redakce
16. led 2019 Čtené 95x

Vítejte u posledního dílu kočárkového speciálu Jak vybrat kočárek. Zaměříme se v něm na různá cenová rozpětí, co dokáže s cenou udělat příslušenství a kde hledat bazarové kočárky. To vše spojíme s konkrétními informacemi od maminek!

Je samozřejmé, že každá z vás, které si v tuto chvíli vybíráte kočárek (nebo pokud vás to čeká) máte jiný finanční rozpočet a disponujete jiným zůstatkem na běžném účtu. A to, že kočárek nepatří mezi nejlevnější položky na seznamu “Co pořídit pro miminko” je jisté. Ba právě naopak - kočárek může být (a často skutečně je) tou položkou nejdražší.

Konečná cena kočárku se odvíjí zejména od následujících faktů:

  • variabilita - přemýšlejte, zda se jedná pouze o podvozek s hlubokou korbičkou, nebo dvojkombinaci se sportovní sedačkou, případně o trojkombinaci se sedačkou do auta,
  • příslušenství - některé kočárky obsahují automaticky pláštěnky, síťky proti hmyzu, slunečníky, sluneční clony, tašky ke kočárku, nákupní tašky apod.,
  • značka - existují kvalitní kočárky, které nemají známou značku, stejně jako ty, které jsou považovány za ikonické právě díky své značce, u těch druhých si samozřejmě za značku připlatíte.

Kočárková variabilita

Nejčastější varianty kočárků na českém trhu jsou v tuto chvíli dvojkombinace a trojkombinace. Dvojkombinace znamená, že si kupujete hlubokou korbičku pro miminko a sportovní kočárek.

Pokud máte automobil nebo počítáte s tím, že budete miminko autem vozit, bude nutné zvlášť dokoupit autosedačku, tzv. vajíčko. Podle zákona totiž miminko jiným způsobem přepravovat nesmíte, a to ani na nejkratší cesty. V rámci bezpečnosti vašeho miminka ho vždy do vajíčka před cestou řádně připoutejte!

Při koupi autosedačky se ujistěte, že bude pasovat na podvozek kočárku. Autosedačky pro nejmenší v sobě většinou nemají zabudovaný systém ISOFIX (tzv. “nácvak” přímo do sedačky auta, jako to mívají autosedačky pro větší děti a musí jím být vybaveno také vaše auto) a připevňují se bezpečnostním pásem.

  • Cybex autosedačka Aton M i-Size, cca 4 000 Kč.
  • Hauck autosedačka Comfort Fix, cca 2 800 Kč.
  • Kiddy autosedačka Evoluna i-Size 2, cca 12 000 Kč.
  • Maxi Cosi autosedačka, Pebble Plus, cca 5 500 Kč.

Zvolíte-li tedy variaci dvojkombinace kočárku a autosedačky zvlášť, může to mít pro vás ještě jeden další benefit - nemusíte čekat, až dítě vyroste z dvojkombinace (tedy ze sportovní úpravy kočárku) kvůli prodeji a můžete autosedačku prodat hned, jakmile z ní dítě vyroste. Jakmile je autosedačka součástí trojkombinace, chce ji většina maminek právě v rámci celku, nikoli samostatně. Máte tak i větší možnosti variability prodeje.

Trojkombinace kočárku

V trojkombinaci kočárku najdete nejčastěji hlubokou korbičku, sportovní variantu kočárku a autosedačku. Výhodou je, že máte vše vyřešené naráz a nemusíte věnovat další čas výběru a nákupu autosedačky. Autosedačky v trojkombinacích jsou vždy tzv. novorozenecká vajíčka, čili musíte počítat s tím, že aktuální bude skutečně prvních pár měsíců, konkrétně od 0 do 9 nebo do 13 kilogramů, poté budete řešit autosedačku novou.

Peníze, které věnujete do trojkombinace jsou srovnatelné s těmi, které zaplatíte za kombinaci dvojkombinace a autosedačky - samozřejmě zase záleží na vašich preferencích. Nejlevnější trojkombinace na trhu se pohybuje okolo 10 000 Kč.

Trojkombinaci kočárku můžete velmi často také udělat z dvojkombinace - výrobci autosedačku nabízí jako volitelnou variantu na přidání.

X-kombinace na míru

Při výběru kočárku se zajisté setkáte také s možností si jej sestavit tzv. na míru. Tedy u jedné značky si vybrat podvozek, hlubokou korbu, sportovní korbu i autosedačku, to vše podle toho, jaké máte možnosti a jaký máte vkus a styl. Kočárek na míru si můžete sestavit například od firmy Peg Perégo nebo Maxi Cosi. Obrovskou variabilitu pro vás má připravenou také Bugaboo Bee.

Kombinace na míru vám s největší pravděpodobností zabere o něco více času, ale na druhou stranu budete mít vše podle svých představ.

Příslušenství, které zaručeně potřebujete

Příslušenství ke kočárkům je opravdu hodně a jejich variabilita je obrovská. Svůj kočárek můžete obohatit o věci, které jsou nutné (například pláštěnka do deště a síťka proti hmyzu) a které tak docela potřebovat nebudete a jsou spíš otázkou preferencí (například tzv. winter a summer kity, díky kterým můžete svůj kočárek celý převléknout).

Pláštěnka do deště a síťka proti hmyzu je v naprosté většině případů součástí základního balení, nebude vás tedy stát peníze navíc (tuto skutečnost si ale raději ověřte). Pokud součástí nebude, zaplatíte za ní okolo 100 Kč. Případně pokud jste šikovnější, dokážete si ji doma vyrobit. Podobný případ je s pláštěnkou na kočárek. Navíc vás bude stát asi 150 Kč.

Dalším volitelným příslušenstvím ke kočárku je taška. Některé maminky si vystačí s obyčejnou kabelkou, kterou používají běžně, některé mají tašku jako součást základní výbavy kočárku a některé si ji pořídí zvlášť. Kromě vašeho rozpočtu záleží i na zvážení, zda ji potřebujete. Určitě vezměte v potaz, že s miminkem se rozroste počet věcí, které s sebou musíte nosit/vozit (ubrousky, pleny, přebalovací podložky, náhradní oblečení, lahvičky, hračky apod.). Tedy - pořádná taška se rozhodně hodí!

  • Přebalovací taška Babymoove, cca 1 500 Kč.
  • Prošívaná přebalovací taška Caretero, cca 500 Kč.
  • Luxusní přebalovací taška Bjällra of Sweden, cca 4 500 Kč.

Velmi dobré je mít u kočárku také sluneční clonu, která vám zajistí, že sluníčko nebude svítit přímo na vaše miminko. Stejně jako pláštěnka nebo síťka může být, nebo nemusí, sluneční clona součástí balení. Pokud není, dají se koupit prakticky 2 varianty - látková clona a slunečník. Látková clona je univerzálnější řešení a na trhu je najdete od cca 200 Kč výš. Slunečník ke kočárku velmi zajímavě vypadá, ale většinou nestíní až tak dobře, jako clona - ta zastíní prakticky celý vnitřek, se slunečníkem musíte často pohybovat a hlídat, zda opravdu stíní. Zakoupit ho můžete zhruba od 300 Kč.

Poměrně důležité téma je zimní výbava. Zimní procházky mají rozhodně své kouzlo, zapřemýšlejte tedy nad tzv. rukávníky, které chrání vaše ruce před chladem při vodění kočárku. Rukávník není problém zakoupit už od 150 Kč a určitě vám prokáže dobrou službu. Na kočárek můžete pořídit také různé připínací kožešinky, které mají více méně funkci pouze estetickou - dodají kočárku správný zimní šmrnc.

  • Emitex kožíškový límec ke kočárku, cca 250 Kč.
  • Bjällra kožešinové doplňky ke kočárku, cca 1 100 Kč.
  • Babyrenka kožešinový lem kočárku, cca 300 Kč.
  • Stokke zimní kit na celý kočárek, cca 6 000 Kč.

Bazarová cesta

Pojďte teď na chvilku počítat. Pokud máte na kočárek velmi omezený rozpočet, můžete se dostat na poměrně nízkou částku - i včetně všeho příslušenství na cca 12 000 Kč. Bazarový kočárek vám může pomoci tuto částku ještě snížit, řádově o několik tisíc korun. Tak například - kočárek značky Dorjan, dvojkombinace, která se na internetu pohybuje právě okolo 12 000 Kč je v bazarech k sehnání okolo 5 000 Kč.

Bazarová cesta může být cestou také pro ty z vás, kterým se líbí konkrétní značka kočárku, která se obecně řadí mezi ty dražší, ale nechcete do kočárku tolik investovat. Například kočárek Bugaboo vybavený příslušenstvím v pořizovací ceně 43 000 Kč najdete v bazarech již okolo 25 000 Kč - 30 000 Kč. Velmi podobně se pohybují další ikonické kočárky - Stokke. Stokke Xplory trojkombinace s příslušenstvím v pořizovací hodnotě 37 000 Kč můžete v bazaru najít již okolo 22 000 Kč.

Čím je kočárek méně ježděný, tím je jeho cena na bazaru samozřejmě vyšší. Při bazarové koupi kočárku se řiďte pravidlem - čím víc fotografií, tím lépe. Určitě byste se měly jet na kočárek také podívat a přesvědčit se na vlastní oči o jeho stavu. Přeci jen - zachovalý stav může pro 10 různých žen mít 10 různých významů. Vyhnete se tím následným nedorozuměním, které mohou být pro obě strany - prodávající i kupující - velmi nepříjemné.

Naopak v bazarech můžete sehnat i téměř neježděné kočárky, které z nějakých důvodů jejich majitelkám nevyhovovaly a proto vypadají jako nové. Samozřejmě za nižší cenu, než byste je koupily v obchodech a často s ještě trvající zárukou.

V rámci bazarového prodeje si dejte rozhodně pozor na koupi dětské autosedačky. Jedná se o bezpečnostní prvek, který může mít v případě nehody rozhodující slovo při záchraně života vašeho miminka. Postupujte proto velmi obezřetně - i jen malý náraz autosedačky může vést k jejímu poškození a to může ovlivnit její funkčnost do budoucna. Na autosedačce se opravdu nevyplatí šetřit.

Zdánlivou nevýhodou bazarového výběru kočárku je to, že nad ním strávíte

pravděpodobně víc času, než se objeví něco, co vás skutečně osloví. Na bazaru Modrého koníka se každý den objevují nové inzeráty, které se vyplatí sledovat. Aktuálně se jich tam nachází přes 3 000, ze kterých můžete vybírat. A my vám přejeme šťastnou ruku a ať vám váš kočárek dělá jen samou radost!

Čti celý článek
redakce
14. led 2019 Čtené 3470x

“Začínám tloustnout, pomoc! Všude jsem četla a slyšela, jak na štíhlých prvorodičkách není těhotenství dlouho vidět, takže jsem s tím samozřejmě počítala a ono nic. Musela jsem protřídit svůj šatník a vyřadit většinu svých kalhot a sukní, protože je najednou jaksi nedopnu. Po probuzení to ještě jde, ale třeba po obědě už mám hodně velký problém...

Nedá se nic dělat, ale budu muset vyrazit na nákupy těhotenského oblečení. Ale zase na druhou stranu se na to docela těším. Pro začátek musím pořídit alespoň dvoje kalhoty a zbytek dokoupím až později. Své těhotenství zatím tajím”- ví o něm jen můj muž. S oznámením této krásné zprávy okolnímu světu bych ráda počkala minimálně do další kontroly v těhotenské poradně. Pak teprve mám v plánu o něm povědět rodině a až daleko později ostatním. Ale jestli to přibírání a růst bříška bude pokračovat tímto tempem, budu své plány muset změnit, protože za chvilku své vzdouvající se bříško už před nikým neututlám. Už takhle mám pocit, že na mě každý kouká pátravě a jinak než dřív, ale je možné, že si to jen namlouvám.

Když takhle rostu já, je logické, že mrňous ve mně musí růst také. Pátrala jsem proto, co nového se s ním děje v tomto týdnu a o ty nejzajímavější a nejdůležitější informace se s vámi zase (jako vždycky) ráda podělím.”

Co se děje s miminkem v 9. týdnu těhotenství?

Miminko od hlavičky k zadečku právě měří zhruba 2,3 centimetrů a váží kolem 2 gramů. Svou velikostí a váhou se dá nyní připodobnit ke kuličce hroznového vína. To sice ještě není moc, ale i tak se miminko čile hýbe a reaguje na podněty z vnějšího světa, jako jsou například světlo a hluk. Ve vývoji miminka se nacházíme stále v prvním trimestru těhotenství, kdy probíhají velké a rychlé změny ve vývinu a miminko je nejnáchylnější k negativním vlivům ze strany matky (kouření, pití alkoholu, léky,...).

V 9. týdnu těhotenství má plod již vytvořeny všechny části, ale jejich vývin není ještě zcela u konce. Plod je zatím stále stočen do písmene C, ale díky růstu jater, která jsou na tak malé tělíčko již velká, začíná docházet k pomalému narovnávání. V tomto týdnu těhotenství se také začíná hlásit o slovo placenta, která přebírá vyživovací funkci plodu a zásobuje ho kyslíkem a živinami.

V porovnání s ostatními částmi těla je hlavička 9 týdenního plodu stále ještě velká. Pokračuje vývoj obličeje dítěte, oči, nos, brada a vše je zatím ale daleko větší, mohutnější, než tomu bude ve chvíli, kdy se miminko narodí. Uši miminka se přesouvají do vyšší polohy a zaujímají své stálé místo - v úrovni očí. Oční víčka jsou již zcela vyvinutá a zakrývají oči. Oči ale zůstanou zavřené až zhruba do 27. týdne těhotenství.  V ústech začínají vznikat zuby. Prsty na horních končetinách jsou zatím poměrně krátké a možná vás překvapí informace, že jsou spojené plovací blánou. Na dolních končetinách se tvoří tzv. pupeny, ze kterých se vyvinou chodidla, k vyvinutí prstíků dojde až v pozdějších týdnech těhotenství.

“Konečně mám pocit, že mi začíná být lépe. Už mi není tolik špatně. Zatímco to vypadá, že jeden těhotenský neduh je na ústupu, objevila se jiná - pálení žáhy. V životě jsem nezažila, co to pálení žáhy je, ale za poslední týden už to vím velice přesně. Žáha mě pálí především večer a není to ani trochu příjemné. Zkoušela jsem různé babské rady, jak si pomoci, ale bohužel musím konstatovat, že na mě nijak nezabírají. Žáha pálí pořád jako čert. Nedá se nic dělat, ale budu se muset stavit v lékárně a vyzkoušet něco silnějšího, než je mléko a jedlá soda. A jak to mají ostatní nastávající maminky?”

Co se děje v tomto týdnu těhotenství s nastávající maminkou?

U nastávající maminky pokračuje zvětšování břišní dutiny a není se rozhodně čemu divit - děloha se od doby početí totiž již zdvojnásobila. V těhotenství začíná růst produkce ženských pohlavních hormonů – progesteronu a estrogenu. Progesteron brání děložním kontrakcím, udržuje funkci placenty, zpevňuje stěny pánve a naopak rozvolňuje některé vazy a svaly. Je tedy zodpovědný za případné pálení žáhy, které trápí mnoho těhotných žen. Estrogen pomáhá na začátku těhotenství připravit děložní sliznici, podporuje zmnožení cév a žláz v její sliznici. Je zodpovědný za zvětšení krevního objemu, ke kterému v těhotenství dochází.

