom, že proces sbližování s miminkem, který bude složitější, protože nebudu nadopovaná porodními hormony, bude kojením podpořeno.”

Setkání miminka a adoptivní maminky je vrcholné zakončení příprav - teď, když už budou spolu, je podpora laktace mnohem jednodušší a přirozenější a z bonusů, které kojení přináší, lze okamžitě čerpat

Po narození miminka přichází ta nejkrásnější a nejjednodušší část celého procesu

Po narození miminka a jeho předání adoptivní mamince přichází pro ženu, která se o rozjetí laktace tak snažila, ta nejkrásnější část kojícího příběhu. Emoce a hormony, které v ženě, ačkoli sama neporodila, naplno propuknou, kojení velmi usnadní.

“Jakmile mi položili Emmu k prsu, okamžitě se přisála. Byl to neskutečný zážitek a úleva. Laktace se v tu chvíli rozjela naplno. Měla jsem mléka dostatek, ani jsem nepotřebovala pomoc sester. Měla jsem připravený suplementor (speciální pomůcka, která se skládá ze savičky a dvou tenkých cévek - miminko pije zároveň z bradavky a zároveň z cévky, která vede podél matčina prsu k bradavce. Na rozdíl od kojeneckých lahví nekazí techniku kojení a zároveň stimuluje dvorce k produkci dalšího mléka) ale nakonec jsem ho nemusela používat. Šlo mi to naprosto přirozeně. První krize přišla asi až ve třech měsících života Emmičky, kdy mi došly zásoby zmraženého mléka, které jsem si schovávala. Někdy jsem musela dokrmovat umělým mlékem, ale minimálně. Pomáhala mi knížka 'Proč africké děti nepláčou', měla jsem dceru u prsa vlastně pořád. Dnes je jí rok a půl a stále kojím,” dodává Edita. 

Kojení, zvláště adoptivních dětí, není jen potrava na míru

Možná si pokládáte otázku, proč vynaložit tolik energie na kojení miminka, když lze zakoupit kvalitní umělou výživu v každém obchodě. Kojení dá miminku všechny látky, které potřebuje, a je nepopíratelně nejideálnější výživou dětí minimálně v prvním půlroce jejich života. Adoptivní kojení je ale především záležitost zejména citová. Zatímco těhotenství dává matce a dítěti dostatečný čas a prostor na to, aby si vybudovali vztah, adopce přichází z hodiny na hodinu.

Kojení dopřává miminku pocit, že je v bezpečí. Hormony, které laktace vytváří, jsou hormony lásky, klidu, sounáležitosti. Zejména miminka adoptovaná tyto pocity potřebují a kojení takových miminek je nejlepší metoda, jak jim vytvořit domov, rodinu, pocit, že jsou v pořádku. Důležitým doplňkem je pak pokládání miminka na holé tělo, takzvaně “skin to skin” - takový kontakt je pro vztah zázračnou medicínou, zároveň také kojení stimuluje. Dalším dobrým zdrojem citů mezi maminkou a dítětem může být nošení v šátku či společné spaní.

Intimita, která se pak mezi maminkou a miminkem vytváří, je základ celého jejich vztahu.

Zdroj:

laktacniliga.cz 

dumrodin.cz

Čti celý článek
redakce
14. lis 2018 Čtené 1404x

Cukrovka, onemocnění odborně nazývané diabetes mellitus, byla vždy obecně pokládána za nemoc starých nebo obézních lidí, kteří onemocněli v důsledku špatné životosprávy. Takto onemocnět či si cukrovku vypěstovat lze v případě takzvaného druhého typu diabetu. Diabetes prvního typu, kterým onemocňují i děti, a to čím dál mladšího věku, vzniká jako chyba autoimunitního systému – nehraje zde roli ani štíhlost, ani výživa dítěte, ani to, jak moc má rádo sladké.

Pro správné zvládání nemoci je však vedle píchání inzulinu nutné zavést také pravidelný jídelní režim s přesně vyváženými živinami, které budou hladinu cukru v krvi vašeho dítěte udržovat, a tím pomohou regulovat krevní cukr.

Na datum 14. listopadu byl stanoven Mezinárodní den diabetu, při kterém se diabetici spojují, vyjadřují si podporu v boji se svým onemocněním a onemocnění se dostává takové pozornosti, která pomůže desítkám lidí se stanovením včasné diagnózy.

Pro maminky, jejichž děti onemocněly cukrovkou, je podpora a výměna zkušeností obzvláště potřebná. Život s dítětem, kterému je třeba udržovat hladinu inzulinu, je totiž náročný nejen na čas, ale hlavně na emoce maminek i dětí. Děti nemocné diabetem prvního typu si musí zvyknout na pravidelný režim ve výživě, ale i na píchání injekcí inzulinu, který je nutné podávat i několikrát denně.

Proč děti onemocnění diabetem?

Dětí s cukrovkou nejen že stále přibývá, ale navíc postihuje čím dál mladší děti – předškoláky, batolata, ale často už i kojence, což je nejvíce alarmující zprávou pro lékaře, kteří se tímto onemocněním zabývají.

Naprostá většina těchto dětí trpí cukrovkou prvního typu. Ta nemá nic společného s výživou ani s tělesnou dispozicí či množstvím konzumovaného cukru, na rozdíl od diabetu druhého typu, kterým lidé onemocnění nejčastěji až ve starším věku či v důsledku dlouhodobé špatné životosprávy a s tím související obezity.

Podstata nemoci tkví v imunitním systému. Tělo nemocného přestane ve slinivce břišní vyrábět inzulin, který ale nutně potřebuje k životu – inzulin reguluje glukózu. Buňky produkující inzulin jsou postupně zničeny vlastním imunitním systémem. Snižování hladiny inzulinu může postupně trvat celé měsíce nebo roky, než si toho maminka u dítěte vůbec všimne. Posledním spouštěčem vedoucím k odhalení diagnózy tak může být obyčejná viróza, která imunitní systém zatíží do té míry, že se projevy diabetu stanou viditelnými.

Jaké jsou projevy diabetu u dětí?

Při vysoké glykémii, tedy hladině krevního cukru, typické pro cukrovku, se tělo začne zbavovat nadbytečné glukózy tak, že ji začne propouštět do moči, a glukóza s sebou strhává i vodu.

Mezi prvními příznaky se proto objevuje nadměrné močení a s tím spojená velká žíznivost. Děti se začnou v noci pomočovat nebo chodí často na záchod. Zároveň se nadměrně potí. Tělo těmito dvěma projevy ztrácí velkou část svých zásob, včetně těch přijatých z potravy. Dítě začíná hubnout, ztrácí chuť k jídlu, což malé děti často kompenzují ještě větším zvýšením příjmu tekutin. Buňky v těle malého človíčka jen obtížně získávají z glukózy energii pro provoz celého těla. Děti se cítí unavené, každá dříve běžná námaha, jako sport nebo hra, je velmi brzy unaví.

Cukrovkové děti jsou také náchylnější k virovým onemocněním. Pokud je někdo ve školce nebo v jiném kolektivu nemocný, velmi pravděpodobně se od něj nakazí. Trápívá je také bolest hlavy. V případech, kdy se dosud nezjištěné onemocnění náhle zhorší, nastává zvracení, objeví se bolesti břicha a může přijít i celkový kolaps dítěte.

Jak zjistím, že má moje dítě cukrovku?

Pokud maminka na svém dítěti pozná, že mu není dobře, všimne si zvýšeného počtu močení a množství vypitých tekutin a současně někoho s diabetem zná, jistě si na cukrovku vzpomene.

Vždy je vhodné si o svém podezření na cukrovku promluvit s dětským lékařem. Test dětské cukrovky je jednoduchý a bezbolestný – provádí se pouze z moči dítěte zjištěním hladiny krevního cukru (glukózy). Pokud se cukrovka včas neléčí, nese s sebou závažná rizika poškození zraku, ledvin nebo vzniku cukrovkového kómatu, které bezprostředně ohrožuje život dítěte.

Aplikace inzulinu pomocí injekce není pro žádného rodiče příjemnou záležitostí a těžko najdete dítě, které si píchání nechá líbit bez reakce v podobě breku a bránění se. Na pravidelné píchání inzulinu si musí zvyknout celá rodina.

Léčba cukrovky

Pokud se potvrdí, že dítě trpí diabetem, je třeba začít tělu dodávat inzulin. Dělá se tak pomocí injekce či dávkovacího pera. Přesné dávkování a další režimová opatření se maminka dítěte dozví ve specializovaných odděleních diabetických poraden, zaměřených přímo na děti. Odborní lékaři a sestry maminku naučí píchat dítěti injekce a také měřit hladinu glukózy, neboť takové měření bude probíhat několikrát denně. Dávka inzulinu se pak bude měnit v závislosti na hladině cukru v krvi.

Chod rodin, kde dítě onemocní cukrovkou, se tak radikálně mění. Musí se naučit do svého režimu začlenit hlídání krevního cukru, píchání injekcí, často je potřeba upravit životosprávu a životní tempo celé rodiny tak, aby pro ni byla péče o nemocného cukrovkou dobře zvládnutelná.

Velká zátěž je to zejména u menších dětí, které si musí zvyknout hlavně na píchání injekcí. Injekční jehly na inzulin či pera, která dávkují jedním píchnutím, mají jehly velmi tenké a bolestivost píchnutí je tak velmi malá. Pro malé děti je však pravidelné píchání injekcí samozřejmě velkým zásahem, na který jim však nezbývá než si zvyknout. Děti se často brání, pláčou, bývají vůči rodičům, kteří jim lék podávají, agresivní.

Pro celou rodinu jsou zjištění onemocnění a první kroky v léčbě velmi stresující.

Důležitým doplňkem podávání inzulinu je diabetická dieta. Strava podávaná v pravidelných intervalech se skládá z výživných potravin, které nemají vysoký glykemický index, tedy skokově nezvyšují hladinu cukru,. Pro rodiny tato nová dietní opatření často znamenají naučit se používat nové potraviny a osvojit si vaření přímo ze základních surovin.

Mezi nejhorší potraviny, které hladinu krevní cukru destabilizují, totiž patří zejména instantní a hotová jídla, která mají mnoho přísad, včetně nadbytečného množství cukru, soli a hlavně vysoký glykemický index. Takové jídlo se během trávení ve střevě štěpí na čistou glukózu, čímž okamžitě zvyšuje hladinu cukru v krvi. Ta však potom stejně tak rychle klesá, což je jev, který je nejen u léčby cukrovky nežádoucí. Mezi potraviny, které jsou nevhodné pro diabetiky, patří například rohlíky, chleba, brambory, knedlíky, rýže, těstoviny, mléko, ovoce, čokolády, dorty a řada dalších potravin, které zasytí pouze na krátkou dobu a pro tělo je jejich energie neuchovatelná.

Všechny léčebné postupy od aplikací inzulinu přes měření glukózy až po základy správné výživy vysvětlí maminkám i celé rodině ošetřující lékař. Dětem, které mají cukrovku v závažnějších hodnotách, pak pojišťovny hradí léčebné pobyty. Zde je personál učí sžít se s cukrovkou, dobře jíst, starší děti se učí vyhodnocovat měření na glukometru samy a aplikovat si injekce inzulinu podle potřeby. Na těchto pobytech se i sami rodiče mohou dozvědět veškeré potřebné informace, inspirovat se skladbou jídelníčků a seznámit se s dalšími rodiči, jejichž děti trpí diabetem.

Příběh maminky Ivany a Dominiky, které byla cukrovka zjištěna ve třech letech

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky; původně jsem si myslela, že je to jen dozvuk chřipky, kterou jsme měli celá rodina, moc jsem tomu nechtěla věnovat pozornost. Lékařka jí ale udělala pár základních testů z krve a moči a druhý den mi volala, že máme přijít znovu. Byl to šok. O cukrovce jsem nic nevěděla, v rodině ji nikdo nikdy neměl. Jedli jsme poměrně dobře, vařila jsem, nekupovala jsem žádné prefabrikáty. Nebyla jsem moc fanatická, co se týče výživy, občas jsme Domče koupili nějakou sladkost, měla ráda lízátka, moc jsem to neřešila,“ popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Po vyšetření dostala Dominika první injekci inzulinu a hned druhý den se s maminkou dostavily ke specialistovi, který Ivanu do diabetu zasvětil.

„Abych řekla pravdu, nejdřív jsem byla hysterická. Byla jsem tou dobou přetížená, snažila jsem se vrátit do práce, manžel se finančně staral o vše sám, byl pořád pryč. Když mi doktor vylíčil, co vše mne v péči o diabetickou Dominiku čeká, litovala jsem hlavně sama sebe, bála jsem se, že to nezvládnu. Přesnost, časová návaznost, několikrát denně ověřování na glukometru, pravidelnost a podobně, to bylo přesně to, co fakt nebyl můj životní styl. Ze sebelítosti mě ale efektivně vyléčila Dominika. Injekcím se strašně bránila, plakala, schovávala se.

Když už jsme píchali pravidelně třeba týden, vypozorovala, kolik je asi hodin a brečela ještě před tím, než jsem injekci vyndala. Bylo to strašné. Zároveň jsem ale viděla, jak jí s vyrovnanou hladinou krevního cukru začíná být lépe, měla víc energie a byla veselejší, hezky se rozmluvila, krásně si hrála. Díky tomu, že jsem viděla, jak je jí dobře, jsem to začala brát hrdinštěji. A díky internetu, kde jsem si našla všechny informace, jsem se taky usmířila se sebou – poměrně dlouho jsem se proklínala za všechny sladkosti, které jsem jí dala, i za to, že jsem ji každé ráno po spaní omývala. Jedna z teorií lékaře v Motole byla totiž také to, že přehnanou hygienou se může narušit imunitní systém, a tím se podpoří vznik diabetu. Už jsem se s tím vyrovnala a přestala to řešit.“

Zvládání všech chronických nemocí vyžaduje kromě znalostí a praxe také čas, chvíli potrvá, než si osvojíte časový harmonogram a jednotlivé úkony se stanou denní rutinou. Dětské tělo, ale i vnitřní hodiny rodičů, které zejména při péči o menší děti stále pracují, si na denní rytmus zvyknou, a tím se všechna opatření stanou samozřejmými. I malinké děti se časem naučí nechat si injekci dát.

Díky internetu a tomu, že zdravá výživa se v poslední době velmi dostává na výsluní, se lze naučit vařit zdravě, chutně i zábavně. Vytvořit krásné a dobré jídlo ze základních potravin tak, aby výživově vyhovovalo jak nemocnému, tak chuti celé rodiny, je díky mnoha publikacím a blogům jednoduché.

„V jídle jsme se nakonec docela našli. Pomalu jsme zkoušeli potraviny, které neznáme, naučili jsme se s nimi pracovat. Teď už dělám vše automaticky, čas od času si najdeme zase něco nového, občas, kdy jsme s mužem sami, hřešíme. Nejjednodušší bylo nakonec přijmout tu pravidelnost, tělo si na to zvykne a samo se hlásí o jídlo. U nás dospělých i u Domči. A Domče je dneska už sedm, chodí do školy. Ráno než odcházíme, si sama píchne injekci, nají se a vyrazíme. O velké přestávce se měří a hodnotu mi volá nebo píše smskou, když si není jistá. Na obědy chodí domů, pracuji z domova, takže se pořád můžu starat o to, aby dobře jedla. Kdybych tu možnost neměla, bylo by to o dost složitější. Takže po čtyřech letech od zjištění cukrovky jsme vlastně v pohodě!“

 Po několika letech píchání inzulinu a nových zvyklostí v rodině, které pomáhají s léčbou, hodnotí Ivana svůj život jako šťastný, a to i díky dostupnosti kvalitní péče a informací, které jí dal diabetolog a sdružení zaměřené na rodiče a děti s cukrovkou.

Rodiče dětí s cukrovkou

Pro rodiny dětí, které mají cukrovku, je získávání informací důležitou součástí jak pochopení nemoci, tak jeho správné léčby, ale také cestou, jak se smířit s tím, že je tento problém už nikdy neopustí. Rodiče jsou tak uvrženi do nucené změny životního stylu a větší zodpovědnosti, kterou musí naučit své děti. Je třeba mít vždy dostatek inzulinu, jehel, stříkaček, je nutné se naučit nosit s sebou dostatek jídla a pití, kdyby se cokoli změnilo oproti plánu i například na krátké procházce. 

Poté je potřeba zasvětit celou rodinu i blízké přátele, u kterých někdy nemocné dítko pobývá, aby si věděli rady nejen s potravinami, ale i s případným podáním injekce.

Existují zároveň spolky sdružující rodiče a děti mající cukrovku, které nejen předávají informace a novinky v léčbě, ale také napomáhají vzniku nových přátelství.

Pro účely osvěty, která se šíří i díky Mezinárodnímu dni diabetiků, pak lékaři i samotné rodiny pacientů vytvořili několik knížek a DVD, včetně těch, které jsou určeny přímo pro malé pacienty. Pohádky a naučná kreslená videa děti utěšují a učí je zábavně a zodpovědně se o sebe starat, aniž by při tom ztratily radost ze života a dětských her.

Totéž si, jak potvrzuje i maminka Ivana, musí osvojit rovněž rodiče malých diabetiků. Hledání pozitiv na každém životním zádrhelu, včetně tak ošklivé nemoci, vám umožní si život přesto užívat – budete objevovat nové chuti v jídlech, která neznáte, naladíte své tělo na pravidelný režim a třeba zjistíte, že se vám takto lépe žije, jste pohyblivější a energičtější. Možná také na nějakých akcích či pobytech malých diabetiků najdete nové přátele, kteří vám dají mnohem více než jen nové poznatky a znalosti v disciplíně zvládání diabetu u malých dětí.

Zdroj:

cpzp.cz

diadeti.cz

detskydiabetes.cz

mojezdravi.cz

Čti celý článek
redakce
13. lis 2018 Čtené 226x

„Já mám zdravé dítě, ale sama jsem se narodila s šedým zákalem obou očí a před měsícem mi diagnostikovali i zelený zákal. Navíc mám nystagmus (nekontrolovatelné, rychlé pohyby očí) a těžkou tupozrakost. A i přesto žiju normální život. Vystudovala jsem VŠ, nyní založila svůj projekt, mám rodinu. Samozřejmě jsou věci, které nemohu dělat, a jsou chvíle, kdy jsem naštvaná na svůj špatný zrak, ale funguju, jak nejlíp to jde. Píši to proto, abych vás povzbudila, že i vaše dětičky, které nevidí,  mohou být v životě spokojené, úspěšné a šťastné.“

Když se do rodiny narodí nevidomé dítě, je to pro rodiče obrovský šok. Nejdříve je nutné se s nastalou situací vypořádat a snažit se ji přijmout. Každý z rodičů samozřejmě zpracovává tuto situaci odlišně a mohou kvůli tomu mezi nimi vznikat nemalé spory. Naštěstí existuje několik míst, kam se můžete, jako rodiče, kterým se to stalo, obrátit s prosbou o pomoc. Pomohou vám nejen poskytnutím například psychologické podpory, ale hlavně vám poradí, kde hledat pomoc, jak k nevidomému dítěti přistupovat, jak ho vychovávat, kam ho dát později do školky a školy a zapůjčí vám i kompenzační pomůcky. Věřte, že i nevidomí mohou žít plnohodnotný život a být šťastní.

Zrakově postiženým nestačí brýle ani kontaktní čočky

Dítě se zrakovým postižením může mít snížené zrakové schopnosti různého druhu a stupně. Vždy se ale jedná o natolik vážné poškození zraku, že ovlivňuje běžný život (prostorovou orientaci, sebeobsluhu, přístup k informacím, sociální vztahy a podobně). Mluvíme o případech, kdy nedostačuje běžná korekce, tedy brýle nebo kontaktní čočky. V praxi je tito lidé nosí, pomohou jim vidět trochu lépe a chrání jejich oči před úrazem. Ale zraková ztráta je natolik velká, že stejně nemohou fungovat jako zdraví lidé.

Podle závažnosti postižení zraku mluvíme o 5 kategoriích zrakově postižených:

1. středně slabozrací

2. silně slabozrací

3. lidé s těžce slabým zrakem

4. prakticky nevidomí

5. úplně nevidomí

V prvních čtyřech případech se objevují alespoň zbytky zraku (jsou schopni vidět obrysy, světelné záblesky nebo barevné skvrny), opravdu jen málo lidí je zcela nevidomých. Zrakové postižení může vzniknout z různých příčin. Můžeme je rozdělit do dvou kategorií:

  • Vrozené příčiny: dědičnost, intoxikace matky v těhotenství vlivem alkoholu nebo drog, z důvodu pohlavní choroby matky – HIV, syfilis nebo při závažném mechanickém poškození plodu - pád ze schodů v těhotenství a podobně.
  • Získané příčiny: úrazy hlavy a oka, při některých nádorových onemocněních, popálení či poleptání oka nebo jako důsledek jiných onemocnění, například cukrovky.

Každý zrakově postižený si s sebou nese svůj příběh, a to zejména, jak ke ztrátě zraku došlo. A podle toho se k němu musí i přistupovat. Obecně můžeme říct, že pro člověka je jednodušší, když se se svým postižením již narodí. Nemá možnost srovnání a odmala bere situaci tak, jak je, a snaží se dělat to, co je nejlepší, aby se mu dobře žilo.

V případě, že dítě nebo dospělý ztratí zrak v průběhu života, je situace pro danou osobu horší, a to zejména psychicky, musí se s touto změnou vyrovnat a to nebývá jednoduché. Pokud ale dojde ke ztrátě zraku až po šestém roce věku, bývá už dokončen vývoj řeči a řeč zrakově postiženému zůstane po zbytek života na dobré úrovni, takže to mu může život zase ulehčit. Tato problematika ale není jednoduchá a zahrnuje spoustu aspektů. Každý se navíc vyrovnává s faktem, že je jiný než ostatní, odlišně. Velmi také záleží na přístupu rodičů, pedagogů a celkově okolí ke zrakově postiženému dítěti.

Pro rodiče je to velmi těžké, neví, co bude s jejich dítětem dál, jestli se zraková vada bude projevovat i vzhledově, mají velký strach a zažívají pocity úzkosti. Ze začátku může pomoct návštěva psychologa. Je důležité k výchově nevidomého dítěte přistupovat podobně jako k výchově zdravého dítěte. Neobviňujte sebe ani vaše dítě. Zkuste přijmout tento fakt a soustředit se na to, jak co nejlépe pomoci dítěti, aby mohlo žít plnohodnotný život i se svým postižením. Kontaktujte a scházejte se s rodinami v podobné situaci. Neduste své pocity v sobě, ale pokud vám to pomůže, můžete je třeba i sdílet veřejně na internetu. Uvidíte, že se najde spousta lidí, kteří vám budou oporou a budou vás na vaší cestě povzbuzovat.

Jedna maminka, která má sama zrakově postižené dítě, radí v diskuzi: „Co se týká vzhledu, lze hodně věcí upravit, lze nosit barevné čočky, slušivé brýle aj. Podle mě je pro výchovu zrakově postižených nejdůležitější mít adekvátní nároky. Na jednu stranu 'nešetřit' a nechránit dítě zbytečně moc a na druhou stranu nedávat vysoké mety. Zkrátka věřit dítěti, že to zvládne a povzbuzovat ho na té cestě.“

Specifika vývoje nevidomých

Vývoj nevidomého dítěte má své zvláštnosti, které je nutné znát a respektovat. Děťátko sice nevidí, ale již od počátku má stejnou touhu objevovat svět jako děti, které vidí. Je nutné nahradit zrak dalšími kompenzačními prostředky, v tomto případě je to sluch, hmat a řeč.

Již velmi brzy se mohou u kojence objevovat tzv. slepecké zlozvyky, jde o tření a zatlačování si očiček pěstičkami, kývání hlavou ze strany na stranu, třepání ručičkama před očima a jiné. Může to být způsobeno samotnou zrakovou vadou, kdy se například třepáním rukama před očima snaží dítě vyvolat světelné kmitání. Často je to způsobeno nedostatkem činnosti, proto je důležité se dítěti věnovat, hrát si s ním a povzbuzovat ho k jiné aktivitě. Tyto zlozvyky se jinak dále upevňují a přetrvávají celý život. Zrakově postižení jsou pak z toho nešťastní, protože v pozdějším věku to již nedokážou ovládnout a vypadá to neesteticky.

Jak k dítěti přistupovat

  • Je důležité snažit se přistupovat ke zrakově postiženému dítěti normálně. Je to těžké, ale snažte se ho nelitovat, chovejte se k němu láskyplně a hlavně se mu co nejvíce věnujte. Často na něj mluvte, zpívejte mu, dotýkejte se ho. Právě tohle mu alespoň částečně nahrazuje chybějící zrak.
  • Je důležité zaměstnat jeho ručičky a naplnit tak jeho touhu po aktivitě. Hrajte si s ním, foukejte mu do dlaní, nechte ho hrát si s (bezpečnými) hračkami, chrastítky, může si je také strkat do úst. To samé platí i pro nožky, lechtejte ho, masírujte a podobně.
  • Jak kojenec poroste, „ukazujte” mu váš dům či byt, noste ho v náručí a nechte ho osahat si různé věci, které jsou okolo něj (zeď, okno, židli, vše, co vás napadne). Vydávejte také zvuky (zavřete a otevřete dveře, zaťukejte na okno apod.). Postupně zmenšujte předměty (hrajte si s vařečkou, klikou…), aby dítě cvičilo také jemnou motoriku. Vždy samozřejmě dbejte na bezpečnost, aby si dítě nemohlo nějak ublížit.
  • Motivujte ho k lezení. Jelikož dítě nevidí, musíte ho motivovat zvukem. Pusťte nějakou zvukovou hračku nebo zahrajte na hudební nástroj, ať se ke zdroji zvuku dítě podle sluchu snaží dostat. Nebuďte však příliš daleko, to by dítě mohlo demotivovat.
  • Postupně seznamujte dítě s přírodou, květinami a zvířaty. Nechte ho, ať si může vše osahat, očichat, zaposlouchejte se do zpěvu ptáků nebo šumění stromů.
  • Seznamujte dítě s částmi jeho těla – hlavou, očima, ušima. Veďte mu ruce, protože ono není schopné nápodoby, protože vás nevidí. Stejně tak nemá možnost odezírání ze rtů, proto vše pojmenovávejte a zároveň ukazujte (veďte jeho ruku, aby mělo možnost si vše osahat).
  • Pro pohyb nevidomých je důležité učit je prostorové orientaci. Tomu, že dítě nevidí, budete muset přizpůsobit vaše bydlení. Odstranit nebezpečné předměty a plochy, o které by se svým pohybem mohlo zranit. Můžete například ohraničit část prostoru, aby se v něm mohlo bezpečně pohybovat, tento prostor obměňujte, aby mohlo dítě poznávat stále nové věci. Dobře vám k tomu poslouží ohrádky, které seženete v různých velikostech.
  • Později můžete zařadit hru s míčem (velký nafukovací míč opatřený rolničkou), chodit do bazénu (dbejte na to, aby si dítě nepotopilo hlavu a nedostala se mu do očí a nosu voda). Jinak by se začalo vody bát a tento strach by už nikdy nemuselo překonat. A to by byla škoda.
  • Choďte s dítětem také na ulici, aby mělo možnost slyšet dopravní ruch, pojmenovávejte, co se děje (jede malé auto, náklaďák, autobus, auto brzdí, rozjíždí se). Dítě se to všechno snaží vnímat sluchem. Tento trénink je velmi důležitý do budoucna pro jeho samostatný pohyb a orientaci venku.
  • Jak už bylo psáno výše, je důležité rozvíjet také motoriku, a to jemnou i hrubou. Lépe se tak bude dítěti později učit Braillovo písmo, pomocí kterého se bude vzdělávat, komunikovat a pracovat.
  • Ve školkovém věku začínáme dítě učit samostatné chůzi, nejdříve podél stěn a zábradlí, později je možné zařadit chůzi podle pokynů (ujdi tři kroky a otoč se apod.) nebo může chodit za zvukovým signálem.

Stimulace zraku v raném věku

Pokud lékaři zjistí, že má dítě určité zbytky zraku, je důležité zrak stimulovat, aby o tyto zbytky zraku nepřišlo. Když mluvíme o zbytcích zraku, máme na mysli, že dítě vidí světelné záblesky, obrysy, barevné skvrny a podobně. I když je to v podstatě málo, pro zrakově postiženého to je hodně a může mu to pomoci v prostorové orientaci. Proto dostávají i těžce zrakově postižené děti brýle nebo kontaktní čočky s velmi vysokými dioptriemi.

Jak se vyvíjí řeč u zrakově postiženého dítěte

Vývoj řeči u zrakově postižených má svá specifika (mluvíme o dětech, které nemají žádná další přidružená postižení). Objevuje se u nich opožděný vývoj řeči, který přetrvává až do nástupu do školy. Ve škole se potom situace rychle zlepšuje tím, jak se začínají učit a používat Braillovo písmo. Nejčastěji se objevuje dyslalie, tedy špatná výslovnost hlásek. Je to z toho důvodu, že dítě nevidí a není schopné odezírat a správně hlásky napodobit.

U nevidomých je typický tzv. verbalismus, kdy používají slova, o kterých přesně neví, co znamenají. Časem se tento problém zlepšuje tím, že má dítě čím dál více praktických zkušeností s okolním světem. U těžce zrakově postižených se objevuje narušené neverbální chování – různé grimasy, výraz neodpovídá situaci a podobně. Je pro ně těžké se orientovat a správně výrazově reagovat, když nevidí. Situaci můžete velmi napomoci jako rodič tím, že se budete dítěti věnovat a spolupracovat s logopedem, bez jehož péče se zrakově postižené dítě neobejde.

Opožďování nastává ve více oblastech, nejen v řeči. Ale zrakově postižené děti jsou šikovné a velmi rychle dokážou zlepšovat své další smysly, kterými kompenzují ztrátu zraku (sluch, hmat, chuť). Jen potřebují na to, aby se například naučily sedět nebo chodit, více času.

Při všem, co se zrakově postiženým dítětem provádíte, musíte dbát na zvýšenou bezpečnost. Ono se časem naučí například bezpečné orientaci v prostoru a možná se budete divit, co všechno zrakově postižení, případně nevidomí zvládají.

Na co nezapomínat

Aby mohl být nevidomý člověk vyrovnanou osobností, nesmí se ve výchově opomíjet správná socializace a také sexuální výchova. Například nevidomí se mohou často cítit osamoceni, celkově mohou (nejen) zrakově postižení až nezdravě ulpívat na jednom z rodičů. Je proto dobré navštěvovat často i širší rodinu, tety, babičky a také různé akce pro zrakově postižené, aby dítě mohlo navazovat vztahy a najít si kamarády. K tomu samozřejmě v pozdějším věku pomůže i nástup do školky a školy. Na první pohled by se mohlo zdát, že zrakově postižení žijí ve svém světě, ale i oni mají stejné touhy jako zdraví lidé.

Totéž platí i o sexuální výchově. U nevidomých dětí časem bude nutné vysvětlit rozdíl mezi holčičkou a chlapečkem anebo to, jak přišly na svět. Vyžaduje to specifický a citlivý přístup. Rozhodně by toto téma nemělo být tabu, protože časem se i zrakově postižení s oblastí sexuality setkávají, navazují vztahy a najdou si životního partnera.

Kompenzační pomůcky ulehčují zrakově postiženým život

V dnešní době již existuje spousta pomůcek, které ulehčují zrakově postiženým každodenní život. Není třeba je všechny kupovat, existují i půjčovny. Využít můžete například různé indikátory hladiny a barev. Indikátory fungují tak, že přiložíte daný přístrojek k tričku a on určí, o jakou barvu se jedná. Indikátor hladiny se zase dá na hrnek, a jak se nalévá tekutina a dosáhne úrovně indikátoru, tak zvukově upozorní, že už je hrnek plný.

Dále je možné pořídit lupy, lupy s osvětlením, hmatové knihy, což je právě velmi dobrá pomůcka pro rozvoj malých dětí, dále software, který převede psanou knihu do mluvené podoby, pomůcky ulehčující práci na PC – tzv. Braillský řádek, kdy mohou zrakově postižení psát  na PC nebo třeba hlasové výstupy, aby mohli s počítačem pracovat a orientovat se v tom, co je právě na obrazovce. Je možné sehnat bílé hole, různé ohrádky pro malé děti, zarážky na dveře nebo vodicí lišty do interiérů.

Kromě výše zmíněných hmatových knih je možné pro zrakově postižené děti sehnat i různé speciálně upravené hry – hmatová pexesa, puzzle, Člověče, nezlob se, piškvorky, dále tandemová kola, ozvučené míče nebo školní a rýsovací pomůcky.

Dnes se toho dá sehnat opravdu hodně a zrakově postižení lidé nemusí mít chudý život, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jen je potřeba vědět, kde vám poradí a pomohou.

Kde najdete pomoc

STŘEDISKA RANÉ PÉČE

SRP poskytují péči zrakově postiženým dětem od narození do 7 let. Zároveň pracují také s rodiči těchto dětí. Provádí diagnostiku, poradí vám v sociálněprávní oblasti, zprostředkují kontakty na rodiny v podobné situaci, poradí také s výchovou a vzděláváním dítěte, pořádají různé akce a podobně.

SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÁ CENTRA PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ

SPC navazují na SRP, docházet do nich mohou děti od 3 do 19 (případně 26) let. Jejich služby jsou podobné jako v SRP, navíc se zaměřují na výběr správné školky a školy, pomáhají vytvářet individuální vzdělávací plány a posuzují, zda dítě potřebuje ve škole asistenta pedagoga, pomáhají s integrací zrakově postižených do běžných školek a škol nebo vám třeba zapůjčí kompenzační pomůcky a odbornou literaturu aj.

SONS –  Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých

Organizace má celostátní působnost, pobočky najdete ve většině okresů. Sdružuje okolo

10 000 zrakově postižených lidí. Jejím cílem je sdružovat lidi s podobným problémem – zrakovým postižením, hájit jejich zájmy a pomáhat se začleněním do běžného života. Pobočky poskytují různé druhy poradenství, zaučí zrakově postižené práci s kompenzačními pomůckami, speciálním počítačem apod., docvičují sebeobsluhu (vaření, práce v domácnosti), poskytují služby osobní asistence, odstraňují architektonické bariéry apod. Věnují se také dětem, pořádají dětské dny, besedy ve školkách a školách a různé další akce pro zrakově postižené děti.

TYFLOSERVIS – rehabilitace nevidomých a slabozrakých

Služba je určena osobám starším 15 let. Poskytuje podporu, informace a nácvik dovedností lidem se zrakovým postižením.

TYFLONET – informační portál pro zrakově postižené

Najdete zde spoustu informací, mimo jiné tipy na volnočasové aktivity pro zrakově postižené rozdělené podle různých kategorií nebo krajů. Také sportovní kluby, soutěže nebo tipy na výstavy.

EDA

Poskytuje ranou péči a součástí je také speciálněpedagogické centrum. Zajímavá je jejich krizová linka EDA, kde mohou rodiče chatovat nebo si zavolat o radu v případě krize, zejména po vážném úrazu dítěte nebo po tom, co se jim narodilo dítě s postižením. Vyslechnou, poradí, povzbudí. Služba je celorepubliková a zdarma.

Nejste v tom sami

Mimo výše zmíněných existují další asociace, nadace nebo organizace, které se věnují zrakově postiženým a snaží se je všelijak podporovat. Zmínit se můžeme například o

ASOCIACI RODIČŮ A PŘÁTEL DĚTÍ NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH V ČR.

Cílem je zejména sdružování a podpora rodin dětí se zrakovým postižením. Zaměřuje se na půjčování pomůcek a organizuje různá setkávání rodin a pedagogů. Jde o svépomocné sdružení.

NADACE – asi nejznámější je SVĚTLUŠKA, ale existují i další, které podporují zrakově postižené a mimo jiné se také snaží seznámit s touto problematikou širší veřejnost pořádáním různých akcí, sbírek a podobně.

Vzdělávání zrakově postižených dětí

Děti, které nevidí, mohou být vzdělávány ve speciálních školkách a školách pro zrakově postižené anebo mohou navštěvovat běžné školky a školy v rámci integrace. V těchto případech mívají k sobě asistenta pedagoga, který jim i učiteli napomáhá s výukou.

Vždy záleží na stupni postižení, schopnostech a povaze dítěte. Ne každé dítě zvládne integraci v běžné školce a škole a je pak pro něj lepší být ve speciální, kde je vše lépe přizpůsobeno jeho postižení a možnostem. S výběrem školky a školy vám poradí psychologové a speciální pedagogové ve střediscích rané péče a zejména pak ve speciálněpedagogických centrech.

Výchova nevidomého dítěte vyžaduje specifický přístup. Na druhou stranu je důležité nezapomínat na to, že je potřeba k dítěti přistupovat tak, jako by bylo zdravé, nebýt příliš protektivní, nemít vysoké nároky a podobně. Již od malička je nezbytné zdokonalovat sluch a hmat dítěte, které mu pak do budoucna pomohou kompenzovat zrak a spoustu věcí usnadnit. Rodičům i samotnému dítěti pomůže, když se budou setkávat s rodinami v podobné situaci, budou moci sdílet své problémy, zkušenosti a najít si nové přátele, pravděpodobně takové, kteří jim vydrží na celý život.