Některé nastávající maminky se mohou setkat s tvořením nadbytku hořkých slin - tomuto jevu se odborně říká ptyalismus. Ptyalismus se objevuje pouze v první polovině těhotenství a náchylnější jsou k němu ženy, jež trpí těhotenskými nevolnostmi. Projevuje se ztuhlým jazykem, otokem tváří v důsledku zvětšení slinných žláz a cca dvojnásobným zvětšením produkce slin. Příznaky ptyalismu může zmírnit ovoce, máta, žvýkačka, časté malé porce jídla a sušenek. Doporučuje se také snížit konzumaci mléčných výrobků a potravin obsahujících škrob.

U některých nastávajících maminek mohou stále přetrvávat ranní nevolnosti (v některém z minulých článků jsem již psala, že označení “ranní” je značně zavádějící, neboť některé ženy trápí nevolnosti celodenně), velká únava, bolest či tlak v prsou, atd. S přibývajícími týdny těhotenství ženy také začínají přibývat na váze. V tomto týdnu těhotenství nejsou váhové přírůstky ještě nijak značné, ale přesto už začíná být nošení svého původního oblečení poměrně nepříjemné.

Poměrně velká část těhotných žen si stěžuje na problémy s usínáním. Přestože jsou unavené, nemohou lidově řečeno “zabrat”. Pokud i vy patříte do této skupiny maminek, vyzkoušejte heřmánkový čaj. Ten podporuje psychické uvolnění, zmírňuje stres, uklidňuje a posiluje imunitní systém. Heřmánek se dále používá k léčbě zánětů, při hojení ran, pomáhá od bolesti a je také velice účinný i při žaludečních nebo střevních obtížích. Heřmánek obsahuje vitamin A, železo, zinek, hořčík, mangan a měď. Čaj z heřmánku je tedy pro nastávající maminky velice vhodný.

Plány pro blížící se víkend

“Bydlíme na menším městě a až teď jsem zjistila, že se u nás nikde nedá sehnat těhotenské oblečení. Nedá se nic dělat, budu si muset udělat nákupní výlet do většího města a poohlédnout se tam. Doufám, že seženu něco pohodlného a zároveň i hezkého, protože chci i v těhotenství vypadat hezky. Samozřejmě v rámci možností, je mi jasné, že přibraná kila navíc budou slušet jen málokomu. Jo a ještě musím sehnat ten heřmánkový čaj, protože ty účinky zní báječně.

Jak jste to měly vy? Kupovaly jste si speciální těhotenské oblečení, nebo jste nosily jen volnější oblečení? A ještě poslední dotaz na ty z vás, které jste si jej kupovaly, poradíte mně a ostatním uživatelkám Modrého koníka, kde jste byly s nabídkou těhotenské módy spokojené?”

Čti celý článek
redakce
13. led 2019 Čtené 877x

"Naše malá od narození velmi plakala, kojení nešlo ideálně. Pediatr nás stále směřoval k prdíkům. Byla jsem opravdu nešťastná, dcera špatně spala, neměla ráda chování v náručí, hlazení po hlavě, hodně blinkala. Ve třech měsících se k tomu přidalo špatné pasení koníčku, v pěti měsících se nepřetočila na bříško. V tu dobu jsem se dopátrala kiss syndromu a z neurologie nám doporučila doktora pro možnost zablokování krční páteře...

Pan doktor dceru prohmatal a i když to přímo neoznačil slovem kiss syndrom, myslím, že to bylo ono dle jeho slov - dcera měla poraněné krční svaly a vybočený první krční obratel vlivem porodu, tedy půl roku. I když neupřednostňovala při ležení jednu stranu, do luku se prohýbala, dělala mosty a jednu ručku skoro nepoužívala. Pan doktor ji řádně prohmatal a obratel znovu centroval a hned poté bylo první kojení po ošetření klidnější! Dcera nezačala po pěti minutách pití zničehonic řvát! Byla to nádherná úleva."

Co se skrývá za pojmem KiSS syndrom?

KiSS syndrom je souhrnný název pro několik příznaků, které popisují zranění miminek při porodu. Poprvé jej popsal německý chirurg Heiner Biedermann. Ve zkratce můžeme hovořit o tom, že KiSS syndrom znamená blokádu krční páteře v místě skloubení týlní kosti a prvního krčního obratle.

Takováto blokáda znemožňuje miminku plně hýbat krkem a hlavou. Podle doktora Biedermanna je toto poranění způsobeno nepřirozeným tlakem na hlavu a krční páteř, ke kterému může dojít během porodu. Nejčastěji se tak stává u komplikovaných porodů, kdy se k porodu dítěte použijí porodnické nástroje, jako jsou porodnické kleště nebo vakuumextraktor (VEX). Riziko je vyšší také u porodů císařským řezem, kdy se miminko vyjímá úchopem za hlavu. Blokáda krku ale může vzniknout už v děloze, jestliže je miminko v bříšku uloženo ve špatné poloze. To se děje zejména u dětí, které jsou velké nebo se o prostor dělí se sourozencem.

Jak KiSS syndrom odhalit?

Miminka s KiSS syndromem jsou plačtivá, mívají problém s kojením a až dospějí do věku, kdy by se měla učit takzvaně pást koníčky, maminky si všimnou, že v této poloze pláčou a otáčejí hlavu do strany. Odhalení KiSS syndromu je velmi obtížné, pro jeho diagnostiku a léčbu je pak potřeba vyhledat odborníka z oblasti fyzioterapie.

Pláč je přirozenou součástí projevu miminek. Pokud miminko pláče často, špatně spí a má potíže s příjmem mateřského mléka, maminky začínají hledat příčinu a řešení. KiSS syndrom lze pozorovat již ve chvíli, kdy se miminka pokládají do polohy na břiše. Děti s blokádou krční páteře tuto polohu nemají rády a jejich potíže se v ní zhoršují.

Proč KiSS syndrom vzniká a proč tomu často nelze předejít

Během přirozeného porodu se krční páteř novorozence dokáže vyrovnat s velkým tlakem, kterému je vystavena během průchodu porodními cestami. Je to přirozená schopnost rodících se miminek, kterou nás matka příroda vybavila.

Pokud je však krční páteř miminka během porodu vystavena nepřirozeným tlakům, jako je tah za hlavičku dítěte nebo tlak na břicho rodící maminky, může dojít k mechanické blokádě krční páteře. Taková blokáda se potom může vyvinout až do KiSS syndromu.

Mezi další příčiny vzniku tohoto onemocnění pak může patřit i zdlouhavý porod, který se protahuje zejména kvůli neprůchodnosti porodních cest maminky. Stává se tak zvláště v případech, kdy sama maminka má nějakou blokádu v oblasti pánve a křížové kosti.

Doktor Biedermann v svých knihách o KiSS syndromu zdůrazňuje, že mechanismů, kvůli nimž může poranění vzniknout, je více. Všeobecně upozorňuje, že všechny zásahy narušující přirozený průběh porodu jsou pro miminko z hlediska vzniku poranění rizikové. Zařazuje mezi ně operační porody za pomoci kleští nebo vakuumextraktoru i porod císařským řezem.

Mezi další rizikové faktory, které mohou ke vzniku KiSS syndromu přispět, pak kromě uvedených zásahů do porodu patří i další okolnosti. Jedná se například o špatné rotování hlavičky během porodu, porod koncem pánevním nebo i vysokou porodní váhu novorozence. Značným rizikem je i vícečetné těhotenství, kdy děti v matčině lůně nemají tolik místa. Blokáda krční páteře u miminek tak může započít už během těhotenství.    

Slovo syndrom označuje soubor několika příznaků, které jsou shodné u více pacientů. Samotný název onemocnění tedy napovídá, že KiSS syndrom není snadné nejen odhalit, ale také léčit.

Jaké má KiSS syndrom příznaky?

KiSS syndrom se projevuje mnoha příznaky, z nichž ale jen některé přímo souvisí s blokádou krční páteře či svaly, které jsou na ni napojené. Právě proto se u této diagnózy používá slovo syndrom, jelikož tak správně naznačuje, že příznaky nemoci jsou nejen fyzické a jasně viditelné, ale zahrnují také jiné projevy zaměnitelné s povahou dítěte.

Přidružené příznaky, které KiSS syndrom má, si pak maminka řešící potíže miminka jen velmi těžko spojuje s fyzickými projevy. I pro pediatry může být KiSS syndrom snadno přehlédnutelný – doba, kdy se KiSS syndrom začne projevovat, může být u dětí různá, stejně tak i příznaky, které ho doprovází.

KiSS syndrom je tak často zaměňován za novorozenecké tříměsíční koliky, děti jsou někdy označeny pouze za plačtivé, dráždivé. Maminka si nejčastěji všimne, že miminko trpí bolestí, až ve chvíli, kdy se s ním snaží trénovat pasení koníčků.

Mezi příznaky KiSS syndromu patří:

  • intenzivní a neutišitelný pláč,
  • preferování jedné strany v pohybech i v pohledu a šikmo vytočená hlavička,
  • jednostranná poloha při spánku (tvar písmene C nebo banánu),
  • stálé napětí celého těla,
  • koliky,
  • poruchy spánku (obtíže při usínání, neklidný spánek, pláč ve spánku, náhlé probouzení),
  • problémy s kojením,
  • preference jednoho prsu při kojení,
  • potíže s polykáním,
  • zvracení po kojení nebo krmení,
  • slintání,
  • zácpa,
  • neklid a dráždivost,
  • neschopnost udržet osové postavení hlavičky od 3. měsíce,
  • odmítání lehu na břiše,
  • asymetrický tvar hlavy, obličejová (faciální) asymetrie,
  • asymetrická a jednostranně zploštělá zadní části hlavy,
  • záklon hlavy,
  • omezení pohybu ruky a nohy na jedné straně,
  • negativní reakce dítěte na manipulaci nebo doteky v oblasti krční páteře a rukou,
  • jednostranně nedostatečně vyvinutý kyčelní kloub,
  • upřednostňování nebo naopak eliminace některých pohybů,
  • asymetrické pohyby rukou a nohou,
  • deformity nohou,
  • opožděný vývoj kyčelních kloubů,
  • problémy s trávicí soustavou, které se často zaměňují za tříměsíční koliky.

Příznaky se mohou vyskytovat jednotlivě, nebo se jich vyskytuje několik najednou. Vždy je potřeba, aby maminka těmto signálům věnovala pozornost – pokud by se totiž KiSS syndrom neléčil již v raném věku miminka, může přerůst v takzvaný KiDD syndrom.

Doktor Biedermann pak samotný KiSS syndrom rozdělil na dvě formy – KiSS I a KiSS II, které způsobují různé problémy a mívají rozdílné příznaky, ale přesto se často vyskytují společně.

Jaké typy syndromu existují?

KiSS I

Děti při této formě KiSS syndromu upřednostňují při polohování a pohybu hlavičky jednu stranu. Kvůli neustálé jednostranné poloze může u miminka dojít k deformitám hlavičky a obličeje.

Dalším poznávacím znamením této formy je, že takto postižené děti se prohýbají. Často se polohují do tvaru písmene C nebo do tvaru banánu, tato poloha jim totiž od bolesti a pnutí ulevuje.

KiSS II

Na rozdíl od prvního typu je pro druhý typ KiSS syndromu charakteristický záklon hlavy. Při spánku nebo ve vzpřímené poloze děti zaklánějí hlavu a tím si ulevují od pnutí a bolesti, kterou cítí od krční páteře směrem do hlavy.

Děti s tímto poddruhem syndromu jsou velmi ohebné, hlavu mohou otáčet do všech stran. Protože se ale takto jejich krční páteř přetěžuje, při lehu na zádech se prohýbají do luku, což může být pro maminku znamením, že je něco v nepořádku.

Dalším příznakem, kterého si maminky mohou všimnout, je pak kolika. Při poloze na břiše, tedy při takzvaném pasení koníčků, totiž dochází k dráždění žaludku v důsledku stažení svalů vedoucích od krční páteře. Tak vznikají takzvané tříměsíční koliky.

Ačkoli známe dva typy, které KiSS syndrom definují, nejčastěji se u dítěte objeví v různé míře symptomy obou poddruhů. Jeden je však dominantní a druhý pouze doprovodný.

Co může neléčený KiSS syndrom miminku způsobit?

Stálá bolestivost a pocit blokády v oblasti krku a hlavy může přispět k nervovým potížím miminka. Obecně mezi tyto příznaky patří potíže s příjmem potravy, neutišitelný pláč, neklidný a nedostatečný spánek a celkové podráždění dětí.

V důsledku blokády krční páteře a kosti v oblasti týlu pak může dojít k tomu, že si miminko vůbec nedokáže osvojit správnou techniku sání a polykání. Takové potíže jsou pro dítě velmi vysilující, ale také opět vedou k dalším problémům, zejména ke kolikám.

U starších miminek si lze KiSS syndromu všímat snadněji. Při měnění polohy se miminka tvarují, aby si ulevila od bolesti. Maminky si mohou všimnout různého prohýbání, otáčení hlavy na jednu stranu. Děti, které už se chtějí více pohybovat po světě, pak zkoušejí vymyslet způsob, jak se pohybovat bezbolestně, což ovšem vede k dalšímu nesprávnému vývoji svalstva. Je pro ně velmi těžké se plazit nebo lézt, proto se snaží co nejdříve postavit a naučit se chodit. Vynechání těchto stádií vývoje pohybu dítěte ale znovu vede k dalším obtížím, v tomto případě k ochabování svalů či naopak k zatěžování těch, které dítě používá více.

Všechny tyto popsané symptomy jsou samozřejmě zaměnitelné s jinými diagnózami a samy o sobě nemusí znamenat žádné větší potíže. Pro vyloučení KiSS syndromu je tak třeba, aby maminka s miminkem navštívila odborníka, který vyloučí blokádu v oblasti krku a hlavy.

Jak probíhá diagnostika KiSS syndromu a na koho se obrátit?

Protože jsou symptomy občas přiřazovány k jiným onemocněním, KiSS syndrom je poměrně často opomíjené řešení potíží plačtivých miminek. Pokud si nejste úplně jistá, zda vaše miminko onemocněním netrpí, je nejlepší najít si dobrého fyzioterapeuta nebo osteopata, který KiSS syndrom zná.

Součástí vyšetření odborníka na pohybový aparát je pak ideálně i rentgen oblasti krční páteře a hlavy, který fyzioterapeutovi a osteopatovi pomůže diagnózu potvrdit. Terapeut potom v ordinaci provede funkční prohmatání tělíčka miminka, podle pohmatu dokáže určit, zda vůbec a kde konkrétně blokáda je. Součástí vyšetření je i i kladení dotazů mamince, která popíše průběh porodu a všechny neduhy, které u miminka zaznamenává. Sám lékař, fyzioterapeut nebo osteopat pak dokáže příznaky KiSS syndromu zmírnit a léčit.

Léčba KiSS syndromu spočívá v komplexní terapii

Je několik druhů léčby, které může lékař mamince s miminkem trpícím KiSS syndromem navrhnout. Všechny mají svůj základ ve cvičení a mechanickém odblokování míst, kde k blokádě a bolestivosti došlo.

Velmi dobrou zprávou pro maminky, které se obávají, že jejich miminko bude potřebovat ošetření, je, že až 80 % dětí s KiSS syndromem, je-li odhalen v prvních měsících jejich života, se zcela uzdraví. A to jen během několika sezení se zkušeným odborníkem. Některým dětem stačí i jedno efektivní ošetření, pro jiné je potřeba třeba dvou až tří týdnů, během nichž je postupně blokáda odstraňována.

Rodiče již během jednotlivých terapií mohou pozorovat velké zlepšení pohybu i nálady dítěte. Plačtivé a nespavé děti se mění v klidného anděla, kteří nešetří úsměvy. Některé děti po odstranění blokády zcela přirozeně navážou na klasický vývoj a samy dokážou rozvíjet své pohybové schopnosi jako děti, které blokádou nikdy netrpěly. U jiných dětí je pak třeba v terapii pokračovat, pomáhat jim správně používat například břišní svaly a tím celkově podpořit zdravý vývoj jejich pohybového aparátu a celého těla.

Přirozený tělesný vývoj po KiSS syndromu je třeba podporovat více než u zdravých dětí

Aby se tělíčko, které bylo dlouhé týdny i měsíce paralyzováno bolestivou blokádou, dokázalo samo přirozeně hojit a dále se správně vyvíjet, je dobré mu pomáhat. Děti, které prošly KiSS syndromem, je třeba i po odstranění problému více hlídat a doprovázet na cestě za bezbolestným a zdravým pohybem.

Správný vývoj podpoří vhodný dětský nábytek, výbava a hry

Rodiče těchto dětí by pak měli více přemýšlet o předmětech, které jejich dítě používá, a využít jich tak, aby dítěti pomáhaly při vývoji a správném držení těla. Podpořit zdravý vývoj pohybového aparátu mohou rodiče už jen výběrem správných hraček a pomůcek, jež dítěti pořizují. Dobré pro tělesný vývoj je naučit dítě brzy jezdit na tříkolce nebo šlapacím kole, nebo třeba i na kolečkových bruslích.

Jako další rodinnou činnost je dobré zařadit hru a cvičení na ergonomických míčích. Nemusíte dítě zrovna nutit, aby na nafukovacím míči cvičilo. Ve spolupráci s terapeutem, ke kterému chodíte, jistě vymyslíte i nějaké hry, které můžete na míči hrát, a tím nenásilně posilovat a cvičit.

Velký pozor si dejte na výběr židlí a autosedaček. Terapeuti KiSS syndromu upozorňují, že poloha vleže je vždy lepší než poloha vsedě. Používání židle tedy co nejvíce odložte a vyberte takovou, která se dá polohovat a poskytuje zádům dostatečnou oporu. Tělo by mělo mít možnost pohybu.

V židli, stejně jako v autosedačce, by dítě mělo trávit jen nejnutnější dobu.

Stejná pravidla platí pro kočárky. Dokud dítě samo nesedí, neposazujte ho. Pokud chcete přesednout z hlubokého kočárku, vybírejte kočárek takový, který je polohovací a jeho sedačka je ideálně ergonomická.

V postýlce je důležité mít dobrou matraci. Polštář minimálně do roka dítěte nemusíte používat, v pozdějším věku kupte takový, který krční páteř dítěte nebude namáhat.  

Zvláštní pozornost je třeba věnovat používání pomůcek usnadňujících chození, jako jsou chodítka, různé kšírky, vodění dětí za ruce. Pomáhání dětem v chození je další zásah do přirozeného vývoje těla. Tempo chození u dítěte, které naučíte chodit mechanicky, je pak mnohem vyšší, než jaké dokáže koordinovat. Kromě zvýšené zátěže na nepřipravené tělo pak posilujete také možnost, že dítě spadne a ublíží si.

Ošemetnost diagnostikování KiSS syndromu spočívá v nedůvěře lékařů

KiSS syndrom se špatně diagnostikuje a léčí, protože hledání řešení onemocnění, které jsou označovány slovem syndrom, je všeobecně složité. Mnoho lékařů vůbec nevěří, že KiSS syndrom by měl patřit mezi relevantní diagnózy, a s jeho diagnostikováním a následnou léčbou nesouhlasí.

Odpůrci KiSS syndromu uvádějí, že posunutí krčních obratlů u novorozenců není nic neobvyklého a věří, že většina dětí z toho „vyroste“, aniž by nějakou terapii musely podstupovat. Zlepšení stavu po terapii pak odpůrci zdůvodňují psychologickým efektem. Podle nich něco nevysvětlitelného dostane jméno a přiřadí se k tomu seznam symptomů, se kterým se pak vyrovnávají hlavně rodiče dítěte.

Za KiSS syndrom se ale staví nejen řada odborníků na léčbu pohybového aparátu, ale také mnoho lékařů alternativních medicín. V neposlední řadě za znalost a léčbu KiSS syndromu bojuje mnoho porodních asistentek. Ty upozorňují zejména na to, že je třeba všeobecně méně zasahovat do průběhu porodů a tím zraněním při porodu předcházet.

Existenci KiSS syndromu věří i mnoho maminek, které našly velkou úlevu v léčbě potíží svých dětí, jež by bylo možné za tento syndrom označit. O jejich zkušenostech si můžete přečíst i v diskuzi na Koníku, případně se jimi i inspirovat a nechat si poradit a přímo vyhledat odborníka na tuto nemoc.

Zdroje:

osteodynamika.cz

annakohutova.cz

Čti celý článek
redakce
12. led 2019 Čtené 21589x

„Mám dvě holčičky 2 a 4 roky a často řeším, jak docílit toho, aby spolu měly hezký a pevný vztah po celý život. Já sama mám staršího bratra, se kterým jsem nikdy moc nevycházela a myslím si, že to bohužel hodně zapříčinili rodiče, kteří nevědomky dělali chyby při naší výchově, které dnes vidím. Mám to denně na mysli a snažím se jednat s oběma stejně, i když taky to nejde pokaždé, když je mezi nimi dvouletý věkový rozdíl.

Například mladší nemůže dělat všechno, co dělá starší a mladší se zase musí prominout x věcí, protože z toho ještě nemá rozum. Ale i tak se opravdu snažím, aby ani jedna neměla důvod žárlit, věnuju jim stejnou pozornost, i si je s manželem rozdělujeme, aby každá měla možnost užít si maminku a tatínka jen pro sebe. A stejně jsou pořád v sobě. Vím, že jsou ještě malé a je to asi normální, ale mě to hrozně mrzí, když vidím, jak malá starší sestřičku zbožňuje a chce s ní pořád být a všechno s ní dělat, utěšuje ji, když je smutná, nebo se jí něco stane. A ta starší malou naopak pořád zlobí, nechce jí nic půjčit, všechno jí sebere, s čím si hraje, žárlí a je uražená, když se chvíli věnuju jí, nebo se s ní mazlím. Vím, že je sourozenecká rivalita normální, ale stejně bych ráda slyšela rady a tipy, jak vztah upevnit a čeho se vyvarovat.”

Se sourozeneckou rivalitou se potýkají téměř všichni rodiče, kteří mají více než jedno dítě. Je to naprosto přirozená věc a ve většině případů ji lze úspěšně řešit doma v rámci rodiny, zejména správným přístupem rodičů k dětem. Někdy však překročí jisté hranice a pokud se v rámci rivality mezi sourozenci objevuje agrese, fyzické nebo psychické ubližování jednomu ze sourozenců, případně jinému členu rodiny, je nutné tuto situaci řešit s odborníky.

Příchod mladšího sourozence = strach ze ztráty rodičovské lásky

Jedno dítko už máte a každým dnem se vám má narodit druhé. Těšíte se, že budete kompletní rodina a jak to všechno bude skvělé. A ono ne. Starší dítě začne časem na mladšího sourozence žárlit a přináší to s sebou různé nepříjemné situace.

Když se na situaci podíváte očima svého dítěte, zjistíte, že to není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Nějakou dobu bylo jedináček a veškerá pozornost se upínala jen na něj. A najednou se o ni má s někým dělit. Pro malé dítě je tato situace náročná a neví, jak jinak se v ní chovat, takže začne žárlit, vztekat se a třeba se i nehezky chovat k miminku.

Na příchod sourozence dítě dostatečně připravte

Už v těhotenství si s dítětem povídejte, hlaďte bříško a vysvětlujte, že se mu narodí bratříček nebo sestřička. Povídejte mu o tom, že až miminko trošku vyroste, bude si s ním moct hrát, budou spolu jezdit na výlety, cokoliv vás napadne. A že to bude moc fajn. Můžete využít i panenku a „trénovat si” jaké to bude, až se narodí miminko. Sice vám to stoprocentně nezaručí, že nebude dítě žárlit, ale třeba budou projevy alespoň mírnější. Nevyčleňujte staršího sourozence z péče o miminko, nechte ho, ať se zapojuje a pomáhá vám (samozřejmě pod vaší neustálou kontrolou). Bude se díky tomu cítit důležitě a ne odstrčeně.

„U nás je to zatím tak půl na půl, syn dceru zbožňuje, může na ní oči nechat, je to prostě velká ségra, časem asi bude hůř. Dcera ho chvílemi miluje, objímá, pusinkuje, nosí mu hračky a chvílemi kouše, bere mu věci a tak.  Ale převládají ty pozitivní věci, myslím, že nejdůležitější je, do ničeho děti nenutit, zvlášť pokud jde o holku a kluka - asi budou mít každý trochu jiné zájmy a okruh kamarádů, takže nejlepší kámoši z nich asi nebudou. Mně osobně stačí, když se budou mít rádi a budou si pomáhat.

Z naší strany je asi dost důležité dávat jim oběma stejně lásky a nestavět ani jednoho do pozice toho lepšího, nebo staršího, mladšího. Například říkat „podívej, jak tenhle umí tohle a ty ne” nebo „dej mu to, jsi starší, musíš mít rozum a tak”. Nedávat vinu staršímu, když se něco přihodí, ale snažit se, buď ať si to vyřeší samy, nebo pokud bude třeba zasáhnout, tak trestat spravedlivě. Myslím, že jedině tak se dá vyhnout nějaké rivalitě a případné nenávisti. Je to asi běh na dlouhou trať a určitě i hodně náročný, ale věřím, že to stojí za to.”

Intenzita rivality se liší podle věku

Říká se, že pokud máte děti dva roky od sebe, projevy žárlivosti a rivality budou mírnější, než když je máte od sebe tři roky. Většinou platí pravidlo, že čím větší je věkový rozdíl mezi sourozenci, tím je žárlivost a rivalita silnější. Vyplývá to z toho, že děti mají naprosto odlišné zájmy a není ve vašich silách, abyste uspokojili obě zároveň. Na to reagují právě projevy nelibosti, žárlením, vztekáním a tak dále. V některých případech přetrvává rivalita mezi sourozenci až do dospělosti.

Samozřejmě jako všechno je i sourozenecká rivalita individuální, takže takhle to nemusí striktně platit ve všech případech a někteří sourozenci se budou naopak milovat a například o sedm let starší sestra bude dokonalá chůva své nově narozené sestřičky. S tím má přímou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „S větou, že jsou od sebe děti krátkou dobu, budou si časem hezky rozumět a v dospělosti se to srovná, bohužel nemohu souhlasit. Moje zkušenost je, že se to prostě nesrovná a ne, nemusí si rozumět. My jsme se sestrou o rok a půl a musím říct, že je to čistá katastrofa. Jsme rozdílné snad úplně ve všem. Já osobně to teď vnímám tak, že žádnou sestru nemám. Muž je se sestrou o 10 let a mají nádherný vztah, až je mně z toho někdy k pláči.”

Co je příčinou sourozenecké rivality?

Podle vědců se na vzniku sourozenecké rivality podílí více faktorů. Mluví zejména o vlivu:

  • pohlaví sourozenců, kdy mezi sebou více bojují děti rozdílného pohlaví, tedy kluk a holka (právě z důvodu rozdílných zájmů nebo toho, že ke každému rodiče přistupují jinak, například táta si dceru hýčká, je to jeho princezna a na syna je drsnější, protože je to přece chlap)
  • již výše zmíněného věkového rozdílu
  • příčinou rivality mezi sourozenci je často také jejich odlišný temperament
  • uvádí se, že sourozenecká rivalita může být silná také v případech, kdy je jedno z dětí intelektově nadané
  • v neposlední řadě bývá příčinou nesprávný přístup rodičů k výchově dětí

Jak se rivalita mezi sourozenci projevuje

Sourozenecká rivalita se může projevovat různě, může jít například o:

  • časté a neustálé vyžadování pozornosti rodičů, zejména od staršího dítěte
  • často se objevuje regrese, dítě se vrátí k chování, které již ale neodpovídá jeho věku, začne se například počůrávat, cucat si palec a podobně
  • starší dítě dráždí a provokuje mladšího sourozence
  • děti na sebe křičí, bijí se, hádají se a podobně
  • děti si mezi sebou nechtějí půjčovat hračky
  • nebo nedokáží přiměřeně projevovat pozitivní emoce

Do jisté míry je tohle chování normální a jde o běžné vývojové stadium. Ve většině případů se takovéhle chování neprojevuje neustále. Děti si spolu umí i hezky hrát a je vidět, že se mají rádi. Problém nastává v případě, kdy se takové chování stupňuje nebo přetrvává dlouhou dobu.

„Vždycky jsem si myslela, že naše dvě nejmenší ratolesti se tak nějak nemusí - musí se dělit o maminku, chodí na sebe žalovat, perou se jak diví, jen málokdy a u máločeho se shodnou nebo vydrží spolu. A ejhle, když dcera začala chodit do školky, z brášky se stal velký obranář a najednou je sestřička jen jeho a běda tomu, kdo by jí chtěl zkřivit vlas. Stejně na oplátku, když byl syn nemocný, tak dcera ze solidarity nešla do školky taky - aby ona po něm neplakala ve školce a on po ní neplakal doma, jak mi bylo jasně vysvětleno. Takže asi tak.”

Další uživatelka píše: „U nás to šlo nějak přirozeně, samovolně. Mně se jeví jako hodně důležitá atmosféra v rodině, to jak se chovají k sobě dospělí, děti to kopírují. Žádná fáze sourozenecké rivality u nás neproběhla a jsem za to ráda. Některé známé to popisovaly dost dramaticky, nevím, nemohu soudit. Zpětně musím říct, že největší drak je u nás ta nejmenší, možná protože je nejmenší, asi má pocit, že se musí o věci ucházet, tak klidně starším nabacá a je s tím hned hotová. A starší se nebrání, protože ví, že to je prtě malinké a je to spíš vše tak ve srandě. S příchodem miminka se samozřejmě vše víc točilo kolem miminka, ale starší děti to nějak nevnímaly a my jsme se snažili je nedávat na vedlejší kolej.”

Kdy je dobré navštívit odborníka

Pokud ze sourozenecké rivality vznikají rodinné problémy, rivalita se stupňuje, hrozí riziko, že silnější sourozenec vážně fyzicky ublíží slabšímu, narušuje jeho sebevědomí a psychický vývoj, je na místě vyhledat radu od odborníka - psychologa. Pomohou vám například v pedagogicko-psychologické poradně, vyhledat můžete soukromého psychologa nebo třeba rodinného poradce. Není se za co stydět, někdy pomůže už první návštěva, která rodiče nasměruje správným směrem a situace se zlepší. Každopádně vždy myslete na zdraví svých dětí, to je to nejdůležitější.

„Myslím, že je to u malých sourozenců všude stejné. Když mladší bere něco té starší nebo jí něco bourá, tak ta starší na ni křičí, ať jí to nechá, že je to její, ať si jde hrát s něčím jiným, občas do ní i strčí. Malá začíná okamžitě řvát. Když je to naopak a starší něco bere té mladší, mladší začíná okamžitě řvát. No, taky se snažíme to řešit vysvětlováním a domlouváním, že jsou jejich hračky společné, že si mají hrát hezky spolu, když jsou sestřičky, že si mají hračky půjčovat. Ale jsou ještě malé, takže se většinou spor snažíme rozřešit tak, že určíme, kdo si s danou hračkou začal hrát dříve a té ji necháme. Tu druhou se pak snažíme zabavit něčím jiným.