Zdroj:

sancedetem.cz

tyflonet.cz

tyfloservis.cz

eda.cz

sons.cz

ranapece.cz/stimulace-zraku/

smykal.ecn.cz

Čti celý článek
redakce
12. lis 2018 Čtené 14638x

„Doma pořád blinkala a u kojení se hrozně kroutila a plakala. Nechtěla moc jíst a byla takové uplakané miminko. Hlavně při kojení. Když jsem sedmý den volala obvodní lékařce, že pořád ještě nekakala, tak mi řekla, že počkáme do druhého dne a že pak budeme muset znovu do nemocnice," vypráví maminka z Modrého koníka o tom, jak se žije s potravinovou intolerancí a jak tento problém odhalila.“

Máte doma miminko, které je často nespokojené, kroutí se, nemůže se vykakat a po každém krmení propuká v neutišitelný pláč? Zbystřete! Může se totiž jednat o potravinovou intoleranci. Je to problém, který se do podvědomí lidí dostal poměrně nedávno, o to víc ale může být zákeřnější. Velmi špatně se rozeznává a u dětí, které nedokáží svůj problém říct, ještě hůře. Proto jsme pro vás připravili rozhovor s maminkou, která řeší jídlo dnes a denně. Její dcera i ona sama nemohou většinu 'normálních potravin'. Jak se jim žije?

Jak se žije s tak rozsáhlou potravinovou intolerancí u dítěte a vlastně i u tebe?

„Musíte neustále myslet dopředu. Dřív jsme se najednou rozhodli, že pojedeme na výlet a nic jsme neřešili. Prostě jsme se oblékli a vyrazili. To už teď neexistuje. Musíme vše pečlivě naplánovat. Připravit si jídlo s sebou pro malou a mít ho raději o něco víc, kdybychom se někde zdrželi. Také řešíme, kde jídlo třeba ohřejeme apod.

Až s dcerou jsem zjistila, že mám intoleranci také. Samozřejmě už od dětství jsme měla různé potíže a prakticky permanentní bolest břicha a potíže s vyprazdňováním, ale ta spojitost mě nikdy nenapadla. Naštěstí nemám těch alergií tolik jako dcera, takže to zvládám o něco lépe. Dokonce si dám i jídlo občas v restauraci. Mám už nějaké své, kam pravidelně chodím. Už jsem ale párkrát narazila na velkou neochotu i neznalost a takřka nulový výběr pro alergiky.“

Kdy sis u dcerky poprvé všimla, že netrpí asi jen obyčejným bolením bříška, které u miminek bývá běžné?

„Já bych řekla, že opravdu od narození. Když se narodila, neudělalo se mi hned mléko, jako to bylo u prvního syna, kdy ze mě mléko teklo doslova proudem. Kojení jsem se velmi bála a stres asi udělal svoje. Když si sestry vzaly malou k sobě druhý den, abych se trochu vyspala, tak ji přikrmily umělým mlékem. To jsem ale zjistila až při odchodu z porodnice. Gábinka neustále v porodnici blinkala, různě se kroutila a vyplakala si teplotu přes 38. Narodila se 22. prosince a kolem Vánoc byli všichni uspěchaní, otrávení, neochotní. Také jsem říkala, že malá pořád ještě nekakala. Nikdo to neřešil. 25.12. nás pustili domů s tím, že když se za pár dnů nevyprázdní nebo když dostane teplotu, ať přijedeme.

Doma pořád blinkala a u kojení se hrozně kroutila a plakala. Nechtěla moc jíst a byla takové uplakané miminko. Hlavně při kojení. Když jsem sedmý den volala obvodní lékařce, že pořád ještě nekakala, tak mi řekla, že počkáme do druhého dne a že pak budeme muset znovu do nemocnice. Naštěstí ještě ten den se to povedlo. V podstatě jsme se dostali do takového začarovaného kruhu. Neustálý problém s vyprazdňováním, pláč, bolest bříška, obtížné tlačení. Bylo vidět, že jí to nejde a hodně ji to bříško bolí.“

Co jsi pak dělala? Jak jsi postupovala?

„Snažila jsem se to řešit s obvodní lékařkou, že si myslím, že s malou něco není v pořádku. Hledala jsem různě na internetu, co by to mohlo být.  Vyzkoušela jsem všechny klasické rady – různé masáže bříška, všelijaké mastičky a kapičky. Všechno bez úspěchu, anebo to pomohlo na chvilku.“

Potravinová intolerance se neřadí mezi akutní onemocnění, jako je např. chřipka, rýma či zánět. Je to problém v trávení těla, který se ale projevuje úplně jinde. Proto si lidé tyto potíže často nedají do spojitosti. Nejčastějšími projevy jsou neurčité bolesti břicha, kloubů, hlavy, únava, deprese, malátnost, poruchy spánku, oslabená imunita. Když s něčím takovým přijdete ke svému obvodnímu lékaři, často se setkáte s nepochopením a radou, ať si vezmete prášek na bolest. 

Intolerance vs. alergie

Někdy dochází k záměně pojmů intolerance a alergie. Mezi nimi je ale velký rozdíl. Alergie a jejich mechanismus je dobře známý, potravinové intolerance jsou v podstatě poměrně novou a neprobádanou diagnózou a mnoho lidí je podceňuje nebo o nich nemá ani tušení.

Alergická reakce bývá mnohem lépe rozpoznatelná a příznaky se objeví do dvou hodin (rýma, otoky, dušnost, vyrážky, svědění). U intolerancí se příznaky mohou objevit po několika hodinách nebo i dnech (bolesti břicha, hlavy, akné, průjmy, nadýmání apod.).

Rozdílný je i mechanismus vzniku alergií a intolerancí. U alergií organismus produkuje protilátky skupiny IgE - imunoglobiny třídy E, u druhého problému jsou to protilátky skupiny IgG - imunoglobiny třídy G. Potravinová intolerance je zapříčiněna nedostatkem určitého enzymu, který má na starosti štěpení některé složky potraviny ve vašem zažívání.

S jakým ses setkala přístupem u lékařů a jaká vyšetření jste musely absolvovat?

„Když jsem se obracela na lékaře, tak na mě koukali jako na hysterickou matku. Malá přece prospívala, rostla, vypadala zdravě. V krevních testech u obvodní lékařky jí nic nevyšlo. Když jí byly dva měsíce, strávili jsme asi tři dny v nemocni na pozorování a dělali jí různé testy a samozřejmě nic nevyšlo. Pořád si pamatuji ty pohledy lékařů, jak na mě koukali, že to moc přeháním.

Kojení bylo utrpení, malá viděla prso a začala hrozně brečet, jak začala jíst, tak se začala nejvíc kroutit, prdět, plakat, bylo vidět, že má křeče. Často jsem plakala s ní. Už jsem byla úplně zoufalá. Nakonec jsem kojení vzdala a začali jsme s umělým mlékem. Žádné ale nesnesla. Zvracela ho obloukem, měla buď hroznou zácpu anebo průjem. Zkoušeli jsme mléka i na předpis, ale nakonec nejlépe snášela klasický sunar. Lékaři brali jako normální, že miminko třeba týden nekaká, ale nikoho moc nezajímalo, že už nekojím, a tudíž to úplně normální není. Stejně tak považovali za samozřejmé, že pláče. Hodně ublinkává? To bude jasný reflux.

Neustále mi jen radili, ať začnu co nejdříve s příkrmy. Výsledek? Malá reagovala úplně na všechno. Osypala se kolem pusinky, pak vyrážka po celém těle, šílené opruzení kolem zadečku. Když jsem ji ošetřovala, úplně se třásla. Měla šílený průjem s hleny ve stolici nebo naopak hroznou zácpu.

Teprve po necelých pěti měsících tohoto věčného boje a trápení jsme dostali doporučení do gastroenterologické poradny. Tam jsem konečně měla pocit, že nám někdo naslouchá. Výsledky vyšetření byly takové, že dcera má alergii na kravské mléko a zánět tlustého střeva. Nechalo se to zajít až takhle daleko. A to i přesto, že jsem několika lékařům říkala, že mám podezření na ABKM, jenže oni mi to vyvraceli s tím, že nemá klasické příznaky.

Po této diagnóze jsme museli asi do 14 měsíců úplně zastavit jakékoliv nasazování nových potravin, dostali jsme na předpis kojenecké mléko, které mělo snížit alergické reakce a z toho žila. Do tří let brala léky na zácpu, aby si mohla normálně dojít na záchod, a i tak byly naším častým společníkem glycerinové čípky, protože to jinak nešlo. Moc mě mrzí, že jsem o potravinových intolerancích nevěděla dřív. Že jsem se spoléhala na rady lékařů, protože oni přece musí vědět, co říkají.

Dnes už mám mnohem víc informací, dodržuji pečlivě všechny postupy a věřím, že malé bych díky tomu ušetřila spoustu trápení a bolesti. Nemyslím si, že příliš uplakané miminko je normální. Má k pláči určitě nějaký důvod, proč pláče. Ale pro lékaře to často není dostatečný motiv k tomu, aby začali hledat řešení.“

Jestliže máte podezření na intoleranci na některé potraviny, vždy raději jednejte a objednejte se na vyšetření. Máte hned několik možností, jak se k výsledkům dostat. Vyšetření jsou stavena na imunologickém testu pomocí analytické metody ELISA.

Jako první můžete navštívit specializované imunologické oddělení, kde si necháte udělat vyšetření. Takové vyšetření nabízí např. Thomayerova nemocnice v Praze. Vyšetření je drahé a zaplatit si ho musíte sami. Ceny se šplhají do tisíců. Výhodou je rychlost výsledků, které vám přijdou asi do týdne.

Další možností jsou soukromé kliniky, zařízení, subjekty, kde intoleranční testy také provádí. Nejedná se o levnou záležitost, ale jedná se o vaše zdraví. Existují také domácí testy.

Pokud dostanete doporučení na gastroenterologii, nejspíš vás čeká biopsie tenkého střeva, při kterém vám do žaludku spustí hadičku s kamerou a tzv. kleštičkami odeberou malý vzorek sliznice tenkého střeva. Z toho pak v laboratoři zjistí, co ve střevě chybí nebo nadbývá.

Pro nejmenší děti nejsou alergologické testy vždy vhodné, protože je nižší průkaznost i proveditelnost. Pro ně jsou nejlepší eliminační diety, kdy se vynechá určitá potravina nebo potraviny a sleduje se, zda se dostaví nějaký výsledek.

Jaký problém je to pro vás doma nebo v okolí?

„Doma to není takový problém. Většina maminek je asi zvyklá vařit doma sobě a svým dětem. Tak se jen vymění suroviny. Problém je v okolí. Malá nemůže jen tak odjet k babičce. Dlouho ani nikam nejela a teď, když chce jet na víkend k babičce, musím jí všechno jídlo připravit do krabiček s sebou. Každičký chod. Protože ta dieta je tak složitá a bohužel každá chyba se trestá. Každá dietní chyba má nějaký následek a ten může trvat i týdny (bolení bříška, zhoršení ekzému, pláč, nespavost, problémy s kakáním atd.). Ve školce nám vyšli maximálně vstříc. Malá si může veškeré jídlo nosit z domova. Každý den jí připravím svačiny, oběd, pití a jde do školky.“

Jak to bere dcera?

„V prosinci jí budou čtyři roky a myslím, že to bere skvěle. V tomhle je úžasná. Možná je to i tím, že není zrovna milovník jídla.  Spíš jí ho musím nutit. Jedlík to tedy není. Ve školce to bere v pohodě a ostatních dětí si nevšímá. Občas se mě zeptá, jestli může to či ono ochutnat a když řeknu, že ne, tak to hned přejde. Poslední dobou bych i řekla, že jí hodně pomáhá, že jsme v tom spolu. Mám hodně podobnou dietu jako malá a většinu jídel máme stejné. Takže hned hlásí: 'My to máme stejné a taťka s bráškou mají jiné. Ty to taky nemůžeš?' A když řeknu, že ne, tak vidím tu radost v jejích očích. Radost, že jsme v tom spolu. Často se mě ptá, jestli taky něco nemůžu. Jsme takové parťačky.“

Jak moc finančně náročné to je?

„Určitě hodně. Malá je na potraviny hodně citlivá a vadí jí i stopové prvky. Jídla, která kupujeme, jsou tak hodně drahá. Rostlinná mléka stojí kolem 70 Kč, jako bonbonky má sušené nesířené ovoce jen v bio kvalitě, prakticky nejdražší šunka, mouky, protože nemůže klasické bezlepkové, ale jen jednodruhové. K tomu samozřejmě ostatní potraviny. Když takto nakupujete pravidelně, hodně se to nasčítá.“

Jak dcera prospívá? Má nějaké potíže oproti zdravým dětem?

„Nevím, jak je to možné, a díky Bohu za to, ale prospívá krásně. I doktoři se vždycky diví. Pravidelně se jí dělají krevní testy a má všeho dostatek. Přibírá přiměřeně na váze, má tváře jako slabikáře, a když se na ní podíváte, tak by vás nenapadlo, že žije z pár druhů potravin. Jen je trochu bledší, ale to je v genech a trápí ji ekzém, který je vidět i na tvářích. Jinak je čilá, živá a někdy pěkně divoká.“

Jak jste na tom dnes? Lepší se to?

„Řekla bych, že za posledních pár měsíců přišel hodně velký pokrok. Přibylo jí spoustu potravin. Už může skoro všechny druhy masa, a dokonce i nějaké ryby, může nově o dva druhy zeleniny víc a také poměrně hodně ovoce. Takže pro nás opravdu pokrok, když dřív nemohla takřka nic. I vaření už je jednodušší a nápaditější.

Naopak zavádění nových potravin je náročnější, než když byla malinká. Teď jí musím vysvětlovat, proč jí dávám tuhle potravinu, když ji normálně nemůže, a když tu potravinu stále nesnese, tak jí pak znovu vysvětluji, proč už ji danou věc znovu nedám. Navíc není ke zkoušení nových potravin moc ochotná, má k tomu dokonce odpor a nechce ochutnávat. Trvá to dlouho, než si na to zvykne a než se s tím dalším pokrmem sžije.“

Co bys poradila ostatním maminkám?

„Žít s potravinovými alergiemi je určitě náročné a někdy máte chuť se na to všechno vykašlat. Zvládnout se to ale musí a vždy se uklidňuji tím, že jsou mnohem horší potíže a nemoci. Kdybych mohla něco změnit, byl by to můj celkový přístup. Víc už bych věřila sama sobě, svému miminku a mateřskému instinktu. Nenechala už bych se tak odbýt a nechvátala bych nikam se zaváděním příkrmů a ukončováním kojení.“

Čti celý článek
redakce
12. lis 2018 Čtené 123x

V poslední době se o hypoalergením mléku často mluví – především jako o možnosti, jak předejít alergiím u kojenců a batolat. Proto jsme pro vás vyzpovídali lékařku a také maminku z Modrého koníka, Alexandru M., a položili jí nejčastější otázky, které si klade asi každá máma:

  • Co jsou to vlastně ty alergie a proč je máme?
  • Co můžeme udělat proto, abychom je neměli?
  • Souvisí výživa s alergiemi?
  • Od kdy a zda bychom měli děťátku dávat speciální výživu?
  • Jak tato speciální dětská výživa vlastně funguje?

Co to vlastně je ta alergie?

Zjednodušeně řečeno alergie je, když naše tělo spustí imunitní reakci vůči nějaké látce, která je za normálních okolností v daném prostředí přirozená. Tak je tomu například u proteinů obsažených v kravském mléce. Taková látka se může do těla dostat různými způsoby: kůží, ústy, sliznicemi, vdechnutím a může jí být prakticky cokoliv. Projevy alergie se potom liší příznaky dle toho, jakého ústrojí se týkají. Alergie na jídlo se projeví zažívacími obtížemi, alergie na pyly zase rýmou. Silné alergie mohou mít kombinované příznaky a některé alergie mohou přejít až v autoimunitní onemocnění.

Co můžeme udělat proto, abychom alergie neměli?

To je celkem těžká otázka, protože na vznik alergií jako takových máme pouze malý vliv. Umíme určit větší pravděpodobnost, že dítě bude alergik, pokud jeden z rodičů na alergie trpí nebo pokud má dítě oba rodiče alergiky. Pak je pravděpodobnost ještě vyšší. V každém případě počet alergií stále stoupá a odhaduje se, že bude i v nejbližších letech.

Co ale víme je, že důležitým faktorem, který může pomoct předcházet alergiím, je životní styl. Pobyt na čerstvém vzduchu, otužování, pestrá strava, zahrnující ovoce a zeleninu, to všechno mohou být cesty, jak předcházet alergiím. Pokud už alergie existuje, je velmi těžké s ní bojovat, můžeme však její projevy zmírnit.

U nekojených dětí z rodin, které jsou zatíženy alergiemi, můžeme nasadit speciální, tzv. hypoalergenní, kojeneckou výživu, která pomáhá předcházet alergiím. Mezi tuto speciální výživu řadíme i BEBA Optipro HA, která byla speciálně vyvinuta pro potřeby dětí s alergiemi.

Co jsou to ty hypoalergenní (HA) mléka?

Hypoalergenní mléka jsou taková mléka, která mají částečně nebo zcela naštěpenou bílkovinu kravského mléka, takže je lépe stravitelná a nezpůsobuje alergickou reakci v těle dítěte. Takové mléko je vhodné především pro děti, jejichž rodiče jsou atopici nebo mají prokázanou alergii na bílkovinu obsaženou v kravském mléce. Také je vhodné pro děti, které samy mají atopický ekzém.

Tato mléka bychom měli začít dětem dávat po dohodě s pediatrem, ke kterému dítě chodí na pravidelné kontroly. Právě on vám může poradit, zda je mléko pro vaše děti vhodné.

Co kromě mléka mohu dávat děťátku, abychom předešli alergickým reakcím?

Je dobré vědět, že pokud se rozhodnete dítěti hypoalergenní mléko dát, neměla byste do šesti měsíců života dítěte dávat jiné mléko než právě toto. I malá dávka mléka, která nemá naštěpenou bílkovinu, může způsobit alergii v budoucnosti.

Když je dítě starší šesti měsíců můžete opatrně zavést příkrmy s ohledem na obsažené alergeny. Zdravá strava s minimem sladkostí a průmyslově vyráběných jídel by také měla být samozřejmostí. Dostatek vitamínů, pobyt na sluníčku a čerstvém vzduchu alespoň jednou denně, je také velmi dobrým nástrojem, jak předcházet potížím.

Jak zjistím, na co je mé dítě alergické?

Pokud na to bude vaše dítko po ukončení šestého měsíce věku již připraveno, můžete začít zavádět příkrmy. Rozhodně dítě k ničemu nenuťte, spíše mu věci nabízejte. Vše je pro něj nové a musí si na to pomalu zvyknout. Je dobré začít nejprve s vařenou zeleninou (mrkev, dýně, brambory nebo batáty apod.), ze které vytvoříme pyré. Ze začátku dávejte vždy jen jeden druh po dobu tří až pěti dní. Jedině tehdy zjistíte, zda je na tento druhy zeleniny dítě alergické. Pak postupně přidávejte maso a nakonec ovoce – především to lokální.

Nezapomeňte, že kravské mléko obsahuje vysoké množství bílkoviny, se kterou by si zažívání vašeho děťátka nemuselo poradit. Proto s jeho podáváním nezačínejte dřív než po ukončení prvního roku dítěte.

--------------

Tento článek vyšel s podporou Nestlé BEBA

Čti celý článek
redakce
12. lis 2018 Čtené 150x

Také vás fascinuje, jak jsou děti od přírody tvořivé a kreativní? Stačí chvilku pozorovat skupinku dětí, jak si hrají, nebo malují, a zůstanete koukat s otevřenou pusou, jaká prostá řešení děti vytvářejí. Nejsou svázány pravidly a tím, jak je nám svět vštěpován. Prostě něco nějak vnímají, a tak to tak znázorní. Geniální!

Podporujte i vy své děti v kreativitě a nedávejte nutně pravidla jejich hrám. Třeba vás pak samotné překvapí naprostá logika dětského uvažování. Musí být sněhulák vždycky bílý, když je vlastně z vody, která je modrá? Musí být sluníčko vždycky žluté a srdíčko červené?

Kreativita je u dospělých osob velmi žádanou vlastností, která se rozvíjí především v dětství. Velmi často vnímáme jako kreativní zejména umělecké obory – hudbu a především výtvarnou výchovu. Při té se rozvíjí nejen tvořivost, ale také jemná motorika dítěte. Vystřihování, lepení, přesné vymalovávání – to vše dítěti pomáhá zlepšovat své motorické dovednosti. Nezapomeňte ale na to, že vždy není důležitý jen výsledek. Mnohdy důležitější a zábavnější může být proces tvorby. Zkuste si při malování s dětmi povídat a přemýšlet nad tím, jak například znázornit oheň nebo radost. Vymýšlejte spolu s dítětem příběhy a nechte se zavést do překvapivého světa dětské fantazie. Malujte nejen pastelkami, ale i voskovkami, temperami, fixami nebo prstovými barvami. Použijte do svých uměleckých děl různé materiály – co nalepit princezně šaty ze skutečné látky, k ohníčku vlepit pár úlomků skutečného dřeva, nebo využít novinových výstřižků? Nechte děti objevovat svět po svém.

Už jste někdy malovali 3D?

Proč zůstávat jen na papíře, když je tolik možností, jak projevit své umělecké já. Můžete si vymodelovat domečky nebo zvířátka a ta pokreslit! Pokud se vám ale nedaří vytvořit tolik oblíbeného pejska po svém, vyzkoušejte Washimals od Albi. Tato zvířátka jen čekají na to, až se vybarví podle vašich představ. A pokud už nebudete chtít kočičku zrovna růžovou s modrými puntíky, stačí použít kartáček a pod vodou v přiložené vaničce mazlíčka vydrbat. Zítra totiž může být třeba žlutý!

Smývatelné barvy mají ještě jednu obrovskou výhodu. Když se malý umělec zbarví sám do barev duhy, nezůstane mu to nadlouho. Barvy jdou dobře umýt z rukou i vyprat z oblečení. Vyzkoušeno!

Když si děti malují, dost často to nekončí jen u neotřelého obrázku. Celkem často nese umělecký rukopis i „vyzdobený“ nábytek, zdi, podlahy a všechno kolem. Představte si ale, že si i to nejmenší dítě může malovat a všechna barva zůstane jen na papíře. To by musel být zázrak, říkáte?

Nemyslitelné se může stát skutečností společně se zázračnými barvičkami a omalovánkami Crayola od Albi. Zázračné fixy totiž kreslí jen na speciální papír. Všude jinde je barva bez stop průhledná. Vymalovat si tak děti mohou tolik oblíbené hrdiny z pohádek Auta, Ledové království nebo My Little Pony. Navíc se po vymalování přiložených kresbiček objevují různé ornamenty, jako například vzorek u závodních vlajek u Aut. Rozzářené oči plné překvapení tak nenajdete jen u nejmenších, ale i u dospělých.

A až budete mít vymalováno a budete hledat nové možnosti zábavy, prozkoumejte i další výrobky od značky Crayola od Albi, která vám bude průvodcem při zábavném tvoření s vašimi dětmi. Protože představivosti se meze nekladou a s kvalitními pomocníky budou přicházet nápady samy.

------------------

Tento článek vyšel s podporou Albi

Čti celý článek
redakce
11. lis 2018 Čtené 176x

„Mám chůvičku, u které mohu nastavit lepší citlivost, takže slyším hodně nahlas i pohyby dítěte a navíc bliká, když se něco děje. Takže i když jsem v rušném prostředí, tak nemusím dávat chůvičku pořád k uchu, ale vidím blikání. Nikdy bych to neřekla, ale mám ji puštěnou kdykoliv dcera spí a je to super, protože slyším i když se třeba jen začne převalovat a trošku pofňukávat. Takže můžu rychle přispěchat, uklidnit ji nebo dát dudlíka a malá spí krásně dál.”

Rozhodla jste se pořídit pro své miminko elektronickou chůvičku a usnadnit si tak alespoň trochu péči o dítě? Když se pustíte do hledání, tak zjistíte, že je dnes na trhu spousta druhů a výrobců. Jak tedy vybrat tu správnou, aby vyhovovala právě vašim potřebám?

Co od chůvičky očekáváte?

Nejdříve si ujasněte, jakým způsobem budete chtít chůvičku používat. Bude jiná, pokud bydlíte v bytě, kde jsou zdi tenké jako papír nebo v domě se starými, tlustými zdmi. Budete ji chtít používat jen doma nebo také třeba na zahradě? Ráda byste, aby byla obousměrná, to znamená, že uslyšíte vaše miminko, ale také ono vás? A nebo byste raději videochůvičku, abyste na miminko i viděla? Pořídit se dnes dá také už monitor dechu s chůvičkou. Nabídka je tedy opravdu pestrá. Každý typ má své výhody a nevýhody. Ujasněte si tedy, co od chůvičky očekáváte a co pro vás naopak není zas až tak důležité.

„Máme chůvičku, kterou si nemůžu vynachválit. Dosah je skvělý, máme opravdu velkou zahradu a dosáhla zatím kamkoliv. Snímání zvuku je velmi dobré, manžel nastavil maximální citlivost a když sousedka na zahradě mluvila na jejich děti, tak jsem rozuměla i tomu, co říká. Baterky jdou do obou jednotek, v rodičovské jsou nabíjecí a v té dětské vydrží i poměrně dlouho v provozu. Snad jediné, co mi vadí je, že dětská jednotka nemá poutko na zavěšení, takže jsem ji malé do kočárku vždycky pouze postavila někam na chráněné místo před větrem. Jinak jsem naprosto spokojená, nasloužila se nám v kočárku na zahradě opravdu hodně.”

Chůvičky lze rozdělit na tři základní typy:

  • Audiochůvičky jsou velmi oblíbené, jejich pořizovací cena je příznivá a mnohým rodičům naprosto dostačuje zvuková kontrola nad jejich dítětem. Nabízí také různé doplňující funkce. Podle množství funkcí a dosahu se odvíjí také jejich cena, nejlevnější seženete od cca 800 korun.
  • Videochůvičky jsou určené náročnějším rodičům, kteří chtějí mít jak zvukovou, tak obrazovou kontrolu nad svým děťátkem. Videochůvička dokáže přenést obraz z místa, kde se nachází miminko. Oceníte to, pokud máte třeba akčnější dítko. Podle zvoleného typu pak můžete mít video spuštěné neustále během spaní a nebo se zapne pouze při pohybu. Některé nabízí i funkci nočního vidění. Pořizovací cena videochůvičky je vyšší než u audiochůvičky. Počítejte s cenou v řádech tisíců, nejlevnější sežene od cca 1 700 korun. Čím vyšší cena, tím více funkcí a možností.
  • Monitor dechu s chůvičkou je další možností, jak mít kontrolu nad miminkem. Tuto možnost využijí rodiče spíše v prvních měsících dítěte, později už není používání monitoru dechu tak potřebné a vystačí pouze chůvička. Výběr není moc velký, ale pokud byste si chtěli monitor dechu s chůvičkou pořídit, určitě sežene takový, který vám bude vyhovovat.

Místo chůvičky používají někteří rodiče klasické vysílačky. Ty dokáží také přenášet zvuk, ale nejsou tak citlivé jako chůvičky, které reagují například již na otočení miminka v postýlce. Vysílačka zachytí pláč a křik, ale kňourání už ne. Pokud se rozhodnete, že chcete mít o miminku neustálý přehled, je pořízení chůvičky určitě lepší variantou.

Jedna maminka v diskuzi uvedla, že pokud by se měla rozhodovat znovu, pořídila by rovnou videochůvičku, s audiochůvičkou byla sice spokojená, ale v praxi zjistila, že jí video chybí: „V průběhu jsme měli dvě chůvičky a nakonec budu pořizovat ještě videochůvičku. Jako první jsem koupila chůvičku přes bazar a ta fungovala jen chvilku, měla jsem holt smůlu. Pak jsme koupili novou chůvičku, spokojená jsem byla, ale měla jsem raději hned pořídit videochůvičku. Když jsem něco dělala na zahradě a malý kňoural, nebo stačilo být jen vedle v místnosti a on zakňoural, tak jsem tam hned šla, jako že je vzhůru, ale on nebyl. Často to skončilo tím, že jsem ho probudila já tím, jak jsem tam přišla. Kdybych měla videochůvičku, tak bych viděla, že je vše v pořádku a ušetřila bych se těchto situací. Takže za mě rozhodně videochůvička.”

Z bazárku nebo raději novou?

Pořizovací cena nových chůviček a videochůviček může být pro některé rodiče vysoká a nebo někteří nechtějí investovat no nové. Poptejte se kamarádek nebo známých, zda chůvičku po svém dítěti neprodávají a nebo se podívejte v bazaru zde na Modrém koníku.

Analogová versus digitální

Pokud jste se již rozhodla, jaký typ chůvičky si chcete pořídit, budete se muset také rozhodnout, jaký způsob přenosu signálu by měla vaše chůvička mít. Vybírat můžete mezi analogovým nebo digitálním. Každý má své výhody a nevýhody, opět se dostáváme k tomu, že bude záležet na tom, jak a kde chcete chůvičku používat a jaké jsou vaše preference.

Analogový přenos pracuje na nižších frekvencích a menším počtu kanálů. Z toho důvodu má lepší dosah. Analogové chůvičky jsou vhodné do méně obydlených míst, například pokud bydlíte na vesnici. Signál lépe prochází skrz překážky, například tlusté zdi nebo stromy na zahradě. Jejich nevýhodou je, že signál může být snadno rušen jinými zařízeními, proto nejsou moc vhodné do větších měst nebo paneláků.

Digitální přenos pracuje na vyšších frekvencích a vyšším počtu kanálů. Právě díky vyššímu počtu kanálů jsou digitální chůvičky vhodné do hustě zasíťovaných oblastí. Pokud bydlíte ve městě, nejspíše pro vás budou jasnou volbou. Nevýhoda digitálního signálu je, že hůře prochází přes překážky v prostoru.

„S naší chůvičkou jsem maximálně spokojená. Jde na ní nastavit úsporný režim - svítí modrá kontrolka a dosah není tak velký, nebo normální režim - nic nesvítí, spotřeba větší, ale dosah taky. Když běhám po bytě, nebo jdu o patro níž k rodičům, funguje 100%. Když jdu do garáže, tak si zapínám ten normální režim, stejně tak, když jdu na novostavbu cca 100 m od domu. Taky u dětské chůvičky lze zapnout světýlko - měsíček a ukolébavky, které jsou moc příjemné. Já už bych jinou chůvičku nechtěla. A ještě je super, že ji lze dát na šňůrku, takže když jdu ven věšet prádlo a podobně, tak mi nepřekáží a mám ji uvázanou na krku.”

Na co se dále zaměřit

Asi nejčastější parametr, který rodiče při výběru chůvičky řeší, je její dosah. Opět záleží na tom, kde budete chůvičku používat. Pokud bydlíte v bytě, vystačíte si s krátkým dosahem, pokud ji budete chtít používat i na zahradě, budete potřebovat dosah daleko větší. Pozor, dosah uváděný výrobci je dosah chůvičky na volném prostranství, kdy není rušený žádnými překážkami. V reálu při používání chůvičky to tak ale není. Při výběru chůvičky tedy zvažte i tento fakt a pořiďte chůvičku s dosahem větším, protože její konečný dosah bude menší.

Pokud si přejete absolutní soukromí a nechcete být rušeni jinými zařízeními, dívejte se po chůvičkách, které mají funkci DECT (Digital Enhanced Cordless Telecommunications). Díky této technologii  je přenos signálu zašifrovaný a své dítě tak uslyšíte opravdu jen vy.

Další častý parametr je, zda je chůvička jednosměrná nebo obousměrná. Jednosměrná přenáší zvuk pouze jedním směrem, tedy od miminka k vám. Obousměrná i opačně, takže můžete i vy mluvit na své miminko.

Každá máme jiné priority, jedna maminka napsala do diskuze a vidí to takhle: „Mám chůvičku, která má obousměrný přenos zvuku a za celou dobu (přes 2,5 roku) denního používání jsem to nepotřebovala. Jednou jsem zkoušela, jak to vůbec zní a myslím si, že by to dítě spíš vylekalo. Taky má světýlko a pokud si syn zrovna nehraje s tlačítky, tak jsem ho nikdy nezapnula. Myslím, že promítání čehokoliv v rámci chůvičky není nutné a počkala bych až po narození dítěte, co na něj bude působit. Třeba to bude spáč i bez těchto vychytávek. Video hrozně žere baterku, takže to by mi taky vadilo. Nejdůležitější je pro mě dosah signálu v reálných podmínkách.”

Další maminka má úplně opačné priority: „Za mě je obousměrná určitě dobrá volba. Mojí malou to skvěle uklidňovalo, protože ten přenos hlasu byl opravdu kvalitní. V té mojí byly i ukolébavky a to se opravdu hodí, využívali jsme to docela dost. Po delším rozhodování jsem nakonec pořídila rovnou videochůvičku a jsem za to ráda, daleko víc mě to uklidnilo.”

Na trhu je opravdu spousta typů chůviček a videochůviček a záleží jen na vás, co všechno od té své očekáváte. Můžete si pořídit chůvičku, která:

  • má noční režim, po stisknutí tlačítka dojde ke ztlumení světla displeje a ztlumení zvuku
  • zahraje vašemu děťátku ukolébavku na dobrou noc
  • promítne na strop hvězdičky nebo uklidňující noční světlo
  • zaznamenává teplotu a vlhkost v místě, kde je vaše miminko a upozorní vás na změnu nebo překročení vámi udaného rozmezí teploty
  • má funkci úsporný režim, kdy dokáže sama minimalizovat spotřebu energie a prodlouží tak výdrž baterie
  • funguje na obyčejné nebo dobíjecí baterky a nebo na připojení do elektrické sítě
  • má kontrolku, která vás upozorní, že je chůvička mimo dosah signálu nebo má slabou baterii
  • má různé typy alarmů - optický pomocí kontrolky, akustický nebo vibrační
  • má u rodičovské jednotky klip na připevnění, například za pásek, abyste měla chůvičku vždy při sobě

Výrobci se předhánějí, aby dodali na trh lepší a lepší chůvičky se zajímavými funkcemi. Je jen na vás, co vyhodnotíte jako přínosné a co jako zbytečné. Výběr máte opravdu velký.

Chůvičky a videochůvičky získávají v dnešní době na oblibě. Usnadňují rodičům péči o dítě a mnohdy se stávají nepostradatelnou součástí jejich každodenního života s miminkem. Zvažujete nákup chůvičky nebo videochůvičky? Jaké parametry jsou pro vás důležité? Usnadnila vám chůvička péči o vaše miminko? Podělte se o vaše zkušenosti v komentářích.

Zdroj:

blog.feedo.cz

maminka.cz

malvik.cz

Čti celý článek
redakce
11. lis 2018 Čtené 1618x

"Malá se mi narodila předčasně a měla slabý sací reflex. V porodnici jsem dostala profi elektrickou odsávačku, abych rozjela laktaci. S kojením jsme celkem dost bojovaly. Kojení bylo pro naši holčičku namáhavé, málo jedla a nepřibírala. Mateřského mléka jsem měla dost. Vyzkoušela jsem všechny možné alternativy. Po neúspěšných pokusech a snaze o kojení s kloboučky a bez nich, krmení přes sondu, a následně přes injekční stříkačku (což bylo náročné a stresující), jsem se rozhodla pro kojeneckou láhev.

Koupila jsem si kvalitní elektrickou odsávačku, mléko jsem odsávala a malou jsem krmila z lahvičky. Z láhve začala malá konečně jíst a přibírala. Odsávačku jsem nosila všude sebou. Bylo to velmi náročné, ale vydržela jsem celkem 16 měsíců. Vše jsem nakonec zvládla."

Ne vždy kojení jde tak jako v našich představách. Své o tom ví i maminka a uživatelka Modrého koníka, jejíž zkušenost jste si mohli právě přečíst. Takových příběhů je spousta a přesto je každý jedinečný. Dnešní článek vám dovolí nahlédnout do tématu, kde se všechno točí kolem odsávaček mateřského mléka. Dozvíte se např. v jakých chvílích se vám může odsávačka hodit, i když třeba plně kojíte, seznámíte se se všemi druhy odsávaček, které trh nabízí, ale přečtete si i informace, jak odsáté mateřské mléko správně skladovat.

Proč vlastně odsávat mateřské mléko?

V těhotenství si většina nastávajících maminek myslí, že odsávačku mléka nebude potřebovat. Ano, i to se samozřejmě může stát, ale většina maminek uvádí, že během kojení byly chvíle, kdy se jim odsávačka hodila. Zajímá vás, v jakých případech je vhodné využití odsávačky mléka? Pokud ano, čtěte dále:

Důvody používání odsávačky mléka:    

  • stimulace laktace ihned po porodu - po porodu někdy trvá, než dojde ke spuštění laktace. Některá miminka navíc mohou být slabá, spavá či jen líná a nesají z matčina prsu tak, jak je pro zdárné začátky kojení potřeba. I v tuto chvíli se může mamince hodit odsávačka. Odsávačka zaprvé pomáhá se stimulací a navíc tak žena získá mléko, které je možné dítěti podat například ve chvílích, kdy kojení není z jakéhokoliv důvodu možné. Zde jen pozor na správné dokrmování, které nenaruší kojení - opravdu zapomeňte na lahvičky.
  • stimulace laktace u žen s nízkým obsahem mléka - některé ženy mohou mít problémy s dostatečným množstvím mléka pro miminko. Pomoc je poměrně jednoduchá. Aby se zvýšila produkce mléka, je potřeba více kojit. Čím více mléka vydáte, tím více se vám ho vytvoří. To je poměrně jasné pravidlo. Někdy však miminko nechce být tolik kojeno a v tu chvíli se vám opět bude hodit odsávačka mléka. Přebytky mléka, které miminko nespotřebuje, je vhodné zamrazit (o správném skladování mateřského mléka se dočtete dále v článku) na pozdější dobu.
  • v případě, že je dítě po porodu hospitalizováno a matka jej nemůže kojit - v tuto chvíli vám odsávačka pomůže s udržením laktace do doby, než budete moct začít kojit.
  • dítě má problémy s přisátím se k matčině prsu - pokud se nějaká taková situace objeví, je určitě nejvhodnějším řešením navštívit laktační poradkyni, která vám dobře poradí. Nicméně dítě je potřeba nakrmit - díky odsávačce tak můžete dítě krmit vlastním mateřským mlékem, které je pro něj nejlepší, a nemusíte tak shánět umělé mléko. Opět však dejte pozor na správné dokrmování, které nepokazí techniku kojení.
  • dítě má fyzickou vadu, která mu sání znesnadňuje, např. rozštěp patra

"Svého syna jsem po narození nemohla bohužel kojit kvůli jeho celkovému rozsáhlému rozštěpu, povedlo se mi ale ho až do jeho ukončeného 6. měsíce věku krmit odstříkaným mateřským mlékem. Používala jsem elektrickou odsávačku. Je sice cenově dražší než jiné odsávačky, ale byla jsem s ní maximálně spokojená a velkou výhodou bylo, že se dalo odsávat mléko z obou prsou najednou."