Když byla mladší ještě menší, bylo snazší ji zabavit něčím jiným, teď už ale dostává rozum, a tak už chápe, že se ji snažíme opít rohlíkem a domáhá se svého. Jejich první souboj o panenku jsme vyřešili tak, že jsme pořídili ještě jednu panenku, úplně stejnou. Takhle to ale provozovat nemůžeme, přišli bychom brzo na buben. Musím ale taky dodat, že spory nejsou až tak časté, většinou si hrají spolu, ta starší ukazuje mladší, co si má vzít, s čím si má hrát a hrají si hezky dohromady.”

Správným přístupem můžete hodně ovlivnit

Rodiče si to mnohdy neuvědomují, ale to, že mezi sebou děti soupeří a žárlí na sebe bývá často jen reakce na to, jak se oni, jako rodiče chovají ke svým dětem, případně, jak se jako rodiče chovají k sobě navzájem.

Přinášíme několik tipů, jak změnit své chování k dětem, aby se mezi nimi zmírnila žárlivost a rivalita:

  • děti nikdy nesrovnávejte, pokud je srovnáváte, vždycky z toho vyjde některé hůř a cítí se ublíženě a méněcenné, může potom na druhé žárlit a nebo si také chtít získat vaši pozornost, dokázat vám, že je stejně dobré jako jeho sourozenec
  • buďte k oběma dětem spravedliví - i když je to někdy těžké, zvlášť když nejste přímo u vzniklého konfliktu, snažte se být spravedliví. Neházejte vinu ani na jednoho z dětí, jednoduše jim řekněte, ať si zkusí situaci vyřešit sami mezi sebou (to jim bude ostatně nápomocné i do budoucna). U menších dětí, které to samy ještě nedokáží, můžete například rozdat stejné „tresty” a podobně
  • stejně tak netrestejte projevy žárlivosti, opět to jen upevňuje pocit nespravedlnosti a ve výsledku zvětšuje rivalitu. Místo toho si zkuste s dítětem promluvit a situaci si vysvětlit
  • buďte ve svém jednání konzistentní, to znamená, že je dobré jednat vždy stejně a neměnit své rozhodnutí, děti takové chování akorát mate a pak už vůbec neví, jak se mají chovat
  • snažte se pochopit rozdílnosti mezi vašimi dětmi, každé dítě je originál, jedno je takové a druhé makové. Mají jiné potřeby, rozdílnou povahu a temperament. Děti potřebují cítit, že on je ON a ona je ONA, že jsou jedineční
  • velmi také pomáhá vyhradit si každý den nějaký čas pro každé dítě, kdy jste s ním jako rodič o samotě a můžete se mu plně věnovat, dítě tak cítí, že je pro vás důležité a hlavně má alespoň na chvíli vaši pozornost jen a jen pro sebe
  • stejně tak zkuste dát každý den nějaký čas každému dítěti, kdy si může hrát o samotě a být jen samo se sebou
  • klaďte důraz na spolupráci a týmovou práci, a to nejen při hře nebo různých úkolech, ale snažte se je zavádět do běžných každodenních činností

Své postřehy přidává i jedna uživatelka Modrého Koníka, která se v diskuzi podělila s tím, co se jim doma osvědčilo: „Nám se osvědčily dvě věci: jednak zpřístupnit staršímu dítěti nějaké návštěvy, babičky, drobná rozptýlení, aby se mu zvedla nálada a nesoustředilo se pouze na mladšího sourozence. A za druhé, nemít v srdci jako hlavní pocit naštvání, že starší vzbudil mladšího apod., ale jakousi klidnou radost, že mám dvě děti a mám je u sebe. Těžké, já vím, ale pak jde všechno líp.”

Děti jsou jako houby a všechno tohle vnímají. A to nejen na vaší vědomé úrovni, ale i na té nevědomé, kdy si ani vy sami třeba neuvědomujete, že svými gesty, pohledem nebo tónem řeči třeba upřednostňujete jedno dítě před druhým. O to je to pro vás jako rodiče těžší, protože s nevědomou stránkou se pracuje těžko, ale bohužel i tu děti vnímají.

Jedna uživatelka v tom má jasno, svěřila se do diskuze: „Mně bude úplně stačit, když si budou naše děti rozumět, mít se rádi, hrát si spolu a pomáhat si. A jako dospělí se budou stýkat a podporovat se. Nemusí to být navzájem nejlepší kamarádi. Tak nějak si představuju, že to na ně „přeskočí" celkovou atmosférou u nás v rodině, kde já i manžel si se svými sourozenci rozumíme, navštěvujeme se, scházíme se u rodičů a pomáháme si. U nás v příbuzenstvu je to většinou pohlavím mezi sourozenci kluk-kluk a všichni se v určitém věku hrozně rubali, to bych chtěla, aby naše kluky minulo.”

Se sourozeneckou rivalitou se setká téměř každý rodič. Do jisté míry je takové chování v pořádku, ale je dobré její projevy hlídat a v případě potřeby včas zakročit - navštívit někoho, kdo vám poradí, jak situaci mezi dětmi řešit, aby nedošlo ke zbytečným problémům do budoucna. Spousta projevů rivality pramení z nevhodného přístupu rodičů k dětem. Naopak správným přístupem můžete chování mezi vašimi dětmi zlepšit. Nezoufejte, ve většině případů jde o vývojové stadium, které se jednoho dne zmírní a nebo úplně vymizí.

Máte vlastní zkušenost s rivalitou a žárlivostí mezi sourozenci? Jak tuto situaci řešíte? Co se vám osvědčilo? Podělte se se svými zkušenostmi do komentářů.

Zdroj:

spektrumzdravi.cz

celostnimedicina.cz

zdravezdravi.cz

Čti celý článek
redakce
12. led 2019 Čtené 8064x

Porodní péče je u nás, alespoň co se týče statistik, jedna z nejlepších na celém světě. Zejména v nejvíce zohledňovaném faktu, úmrtnosti novorozenců, patříme v porodnictví a neonatologii mezi nejbezpečnější státy, kde se dá na svět přivést miminko.

Na druhou stranu tu existuje poměrně silný hlas žen, které se způsobem vedení porodů u nás nesouhlasí. Kritika porodnického systému pramení hlavně z toho, že neexistuje varianta, která by maminkám umožňovala rodit jinak než v porodnici. Pokud si některé ženy přejí rodit ve větším soukromí či nechtějí, aby lékař zasahoval do průběhu porodu, pokud probíhá bez komplikací, často jim zbývá  jen volba dalšího extrému - porodu doma.

Vzniku porodních domů v Čechách, které jsou po celé Evropě běžnou součástí porodnického systému, brání nastavení legislativy. Možná se však všem ženám, které touží po intimním zážitku a zároveň kvalifikovaném doprovodu u porodu, blýská na lepší časy.

Možnost výběru způsobu porodu patří nejen v západní Evropě k běžnému standardu, který porodnický systém nabízí. V sousedních zemích, Skandinávii i Británii se možnost volby mezi porodem v nemocnici, v porodním domě nebo doma staví na stejnou úroveň - společensky i lékařsky. Porodní dům, který by u nás měl brzy znovu vzniknout, by přinesl možnost výběru těm ženám, které porodní zážitek a způsob, jakým přijde jejich dítě na svět, považují za důležitý.

Proč mají mít ženy možnost si zvolit, kde a jak chtějí rodit

Silným argumentem mnoha lékařů, znalců v oblasti porodnictví ale i mnoha žen - matek, je fakt, že porodní péče v České republice patří k nejvyspělejším nejen v rámci Evropy, ale celého světa. Úmrtnost novorozenců i matek při porodu u nás patří mezi nejnižší na světě. Porodnická a neonatologická oddělení patří v nemocnicích mezi ty nejlépe a nejmoderněji vybavené.

Zvláště pak velká nemocniční zařízení, ke kterým patří porodnice v Motole, Ústav pro matku a dítě v Podolí či například Krnovská porodnice, se mohou pyšnit velkými úspěchy na poli gynekologie a porodnictví. Lékaři v těchto zařízeních dokáží zachránit život dětem narozeným i dříve než ve 24. týdnu těhotenství. S komplikacemi, které mohou během porodu nastat, si musí poradit každý den. A radí si s nimi velmi úspěšně.

Přes tyto úspěchy však z druhé strany přichází hlas matek, kterým se způsob, jakým se v takto velkých zdravotnických zařízeních rodí, nelíbí. Velkokapacitní porodnice vnímají jako neosobní, přirovnávají je k běžícímu pásu či továrnám na děti.

Maminky, které naše porodnice kritizují, nesouhlasí zejména s množstvím zásahů, které se během porodu provádějí, zejména se hovoří o řízeném odtoku plodové vody, podávání podpůrných léků nebo nástřihu hráze během poslední fáze porodu. Nepřejí si, aby byly často vaginálně vyšetřované, touží mít větší soukromí, dostatek času, možnost volnosti pohybu a volby porodní polohy.

Existence porodních domů by i u nás poskytovala maminkám možnost volby a nenutila by některé z maminek vybrat si ze dvou extrémů. Minimálně z pohledu evropského porodnictví je volba porodu mezi velkým, anonymním porodnickým zařízením a porodem doma, pro maminky takovou Sophiinou volbou. A právě možnost zvolit si porodní dům by tuto situaci mnoha maminkám ulehčila.

Co je to porodní dům?

Jednou větou je porodní dům alternativním zařízením se zajištěnou odbornou péčí. Je určené nastávajícím maminkám, které jsou zdravé a očekává se, že jejich porod bude probíhat fyziologicky - tedy přirozeně.

Takovéto zařízení, které bývá ve světě často napojené na blízkou porodnici, bývá domácky vybaveno. Každá maminka v něm má svůj pokoj se sociálním zařízením a k dispozici vysokoškolsky vzdělanou porodní asistentku.  

Porodní asistentky jsou rodící ženě oporou, pečují o ni, vedou ji k úspěšnému porození jejího miminka. Porodní asistentka, která je u porodu, pečovala často o maminku během celého těhotenství - obě ženy tak k sobě mají vztah, znají se, žena porodní asistentce důvěřuje.  

Porod probíhá bez zásahů do bezproblémových porodů, s možností volného pohybu po pokoji, možností volby porodní polohy. Péče o každou ženu je individuální, šitá na míru jejím potřebám, důraz je kladen na přirozený způsob porodu a následné péče o novorozence. Ženy několik hodin po porodu mohou odejít domů.

Porodní dům je tak kompromisem mezi nemocnicí a domovem. Svou atmosférou a vzhledem připomíná domácí prostředí a zároveň zajišťuje odbornou péči profesionálních zdravotníků. Porodní dům je komorním zařízením, které nepřipomíná nemocniční prostředí ani svým vzhledem, ani přístupem personálu. Porodní dům také není součástí porodnice, je to autonomní oblast, přiléhá však v dostupnosti na nemocniční zařízení, které v případě komplikací zajistí péči pro maminku i novorozené dítě.

Ženy, které po takovém osobním přístupu u porodu svého dítěte touží, pak v současné době tuto možnost nemají, jelikož přísně nastavená legislativa vznik porodních domů prakticky neumožňuje. Největší potíží pro vznik porodních domů je zejména tlak zákonodárců, aby porodní domy byly součástí porodnic. Argumentují tak zejména z důvodu rychlosti záchrany života v případě komplikací u porodu.

Zdravá žena, toužící po jiném zážitku, než který nabízí porodnice v jejím okolí, si tedy musí vybrat v současné situaci vybírat mezi dvěma extrémy. Porod v nemocnici pro ni bude znamenat vyšší riziko, že do průběhu porodu bude zasahováno, ačkoliv si to žena nepřeje. Nebude muset mít možnost zvolit si porodní polohu, její pohyb v porodnici bude omezený. Přítomnost narozeného maminka v bezprostřední blízkosti maminky je pak v největších porodnických zařízeních nejistá - často se stává, že chybí volná lůžka, miminko a maminka bývají rozdělení.

Druhý extrém, jak si z nabízených možností vybrat, je potom porod doma. Ženy si často k domácímu porodu vybírají porodní asistentku, která je provází těhotenstvím a až porod vypukne, přijíždí k mamince domů. Porodní asistentky a duly jsou vysokoškolsky vzdělané a velmi zkušené ženy, které dokáží ženy provést porodem, aniž by i do porodu musely zasahovat. Zároveň však jsou svými znalostmi a zkušenostmi připravené na většinu komplikací, které se s porodem miminka mohou stát, a dokáží si s nimi poradit i bez vybaveného porodního sálu.

Nutno dodat, že u nás probíhají velmi vášnivé diskuze, které vybarvují ženy, které se rozhodnou porodit své děti v domácím prostředí, jako nezodpovědné a se životem dítěte hazardující. V Evropě i ve světě jsou však domácí porody za asistence porodní asistentky či duly naprosto běžnou součástí porodního systému.

Proč u nás porodní domy stále nemáme?

První porodní dům v České republice vybudovalo v roce 2002 v Praze 4 na Roztylech  občanské sdružení Centrum aktivního porodu. Již v roce 1997 iniciovala vybudování prvního Centra aktivního porodu v České republice, které v letech 1998 až 2000 fungovalo v pražské nemocnici Bulovka. Porodní dům U čápa od doby svého vzniku v r. 2002 několikrát změnil svoje sídlo, vždy však v rámci regionu Praha 4.

Zákony, které v současné době u nás platí, vznik porodních domů neumožňují. Mezi porodními asistentkami a ženami, které za vznik porodních domů často celý svůj život bojují, dochází často k dialogu s lékaři a zákonodárci, které pro vznik porodních domů nemají velké pochopení.

Mezi nejčastější argumenty patří již zmíněná míra novorozenecké úmrtnosti, která se u nás díky nemocničně vedeným porodům v průběhu let dostala z čísla 31 promile v roce 1970 až k dnešnímu 4,5 promile.

K dalším argumentům patří nedostatečná kvalifikace porodních asistentek, které by podle oponentů neměly dostatek zkušeností na samostatné vedení porodů.

Argumentů je velké množství, zastánkyně porodních domů jsou však dialogům nakloněny a jejich argumentace jsou přesvědčivé. Možná právě proto se začíná všem, kteří po porodních domech roky volají, blýskat na lepší časy a první dobrou zprávou po mnoha letech je pro ně možnost vybudovat porodní dům v Brně.

Na nutnosti vzniku porodního domu se shodla nová koalice, která po komunálních volbách v říjnu 2018 v Brně vznikla. Svůj záměr porodního domu zanesli i do koaliční smlouvy, která mezi sebou uzavřeli. To dává velkou naději, že se projekt opravdu uskuteční.

Porodní dům v Brně by přiléhal k Nemocnici Milosrdných bratří, který by zajišťoval podporu v případě komplikací u maminky nebo dítěte. Velkou potíží je pak také financování těchto zařízeních, jelikož by musely být spíše komerční a každá žena by tak nejspíš svůj porod a pobyt v porodním domě musela platit mimo zdravotní pojištění.

Pro mnoho žen by však tato možnost byla spásou při plnění jejich porodních přání.

Mít možnost výběru je totiž vždy záležitost, která dělá systém přístupných pro všechny.

Doufejme, že se nám dostane možnosti výběru i u tak důležité věci, jako je příchod našich dětí na svět. Ať už jsme na jakékoli straně barikády.

Zdroje:

pdcap.cz

unipa.cz

eurozpravy.cz

novinky.cz

Čti celý článek
redakce
11. led 2019 Čtené 2429x

Neustále přemýšlíte, jakou zábavu vymyslet vašemu dítěti, vozíte ho na několik kroužků týdně a ve výsledku si připadáte uhoněná? Možná to neplatí zrovna na vás, ale ve většině rodin jde o běžnou situaci. Často se maminky dokonce předhání kdo má víc a jaké kroužky pro své děti. Jako by to bylo měřítko toho, kdo je lepší maminka. Děti ale nepotřebují mít každý den jeden kroužek, zvláště když chodí na celé dny do školky nebo do školy. Nechte děti se někdy jen tak nudit a jen si hrát. Vám se uleví a pro děti to má spoustu výhod.