  • matka je nucena brát léky, které ovlivňují chuť a složení mléka a může mít na dítě škodlivé účinky (po ukončení braní léků může žena v kojení pokračovat) - pravidelným odsáváním je laktace udržena až do doby, kde se můžete ke kojení s klidem vrátit. Nezapomeňte, že nejvíce prolaktinu (hormonu, který pomáhá s laktací) se tvoří při nočním kojení - počítejte tedy s tím, že je potřeba odsávat i v noci.
  • pokračování krmení dítěte mateřským mlékem ve chvílích, kdy žena nemůže (nebo nechce) z jakéhokoliv důvodu s dítětem pobývat, např. po návratu ženy do práce
  • pokud se ženě tvoří mnoho mléka, které dítě neodsaje a ženu trápí bolesti - zde je opět ale velmi důležité odsát mléko pouze do úlevy, neboť i zde platí pravidlo, že čím více mléka vydáte, tím více se ho bude tvořit.

"Mám dvojčátka narozená velmi předčasně 29+0. Pro mě bylo odsávání jediná možnost, jak k dětem dostat své mléko. Poprvé jsem kojila asi 6 týdnů po porodu a dětem trvalo další měsíc, než zvládly vypít alespoň polovinu dávky, nemohli to oba udýchat. Zbytek dostávaly děti sondou, později se dokrmovaly z lahvičky. I přes pomoc mé úžasné laktační poradkyně se kojení jako takové konalo pouze jen asi měsíc (skoro vždy s dokrmením z lahvičky), celou dobu jsem také odsávala. Nakonec jsem vydržela odsávat 5 měsíců, musela jsem kombinovat s UM, neměla jsem prostě dost pro oba.

I když mě to hodně mrzelo, že jsem si skutečného kojení s dětmi skoro neužila, jsem ráda i za ty měsíce, kdy mohly mít MM alespoň z lahve. Od jiných maminek nedonošeňátek vím, že jde laktaci udržet pouze odsáváním i mnohem déle, dokonce více jak rok. Je to velmi náročné na čas, organizaci, fyzicky a chce to velkou podporu také v rodině, ale smysl to určitě má, každá kapka MM dobrá. Na druhou stranu jsem se tím strašně trápila a to není dobře, došlo mi, že děti potřebují hlavně mě, nejen mléko. Za sebe ještě doporučuji odsávat obě prsa najednou - není to je úspora času, ale také zvýšení produkce mléka."

Druhy odsávaček: Vyberte si tu, která bude vyhovovat vám

Prodejní trh s odsávačkami mléka je poměrně široký a zajisté vybere si každá maminka. Možná se budete divit, ale i mezi takovým sortimentem, jako jsou odsávačky mléka se najdou velké rozdíly. Pokud nemáte představu, jaké odsávačky mléka vlastně existují, podívejte se na jejich stručný a přehledný popis. Nejdůležitější rozlišení je především na jednofázové a dvoufázové odsávání.

Jednofázové odsávání - jeden rytmus odsávání, vyskytuje se u manuálních, i u elektrických odsávaček. Jsou vhodné k občasnému nepravidelnému odsávání nebo i krátkodobému častějšímu odsávání pro zachování laktace či při přebytcích mléka.  Bývají levnější než dvoufázové, u elektrických jednofázových odsávaček je pak potřeba počítat s tím, že jsou hlučnější a méně šetrné k vašim prsům.

Dvoufázové odsávání

Jedná se o odsávání ve dvou rytmech. Odsáváním ve dvou fázích se lépe simuluje sání miminka, protože dochází k napodobování tzv. nutritivního a nenutritivního sání.

Odsávání probíhá v těchto dvou fázích:

1) Stimulační fáze - jedná se o kratší a rychlejší odsávací cykly, které stimulují "let down" reflex (spuštění toku mateřského mléka).

2) Odsávací fáze - tyto cykly jsou delší, protože dochází k odsávání mléka.                       

Existuje mnoho typů a modelů odsávaček mléka,ale obecně se dá říci, že je možné je rozdělit na dvě hlavní kategorie, a sice elektrické odsávačky mléka, které jsou napájeny baterií, nebo manuální odsávačky mléka, které musí maminka obsluhovat sama silou své ruky.

Manuální odsávačky mléka

Jsou vhodné především pro příležitostné odsávání, při přebytcích mléka či krátkodobém udržení laktace. Většinou jsou jednofázové.

Některé maminky si stěžují na únavnou obsluhu manuální odsávačky, kdy je po dlouhém odsávání mléka začne bolet ruka z mačkání pumpičky či balónku. Síla sání se může zdát některým maminkám příliš slabá a nemohou z prsou dostat dostatečné množství mateřského mléka. Nejsou-li prsa zcela vyprázdněna, může dojít ke snížení produkce mateřského mléka.

Manuální odsávačky mateřského mléka se dají rozdělit na tyto podtypy:

  • balónková - jedná se pouze o jednofázový typ odsávačky mléka. Má poměrně malou účinnost, proto nebývá příliš často využívaná.
  • pístová - i zde se jedná pouze o jednofázový typ. Páková odsávačka mléka není vhodná pro používání během prvních dnů po porodu, protože  není příliš šetrná k prsům a navíc je její používání pro maminku poměrně fyzicky náročné.
  • páková - mezi manuálními odsávačkami je tento typ zaručeně nejrozšířenější. K dostání je ve variantě jednofázové i dvoufázové.

Elektrické odsávačky mléka

Elektrické odsávačky mléka vyrábí mnoho výrobců, mezi ty nejznámější značky určitě patří Medela, Farlin, Nuk, Avent, Tommee Tipee, a další. Elektrické odsávačky jsou na baterie (buď tužkové nebo dobíjecí), některé typy lze zapojit přímo do sítě. Jednofázové odsávačky (zvláště ty levnější)nejsou příliš šetrné k prsům a lze je tedy doporučit spíše jen pro občasné či krátkodobé častější odsávání při přebytcích mléka.

Pro dlouhodobou stimulaci laktace je doporučováno spíše využití dvoufázové odsávačky. Některé značky nabízí i odsávačky, které odsávají zároveň obě prsa, čímž zvyšují laktaci a také výrazně snižují čas, který je na odsávání potřeba. Dražší odsávačky mléka není vždy nutné kupovat - existují půjčovny, kde si je můžete za poplatek zapůjčit a možnost půjčení nabízí i některé porodnice a laktační poradkyně.

Při kojení miminko saje v první stimulační fázi slaběji a rychleji, až nastoupí vypuzovací reflex a dojde k expresi mléka z prsu. Ve druhé laktační fázi miminko saje pomaleji a hlouběji, s tzv. pauzou v bradě. Dvoufázové odsávačky tento přirozený sací rytmus miminka napodobují, během odsávání se mění podtlak a rytmus odsávání, proto jsou zároveň účinnější a šetrnější k prsům. Dvoufázové odsávačky mléka slouží maminkám, které mají problémy s kojením nebo kojit nemohou, například maminkám, které mají po porodu a laktace se jim rozběhnout nedaří.

Jak správně odsávat

Pro správné a pohodlné odsávání je především potřeba pořídit vhodnou odsávačku mléka, která bude vyhovovat vašim potřebám a záměrům. Výběru odsávaček jsme se věnovali v předcházejících odstavcích. Pokud si však stále nejste jistá, která odsávačka pro vás bude ta pravá, obraťte se na laktační poradkyni, která vám ráda a hlavně vhodně poradí.

“Při výběru odsávačky hodně záleží, kolik chcete investovat. Já měla ruční od Aventu, je to sice náročnější a chce to trochu cvik, než se naučíte mlíčko odsávat, ale jde to. Elektrická je pohodlnější, ale také bohužel o dost dražší. Rozhodně nekupujte takové ty balonkové, tu jsem měla prvně a byly to vysloveně vyhozené peníze. Avenťáckou jsem koupila použitou, vše jsem poctivě vysterilizovala. Dají se koupit za méně než poloviční pořizovací cenu. Někomu by to možná vadilo, ale když se nad tím zamyslíte, tak pokud byste ji potřebovala třeba v porodnici, tak vám tam taky půjčí tu jejich, kterou před vámi použilo už  hodně maminek. Takže já koupila použitou a plně mi vystačilo na celou dobu, co jsem ji potřebovala.”

Odsávačku už máte a teď už jen zbývá zjistit, jak mléko odsát. Nebojte, na první pohled to zní sice složitě, ale opravdu není potřeba hledat v tom žádnou vědu. Pro odsávání mléka (i pro samotné kojení) je důležité zaujmout vhodnou polohu, kde se budete moci uvolnit, bude se vám pohodlně sedět (či ležet) a bude vám prostě příjemně. Před samotným odsáváním je vhodné prsa připravit - můžete se nahřát teplou sprchou, nahřívacími polštářky či jim dopřát jemnou krouživou masáž. Tyto úkony vám pomohou nejen s uvolněním, ale zajistí také rychlejší spuštění spouštěcího reflexu a s tím související lepší tok mléka. Pokud máte malé miminko, klidně ho při odsávání mléka můžete mít na dohled, koukejte na něj a uvidíte, že i to pomůže díky hormonům snadnějšímu odsávání.

Při odsávání mléka dodržujte hygienická pravidla

Pokud používáte odsávačku, měla byste vždy dodržovat určitá hygienická pravidla. Před samotným odsáváním si vždy umyjte ruce mýdlem a na jejich utírání používejte výhradně ručník, který nepoužívá nikdo jiný z rodiny. Sáhnout můžete i po jednorázové papírové utěrce. Je vhodné omýt i bradavky, bohatě postačí použití teplé vody bez mýdla.

Náležitá hygiena se týká i odsávačky samotné. Samozřejmostí je odsávačka vlastní, kterou používáte pouze vy. Všechny části odsávačky je potřeba nejprve důkladně očistit kartáčkem (vyčleňte si jeden, který budete používat pouze k těmto účelům), potom opláchnout v horké vodě a následně pod tekoucí studenou vodou. Posledním krokem by pak měla být  sterilizace v horké lázni po dobu 3 až 5 minut. Pak už zbývá jen odsávačku položit na jednorázovou papírovou utěrku a nechat důkladně oschnout.

Ruční odstříkávání rozhodně nezavrhujte

Pokud máte pocit, že odsávačku mateřského mléka nevyužijte, ale přesto občas potřebujete získat mléko pro své dítě, můžete mléko odstříkat ručně. To využijete například při  retencích, mastitidě, poraněných bradavkách či přebytku mléka. Ruční odstříkání je šetrné, ruka je k prsu citlivá a zpravidla odstříkáte mléko i ve chvíli, kdy manuální či elektrická odsávačka již nic neodsaje. Nicméně je to poměrně namáhavé, vyčerpávající a zdlouhavé. Při ručním odstříkávání je opět důležité nezapomenout na hygienu.

Jak na to?

Palec a ukazováček ve tvaru písmene C přiložte na místo, kde dvorec přechází již do kůže prsu. V tomto místě stiskněte prsty k sobě, (neždímejte, neštípejte, jen stiskávejte), dokud neuvidíte kapky mléka. Prsty můžete libovolně kolem bradavky točit, vždy na pomezí dvorce a prsu. Mléko lze zachytávat do čisté nádobky či přímo do misky k tomu určené.

Jak odsáté mateřské mléko skladovat a manipulovat s ním

Odsávačka mléka většinou umožňuje přímý sběr odsátého mléka přímo do kojenecké láhve od výrobce nebo je potřeba použít speciální adaptéry k tomu, aby se mohlo mléko sbírat do kojenecké láhve. Velikost lahví je možné měnit podle potřeb matky i kojeneckých potřeb dítěte. Při pořizování odsávačky mateřského mléka by měly maminky dokoupit také zásobníky na odsáté mléko. Tyto "kelímky" je možné uzavřít vodotěsným a mrazuvzdorným víčkem a uskladnit v ledničce nebo v mrazničce. Některé maminky skladují odsáté mateřské mléko v tvořítkách na led.

Odsáté mléko může být uchováváno při pokojové teplotě (zhruba 20 °C) po dobu maximálně 6 hodin. V lednici smí mléko zůstat 8 dní a v mrazničce až 6 měsíců. Nadměrné množství mléka může žena také darovat do mléčné banky, která mléko používá ke krmení nedonošených dětí nebo dětí, které jejich matky nemohou kojit.

A co vy - používaly jste někdy odsávačku mateřského mléka, nebo jste se bez ní obešly?

Zdroje použitých informací:

medela.cz

kojim.webnode.cz

stastny-usmev.cz

blog.feedo.cz

babyweb.cz

motherclub.cz

infookojeni.net

Čti celý článek
redakce
9. lis 2018 Čtené 12854x

„Před deseti lety jsme našemu prvnímu synovi založili stavební spoření a každým rokem mu tam vkládáme nějakou částku. Rádi bychom začali spořit i našemu druhému dítěti (3r), ale nejsme si jisti, zda je stavební spoření stále nejlepší možná varianta v případě spoření na delší dobu. Není na trhu nějaká lepší možnost? Pokud ano, tak jaká? Měsíčně můžeme dát na obě spoření max. 1000 Kč a jednou za rok pak vyšší částky,“ ptá se maminka ve finanční poradně na Modrém koníku.

Je důležité dětem spořit, aby později v dospělosti měly nějakou jistotu do začátku? Vyplatí se sázet na specializované a léty prověřené produkty nebo byste se měli zaměřit na něco jiného? Vlastnit auto, studovat vysokou školu nebo pobýt delší dobu v zahraničí. To si přeje mnoho mladých lidí na prahu dospělého života jenže ne všichni na to mají. Proto se spousta rodičů snaží spořit dětem prakticky už od plenek, aby jim jednou mohli tyto sny splnit. Přitom není potřeba kupovat hned zlatou cihlu nebo byt v Praze. Když začnete spořit včas a pravidelně menší částky, v budoucnu nebudete muset říct svému dítěti: „Ne, na to nemám.“ Produktů, kam můžete volné finanční prostředky odkládat, je spoustu – od klasických spořicích účtů až po ověřené stavební či penzijní spoření a samozřejmě různé investiční produkty (fondy, akcie apod.).

Na co myslet, než se rozhodnete pro nějaký finanční produkt?

Reklamy na různá „zaručeně“ bezpečná a výnosná spoření nás provází prakticky na každém kroku. Dítě bude oficiálně dospělé v jeho 18 letech, ale čas je velmi relativní pojem a peníze navíc ztrácí svou hodnotu. Co platí dnes, nemusí platit za dvacet let. Pak můžete mít vy i váš potomek zcela jiné potřeby. Na co při zajištění dítěte myslet především?

  • Myslete na to, že se vaše požadavky mohou v čase měnit. Proto při výběru vhodného produktu chtějte, aby byl flexibilní.
  • Jestliže chcete dítě pojistit, použijte vlastní životní pojištění a přidejte dítě na smlouvu. Bývá to výhodnější.
  • V dlouhodobém horizontu na školné nebo start do života jsou ideální podílové fondy.
  • Učte dítě, že peníze nepadají z nebe. Mělo by umět hospodařit s financemi.

Proč dětem spořit a odkdy?

„Co je teď aktuálně nejvýhodnější? Chtěla bych Klárce založit spoření, ale vůbec netuším, jaká je nabídka. Než začnu zjišťovat, chtěla bych vědět, jaké jste založili nebo se chystáte založit vy,“ ptá se maminka z diskuze na Modrém koníkovi.

Bez finanční podpory rodičů vystudují děti jen velmi těžko. Zároveň je potřeba si také uvědomit, že většina rodin není schopna vydat jednorázově velkou částku na studium nebo pobyt v zahraničí. Zejména soukromé vysoké školy jsou velmi drahé a ty zahraniční ještě víc. Na vše jsou potřeba peníze a není jich málo. Proto je vhodné dětem spořit a odkládat pravidelně určitý obnos peněz. Začněte ideální co nejdříve, jestliže to vaše rodinná situace dovolí.

Čím dříve začnete, tím menší částku musíte odkládat. Pravidelné investice navíc dokáží lépe ochránit naspořené peníze před inflací. Časový horizont by měl ale činit 15, 18, až 20 let. Také může být vhodnější uzavřít vybraný produkt na sebe, a ne na dítě. Může se klidně stát, že vaše léty naspořené peníze pak potomek rozhází během několika málo dnů třeba za luxusní dovolenou nebo dokonalý bourák. Pokud však bude smlouva psaná na vás, jste to vy, kdo o penězích rozhoduje.

V jaké formě a kolik spořit?

„Spoření dětem do budoucna je dobrým krokem. Budoucí výdaje na vzdělání a start do života jsou mnohdy velkou finanční zátěží pro rodinný rozpočet. Také platí, že čím dříve člověk se spořením začne, tím lepších výsledků může dosáhnout. V dnešní době existuje řada možností, kam odkládat dětem peníze. Z těch nejčastějších možností jsou to spořicí účty, stavební spoření a pravidelné investice,“ uvádí Aneta Kašparová z finanční poradny Modrého koníka, která působí od roku 2016 jako finanční koncipientka a specialistka bankovních služeb.

Většina rodičů při pomyšlení na spoření pro děti se obvykle přiklání ke stavebnímu spoření. To určitě není špatnou volbou, ale z dlouhodobého hlediska se nejedná o efektivní spoření. Je tedy vhodné ho doplnit nebo později nahradit. Ideální dlouhodobou pravidelnou investicí se zhodnocením kolem 5 % ročně. Pro laika může být náročné si vybrat správný investiční program. V takovém případě je rozhodně lepší obrátit se na nezávislého odborníka, který vypracuje investiční plán, v němž zhodnotí možnosti rodiny i otázky možného investičního rizika.

Výše částky, kterou budete měsíčně odkládat, závisí na tom, na co a kolik chcete dítěti naspořit i jakou kombinaci produktů nebo investic si zvolíte. Když budete spořit částku

2 500 Kč měsíčně po dobu 18 let a průměrném zhodnocení 6 % ročně, dostanete se na

1 000 000 Kč. U stavebního spoření se stejnou úložkou i dobou spoření, ale s ročním úrokem jen ve výši 1 % ročně, se dostanete na 701 000 Kč.

Jaké produkty můžete využít?

Ne každý má přehled o tom, jaké produkty mu trh nabízí. Pojďme se podívat na ty nejčastější a nejoblíbenější.

Spořicí účty

„Spořicí účet je ve většině bank poskytován zdarma, ale výnosy na těchto účtech jsou minimální, v současné chvíli se můžeme bavit o cca 1 % za rok,“ Aneta Kašparová, Finanční poradna Modrého koníka.

Spořicí účet pro dítě určitě z dlouhodobého hlediska  vhodnou možností není. Je dobrý pro vás, protože si tam můžete odkládat peníze jako krátkodobou rezervu, kterou máte ihned k dispozici. Jejich úrokové sazby jsou ale mizivé a nestačí ani na inflaci. Z dlouhodobého hlediska se vůbec nehodí.

Podílové fondy

„Variantou, která je stále populárnější, je možnost pravidelně investovat. Zde je možno pravidelně odkládat určitý obnos peněz, do širokého spektra podílových fondů. Na začátku je nutné sestavit investiční profil, od kterého se následně odvíjí investiční strategie. Od zvolené investiční strategie se samozřejmě odvíjí i očekávaný výnos, který může být podstatně zajímavější než jiné možnosti spoření. Vybírat se dá z různých druhů podílových fondů, např. akciových, dluhopisových, smíšených, nemovitostních atd. Peníze nejsou vázané, máte k nim tedy v průběhu spoření přístup. Přestanete-li do fondu peníze posílat, nehrozí vám žádné penále,“ Aneta Kašparová, Finanční poradna Modrého koníka.

Podílové fondy jsou dnes velmi doporučovanou variantou dlouhodobého spoření pro děti. Fondy mohou být rizikové (dynamické) a v takovém případě je riziko vyváženo větším výnosem nebo méně rizikové (konzervativní). Zde se nemusíte bát velkého rizika, ale ani výnosy nejsou tak velké. Volit můžete mezi akciovými, dluhopisovými, nemovitostními či smíšenými. Po třech letech už ani nemusíte státu odvádět 15 % daně z výnosu. Peníze máte kdykoliv k dispozici. Splácíte, jak můžete a pokud splátky přestanete posílat, nehrozí vám žádné penále.

Stavební spoření

„Další variantou je stavební spoření. Mezi jeho jasné plusy patří státní podpora ve výši 10 procent z vložené částky za rok, ovšem maximálně 2.000 korun ročně. Stavební spořitelny mají poměrně dlouhou tradici a vklady jsou pojištěny fondem pojištění vkladů, který garantuje odškodnění klientů v případě krachu stavební spořitelny až do výše zhruba 2,5 milionu korun. Minusy jsou nestabilita podmínek ze strany Ministerstva financí, co se týká výše státní podpory (historicky se již 2x změnila – snížila), nařízení účelovosti využití naspořených peněz (zatím tomu tak není, ale je možné, že v budoucnu stát určí na co smíte nebo nesmíte peníze využít), poplatky za vedení spořícího účtu a zdanění výnosů (daň je 15 % z výnosu).

Je zde také období 6 let, tzv. vázací doba, kdy k úsporám můžete jen za cenu vrácení státních příspěvků. I při řádném ukončení smlouvy se dostanete k penězům přibližně za 3 měsíce od ukončení smlouvy. Ze strany stavebních spořitelen je uváděna také celá řada polopravd, hlavně v oblasti zhodnocení (úroky na papíře vypadají dobře, ale nejsou zpravidla započítány poplatky, daně a do výnosu je počítána státní podpora, což výsledek oproti realitě značně zkresluje),“  radí Aneta Kašparová.

Stavební spoření je skvělé, pokud chcete peníze ukládat jen po nějakou dobu (šest let) a pak je využít. Z dlouhodobého hlediska v podstatě ztrácí smysl. Přesto zůstává stále velmi oblíbeným produktem.

Penzijní spoření

Dětem můžete založit doplňkové penzijní spoření. Peníze se zde investují stejně jako v podílových fondech a vy tak můžete dosáhnout stejného zhodnocení. Každý měsíc navíc dostanete státní příspěvek na každou tisícikorunu – 230 Kč. Nevýhodou ale je, že za 18 let si nemůže vaše dítě vybrat celou částku, ale jen třetinu naspořených peněz, které je potřeba zdanit a v částce nebude státní příspěvek.


Investiční životní pojištění

"Určitě není dobré dávat spoření a pojištění do jedné smlouvy. Pojistka má být hlavně na zajištění rizik a ve chvíli, kdy do ní začnete vkládat peníze, může být komplikovanější ji v budoucnu změnit, upravit nebo zaměnit za jiný, aktuálně výhodnější, produkt. Dítě může časem začít dělat nějaký sport nebo se jakkoliv může změnit životní situace a může nastat problém s penězi na spořící části.
Co se týče spoření, samotné pojištění na to není vhodný produkt, i kdybyste na to měli zvlášť smlouvu. Doporučuji vyhledat ve Vašem okolí dobrého a zkušeného poradce, který by Vám poradil, jak se samotnou pojistnou smlouvou, tak i s případným spořením,"
radí uživatel poradceostrava v diskuzi U jaké pojišťovny pojistíte miminko

Investiční životní pojištění nelze úplně doporučit, a jak je napsáno výše, obě varianty je lepší oddělit. Životní pojištění má dítě chránit. Na zhodnocení peněz volte raději něco jiného – třeba uvedené podílové fondy. U investičního životního pojištění zaplatíte zbytečně moc peněz za poplatky.

Dětský účet

„Chtěli bychom s manželem založit pro naše dítě účet, kam bychom mu posílali peníze. Teď vybíráme ten nejlepší. Chtěla bych se zeptat, jaké máte kdo zkušenosti a co byste nám doporučili?“

Dětský účet samozřejmě není klasický spořicí produkt, ale je vhodné ho zmínit. Děti by se totiž už od mala měly učit hospodařit s penězi. Dětských účtů existuje dost, většina je zdarma a bývá k nim i platební karta. Vy pak můžete na účet posílat kapesné a vaše ratolest si může vyzkoušet i internetové bankovnictví apod.

Navíc s ním může účet tzv. vyrůstat a banka mu pak může v dospělosti nabídnout i výhodnější půjčku apod. Učit se finanční gramotnosti a znalosti hodnoty peněz je totiž velmi důležitý a často opomíjený fakt, se kterým by děti měly začít včas.

Čti celý článek
redakce
8. lis 2018 Čtené 850x

„Do sauny s dětmi chodíme od malinka. Nejdřív jen na chvilku do suché sauny po plavání kojenců (takže věkově od 6 měsíců). A od roku a půl brali do sauny prarodiče syna docela často. Už docela brzy z kluků byli saunoví mazáci. Sami si korigovali, jak tam chtějí být dlouho. Buď my nebo manželovi rodiče s nimi chodili do takové malé sauny, kde kluci, když chtěli, tak vylezli a před saunou si hráli s kelímkama vody - přelévali vodu, plnili stříkačky a vyhráli si. My jsme na ně dveřmi koukali a dohřáli se, nebo šli s nimi ven. Od cca 3 let jsou zvyklí i na ochlazení v ledovém bazénku. Nyní jsou to fakt mazáci - přijdou do sauny, rozloží ručník, lehnou si, někdy se nechají drbat na zádech. Potom vylezou, osprchují se, zalezou do ledového bazénku. Pak si sami zalezou do odpočívárny a popíjejí minerálku a zase znovu. Jsou potichu, užívají si to. Nedávno jsme dostali jako dárek rodinné vstupné do saunového světa a to byl pro ně obrovský zážitek. Byli ze sauny unešení, saunové ceremoniály, vůně, med. Asi jim Ježíšek naježí vstupenky.”

Saunování se během staletí rozšířilo z Finska do celého světa a stále oblíbenější se stává také saunování dětí. Věděli jste, že se do sauny může chodit již s tříměsíčním miminkem? Pravidelná návštěva sauny má spoustu pozitivních zdravotních účinků a to jak u dospělých, tak právě i u dětí. Saunování nejmenších dětí má ale svá jasná pravidla, která je nutné dodržovat, abyste miminku neublížili. Zhruba od dvou a půl až tří let je saunování pro děti bezpečné, protože jsou již větší a schopné samy říct, co je jim příjemné a co už ne. Od tří let je přímo doporučované.

„Já chci s dětmi se saunováním teprve začít, protože mladší je trošku chcípáček. A taky jsem o tom četla zajímavý článek. No a od té doby doma otravuji manžela. On se mi směje, protože já do sauny nikdy chodit nechtěla, kdežto on si ji chce postavit na zahradě. Takže vztah k tomu máme opačný, ale pro děti jsem ochotná všeho. Dnes jdu do naší kavárny, kde mají saunu, zjistit, jak by se tvářili na saunování dětí ze školky. Ve školce jsem to nadhodila a učitelka řekla, že je to dobrý nápad. Ale jde o to, jaký zájem budou mít rodiče. Tak uvidíme.”

Pravidelná návštěva sauny má hned několik pozitivních účinků

Podle MUDr. Antonína Mikoláška, českého odborníka na saunování, je saunování nejlepší způsob jak zlepšovat imunitu u dětí, což potvrzují i zahraniční studie. Podle nich děti, které pravidelně navštěvují saunu, méně často onemocní infekcemi horních cest dýchacích. A v případě, že onemocní, tak má nemoc lehčí průběh. Pravidelné saunování totiž zvyšuje v těle hladinu imunoglobinu A, který zabraňuje pronikání mikrobů do organismu. Jeho zvýšená hladina klesá 7. den po návštěvě sauny, proto je dostačující navštěvovat saunu jedenkrát týdně.

Jedna maminka v diskuzi nabádá ostatní, aby saunování s dětmi určitě vyzkoušeli: „Rozhodně není potřeba na nic čekat, saunování v pravidelných týdenních intervalech přináší ovoce v podobě lepší imunity a spánku i při dvouminutovém prohřívání. Celá procedura trvá totiž zhruba 45 minut - po příchodu je potřeba se svléknout, osprchovat, osušit, prohřát a v odpočívárně vychladnout. Po několika prvních návštěvách se i u menších dětí prohřátí opakuje 2x. Výsledky opravdu přijdou - takže nač čekat.”

Díky teplu se navíc rozpouští a odstraňují hleny v horních a dolních cestách dýchacích. U dětí můžete potom pozorovat hlubší dýchání. Díky pravidelnému saunování si děti lépe zvykají na přechody mezi teplem a zimou, což se bude hodit během výkyvů teplot v průběhu roku. Jako rodiče také určitě oceníte, že návštěva sauny napomáhá hlubšímu a kvalitnějšímu spánku dětí a po její návštěvě mají také větší chuť k jídlu. Pobyt v sauně je chvílí relaxace. Děti se brzy naučí, že je dobré se občas zklidnit a odpočívat a také se učí péči o sebe a své tělo. Podporujeme tedy u dětí správné návyky.

„Mám čerstvou zkušenost ze sauny s naším skoro ročním prckem. Byli jsme už dvakrát. Poprvé jsme to úplně nevychytali - bylo už později, vrátili jsme se z výletu a malý měl asi i hlad, tak tam plakal. To jsme zkusili jen na minutu v klasické finské. Pak jsem ho nakojila a zkusila ještě na 20 vteřin a to už bylo v pohodě. Teď o víkendu jsme byli znovu, byl vyspaný, najezený a dobře naladěný a zvládl to perfektně. Byli jsme opět v klasické finské sauně 3 minuty a jen jedno kolo. Byl pak pěkně klidný a večer hezky usnul. Tak mám z toho dobrý pocit a chceme chodit pravidelně.”

Jak vybrat správnou saunu

Pokud jste se již rozhodla, že byste chtěla saunování s dětmi vyzkoušet, budete muset najít vhodnou saunu. Návštěva sauny je chvílí relaxace a klidu a proto je dobré s menšími dětmi (do 4 let) chodit do sauny v časy, které jsou určené právě pro děti, případně méně vytížené. Toto je ostatně důležité i z hygienických důvodů. Návštěva sauny je sice ideální navečer, ale v případě nejmenších dětí to nebude vždy možné. V exponované časy by přítomnost dětí, které neposedí a nevydrží potichu mohla působit pro ostatní dospělé účastníky rušivě a i vy jako rodič byste si to asi moc neužila. Zkuste se ve vámi vybrané sauně domluvit předem, kdy je vhodné přijít s dětmi.

Je také dobré najít saunu v blízkosti vašeho domova, protože po skončení sauny je vhodná krátká procházka. Když sednete s dítětem po sauně do auta, tak se v několika vrstvách oblečení znovu zpotí a to není vhodné. Pokud je možnost, volte tedy bližší saunu a můžete se procházkou rovnou dostat domů. A jako bonus vám dítko bude večer dobře spát.

Saunování v rámci školky

Některé školky pravidelně navštěvují s dětmi saunu. Takovou zkušenost má i několik maminek, které se svěřily do diskuze na Modrém koníku. Saunování posiluje imunitu, pomáhá tedy dětem s oslabenou imunitou a také astmatikům, což je žádoucí. A proto se saunování zavádí nejen do školek, ale také třeba do léčebných pobytů v dětských lázních.

„Školka, kam chodí moje děti, má saunu. Syn nikdy chodit nechtěl, dcery ano. V naší školce se může do sauny od 3 let. Prohřívání trvá jen pár minut, ochlazování probíhá vlažnou vodou v bazénku. Vždy chodí cca 15 dětí a 2 učitelky jednou týdně. Děti to mají zdarma, kdo se nesaunuje, jde s další učitelkou ven na procházku.”

„Dcera chodí do sauny se školkou od 3 let. Chodí tam po dvou cyklech, od 5 let ve třech cyklech. Sauna je vyhřátá na cca 60 °C. Sprchují je vlažnou vodou a mezi vstupy odpočívají 10 min zabalení v osuškách. Dceři se tam líbí a horko jí nevadí.”

Musíte dodržovat zásady saunování pro malé děti

Saunování s dětmi by mělo probíhat nejlépe v domácí sauně nebo v menší sauně, která dodržuje vysoké hygienické standardy. Děti musí být v sauně vždy s doprovodem rodičů, neměly by tam být další cizí osoby. Proto je lepší, domluvit si saunování privátní pouze pro skupinku dětí v méně navštěvovaný čas.

Teplota sauny pro děti by měla správně být 86 °C ve výšce 175 cm nad podlahou, což je 60-65 °C ve výšce 90 cm nad podlahou (druhý stupeň lavice). Teplota ochlazovací části má odpovídat zevním klimatickým podmínkám. Když je nepříznivé počasí (velký mráz, déšť a podobně), tak děti neochlazujeme venku.

Obecně se děti zahřívají několikanásobně rychleji než dospělý, proto musí být délka pobytu v sauně zkrácena. Nejmenší děti od 3 měsíců věku se mohou saunovat pouze v domácí sauně a po celou dobu musí maminka držet dítě v náručí v klubíčku. V sauně mohou pobýt minutu a potom je citlivě ochlazujeme vlažnou vodou, vynecháme obličej a zátylek. Nejmenším dětem stačí jeden cyklus, tedy jedno prohřátí a jedno ochlazení. Fáze ochlazení je vždy delší než prohřívací. Starší kojenci a batolata mohou pobýt v sauně maximálně tři minuty.

Zhruba od tří let se mohou děti prohřívat a ochlazovat dvakrát, předškolní děti třikrát. Délka pobytu v sauně je 5-8 minut. Ochlazování je nejlepší v mělkém bazénku na čerstvém vzduchu. Pokud počasí nedovoluje, opět postačí vlažná sprcha (s vynecháním obličeje a zátylku). V tomto věku se již mohou v sauně pohybovat samostatně, vždy tam s nimi ale musí být dospělá osoba. Pokud leží na lavici, měly by mít pod celou plochou těla ručník nebo prostěradlo. Děti i dospělí by měli mít na sobě plavky.

Od tří let věku se počítá s tím, že je dítě již schopné relativně komunikovat a říct, co je mu a není příjemné. Pokud je dítě v sauně neklidné, pobyt neprodlužujeme a přejdeme k ochlazovací části. Ideální je docházet do sauny 1x týdně.

Nezapomínejte na pitný režim

  • Během fáze ochlazování doplňujte tekutiny. Vhodná je například ovocná šťáva, bylinný čaj nebo voda. Pokud kojíte, měla byste děťátko nakojit.
  • Před odchodem domů je nutné dítě pečlivě osušit, včetně vlásků. Nakonec dítě oblečte a nejlépe procházkou dojděte domů. Jak je psáno výše, ideální je navštěvovat saunu navečer a po příchodu domů se dítě nají a může jít spát. Bohužel ne vždy je to možné.
  • Důležité je dbát i na hygienu, jak zdůrazňuje jedna maminka v diskuzi: „Hlavně pozor na hygienu, spousta lidí nemá ani potuchy, že když sedí ve vyšších lavicích, že je záhodno si podložit i nohy, kterýma se opírají o lavici. Takže dbám na to, aby kluci byli podložení komplet, nejen tělo, ale i plosky nohou. A samozřejmě sprcha před i po ledovém bazénku, pokud do něj dítě jde.”
  • Pokud je dítě nemocné, do sauny nechoďte. Saunu vypusťte, pokud je dítě nachlazené, má rýmu, teplotu, kašel, chřipku nebo jakékoli akutní onemocnění. Platí pravidlo, že byste měli vynechat na tak dlouhou dobu jako je délka onemocnění plus stejný počet dní rekonvalescence. Pokud má dítě například rýmu, která trvá týden, tak musíte ještě týden počkat a poté můžete do sauny opět vyrazit.

Možná z toho máte strach, ale saunování je dětem velmi doporučováno. Jen je důležité dodržovat daná pravidla, abyste dětem neublížili. Je fajn v dětech odmala pěstovat zdravé návyky, které jim pak mohou vydržet po celý život. Pokud vás to láká, určitě to vyzkoušejte. Právě teď je ta správná doba, kdy začít.  Nebo už do sauny s dětmi chodíte? Podělte se o vaše zkušenosti a dojmy do komentářů.

Zdroj:

sauna-hadovka.cz

vseosaunovani.cz

rodina.cz

Čti celý článek
redakce
7. lis 2018 Čtené 3389x

“Ahoj maminky, potřebuji radu a vaši podporu. Syn se mi začal teď v roce zničehonic strašně vztekat, ať už se jedná o oblékání a nebo přebalování. Vzteky se zvrátí dozadu, většinou se snažím alespoň nohou zabránit, aby se nepraštil do hlavy, pak leží na zádech, kope nohama, šoupe se po zemi a strašně ječí. Většinou ho nechám, odcházím od něj a nevšímám si ho. Ale když ho potřebuji obléknout a nebo přebalit, stejně to nějak musíme zvládnout. Poraďte mi prosím, jak to řešíte?”

Pokud zabrouzdáte do diskuzí, v nichž si povídají maminky, určitě podobných příspěvků najdete hodně. V určitém věku si totiž podobným stavem procházejí snad všechny děti a jejich maminky jsou z toho více či méně zoufalé. Hned na úvod je potřeba podotknout, že to časem přejde. Ale snad každá máma se chce tohoto nešvaru u svých dětí zbavit co nejdříve. V tomto článku si povíme něco o tom, proč to ti malí raubíři vlastně dělají a také se budeme věnovat tipům, které vám toto nepříjemné období pomohou zvládnout co nejrychleji a hlavně s klidnou hlavou a zachovaným duševním zdravím.

Snad téměř každá maminka si kdysi ještě jako malá holčička hrála s panenkami. Také se při těch vzpomínkách usmíváte? Panenky nám neodporovaly a dělaly všechno, co jsme potřebovaly. Opravdová miminka však zpočátku brečí a čím jsou starší, tím více se vztekají. Z našeho pohledu samozřejmě naprosto zbytečně. Z jejich pohledu my zase děláme zbytečné věci, které ona nechtějí. Nebo je děláme v dobu, kdy jim to nevyhovuje. Ano, chápete správně, řeč je o všech těch nutných a nudných záležitostech jako je třeba přebalování, mytí pusinky, podávání léků a třeba i o takové úplně zdánlivě neškodné činnosti - oblékání a převlékání.

Proč se děti u oblékání vztekají?

Důvodů může být mnoho a někdy třeba ten pravý důvod ani nezjistíte. Dítěti může být zima, nebo naopak teplo. Může být unavené, přetažené. Nebo prostě chce v určitou chvíli dělat něco jiného a vy ho prostě zdržujete. Souvislost je možné najít i s obdobím vzdoru, kdy si dítě buduje vlastní uvědomění a s ním i související sebedůvěru. Ať tak či onak, vztekající se dítě je naprosto normálním a běžným jevem a možná vás uklidní informace, že dítě, které se nikdy nevzteká, prostě a jednoduše neexistuje.

Ačkoliv se období vzdoru mnohdy líčí jako noční můra všech rodičů, jako doba neustálého konfliktu a jako boj „kdo s koho“, měli bychom si uvědomit, že nic z toho, co dítě dělá, není projevem agresivity, není to porucha osobnosti ani odchylka od zdravého vývoje. Naopak. Všechny popisované změny v dětském chování jsou známkou toho, že náš potomek dorostl do dalšího období vývoje. Období vzdoru tedy není vadou či patologií. Jejen nutným vývojovým krokem a zvládání jeho projevů je pro dítě podstatně náročnější než pro rodiče.

Jak vyzrát na dítě, které se vzteká u oblékání:

  • Oblékněte dítě co nejrychleji - pokud vaše dítě zrovna trpí záchvaty vzteku při oblékání, vybírejte oblečení, které se obléká rychle a jednoduše. Netrapte jeho ani sebe oblékáním módních a designových kousků, které se oblékají složitě a dlouho. Buďte v klidu, toto období zajisté brzy přejde a pak si tyhle módní skvosty užijete dosytosti.
  • Zabavte dítě - v momentě,  kdy potřebujete dítě převléknout, mu dejte do rukou nějakou hodně zajímavou věc. Ideální je volit takové předměty, které jsou pro dítě nové, neokoukané a jeho mysl zabaví tak důkladně, že se zapomene vztekat.
  • Zpívejte - Malé děti většinou milují zpěv. Pokud dítě nemá oblékání rádo, zkuste mu tyto chvíle zpříjemnit. Zazpívejte nějakou oblíbenou písničku a klidně změňte slova. Dítě začne dávat pozor, co se bude dít dál a na nějaké vztekání možná úplně zapomene.
  • Dělejte legraci - tento tip opět vychází z principu toho, že potřebujete změnit vzorec chování dítěte. Udělejte něco, co nečeká, zkuste na něj dělat grimasy, vydávat různé zvířecí zvuky, snažte se vyloudit na jeho tváři úsměv od ucha k uchu. Polechtejte ho, foukněte na něj. Kreativitě a originalitě se meze nekladou.
  • Zůstaňte v klidu - tento pokyn se sice může plnit docela obtížně, ale věřte, že je pro dobrý výsledek opravdu nezbytný. I malé dítě velice dobře vycítí váš vztek, nervozitu či neklid a vaši náladu na něj úplně jednoduše přenesete. Snažte se proto být v klidu, nad věcí - i za předpokladu, že byste to měly jen hrát.
  • Nechte dítě obléknout někým jiným - pokud máte možnost, připravte dítěti změnu a nechte třeba tatínka, babičku, dědečka, tetu, kamarádku (prostě kohokoliv, kdo je zrovna po ruce a je ochotný vašeho potomka obléct). Dítě bude překvapené, kdo si ho to všímá a zapomene třeba na vztekací scény.
  • Vydržte - i když se vám to momentálně možná nezdá vůbec reálné, věřte, že se jedná jen o období a přejde. Ale nejásejte moc nahlas. Ono totiž zase přijde něco jiného.
  • Říkejte básničky - děti básničky milují, líbí se jim spojení jednoduchých známých slov a rytmičnosti. Líbí se jim, že vědí, co mohou čekat. Básniček o oblékání či částech oděvu je spousta a stačí si jen vybrat. Případně si nějakou vymyslet přesně dle svých představ. V následujících řádcích si ale určitě vyberete takovou, které si vaše dítě naprosto zamiluje.

“U nás zabírá zpívání šeptem. Syn vždy zpozorní a jen leží. Jak dlouho to bude fungovat uvidím, zatím to jde. Jinak se překulí a se smíchem mi začne utíkat."

“Malý tohle taky dělával, pomohlo jen ho zabavit. Do koupelny jsem si pořídila kapsář, abych měla po ruce různé zabavovačky...kelímky, kartáček na zuby, provázky...kde co. Celkem dost nám to pomáhalo.”

“Já to řeším tak, že jí do ruky dávám její oblíbené věci, taky jsou to nejrůznější kelímky, víčka a podobné blbiny (hračky nezabírají). Co se jí líbí, tak když jí šimrám vlasy a nebo se zklidní, když mi z nich vytahuje sponky, taky se jí líbí šňůrky na oblečení apod. Jinou cestu jsem taky nenašla, prostě udělat z toho oblékání a přebalování zábavu, říct jí co pak půjdeme hned dělat (nějaká oblíbená činnost) - už to pomalu začíná chápat a trochu se z toho těšení zklidní. “

„Nejjednodušší je si sednout a čekat, až záchvat pomine. Dítě vás ve většině případů neslyší, je zbytečné na něho mluvit a snažit se ho konejšit,“ radila svým klientům významná psycholožka PhDr. Tamara Cenková. „Nejhorší varianta je, když se začnete vy sami vztekat. To je jako když přilijete oleje do ohně. Čím víc se vztekáte vy, tím víc se vzteká i dítě.“

Básničky, které se hodí k oblékání a zabaví snad každého malého neposedu:

Do tunelu jede vlak

(vhodná při oblékání do rukávu či nohavic)

Do tunelu jede vlak,

pomaloučku, tak a tak.

Kudy, kudy cestička?

Už je venku pěstička!  

(Pokud oblékáme kalhoty, můžeme slovo pěstička nahradit slovem nožička)

Zavírám, zavírám les

(vhodná při zapínání zipu u bundy a odchodu z domu - zamykání)

Zavírám, zavírám les, aby sem nikdo nevlez,ani kočka, ani pes.

Vleze-li sem bába, ať je z ní žába.

Vleze-li sem dědek, ať je z něho dudek.

Vleze-li sem panna, ať je z ní srna.

Vleze-li sem mládenec, ať je z něho mravenec.

Tkanička leze z bot

(vhodná při obouvání bot)

Tkanička mi leze z bot, vůbec mi to není vhod.

Utekla mi, tralala, myslí, že je žížala.

Oblékám se

Punčocháčky, ponožky

oblečeme na nožky.

Ještě tričko, mikinu

vyzrajeme na zimu.

Přes to všechno gaťata,

ať jsme správná prťata.

Na hlavičku čepičku,

na nožičku botičku.

Knoflík

(vhodná při zapínání knoflíků)

Knoflík volá: Kudy?

Dírka volá: Tudy!

Zapínají košilku.

Už to bude za chvilku.

Hra na vláček

Š Š nebo Nejdřív rukou do rukávu

vjedu jako mašinka,

ještě semhle strčím hlavu,

kuk a je tu maminka.

Š Š nebo Teďka vsunu svoje nožky

do tunelů nohavic,

pak je schovám do ponožky,

ještě, že jich nemám víc.

Zlobivé ponožky

Mám zlobivé ponožky,

nechtěj ke mně na nožky.

Schovávaj se do skříňky,

dělaj, že jsou malinký.

Já vás chytnu potvůrky!

Rozdělím vás na půlky!

DVĚ ponožky na DVĚ nožky

už nezlobí – jsou KÁMOŠKY!

Botičky

Do parku i na zahradu

obuji si botičky.

Botky nejsou pro parádu,

nezebou mě nožičky.

Rukavičky

Když se venku ochladí,

mně to vůbec nevadí.

Obléknu si rukavičky,

co jsem dostal od babičky.

Venku mě pak nezebe,

jedny mám i pro tebe.

Čepice

Když je zima, když je mráz,

čepička, ta hřeje nás.

Přetáhnu ji přes uši,

každému tak nesluší.

Je to skvělé – je to prima,

už mi není venku zima.

A co vy? Máte nějaké osvědčené tipy, jak zabavit malé neposedy a vzteklouny při oblékání? Pokud ano, podělte se s ostatními maminkami v komentářích.

Zdroj:

nasebatole.cz

vasedeti.cz

zena.aktualne.cz

Čti celý článek
redakce
6. lis 2018 Čtené 399x

„S Dornovou metodou jsem se už setkala, kamarádka mé kolegyně se tím živí, tak jsem se byla jednou nechat srovnat. Pak jsem se pár dnů nemohla pohnout, ale výsledek se dostavil, moje bolavá záda polevila. Akorát jsem pak nechodila pravidelně a doma necvičila, takže se mi bolest vrátila zpátky,” popisuje svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku.

Dornova metoda dokáže pomoci se spoustou problémů vzniklých na základě pohybového aparátu. Je také velmi vhodná u dětí. Rozhodně se jí nebojte a vyzkoušejte ji, budete mile překvapeni, co všechno dokáže.

Zakladatelem Dornovy metody je pan Dieter Dorn, majitel pily v městečku Lautrach v Německu. Dieter Dorn trpěl bolestmi páteře. Dozvěděl se o jednom sedlákovi, který prý uměl pomoci lidem s tímto problémem. Navštívil ho a byl ohromen tím, jak mu dokázal sedlák rychle pomoci od bolesti. Sedlák později zemřel a pan Dorn se rozhodl na základě nově získaných zkušeností také takhle lidem pomáhat. Měl úspěchy a dále tuto metodu intuitivně rozvíjel. Dnes je známá pod pojmem Dornova metoda a díky školením a kurzům ji ovládá spousta terapeutů po celém světě.

Rychlá a účinná pomoc

Principem této metody je jemná manuální terapie, při které se klouby a obratle uvádí na milimetr přesně do správné polohy. Následně může v těle lépe proudit energie a uvolňují se fyzické i psychické blokády. Tím dochází k okamžité úlevě od, mnohdy chronické, bolesti. Ve většině případů bude stačit jedno až dvě kompletní ošetření, někdy bude potřeba docházet na terapii po určenou dobu pravidelně. Délka terapie se odvíjí od konkrétního problému, který chcete vyřešit a také od toho, zda budete dodržovat pokyny, které po terapii dostanete.

Budete muset také aktivně spolupracovat, to znamená cvičit podle pokynů doma. Nebojte se, cviky jsou snadné a zvládne je opravdu každý. Navíc jde jen o pár minut denně. Důležité je také poznat svoje špatné pohybové návyky a změnit je na ty správné. Jinak nemůže dojít k nápravě, protože si budete stále fixovat to špatné. Typickým příkladem je sezení s nohou přes nohu. Trapeut vám srovná rozdílnou délku končetin, ale tímto sedem si “vytahujete” nohy z kyčelního kloubu, takže problém s rozdílnou délkou nohou bude přítomen nadále a terapie bude zbytečná.

„Já chodím na Dornovku už asi půl roku, rovná nejen kostrč, ale taky různou délku končetin, která je příčinou většiny pokřivení v těle. Navíc mě můj terapeut vysvětlil a naučil, jak se můžu srovnat sama, takže teď vždy po menstruaci si srovnávám kostrč sama. Není to těžké. A určitě je to hodně důležité, mít ji srovnanou, jinak se správně neprokrvují pánevní orgány.”

Dornova metoda má široké spektrum působení

Dornova metoda pomáhá zejména u různých potíží a bolestí způsobených pohybovým aparátem, a to například u:

  • bolesti zad, ramen, kyčlí, kolen, hrudníku
  • pomůže i s tzv. tenisovým loktem
  • úlevou může být pro pacienty se skoliózou
  • velmi často pomáhá s rozdílnou délkou dolních končetin (pouze pokud se nejedná o vrozenou vadu)
  • pomůže také při potížích s čelistmi a polykáním
  • dále pomáhá s mravenčením v rukou a nohou, otoky dolních končetin, patními ostruhami, vybočenými palci u nohou, tzv. haluxy, vodou v koleně nebo zácpou
  • dále může pomoci při bolestech hlavy, migrénách, střevních potížích, křečových žilách, šumění v uších, problémech s koncentrací pozornosti u dětí, srdeční arytmii
  • a může také pomoci při určitém druhu neplodnosti, o tom se dočtete dále

Jak už bylo psáno výše, jedna návštěva a „náprava” vás nespasí, budete se muset i vy aktivně zapojit. Potíže bývají většinou již chronické a bude to chtít delší čas pro jejich nápravu.

Jsou ale i případy, kdy se tato metoda provádět nesmí:

  • pokud jste nebo byste mohla být těhotná
  • při akutních zánětech
  • po operacích, úrazech a pádech
  • při osteoporóze a artróze 3. a 4. stupně
  • při některých onemocněních je možné provádět tuto metodu alespoň částečně

Vždy se tedy poraďte s terapeutem, zda je pro vás tato metoda vhodná.

„Já se na srovnání kostrče taky chystám. Mám ji pohnutou a k tomu ještě pár plotýnek. Mám to od té doby, co jsem byla s malou v sedmém měsíci těhotenství a porod mi asi taky trochu pomohl. Díky tomu mám skřípnutý nerv do pravé nohy, takže si sem tam pěkně užiju. Jen doufám, že v okolí někoho schopného, kdo provádí Dornovu metodu, seženu.”

Jak to přesně funguje

Terapie by neměla bolet. Terapeut pomocí palce vyvíjí cílený tlak například na obratle a za spolupráce pacienta, který při tom hýbe končetinou, tak dostává obratel do jeho původní pozice. Počítejte s tím, že v průběhu musíte být pouze ve spodním prádle, protože terapeut musí vidět celé vaše tělo, zakřivení páteře, pracuje s pánví a podobně.

Nejdříve je ale vždy nutné zkontrolovat délku dolních končetin. Provádí se to v leže a pomocí tzv. ručníkové metody se potom nestejná délka vyrovná. Principem je dostat kyčelní kloub do původní polohy. Nebojte se, opravdu to nebolí.

Dále se pokračuje zkontrolováním případného vbočeného palce (haluxu), kotníků a kolen, velmi důležité je zkontrolovat hybnost kyčelního kloubu v rotacích. Následně se pracuje s pánví, to už probíhá ve stoje. Terapeut vám srovná chybný sklon a rotaci pánve.

Poté se pracuje se samotnou páteří, opět ve stoje. Začíná se kostrčí, která bývá často vychýlena z důvodu pádu na zadek, což se stane někdy v životě každému. Zdá se to jako banalita, ale vychází z toho spousta zdravotních problémů (hemoroidy, bolestivost při sezení, problémy při vyměšování a také neplodnost). Terapeut postupuje odspodu nahoru a uvádí do správné pozice postupně všechny obratle. Nakonec pracuje s klouby ruky.

Jako doplněk této terapie se často používá dynamické baňkování, které hloubkově uvolňuje svalstvo, cvičení SM systém (nebo-li stabilizační a mobilizační systém) a Breussova neurodistensivní masáž.

„Já jsem Dornovu metodu absolvovala a myslím si, že výsledky určitě nevydrží jen tak na celý život. Každý den cvičím cvičení na rovnání délky nohou a pořád si dávám pozor na to, co dělám, jak stojím, jak sedím. Naučila jsem se díky tomu vnímat svoje tělo a mít ho aspoň trochu pod kontrolou. Chce to zafixovat si správné pohybové stereotypy. Což je ze začátku těžké, člověk má pořád tendenci se vracet k těm původním, špatným.”

Po terapii je důležité moc se nenamáhat a pročistit se

Po terapii je nutné hodně pít, aby se nečistoty a usazeniny, které se uvolnily z kloubů mohly správně vylučovat. Také byste se měli vyvarovat během následujících tří dnů po terapii zvýšené fyzické zátěže. V neposlední řadě je důležité dbát na pokyny terapeuta, jinak nebude mít terapie až tak velký smysl a to by byla škoda. Jedno sezení trvá 60-120 minut, nejčastěji hodinu a půl. Cena za jedno sezení je přibližně 1 000 - 1 200 Kč.

Určitě si najděte dobrého terapeuta. Internet je dneska plný referencí, takže by to nemělo být tak náročné. Důležité je, aby byl dostatečně proškolený a měl již nějakou praxi.

Dornova metoda jako cesta k vytouženému miminku

Jak už bylo napsáno výše, Dornova metoda může vyřešit určité druhy neplodnosti. Takže, pokud se už delší dobu neúspěšně snažíte o miminko, určitě to stojí za vyzkoušení. Z diskuzí na Modrém koníku vyplývá, že se o této metodě k řešení neplodnosti mezi ženami moc neví.

Za mnoho druhů neplodnosti totiž může chybné postavení kostrče a pánve, s čímž si umí poradit právě Dornova metoda. Kvůli špatnému postavení kostí dochází k velkému svalovému napětí a zablokování toku energie. Po nápravě se tato energie uvolní a může opět správně proudit a celá oblast se může správně prokrvovat. Pokud je u vás příčinou neplodnosti skutečně tato potíž, po terapii a nápravě dojde pravděpodobně k brzkému otěhotnění. Takové zkušenosti má již několik žen, které terapii z tohoto důvodu absolvovaly.

Pokud si myslíte, že by to mohlo být pro vás řešením, určitě se objednejte a vyzkoušejte tuto metodu. Nemáte co ztratit.

„Včera jsem byla podruhé na reflexní terapii a masérka mi objevila pěkně pokřivenou kostrč. To jsem nečekala, žádné bolesti nemám. Ale vím přesně, z čeho to mám, několik let jezdím na snowboardu a těch pádů, co jsem měla. Takže se ani nedivím. Za 3 týdny mi to bude rovnat Dornovou metodou přes stydkou kost, ale není to přes konečník jako u Mojžíšky. Tak třeba se nám potom zadaří a konečně otěhotním.”

Dornova metoda je celostní terapie, která pomáhá s velkou škálou problémů. Pomocí jemné manuální terapie dochází k uvolnění fyzických i psychických bloků. Vždy se poraďte s terapeutem, zda je při vašich konkrétních potížích pro vás vhodná. Pozor, nesmí se provádět v těhotenství, takže pokud třeba jen tušíte, že byste mohla být těhotná, odložte návštěvu na později.

Naopak, Dornova metoda pomáhá s určitým druhem neplodnosti. Pokud se vám nedaří otěhotnět, tato terapie by vám mohla třeba pomoci. Celkově určitě stojí za vyzkoušení. Po terapii budete odcházet a cítit se jako nový člověk.

Najde se tu nějaká maminka, která díky této metodě otěhotněla? Podělte se v diskuzi, ať se o této možnosti dozví co nejvíce žen.

Zdroj:

celostnimedicina.cz

dornova-metoda.com

masaze-rehabilitace-praha.cz

Čti celý článek
redakce
5. lis 2018 Čtené 713x

"Od malička jsem si přála mít holku... Pak jsem našla na testu dvě čárky a od té chvíle jsem začala pochybovat. Je tam ta holčička nebo není? Nevolno mi bylo jenom slabě (to ukazovalo spíš na kluka), nicméně prvotrimestrální akné a převažující chuť spíš na sladší jídla ukazovalo zase spíš na holčičku (maso jsem v těhotenství moc nemusela, snědla jsem ho, ale nepochutnávala jsem si, zato jsem ulítávala na hruškovém džusu a tvarohovém Míšovi a obecně na zmrzlinách)... Vysněnou holčičku nakonec máme a u druhého je tedy v podstatě jedno, co to bude, i když já bych přece jen radši opět další princeznu. Manžel naopak zase kluka, aby byl páreček. Hlavně, když to bude zdravé."

Patříte také mezi budoucí maminky, které ihned po strávení informace, že čekají miminko, začala sžírat myšlenka, že nutně potřebují znát pohlaví svého budoucího miminka? Pokud nevydržíte čekat na druhý těhotenský screening, který se provádí kolem 20. týdne těhotenství a už na něm lze pohlaví miminka dobře určit, vyzkoušejte několik babských rad. Jak si vyvěštit, zda se vám narodí holčička nebo chlapeček?

"S manželem jsme se nějakou dobu snažili o miminko - nebyli jsme pár, který by to dal na 'první dobrou', první těhotenství navíc skončilo potratem. Cca dva měsíce po potratu jsme jeli na odpočinkovou víkendovku a vzpomínám si, že jsem měla velice intenzivní pocit, že tentokrát to vyjde a že to bude holčička. Nebylo to jen tušení, prostě jsem to věděla.

Ten víkend jsem otěhotněla a už ve 20. tt potvrdili holku. Během těhotenství jsem dokonce měla sen, ve kterém jsem svou dceru viděla - byl jí asi rok, měla hnědé vlásky a modré oči."

Test s jedlou sodou

Mezi nejznámější triky, jak zjistit pohlaví budoucího miminka již brzy po potvrzení těhotenství, je test, který stojí málo peněz a přináší spoustu zábavy. Výsledek není tak úplně vědecky nepodložený. Některé zdroje tvrdí, že průkaznější je tento test až po 13. týdnu těhotenství. Pokud jste hodně nedočkavá, můžete si ho zopakovat několikrát.

Celý proces věštění z jedlé sody spočívá ve vysypání malého množství jedlé sody do hrníčku nebo skleničky a zalití malým množstvím vaší moči. Vyhodnocení testu je jednoduché – pokud soda zašumí, čekáte chlapečka, pokud nenastane reakce žádná, čekáte holčičku.

Celý poklus je založen na domněnce, že moč těhotné ženy mění svou kyselost na základě toho, jaké pohlaví má miminko, které nosí pod srdcem– moč ženy čekající chlapce je spíše kyselá, moč ženy čekající holčičku je více zásaditá, a proto se sodou nijak nereaguje.

Jak moc spolehlivý je tento test podle maminek, najdete ve fóru 

Test pohlaví s jedlou sodou, slyšely jste o něm? Pokud si přečtete jednotlivé komentáře, dojdete k nepříliš překvapivému vyhodnocení – správnost výsledku je asi 50:50.

S testem se sodou má zkušenost i další z maminek na Modrém koníku: "U testu se sodou jsem se taky dost nasmála. Nakonec mi vyšel na kluka (zašumělo to), ale byl to tedy chemický experiment se vším všudy. Můj postup: Načůrat do skleničky, do jiné nasypat sodu, zalít stejným množstvím moči a zamíchat. Poprvé jsem nezamíchala a soda zůstala na dně usazená a bez reakce. Při druhém pokusu jsem zkusila skleničkou se sodou a močí zhoupnout dokola, aby se hladina roztočila a složky se spojily. A pak to teda šumělo. 


Můj závěr je ale takový, že absolutní jistotu mají rodiče stejně až v momentě, kdy miminko vykoukne na svět. Pokud chceme něčemu věřit už před porodem, věřme dobrým UTZ a šikovným doktorům. Babičkám vzdávám hold, ale jejich houpání prstýnky a podobné praktiky mi nikdy nevyšly a ženám v mé rodině taky ne."

Věštění z ultrazvukového snímku

Další, ještě více vědecky nepodložený test, si můžete zkusit pomocí fotografie, kterou vám váš lékař dal při ultrazvukové kontrole vašeho miminka. Povídačky v případě věštění z ultrazvuku tvrdí, že pokud miminko v bříšku leží hlavou směrem doleva, je to chlapec, pokud má hlavičku vpravo, je to holčička.

I zde můžeme vyměřit úspěšnost správného vyvěštění asi na 50 %.

V tomto případě dle lidové moudrosti by miminko na obrázku mělo být děvče 

Trpíte těhotenskou nevolností?

Mezi další spekulativní ukazatele pohlaví miminka patří těhotenská nevolnost. Pokud jí trpíte hned od začátku těhotenství a ve velké míře, podle lidové moudrosti čekáte holčičku. Při čekání na chlapečka prý ženy tolik nevolnostmi netrpí a pokud ano, nastupují později. I zde, pokud se zeptáte kamarádek nebo pročtěte diskuze a vyhodnotíte vzorek dotazovaných, zjistíte, že to úplně pravda být nemusí.

Že by výjimka potvrzující pravidlo? "Vždycky jsem chtěla spíš kluky. Když jsem otěhotněla, nějak jsem věděla, že to bude holčička a od začátku jsme jí všichni říkali Jaruško. Od doktorky jsem pohlaví dítěte vědět nechtěla. Mám ráda překvapení a takhle krásné překvapení zažije člověk jen párkrát za život. Jak těhotenství postupovalo, tak holčičku hádalo stále více lidí. Břicho jsem skoro neměla, za to zadek jako štýrský valach a obličej jsem měla také jiný, takový jako oteklý. Na druhou stranu mi nikdy nebylo špatně a o těhotenství jsem v podstatě nevěděla. Já jsem sice ke konci těhotenství miminku začala říkat Matěj, aby případný kluk neměl trauma z toho, že mu říkají 9 měsíců Jaruško. Ohlášení narození dcery mě však na porodním sále nijak nepřekvapilo. Máme krásnou Jarušku a já jsem na ni moc hrdá.

Druhé těhotenství bylo jiné od samého začátku. Bylo mi špatně, dokonce jsem asi dvakrát zvracela. S postupujícím těhotenstvím bříško melounovatělo, i když nikdy nedosáhlo nějakých obřích rozměrů. Zadek mi tentokrát nenarostl a obličej zůstal normální. Pohlaví dítěte jsme opět znát nechtěli, takže nám ho paní doktorka neřekla, ale za to ho napsala ve 24.tt do zprávy z UTZ. Asi myslela, že neumím číst a nevím, co je masculinum. Ale moc jsem se nezlobila. Stejně jsme všichni čekali od začátku Matěje a také ho tak oslovovali. Přesto jsme se rozhodli tuto informaci ignorovat, nikomu jsme pohlaví našeho miminka neprozradili a připravili si i holčičí jméno. Narodil se Matěj přesně tak, jak celé mé těhotenství tvrdila naše v tu dobu ani ne 2letá Jaruška, i když jí pohlaví miminka nikdy nikdo neprozradil."

Test s červeným zelím

Mezi nejbláznivější testy odhalování pohlaví miminka patří test s červeným zelím. Na zpestření čekání na miminko je však skvělý. Malé kousky nakrájeného čerstvého červeného zelí zalijte horkou vodou. Nechte asi deset minut odstát, pak vodu ze zelí slijte do čisté skleničky. A opět nastává čas na vzorek vaší moči! Přiměřeně stejné množství vody ze zelí a stejné množství vaší moči slijte dohromady a sledujte barvu, která se ze vzniklé směsi tekutin vytvoří. Růžová nebo načervenalá barva věští chlapečka, barva do fialova značí ve vašem bříšku holčičku.

Skutečně věštecká metoda za pomoci zlatého prstýnku

Pokud vám nevadí ani tak čarodějnická praktika, jako je používání kyvadélka, můžete si zkusit vyvěštit pohlaví miminka s pomocí zlatého prstýnku. Ten přivažte  na nitku nebo pověste na řetízek a zavěste si ho na prst, který zvednete kousek nad bříško a rozkývejte. Pokud prstýnek opisuje kruh, čekáte holčičku, pokud se kýve do stran, chlapečka.

Máte studené nebo teplé nohy?

Trochu více vědecky můžete zkusit zjistit pohlaví miminka podle toho, zda míváte studené nohy nebo chodíte a spíte raději bez ponožek. Je prokázáno, že u žen čekajících kluka se obíhající krev skutečně zpomalí a žena může pociťovat chlad v končetinách.

Pověry, které ukazují, že čekáte holčičku:

  • přibíráte v bocích, zakulacujete se i v tváři a bříško je také více kulaté než špičaté
  • vaše vlasy jsou bez lesku, mastí se vám pleť, přibývá akné – děvčátka totiž prý berou krásu
  • máte chuť na sladké či na ovoce
  • trápí vás ranní či celodenní nevolnosti
  • není vám zima od nohou
  • chloupky na nohou vám rostou pomaleji
  • čára linea nigra na bříšku je velmi znatelná a dlouhá
  • nastávající tatínek přibírá spolu s vámi
  • zlatý prstýnek zavěšený nad bříškem opisuje kruh
  • na snímku z ultrazvuku je vaše miminko otočené hlavičkou doprava
  • při testu se sodou po sloučení sody a vaší moči nenastala žádná reakce

Pověry, které ukazují na to, že se vám narodí chlapec:

  • bříško máte položené nízko a tvaruje se spíš do špičky
  • lidé vám říkají, že jste zkrásněla, netrpíte na akné a máte krásné vlasy
  • neodoláte chuti na slané, kyselé a máte chuť na maso
  • ranní nevolnost vás nedostihla
  • zebou vás nohy a v ponožkách i spíte
  • rostou vám rychleji chloupky na nohou
  • linea nigra je krátká nebo se vám vůbec nevytvořila
  • zlatý prstýnek se nad bříškem kýve ze strany na stranu
  • vynásobila jste svůj věk s měsícem, kdy bylo dítě počato a vyšlo vám sudé číslo
  • při nalití moči na jedlou sodu směs šuměla
  • miminko na snímku z ultrazvuku leží hlavičkou doleva

Doufáme, že jsme vám pomohli zábavně zkrátit čas při čekání na potvrzení pohlaví miminka i čekání na jeho narození. Budeme rádi, když nám napíšete, jak vám testy vyšly. Nezapomeňte také na to, jak velkým věštcem pohlaví miminka je vaše vlastní intuice. Zaměřte se na to, co cítíte, možná to bude ten nejlepší ukazatel.

A my vám přejeme hlavně hodně zdraví!

Čti celý článek
redakce
5. lis 2018 Čtené 1636x vybrali jsme

Znáte ty obrázky – očekávání versus realita? Určitě se jim můžete zasmát. Ale pouze do okamžiku, než je nezačnete prožívat na vlastní kůži.

Očekávání: Máte vytvořené příjemné zázemí, máte kde bydlet, stabilní práci, máte se rádi. Po rozumné diskuzi se dohodnete, že je správný čas na potomka. Ten přijde do měsíce bez jakýchkoliv problémů a jediné dilema je, jak to oznámit partnerovi. Prolustrujete celý Pinterest, najdete tu nejhezčí možnost a vašemu drahému z toho nadšení vhrknou do očí slzy radosti. Ráno se budíte odpočatá, naplněná radostí a řešíte jen to, jak před kolegy zamaskovat tu zář, která vám jde z tváře z radostného očekávání. Píšete si deníček pocitů, s radostí nakupujete pro drobečka první kousky oblečení, stejně jako těhotenské oblečení s elastickým bříškem, abyste se cítila pohodlně. Partner vám večer masíruje nohy, říká vám, jak vás miluje, a pravidelně vám maže bříško, aby se rostoucí poklad i jeho maminka cítili pohodlně. Chodíte na cvičení pro těhotné, jste plná energie a všechno je jako z pohádky.

Realita: Máte vytvořené příjemné zázemí, máte kde bydlet, stabilní práci, máte se rádi. Po rozumné diskuzi se dohodnete, že je ten správný čas na potomka. Odběhne měsíc, dva, tři, sedm … Po roce jednoho rána konečně na testu najdete onu vytouženou druhou čárku, jakkoliv ji vidíte jenom pod speciálním úhlem, při plném osvětlení a s jistou dávkou představivosti. Okamžitě ji ukážete partnerovi, který tam samozřejmě nic nevidí, a tak se na něho patřičně naštvete a zahájíte tichou domácnost. Po dvou dnech je čárka dostatečně silná i pro mužské oko a vy mu test ráno nastrčíte mezi dveřmi se slovy: „Tak, tu máš, jsem ti říkala, že jsem těhotná!“. Tím pádem máte vyřešené dilema, jak mu to oznámit. Za pár dní už začínáte mít celkem slušnou jistotu, že se test nemýlil. Každé ráno vám totiž příprava do práce trvá asi o půlhodinu déle, protože si musíte promluvit se záchodovou mísou o životně důležitých tématech. V práci si o vás myslí, že jste buď propadla alkoholismu, nebo drogám, čemuž nasvědčuje vaše zesinalá pleť, kruhy pod očima a pravidelné odcházení na toaletu, odkud se vracíte se zvláštně prázdným výrazem ve tváři. A místo nakupování malých roztomilých dětských věciček a užívání si těhotenství, si toužebně přejete, aby ten malý tvor konečně vylezl a bylo vám dobře (to je ta naivita prvorodiček, které ještě neví, co je čeká). 

Asi vám nemusím říkat, do které kategorie patřím já. A když už mi začalo být alespoň trochu lépe a nezvracela jsem jen při pomyšlení na jídlo, přišel další sympatický společník: těhotenská rýma. Řeknu vám, mít neustále plný nos, je náročné. Víc než náročné. Nos máte červený jako alkoholik v posledním stádiu, stromy okolo vás se třesou, že i z nich se stanou kapesníky, které spotřebováváte na tuny, a manžel se odstěhoval z ložnice do pokoje pro hosty, protože prý se to vaše chrápání „nedá vydržet“. Moje protesty, že je to jenom trénink na probdělé noci až se malé narodí, úplně vyignoroval (měl asi utkvělou představu, že děti celé dny a noci prospí, nebo co). A tak jsem naběhla do lékárny, že potřebuji něco proti rýmě. Ochotná magistra mi nabídla asi 15 různých sprejů. Na můj dotaz, který z nich je vhodný v těhotenství na mě hodila soustrastný pohled, spreje vložila zpět do police a vytáhla mořskou vodu s tím, že ji mám vyzkoušet. Tušila jsem, že to nebude mít velký úspěch, ale s nadějí, že alespoň zafunguje placebo efekt, jsem si ji hned po návratu domů stříkla do nosu. Vrátila jsem se ve vzpomínkách na poslední dovolenou a vlnu, co mi šplouchla do tváře tak silně, že mi propláchla dutiny. A to bylo asi tak všechno, žádný zázrak se nekonal. A tak jsem začala sondovat na internetu, co by mi mohlo pomoci. A našla jsem přípravek Sinulan forte express, který slibuje uvolnění nosu a HLAVNĚ ho mohou používat i těhotné a kojící ženy. Ou jé! Okamžitě jsem vběhla do lékárny a koupila si svoje první balení. Ani jsem nečekala, až dojdu domů, a hned jsem ho použila. První skutečný nádech po dlouhé době byl neuvěřitelný. Měla jsem pocit, že cítím i to, co budou mít na oběd na sídlišti kilometr daleko. Byla to tak náhlá úleva, že jsem se málem rozplakala. Pár dní na to mě přestala bolet hlava a známí se mě v telefonu přestali ptát, proč zase řvu. Musím říct, že i díky tomuhle, pro mě zázračnému spreji, bylo moje těhotenství snesitelné, a dokonce bych řekla, že jsem si ho začala skutečně užívat.

Tak, jako každá budoucí máma, jsem dávala pozor, aby se k děťátku v bříšku nedostaly žádné škodliviny, a proto jsem byla ochotná používat pouze výrobky, které jsou na přírodní bázi a nezpůsobují návyk mámy ani dítěte. A to tento sprej splňuje ve všech bodech! K spreji jsem se pravidelně vracela i během kojení naší dcery, kdykoliv mě přepadla chřipka nebo nachlazení. Sprej zalehlé dutiny vždy do pár minut uvolnil a já se mohla alespoň v rámci možností věnovat nekonečnému hraní s naší malou nezbednicí.

A teď jsem těhotná znovu. Víte, jak se říká, že první těhotenství je nejhorší a potom už je to jen lepší? Tak já jsem asi právě ta výjimka potvrzující pravidlo, potvrzující, že tomu tak skutečně není. Začátky druhého těhotenství byly identické (pouze s tím rozdílem, že se miminko jen tak „přihodilo“ bez velké snahy). Tentokrát jsem však šla na jistotu a jakmile začal muž vyhrožovat, že se odstěhuje do pokoje pro hosty, začala jsem opět používat tenhle skvělý mentolový sprej. A jak to tak vidím, bude mým věrným společníkem až do porodu.