„Než půjde syn do školy, tak žádné organizované kroužky neplánuji. Když se nám chce, tak chodíme plavat, doma spolu tvoříme. Syn má také malé jisté povinnosti odpovídající jeho věku - úklid hraček, oblečení po sobě atd. Jezdíme na kole, chodíme na procházky, nevidím důvod, proč ho zatěžovat něčím dalším. Pokud bude chtít a půjde mu to, tak bych ho potom přihlásila na keramiku, případně sportovní kroužek. Ale kroužek každý den, nebo čtyřikrát týdně je na můj vkus moc. Děti potřebují mít čas samy pro sebe a na sebe a moct si hrát, tak jak chtějí a ne tak, jak jim to neustále někdo organizuje.”

Jako rodiče máme neustále pocit, že bychom měli mít vše pod kontrolou. Chceme pro své děti jen to nejlepší, aby byly zdravé a správně se vyvíjely po všech stránkách. Máme pocit, že když je necháme jen tak, tak něco prošvihneme. Je rozdíl, když se někdo o své děti opravdu nestará a zanedbává je, to už je opravdu případ pro sociální pracovnici. Pokud ale mají vaše děti zázemí, lásku, dostatek sociálních kontaktů a přiměřené podněty, je v pořádku, že jim neustále nevymýšlíte nějakou aktivitu, kroužky nebo tábory na polovinu prázdnin. Ono je to totiž dobré, nechat je, ať se nudí a zkusí si sami vymyslet nějakou aktivitu.

Co přináší dětem nuda

Když se dítě nudí, je „nuceno” s touto situací nějak pracovat. Musí se jí přizpůsobit a hledat způsoby, jak se zabavit. Nuda, mimo jiné, přináší:

  • rozhodování - děti, které se nudí, se musí k této situaci nějak postavit a rozhodnout se, jestli chtějí pokračovat v nudění se, což je přirozeně nebaví a nebo začnou vyvíjet nějakou aktivitu a zkusí si najít něco, co je bude bavit a tento čas si užijí. Je dobré, když se dítě naučí rozhodovat již od mala, protože v budoucnu se mu to bude hodit. Spousta věcí, profesí a podobně, vyžaduje rychlé rozhodování. Nerozhodnost je v dospělosti velmi nepříjemná věc.
  • kreativitu (vynalézavost) - když už se dítě rozhodne, že se nudit nechce, bude muset přijít na to, co chce vlastně dělat. Zde přichází prostor pro rozvoj kreativity. Jde vlastně o tvůrčí řešení problému.
  • samostatnost - najednou nebudete stát dítěti za zády a organizovat mu jeho volný čas, bude se muset osamostatnit. Samo si vymyslet, co bude dělat a případně si to i samo (nebo s vaší dopomocí) zařídit. Rozvoj samostatnosti je důležitý, jednoho dne dojde k tomu, že dítě vylétne z rodinného hnízda a tato dovednost se mu bude hodit. Když je dítě malé, je roztomilé a příjemné, že vyžaduje neustále pozornost a pomoc od rodičů. Ve třiceti to už ale tak roztomilé není.
  • představivost - dítě se nudí třeba i proto, že už ho nebaví si hrát s hračkami, které má doma. Děti přitom vůbec nepotřebují mraky hraček, stačí jim i obyčejné věci. Mohou si vzít třeba batůžek a hrát si, že jedou na výlet. Gauč nebo židle poslouží jako vlak nebo autobus, koberec může představovat pláž někde u moře… Dětská představivost nezná mezí, tak jim pro ni nechme prostor.
  • zodpovědnost - děti se naučí být zodpovědní za to, co dělají. I to se jim bude do budoucna hodit.
  • odpočinek od „povinností” - my, jako rodiče to tak třeba nevnímáme, protože přece „zařizujeme dětem zábavu”, ale děti to tak vnímat nemusí. Kroužky nebo neustálé vymýšlení činností (které je třeba ani tak nebaví), mohou brát jako povinnost. Ne každý den mají na tohle děti náladu. Když se dětí zeptáte, často vám odpoví, že třeba jen to, že chodí do školky, berou jako „že chodí do práce, tak jako maminka a tatínek”. Znáte to sami, někdy si prostě potřebujete odpočinout od povinností a prostě nedělat nic nebo jen tak něco, co vás napadne. Dopřejme to i dětem.
  • rozvoj důvěry - bude to možná těžké i pro vás, pokud jste na to nebyla doteď zvyklá. Ale tím, že necháte dítě se nudit a následně ho vymyslet, co bude dělat, rozvíjíte jeho důvěru samo v sebe i vaší k dítěti. Nebojte se, ono to zvládne. Možná ne napoprvé, ale pokud mu dáte prostor, tak se to naučí.

„Na tohle téma jsem narazila nedávno. Moje dítě ve věku necelých dvou let zkusilo, z části kvůli nátlaku okolí, kdy jsem cítila, že pokud nebudu malou brát na kroužky, tak budu špatná matka, celkem velké množství aktivit (plavání, cvičení, Yamaha...) v rámci batolecích kroužků s rodiči. Nebavilo ji to nikdy a bylo vidět, že přesto, že je v kolektivu a „něco" z toho asi i má, na kroužku spokojená není a raději by řádila doma nebo venku a dělala si, co chce. Rozhodla jsem se pokusy ukončit a kroužky zrušit.

Pořád jsem slýchala, že to je špatně, že se nenaučí být v kolektivu a poslouchat a že je třeba vydržet a chodit dále, protože si to časem sedne a dítě bude nakonec rádo, že tam chodí. Slyšela jsem to jak ze strany instruktorů, což je jasné kvůli vidině zisku, tak ze strany těch asertivních matek, které s podobně starými dětmi navštěvují velké množství kroužků a jejich děti jsou tam spokojené a úspěšné. Také jsem pokaždé slyšela, že dětem chtějí dopřát to, co ony samy v dětství neměly. Svého rozhodnutí nelituji, místo kroužků volíme jinou nenásilnou aktivitu nebo nechám dceru, ať si hraje sama tak, jak potřebuje. Vždyť na tom není nic špatného.”

Kouření, alkohol a drogy - důsledek nudy s velkým N

Pokud děti nezažívají v dětství nudu, v pubertě a dospělosti jí propadnou, protože se nebudou umět samy zabavit nebo si vybrat smysluplnou činnost. Půjde ale už o nudu s velkým N. Odborníci tento fenomén zkoumali a zjistili, že dospívající, kteří se nudí, mají větší riziko toho, že začnou kouřit, pít alkohol, brát drogy nebo jíst nezdravá jídla, než jejich vrstevníci, kteří se umí zabavit a vyhledat si činnosti, které je baví a obohacují.

„Můj synovec chodil od školky do všech možných kroužků - fotbal, angličtina, keramika... Každý den měl kroužek, v sobotu ještě zápas ve fotbale. Podle švagrové, to tak bylo proto, aby se vyřádil a doma neotravoval. A když se náhodou chtěl ke konci dne nebo v neděli podívat na pohádku, tak ho honem vyhnala ven, co by seděl doma. Prakticky nikdy nedělal to, co by chtěl on. Je pořád v zápřahu. Až je mi ho líto.”

Všeho moc škodí

Samozřejmě, že to není o tom, že po přečtení tohoto článku přestanete dětem vymýšlet aktivity a zrušíte všechny kroužky, které dítě navštěvuje. Hledejte zlatou střední cestu. Aby se dítě jen nudilo, také není dobře. Ale trocha té nudy opravdu nevadí, protože vyprodukuje jinou činnost a nakonec bude jen ku prospěchu.

Bonus pro rodiče

Tím, že se vaše dítě nebo děti naučí si samy vymyslet, co by chtěly dělat a nebudou neustále vyžadovat vaši pozornost a asistenci u každé hry, získáte trochu cenného času sami pro sebe. Skoro každá maminka to totiž zná, když jí dítě visí na noze, a vůbec nic tak nestihne udělat.

Co na to psychologové?

Dětská psycholožka Leona Němcová k tomu dodává: "Dítě do šesti let je biologicky vybaveno na to, aby objevovalo svět. A to svým vlastním tempem a způsobem. Z dětí, které měly odmalička vše naplánované a nalajnované, tak vyrůstají nejen přestimulovaní jedinci, ale i lidé, kteří se v dospělosti nedovedou sami zabavit. Jsou to výborné výkonné jednotky, ale bez pocitu štěstí. A když mají být někdy chvíli sami se sebou, tak neumí být v klidu, propadají panice pokud nemají program, a tak si stále nějaký vytváří. V dospělosti se z těchto dětí často stávají buď workoholici, nebo mají jiné nezdravé závislosti."

Dětství je jedno z nejkrásnějších období života. Nechme děti, aby si ho mohly užít a objevovat vše, co je pro ně nové. Neustále přejíždění v autě z kroužku do kroužku nebo z jedné aktivity na druhou a plánování toho, co mají dělat, pro ně opravdu nemusí být to nejlepší. Nechme je, ať se někdy taky nudí a následně dělají věci, které ony samy chtějí a tak, jak chtějí.

Zdroj:

mojebetynka.maminka.cz

patalie.cz

ona.idnes.cz

styl.instory.cz

Čti celý článek
redakce
9. led 2019 Čtené 114198x

VBAC je zkratka pro anglický název Vaginal Birth After Cesarean, tedy vaginální porod po porodu císařským řezem. Statistiky hovoří jasně, 1 ze 4 žen v České republice porodí císařským řezem, ať už plánovaným nebo akutním. VBAC je sen pro většinu žen, které si prošly císařem a chtějí ještě další dítě nebo děti. Nejen, že jim umožní prožít vaginální porod, ale také zvyšuje šanci mít v budoucnu více dětí.

VBAC si prožila také Petra, která se rozhodla podělit se s vámi o svůj příběh:

„První těhotenství probíhalo naprosto bez problémů, kdyby mi nerostlo břicho, tak jsem ani nevěděla, že jsem těhotná. Na naše první miminko jsme se s manželem moc těšili. Jelikož byly všechny testy a vyšetření v pořádku, tak mě velmi zaskočilo, když mi doktorka na kontrole v porodnici 13 dní před termínem řekla, že miminko už neroste, má 2 400g a je velká pravděpodobnost, že budou u porodu komplikace a skončí císařským řezem. Z ordinace jsem vycházela se slzami v očích, manžel byl vyděšený, co se stalo. Další den jsem podstoupila oxytocinový zátěžový test, aby se zjistilo, zda miminko zvládne přirozený porod. Výsledky byly skvělé, ale porod se zatím nerozjel, tak mě propustili domů.”

Počet císařských řezů je vysoký - VBAC je možností, jak ho snížit

Každá čtvrtá maminka porodí dítě císařským řezem. Statistiky se napříč porodnicemi liší, někde je to více, někde méně. Každopádně po předchozím císařském řezu je vyšší riziko dalšího císařského řezu při následných těhotenstvích.

Císařský řez se provádí z různých důvodů, nejčastěji jde o situaci, kdy:

  • porod nepostupuje
  • dítěti se nedaří a padají mu ozvy
  • je děťátko v poloze příčné nebo koncem pánevním
  • má rodička příliš úzkou pánev a miminko by přirozeně nedokázala porodit
  • má rodička onemocnění, kvůli kterým není možné rodit přirozeně (oční vady, srdeční vady a podobně)

„Dostala jsem novou naději, že bude vše v pořádku a porod proběhne normálně. Na kontroly jsem pak ale už chodila dvakrát do týdne a pořád ten samý verdikt, miminko neroste, porod se nerozjíždí. V den termínu jsem nakonec šla na vyvolání. O půl osmé mi zavedli tabletku a musela jsem ležet pouze na lehátku, protože miminko mělo k hlavičce přidělanou sondu na lepší snímání ozev. Po dvou hodinách přišly velmi bolestivé kontrakce, prakticky z ničeho nic velmi rychle po sobě s velkou intenzitou. Já jen ve velkých bolestech ležela na jednom boku a nemohla nic dělat. Po chvíli přišla doktorka a řekla, že se miminku nedaří a musíme porod zakončit císařem. Po čtyřech hodinách od podání tabletky na vyvolání se nám tedy akutním císařem narodila naše dcera.”

Jeden císař, vždycky císař?

Některé situace se vztahují k rodičce a jsou neměnné. Pokud má nastávající maminka úzkou pánev, nebude schopná porodit ani další dítě přirozeně a tak bude znovu nutné přistoupit k císařskému řezu.

Některé situace se ale vztahují ke konkrétnímu těhotenství. Pokud jste například měla své první dítě v příčné poloze a porodila jste ho císařským řezem, máte šanci, že porodíte další dítě přirozeně. Samozřejmě pouze za předpokladu splnění jasně daných podmínek vhodných pro VBAC. Rozhodně není cílem porodit za každou cenu přirozeně a vystavit sebe i své děťátko zbytečnému riziku. Pokud jsou podmínky příznivé, je dobré se o VBAC pokusit, protože císařský řez je velká břišní operace se svými riziky.

Petra pokračuje ve vyprávění: „Porod jsem si v sobě dlouho zpracovávala a taky jsem si neuměla představit, že bych ještě měla nějaké další dítě, nechtěla jsem to už takhle zažít. Jak to ale bývá, časem už to nevypadá tak hrozně. S manželem jsme se nakonec rozhodli, že chceme ještě jedno dítě. Podařilo se hned a za dva roky po císařském řezu mě čekal další porod.”

Jaké jsou výhody VBAC

  • maminka má okamžitý kontakt s dítětem
  • při vaginálním porodu bývají menší krevní ztráty a nižší riziko infekce
  • snižuje se také riziko vzniku trombózy nebo plicní embolie
  • rekonvalescence bývá rychlejší
  • dřívější odchod domů
  • příznivější podmínky pro další těhotenství

Jde o obecný výčet, který nemusí platit vždy, i vaginální porod může být komplikovaný s velkou krevní ztrátou a můžete se z něj vzpamatovávat i několik měsíců. Obecně je však pro maminku i dítě lepší možností než císařský řez.

„Druhé těhotenství bylo pro mě velmi náročné. Nebylo mi úplně dobře a běhání kolem malé tomu taky nepřidalo. Byla jsem hodně unavená a těšila se, až to všechno bude za mnou. Nad porodem jsem se snažila nepřemýšlet, jen jsem si ve skrytu duše přála, aby to tentokrát proběhlo lépe a nechali mě porodit normálně. Termín porodu se blížil a všechny kontroly byly v pořádku. Váhový odhad miminka byl něco přes tři kila, malý byl hlavičkou dolů a já byla v klidu a těšila se na to, co přijde. Na jedné z kontrol mi pak doktorka řekla, že je všechno v pořádku, ale že mě vzhledem k předchozímu porodu císařským řezem nemohou nechat přenášet, že je na děloze jizva a že je to postup, který musí dodržet. Nechápala jsem to, vše bylo v pořádku, jizva mě ani jednou nezabolela a já tak zoufale chtěla, aby mi dali šanci na přirozený porod. Nicméně nejsem z těch, co riskují, takže jsem se rozhodla, že se budu řídit doporučením lékařů. Na den termínu byla tedy domluvená kontrola a případně vyvolání porodu. Byla jsem z toho vyřízená.”