A jelikož chce ta moje malá žabka dělat všechno jako máma (a musí být i nemocná tehdy, když jsem já), tak jsem v lékárně k nákupu rovnou přibalila i Sinulan forte junior, který dutiny dětiček starších tří let krásně uvolní. A tak se jim nejen lépe dýchá, ale zabezpečí spokojený spánek bez tekoucích nudlí, což je po nás, mámy, nejdůležitější. A ať mi nikdo neříká, že to není to, po čem všechny toužíme J. Kromě toho má příjemnou chuť, takže nemusíte dítě nahánět po celém bytě, přičemž polovinu léku rozlijete.

Já už jsem ty správné společníky v boji proti rýmě našla. A co vy?

---------

Tento článok vyšel s podporou Sinulan

Čti celý článek
redakce
4. lis 2018 Čtené 14245x

"Nehormonální nitroděložní tělísko jsem měla 4 roky. Rok ho mám venku a konečně jsem se odhodlala sepsat svou zkušenost. Zavedení tělíska - bez jakékoli medikace či znecitlivění. Proběhlo v období těsně po šestinedělí, zavedení hodně bolelo, doktorce to moc nešlo, několikrát jí vypadly nástroje... ale přežít se to dalo. Špinila jsem mírně, asi týden, dva.

Při sexu tělísko nijak nevadilo, v podstatě jsem o něm nevěděla. Menstruace se mi výrazně zesílila a zůstala silná i rok po odstranění tělíska. Zatímco dříve jsem měla menstruaci velmi slabou (stačila mi v pohodě intimka anebo tampon mini, délka byla 2, max. 4 dny), po zavedení tělíska menstruaci předcházelo minimálně 4 - 7 denní špinění a menstruace byla velice silná po 3 dny (to jsem běhala na záchod co hodinu a kolikrát mi protekl ten nejsilnější OB tampon i noční alwayska). Pak ještě cca 3 dny krvácení slabší a na konci pár dní špinění. Nicméně jsem si zvykla.

Bohužel jsem po 4 letech od aplikace dostala akutní zánět dělohy, příčinou je dle lékařů právě nitroděložní tělísko (prý se to někdy stává). Do té doby jsem na záněty, výtoky, kvasinky, nic z toho nikdy netrpěla. Rozvoj zánětu a následné celkové sepse byl velmi prudký a měla jsem obrovské štěstí, že jsem to přežila - drobné následky mám dodnes. 
Byla jsem v práci, jen odpoledne jsem se cítila unavenější. Cestou z práce jsem nakoupila a domů jsem přišla navečer unavená. Měla jsem zvýšenou teplotu a postupně mě trochu pobolívala záda, jako při MS. Jelikož jsme měli jet na dovolenou, nechala jsem se manželem odvézt pro jistotu na pohotovost.

Z domu jsem odjížděla docela v pohodě, s teplotou okolo 38 °C. Za půl hodiny u lékaře jsem měla horečku skoro 40 °C a poté stále stoupala. Ihned mi vzali krev na prokázání přítomnosti infekce - výsledky měly být do 2 h. Za 1,5 h mě vzala doktorka dovnitř, bylo mi hrozně zle, přestávala jsem vnímat, v ordinaci jsem zkolabovala, sotva sestřička zavřela dveře. Prodělala jsem akutní zánět dělohy s celkovou sepsí. Půl roku jsem skoro nefungovala a teď, po roce, mi stále zůstaly nějaké drobnější následky. Lékaři říkali, že přijet o dvě hodiny později, tak tu nejsem. Zakázali mi jakékoli další nitroděložní tělísko, mám zákaz znovu otěhotnět (nutili mě do sterilizace, tu jsem zatím odmítla) a jelikož mi hůře zabírala antibiotika, tak mě strašili, že příště bych již podobnou infekci pravděpodobně nepřežila. Když to shrnu, to tělísko mi za to opravdu nestálo," vypráví svůj příběh jedna z maminek a popisuje negativní zkušenost s nitroděložním tělískem.

Zkušenosti každé ženy jsou jiné a existuje zase naopak mnoho žen, které si nitroděložní tělísko nemohou vynachválit. Tak se na to pojďme podívat objektivně, ať může každá z vás zvážit, zda si tuto antikoncepci nechat zavést, či ne.

Co je to nitroděložní tělísko?

Nitroděložní tělísko je forma antikoncepce, která se fyzicky zavádí do dělohy. Může mít různé tvary, nejčastěji je to však tvar písmenka T. Tento tvar totiž napodobuje tvar děložní dutiny, čímž je minimalizována šance, že dojde k nechtěnému pohybu tělíska. Nitroděložní tělísko můžeme rozdělit na 2 typy - tělísko bez hormonu a tělísko s hormonem

Tělíska jsou vhodnou formou antikoncepce pro ženy, které jsou omezeny z hlediska užívání hormonů (nehormonální nitroděložní tělísko), pro ty, které hledají vhodnou antikoncepční metodu na delší dobu, nechtějí se časově omezovat a myslet na to, že musí v určitou hodinu spolknout pilulku nebo pro ženy, které se chtějí účinně chránit před početím i v době, kdy kojí (hormonální i nehormonální varianta). 

Nitroděložní tělísko již zavedené v děloze

Nehormonální nitroděložní tělísko

Funkčnost nehormonálních nitroděložních tělísek spočívá v tom, že spermiím brání v dosažení cíle - tedy vajíčka. V děloze pro ně představují jakousi fyzickou překážku, přes kterou by spermie neměly "prorazit". Nehormonální varianta využívá přirozeného imunitního obraného systému těla- prakticky nechá tělo, aby reagovalo na cizí těleso uvnitř (nitroděložní tělísko) zvýšenou tvorbou bílých krvinek a tím zároveň samo likvidovalo přibližující se spermie

Další věc, která pomáhá nehormonálním nitroděložním tělískům v účinnosti, jsou měděné drátky, které vedou z tělíska skrz děložní čípek. Měď je pro spermie toxická a tím jim brání v cestě k vajíčku. Podobně jako drátek měděný může působit drátek ze stříbra, zlata nebo slitiny stříbra a zinku. Může se stát, že vlákna se stanou drobným problémem do budoucna - jejich délka může zapříčinit to, že je partner při pohlavním styku cítí. Není ale problém se domluvit s gynekologem na jejich případném zkrácení. 

Nehormonální nitroděložní tělísko se obvykle umisťuje do dělohy na dobu 5 let. Pro svou velikost byly dříve doporučovány zejména pro ženy, které již mají po porodu. Dnes se již ale vyrábí i tělíska, která velikostně vyhovují i ženám, které ještě nerodily. V České republice můžete volit například z těchto variant:

  • DANA, antikoncepce doporučovaná pro ženy, které již rodily, cca 1 000 Kč,
  • GyneFix, antikoncepce vhodná i pro ženy, které nerodily, cca 3 500 Kč.

Výhody a nevýhody nehormonálních nitroděložních tělísek

Stejně jako každá forma antikoncepce, mají i nehormonální tělíska svá pro a proti, své příznivkyně i odpůrkyně. Mezi nejčastěji diskutované potíže patří:

  • silná a bolestivá menstruace,
  • zvýšený výskyt zánětů,
  • opakující se výtoky.

Tato varianta je vhodná zejména pro ženy, které z jakéhokoli důvodu nechtějí nebo nemohou užívat hormony. 

Nitroděložní tělísko si chválí tato maminka: "Po porodu jsem užívala HA (cca 3-4 roky), ale podvědomě cítila, že to není dobré (silné bolesti hlavy čím dál častěji, postupem času permanentně špatná nálada, váha letěla nahoru, zhoršená pleť - je mi 38, takže žádná puberťačka, nateklé nohy, naprostá nechuť k sexu), problémy se zhoršovaly, zkoušela jsem i změnu (náplasti, prášky), ale zlepšení nenastalo, tak padlo rozhodnutí, ne HA!


Nad tělískem jsem trochu váhala. Mít něco v sobě zavedeného, divný pocit, ale někdo žije třeba se šrouby v noze, tak jsem to překousla. Zavedení Gynefixu - nic příjemného, ale třeba oproti porodu je to několikavteřinová záležitost. Sestřička mi dala na zavedení do konečníku uvolňující čípek, po 15 min jsme šli na to, uchycení do dělohy není tak hrozný, takový silnější bodnutí, bolestivé bylo spíš to, co bylo pak, tah, tlak až do bolesti, ale přežila jsem to.


Po zavedení krvácení asi jeden den, pak jen 2-3 dny špinění, manžel o ničem neví, teda vlastně ví, protože se okamžitě po vysazení HA vrátila chuť na sex! MS normální a i jinak se cítím naprosto úžasně, teď už vím, že HA v mém případě už více nepřipadá v úvahu, ale je to samozřejmě čistě individuální záležitost!"

                                                    Různé typy nitroděložních tělísek

Hormonální nitroděložní tělísko

Antikoncepce kombinuje princip svého nehormonálního předchůdce (to znamená, že využívá svou imunitní reakci vůči cizímu tělesu v těle) a zároveň také postupné uvolňování hormonu progestinu nebo levonorgestrelu z tělíska. Progestin zahušťuje hlen v děložním hrdle a stává se pro spermie nepřátelským - nemohou skrz něj projít do dělohy. A pokud se jim to přeci jen podaří, dochází právě k výše zmíněné reakci. Hormon progestin zároveň zabraňuje nárůstu děložní sliznice, čímž výrazně ovlivňuje šance uhnízdění oplodněného vajíčka. Tuto schopnost má i hormon levonogestrel, který ještě navíc zmírňuje rizikovost zánětů v děloze (které jsou ve vyšší míře zaznamenávány u nehormonálních tělísek). Všechny tyto skutečnosti působící najednou činí z hormonálního nitroděložního tělíska jednu z nejspolehlivějších antikoncepčních metod. 

Hormonální nitroděložní tělísko uvolňuje hormony ve velmi malé míře a zatěžuje tělo pouze lokálně - přímo v děloze. 

Stejně jako nehormonální tělísko, mají i tato většinou tvar písmene T a jsou vybaveny kovovým vláknem. V hormonální variantě můžete nejběžněji volit mezi těmito možnostmi:

  • Mirena, hormon progesten, varianta na 5 let, cca 5 000 Kč.
  • Jaydess, hormon levonogestrel, vhodné i pro ženy, které nerodily, varianta na 3 roky, cca 4 000 Kč.

Výhodou proti nehormonální variantě je v tomto případě to, že žena často nemusí menstruovat vůbec, případně velmi slabě a kratší dobu. Tato varianta je proto vhodná i pro ženy, které mají potíže se silnou a bolestivou menstruací. 

Stejně jako nehormonální tělísko, může mít i to hormonální u některých žen negativní projevy:

  • zhoršení pleti,
  • přibírání na váze,
  • výkyvy v chuti na sex (povzbuzení nebo naopak utlumení),
  • padání vlasů. 

Samozřejmě i zde jsou ženy, které jsou s tělísky velmi spokojené a jejich zkušenosti můžete porovnat v diskuzích na Modrém koníku - Tělísko Jaydess, máte ho? nebo opravdu rozsáhlou debatu na téma Antikoncepce po porodu Mirena. Máte zkušenost?

                                            Obrázek: Nitroděložní tělísko Mirena

Zavedení

Zavedení tělíska (ať už hormonálního nebo nehormonálního) probíhá ambulantně v ordinaci gynekologa. Časově se vůbec nejedná o náročný zákrok, zabere maximálně pár minut. Nejlepší doba pro jeho zavedení je konec menstruace nebo maximálně pár dní po jejím skončení. Důvodem je zejména to, že vaše děložní hrdlo je v té době mírně otevřené a zavedení je méně bolestivé. Bolestivost zavedení je velmi subjektivní, ve své podstatě záleží na vás a vašem prahu bolesti. Toto téma je samozřejmě mezi uživatelkami velmi diskutované, na konkrétní zkušenosti se můžete podívat v diskuzi Bolí zavádění tělíska?

"Já si nechala dát NT nehormonální. Zavedení bylo dost nepříjemné, je to ale asi hodně subjektivní. A hlavně to netrvalo snad ani minutku, takže vydržet se to dá. Jsem hodně spokojená. Tak tři měsíce trvalo, než se usadilo krvácení a MS cyklus, od té doby je všechno v pohodě," popisuje svoji zkušenost jedna z maminek.

Další maminka píše: "Zavádění bych hodnotila jako hooooodně nepříjemné až bolestivé, ale není to nic, co by se nedalo vydržet, trvá to fakt jednu nebo dvě minuty (i když jak tak ležíš na té koze, tak ti to připadá jako věčnost). Je to pocit, jako by ti natahovali vnitřnosti."

Bezprostředně po zavedení tělíska se může objevit bolest podbřišku, která by měla do dalšího dne zmizet. A také se připravte, že pravděpodobně budete pár dní krvácet nebo špinit - tělísko se zavádí skrz děložní čípek a dochází tak k jeho podráždění. Po zavedení tělíska se může několik měsíců objevovat nepravidelné krvácení nebo špinění, nejpozději do 6 měsíců by ale mělo zcela vymizet. 

Za několik týdnů vás bude čekat kontrola tělíska u vašeho gynekologa. Ten (pomocí ultrazvuku) zkontroluje, zda nedošlo k pohybu tělíska a jestli je na správném místě. Vyšetření se podobá běžné gynekologické prohlídce a je prakticky bezbolestné. 

Po zavedení se samozřejmě trochu více hlídejte a pokud na sobě pozorujete jakékoli stavy, které do té doby nebyly běžné, neváhejte informovat svého gynekologa a každý, zdánlivě i banální problém s ním diskutujte a aktivně řešte. V žádném případě nezapomínejte, že zdraví máte jen jedno!

Čas na vytažení nebo výměnu

Po uplynutí doby, na kterou je tělísko určeno je potřeba jej buď vyměnit, případně vytáhnout. Tento úkon může být o něco nepříjemnější (zejména pokud jste zavedení absolvovala chvilku po šestinedělí). Některé gynekologické ordinace nabízejí dokonce lehké přispání (počítejte ovšem s tím, že by vás ke gynekologovi měl někdo doprovodit) nebo alespoň prodýchávání rajského plynu (lehce vás omámí pouze v okamžiku zákroku, po jeho podání můžete dokonce za pár minut řídit). Stejně jako zavedení je ale otázkou několika minut. 

Po výměně nitroděložního tělíska je obvyklé několikadenní krvácení, které je způsobené fyzickým "poraněním" děložního hrdla, ale během pár dní by se vše mělo vrátit do starých kolejí. 

Pokud tělísko definitivně necháváte vytáhnout tak nezapomeňte na to, že prakticky okamžitě může dojít k početí a nejste již nijak chráněné. Pokud otěhotnět plánujete, nemusíte se obávat žádné "doby hájení" a můžete se ihned začít pokoušet. 

Zvažte výhody i rizika

V okamžiku, kdy vybíráte vhodnou antikoncepci zvažte dobře všechna pro a proti a nezapomínejte vzít v úvahu možná rizika. U nitroděložních tělísek je to stejné jako s každou jinou antikoncepční metodou - má své výhody i svá rizika. A na vás je, abyste je dobře zvážily. Máte-li s nitroděložním tělískem zkušenosti, podělte se s ostatními v komentářích pod článkem. Možná právě váš komentář bude pro některou další čtenářku tou rozhodující zkušeností!

Zdroj informací:

vitalia.cz

kalisek.cz

antikoncepce.cz

Čti celý článek
redakce
3. lis 2018 Čtené 299x

„Imunitní systém našeho organismu je důležitým ukazatelem kvality fungování našeho těla. Nezdravý životní styl, nedostatek důležitých živin, minerálů a vitamínů v potravě a v neposlední řadě i vysoká úroveň psychického stresu zatěžují organismus,” říká MUDr. Magdaléna Záchová, praktická lékařka, která v rámci své praxe využívá homeopatie a přírodní léčebné metody. Lidé pak hledají rychlé řešení v podobě jednoho léku “na všechno” - hlavně se rychle uzdravit a nastoupit do práce.

Vše kolem nás se začíná připravovat k zimnímu spánku, po krásném babím létě přichází krátké dny, sychravé počasí a plískanice. A jak jsme připraveni my a náš organismus? Na to nám odpoví náš imunitní systém.

Tak jako se příroda připravuje na zimní klid i my se musíme připravit na toto období.
A jak na to, to nám poradí MUDr. Magdaléna Záchová:

1. Pozor na přetopené místnosti!

PROBLÉM: Začínáme topit a málo větráme, aby teplo neutíkalo. Ale pozor na suchý vzduch v místnostech. Je velkou zátěží na sliznice a ty jsou pak náchylné k virům.

ŘEŠENÍ: Doporučuje se dodržovat správná vlhkost vzduchu, ať již zvlhčovači či mokrým ručníkem na topení. Správná vlhkost se pohybuje mezi 40 až 60 %. Je nutné i preventivně pečovat o naše sliznice. Ideálně je proplachovat mořskou solí, a to jak preventivně, tak i při prvních příznacích podráždění. Sůl je účinná dezinfekce. Dále se doporučuje preventivní používání éterických olejů v místnostech, kde spíme i kde pracujeme (např. Eucalyptus, levandule, máta). Velmi účinná je i prevence a léčba homeopatickými léky jako je Echinacea angustifolia či Ferrum phosphoricum.

„Dávám na akumulačky i na radiátor u rodičů hrnec s vodou. Ale stačí i mokrý hadr, dělali jsme to i ve školce. Taky používám do nosu a do krku spreje s mořskou vodou (vincentku kloktám pravidelně), v lékárně jich mají dost na výběr,dávám je i mimi jako prevenci rýmy. Jo, a taky jsme si pořídili akvárko, to je taky dobrý na zvlhčení vzduchu,” píše jedna z maminek v diskuzi

2. Zvýšený příjem vitamínů

PROBLÉM: Je nám zima a uchylujeme se spíše k teplým pokrmům, což je správně. Ale čerstvé ovoce a zelenina jsou stále potřebné, i když v jiném režimu než v létě. A nejen ovoce a zelenina, ale i vitamíny D a B či hořčík.

ŘEŠENÍ: Doporučuje se jíst hodně ovoce a zeleniny, ale ne jakéhokoliv. Zaměřte se na sezónní ovoce např. jablka, hrušky, švestky či rakytník. Ale pozor na citrusy, ty jsou dle čínské medicíny vhodné spíše pro letní období. V zimním období mohou tzv. „ochlazovat“ organismus, což může vést paradoxně k větší náchylnosti k infektům. Dále je velmi potřebný pro imunitní systém vitamín D. Běžně jej čerpáme v letních měsících ze slunce, ale pro zimu je ho málo. Vitamín D je nejvíce zastoupený v rybím tuku, ale i vaječném žloutku či mléce. Velmi důležitý pro toto zatěžkávající období je hořčík (magnesium), který umí bojovat s podzimní únavou a na zimní období je potřeba ho tělu dodat.

„Doporučuju vitamíny C a D, potraviny ty, které jsou zrovna v daném období k dispozici - kys. zelí, jabka, mrkev, rakytník. Citrusy ochlazují a jsou určeny pro jižní národy, kde je horko. Určitě i psychika rodiče dělá hodně, protože se snadno přenáší na dítě a tím nemoci. Mléčné výrobky umí zahleňovat, takže když malý kašle a soplí, nedávám je. V ložnici netopíme, ale jsem zmrzlina, neumím spát u otevřeného okna či větračky,” doporučuje další z maminek, jak posílit imunitu dětí na podzim a zimě

3. Pohyb venku

PROBLÉM: Zima, sychravo …. že by psa ven nevyhnal!

ŘEŠENÍ: Ale i když je zima, je to právě přirozený pohyb venku na čerstvém vzduchu, který je potřeba dodržovat. Je nutné se venku pohybovat co nejvíce, jen tak se organismus může připravit na přicházející změny klimatu. A to platí nejen pro děti, ale i pro dospělé. Pro případné obavy z nachlazení při sportovních aktivitách venku je vhodné použít homeopatika jako je Rhus toxicodendron (při rychlém zpocení a následném vychladnutí) nebo Arnika montana (podporuje imunitu a svalovou regeneraci).

                                            Jak oblékat děti do chladného počasí?

Hry pro děti na ven doporučuje jedna z maminek v diskuzi: „Hrajeme pořád něco, teď jsme se vrátili z výletu z Pálavy a určitě se osvědčilo:

- na honěnou (my máme trochu menší děti, do 3 let) - takže jsme museli trochu upřesňovat kdo koho honí a kdo utíká
- na schovku (asistence dospělých nutná je, ale naši prckové to milují a znají i z domova, díky schovce se Alfíno naučil počítat do 20)
- házení šišek do kruhu v písku (postupně zvětšujeme vzdálenost od kruhu)
- závody v běhu (závod se musí odstartovat a pak třeba významně gratulovat vítězi, opět naši kluci milují) a pak závodí jako medvědi - chodí s rozpřaženýma rukama a dělají brum brum, koníci, kačeny, vrána, čápi atd. atd., nebo běhají pozadu ...
- rozházet cokoliv po dvorku a prckové běhají s košíkem a "sbírají houby"
- kopání, házení míčem (my udělali bránu, postavili do ní některého z našich chlapů a kopalo se brány), házení do dálky ...
- skok do výšky (provázek přivážeme na dvě židlaea skáče se přes to - mrňousům to moc nejde - lze i podlézat), skok do dálky ( klidně i z výšky).”

4. Podzimní nálady

PROBLÉM: Pochmurné počasí, krátké dny, málo sluníčka, návrat dětí do školy, nadcházející závěr roku, zvýšené pracovní tempo. Nic z toho nepřidá na dobré náladě a proto máme pocit, že se utápíme v tzv. podzimní depresi.

ŘEŠENÍ: Ani v tomto období bychom neměli zapomínat hlavně sami na sebe a najít si čas na odpočinek, samozřejmostí by měl být vyvážený jídelníček s dostatkem vitamínů. . . Ale i tady může pomoci homeopatie. Pokud převládá pocit, že toho máte hodně a nic nezvládáte, pomůže vám Argentum nitricum. Nebo naopak, stres vás tak paralyzuje, že nejste schopni práci dokončit? Pak zkuste lék Gelsemium sempervirens nebo Ferrum phosphoricum.

„Já měla také jednu dobu stres, úzkosti, z ničeho nic jsem brečela... Důvodem asi byly problémy z minulosti a to, že jsem už chtěla mimi a manžel zatím ne. Mně pomohl jeden homeopat. Věnoval se mi, vypovídala jsem se mu, dělal masáže a brala jsem i nějaká homeopatika s bylinkami (čínská medicína). Nejvíc mi asi stejně pomohlo se z toho vykecat. Tak hodně štěstí,” svěřuje se svými minulými problémy jedna z diskutujících na Modrém koníku.

5. Homeopatie

Homeopatie, díky svému principu podobnosti a možnostem ředění, je ideálním řešením pro prevenci a podporu vlastní imunity vůči hrozícím onemocněním a zdravotním problémům. Je zde možná i samoléčba po konzultaci s lékárníkem. 

O svůj náhled na homeopatickou léčbu se podělila jedna z maminek na Modrém koníku: „Tak já i děti, používáme homeopatika 2,5 roku. Synovi vyléčila molusky, angínu, akutní bolest kolena. Jinak je používáme při chřipkových stavech a pomáhají. Homeopatku mám výbornou, píše i brožurky a knihy. Je lékařka a je výborná. Žádné kyvadélko. Myslím si, že homeopatika mohou pomoci, ale určitě může nastat okamžik kdy jsou na to krátká.”

Doporučení:

Homeopatie pro podporu imunity dospělých

  • Oscillococcinum – podporuje především protivirovou imunitu. V rámci prevence infekčních onemocnění je nejvhodnější užívat jednu tubu tohoto léku týdně po celé zimní období. Krom toho jej lze použít i v časných stádiích nástupu nemocí, jako jsou chřipka, rýma, nachlazení nebo například opar. V těchto případech podáváme 1 tubu v intervalu 6–8 hodin po dobu 2–3 dní.
  • Echinacea angustifolia – ve fytoterapeutických dávkách vysušuje hlen na sliznicích dýchacích cest a stimuluje především protibakteriální imunitu. Podáme v ředění 9 C 1x denně 5 granulí.
  • Ferrum phosphoricum – kromě účinku obecně protizánětlivého má i výrazný imunostimulační efekt a také eliminuje volné radikály, tedy toxické molekuly poškozující tkáně. Podává se v ředění 5 C 3x denně 5 granulí.

Vitamíny a doplňky stravy pro podporu imunity

  • Tinktura z černého bezu – látky v ní obsažené brání replikaci chřipkového viru a tím pádem celkově podporují protivirovou imunitu.
  • Vitamín C – slouží jednak jako „zametač“ volných radikálů, má antioxidační působení, zlepšuje činnost imunitního systému, ale kromě výše uvedených pozitiv také podporuje činnost nadledvinek. To platí zejména pro situace, kdy jsou nadledviny výrazněji zatíženy, například při stresu z nového prostředí. Doporučuje se podávat 100–200 mg denně.
  • Vitamíny skupiny B – jsou důležité zejména pro správné fungování nervové soustavy. 
  • Vitamín D
  • Magnesium – je důležité pro správnou funkci mnoha tělesných systémů a ve stresu jeho potřeba výrazně stoupá. Jeho nejvýraznějším účinkem je především celkové zklidnění a dobrý spánek.

Homeopatické doporučení v rámci prevence dětí v období podzimu a zimy:

  • Oscillococcinum - preventivní dávkování je 1x týdně 1 tuba. U dětí, které trpí častěji na nachlazení se osvědčilo preventivní dávkování zvýšit na 2x týdně (například v pondělí a ve čtvrtek).
  • Echinacea 5 C - užívat 5 granulí 1x denně po dobu 7 dnů, pak týden pauza, znovu 7 dnů a týden pauza. Takto pokračovat během celého zimního období. Tento lék je vhodný v kombinaci s Oscillem a Siliceou nebo konstitučním lékem dítěte.
  • Silicea 15 C - 10 granulí 1x týdně během zimního období, vhodný pro všechny děti, které začaly navštěvovat kolektiv.
  • Thymuline 9 C - tento lék je na lékařský předpis. 5 granulí 1x denně 1x za týden, celkem 4 týdny po sobě. Následně stačí 1 dávka á 2 týdny během celého zimního období. Lék má silný imunostimulační účinek jak v dětském, tak v dospělém věku.
  • Aviaire 15 C - tento lék je na lékařský předpis. Vhodný u dětí, které trpí na časté záněty středního ucha. 5 granulí 1x denně 1x za týden, celkem 4 týdny po sobě. Poté stačí 1 dávka á 2 týdny během celého zimního období.
  • Homeopatické doporučení v rámci prevence pro pohyb dětí v období podzimu a zimy:
  • Dulcamara 9 C - vhodné pro jedince, kteří mají tendenci onemocnět, jsou-li ve vlhkém prostředí (např. návštěvy bazénů). Dávkování: 5 granulí před návštěvou bazénu a dále 5 granulí večer po návštěvě bazénu.
  • Echinacea 5 C - vhodné pro děti předškolního a mladšího školního věku, které jsou náchylné k nemocem. Velmi účinný proti žlutým rýmám. Dávkování: 1x denně 5 granulí po dobu zvýšeného výskytu onemocnění HCD.
  • Rhus toxicodendron 5 C - vhodné pro sportovce nebo děti, které se rychle zpotí a mohou prudce vystydnout. Dávkování: 10 granulí rozpustit v 0,5 l vody a popíjet během sportovního výkonu.
  • Arnika Montana 9 C - vhodné pro sportovce nebo děti provozující venkovní podzimní sporty (fotbal, atletika, etc.), podporuje imunitu a zlepšuje svalovou regeneraci. Dávkování: 10 granulí do 0,5 l vody a popíjet během sportu (možné podávat během sportovního výkonu v kombinaci s lékem Rhus toxicodendron 9 C).

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Zdroj:

hla-homeopatie.cz

svethomeopatie.cz

Čti celý článek
redakce
1. lis 2018 Čtené 452x

“Vegansky se stravuji asi sedmý rok, předtím jsem byla od malička vegetariánka. Mám dvě zdravé děti. Těhotenství probíhalo bez jakýchkoliv problémů. Chce to hlídat si pestrost jídelníčku a nebát se.”

Veganství aktuálně velmi nabírá na popularitě a dostává se do povědomí širšího okruhu lidí. Jedná se o životní styl, stravovací návyky a filozofii, který spočívá v odmítání živočišných produktů a ve snaze zmírnit utrpení ve zvířecí říši na minimum. Vegani se snaží konzumovat rostlinnou stravu, vyhýbají se kosmetice, která testuje své produkty na zvířatech, odmítají kožené oblečení a boty a příliš nefandí ani lékům, jelikož vznikají hlavně díky pokusům na zvířatech.

Filozofie veganství

Samotný pojem “veganství” se používá od roku 1951. Důvodů, proč se lidé stávají vegany, je mnoho. Na prvním místě jsou to důvody etické, tedy zamezit zabíjení a využívání zvířat k našemu potěšení, ty další jsou pak hlavně ekologické a zdravotní.

Prakticky je veganství nejvíce vidět na stravě. Jedná se hlavně o vyřazení masa, vajec, mléčných výrobků a všech konzervantů, které mají živočišný původ. S tím se ale pojí řada možných komplikací z nedostatečného přísunu vitamínů a látek, které jsou v živočišné stravě obsažené. Jde je dostatečně nahradit?

A nebudou ti chybět bílkoviny?

Pokud je někdo veganem, určitě se už setkal s tímhle mýtem. V povědomí lidí totiž panuje přesvědčení, že bílkoviny se vyskytují v mase. Nikdo už nepátrá po tom, jak je to s dalšími zdroji. Jenže bílkoviny jsou obsaženy všude, ať už ve větším nebo menším množství. Hojně se vyskytují například v luštěninách, zelenině nebo různých náhražkách masa, jako je tofu, tempeh, seitan nebo robi maso. To dokonce někdy obsahuje bílkovin daleko více než samotné maso. V těhotenství to platí dvojnásob. Jako budoucí maminka v sobě nosíte nový život. Základním stavebním kamenem našeho těla i tělíčka malého miminka jsou právě bílkoviny. Takže pokud dostatečně nahradíte bílkoviny, které byste přijala v mase, nebudete nedostatkem trpět ani vy ani miminko.

Jak doplnit vitamin B12

Vitamin B12 se vyskytuje pouze v živočišné stravě a je nezbytný ke správnému dělení buněk, krvetvorbě a při těhotenství i ke správnému vývoj centrální nervové soustavy u miminka. B12 vytváří bakterie, které se vyskytují v půdě, vodě a v našich střevech. Bohužel ho vytváří v tak malém množství, že to je pro tělo nedostačující. Výskyt pouze v živočišné stravě se pojí s tím, že zvířata ho dostávají jako doplněk stravy, plus se k výslednému efektu přidává ještě činnost střev zvířat. Vzhledem k tomu, že asi nikdo netouží jíst půdu zvenku nebo pít špinavou vodu, měl by každý člověk vitamin B12 doplňovat. I ti, kteří veganskou stravu nezastávají.

Kyselina listová pro těhotné 

Lékaři radí nejen vegankám, ale i všem ostatním budoucím maminkám, aby doplnily svůj jídelníček o kyselinu listovou. Kyselina listová, neboli vitamín B9, slouží při těhotenství jako prevence vývojových vad a spontánního potratu. Naštěstí kyselina listová se hojně vyskytuje v zelené zelenině, obilovinách a luštěninách. I přesto je ale doporučeno přidat do stravy nějaký výživový doplněk, který kyselinu listovou obsahuje.

V mléčných výrobcích je přece vápník

Jak jistě víte, všechny mléčné výrobky se už vyrábí i v rostlinné formě. Mléka jsou na trhu různá: sójová, kokosová, mandlová nebo lískooříšková. Jejich výhodou je, že velmi často bývají obohaceny právě o vápník nebo o vitamíny ze skupiny B. Vápník je opravdu životně důležitý, nezbytný pro zdravé kosti, zuby a nervovou soustavu. Během těhotenství o to více, kosti a zuby dostávají pořádně zabrat, protože miminko z matky “vysává” vápník, potřebuje ho pro správný vývoj.

Co se týče jeho vstřebávání, k tomu potřebuje naše tělo vitamin D. V rostlinné stravě ho najdeme velmi malé množství, jelikož je obsažen hlavně v rybách, rybím oleji a žloutcích. Jenže vitamin D můžeme získávat i ze slunečního záření. Stačí 5-30 minut opalování bez použití opalovacího krému a vitaminu D budeme mít dostatek. Opět v těhotenství není na škodu, pokud budete vitamín D suplementovat v doplňcích stravy.

Železo je důležité pro přenos kyslíku

Další úder hřebíčku na hlavičku. Mýty tvrdí, že pro dostatek železa musí jíst lidé vnitřnosti a dostatečné množství masa. Při vývoji plodu v maminčině děloze to platí dvojnásob. Při nedostatku je matka ohrožena anémií a možnými komplikacemi při porodu. Železo je tedy opravdu velmi důležité, nachází se naštěstí i v jiných zdrojích než je maso, například v tofu, fazolích, cizrně nebo tempehu.

“Já jsem na konci 34. týdne, zatím bylo vše bez problémů. Už se pomalu chystám na porod. Měla jsem jen nižší hodnoty železa, to mám ale od dětství, začala jsem brát německý přípravek doporučovaný v těhu pro veganky a vše se srovnalo do normálu. Ještě si chci nechat udělat odběry před porodem, spíš sama pro sebe, zajímá mě to, jak se hodnoty železa a vitaminu D zvedly. Ten taky doplňuji, spolu ještě s vitamínem B12 a kyselinou listovou.”

Nezapomínejte ani na stopové prvky

Stopové prvky mohou budit dojem, že je máme jíst jen ve stopovém množství, což je  polopravda. Máme jich v organismu jistou zásobu, ale ta pokud se využije, potřebuje naše tělo další dávku. Jedná se o železo, fluor, jod, kobalt, měď, hořčík, mangan, a zinek. Proto není na škodu je pravidelně dodávat. V čem? To je velmi jednoduché. Velkou většinu obsahuje zelená zelenina, jako je ledový salát, okurka, brokolice nebo špenát. Další potraviny, které jsou na ně bohaté jsou všechny druhy oříšků a semínek. Pokud jich budete konzumovat dostatek a budete střídat jednotlivé druhy, nemůže se stát, že vám bude některý stopový prvek chybět.

“Myslím, že je důležité řídit se vlastním úsudkem, selským rozumem a dělat věci tak, jak je cítíte jako správné. Nicméně aminokyseliny v mase jsou plně nahraditelné kombinací luštěniny a obiloviny. Jediné, co vám opravdu chybí je B12. Proto za mě určitě doplňovat. Dál ryby a v zimě i rybí tuk jsou v těhotenství dobré i pro vývoj mozku miminka, je možné je plně nahradit za studena lisovaným lněným olejem (vyzkoušeno na vlastních dětech, nepozoruji nějaké zásadní rozdíly, obě jsou chytré a bystré vzhledem ke svým zájmům). Pak vápník, jen se chce informovat a hledat. Nakonec zjistíte, že spousta vápníku je v cibuli, v máku, dokonce v čerstvě mletém máku, tuším, že tam je ho dokonce více než v litru mléka... A tím bych mohla pokračovat. Jak říkám, já používám sama zdravý rozum a mám zdravé děti,” přidává svůj názor na téma maminka na Modrém koníku.

Dohodněte se s partnerem

Nejen strava v těhotenství je zásadní. Jsou ještě další věci, které při plánování miminka musíte vyřešit. Mezi ně také patří domluva s partnerem, jak si oba stravování v těhotenství představujete. Veganské těhotenství a následná výchova malého děťátka často dělá vrásky i dlouholetým veganům. Může to být tématem častých hádek, vnitřní nepohody ve vztahu a někdy dokonce důvodem k rozchodu páru, což je pro těhotnou nastávající maminku dost nepříjemná situace.

                    Vegetariánem od narození. Na co by se měli rodiče připravit?

Najděte si gynekologa, který vás podpoří

Mezi lékaři panuje okolo veganství dost nejednotný názor. Polovina je pro a podporuje ho, pokud ale budou všechny důležité látky dostatečně nahrazeny. Druhá polovina je proti němu a zastává názoru, že pro správný vývoj a funkci organismu je potřebná komplexní a vyvážená strava, lidově řečeno “od všeho něco”. Pokud plánujete veganské stravování během těhotenství, je pro vás i vaše maličké nejlepší, abyste si našli takového gynekologa (následně i pediatra), který vás podpoří. Psychická stránka věci má na situaci velký vliv a nikdo nechceme chodit k lékaři, který není naladěn na stejnou vlnu.

“Já jsem to doktorce řekla, i když jsem se toho hrozně bála. Doktorka se krátce poptala co a jak jím a pochválila mě, že mám lepší jídelníček než mnohé masojedky. Nicméně u druhého dítěte mě po prvním trimestru přepadla strašná touha po mase, tak jsem po třinácti letech měla několik měsíců masožravou nemoc. Poslouchala jsem své tělo a dopřála mu to, po čem toužilo. Dnes už vás za veganskou stravu snad nikdo kamenovat nebude, maximálně si vás doktor více ohlídá. Stejně tak v porodnici vám klidně dají vegetariánskou dietu, dneska už je to bez problémů možné a dostupné,” vypráví o svém těhotenství maminka z Modrého koníka.

Můžu veganstvím ohrozit své miminko?

Určitě ne. Asi jako nejdůležitější bod si musíte uvědomit, že veganská strava je daleko méně energeticky náročná než živočišná, kvůli velkému zastoupení ovoce a zeleniny a vyřazení tučných živočišných potravin. Jako nastávající maminka byste si měla dávat ještě větší pozor na to, abyste se v jídle nešidila a jedla opravdu dostatečné množství vyvážené a pestré stravy. Správně sestavená veganská strava, která si jednotlivé vitamíny hlídá, by neměla být problematická při těhotenství, případně kojení. Zato špatně sestavená a nedostatečná může vážně ohrozit jak matku, tak plod, popř. dítě.

Česká veganská společnost shrnula stravování těhotné i kojící ženy do těchto bodů: 

  • Jíst přiměřeně vzhledem k potřebě energie: těhotné ženy cca 250 kcal/den, plně kojící ženy cca 600 kcal/den navíc.
  • Důležitá je pestrá strava s velkým množstvím čerstvé zeleniny (včetně té listové); ovoce, celozrnných obilnin,luštěnin, ořechů a kvalitních olejů.
  • Denně užívat doplněk vitaminu B12 s obsahemalespoň 20 µg nebo dva až třikrát týdně s obsahem1000 µg.
  • V létě se denně pohybovat na slunci, ale tak, aby to odpovídalo typu pokožky. V zimě (stejně jako v létě v případě nedostatečného slunečního záření na kůži)užívat doplněk vitaminu D o dávce 25–50 µg.
  • Denně sníst 1–2 čajové lžičky lněného oleje. Ten ale nesmí být ohřátý, protože omega-3 mastné kyseliny jsou citlivé na zahřátí. Používejte proto lněný olej do salátů a při přípravě syrové stravy. Jako alternativu je možné jíst 2–3 lžíce řepkového oleje. Příležitostně je možné k zabezpečení DHA užívat také kapsle z oleje z mořských řas.
  • Dbát na přísun potravin bohatých na železo, jako jsou celozrnné obilniny, jáhly, amarant, quinoa, luštěniny, ořechy a zelená listová zelenina. Tyto vždy kombinovat se zdroji vitamínu C jako je například čerstvá zelenina nebo ovoce.
  • Dbát na zabezpečení vápníku: jíst zelenou zeleninu jako je brokolice, kapusta, kadeřávek, čínské zelí nebo fenykl a dále sezam, mák nebo mandle, obohacené sójové mléko nebo jiné sójové produkty, případně pít minerální vodu s více než 200 mg vápníku/l.

Diskuze na téma veganství:

Budoucí matka vegetarián/vegan, je nutné informovat dr.?

Vegetariánka, spíše veganka a těhotenství

Veganství u dětí

Veganství a těhotenství

Zdroj: 

veganskaspolecnost.cz

vegazin.cz

cs.wikipedia.org

Čti celý článek
redakce
31. říj 2018 Čtené 20804x

Snad každý z nás někdy v životě slyšel o závislostech - nejčastěji se hovoří o závislosti na alkoholu, drogách, nikotinu či na hraní automatů (gamblerství). Každý z nás ve svém okolí nějakého tradičního závisláka určitě zná. S vývojem společnosti a rozvojem vědy a techniky se ale objevují i nové závislosti, které se na první pohled nezdají být možná tak nebezpečné a jejich existence ve většině případů nepřináší tak fatální problémy jako u závislostí vyjmenovaných výše. To ale rozhodně neznamená, že nám neškodí. Naopak. Škodí, jen poněkud v jiných oblastech.

Zrekapitulujte si svůj předchozí den a zapřemýšlejte nad tím, kolik lidí na ulici koukalo do mobilu místo na cestu. Kolik lidí spolu sedělo u jídla a místo toho, aby si povídali a koukali se z očí do očí, měli zrak přilepený k displeji svého mobilu? Kolik matek na dětském hřišti místo sledování toho, co dělá jejich dítě, projíždělo novinky a nepodstatné věci na internetu. Ale to stále není vše - kolik lidí trávilo večer na Facebooku povídáním s “přáteli” místo toho, aby trávili opravdový čas s těmi reálnými? Kolik lidí hrálo online hry místo toho, aby si šli třeba zakopat s míčem? Kolik partnerů drželo v ruce mobil místo toho, aby se drželi spolu navzájem... A takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna. Asi už tušíte, o čem tento článek bude. Dnes otevřeme téma závislosti na internetu.

Nové vymoženosti přináší nové závislosti

Každá závislost může mít mnoho podob, forem či stupňů a ani v případě závislosti na internetu to nebude jinak. Téma internetových závislostí je neskutečně široké a pro mnoho lidí zcela nové. Také se o něm málo mluví, přitom ohrožený je úplně každý člověk, který má přístup k internetu a tzv. virtuálním drogám (do tohoto termínu bývají řazeny mobilní telefony, tablety, počítače či televize). A co si budeme nalhávat, v našich zeměpisných podmínkách to jsme vlastně téměř všichni.

Pro závislost na internetu a používání virtuálních drog je vymezen termín NETOLISMUS. Netolismus je tedy souhrnný termín označující závislost na internetovém chatu, sociálních sítích, počítačových hrách, online televizi či virálních videích. Jedná se o behaviorální formu závislosti. Ale pozor, netolismus není žádnou novinkou poslední doby. První zmínky o této závislosti se začaly objevovat už od konce osmdesátých let minulého století, tedy od doby, kdy se internet začal šířit světem.

Kdo je nejvíce ohrožen závislostmi na sociálních sítích

Ohrožené je v podstatě celé lidstvo napříč všemi generacemi. Jak již bylo zmíněno výše, ohrožený je každý, kdo má přístup k internetu a pohybuje se na nějaké sociální síti. Nicméně existují chvíle, kdy je netolismem člověk ohrožen více  - obzvlášť nebezpečná jsou období, kdy řešíme např. problémy v práci, neshody s partnerem, prožíváme dlouhodobý stres, nemáme dostatek fyzické aktivity, pohádáme se s blízkým člověkem, ztratíme nějaký koníček nebo nám zemře blízký člověk. V takových těžkých chvílích pak můžeme internet vnímat jako takový "útěk z reality", který nám pomůže více než procházka přírodou. Ale internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Co původně začalo docela neškodně, může rozbít váš dosavadní život na tisíce malých kousků, které budete jen obtížně skládat zase k sobě.

Závislost na internetu se častěji vyskytuje mezi mladými lidmi. Za nejrizikovější skupinu jsou pak považovány děti ve věku 12 – 15 let. Nejvíce závislí jsou lidé ve věku 16 – 29 let. Odborné studie se shodují v tom, že problém s netolismem v České republice postihuje zhruba 3,4 % celkové populace a dalších 3,7 % je závislostí přímo ohroženo.

Jak poznat závislost na internetu?

Spousta lidí používá internet k práci, studiu, prostě celkově k plnění svých povinností, je proto velmi těžké poznat, kdy se začne jednat o závislost. Hranice mezi „normálním“ používáním internetu a závislostí je velmi tenká. Obecně se dá říci, že o závislost se jedná ve chvíli, kdy čas strávený na internetu začne zasahovat do našeho reálného života a jakkoliv jej komplikovat. Aby však bylo možno mluvit o závislosti, musí být podle anglického psychologa Marka Griffitha přítomno šest základních příznaků:

  • Význačnost - sociální síť se dostává zcela do popředí zájmu - rodina, přátelé, koníčky a reálný život přichází na řadu až poté.
  • Změny nálad - závislá osoba pociťuje při přihlášení na sociální síť vzrušení, pocit uspokojení. Pokud se delší dobu přihlásit nemůže, vzrůstá nervozita a hrozí impulsivní chování.
  • Tolerance - doba strávená na sociální síti se neustále prodlužuje a zabírá stále více času.
  • Abstinenční příznaky - nemůže-li se osoba přihlásit na sociální síť nebo musí obvyklou dobu zkrátit, pociťuje negativní pocity. Je nervózní, výbušná, může se objevit úzkost či deprese.
  • Konflikt - ke konfliktu dochází v mezilidských vztazích, ale i uvnitř sebe. Vnitřní konflikt se projevuje rozpolceností, zda pracovat, věnovat se rodině nebo raději pročítat nové komentáře a prohlížet fotky.
  • Relaps - závislá osoba se nemůže od života ve virtuálním světě odpojit. Opakovaně si maže své účty, ale nakonec se opět vrací a opakuje předešlé chování. Přestává být pánem svého internetového života.

Mezi typické příznaky netolismu patří:

  • Ztráta kontroly nad svým časem

Zvyšuje se tolerance. Dochází k brzkému vstávání či naopak ponocování z důvodu potřeby být neustále online.

  • Psychické projevy

Pocit prázdnoty, když člověk není u počítače či mobilu. Rostoucí nervozita a neklid, když člověk nepoužívá počítač delší dobu. Přemýšlení o počítači, když ho člověk zrovna nepoužívá. Zatajování informací o závislosti. Počítač/mobil jako únik od osobních problémů atd.

  • Psychosociální projevy

Narušení vztahů s rodinou. Ztráta dřívějších přátel.

  • Projevy spojené s prací či školou

Méně vykonané práce. Zanedbávání učení. Zhoršující se prospěch.


Jaké hrozby netolismus přináší?

Jako každá jiná závislost, tak i závislost na internetu a virtuálních drogách s sebou přináší problémy. Na první pohled by se sice mohlo zdát, že nejsou tak fatální jako třeba při závislostech drogového typu, ale opak může být pravdou. Závislost na internetu vás s největší pravděpodobností nezabije, ani nepřivede na mizinu, nicméně vám život zkomplikuje především v jiných oblastech vašeho života.

Patologické užívání internetu se nejprve projevuje citovými a psychickými poruchami, změnami chování, poruchami pozornosti, empatie, schopnosti rozpoznat rizika a nejvíce trpí především sociální stránka osobnosti člověka, s čímž souvisí například i vyčlenění ze společnosti „opravdových“ lidí. Závislost ale také může vést i k nejrůznějším podvodům, krádežím či dluhům. Významná jsou i zdravotní rizika, mezi něž patří například poruchy pohybového systému, poruchy zraku, sluchu nebo také poruchy příjmu potravy. Míra problémů, které tato závislost přináší, se samozřejmě odvíjí od jejího stavu a intenzity.

Seznamte se: Syndrom FoMo

Označení syndromu FoMo vychází z anglických slov „Fear of missing out“ - v doslovném překladu se jedná o strach z toho, že něco zmeškáme. Tento syndrom se projevuje neustálou kontrolou nejen svého profilu, ale i profilu svých přátel a internetových známých. Lidé trpící tímto syndromem jsou permanentně online.

Syndromem FoMo jsou nejvíce zasažení lidé ve věku od 18 do 33 let – tedy lidé, kteří se teprve hledají. Tito lidé touží potom být úspěšní a sociální síť jim slouží jako inspirace a prostředek k předvádění se. Každý člověk by si měl ale uvědomit, že porovnávání se s ostatními lidmi na sociální síti není zrovna nejlepší volbou. Fotky jsou ve většině případů upravené a mají sloužit k vyvolání falešného pocitu štěstí. Většina lidí na sociálních sítích sdílí jen ty nejlepší momenty a okamžiky ze svých životů, což v ostatních uživatelích může vzbuzovat pocit dokonalých životů. S realitou tyto profily nemívají mnoho společného a je potřeba si to uvědomit.

Proces boje se závislostí

Každá závislost může zajít do extrémů. Je potřeba najít cestu ven a problém včas vyřešit. Léčený se neobejde bez motivace, která je samozřejmě nezbytná. Člověk musí chtít sám, jinak se závislosti rozhodně nezbaví. Důležité je, aby byla postiženému situace vysvětlena, opravdu si ji uvědomil a začal viděl a vnímat  její negativa.

V první fázi procesu léčby je nejdůležitější odepřít si zmíněné "virtuální drogy", které člověk k uspokojení své závislosti využívá a využívat je opravdu jen v případě potřeby, nikoliv jen k zábavě. Pro “závisláka” je to velmi těžké období, kdy trpí abstinenčními příznaky. Může být agresivní, nesvůj, trpět pocitem prázdnoty. Ve vyhrocených případech může trpět i depresemi. V této fázi dochází velmi často k tomu, že člověk chce od léčby závislosti upustit.

Když závislý člověk omezí trávení času na internetu, bude mít najednou zákonitě hodně volného času. A ten je třeba smysluplně vyplnit. Tyto aktivity by měly být dobře rozmyšleny. Nezbytnou podmínkou je to, aby dotyčného opravdu bavily a přinášely mu uspokojení. Velice vhodné také je, když minimálně z počátku bude mít pro tyto nové aktivity partnera, který mu pomůže s motivací, především ve chvílích, kdy to bude chtít člověk vzdát.

Pak už zbývá “jen” vydržet. Nenechat se zlákat svody a spadnout do toho znovu. Ano, dá se začít znovu, ale každý další začátek je těžší a závislý člověk ztrácí sebevědomí a víru v to, že to zvládne. V některých případech je možné, že se člověk z této závislosti dokáže vymanit sám, ale pokud vše zašlo tak daleko, že vlastní síly k vyřešení problému nestačí, je určitě na místě vyhledání odborné pomoci psychologa.

Zdroje udávají, že popsaný proces odvykání trvá cca tři měsíce až dva roky, než dojde k naprostému oproštění od závislosti. Je to ovšem individuální a případ od případu může být jiný. Záleží na vůli dané osoby a ochotě na sobě pracovat. Lidé, kteří odvykáním závislosti na internetu prošli, popisují své dny poté jako daleko osvobozující, šťastnější. Cítí se lépe, bez břemena, které dokáže řídit jejich denní program nebo dokonce celý život.

A jak jste na tom vy? Nemáte občas pocit, že na internetu trávíte zbytečně mnoho času?

Zdroje informací:

dvojka.rozhlas.cz

dusevni-zdravi-a-psychologie.zdrave.cz

markovska.net

jaknainternet.cz

psychoterapie-andel.cz

psychoterapie-andel.cz

wave.rozhlas.cz

netolismus.cz

Čti celý článek
redakce
30. říj 2018 Čtené 73081x

" Z kontrakcí se staly KONTRAKCE a mně přestalo být do smíchu. Snažila jsem se vše statečně zvládnout, hopsala na míči (pro mě naprosto k ničemu), prodýchávala kontrakce, sprchovala se v horké sprše. Když sestra uznala, že porod je velmi pomalý, dostala jsem infuzi s oxytocinem. Během hodiny jsem byla otevřená na osm a mohla jsem začít pomalu tlačit..."

O svůj porodní příběh se s námi podělila maminka, která je tak trochu z branže - pracuje jako zdravotní sestra na chirurgické jednotce intenzivní péče. 

1. Jak sis představovala svůj ideální porod?

Vydržet co nejdéle doma, abych se vyhnula „hekárně“ bez manžela – v porodnici ideálně klasická situace, rychlý porod, bez epiziotomie.

Epiziotomie, neboli nástřih hráze (místo mezi pochvou a konečníkem) se provádí ve druhé době porodní, většinou na jejím závěru. Tento porodnický výkon může být u některých žen nutností, některé ženy se s ním nesetkají. Přístup k nástřihu hráze by měl být vždy zcela individuální, podle potřeb rodičky a zhodnocení lékaře. Rodící se hlavička se ve druhé době porodní začne rozpínat a tím napíná místo mezi pochvou a konečníkem. Pokud hlavičce neúměrně dlouho trvá, než "prorazí" ven, porodní lékař obvykle volí nástřih hráze - nejen kvůli zkrácení porodní doby, ale také z důvodu prevence zdravotních rizik. Po nastřižení je menší šance, že hráz praskne sama a snižuje se tak riziko, kdy může dojít k natržení konečníku, nebo dokonce i střeva. V takových případech musí žena podstoupit operaci a samozřejmě se tím komplikuje veškerá poporodní péče o dítě i o sebe. 

2. Připravovala ses na něj nějak - předporodní kurzy, literatura, dula apod.?

Nepřipravovala, dle mého názoru si z předporodního kurzu neodneseš tolik informací, které by člověk mohl při porodu využít. Jediná pozitivní věc je výuka partnera ohledně masáže zad při kontrakcích – já osobně jsem ale při kontrakcích žádné doteky nesnesla.

Předporodní kurzy a jejich absolvování nejsou povinnou součástí vaší porodní přípravy a je čistě na vás, zda je budete navštěvovat. Na různé zkušenosti maminek se můžete podívat v diskuzi Předporodní kurz a cvičení. Je to zbytečnost? Některé maminky si jejich absolvování nemohou vynachválit (zejména z hlediska edukace partnera), některé je opravdu považují za něco, bez čeho by se klidně obešly. 

3. Koho jsi s sebou chtěla mít u porodu?

Manžela a to mi vyšlo.

4. Když si vzpomeneš na chvíli, kdy ti došlo, že to skutečně přichází, jaká byla tvoje myšlenka?

Že to budu mít brzy za sebou a jaké to asi opravdu bude.

5. Jak dlouho jsi rodila?

Necelých 5 hodin.

6. Kdybys měla přiblížit porodní bolesti někomu, kdo ještě nerodil, jak bys je popsala?

Jako něco hrozného a naprosto nepopsatelného. Je to ale bolest s odměnou a brzy se na ni zapomene.

7. Jak vypadal tvůj porod - od prvních bolestí až po okamžik, kdy si v ruce držela miminko?

Hamiltonův hmat mi udělal lékař ráno při kontrole na gynekologii již v porodnici HK, kde jsem byla na prohlídce kvůli přenášení. Již od něho jsem odcházela s bolestmi, které jsem do té doby neznala. Nakoupila jsem zbytek vánočních dárků, dobalila, vyprala a vyžehlila, co bylo potřeba. Kolem 21:00 byly bolesti intenzivnější a pravidelnější, zkusila jsem horkou vanu, která od bolestí neulevila. Ve 22:00 jsem si v posteli pustila seriál a snažila se usnout. To už ale nešlo. Vyrazili jsme s manželem do porodnice. Ve 23:30 jsme byli na místě, sestra mi natočila monitor a za 5 minut půlnoc mi odtekla plodová voda. Od té doby to už šlo jako po másle. Z „kontrakcí“ se staly KONTRAKCE a mně přestalo být do smíchu. Snažila jsem se vše statečně zvládnout, hopsala na míči (pro mě naprosto k ničemu), prodýchávala kontrakce, sprchovala se v horké sprše. Když sestra uznala, že porod je velmi pomalý, dostala jsem infuzi s oxytocinem. Během hodiny jsem byla „otevřená na osm“ a mohla jsem začít pomalu tlačit. Pro mě velká úleva. Šimon byl ale tvrdohlavý a nechtěl moc spolupracovat. Narodil se asi hodinu po prvním zatlačení. Ve 4:42. Otřené miminko mi bylo přiloženo na břicho a k prsu. Po kompletním ošetření přivezen ke mně k posteli, kde jsme s ním mohli prožít první společné chvíle.

Hamiltonův hmat je lékařský zákrok, který je prováděný ve snaze vyvolat porod, tedy po oficiálním termínu porodu. Pro použití Hamiltonova hmatu je potřeba alespoň částečně prostupné děložní hrdlo. Lékař při vaginálním vyšetření stlačí jednou rukou břišní stěnu, přičemž vsune prst druhé ruky hluboko do vagíny, kde krouživým pohybem ve středu děložního čípku uvolní vak blan od děložní stěny, který naléhá na pánevní vchod. Tím se uvolní látky (prostaglandiny), které mohou aktivovat děložní činnost. Tento úkon není bolestivý, ale je značně nepříjemný. 

8. Stejně tak, jako jsi přibližovala porodní bolesti (někomu, kdo ještě nerodil), jak bys popsala ten pocit, když jsi poprvé držela miminko?

Jako něco úžasného a naprosto nepopsatelného.

9. Kdybys měla svůj porod popsat jednou větou, jaká by to byla?

To nejhorší pro to nejlepší.

10. Zpět k doprovodu u porodu - jak prožíval porod tvůj manžel?

Dle jeho slov to byla velká beznaděj. Když viděl, jak trpím a nemohl mi nijak pomoct. Po

narození syna ale přišla už jen vlna štěstí u nás obou.

11. V čem konkrétně ti pomohlo, že s tebou tyto chvíle někdo další sdílel?

Přesun ze sprchy do postele, odreagování, mít si s kým popovídat.

Velmi zajímavý článek Pro všechny budoucí tatínky u porodu: Jak být ženě oporou a jakých vět se vyvarovat? dejte přečíst svému partnerovi, který se s vámi k porodu chystá. Je plný konkrétních praktických informací, které se mu budou (nejen na sále) hodit. 

12. Jaký byl personál v nemocnici?

Na porodnici jsem byla sama a měla obě sestry pro sebe. Jedna z nich nebyla moc příjemná, ale ta se o mě naštěstí v posledních hodinách nestarala. Druhá byla milá, obětavá a moc hodná.

13. Jak dlouho po porodu jsi nemocnici opustila?

Za tři dny.

V České republice obvykle strávíme v nemocnici více času, než naše západní rodící kolegyně. Například v USA odchází žena z porodnice obvykle už po 24 hodinách (po nekomplikovaném porodu). Vzpomeňte si také na snímky vévodkyně Kate (Velká Británie), která rozdávala poporodní úsměvy před porodnicí s miminkem v náručí do 48 hodin po porodu. Oproti tomu standardní doba strávená v české porodnici po nekomplikovaném porodu je 3 dny. V této době (zejména u prvorodiček) dochází k malému "proškolení" co s miminkem - naučit by se měly miminko koupat, bezpečně oblékat, přebalovat a také mít čas se tzv. rozkojit. Na novorozeneckém oddělení vás také většinou seznámí s tím, jak postupovat v případě nemoci novorozence - při horečnatých stavech, zvracení a průjmech nebo například jak poskytnout první pomoc.

14. Jaká byla poporodní péče?

O miminko se staraly dětské sestřičky úžasně, o rodičky už péče není taková. Jako

soběstačná pacientka jsem si v podstatě dělala vše sama.

15. Co byla první věc, kterou jsi po příchodu domů udělala?

Dala syna do postýlky a přemýšlela, co teď budu dělat a jak to všechno zvládnu. 

Příchod z porodnice je pro maminku v období šestinedělí náročný. Hormony pracují, zvyká si na novou situaci, kdy se musí postarat nejen o sebe, ale také o dalšího člena rodiny, často je maminka nevyspalá a vyčerpaná. Velmi dobré je se na toto období předem připravit. Pomoci vám může následující:

  • Připravené prostředí - vše máte předem připraveno - vyžehlené oblečení pro dítě, postýlku, dostatek plínek, vaničku apod. Zkrátka nemusíte nic zásadního shánět a nakupovat na poslední chvíli již s miminkem v náručí. Také není od věci si na prvních pár dní uvařit a jídlo zamrazit, pak dodělávat jen například rýži, těstoviny apod. Nemusíte tak trávit u sporáku hodně času a přesto budete mít relativně rychle teplé jídlo.
  • Léky - máte doma základní léky k ošetření nejen miminka, ale také sebe. Určitě se předem v lékárně informujte, které léky jsou pro vás v období kojení vhodné a které jsou vhodné pro novorozence a v tomto duchu ještě před porodem vybavte lékárničku.
  • Pomoc - váš partner může ze zákona čerpat tzv. otcovskou dovolenou na jeden týden. Po tu dobu pobírá 70 % svého vyměřitelného základu (průměrný hrubý příjem v posledním roce). Jeho pomoc nemusí být ani tak fyzická, jako hlavně psychická - nebudete mít pocit, že jste najednou na všechno sama. Stejně tak můžete poprosit o pomoc v prvních dnech maminku, sestru nebo třeba kamarádku.
  • Připravte se spát - "Z vlastní zkušenosti je toto ta nejlepší rada, kterou mi před příchodem domů dala kamarádka - spi, když spí dítě. Zavřete obě oči nad případným chaosem nebo nepořádkem, pár týdnů ho určitě snesete. Hlavně ale spěte, ať máte dostatek energie a revitalizujete tělo po porodním zápřahu."

Děkujeme mamince za rozhovor, který otevřel mnoho zajímavých témat. Doufáme, že pokud máte před porodem, půjde vše hladce tak jako ve výše uvedeném případě. Přejeme vám hodně štěstí!

Zdroj informací:

wikiskripta.cz

porodnice.cz

Čti celý článek
redakce
29. říj 2018 Čtené 521x

Blíží se podzim a s ním i čas lehčích nachlazení a vážnějších chřipek. Je to období, kdy jsou děti v porovnání s jinými ročními obdobími víc doma než ve škole. Bakterie a viry na nás číhají úplně všude a náš imunitní systém není zvyklý zvládat časté změny počasí a výkyvy teplot. A tak se všechny ptáme: Co můžeme udělat pro to, abychom byly odolnější a měly lepší imunitu? A co můžeme udělat pro to, aby byly zdravější naše děti?

Glukánek sirup pro děti – doplněk stravy

Každá maminka ví, že základem pro správné fungování obranyschopnosti je pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a dostatečné množství vitaminů:

Vitamin D přispívá k normální funkci imunitního systému. Nedávné studie dokazují, že nedostatkem vitamínu D trpí až 70% dětské populace. A vitamín D, jak víme, získáváme ze slunečního záření, kterého na podzim už tolik nebývá!

Dalším vitamínem, který se podílí na imunitě, je tolik omílaný vitamín C. Dobře uděláte, pokud zvýšíte jeho příjem i na podzim. Dalším dobrým nápadem je zvýšit podíl omega3 mastných kyselin. Najdeme ho v rybách, rybím oleji a ostatních. mořských výrobcích, ale i v ořeších a luštěninách.

Nezapomeňte také na minerály a stopové prvky jako zinek, vápník a hořčík, zejména z přírodních zdrojů.

Mezi méně známé látky patří také betaglukany, které se nacházejí v houbách, kvasinkách nebo obilninách, jako je ječmen nebo oves.

V důsledku průmyslového zpracování o betaglukany v potravinách přicházíme. Můžeme je ale také dodávat tělu pomocí doplňků stravy. Při jejich výběru bychom se měly řídit jednak dostatečnou denní dávkou, ale také čistotou, se kterou byly látky ze zdroje izolovány.

Glukánek sirup pro děti – doplněk stravy

Některé doplňky obsahující pouze rozdrcené houby (často hlíva) mají minimální nebo dokonce žádnou účinnost, protože právě hlavní aktivní látky (betaglukanů) obsahují omezené množství.

Věděly jste, že některé betaglukany mohou užívat už i miminka od jednoho roku? Například Glukánek Apotex sirup (doplněk stravy) mohou už batolata a jeho příjemná pomerančová chuť zaručuje, že ho chtějí vypít - navíc nemá chuť po houbách.

Z režimových opatření pomáhá také otužování, saunování a pobyt na slunci. Pokud to lze, je dobré se vyhýbat infekčním prostředím, během epidemie i MHD a veřejným místům. Často větrat a měnit ložní prádlo by mělo být samozřejmostí, ačkoliv mnoho z nás může na takto jednoduché věci zapomenout.

Děti bývají častěji nemocné při nástupu do kolektivu jako je školka, škola. Považujeme to za normální až do počtu 8 onemocnění za rok. Pokud jste ale udělaly všechno pro to, aby dítě nemocné nebylo, a přesto se každou chvíli trápí nějakou nemocí, zvažte naše závěrečné doporučení:

Zeptejte se sama sebe a samozřejmě i dítěte, jestli toho nemá hodně ve škole, na kroužcích, v kolektivu… Oslabenou imunitou jsou ohrožené především děti, které aktivně sportují a mají náročné tréninky, často s nedostatkem spánku. Zvýšená hladina stresových hormonů potom způsobí sníženou odolnost vůči infekcím. A ruku na srdce, naše děti toho vůbec nemají málo.

--------------

Tento článek vyšel s podporou Apotex

Čti celý článek
redakce
29. říj 2018 Čtené 2305x

Podzim zaklepal na dveře už dávno, ale počasí pořád tak trochu zavánělo létem. Předpověď je ale nemilosrdná a pravé podzimní dny se už plíží - mlhy, déšť, zima a čím dál méně světla. Všechny tyto aspekty dokážou pěkně zahýbat s naší psychikou. Pojďme se společně podívat na to, jak se účinně bránit tzv. "podzimním depkám"

Na úplném začátku je potřeba uvědomit si jednu věc - v případě podzimní "deprese" se nejedná o klasickou a skutečnou depresi, ohledně které je nejlepší vyhledat lékaře a rozhodně si s ní nezahrávat. Klasickou "podzimní depku" můžeme charakterizovat jako přechodný stav, který prokazatelně souvisí s nástupem podzimu. Poznáte ji poměrně jednoduše a mezi její klasické příznaky patří:

  • zhoršení nálady nebo jejich prudké střídání,
  • větší míra únavy,
  • celková skleslost (netěší vás věci, ze kterých jste se ještě před pár týdny přirozeně radovaly),
  • pomalu nastupující pesimismus (na potíže obvykle pohlížíte z té lepší stránky a hledáte cesty k jejich řešení, teď tomu tak ale není).

Náročné období

Období nástupu podzimu je zároveň je obvykle také obdobím mnoha změn. Zkracují se dny, blíží se zima, pomalu se loučíte s uvolněným letním režimem (a stejně tak i s letním oblečením), děti nastupují do školek a škol a bez diáře je prakticky nemožné existovat. Ranní fofr s rozvozem dětí, práce, kroužky, večer u sporáku a domácích úkolů a než se rozkoukáte, jste v posteli úplně vyřízená. A tato vidina je aktuální na následujících 10 měsíců. Do toho všeho se pomalu začínají blížit Vánoce, vánoční shon a nákupy dárků. Jak je vidno - nejedná se zrovna o jednoduché období, a tak se může stát, že vaše psychika bude vyžadovat trochu vzpruhy. 

Existuje několik konkrétně popsaných podzimních nešvarů, které mají na naši psychiku neblahý vliv:

  • Zkracování dnů - ráno se později rozednívá, večer se rychleji stmívá, v porovnání s létem máte najednou zdánlivě mnohem méně času, což může mnohdy působit jako  spouštěč stresu.
  • Vstávání do tmy - možná jste si všimly, že se vám obvykle na podzim o něco hůř vstává, i pokud jste klasický skřivan (člověk, který je nejproduktivnější ráno). A ano, skutečně je to tím, že vstáváte do tmy. Náš organismus, který by se rád probouzel s východem slunce, má prostě smůlu  a ruku na srdce, pokud nemáte fajn ráno, dokážete mít fajn celý den?
  • Ochlazuje se - i když se může zdát postupné ochlazování jako banalita,  není tomu tak. Díky počasí a častému výskytu sychravých dnů můžete trávit méně času venku na čerstvém vzduchu, což se pravděpodobně podepíše na vaší náladě - méně pohybu a méně čerstvého vzduchu, méně endorfinu (hormonu štěstí).
  • Změna letního režimu - prázdniny, děti na táborech, u babiček, víc času na sebe a na partnera se najednou mění do podoby přeplněného diáře, dětských kroužků a nekonečného plánování co, kdo, kde a kdy. Na tuto změnu málokdo reaguje dobře a zvýšená hladina stresu je téměř jistě zaručena. 

Jak se bránit

Jako účinná obrana proti "podzimní depce" bude pro každou z vás nejspíš něco jiného. Následující řádky proto neberte jako univerzální návod, ale jako tipy, které vám v boji s ní mohou pomoci a vyberte si takové, které jsou vám blízké!

1. Dožeňte světlo

Pozvolný nedostatek světla se dá kompenzovat různými způsoby, ale k podzimu tak nějak nejlépe pasují svíčky. Nebojte se jich a zásobte se! Světlo svíček vám doma vykouzlí krásnou atmosféru, ve které se vám bude nabírat energie takřka sama! A když si zalezete s dobrou knížkou, uděláte si svařák a třeba jen hodinku jednou týdně prolenošíte, hned vám bude lépe na duši. A přidáváme pár tipů na pěkné podzimní počtení, nejen z roviny příběhové, ale také motivační:

  • Veselí, Radka Třeštíková
  • Nejlepší víkend, Patrik Hartl
  • Den, kdy jsem se naučil žít
  • Labyrint pohybu, Pavel Kolář
  • Cukrfree, Janina Černá
  • Hygge, prostě šťastný způsob života, Meik Wikking

Svíčky a knihu můžete stejně tak dobře aplikovat například ve vaně - a ještě si přitom extra příjemně zarelaxovat například v éterickém oleji. Mezi jasné aromatické životabudiče patří následující:

  • citron - rozveseluje a dodává energii,
  • grep - osvěžuje nejen tělo, ale i mysl, pomáhá bojovat s chmury,
  • levandule - působí uklidňujícím způsobem, ideální antistresová vůně,
  • mandarinka - uvolňuje napětí, působí skvěle proti smutku,
  • bergamot - působí antidepresivně,
  • máta - stimuluje mozkovou činnost a celkově osvěžuje.

A když jsme u těch svíček - výše zmíněné vůně můžete také nakapat do aromalampičky a provonět si tak krásně celý byt!

2. Buďte venku

Nejen světla můžete mít najednou pomálu, ale samozřejmě i tepla! S příchodem podzimu nezalézejte hned za kamna, ale snažte se poctivě načerpávat co nejvíc energie z podzimního sluníčka, které má ještě pořádnou sílu! Tedy - jakmile za okny uvidíte sluníčko, rychle ven. Pobytem na podzimním slunci totiž nejen čerpáte drahocenný vitamín D, ale zároveň jste venku, na čerstvém vzduchu, což samozřejmě na vaši psychiku působí velmi blahodárně. A pokud svůj pobyt na vzduchu spojíte také s pohybem, hned se budete cítit lépe! Vezměte děti a běžte pouštět draka, sbírat kaštany nebo třeba krásně barevné listy na podzimní výzdobu. Nebo se prostě jděte jen tak projít a užívejte si, jak podzim hraje všemi barvami.

S pobytem venku vám také mohou pomoci různé akce, které se v podzimních měsících všude možně konají - vinobraní, oslavy sv. Martina, výlovy rybníků, husí hody, Svatohubertské slavnosti, dýňové festivaly, drakiády a mnoho dalšího. Zapátrejte ve svém okolí a jistě na něco zajímavého narazíte. 

3. Čajujte, čajujte, čajujte

Ať už máte svůj oblíbený, po kterém sáhnete jako po osvědčeném, nebo ráda experimentujete, je podzim pro čajové dýchánky ideálním parťákem. Proti podzimním splínům si čajem můžete pomoci, zejména pokud sáhnete po těch bylinkových. Mrkněte na bylinky, které proti chmurám mohou pomoci.

  • Třezalka - poskytuje úlevu ve stavech nervozity, úzkosti, špatné nálady.
  • Levandule - zklidňuje a harmonizuje nervový systém.
  • Tymián - podporuje mentální a intelektuální schopnosti. 
  • Meduňka - harmonizuje nervový systém, utěší a navrátí radost.
  • Lípa - proti nervovému podráždění, úzkosti a nervozitě.
  • Heřmánek - tiší, uvolňuje a uklidňuje a jako bonus pomůže při bolesti hlavy

4. Dopujte se endorfiny - cvičte

Jak známo, jakákoli fyzická aktivita působí v lidském těle prakticky zázračně - zaručeně se totiž postará o produkci tzv. hormonu štěstí - endorfinu. Ten je strůjcem radostného pocitu, který se dostaví v okamžiku, kdy se i přes možnou počáteční nechuť  skutečně rozhýbete. Na podzim také začínají všechny možné kurzy, které můžete navštěvovat. Ať už jste fanynkou jógy, skákání na trampolínách nebo třeba tance, jistě si vyberete. Pravidelný pohyb se vám pak postará nejen o pravidelnou dávku štěstí, ale také o nějaké to kilo dolů, lepší fyzičku a pevnější tělo!

5. Nejen láska prochází žaludkem

Dobré a kvalitní jídlo je základním stavebním kamenem nejen našeho fyzického zdraví, ale také toho psychického. Na podzim je dobré se orientovat na potraviny, které vás "zahřejí" na duši. A jak je poznáte? Celkem snadno - je totiž zrovna jejich sezóna. Ne nadarmo nám příroda zrovna v této době dopřává krásně barevné a chuťově pestré spektrum v podobě dozrávajících vlašských a lískových ořechů, červené řepy, dýní, kořenové zeleniny, švestek, jablek nebo třeba hrušek. Pokrmy z těchto úžasných potravin (ještě ideálně z vlastní zahrádky nebo v bio kvalitě) vás určitě dostanou do té správné nálady. A pokud to nezvládnou potraviny, možná to zvládne blížící se svatomartinské víno.

Podzimní deprese versus deprese

Závěrem je jistě dobré zmínit, že na někoho podzim jednoduše působí silněji, na někoho naopak vůbec. Patříte-li do té první skupiny tak hlídejte, zda jsou vaše příznaky pouze v lehčí formě. Jestliže například trávíte většinu času v posteli a často se v běžných denních rutinách neobejdete bez pomoci někoho ze svých blízkých, požádejte o profesionální pomoc - nejedná se totiž o sezónní depku, ale s velkou pravděpodobností bude váš problém větší.

Pokud máte s podzimními chmury své zkušenosti, podělte se s ostatními maminkami v komentářích, co vám zaručeně funguje, abyste je zahnaly. My vám přejeme pokud možno krásně barevné podzimní dny bez špatné nálady!