Kritéria pro VBAC jsou jasně daná

Abyste se mohla pokusit o VBAC, budete muset doufat, že splníte daná kritéria. A taky si vybrat porodnici, kde k tomu budou svolní. VBAC má svá rizika a ne každá porodnice má například vybavení pro případ komplikací. Poohlížejte se po takové porodnici, která má nižší procento provádění císařských řezů. Určitě s vámi vybranou porodnicí konzultujte vaši situaci a vaše očekávání, jak byste chtěla, aby porod proběhl.

A co “musíte” splnit?

  • VBAC je možný pouze po jednom předchozím císařském řezu
  • nesmíte mít za sebou rupturu děložní stěny ani větší operace na děloze
  • VBAC je možný pouze po císařském řezu, který byl proveden klasicky, tzv. bikiny řezem v oblasti podbříšku, po nestandardním řezu, jako je například T- řez vám nebude umožněn
  • v některých porodnicích vás nenechají „přenášet”, termín porodu určený podle UTZ pro ně bude závazný a budou vám chtít porod vyvolat
  • váhový odhad miminka musí být pod 4 000 g
  • jizva na děložní stěně musí mít na ultrazvukové kontrole dostatečnou tloušťku (více než 4 mm)
  • děťátko musí být v poloze hlavičkou dolů
  • měl by být také dostatečný odstup mezi předchozím císařem a následným vaginálním porodem, uvádí se nejméně 18 měsíců
  • lékař neshledá jiné zdravotní problémy, které by VBAC bránily

Pokud tohle všechno splňujete, máte 50-90% šanci na to, že se vám opravdu podaří porodit vaginálně.

„Pět dní před termínem mě začalo pobolívat břicho a mě v tom strachu z vyvolávání ani nedošlo, že by se třeba mohl už chystat porod. Při prvním porodu jsem nic takového nezažila. Na poslední kontrole v porodnici jsem byla otevřená na centimetr, ale jinak se nic nedělo. Doktorka se mnou soucítila, snažila se mi dávat rady, jak rozjet porod. Ale pokud se nic nebude dít, v den termínu jsem měla domluvenou kontrolu a vyvolání porodu. Měla jsem strašný strach. Jednak z vyvolávání po císaři, bála jsem se, že nastanou komplikace. Sice mě ujišťovali, že to bude velmi jemné vyvolávání, které může trvat až tři dny, ale to mi vůbec nepomáhalo. A po předchozí zkušenosti jsem se úplně nejvíc bála, že to skončí jako předtím - po vyvolávání porodu akutní císařský řez. Dva dny před termínem jsem už jen brečela, že to takhle nechci a byla zoufalá. Cítila jsem se jinak skvěle, věděla jsem, že je tentokrát vše v pořádku, o to víc mě to štvalo, ale neměla jsem na to odporovat lékařům. Ani manžel ne.”

Komplikace, které mohou VBAC provázet

Nejčastěji obávanou komplikací je ruptura děložní stěny. Tato komplikace je však vzácná a nastává u maximálně 1,5 % žen, které prodělaly císařský řez. Dříve tato komplikace způsobovala velmi často úmrtí plodu nebo rodičky. Díky dnešní zdravotní péči a také rychlému zásahu lékařů už to dnes není tak hrozné. Nicméně i dnes se to může stát. I proto se vyplatí si pro VBAC vybrat dobrou porodnici, která má patřičné vybavení pro případ komplikací. Ruptura však může vzniknout u každého porodu, zejména pokud byl využit syntetický oxytocin pro posílení kontrakcí.

Rupturu děložní stěny nelze nikdy stoprocentně předvídat. Tloušťka jizvy měřená ultrazvukem je pouze orientační údaj, mnozí lékaři ji ani neměří. Nevypovídá totiž nic o samotné pevnosti děložní stěny. Pokud vás jizva pobolívá již během těhotenství, určitě se o tom zmiňte lékaři a situaci konzultujte. Zbytečně riskovat se v tomto případě nevyplatí.

„Přes velký strach jsem se smířila s tím, co mě čeká. Večer před termínem jsme si zajeli na večeři, poslední ve třech. Udělala jsem si poslední fotku s bříškem a v devět hodin jsem šla spát. Už jsem byla úplně otupělá z toho, co mě čeká a na nic nemyslela.

Za hodinu mě probudila bolest břicha. Taková, jakou jsem ještě neznala. A pak přišla další a další. Převracela jsem se z boku na bok a nechtěla nikoho vzbudit.  Vleže mi to ale bylo dost nepříjemné, tak jsem vstala. Bolesti se pořád vracely, tak jsem je začala měřit. Byly po čtyřech minutách přesně. Pořád dokola. Nemohla jsem tomu uvěřit. Seděla jsem po tmě v obýváku a koukala na displej telefonu, který mi neustále potvrzoval, že se mi to nezdá. Měla jsem šílenou radost, že se něco děje a že možná přece jen rodím.”

Faktory ovlivňující úspěšnost VBAC

Pokud jste v minulosti již porodila vaginálně, máte vyšší šanci, že se vám podaří po císaři opět porodit přirozeně. Věk hraje v tomto případě také důležitou roli, jste-li mladší 40 let, máte větší šanci, že se vám to povede. Naopak, pokud kouříte nebo jste-li obézní, vaše šance na úspešný VBAC se snižuje (neznamená to ale, že se vám to nemůže povést).

„Pak jsem konečně začala normálně uvažovat a šla jsem si dát horkou sprchu s tím, že uvidím, co se stane. Byla jsem tam asi dvacet minut a nic se nezměnilo. Bolesti stále stejné a ve stejném intervalu. Bylo půl hodiny do půlnoci. Rozhodla jsem se, že vzbudím manžela a že bych raději jela na kontrolu do porodnice. Přeci jen nás čekala celkem dlouhá cesta, tak jsem to nechtěla podcenit. Nachystali jsme se, spící dcerku přenesli do auta a vyrazili k mým rodičům. Byla skvělá, ničeho si nevšimla. Mamka si ji vzala a my vyrazili do porodnice, kam jsme dorazili v jednu hodinu ráno. Sestřička byla příjemná, tak se mi velmi ulevilo, protože moje předchozí zkušenosti byly spíše opačné. Monitor potvrdil porodní kontrakce a doktorka, která byla neskutečně hodná a milá mi řekla, že jsem otevřená na čtyři centimetry a že už si mě tam nechají, protože rodím. Já jsem byla tak šťastná, že to ani nejde popsat.”

VBAC porod

Obecně si lékaři ženu po císaři, zvláště, chce-li rodit přirozeně více hlídají. Je důležité co nejpřesněji změřit velikost pánve, váhu miminka, i když víme, že tento údaj je spíše orientační a je nutné počítat s tím, že se skutečná váha může pohybovat s odchylkou

500 g na obě strany. Někdy se při měření lékaři seknou ještě více. Pro vás je důležité abyste věděla, že musíte nahlásit jakoukoliv bolest v místě jizvy, můžete tak předejít komplikacím.

Statistiky vypovídají, že přibližně 70 % žen, které se o VBAC pokusí, se to povede. Zbylé ženy bohužel musí podstoupit z různých důvodů akutní císařský řez (nejčastěji z důvodu nepostupujícího porodu, špatných ozev miminka, v ojedinělých případech kvůli ruptuře dělohy).

„Neměla jsem žádný porodní plán. Porodní asistentka se mě zeptala na mé představy o porodu. Moje odpověď byla, že chci co nejpřirozenější porod a nechci jen ležet na lehátku, ale chci se hýbat. PA souhlasila, jen mě upozornila, že je porod nevyzpytatelný a že možná bude potřeba nějakého zásahu. Bylo půl druhé, za dvě hodiny mě prý přijde zkontrolovat, jak to postupuje. Doporučila mi sprchu, hopsání na míči a já byla šťastná, že se můžu hýbat. Míč mi nebyl příjemný, ale ukázalo se, že sprcha je skvělá volba, ulevovala mi od bolesti. Při kontrakci jsem se snažila uvolnit a představovala si, jak miminko sestupuje níž a níž a že už to za chvilku bude za námi a budeme spolu. Nakonec jsem byla ve sprše celé dvě hodiny. O půl čtvrté přišla PA a po kontrole mi řekla, že se nález vůbec nezměnil. A že za hodinu natočíme monitor. Nadšení mě opustilo, myslela jsem si, že se to posunulo a že už se za chvilku malý narodí.

Šla jsem zpátky do sprchy, bolesti trochu zesílily, ale pořád to bylo celkem v pohodě, hezky jsem je rozdýchala. A pak to přišlo, z ničeho nic tři velmi silné kontrakce, při nichž jsem se neudržela na nohou a nebyla schopná sama vstát. Manžel mě musel zvedat. To jsem i poprvé zakřičela bolestí. Přiběhla PA, já musela vylézt na lehátko, což bylo skoro nemožné. Jako v mlze se ptám PA, jak to vypadá a ona mi k mé velké radosti řekla, že už jsem otevřená na deset centimetrů a budu tlačit. Velmi se mi ulevilo, že je to konečně tady, PA jen píchla vodu a mohla jsem začít tlačit. Tato fáze byla pro mě naprosto vyčerpávající, tlačila jsem dvacet minut a myslela jsem, že to nikdy neskončí. PA i doktorka mě povzbuzovaly, že jsem šikovná a dělám to dobře a před pátou hodinou ráno se to konečně podařilo a malý byl venku. Ihned mi ho daly na břicho a já byla úplně mimo, nemohla jsem tomu uvěřit, že je to za námi a že jsme to takhle krásně zvládli.”

Spoustě žen se VBAC podařil, i mně, která tento článek píšu, a je to opravdu krásný zážitek. Bohužel, faktory ovlivňující to, zda vám bude vůbec umožněno se o něj pokusit, nemůžete sama až tak ovlivnit. Možná miminko, když se nechce otočit hlavičkou dolů nebo je moc velké, ví, co dělá a je ve vašem případě lepší opět podstoupit císaře. Věřte svému tělu, ono vám může napovědět. Konzultujte celou situaci s lékařem, případně více lékaři, ať máte více pohledů. Ale opravdu není dobré se o VBAC pokoušet za každou cenu. Nemuselo by se to vyplatit a mohla byste celý život litovat.

Petře se to ale podařilo. „Asi to tak mělo být, že jsem zažila porod tak i tak. Jsem moc ráda, že jsem mohla zažít normální, přirozený porod. Když to srovnám, kojení bylo v pohodě v obou případech, po císaři dokonce lepší. Ale návrat do původního stavu, jak fyzicky, tak psychicky, byl rozhodně lepší po normálním porodu. Jsem ráda, že je tahle možnost, že i ženy, které musely mít z nějakého důvodu první porod císařem, mohou potom poradit vaginálně. A prostě to zažít.

Když nad tím tak přemýšlím, tak i po porodu císařem jsem se cítila matkou a miminko milovala od prvního okamžiku, ale až po porodu normálním jsem se začala cítit skutečnou ženou. Je to prostě zkušenost a zážitek, který bych přála každé ženě. Alespoň já mám ten pocit, že vás to nějak změní. A taky víte, že to vaše tělo dokáže, že vy dokážete porodit normálně dítě.”

Zdroj:

jemnezrozeni.cz

gynweb.cz

Čti celý článek
redakce
8. led 2019 Čtené 3233x

S partnerem jste dospěli do bodu, kdy se o rozšíření rodiny bavíte čím dál častěji. Když se svěříte kamarádkám nebo se letmo porozhlédnete po internetu, pravděpodobně se k vám dostanou hlavně takové zprávy o snažení, které nejsou pozitivní, a tak trochu vás děsí, jak je to náročné období.  

Když se začnete zajímat o snažení se o miminko, začnou se na vás sypat především informace o tom, kolikero vitamínů je třeba sníst, abyste vůbec byla plodná, o výpočtech nejvhodnějších dnů pro sex, kdy je největší šance na početí, a také varování, kdy sex mít nemáte, a desítky důvodů, proč se otěhotnět někdy nedaří. A jestli něco rozhodně nepomůže přirozenému početí, pak je to pocit tlaku, stresu a časové tísně.

Snažení se o miminko, samotná atmosféra toho velkého kroku, má být přece zlatý hřeb vašeho vztahu s partnerem a velký skok ve vašem životě. Nenechte si tu atmosféru ukrást. Nepředpokládejte problémy dopředu, nenechte z vašeho životního zlatého hřebu udělat mechanickou, povinnou a důkladně plánovanou akci, ke které je zapotřebí vést dva sešity a sestavovat tři grafy. Zkuste na to jít s pohodou, s vášní si to prožijte a užijte naplno.

Základ úspěšné snahy o miminko – dobrý sex

Mezi prvními věcmi, o kterých přemýšlíte, že na nich budete muset zapracovat, je sex. Od puberty nás provází touha po něm a i v jakémkoli pozdějším věku si uvědomujeme, jak důležitou roli v našich životech a vztazích hraje.

Důležitost sexu si ovšem nejvíce uvědomíte přesně ve chvíli, kdy se rozhodnete, že se budete snažit o miminko. Chvíle, kdy si s partnerem začnete přát počít dítě, bývá jedním z nejkrásnějších období v partnerském životě. Provázejí ho pocity naplnění vašeho vztahu, radosti, ale možná i strachu.


Od počátků našeho sexuální života, od doby, co jsme se o sex začali aktivně zajímat, jsme byli poučováni hlavně o tom, jak se proti početí efektivně chránit. Těhotenství bylo nežádoucí, možná jste i několikrát zažila stres a strach z toho, že antikoncepce selhala.


Nyní, po rozhodnutí, že se o miminko začnete snažit, prožíváte zcela novou situaci, opačnou od mechanismů, které jste doteď dodržovala ve snaze neotěhotnět. „Oplodňovací sex“, tedy milování, při kterém poprvé nepoužíváte žádnou ochranu a poprvé v životě doufáte, že otěhotníte, je jeden z nejkrásnějších zážitků a jakýsi vrchol v budování partnerského vztahu.

Zvlášť pokud si s partnerem při hezké chvíli nahlas řeknete, že tentokrát se o miminko pokusíte, čeká vás jeden z nejkrásnějších životních zážitků. Pocit, že se milujete proto, abyste spolu měli dítě, je mocný a báječný. Pro vás i pro vašeho muže.

Jak snažení zefektivnit, aby oplodnění bylo co nejpravděpodobnější?

Pokud vás z nějakého důvodu netlačí čas, vyhraďte si minimálně první měsíce, ve kterých se budete o miminko snažit, jen na prožitek. Nestresujte se přemýšlením, plánováním, tlakem na sebe, že musíte otěhotnět hned napoprvé, ale sex si užijte s vědomím, že právě děláte svoje budoucí dítě.

Způsobů, jak u sexu zvýšit pravděpodobnost otěhotnění, ale zároveň přitom u sebe nebo u partnera netlačit na výkon, je několik.

Znalost cyklu a doby ovulace vám pomůže správně časovat

Hlavním předpokladem pro úspěšné oplodnění je vaše ovulace, kterou jste možná doposud ani nepozorovala. Jestliže jste používala hormonální nebo bariérovou antikoncepci, neměla jste možná důvod se o ni zajímat, jelikož jste se před otěhotněním dostatečně chránila po celý svůj měsíční cyklus.

Pokud jste tak dosud nedělala, zaveďte si menstruační kalendář. Existuje například mnoho aplikací do smartphonů, které jsou velmi dobře a přehledně zpracované. Zapisování dnů, ve kterých máte menstruaci, vám totiž zároveň poukáže na dny, kdy byste měla mít ovulaci. Obvykle je to uprostřed cyklu a nejvíce plodná jste tři dny před a tři dny po samotné ovulaci.