Zdroj informací:

celostnimedicina.cz

wellnesslife.cz

Čti celý článek
redakce
28. říj 2018 Čtené 4760x

“Udělala jsem si test a byl pozitivní, jenže druhý den dorazila menstruace. Tehdy jsem vyděšeně letěla na pohotovost, doktor se mi vysmál i se sestrou. O týden později jsem běžela ke své doktorce s pozitivním testem, která na mě koukala jak z jara. Dle testů jsem měla nízké hCG - nazvala to chybou laboratoře, za pár dalších týdnů jsem skončila hospitalizovaná v porodnici, kde mi vzali levý vejcovod. Otěhotněla jsem za rok po tomto mimoděložním těhotenství, druhé dítko jsem počala hned. Moje kamarádka takové štěstí bohužel neměla - už má za sebou druhé mimoděložní,” vypráví maminka z Modrého koníka.

Mimoděložní neboli ektopické těhotenství (latinsky graviditas extrauterina) je definované jako implantace blastocysty mimo děložní dutinu. To znamená, že se oplozené vajíčko uhnízdí někde jinde než ve sliznici dělohy. V 95 % se usídlí ve vejcovodech, v tom případě mluvíme o tubárním těhotenství. Ve zbylých případech pak do vaječníků nebo břišní dutiny. Může se to stát přibližně jedné ženě z padesáti.

Důvodem může být i obyčejný zánět

Proč k tomu vlastně dochází? Velmi častou příčinou je zánět vejcovodů, který trvá více jak 14 dní. Jeho výsledkem je tvorba granulační tkáně, což je velké množství buněk, které odstraňují zanícená místa a snaží se je “zahojit”. Granulační tkáň následně proroste vazivem a vznikne tak tuhé místo, něco jako jizva. Tyto jizvy uvnitř vejcovodů vlastně znemožňují průchod vajíčka do dělohy. Tento stav může být buď příčinou neplodnosti nebo právě mimoděložního těhotenství ve vejcovodu.

Další důvod mimoděložního těhotenství může být nějaký zákrok či operace přímo ve vejcovodech nebo blízko nich. Výsledkem opět bude tvorba granulační tkáně a vaziva a díky tomu zabránění průchodu vajíčka. Jenže mimo dělohu není zárodek schopen přežít. Děloha mu dává výživu, kterou potřebuje, je schopna se zvětšovat a růst, aby mělo miminko dostatek prostoru. Postupem času se v ní vytváří placenta, která obstarává výživu z mateřské krve, proudění kyslíku a odvádění škodlivých látek pryč od miminka. Jiné orgány toho schopné nejsou, proto se v takovém případě objeví komplikace.

Jaká jsou rizika?

Buď vejcovody prasknou, nebo se vejcovody zárodku zbaví a odloučí ho pryč - nastane tubární potrat. Když v těle ženy vejcovod praskne, během pár minut pocítí silné bolesti a začne kolabovat. Jedná se o krvácení do dutiny břišní a ve vážných případech dojde k šokovému stavu a hrozí vykrvácení. 

Pokud vejcovod zárodek miminka vyloučí, mluvíme o potratu. Vejcovod se pak ještě stahuje a snaží se zbavit všech zbytků z oplozeného vajíčka a z plodových obalů. Tyto stahy žena cítí jako křeče a bolest při menstruaci, většinou jen na jedné straně podbřišku. Když si žena prohmatává břicho, může tuto bolest cítit jako bodání nože. Je to však velmi individuální. Některá žena může cítit až vystřelování do ramene, jiná nepocítí vůbec žádnou bolest.

“V 6+3 tt mě začalo bolet pod pupíkem v podbřišku, radila jsem se a koukala na diskuze, prý že se roztahuje děloha. Byla jsem klidnější do té doby, než jsem na toaleťáku viděla kapku světlé krve. Sedli jsme do auta a jeli hned do nemocnice. Měla jsem štěstí na pana primáře, dělá ultrazvuk a říká mi, že miminko je v pořádku a v děloze. To mi spadl kámen ze srdce, protože od 5. týdne jsem se bála mimoděložního díky malému špinění. Pak přišel zlom… Primář se mě ptal, v jakém týdnu jsem, tak jsem říkala v 6 a kousek. To na mě už koukal, že to neodpovídá, srdíčko žádné a pak přišel závěr, že jde hledat dál. Po chvíli už jsem to viděla taky, bylo tam něco černého na monitoru a doktor mi říkal, že musíme okamžitě na sál, že miminko našel až za dělohou. A že prý i krvácím do dutiny břišní. Nechápal, že jsem přišla po svých.”

Nepodceňte bolesti

Jak se to dá poznat? Žena je vlastně těhotná, takže se začátky projevují jako těhotenství. Může být pozitivní těhotenský test, zvýšená hladina hormonu hCG a vynechání menstruace. K těm nepříjemným příznakům se řadí špinění, krvácení mimo menstruaci, většinou jednostranná bolest podbřišku. Stejně tak ale žena nemusí pociťovat žádné příznaky a klidně ji mohou trápit “jen” ranní nevolnosti. Často se pak tedy mimoděložní těhotenství potvrdí na prázdném ultrazvuku, kde není vidět zárodek miminka, i když by tam podle všech příznaků měl být vidět.

“Asi před půl rokem jsme se s přítelem rozhodli, že se budeme pokoušet o miminko. A co se nestalo! Po pár týdnech byl těhotenský test pozitivní. Po pár týdnech jsem šla k lékaři, doktorka mi oznámila, že v děloze nic nevidí, že to na těhotenství nevypadá a informovala mě, že se může jednat o mimoděložní těhotenství. Vzala mi krev a měla jsem si volat následující den. Byl to pracovní den, byla jsem v práci, trápilo mě stále nafouklé břicho, nesmírná bolest u konečníku, nemohla jsem ani sedět, šla jsem na záchod a opravdu jsem myslela, že mám jen zácpu a zaražené větry. Ale nepřešlo to. Břicho bolelo, nemohla jsem chodit narovnaná, takže jsem si vzala půl den volno a šla k doktorce pro výsledky. Doktorka mi udělala ultrazvuk a viděla tekutinu v břiše, hCG 600, takže šup do nemocnice. V nemocnici mi udělali další ultrazvuk a zjistili, že mám krev v břiše. Šla jsem hned na sál. Po operaci za mnou přišel lékař, že jsem měla mimoděložní těhotenství v dutině břišní, což je pravděpodobnost 2 %. Většinou se objevuje na vaječníku či vejcovodu.”

Pokud už jste někdy mimoděložní těhotenství zažila, máte až o 15 % vyšší pravděpodobnost, že vás potká znovu. Stejně tak ženám, podstoupily IVF hrozí zvýšené riziko mimoděložního těhotenství.  Toto bohužel nejsou jediné případy, ve kterých může dojít k uhnízdění vajíčka mimo dělohu. S rizikem je spojena i endometrióza, kouření, stav po gynekologické operaci nebo jakákoliv nemoc ženských pohlavních orgánů.

“V červnu jsme jeli na dovolenou a měla jsem někdy v její půlce dostat menstruaci, zrovna jsem měla zpoždění, testy negativní. Řekla jsem si, že to nechám přírodě, ať přijde sama. Přišla až asi za 55 dní od předchozí. Byla to klasika jako vždy, čtyři dny, žádná výjimka. Jenže další týden mě začalo bolet v podbřišku, jako by měl menses přijít znovu. Občas jsem i zašpinila, jinak byly jen bolesti, které se stupňovaly, ale jen jako do silnějších menstruačních, nic šíleného to nebylo. Přišlo mi to už divné, tak jsem si zašla na gynekologii, kde mi udělal testy hCG. Vyšlo pozitivní 233, ale na ultrazvuku nebylo nic vidět, kontrola tedy za 48 hodin. Na další kontrole hCG stouplo na dvojnásob a v děloze opět nic, takže za dva dny mám přijít zase. Mám docela strach, co bude,” svěřuje se se svými obavami maminka v diskuzi.

Nevzdávejte se

Chcete znovu otěhotnět, ale právě jste prodělala mimoděložní těhotenství? Záleží na lékaři, někteří doporučují tři měsíce, jiní půl roku. Pokud vám byl při operaci odebrán vejcovod, snižuje se i vaše plodnost. Pokud ale druhý vejcovod funguje, je schopen převzít funkci i toho prvního. Základem všeho je ale hlavně vaše psychická pohoda, takže se nenechte rozhodit, naději na miminko pořád máte.

“Ráda bych se s vámi podělila o osobní zkušenost a podpořila ty, které si prošly mimoděložním těhotenstvím a trápí se, zda se jim podaří znovu otěhotnět. Na první těhotenství jsme čekali cca 1-2 měsíce a v roce 2013 se nám narodil synek. Na druhé těhotenství jsme čekali cca 2 měsíce a v roce 2015 se nám narodilo děvčátko. Na třetí těhotenství jsme nečekali vůbec. V květnu 2017 bylo zjištěno mimoděložní (odstraněn pravý vejcovod), následně 3 měsíce pauza a v listopadu 2017 opět dvě čárky na těhotenském testu. Takže i s jedním vejcovodem lze otěhotnět. Jsem živoucí důkaz.”

Čti celý článek
redakce
27. říj 2018 Čtené 5913x

"Současné doporučení je dítě výhradně kojit alespoň do konce 4. až 6. měsíce a postupně koncem 6. měsíce zařazovat příkrmy. Dítě nejlépe přijme potraviny, když je ještě kojeno. Zavádění příkrmů v pozdějších měsících by mohlo dítě špatně tolerovat," uvádí také v rozhovoru nutriční terapeutka Bc. Miroslava Tichá.

Pokud se jen trochu zajímáte o stravování, nepochybně vám neunikly pojmy jako alergie na potraviny či potravinové intolerance. V dnešní době se tyto termíny skloňují stále častěji a možná, že se s nimi setkáváte i vy u vás doma. Pokud ne, patříte k těm šťastnějším. Potravinové alergie však mohou propuknout v jakémkoliv věku.

Na Modrém koníku  je toto téma probírané poměrně často, proto vám přinášíme rozhovor s nutriční terapeutkou Bc. Miroslavou Tichou z dětské léčebny Olivovna, která odpovídala také na otázky našich uživatelek.

1. Hlavním bodem tohoto článku jsou sice potravinové alergie, ale nedá mi to nezmínit se také o potravinových intolerancích, které jsou v souvislosti s touto tematikou často zmiňovány. Jaký je vlastně vůbec rozdíl mezi potravinovou alergií a potravinovou intolerancí?

U potravinové alergie musí být prokázána patologická imunitní reakce, zatímco potravinová intolerance může být léky podmíněná reakce anebo porucha metabolismu např. při intoleranci na laktózu chybí enzym laktáza, která štěpí laktózu na glukózu a galaktózu.

2. Velmi častým tématem maminek bývá právě zavádění příkrmů. Odborníci a lékaři často hovoří o tzv. imunologickém oknu. Jak se na tento pojem díváte vy? Máte nějaká doporučení pro maminky, které začínají s příkrmy?

Současné doporučení je dítě výhradně kojit alespoň do konce 4. až 6. měsíce a postupně koncem 6. měsíce zařazovat příkrmy. Dítě nejlépe přijme potraviny, když je ještě kojeno. Zavádění příkrmů v pozdějších měsících by mohlo dítě špatně tolerovat a naopak zavádění příliš brzy může nepřiměřeně zatížit ledviny anebo být příčinou potravinové alergie.

Příkrmy by měly být z potravin, které se u nás běžně vyskytují a měly by se zařazovat pomalu a postupně na lžičku. Je však potřeba dávat dítěti každou surovinu zvlášť, abychom pro případnou alergii vypozorovali, jakou surovinu toleruje a jakou ne. Nejlepší je začít se zeleninou, aby si dítě hned nezvykalo na sladkou chuť například ovoce, to zařazujeme až později. Po přibližně měsíci zavedení příkrmů můžeme postupně zařazovat maso a ryby, vejce a opět vše zvlášť. Kolem 6. - 7. měsíce je možné zařazovat i lepek. Není třeba se bát projevů celiakie u dítěte, jelikož částečné kojení spolu s podáváním obilné stravy může velmi snížit výskyt tohoto onemocnění.

3. Pokud mají rodiče prokázanou silnou potravinovou alergii, jak velká je šance, že ji zdědí i děti? Je pak vhodné zvolit jiný postup při zavádění nových potravin než u dětí bez zvýšené dispozice?

Pokud je alergik jen jeden z rodičů, riziko projevu u dítěte je kolem 30 %. Pokud jsou alergici oba, riziko se zvyšuje asi až na 80 %. Velkou roli zde hraje především matka, její přenos na plod je vyšší než u otce. Dědí se však pouze určitá dispozice. Alergie u dítěte tedy nemusí vůbec propuknout.

4. Jak maminky vlastně poznají, že jejich dítě trpí potravinovou alergií?

Pokud se dítě opakovaně setká s alergenem, můžeme na něm pozorovat různé projevy. Nejčastěji se setkáme s trávicími obtížemi – průjem, zvracení, nadýmání, bolesti břicha, dále pak to mohou být kožní příznaky – svědivá vyrážka, kopřivka, ekzém, otoky. Projevit se může také dýchacími obtížemi – dušnost, nebo se také můžeme setkat se svěděním či pálením očí.

5. Pokud mají rodiče u svého potomka podezření na potravinovou alergii, co mají dělat? Jaký je nejlepší postup?

Pokud zjistíte, že má vaše dítě potravinovou alergii, je důležité vyhledat lékaře a danou potravinu eliminovat z jídelníčku. Pediatr dítěti vypíše žádanku na alergologii, kde dle výsledků expozičního testu zjistí možnou alergii. Potravinové alergie na ořechy, ovoce nebo zeleninu mohou být i zkřížené spolu s pyly různých rostlin. Pozor, alergie se mohou objevit v jakémkoli věku.

6. Pokud je potravinová alergie na konkrétní alergen potvrzena, je možné po nějaké době tento alergen zase začít zavádět nebo je potřeba se mu vyhýbat stále? Pokud ano - jak a kdy?

Já doporučuji naprostou eliminaci alergenu ze stravy. Pro znovuzařazení bych se poradila se svým alergologem, jelikož eliminace bývá dlouhodobá (roky) a u alergenu mohou být projevy dušnosti nebo otoků, a proto bych raději předcházela takovýmto projevům.

7. Jaký je vlastně život s potravinovými alergiemi? Na co je potřeba dávat si pozor?

Myslím, že není třeba si z potravinových alergií dělat hlavu. Zkrátka se pouze eliminuje potravina s alergenem a žijeme dál . Pozor si však dejte na stopy skryté v potravinách, spousta potravin při výrobě totiž projde zpracováním, kde se může kontaminovat právě s vaším alergenem. Proto je důležité číst obaly a ptát se na složení potravin.


8. Občas se stane, že i přes sebevětší kontrolu a hlídání jídla dojde k dietní chybě. Co je nejlepší v takovém případě dělat? Existují nějaké potraviny či léky, které mohou v tomto případě pomoci?

Každý pacient, který trpí nějakou alergií, dostane od svého alergologa nebo pediatra/obvodního lékaře léky, které zabrání nebo pomohou zmírnit první známky projevu alergie. Důležité je to nepodcenit a co nejdříve nasadit lék, aby se projev více nezhoršil.

9. Poměrně hodně známou potravinovou alergií je alergie na lepek - můžete nás krátce seznámit s těmi nejzásadnějšími informacemi, které by měl každý vědět?

Je potřeba neplést si pojem alergie na lepek a celiakie. Alergie na lepek má podobné příznaky jako jakákoli jiná potravinová alergie: svědění v ústech, bolest břicha, ekzém, zvracení atd. Při celiakii však dochází k poškození tkání a orgánů imunitním systémem konzumací lepku. Ten je obsažen v pšenici, žitu, ovsu a ječmeni. Díky tvorbě protilátek proti gliadinu, který je součástí lepku se poškozují buňky tenkého střeva – enterocyty. Klasickými projevy této nemoci jsou: silné průjmy, bolesti břicha, nadýmání, neprospívání a poruchy růstu u dětí způsobené špatným vstřebávání potřebných živin. Neléčení celiakie způsobuje zánět a poškození sliznice tenkého střeva. U celiakie a u alergie na lepek je důležité dodržovat celoživotní přísnou bezlepkovou dietu.

Uživatelky Modrého koníka zajímá

  • Můj syn trpí histaminovou intolerancí - bylo by možné krátce se věnovat i tomuto tématu?

Histaminová intolerance je onemocnění, které je zapříčiněno nerovnováhou metabolismu histaminu v těle a ten se pak v těle hromadí. Příčinou je pokles aktivity enzymu diaminoxidasy (DAO) a histamin-N-methyltransferasy (HNMT). Histamin se však do těla nedostává jen potravou, ale může být zvýšen i z vlastní produkce. U tohoto onemocnění je potřeba přizpůsobit se novému stylu života a nezařazovat potraviny, které by vyvolaly příznaky nemoci. Mohou to být otoky, zarudnutí, agrese, zvracení atd. Při léčbě dietou je na prvním místě individualita. Není potřeba se řídit výčtem potravin, které si najdete na internetu. Někomu může vadit vejce a jinému nikoli. I s tímto případem diety se u nás v Olivovně setkáváme a zajišťujeme tak individuální stravu dle jejich snášenlivosti.

  • Existuje alergie na mateřské mléko? V diskuzi na internetu jsem narazila na názor, který tvrdí, že ano a nepomůže prý ani vysazení problémových potravin ze strany matky. Jedinou pomocí je prý přechod na umělé mléko. Je to podle vás možné, nebo byla dieta matky krátká či nedostačující?

Alergie na mateřské mléko určitě existuje, ale je velmi vzácná. Důležité je vyloučení bílkoviny kravského mléka ze stravy matky a pokud i nadále problém přetrvává, je potřeba se poradit se svým pediatrem. Obvykle se tak kojenci doporučí hypoalergenní umělá mléka.

  • Pokud má dítě alergii na bílkovinu kravského mléka a chtěla bych přestat kojit, musím mléko něčím nahrazovat? Mléko z láhve nechce. Má rok a půl a jí už jinak vše.

Pokud nechcete zařazovat hypoalergenní mléka a chcete přejít na plnou stravu, zde je určitá potřeba doplnění vápníku a bílkoviny. Stravu bez bílkoviny kravského mléka můžeme nahradit mléky: sójovými, rýžovými, ovesnými, špaldovými, mandlovými nebo kokosovými, nejlépe však těmi, které jsou obohaceny o vápník. Vápník můžeme do těla dostat i ve formě jiných zdrojů jako jsou např.: ryby, luštěniny, vejce, listová zelenina, mořské řasy nebo ořechy a mák. Doplňování vápníku je důležité z toho důvodu, abychom předcházeli vzniku osteoporózy a osteomalacie. Dalším zdrojem produktů jsou veganské sýry a místo másla lze použít třeba avokádo. Tato alergie je velmi běžná a i u nás v léčebně se s ní každý měsíc setkáváme.

  • U alergenu č. 7 - mléko není uvedeno, zda jde o máslo, mléko, smetanu, jogurt, sýr. U laktózové intolerance je přitom tato informace podstatná. U alergenu 1 rozdělení funguje, proč tedy tady ne?

U alergenu č. 7 je psáno, že se jedná o mléko a výrobky z něj, včetně laktózy, což znamená, vše, co se z mléka vyrábí a v čem může být tento alergen obsažen. Jak jsem již zmiňovala, u alergie na bílkovinu kravského mléka je potřeba si ohlídat příjem surovin, zatímco intolerance laktózy je trošku mírnější. Vše závisí na toleranci – někteří pacienti nesnáší dobře pouze mléko, avšak kysané mléčné výrobky - kefíry, acidofilní mléka, jogurty a sýry snáší dobře. Někteří pacienti však nesnesou ani máslo, což je nejpřísnější varianta laktózové intolerance. Důležité je si neplést alergii a intoleranci. Označování vyplývá z příslušné legislativy.

Děkujeme za rozhovor a Váš čas. Přejeme hodně úspěchů a spokojených pacientů.

A co vy? Setkaly jste se ve své rodině s potravinovými alergiemi nebo patříte mezi šťastlivce, kterým toto téma nic neříká?

Čti celý článek
redakce
26. říj 2018 Čtené 4464x

„My byli se žloutenkou v porodnici 12 dní. Pamatuju si, jak už jsem z toho byla hysterická. Nejdřív mi první 3 dny všichni říkali, jak je žlutý a že ho mám dávat na světlo. Tím přístrojem na měření měl vyšší hodnoty, ale ne na fototerapii. Jenomže byl únor a sluníčko nikde. Pak 4. den všechny maminky propouštěli domů a mě ne. Další den malého sebrali, protože mu hodnoty vylétly hodně vysoko. Na fototerapii byl dva dny a pak mi ho vrátili a zase se mu to vyhouplo...

Já už jsem byla nešťastná, že nás nepustí nikdy domů, protože když odbouráme žloutenku, bude zase málo přibírat a tak dále. Také jsem malého neměla u sebe a chodila za ním ho jen kojit. Ale nakonec to nějak uteklo a pak se na to rychle zapomene. Lepší, než kdyby nás pustili domů a pak jsme se museli do nemocnice vracet,” popisuje svůj zážitek z porodnice maminka z Modrého koníka. 

Konečně máte u sebe miminko, které jste devět měsíců nosila a nemohla se dočkat této chvíle. Některé maminky si ale bohužel v porodnici vyslechnou, že má jejich děťátko novorozeneckou žloutenku. Po porodu s vámi cloumají hormony a jste plná emocí, o to máte větší strach, aby bylo všechno v pořádku. Proč vlastně novorozenecká žloutenka vzniká? A co se bude dít s vaším miminkem? 

Každý druhý novorozenec

Novorozenecká žloutenka postihuje přes polovinu novorozenců, u dětí nedonošených se objeví až v 80 % případů. Prevencí je časté a neomezované kojení.

„Malý se narodil 36+3, váhu měl 2830 g, já po císaři ležela a on byl na nedonošencích. Dobelhala jsem se za ním až druhý den a malý cucnul třikrát a usnul. Chodila jsem za ním každé tři hodiny, pak mi ho další den konečně přivezli na pokoj a stresovali, kolik musí vypít, dokrmovali uměle. Pak přišli s tím, že má žloutenku a půjde na fototerapii.

Tam jsem chodila také každé tři hodiny, musel vypít 50 ml a on vždy tak 35 ml maximálně. A to jsem ho musela pořád budit, šťouchat pod bradou, hýbat prsem, lechtat na zátylku. Ze stresu mi ubylo mlíčko. Tak jsem začala brát homeopatika a pak jsem naštěstí měla dost, tak jsem začala odsávat. Další den mi ho vrátili na pokoj. Snažili jsme se, jak to šlo a vypil vždy tak 45-50 ml, tak nás nechali bez dokrmu a další den jsme mohli jít domů. Z té žloutenky jsou mimča unavená a nemají sílu. Hlavně je během kojení nehladit po hlavičce, to uspává!”

Proč novorozenecká žloutenka vzniká?

Když je plod ještě v matčině děloze, tak okolo něj panuje jiné prostředí než po porodu. Získává kyslík z matčiny krve skrze placentu, tato krev je ale přirozeně méně okysličená. Aby se v tomto prostředí mohl plod správně vyvíjet, musí být této situaci jeho organismus přizpůsoben. Jeho červené krvinky obsahují jiný druh červeného barviva než u již narozených dětí, tzv. fetální hemoglobin. Díky němu mohou krvinky roznášet a uvolňovat kyslík i v prostředí, kde je kyslíku méně, tedy v děloze. Navíc má plod červených krvinek mnohem více než dospělý člověk. V děloze to takhle funguje skvěle.

Po porodu je ale situace jiná. Miminko začíná dýchat samo a fetální hemoglobin i zvýšený počet červených krvinek je zbytečný, proto se krvinky začínají rozpadat. Tímto rozpadem se do krve uvolňuje červené krevní barvivo (hemoglobin), které je dále metabolizováno na bilirubin, žluté krevní barvivo. Zároveň se vytváří hemoglobin nový, takže se vašemu děťátku nemůže nic stát. Bilirubin zpracovávají játra a nakonec odchází stolicí pryč z těla. Játra novorozence ale nejsou ještě dostatečně zralá, část bilirubinu dokáží zpracovat, ale s jeho velkým nadbytkem si poradit neumí, prostě nestíhají. U nedonošených je tato situace kvůli větší nezralosti ještě horší. Proto se začne bilirubin ukládat ve tkáních a u miminka to pozorujeme jako žluté zbarvení kůže a očního bělma.

U dětí narozených v termínu se novorozenecká žloutenka objevuje kolem 3. dne po porodu a do několika dní ustoupí. U předčasně narozených dětí se objevuje dříve, již druhý den po porodu a trvá delší dobu. Specifická je takzvaná žloutenka kojených dětí, kdy žloutenka přetrvává právě kvůli kojení. Proč to tak je, to se přesně neví. O ní se dočtete dále.

Jak to prožívají maminky?

Pro novopečenou maminku je tato situace náročná. Po porodu je kvůli hormonům citlivá, snadno ji něco rozpláče a to, že jí miminko na několik dnů odeberou do inkubátoru na fototerapii, jí rozhodně nepřidá. Je důležité myslet na to, že je to pro dobro miminka. Doktoři ví, co dělají a také se třeba uklidňovat tím, že novorozenecká žloutenka je normální jev, nic vzácného. Dále radí jedna maminka z diskuze: „My byli kvůli žloutence v porodce 14 dnů, z toho deset dnů na malého svítili, ale měl k tomu ještě nějaké další problémy. Řekla bych, že minimálně u 50 % matek je to už v porodnici šíleně náročné. Pracují i hormony. To, že se mamince chce jen plakat, je normální. Ve většině případů to bude ustupovat. Důležité je co nejvíce se mazlit s miminkem, když ho vyndají z inkubátoru, to pomůže oběma. Snažit se pravidelně jíst, pít a odpočívat, co to jde, klidně i jen ležet. A myslet na to, že teď je nejhůř a už se to bude jen zlepšovat.”

Jak se novorozenecká žloutenka léčí

V porodnici chodí pravidelně sestra měřit speciálním přístrojem hodnotu bilirubinu. Jde o snímání z kůže, miminko to nebolí a ani si toho nevšimne. Pokud je hodnota mírně zvýšená doporučí vám sestra co nejvíce kojit a vystavovat miminko dennímu světlu, které urychluje rozpad bilirubinu v krvi. Pomáhá dát ho s postýlkou k oknu a pokud je v místnosti dostatečné teplo, trochu ho i odhalit, aby přirozené světlo dopadalo na větší část pokožky. Nesmíte ho ale vystavit na slunce, pokožka miminka je velmi citlivá a jen by mu to ublížilo.

Někdy je nutná fototerapie

Pokud je naměřená hodnota bilirubinu vyšší, kontroluje se ještě krevním testem a následně musí miminko podstoupit fototerapii. Sestry si ho vezmou k sobě a dají ho do inkubátoru, kde na něj svítí modré světlo. Miminko má na sobě pouze plenku a má zakryté oči. Díky této metodě se bilirubin přeměňuje na látku rozpustnou ve vodě a může tak odcházet močí z těla ven. O délce fototerapie rozhoduje lékař na základě naměřených hodnot bilirubinu. Vypadá to sice hrozně, ale nemusíte se bát, fototerapie miminku neublíží. Jen si pobudete o něco déle v porodnici.

Ve výjimečných případech nezabírá ani fototerapie, tak musí lékaři přistoupit k tzv. výměnné transfuzi, kdy vymění krev miminka s vysokým obsahem bilirubinu za krev bez bilirubinu: „Můj malý měl hodnoty žloutenky hodně vysoké, což je opravdu nebezpečné. Fototerapie nezabírala, takže mu měnili krev v týdnu života. Bylo to hrozné. Teď mu dělali odběr krve, protože se jim pořád nezdá a bilirubin má v krvi pořád, sice ne už tolik, ale je tam, navíc do toho zvýšené jaterní testy. Takže čekáme na další kontrolní odběr a pak se uvidí. Ale myslím, že lékaři to mají pod kontrolou a není se čeho bát.”

Jaká hodnota bilirubinu už je moc?

Maminky se často ptají, jaká hodnota je už zvýšená a při jaké hodnotě je už konečně pustí domů. To se ale nedá tak lehce určit. Jak to funguje, vysvětluje jedna maminka v diskuzi: „Co jsem pochytila v porodnici, tak ona neexistuje jedna konkrétní hodnota bilirubinu, při které pouští všechny děti domů. Mají na to nějaké tabulky a tam se zohledňuje v jakém týdnu těhotenství bylo dítě narozeno a kolik dnů je právě staré. Čím donošenější dítě bylo a čím je starší, tím vyšší hladinu si může dovolit, aby ho pustili domů. Takže se nedá říct, až budete mít hodnotu 250, půjdete domů. Doktoři prostě každý den zjištěnou hodnotu dají do tabulek a podle toho se rozhodují o dalším postupu.”

Pozor na odlišný Rh-faktor matky a miminka

Novorozenecká žloutenka vzniká dále v případech, kdy má matka a dítě odlišnou krevní skupinu. Nejzávažnější případy jsou při odlišném Rh-faktoru a to tehdy, když má matka faktor negativní a miminko pozitivní (zejména v dalších těhotenstvích). V takových případech se v těhotenství, zvláště pak při porodu mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu, dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Dítěti hrozí, že se bilirubin začne ukládat do mozkové tkáně, což může způsobit poškození mozku. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit. Při Rh-inkompatibilitě matky a dítěte se Rh-negativní matce po porodu Rh-pozitivního dítěte aplikují tzv. „anti-D protilátky“, které tlumí tvorbu matčiných protilátek proti červeným krvinkám dítěte a při následujícím porodu tak uchrání případného dalšího Rh-pozitivního sourozence před vznikem závažné žloutenky. 

Kojení jako prevence novorozenecké žloutenky

Účinnou prevencí vzniku novorozenecké žloutenky je dostatečné a neomezované kojení. Když dítě přijímá více potravy, odchází rychleji stolice a s ní i bilirubin, který se tak v těle nehromadí. Děti, které mají žloutenku, bývají ale více spavé a pít se jim moc nechce, takže to někdy může být oříšek. Nicméně nejen z tohoto důvodu po porodu co nejvíce miminko kojte. Pokud není možné z nějakého důvodu kojit, pomůže v tomto případě i mléko umělé.

„Miminko, které má žloutenku, je mnohem víc unavené, takže je potřeba ho budit a krmit v pravidelných intervalech, aby hezky přibíralo (to je i podmínka propuštění z porodnice). Malého jsem budila tím, že jsem na něj celou dobu během kojení mluvila, šťouchala do tvářiček, pokud usínal. Každé miminko trochu ubyde na váze ze začátku, než se kojení rozjede, důležité je nepropadat panice a depresi. Jak začne žloutenka ustupovat, tak bude i miminko čilejší.”

Žloutenka kojeného dítěte

Jsou ale naopak známy případy, kdy při kojení žloutenka u miminka stále přetrvávala (až 4 měsíce po porodu). Není jasné, proč se tak děje. Pomocí může být přerušit na jeden až dva dny kojení a miminko krmit mlékem odstříkaným, které bylo ohřívané při 56 stupních po dobu 15 minut, v horších případech je nutné alespoň částečně najet na umělé mléko. Hodnoty bilirubinu klesnou a poté je možné se zase vrátit zpátky ke kojení. Hodnoty už zůstanou v normě.

Při jakýchkoli pochybnostech se poraďte s lékařem, protože hodnoty bilirubinu v krvi je nutné sledovat a případně opakovaně podstoupit fototerapii či zvolit jiný vhodný způsob léčby. „Malá měla žloutenku 3. den po porodu. Zůstaly jsme v porodnici o 2 dny déle s tím, že po ozáření lampou hodnota prudce klesla. Ale když jsme se vrátily domů, viděla jsem, že malá zase pomalu žloutne. Byl listopad, sluníčko nikde. Nakonec mi poradila primářka z porodnice, abych malé dva dny odstříkávala mlíčko a ohřívala ho. Mateřské mléko prý obsahuje něco, co zpomaluje odbourávání bilirubinu. Tak jsem to zkusila a po dvou dnech byly hodnoty v normě.”

Svoji zkušenost přidává i další maminka: „Naše malá měla žloutenku tři měsíce, pak mi doktorka doporučila pár dní ohřívat mateřské mléko. Po dvou dnech žloutenka ustoupila. V MM je něco, co některým dětem brání se žloutenky zbavit. Každopádně není potřeba přecházet na UM, stačí odsávat a ohřívat, pár dní musí stačit. Já jsem to tedy nezvládala odsát všechno, takže jsem kombinovala s UM a vrátila se ke kojení. Problém to nebyl a žloutenka konečně zmizela.”

Novorozeneckou žloutenkou onemocní každý druhý novorozenec. Je to nepříjemné zejména proto, že jste odloučena od svého čerstvě narozeného miminka, které vám donesou pouze na kojení a koupání. Ve většině případů se není čeho bát. 

Zdroj:

emoci.vitalion.cz

porodnice.cz

Čti celý článek
redakce
25. říj 2018 Čtené 3233x

„Právě procházím hlubokou poporodní depresí. Přesto, že jsem se i před porodem léčila s úzkostně depresivní poruchou, je to teď to nejhorší, co jsem zažila. Všechno začalo po šestinedělí nespavostí, ranním zvracením a neustálým stresem, kdy bude malý vzhůru a jestli nebude plakat. Poté, co jsem skončila v jeho šesti týdnech s kojením a nasadila antidepresiva, jsem se třetí den zhroutila a jenom brečela, ani jsem mluvit nemohla...

Následovala hospitalizace na týden na krizovém centru, kde jsem si trochu odpočinula a doufala, že antidepresiva zaberou. Jenže zázrak se nekonal a za čtrnáct dní jsem byla zpět. Hrozné stavy, hlavně když jsem byla s malým o samotě. Jakýkoliv stres končil brekem a hlubokým smutkem, že to nebude nikdy lepší. Změnili mi léky a chvilku byl klid. Ale zhruba za tři týdny znovu propad. Tentokrát to dávám do souvislosti s menstruací, do toho horečka u syna a manžel, který měl jet na služební cestu. Opět návštěva lékaře a změna léků a následně jsem zase v krizovém centru. Už nevím, jak dál, ráno je to nejhorší, nemám už vůbec sílu žít. Přitom mám všechno, co si člověk může přát. Už se to táhne dva měsíce a já ztrácím víru,“ popisuje svůj boj s poporodní depresí jedna z maminek na Modrém koníku.

Narození dítěte si každý představuje jako tu nejšťastnější událost v životě ženy. Konečně drží v rukách svůj milovaný uzlíček štěstí a teď už bude vše jen zalité sluncem. Často to ale tak růžové není. Protože mateřství je také velmi vyčerpávající a depresivní zkušenost. Až 50 % žen, které si v minulosti prošlo nějakou psychickou nemocí, má zkušenosti s poporodní depresí. Dalších 30 %, které už si poporodní depresí prošlo, se s ní může setkat znovu. Není ale vyloučené, že ženy, které byly za celý život po psychické stránce v pořádku, se s ní nemohou setkat. I ty, které se nikdy neléčily s depresí ani jinou psychiatrickou nemocí, mohou onemocnět. Jak poznáte, že se vás týká poporodní deprese?

Poporodní deprese – co to je?

"Když jsem přišla po týdnu stráveném v nemocnici domů, tak jsem se s tak velkou změnou nemohla srovnat. Dostavily se u mě stavy smutku a pláče, beznaděje. Hormony začaly hrát velkou roli. Možná je to tím, že náš chlapeček je větší uplakánek než ostatní děti, možná tím, že porod nebyl jednoduchý. Každopádně mě prostě sem tam přepadne smutek, depka a pláč," popisuje další z maminek v diskuzi.

Poporodní deprese rozhodně není nic, nad čím byste měla mávnout rukou. Nevyřeší se sama od sebe. Zároveň ale patří k nejběžnějším poporodním komplikacím a k nejčastějším duševním poruchám u maminek krátce po narození miminka. Její začátek spadá do období 2 týdnů až 6 měsíců po porodu.

Podle statistik se s poporodní depresí setká 10-19 % maminek. Číslo ale může být i mnohem vyšší, protože ženy často o svých problémem nechtějí mluvit, skrývají je před okolím, a dokonce se za ně i stydí. Zároveň se nedá říct, že vždy je tato porucha rozpoznána okolím, protože navenek se vše může jevit naprosto bezproblémové. Obvykle se určuje podle Edinburghské škály poporodní deprese. Jedná se o test s deseti otázkami, které maminky zodpovídají. Výsledkem je pak doporučení, jak postupovat dál a zda kontaktovat odborníka.

Rizikové faktory poporodní deprese:

  • poporodní deprese v osobní anamnéze,
  • poporodní deprese vyskytující se v rovině,
  • deprese nebo úzkost, které se projevovaly už v těhotenství,
  • starší nebo hodně mladá matka,
  • malá podpora ze strany rodiny a okolí,
  • problémy v partnerství/manželství,
  • nechtěné těhotenství či neplánované,
  • hormonální změny, ke kterým po porodu dochází.

Ve větší míře jsou ohroženy ženy, které se léčily pro depresi již v minulosti. U dalšího porodu se tak zvyšuje riziko recidivy. Zároveň je ale nutné zmínit, že tyto maminky mají pak menší pravděpodobnost, že je přepadne deprese mimo poporodní období.

Nejčastěji se poporodní deprese objevuje u prvorodiček, ale samozřejmě z ní nejsou vyjmuty ani ženy, které byly u prvního porodu v pohodě a psychické potíže se objeví až po tom druhém. Za poporodní depresí mohou stát hormonální výkyvy v kombinaci se stresem, nedostatkem spánku, strachem o dítě a životní změny, které jsou součástí narození dítěte.