Ovulaci na sobě můžete zároveň pozorovat, často ji doprovází mírné bolesti v podbřišku, ale hlavně zvýšená sexuální touha a nepřehlédnutelný vaginální výtok, který se strukturou podobá vaječnému bílku. Tento jev, tzv. cervikální hlen, je přesně to, co v honbě za početím potřebujete. Svou strukturou totiž tento hlen pomáhá spermiím dostat se až k vajíčku. Tomuto postupu sledování plodných dnů se říká symptotermální metoda a lze ji využít během snažení se o miminko, v budoucnu i jako přirozenou antikoncepci.

Ovulaci si můžete také ověřovat pomocí ovulačních testů. Ty, stejně jako známější těhotenské testy, dokážou ze vzorku vaší moči určit, zda ovulaci právě máte. Znalost období, ve kterém ovulujete, pak můžete využít a každý měsíc vaše snažení se o miminko směrovat nejvíce k tomuto datu. Možná si ale všimnete, že to půjde docela přirozeně – hormony, které se při ovulaci produkují, ve vás samy budou probouzet větší chuť na sex a milování si budete víc užívat.

Zcela nenápadným, neinvazivním způsobem, který vaše snažení zefektivní prakticky bez námahy, je sledování vašeho menstruačního cyklu. Stáhněte si do mobilu aplikaci s menstruačním kalendářem, zapište si do něj své dny, a zbytek vám aplikace vypočítá sama. Pokud k sobě budete pozorná, sama svou ovulaci časem poznáte a dokážete ji využít ke svému prospěchu.

Milujte se v polohách, které oplodnění nahrávají

I když máte zrovna ovulaci a vaše lůno se na příchod spermií vyloženě těší, volbou polohy během sexu, nebo alespoň jeho závěrečné fáze, můžete průnik spermií až k vajíčku podpořit. Jednoduše totiž můžete využít gravitace.

Vhodné polohy pro oplodnění jsou tedy všechny ty, kdy jste vy dole a kdy do vás váš partner proniká hluboko, ideálně když máte navíc zadeček podložený například polštářem. Cesta spermií přes děložní hrdlo je pak mnohem snadnější.

Po samotném styku pak lze cestu spermií podpořit tak, že zůstanete ležet v posteli a máte nohy výš než hlavu. Ejakulát se pak ve vaší pochvě přirozeně drží a spermie mají usnadněnou cestu. Zároveň si můžete užívat pocit, který prožíváte, síla mysli je podceňovaný pomocník.

Některé ženy pro tyto případy obnovují své sportovní dovednosti a po sexu trénují svíčku, stání na hlavě nebo klasický kočičí hřbet – všechny tyto polohy pomohou spermiím dostat se blíž k děloze. Nepřerušte si tím svůj prožitek, pokud máte z oplodňovacího tělocviku pocit, že na sebe a svoje tělo tlačíte, odložte ho klidně na jindy.


Známým pojmem je „prstíčková metoda“. Jde o zcela neodbornou a nepodloženou techniku, ale mnoho žen na ni nedá dopustit. V diskuzích žen, které po dítěti touží, je to pak legenda, která samovolně koluje. Při této metodě vy nebo váš muž pomáháte ejakulátu v pochvě téci níž za pomocí prstů a gravitace.

Doplňky stravy, které vám mohou pomoci

Pro podporu otěhotnění také můžete využít některé bylinky nebo doplňky stravy.
Mezi nejznámější a ověřené patří užívání kyseliny listové, která přispívá ke správné krvetvorbě, hojení ran a k normálnímu růstu a vývoji lidského plodu. Tu můžete užívat již tři měsíce před tím, než se vrhnete na první nechráněný sex. Dalším zdrojem z přírody může být kontryhelový čaj, který je králem mezi bylinkami pro ženy.

Ani jedna z bylinek vám nezpůsobí žádné nežádoucí účinky. Nenastavujte si však kvůli nim upomínky a nenuťte se do pití čaje, když se vám nechce. Užívejte je s radostí, myslete na to, jak vám nenápadně pomáhají, jen tak budou skutečným pomocníkem a ne stresorem.

Nesouložte, milujte se!

Možná vám připadá, že v celém snažení jde hlavně o to naplánovat si na tři dny v měsíci odpočinek, abyste celou noc mohli vytrvale souložit, a zadělat si tak na miminko.

Ano, mít sex v době ovulace je velmi stěžejní pro celé snažení se o dítě. Zvolit u toho nebo po tom vhodnou polohu, aby se sperma dostalo blíže děloze, je také věc, která vám může k otěhotnění významně pomoci. Také čaje a bylinky vám určitě mohly pomoci k tomu, aby vaše reprodukční soustava byla více fyziologicky připravená na proces vzniku nového života.

Pokud však k tomu všemu přistoupíte s naplánovaným harmonogramem, pocitem nutnosti a samotný sexuální akt budete považovat za výrobní proces, nejen že si ty krásné chvíle ve svém životě neužijete, ale dostanete se do kolečka stresu, nervů a časem se možná dopracujete i k nechuti ke všem záležitostem v ložnici.

Zkuste vyměnit sex za milování. Milování je oproti sexu celistvý proces. Záležitost trvající déle než pár minut mechanických pohybů. Akt, ke kterému atmosférou směřujete už od rána, kdy si vyměňujete první doteky, první polibky, kdy společně večeříte a povídáte si u toho. Milování je předávání lásky, něžnosti, vytváření fyzického, ale i psychického potěšení, které vás naplní.

Takový způsob sexu je pro snažení se o početí velkým pomocníkem. Vytvořte si atmosféru, dopřejte si čas, mazlete se, předávejte si lásku, kterou k sobě chováte. Takový sex je potom prožitkem, na který si budete pamatovat roky. Možná při něm prožijete pocity, které budou až hraničit s extází, s pocitem naprostého naplnění a souznění. Milování naplní nejen vás, ale i váš společný vztah. A pokud se vám z něj povede zplodit miminko, víte, že to bylo z upřímné lásky a krásného spojení těla i mysli vás obou.

Milování je klíč k miminku. Udělejte si ho hezké, zapomeňte na mechanický sex naplánovaný na přesné datum a čas týden dopředu. Využívejte posledních chvil, které máte jen pro sebe jako bezdětný pár, na milování si hledejte čas, vytvořte atmosféru, dejte do něj hlavně lásku. Takové milování je pro tvorbu miminka to pravé. Pokud se u toho bude dařit i vašemu orgasmu, vaše děloha se bude tetelit blahem.

Jakou roli v oplodnění hraje váš orgasmus?

Vyvrcholení a ejakulace muže je v celém procesu honby za miminkem jasně stěžejní jev. Zároveň ale nezapomínejte na důležitost svého orgasmu. Pokud míváte s vyvrcholením potíže, během snažení se o miminko možná vaše potíže rychle pominou.

Jedním ze zabijáků ženské rozkoše je totiž byť třeba podvědomý strach z nechtěného těhotenství. A ten vás právě teď může přestat trápit. Uvolnění, které spolu s odezněním obav přichází, s sebou může nést i výrazně vyšší míru uspokojení ze sexu.

Ačkoliv se ženský orgasmus nepovažuje za důležitý, co se vzniku nového života týká, díky emancipaci žen a možná i díky sílícímu feminismu ve společnosti se v posledních letech provádí nové výzkumy v oblasti sexuologie, které se ženským orgasmem přímo zabývají.

To, že ženský orgasmus způsobuje ve svalech stahy, které dokážou spermie přivádět blíže do lůna, je i pro laiky pochopitelný mechanismus.


Lékaři spolu s antropology však také na základě výzkumu ženských genitálií v posledních letech přišli na to, že v prvotním vývoji lidské rasy mohl být orgasmus žen pro početí nového života důležitější, než je nyní. Předpokládá se totiž, že u našich dávných předků k ovulaci docházelo pouze při orgasmu ženy, tudíž její uspokojení bylo jedním z důležitých předpokladů, jak otěhotnět. Ačkoliv dnes už tuto schopnost nemáme, neměly bychom na svůj orgasmus zapomínat.

Co když budu mít problémy s početím?

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu věku párů, které se rozhodnou založit rodinu, zhoršujícímu se životnímu prostředí, sedavému zaměstnání, nezdravé stravě a způsobu života vůbec se v posledních letech stále zvyšuje počet neplodných párů, které nejsou s to počít přirozenou cestou.

Pokud jste těmito zprávami znepokojena a obáváte se, že i vy budete mít s početím potíže, nepanikařte, nepřemýšlejte o tom, že to nepůjde. Psychická stránka dělá velké divy a vy si pouhým strachem můžete přivodit potíže s menstruací a cestu k miminku si tak zbytečně komplikovat.


Pracování na miminku se snažte si užít.

Nehledejte v něm skrytá zákoutí a nepodporujte své obavy, stejně vám nebudou k ničemu dobré. Myslete pozitivně, užívejte si celou situaci, připomínejte si, jak jste šťastná, jak moc jste se na tuto dobu těšila, a snažte se užít si ji plnými doušky.

Vzhledem k tomu, kolik překážek může v otěhotnění nastat a kolik z nich je banálních či řešitelných moderní medicínou, lze o potížích s otěhotněním hovořit až po roce intenzivního snažení se během plodných dnů.

Máte tedy před sebou dlouhý čas, který si můžete užívat a těšit se, až vaše miminko bude na cestě.

Čti celý článek
redakce
7. led 2019 Čtené 923x

„Už druhou noc sleduji u malého takový jev – spí se mnou v posteli, normálně klidně dýchá, pak najednou nedýchá vůbec – pauza trvá několik sekund, pak začíná lapat po dechu, to dělá několik vteřin, až se hluboce nadechne, a tím se vzbudí s řevem. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet a jsem vystrašená. Co to může být?“ ptá se maminka v diskuzi na Modrém koníkovi.

Apnoe je přerušení plicní ventilace, u dětí se definuje jako zástava dechu na dobou dvou dýchacích cyklů (tedy dvakrát nádech a výdech), u dospělých je hranicí 10 sekund.

Typy apnoe

Apnoe se dělí do tří hlavních skupin podle příčiny. Jako obstrukční apnoe se nazývá stav, kdy plíce dýchají, nebo spíš chtěly by dýchat a dýchací pohyby jsou zachované, ale v dýchacích cestách se vyskytuje nějaká překážka, která brání průchodu vzduchu. Při centrální apnoi je problém na úrovni mozkového kmene, kde je umístěno dýchací centrum. To řídí dýchání i ve chvíli, kdy se na něj zrovna nesoustředíme, a upravuje jeho hloubku a frekvenci tak, jak to tělo aktuálně vyžaduje.

Při centrální apnoi je tedy dýchání nepravidelné a dýchací pohyby někdy mohou chybět. Jako poslední existuje tzv. smíšená varianta, která je kombinací obstrukční a centrální apnoe, takže problém se vyskytuje na úrovni mozku a současně i něco brání průchodu vzduchu do plic. U některých dětí se apnoické pauzy mohou vyskytovat při rozrušení nebo vztekání. V takovém případě neváhejte navštívit neurologa, mohlo by se totiž jednat o epileptický záchvat.

U nedonošených novorozenců a kojenců se apnoe vyskytuje poměrně často, až u 25 % všech nezralých dětí. Primární apnoe, to je taková, u které neznáme její důvod a příčinu, se nejčastěji objeví během 2–7 dnů po narození. Pokud se apnoe prokáže mimo uvedené rozmezí, pravděpodobně se jedná o sekundární apnoi, to znamená, že je projevem jiné choroby probíhající v těle. Velmi často jsou to příznaky nějakého onemocnění centrální nervové soustavy, dýchacího systému, kardiovaskulárního systému nebo například infekcí.

Při zástavě dechu může dojít až ke ztrátě vědomí! U donošených dětí je procento primární apnoe velmi nízké, necelých 0,5 %. Miminko by mělo být pečlivě monitorováno, jelikož pauzy v dýchání mohou být až život ohrožující. Dlouhotrvající apnoe se může projevovat modře zbarvenými rty nebo dokonce ztrátou vědomí. Většinou pak primární apnoe odeznívá se stářím děťátka. Je důležité rozlišit apnoické pauzy od periodického dýchání, které je v novorozeneckém věku zcela normální a také odchází s věkem.

Poctivé monitorování je klíčem

Léčba spočívá v pečlivém monitorování. Lékař vám předepíše monitor, který budete mít u sebe, takže můžete dítě sledovat téměř nepřetržitě. Jakmile by se u dítěte dýchání zastavilo nebo se výrazně prodloužily pauzy mezi jednotlivými nádechy, na monitoru se spustí alarm. Pokud dítě opravdu nedýchá, zkuste s ním zatřást, probrat ho a obnovit dýchání. Jestli se vám nepodaří dítě rozdýchat, neváhejte a volejte záchranku, případně sami zahajte kardiopulmonální resuscitaci. Všechny apnoické pauzy si zapisujte a přeložte je pak lékaři, aby mohl průběh nemoci podrobně dokumentovat.

Maminky v diskuzi si také chválí krátkodobou úlevu pro miminko – fouknout na něj a tím ho probrat a podpořit průchod vzduchu do jeho dýchacích cest. Také prý funguje stříknout na mimčo trošku vody, aby se leklo a nadechlo se samo. „My jsme si s tím s malou taky prošly, když jí byl rok, a trvalo to několik měsíců. Stačilo, aby se trochu lekla nebo lehce bouchla a hned celá zmodrala, byla bezvládná, oči vykulené, strašný pohled. Teta dělá v kojeňáku a říká, že je to docela časté, radila mi stříknout do obličeje vodu nebo fouknout do obličeje, ještě z porodnice byla rada položit mimčo přes kolena na bříško a hladit po zádech. A hlavně nepřenést stres z té situace na mimčo (což v praxi jde těžko).“

„Stalo se nám to, synovi bylo kolem dvou měsíců. Byla jsem docela vyděšená. Při kojení často lapal po dechu, jakoby se nemohl nadechnout, a nadechl se, až když jsem na něj foukla. Nevím, jestli kdybych nefoukla, tak zda by se nadechl sám, ale neměla jsem nervy na to, abych počkala. Jsem poměrně hysterická maminka a hodně se bojím, tak jsem jela na pohotovost.

Na pohotovosti ho doktorka prohlédla a byli jsme i na rentgenu hrudníku. Vše bylo v pořádku, jen měl syn predilekci (hlavička nakloněná na jednu stranu), tak nás poslala na neurologii. Navíc se mi zdál zahleněný, což by pak mohlo vysvětlovat to špatné dýchání. Doktorka nás tedy poslala i na ORL. Tam zjistili že má syn hustý hlen, možná alergii, takže možná od toho to špatné dýchání bylo, ale zas tak moc zahleněný mi nepřišel, takže jisté to úplně nebylo.

Na neurologii nám diagnostikovali predilekci a diastázu břišních svalů. Ale to s tím dýcháním asi nesouviselo, doteď pořádně nevím. Cvičili jsme Vojtovu metodu. Synovi se to stávalo dál, ale já už byla celkem klidná, že máme za sebou spoustu vyšetření a žádné ohrožení tam není. V podstatě se nezjistilo, od čeho to je, ale časem to přestalo.“

Chrápání je jedním z nejdůležitějších příznaků

Obstrukční apnoe u dětí vzniká proto, že dýchací cesty nemají dostatečný přívod vzduchu kvůli překážce. Tou jsou nejčastěji zvětšené mandle, nosní polypy, nádory horních cest dýchacích, abnormality lebky a čelistních kostí nebo různá neurologická onemocnění. Příznaky se dělí na noční, mezi nimiž je je u dětí nejčastější chrápání, a denní, které jsou velmi nespecifické – poruchy kognitivních funkcí (paměti, pozornosti, učení), poruchy chování (hyperaktivita, agresivita) nebo časté změny a nestálost nálady (deprese, úzkosti, nezájem o okolí, labilita). Při podezření na obstrukční apnoi by dítě mělo být vyšetřeno na ORL, kde se posoudí najčastější důvody, hlavně velikost mandlí, případně jiné výrůstky v nosní dutině a hrtanu.