Splíny po porodu zahrnují většinou plačtivost, podrážděnost, neschopnost mít radost z miminka a velké výkyvy nálad. Jestliže se tyto stavy nelepší ani po několika týdnech (cca tři až čtyři), je načase začít situaci řešit nejlépe s lékařem. Problémy, které s sebou poporodní deprese nese, jsou totiž léčitelné.

Jak poznáte, že se vás týká poporodní deprese?

"Těhotenství mě hormonálně nijak moc nepoznamenalo. O to víc mě to semlelo po porodu, když jsme si malého přivezli domů. Bylo to jako rána do hlavy. Najednou jsem si připadala jak ve vězení. Naštěstí u nás tehdy byla na 2 týdny tchyně (měla jsem po císaři komplikace a musela na velkou operaci břicha 5 dní po porodu). Nebyla jsem schopná se 5 dní převléknout.  Chodila jsem pořád v tom samém jak tělo bez duše, o sprše ani nemluvě. To se pak tedy trochu zlepšilo, ale na hodiny jsem koukala co 30 vteřin a den se neuvěřitelně vlekl. Malý byl navíc dost náročné miminko.

Na procházkách to nebylo o nic lepší. Měla jsem pocit, že mám před očima nějakou šedou clonu. Dřív jsem milovala procházky - švitoření ptáků, vůni trávy. Všechno jsem to cítila a viděla, ale neradovala se z toho. Bylo mi z toho špatně i jsem měla agresivní chvilky, když malý nebyl k utišení, i když jsem dělala co jsem mohla, musela jsem ho odložit na chvilku do postýlky a utéct a pak vztekle a hystericky brečet. Navíc jsem si to všechno o to víc uvědomovala a vyčítala si to všechno, že jsem jako matka i člověk na dvě věci. Manžel mi nebyl moc oporou. Pomohla mi čínská medicína. Když mi začaly ty záchvaty vzteku, tak jsem si řekla, že takhle ne, než se něco stane. Začala jsem docházet na kliniku TČM a tam mě dali dohromady. U mě se šestinedělí protáhlo asi na 3 měsíce, ale pak už to bylo lepší a lepší a už jsem si pomaličku dokázala zase všeho užívat."

Pláč a smutek

Velmi zřetelným příznakem poporodní deprese je smutek a častý pláč jen tak bez příčiny. Skoro to vypadá, jako když porod zvedl stavidla vašich slz a ty se ne a ne zastavit. Rozbrečí vás každá hloupost i věci, které by vám přišly dřív k smíchu. Jakmile se vám začne zdát, že víc času trávíte pláčem a utápěním se ve smutku než radováním se nad svým miminkem, začněte to řešit. Může to být jen nedostatkem spánku a vyčerpáním, ale také se za vašim smutkem může skrývat mnohem hlubší problém.

Úzkostné pocity

Jakmile zjistíte, že jste těhotná, vznikne u vás strach o dítě, který už nikdy tak docela nezmizí. Každá máma se o své dítě bojí. Někdy ale je ten strach už patologický a zasahuje do života dítěte i matky až příliš. Nadměrná úzkost už může být příznakem poporodní deprese. Máte vy nebo vaše okolí pocit, že jsou vaše úzkosti už přehnané, ale nedokážete s tím přestat. Možná je váš problém větší, než se zdá.

Jste naštvaná a máte až děsivé myšlenky

Všichni vás štvou. Vaše rodina, přátelé. Vadím vám i jen to, že koukají, chodí a dýchají. Chcete házet věcmi, křičet, dupat a válet se vzteky po zemi a vlastně vůbec nevíte proč. Jen jste pořád tak hrozně naštvaná. Některé stavy a záchvaty hněvu mohou dokonce vyvolávat i rychlé bušení srdce, pocení a tíseň na hrudi.

Velkým extrémem a příznakem poporodní deprese jsou i děsivé myšlenky. Ublížit vlastnímu dítěti je pro drtivou většinu maminek naprosto nepřijatelná myšlenka. A když se náhodou stalo, že vám taková úvaha bleskla hlavou potom, co jste se snažila ukonejšit hodiny plačící dítě, nejspíš vás to vyděsilo. U žen s poporodní depresí ale nejsou neobvyklé. Často mají chuť opustit dítě i celou rodinu. Prostě se sebrat a od všeho utéct.

Jedná se o tzv. intruzivní myšlenky a obecně jsou spojované s některými duševními chorobami. Nejsou ale neobvyklé ani u zdravých jedinců. Rozhodně to však neznamená, že je lidé chtějí opravdu uskutečnit. Častý výskyt těchto myšlenek ale rozhodně může být příznakem problémů po porodu.

Málo nebo moc spánku

Mateřství a bezesné noci jdou často ruku v ruce. O něco více ve chvílích, kdy dítě onemocní nebo má špatné sny. Jenže mohou se objevit i situace, kdy ženy nespí, i když jejich dítě spí dobře nebo naopak by spaly prakticky pořád a nejsou schopné vykonat ani běžné domácí práce nebo pečovat o dítě. Oba stavy mohou signalizovat depresi. Ze začátku je tento příznak poměrně skrytý, protože velká únava a nevyspělost jsou běžnou součástí péče o malé miminko. Když ale vážné problémy se spánkem trvají dlouho nebo se vám to už normální rozhodně nezdá, obraťte se na lékaře.

Problémy s jídlem

Příznakem deprese jsou i potíže s jídlem. Některé ženy jí málo a jiné naopak až moc. Ty, které se stravují nedostatečně, to obvykle svádějí na to, že nemají čas se celý den najíst. Maminky, které mají opačný problém zase říkají, že musí jíst pořád, protože hodně kojí. Samozřejmě krátkodobě jsou obě verze možné, jakmile ale má žena problémy s jídlem delší dobu (například příliš velký a rychlý úbytek nebo naopak nárůst váhy), může být příznakem toho, že něco není v pořádku.

Otupělost

Je vám všechno jedno. Nekřičíte, nepláčete, nemluvíte – necítíte. Po porodu na vás může dosednout pocit prázdnoty a otupělosti. Můžete se cítit sama, i když jsou kolem vás vaši blízcí. Pocit prázdnoty a neschopnost mít z něčeho radost, jsou klasickým příznakem deprese, a tedy i té poporodní.

U maminek se nedostatek pocitů objevuje někdy i ve formě malého zájmu o dítě. Nenastartovala se u nich nekonečná láska. Je jim jedno, že dítě pláče, že nemůže spát atd. V souvislosti s tím pociťují i určitou beznaděj, že je tento stav neměnný a že ke svému dítěti nebudou nikdy nic cítit a jsou špatné matky. Při diagnostice poporodní deprese je právě pocit otupělosti důležitým faktorem.

Zapomínáte a ztrácíte

Už v těhotenství není neobvyklé, že často ztrácíte nebo zapomínáte své věci. A po porodu máte pocit, že se to ještě zhoršilo. Připadáte si tak trochu jako v mlze. Podle odborníků může být pracovní i krátkodobá paměť poporodní depresí narušená. Pracovní paměť je důležitá při zpracování informací. Krátkodobé poškození paměti souvisí s tím, proč si na nic nemůžete vzpomenout. Nevíte, kam jste založila klíče, proč jste zapomněla nakoupit apod.

Cítíte se špatně po fyzické stránce

Že se po porodu necítíte jak mistr světa, je naprosto normální. Porod sám o sobě je velkou zátěží pro organismus a vy mu musíte dát čas na regeneraci. Jestliže už od narození miminka uběhlo pár měsíců a vy se stále cítíte stejně špatně nebo dokonce ještě hůř, mohlo by to s porodní depresí souviset. Některé ženy trpí bolestmi hlavy, bolestí zad, žaludeční nevolností.

Jak se poporodní deprese léčí?

„Je lepší to řešit hned s doktorem, mně stačila obvodní doktorka.  Určitě si najdi někoho blízkého, komu můžeš svěřit všechna negativa a splíny atd., aniž by tě odsoudil nebo to zlehčoval. Mluvit, ventilovat. Lehká sedativa nebo AD se můžou i při kojení (mně u prvního pomohly). U druhého porodu už jsem věděla, co se děje a poradili jsme si bez nich. Chce to podporu partnera a rodiny! Nebrat na lehkou váhu, fakt.“

Pro léčbu poporodní deprese existují tři varianty. První je psychoterapie, druhá farmakoterapie antidepresivy a třetí je kombinace obou přístupů. Akutní léčba trvá ve většině případu několik týdnů až měsíců, pokračovací léčba pak asi rok. Když vám lékař předepíše antidepresiva, berte je až do té doby, dokud vám lékař neřekne. To, že se cítíte lépe, neznamená, že už je vše v pořádku.

Kam se obrátit, když potřebujete pomoct?

Určitě se svěřte doma partnerovi nebo třeba své mamince. Dalším krokem bude návštěva odborníka. Začít můžete o svého obvodního lékaře, na gynekologicko-porodnickém oddělení vaší porodnice, kteří mívají možnost využívat psychiatrických konziliárních služeb a samozřejmě je možné se i rovnou svěřit do rukou psychiatra či psychologa.

„U posledního dítěte to bylo lepší. Už jsem byla na některé věci připravená. Uklidňuje mě, když dělám nějakou drobnou práci rukama, u které musím trochu přemýšlet, ale ne zas tak moc. Takže jsem do porodnice vyrazila s vlnou a jehlicemi a háčkem a celou dobo háčkovala čepičky pro malou a pletla svetřík. Je jedno, že mi to zas tak moc nejde a některé ty věci nejsou dobré ani na panenku. Účel to splnilo a byla jsem víc v klidu. A doma musím říct, že to mnoho lidí považuje za neřest, ale mám kojené děti vždy u sebe v posteli. Jsem vlastně líný člověk a noční vstávání mě natolik ničí a nevyspání zhoršuje mé stavy, že je jednoduší přijít o trochu soukromí. Také ještě pomáhají některé bylinky – ne že by to byl nějaký zázrak a oproti lékům samozřejmě fungují méně, ale trochu to zabírá – třezalka a šišák. Také mám docela dobrou zkušenost s homeopatiky.“

Citová rozkolísanost a různé pocity se po porodu objevují u asi 80 % žen a v zásadě jsou normální. Různými bylinkami a někdy i homeopatiky si můžete docela účinně pomoct nebo i odvrátit nástup poporodní deprese. Ovšem ve chvíli, kdy jsou negativní pocity čím dál horší a vy už se nedokážete od nich odpoutat, z ničeho se radovat a čím dál víc se uzavíráte do sebe, není radno situaci podceňovat. To už je příznak nemoci, kterou poporodní deprese rozhodně je. A protože je to nemoc, máte právo vyhledat odborníka a léčit. Neřešte reakce okolí. Rozhodně jste jako matka neselhala. Právě naopak. Pokud chcete situaci řešit a být zase v pořádku, ukazujete tím jen to, že své dítě milujete nadevše, a právě pro něj chcete být zdravá a šťastná máma.

Čti celý článek
redakce
24. říj 2018 Čtené 295x

"Poraďte, prosím, co máte dvojčátka, jaký je nejlepší - respektive nejobjemnější kočárek, kárky nebo golfky, aby se mi tam vešly v zimě roční dvojčata i s fusakem. Ale golfkama asi neprojedu zas sněhem," ptá se jedna z maminek v diskuzi na Modrém koníku. Podívejte se na to, podle čeho vybírat kočárek pro více dětí najednou a jaké jsou jejich ceny.

Pokud právě teď čekáte miminko, dvě miminka nebo rovnou trojčátka, určitě se nevyhnete příjemné povinnosti vybrat kočárek. Náš kočárkový speciál se již věnoval vzhledu a pohodlí miminka a dnes je ta správná chvíle podívat se na nabídku kočárků z hlediska počtu dětí. 

Kočárek vybírejte i podle tloušťky koleček a skladnosti. Jaké jsou další důležité parametry?

Jak vybrat kočárek: Řiďte se velikostí korbičky a pohodlím miminka

Jak vybrat kočárek: Zaměřeno na vzhled. Dáváte přednost moderním, nebo retro kočárkům?

Jedno miminko a ...

Počet dětí budete při výběru kočárku zohledňovat i v případě, že druhé miminko očekáváte brzy po tom prvním. Například věkový rozdíl 12 měsíců reálně znamená, že máte velkou šanci mít k novorozenci druhé nechodící dítě. Naštěstí - i na takové situace je náš trh připraven!

V tomto případě je ideální přemýšlet o kombinaci sportovního kočárku a klasické korbičky. V korbičce se bude cítit pohodlně miminko, sportovní kočárek je ideální varianta pro malého, sotva chodícího neposedu. 

Zvážit můžete 2 varianty provedené kočárku - děti jsou za sebou nebo vedle sebe. Obojí mají svá pro a proti a vy ideálně vycházejte ze zkušenosti, kde se s kočárkem nejčastěji pohybujete. 

Varianta dětí vedle sebe se vám bude do budoucna vyplácet, když budou děti trochu starší a vyhrají si spolu, budou si na blízku. Vy máte také obě děti před sebou a jedno se tak oproti druhému nemusí cítit v nevýhodě, že na vás nevidí. Nevýhodou je, že pro klasické chodníky je tento kočárek může být příliš široký. 

Mít děti za sebou je praktické zejména z hlediska cestování - kočárek nezabírá na šířku tolik prostoru jako předchozí model. Na druhou stranu vždy bude jedno dítě, které nebudete mít tak docela po ruce a ani sourozenci spolu nebudou v kontaktu. Což ale zpočátku může být výhoda - například když miminko spí, starší potomek ho přímo neruší. 

Jako takový zlatý střed může být varianta dětí tzv. pod sebou - obvykle nahoře hluboká korbička a dole sportovní sezení pro staršího sourozence. Toto uspořádání šetří místem a nezabere tolik prostoru, jako předchozí varianty. 

Počítejte také s tím, že kočárek pro 2 různě staré sourozence je náročný na uskladnění - a to jak doma (pokud máte malý byt v domě bez kolárny nebo kočárkárny, tak je to jistě složité), tak například při skládání do auta. Jeho složení si určitě zkuste, abyste ho v pohodě zvládla i bez jakékoli další pomoci. 

  • Kočárek Eaxywalker DuoPlus 2017, možné kombinace s hlubokou korbičkou, sportovním kočárkem a autosedačkou (vajíčkem), posazení dětí vedle sebe, cena cca 30 000 Kč. 
  • Kočárek Hauck Duett 3 2018, možné kombinace s hlubokou korbičkou, sportovním kočárkem a autosedačkou (vajíčkem), posazení dětí pod sebou, cena cca 11 000 Kč. 
  • Kočárek ZOOM sourozenecký ABC Design, tandemový kočárek - děti za sebou, hluboká korbička a sportovní kočárek, cena cca 18 000 Kč.

Trochu starší sourozenci

Sourozenecký kočárek nemusíte řešit jen v okamžiku, kdy máte děti narozené blízko od sebe, ale také v okamžiku, kdy prostě jen víte, že starší dítko je nechodič. A nebo si naopak libujete v opravdu dlouhých procházkách a víte, že takovou dálku by chodící sourozenec neušel a chcete mu trochu ulevit. 

Místo klasického druhého místa v kočárku můžete tuto situaci řešit přídavnou variantou:

  • Skateboard - pro děti, které mají rády akci, umí už dobře držet rovnováhu a jen občas si chtějí na kočárku odpočinout, prakticky se jedná o adrenalinovější verzi stupátka. Jako bonus můžete skateboard používat i vy sama. 
  • Stupátko - stabilnější verze skateboardu, kterou připevníte za kočárek a dítě se může vézt ve stoje. Ideální varianta pro chvilkové odpočívání staršího sourozence. 
  • Stupátko se sedátkem - stupátka vybavené sedátky jsou prima pro děti, které si rády odpočinou také v sedě. 
  • Buggypod - přídavná varianta druhé sedačky, která se dá připevnit k mnoha různým typům kočárků (dostupnost k vašemu kočárku najdete u prodejců buggypodu). Velkou výhodou je, že se dá na pevno přimontovat ke kočárku a následně skládat a rozkládat podle potřeby. 
  • Stokke Crusi sourozenecká sedačka cca 8 000 Kč.
  • Lascal Buggy Board Mini stupátko za kočárek, cca 1 500 Kč.
  • Easywalker Board Qtro/Sky/DUO stupátko, cca 2 000 Kč.
  • Moby System skate se sedátkem, cca 4 000 Kč.
  • Tfk Mamaboard skateboard, cca 2 500 Kč. 
  • BuggyPod Lite, cca 4 000 Kč. 

Kočárky pro dvojčátka, trojčátka a vícerčátka

Čekáte-li dvojčátka, stále vám toho trh nabídne spoustu. Na vás je rozhodnout se, jakým způsobem chcete děti vozit (stejně, jako je tomu v případě sourozeneckých kočárků) - vedle sebe, za sebou (tandem), nebo pod sebou. 

V potaz rozhodně musíte vzít také to, jak často budete kočárek skládat/rozkládat/nakládat do auta. Kočárky pro vícerčátka jsou o něco těžší než klasické kočárky a i s tím je potřeba počítat. Vše si při jeho koupi vyzkoušejte, protože kočárek, který sama nedokážete složit a naložit například do auta pro vás bude, pokud často cestujete autem, velmi nepraktický.

Stejně tak je dobré promyslet, kde bydlíte a nepodcenit ani takové maličkosti, jako je šířka dveří. Pokud chcete volit posazení dětí vedle sebe, dobře si změřte, jestli se pak s kočárkem vejdete do vchodových dveří, do dveří do kočárkárny, případně do bytu. Vlastníte-li menší automobil nebo auto s menším kufrem, není také od věci přeměřit si kočárek ve složeném stavu, aby se vám vešel do kufru auta.  

  • Kočárek Dorjan Twin Prim, 2 korbičky, 2 sportovní kočárky, umístění dětí vedle sebe, cca 18 000 Kč.
  • Kočárek Junama Duo, 2 korbičky, 2 sportovní kočárky, 2 autosedačky, umístění dětí v tandemu (za sebou), cca 23 000 Kč.
  • Bugaboo Donkey2 Duo, mono-duo-mono kočárek, který je možné užívat pro 1 dítě, sourozence a nebo dvojčátka, velmi variabilní, cca 43 000 Kč (korbičková varianta pro dvojčátka).
  • Kočárek TKF Trio Twist, 3 korbičky, 3 sportovní kočárky, umístění dětí vedle sebe, cca 29 000 Kč. 
  • Kočárek ChildWheels QUADRUPLE, kočárek pro 4 děti od narození do 36 měsíců, umístění dětí vedle sebe a v tandemu (2x2), cca 30 000 Kč. 

Další informace o kočárcích a recenze maminek najdete v naší Kočárkopedii.

Čti celý článek
redakce
23. říj 2018 Čtené 3427x

„Ze začátku jsem si říkala, že to bude strašné. Nejíst ráno a vydržet o hladu 2 hodiny. Dala jsem si doma ráno jen hořký černý čaj. Přišla jsem na objednanou 8. hodinu a se mnou tam byly ještě dvě těhule.  Šly jsme postupně na řadu. Nejdřív bodanec do prstu, pak odběr a vypití roztoku. Ze začátku to šlo, to jsem machrovala, že to je jako limonáda a pak mě začalo škrábat v krku a začala jsem kašlat. Sestra se mě zeptala, jestli je všechno v pohodě a jestli nám bude špatně, tak máme zaklepat a že nás pustí si lehnout. Kdybychom to vyzvracely tak je test neplatný...”

Vstoupila jste do druhé poloviny vašeho těhotenství a tak vám jistě neuniklo, že 24.-28. týden těhotenství je ve znamení testu na těhotenskou cukrovku. Jde o často přetřásané téma v diskuzích. Je tento test opravdu tak hrozný? Co může neléčená těhotenská cukrovka způsobit? A jak to bylo dříve, za doby našich maminek?

O co jde při těhotenské cukrovce?

Jako těhotenská cukrovka, neboli gestační diabetes mellitus, je označováno onemocnění poruchy metabolismu cukrů, které je zjištěno poprvé v průběhu těhotenství. Při testech vyjde zvýšená hladina krevních cukrů. Dobrá zpráva je, že ve většině případů po porodu odezní.

Jedna z maminek na Modrém koníku sdílela svoji zkušenost s těhotenskou cukrovkou v diskuzi a vzhledem k tomu, že splňuje více faktorů pro vznik cukrovky, ji tato diagnóza až tak nepřekvapila: „Dnes jsem si volala na výsledky OGTT k mojí gyndařce a mám hodnotu dvě desetiny za tolerancí. Prý neví, co se mnou, protože nalačno je to v pořádku. Takže v pondělí jdu na první návštěvu do diabetologické poradny. Jsem z toho malinko zaskočená, ale... Mám nadváhu, je mi přes třicet, před otěhotněním jsem kouřila. Tak ono se asi není moc čemu divit.”

Test na těhotenskou cukrovku nemusíte podstupovat

Těhotenskou cukrovkou trpí 2-3 % těhotných žen, podle mezinárodní studie HAPO z roku 2008 je její výskyt ještě vyšší. Těhotenství s neléčenou těhotenskou cukrovkou je rizikové jak pro plod, tak i pro matku. Pro miminko znamená určitá rizika i po porodu.


Výše citovaná maminka pak dodává, že k problému přistupuje velmi zodpovědně: „Já jsem poseroutka a dodržuju vše. Když jsem viděla a slyšela, co vše se může miminku stát, pokud se dieta nedodržuje, to mi za to fakt nestojí. Jídlo si odvažuji, jím pravidelně a všemu, co mi zakázali, tomu se vyhýbám. Prostě jsem taková. Nejde o mě, ale o dítko a vydržet tři měsíce bez určitých věcí, mi problém nedělá. Kdyby se nedejbože něco pokazilo, budu mít aspoň čisté svědomí, že jsem dodržovala vše, jak jsem měla.”

Do nedávna se těhotenská cukrovka v průběhu těhotenství nijak neřešila, případně se řešila pouze u rizikové skupiny žen, tedy těch, co mají cukrovku v rodině, jsou obézní, nebo již porodily velké miminko. Od roku 2009 platí v ČR doporučení vyšetřovat na přítomnost tohoto onemocnění všechny těhotné. Cílem je snížit komplikace v těhotenství a po porodu zvýšenou hladinou cukru v krvi. Jedná se pouze o doporučení, test tedy můžete po podepsání negativního reverzu odmítnout.

Žen s těhotenskou cukrovkou přibývá

Velkou roli v nárůstu počtu nastávajících maminek, které onemocní těhotenskou cukrovkou, hraje plošná diagnostika. Díky ní jsou tyto maminky včas podchyceny a podstupují léčbu. Dříve se to neřešilo a na to, že žena v těhotenství měla toto onemocnění, se přicházelo až po porodu, když se narodilo velké miminko nebo mělo četné poporodní komplikace.

Za nárůst ale mohou i další faktory a to zejména vyšší věk rodiček. Jak organismus stárne, tak už nezvládá tak lehce to, co by zvládl například ve dvaceti. Do 25 let je její výskyt vzácný, po 30. roku její výskyt narůstá. Dále může být příčinou nezdravý životní styl a obezita, ale také vrozená dispozice k cukrovce. Těhotenská cukrovka tak může postihnout i ženu štíhlou a sportující, pokud k ní má vrozený předpoklad. Může se také objevit až v dalších těhotenstvích, takže to, že se vám v prvním těhotenství vyhnula, nemusí znamenat, že vám se to stát v dalším těhotenství už nemůže. Podobnou zkušenost sdílela jedna maminka v diskuzi: „V prvním těhotenství se mi cukrovka prokázala, chodila jsem na diabetologii a byla naštěstí jenom na dietě. Druhé těhotenství bylo v pořádku a teď při třetím mám opět cukrovku. Zatím jsem jen na dietě, ale příští týden jdu na kontrolu, tak uvidím, co bude dál. Dostala jsem glukometr a mám se pravidelně měřit.”

Jak se těhotenská cukrovka zjišťuje

Na začátku těhotenství vám lékař na gynekologii provede odběry krve nalačno, aby se zjistila vaše hodnota cukru v krvi. Pokud je tato hodnota vyšší než 5,1 mmol/l, měl by se odběr druhý den zopakovat a pokud jsou výsledky opět vyšší, tak vás lékař odešle na diabetologii s diagnózou těhotenské cukrovky. Pokud je druhý odběr v pořádku, měla byste co nejdříve absolvovat test na těhotenskou cukrovku, který rozhodne, zda je nutné docházet na diabetologii nebo ne.

Mezi 24.-28. týdnem těhotenství by měly všechny ženy, které měly krevní odběry na začátku těhotenství v normě, podstoupit test zvaný OGTT (orální glukózový toleranční test). A to na pracovišti, které je na provádění tohoto testu vybaveno, ne v ordinaci gynekologa.

„Mně bylo zle celé těhotenství a už v prvním těhotenství jsem měla těhotenskou cukrovku a teď při druhém bohužel taky. U těhotenské cukrovky žádné příznaky nejsou a právě proto na test posílají všechny. Neléčená cukrovka může mít dost blbé následky hlavně pro miminko, takže bych na test šla. V tuhle chvíli bych myslela jenom na miminko. Já byla i na inzulínu a stejně start do života hlavně mladší syn neměl nejjednodušší. Raději si ani nepředstavuji, co by bylo, kdybych na ten test nešla. Takhle se malý narodil v 36. týdnu sekcí a už měl 4 140 g a 50 cm a mně nakonec cukrovka už zůstala.”

Obávaný OGTT

Při testování musíte být zdravá, pokud se necítíte fit, test odložte na později. Test se provádí ráno nalačno a počítejte, že trvá tři hodiny, tak si s sebou vezměte třeba něco na čtení. Den před testem jezte jako obvykle a nevyvíjejte větší fyzické výkony. Před testem je nutné alespoň 8-hodinové lačnění, můžete pít ale obyčejnou vodu. Po příchodu vám ráno odeberou krev, během pár desítek minut se dozvíte svoji hodnotu cukru v krvi. Pokud je nižší než 5,1 mmol/l, pokračujete v testu dále, při hodnotě vyšší vás vyzvou, abyste přišla znovu další den ráno a odběr nalačno se opakuje. Při opakované vyšší hodnotě je potvrzena těhotenská cukrovka, při nižší pokračujete v testu OGTT.

Po odběru nalačno musíte během několika minut vypít roztok se 75 g glukózy. Používají se předpřipravené roztoky, které mají sladkokyselou chuť. Po hodině od vypití roztoku vám opět odeberou krev, poslední odběr je po dvou hodinách od vypití roztoku.

Po vypití roztoku musíte zůstat v klidu, fyzická aktivita by zkreslila výsledky testu. Po skončení testu se můžete konečně napít a najíst.

I mírně vyšší hodnota znamená těhotenskou cukrovku a nastávající maminka musí být sledována v diabetologické poradně. Těhotenská cukrovka se totiž v průběhu těhotenství u většiny žen zhoršuje. To znamená, že pokud by žena s mírně zvýšenou hodnotou cukru podstoupila test znovu o týden, dva později, hodnoty by již měla vyšší.

Proč OGTT některé ženy odmítají

Některé nastávající maminky se obávají, že vypitá glukóza se dostává rovnou do krevního oběhu plodu, což pro něj znamená velkou zátěž a riziko. Ve skutečnosti tomu tak není. Glukóza je tělu přirozená látka, nejde o žádný nebezpečný chemický roztok. Sladká snídaně nebo hranolky z fast foodu obsahují stejné množství glukózy jako roztok a podobně rychle se i vstřebávají. Test je určitou zátěží pro tělo, ale jednorázově vypití roztoku plodu rozhodně neublíží. Maminky, co už cukrovku mají, si ale musí dát pozor, ttento test opravdu podstoupit nesmí, protože pro ně jde už o mnohem větší zátěž.

Maminky, co test odmítnou podstoupit, dále argumentují tím, že podle testů nemají cukr v moči, tak že je to v pořádku, že není nutné chodit na OGTT. Ale tenhle argument je mylný. Cukrovku můžete mít, i když cukr v moči nemáte a naopak, cukr v moči mít můžete, ale cukrovka se u vás neprokáže.

„Já jsem prozvracela celé těhotenství, první půlka byla úplně nejhorší a taky jsem se testu na cukrovku bála, ale přežila jsem to. Dokonce mi to chutnalo, což byl u mě v té době zázrak, asi můj mozek a žaludek věděl, že musí, neboť jsem se na ten test připravovala duševně asi 14 dnů. A co hůř, cukrovka se potvrdila. Jak mi nasadili dietu, tak se mé zvracení najednou zlepšilo a já se začala cítit líp. Psychicky teda hůř, protože jsem dostávala hysteráky při pohledu na koláčky. A hlavně i přes přísnou dietu se mi narodilo velké dítě a porod byl těžký. Nehlídat to a neudělat i kvůli cukrovce vyvolávačku, tak fakt nevím, kolik by vážila. Ale hlavně jsou tam i jiná rizika pro mimčo, když se cukrovka nepohlídá. Takže já doporučuju jít, i kdyby se tam měl člověk doplazit.”

Proč těhotenská cukrovka vzniká?

Těhotenství je velká zátěž pro metabolismus. Obecně potřebuje tělo ženy dvakrát vyšší dávku inzulínu než obvykle. V průběhu těhotenství ale začne placenta produkovat hormony, které oslabují činnost inzulínu, hormonu, který má za úkol snižovat cukr v krvi. Pokud je hladina inzulínu nedostatečná, cukr se pak v krvi hromadí, protože inzulín jej nestíhá snižovat a vznikne hyperglykémie, tedy cukrovka.

„U prvního těhotenství jsem cukrovku měla u druhého ne. Do rizikové skupiny jsem v žádném případě nepatřila, ani nikoho v rodině s cukrovkou nemám. Mám kamarádku, která v prvním těhotenství cukrovku neměla a v druhém na test OGTT nešla, protože si myslela, že to bude zase v pořádku. A nebylo, málem si ji nechali v nemocnici s otoky a zavodněním. Přišli jí na to pak už pozdě.”

Neléčená těhotenská cukrovka může způsobit komplikace u matky i dítěte

Při zvýšené hladině cukru v krvi matky se skrze placentu dostává zvýšená hladina také do krevního oběhu plodu. Ten již má vyvinutou vlastní slinivku a zareaguje zvýšenou produkcí inzulínu, aby udržel hladinu cukru v normě. Nicméně zvýšená hladina cukru vede k následujícím potížím:

  • miminko rychleji roste, porodní váha bývá více než 4000 g
  • jeho vnitřní orgány ale dozrávají pomaleji - po porodu se u něj mohou objevit typické obtíže jako poruchy srdečního rytmu, dechové obtíže nebo horší průběh novorozenecké žloutenky
  • s větší váhou dítěte se zvyšuje riziko komplikací při porodu - horší porodní poranění matky, zlomenina klíční kosti u dítěte aj.
  • miminko po přestřižení pupeční šňůry najednou přichází o zvýšený zdroj cukru od maminky, na který bylo zvyklé. Inzulín nestačí tak rychle zareagovat a snižuje dále hladinu cukru, která je v normě, dochází tedy k opačnému problému - hypoglykémii. Ta se projevuje křečemi až poruchou vědomí, naštěstí dokáže tento stav vyřešit infuze glukózy
  • nejzávažnější komplikací je úmrtí plodu v děloze ke konci těhotenství, proto se ženám s horší kompenzací cukrovky nedovoluje přenášet. Pokud je těhotenská cukrovka pod dohledem a dostatečně kompenzována, přenášení je možné
  • neléčená těhotenská cukrovka může pro děti znamenat problémy i do budoucna, jsou více ohroženy vznikem hyperaktivity, obezity a v dospělosti cukrovkou 2. typu
  • kromě horšího porodního poranění se u rodičky zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, preeklampsie a vzniku infekce

S hypoglykémií u čerstvě narozeného miminka má zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku, která napsala do diskuze: „Byla mi diagnostikovaná těhotenská cukrovka, byla jsem pouze na dietě a narodil se nám pětikilový macík. Po porodu se u něj projevila hypoglykémie, takže teď má infuzi glukózy. Jsem z toho nešťastná, nemůžu ani kojit a jsem na pokoji bez něj, snad to bude brzy v pořádku.”

Těhotenskou cukrovku nepodceňujte, v lepším případě postačí pouze dieta

Po zjištění těhotenské cukrovky je nutné pravidelně docházet na diabetologii a sledovat hladinu cukru v krvi. Dostanete domů glukometr a budete si muset tyto hodnoty pravidelně měřit. Ve většině případů postačí dodržování speciální diety, dostatek spánku a pohybu a méně stresu. V horším případě si musí těhotná žena píchat inzulínové injekce na snížení hladiny cukru v krvi.

Dieta spočívá v pestré stravě a vynechání sladkých jídel. Je nutné dodržovat určitá pravidla:

  • nesladit a omezit vše, co obsahuje jednoduché cukry
  • snažit se jíst celozrnné výrobky (vynechat ty z bílé mouky a bílé rýže)
  • zařadit zeleninu ke každému jídlu
  • vynechat uzeniny a dia výrobky (umělá sladidla nejsou v těhotenství vhodná)
  • jezte zejména kvalitní potraviny v jejich přirozené podobě a poctivou domácí stravu (stop polotovarům, fast foodu, ale také dochucovadlům jako je kečup, dresingy aj.)
  • používejte kvalitní tuky (vynechat margaríny, rafinované oleje, ztužené a částečně ztužené tuky)

Konkrétní jídelníček je individuální. Některá maminka si bude muset přesně hlídat obsah sacharidů v jídle, jiné to bude stačit „od oka”. Stejně tak si některé maminky musejí jídlo rozdělit na dvě menší, aby udržely hodnotu cukru v krvi nižší. Jiná bude potřebovat po večeři ještě druhou večeři, aby neměla ranní hodnotu vysokou, další bude mít naopak hodnoty ráno lepší bez druhé večeře. Je nutné zkoušet, co nejlépe vyhovuje konkrétně vám.

„Já jsem to hlídala tak, aby hodnota glykémie nekolísala moc, protože právě ty prudké výkyvy nejsou dobré. Na výletě a o víkendech se dá vzít jídlo do krabiček, přenosnou chladničku do auta a je to. A rozumně se dá najíst dneska skoro všude, takže výmluva, že je to těžké a nereálné dodržovat vždy dietu, moc nefunguje. Nehledejte, jak dietu obejít, ale jak to udělat, aby to bylo ok.”

Jak probíhá porod, když máte těhotenskou cukrovku

Při léčené a optimálně kompenzované cukrovce nejsou žádná rizika a komplikace, takže porod může probíhat přirozenou cestou včetně přenášení. Při nedostatečně léčené cukrovce a když si žena musí píchat inzulín, už existují rizika. A to zejména úmrtí plodu ke konci těhotenství, porod se tedy vyvolává dříve, nejpozději v den termínu.

Pokud má miminko velký váhový odhad, lékař tuto situaci vyhodnotí a je možné přistoupit k plánovanému císařskému řezu. Je důležité myslet na to, že i během porodu musí být hladina cukru v krvi v normě, takže by žena měla dodržovat dietu. To znamená zákaz pití sladkých nápojů, čokolády, hroznového cukru a podobně před a během porodu.

O tom, že porod může i při těhotenské cukrovce, když jsou pro to podmínky, proběhnout přirozeně, píše jedna maminka v diskuzi: „Já jsem s cukrovkou týden přenášela a to mi všichni celé těhotenství říkali, že musím rodit do termínu. O žádném vyvolávání porodu se nakonec nemluvilo. Jen mi každou návštěvu dávali další a další rady, jak si porod vyvolat sama. A syn měl 3 500g, když se narodil.”

Můžu sama poznat, že mám těhotenskou cukrovku?

Odpověď zní ne. Proto je toto onemocnění tak záludné. U většiny žen probíhá naprosto bez příznaků. Určité příznaky se mohou projevit u žen, které mají špatně kompenzovanou cukrovku (časté močení, větší žízeň a únava nebo častější výskyt infekcí). Dokonce ani přítomnost cukru v moči není průkazná. Cukrovku spolehlivě odhalí pouze krevní odběr a absolvování testu OGTT.

Co to pro mě znamená do budoucna

Ve většině případů cukrovka po porodu vymizí, ale žena by měla být již doživotně sledována na diabetologii. Riziko, že se později v průběhu života objeví cukrovka 2. typu, je totiž dost vysoké. Po dvaceti letech od porodu jí onemocní 60 % žen, které prodělaly cukrovku v těhotenství. Vznik tohoto onemocnění velmi závisí na životním stylu, jaký žena vede. Půl roku po porodu by měla žena opět absolvovat orální glukózový toleranční test, a každoročně potom podstoupit vyšetření glykémie.

„Cukrovku máme v rodině a já dostala tu těhotenskou. Naštěstí jsem si nemusela píchat inzulín, po porodu bylo vše v pořádku. Chtěli bychom ještě jedno mimčo a to budu ze startu hned sledovaná diabetologem. První těhotenství jsem nabrala 30 kg přesně. Dole mám 20 kg, z toho jsem nechala v porodnici 10 kg a rok se trápila s dalšími 10kg. Tak jsem zvědavá a zároveň se bojím, co mě při dalším těhotenství čeká.”

Těhotenská cukrovka je onemocnění, které ve většině případů jej nerozpoznáte. Cítíte se dobře a normálně. Ale následky neléčené těhotenské cukrovky mohou být nepříjemné a může také dojít k nejhoršímu - můžete i přijít o miminko. Proto je důležité podstoupit test OGTT a udělat vše proto, aby těhotenství a porod proběhly v pořádku. Těhotenská cukrovka si totiž nevybírá.

Zdroj:

tehotenskacukrovka.cz

babyonline.cz

maminka.cz

Čti celý článek
Strana
z 15
Předchozí Strana
z 15
Další