Ve velké většině případů je léčbou právě chirurgické odstranění nosních nebo krčních mandlí. Další možností je vytvoření trvalého přetlaku v dýchacích cestách metodou CPAP (continuous positive airway pressure), která usnadní proudění vzduchu do dýchacích cest, i když by tělo zrovna dýchat „nechtělo“. Jedná se o masku, jež zabraňuje pauzám bez dýchání, udržuje hrtan stále otevřený a brání jeho uzavření.

Takže pokud si vaše děťátko dělá v dýchání pauzy, nezoufejte. Ty primární, bez konkrétního důvodu, většinou samy s věkem odeznívají, ty sekundární pak lze bez problému vyřešit. Důležité je hlavně odhalit, proč k nim dochází, a příčiny mohou být opravdu různé. Navštivte proto doktora na ORL nebo na neurologii, ten vás poté případně pošle k dalším specialistům.

Zdroj:

telemedicina.med.muni.cz

operativa.cz

cs.medixa.org

Čti celý článek
redakce
6. led 2019 Čtené 113x

"Při prvním těhotenství jsem něco málo přečetla o kojení, ale bradavky mi nikdo nekontroloval. Měla jsem je ploché. Malý se nechtěl přisát. Již z porodnice jsem tedy odcházela s kloboučky a ne úplně "rozkojená". Z počátku to byl boj, ale po radé mé mamky jsem pak vždy vstříkla do kloboučku trochu mléka, aby měl syn důvod sát - to byl začátek úspěchu. Měla jsem snahu se kloboučků zbavit (přece jen na ně člověk musí stále myslet, aby je měl, když jde mimo domov a strašidelné zprávy o tom, jak přijdu o mlíko, když budu kojit s kloboučky mi nedodávaly na pohodě), ale nepodařilo se. Na druhou stranu kojila jsem do jedenácti měsíců a jsem ráda," vypráví maminka z Modrého koníka.

Počátky kojení jsou těžké pro každou maminku. Trpí-li ale maminka navíc nějakou anatomickou nedokonalostí bradavek nebo při kojení pociťuje bolest, která jí kojení zošklivuje, jsou kojicí kloboučky pomocníkem k nezaplacení.

Kojení je nejpřirozenější součást mateřství, kterou nám příroda dala spolu s darem schopnosti počít, odnosit a porodit miminko. Jen málokterá maminka se však může pyšnit tím, že kojila bez potíží a začátky kojení pro ni byly snadné.

Kojicí kloboučky byly vynalezeny jako pomocník pro maminky, jejichž prsní bradavky jsou vpáčené či jinak anatomicky nedokonalé, a proto je pro miminko těžké z nich mateřské mléko sát. Pro takové maminky a jejich miminka jsou kojicí kloboučky vynálezem, který může kojení zachránit.

Ve všech ostatních případech, kdy jsou maminkám kloboučky doporučovány, je jejich používání podle laktačních poradkyň i zkušeností maminek zbytečným hazardem s technikou kojení, který se vám po odeznění potíží může nepěkně vymstít.

K čemu byly kloboučky vynalezeny a kdy se dobře osvědčily

Kojicí kloboučky jsou vlastně nástavce na bradavky vyrobené z tenké vrstvy lékařského silikonu. Jsou anatomicky vytvarované tak, aby se z nich miminkům co nejlépe a nejpřirozeněji sálo mateřské mléko. Vyrábí se v několika různě označovaných velikostech, pro případnou koupi je ideální si je prohlédnout a velikost odhadnout na místě, nebo přeměřit v případech, kdy výrobce uvádí vnitřní rozměr kloboučku v milimetrech.

Prvotním účelem této vychytávky, která je vlastně jakousi malou protézkou, byla pomoc maminkám, jejichž bradavky jsou nějakým způsobem anatomicky deformované a pro miminko je obtížné až nemožné z nich sát. Jedná se zejména o vpáčené nebo ploché bradavky, kdy vrcholky bradavek směřují směrem do prsu, nemohou se vztyčit a vytvořit tak pro miminko ideální tvar přírodní savičky.

Ve všech těchto případech můžeme kloboučky považovat za zázrak vývoje, který zachránil kojení mnohým maminkám. I zde je ale pořád možné zkoušet miminko přikládat a nechat přisávat. Situace se spolu s hormonálním koktejlem a mlékem v prsou může změnit, i maminky se vpáčenými bradavkami mají šanci, že budou kojit zcela bez pomocníků.

Kojicí kloboučky lze využít i u jiných potíží, dejte si ale pozor, ať vás nakonec nepotrestají

Kromě využití kloboučků jako účinného prostředníka mezi bradavkou a jazýčkem miminka v případech, kdy je kojení ztíženo anatomickými nedokonalostmi maminčiných bradavek, propaguje mnoho výrobců využití této vychytávky i v jiných případech.

Jestliže máte v prvních dnech kojení popraskané, rozbolavělé bradavky, možná jste i zaznamenala praskliny ronící kapky krve, možná vám kloboučky připadají jako dobrý pomocník, který vaše bradavky prozatímně ochrání, než se zahojí. Bohužel kojicí kloboučky jsou v těchto případech pomocníkem, který se vám nakonec nemusí dobře odměnit. Snaha zbavit se kloboučků se totiž může stát martyriem, které vás bude stát mnoho sil.

Kojení s kloboučky je samo o sobě poměrně nepohodlné a z nepřirozenosti, která je s nimi spojena, je na první pohled patrné, že to není stálé řešení. Zároveň si také možná všimnete, že se vaše bradavky sice po pár dnech zahojí, ale jakmile klobouček odstraníte, prasklinky se začnou tvořit nanovo.

Bariéru mezi bradavkou a pusinkou miminka nevytváří jen viditelná silikonová část, která vám usnadňuje kojit bez té hrozné bolesti. Příroda totiž vymyslela bradavky naprosto dokonale. To, že z nich miminko saje, mu nezajišťuje jen přísun vždy čerstvého a vyváženého mateřského mléka. Styk pusinky miminka s bradavkou „skin to skin“ má daleko širší opodstatnění.

V bradavce se totiž ukrývají velmi citlivé receptory, které na sliny miminka reagují. Mozek maminky informují o tom, jaké bakterie a viry se ve slinách miminka ukrývají a prsní žlázy pak vyrábějí mléko přímo na míru potřebám miminka, s obsahem protilátek proti potížím, které by miminko mohly začít trápit. Je to dokonalé splynutí maminky a dítěte, o kterém možná vůbec nevíte. A kojení s kloboučky ho může velmi narušit.

Další skutečností, která kloboučkům moc nenahrává, je pak tvoření různých plísní a množení bakterií, které pod vlhkým kloboučkem vznikají. Ač jste si tedy chtěla kloboučkem pomoci od bolesti, můžete si i při zachování maximální hygieny způsobit další ošklivé potíže, kterých se budete velmi těžko zbavovat.

Stejně špatnou zprávou pro fanynky kojicích kloboučků bude fakt, že vinou bariéry mezi kloboučkem a bradavkou se prsa nechovají úplně přirozeně a nemusí se při kojení vyprázdnit úplně. To nahrává vzniku zatvrdlin a následného zánětu prsu, který je velmi bolestivý a může být pro zdraví i samotné zachování kojení velmi nebezpečný.

Kojení přes kloboučky tak může stát za pozvolnou ztrátou laktace i jejím vymizením. Statisticky je pak dokázáno, že kojení s kloboučky bývá ukončováno dříve a při kojení dětí s touto pomůckou vzniká mnoho potíží. Maminky, které s nimi kojily své děti více než osm měsíců, jsou pak podle sběru dat laktačních poradkyň hrdinky nebo šťastlivkyně.

O bradavky je dobré dobře se starat ještě před tím, než se vaše miminko narodí. Trénováním jejich odolnosti ještě v těhotenství či dodržování hygieny, ke které patří jak větrání, tak vhodné mazání bradavek v prvních dnech kojení miminka, si můžete vypomoci tak, že kojicí kloboučky nebudete potřebovat.

Jak se kloboučku vyhnout? Pečujte o bradavky již před narozením miminka!

Pokud netrpíte přímo anatomickou vadou prsní bradavky, která by kojení úplně bránila, na kojení se můžete připravovat už několik týdnů před očekávaným narozením miminka. Můžete tak předejít bolestivosti i vzniku prasklin.

Několik týdnů před termínem porodu můžete začít bradavky trénovat. Otírejte je po koupání hrubším ručníkem a pokud je léto, můžete je vystavovat přímému slunci. Můžete také upustit od nošení podprsenky a nechat bradavky volně třít o oblečení.

Bradavky se tak mohou připravovat na zátěž, která je čeká, a nebudou tak přecitlivělé na dotek, jako když si je budete chránit.

Hned po narození miminka se o svá prsa dobře starejte, ruku v ruce s tím, jak se budete učit miminko krmit

Po každém kojení můžete prsa omýt a namazat. K mazání vám laktační poradkyně v porodnici nejčastěji doporučí Bepanthen, který se vám bude hodit i pro miminko. Existují však i přírodnější masti, které bradavkám velmi svědčí. Například Purelan, velmi mastná mast vyrobená z ovčího tuku, jež svým složením a strukturou udržuje bradavky vláčné několik hodin. Zabraňuje tak popraskání pokožky preventivně a v případě, že přeci jen bradavka utrpí újmu, velmi příjemně dokáže ranku hojit.

Všechny mastičky, které jsou určené k léčbě a prevenci popraskaných bradavek, jsou zdravotně nezávadné a miminko je může olíznout, nemusíte se bát.

Ruku v ruce s mazáním je nutné myslet i na dostatečné větrání prsou, které zamezuje prasklinkám i množení bakterií a kvasinek. Pokud je teplo, klidně choďte doma nahá, pomůže to nejen prsům, ale i vašemu poporodnímu bříšku, aby se dobře přizpůsobily svým novým rolím.

V případě chladu až zimy si můžete pořídit speciální vložku do podpsenky, která udržuje prsní bradavku dál od prádla a zároveň díky otvorům bradavku větrá. Tomuto vynálezu se říká chránič bradavek a lze ho koupit také ve variantě, jež pomáhá prsní bradavky formovat.

Pokud kojení vašeho miminka provází bolestivost, snažte se pár dní vydržet a po kloboučcích nesahat. Bradavky se během několika kojení adaptují, přestávají být bolestivé a po pár dnech může být kojení už zcela bez nepříjemných pocitů.

Jak se kloboučků zbavit, pokud to bez nich opravdu nešlo?

Určitě se může stát, že poranění bradavek je tak velké a bolestivé, že máte na výběr jen ze dvou možností – nasadit kloboučky, nebo kojení vzdát. A ze dvou špatných možností si určitě vyberete tu, která vám kojení vašeho miminka umožní, i za cenu budoucích potíží.

Pokud se rozhodnete, že to bez kloboučků chcete zkusit, můžete k tomu přikročit i najednou. Připravte se na to, že budete začínat s kojením prakticky od začátku, protože technika kojení bez kloboučku bude úplně jiná, a to hlavně pro miminko. Miminko může být po odstranění kloboučku nevrlé, protože mu nepůjde se přisát a mateřské mléko může téct jiným tempem, než bylo zvyklé. Může se stát, že dítě bude prs odmítat a vy si tak zařadíte do scénáře první bojkot kojení.

Pokud jste ale opravdu rozhodnutá, že se kloboučků chcete zbavit, vydržte, stojí vám to za to!

Jako pomoc a vychytávku při zbavování se kloboučků radí maminky v diskuzích i zkušené laktační poradkyně zkusit kloboučky odstraňovat nejprve v noci. Miminko je rozespalé a prs potřebuje, takže bude lépe spolupracovat.

Pomoci si můžete také natvarováním bradavky – prsty jí promněte, narovnejte, vytáhněte tak, aby miminku lépe pasovala do pusinky. Dobrým pomocníkem může být také nahřátí prsu v horké sprše nebo pomocí teplého obkladu. Stejně tak funguje i vypití horkého nápoje – mléko se rozproudí a bude se miminku snáze sát.

Pokud se vám ani po pár dnech nebude dařit se kloboučků zbavit a vaše miminko bude nespokojené, z kojení se může stát peklo, které je velmi těžké ustát. Pouvažujte o tom, zda si nepozvat domů laktační poradkyni, která by vám mohla s kojením poradit a tím ho zachránit.

Pokud už jste ve svém trápení s kojením došla až sem, nevzdávejte se a ještě to zkuste. Vlastnit automatický dávkovač toho nejlepšího, co může vaše miminko dostat, za boj určitě stojí.

Zdroje:

kojeni.net

cs.wikipedia.org

porodnice.cz

Čti celý článek
redakce
5. led 2019 Čtené 7680x

Narození dítěte mělo být zlatým hřebem vašeho dosavadního vztahu, zpečetěním vaší lásky. Stejně jako většinu novopečených rodičů vás asi překvapí, jak je rodičovství, hlavně v jeho počátcích, velmi bolestivou zkouškou fyzické i psychické výdrže. O tom, jaký vliv bude mít narození potomka na váš partnerský vztah, jste do té doby buď raději ani nepřemýšlela, nebo jste měla o rodičovství a partnerství po narození dětí romantické až naivní představy, jak jste nejspíš brzy zjistila.

Narození dětí je náročnou událostí pro maminku, tatínka i pro jejich vztah. Ačkoli si to před vytvořením rodiny páry často nechtějí připustit, pracovat na vztahu, když se role partnerů rozšíří ještě o rodičovství, není snadné, nejen z časových důvodů.

Brzy po narození miminka narazíte na první potíže, které s sebou přináší očekávání, že váš partnerský vztah se bude budovat sám, sám se posílí, sami od sebe budete cítit větší vzájemnou úctu a lásku. Tak to bohužel není. Aby vás nepřeválcovalo zklamání a beznaděj z toho, že váš vztah se omezil jen na hovory o dětech, uklízení a jídle (což je pořád ještě ta lepší varianta toho, co se může s vaším vztahem bez péče stát), musíte na něm pracovat. Investice času, přemýšlení, energie a všech citů, které ke svému muži cítíte, se vám však velmi vyplatí.

První vztahové potíže po narození dětí plynou zejména ze života ve zcela odlišných světech

Narození miminka je pro vás oba důležitou a krásnou událostí. Avšak ať byl váš vztah sebepevnější a sebeupřímnější, jen těžko zabráníte osudu, který potkal asi všechny vztahy v prvních chvílích po narození dítěte.

První devastací harmonie je zcela pochopitelná únava a vyčerpání, které týdny a měsíce po narození vašeho miminka cítíte nejen vy, ale i váš partner. Hlavně vy jako máma se v této době učíte mnoha novým věcem a situacím, jste fascinovaná mateřstvím, prožíváte emoce, které jste nikdy předtím neměla možnost chápat. Pro ženu je narození dítěte životní změnou, ve které se musí naučit fungovat, a prvotně tak zcela přirozeně zpracovává všechny změny hlavně sama v sobě. Tyto změny se odehrávají různě intenzivně a bouřlivě v závislosti na psychické pohodě maminky i miminka.


V celé této situaci se žena musí nejdřív naučit se orientovat. Prioritou pro vás bude zařídit, zabezpečení potřeb vašeho miminka, současně s tím se však musíte starat i o sebe, protože miminko je vaší péči závislé. Při velké únavě, vyčerpání, hormonálních změnách, které ženy v prvních měsících života dítěte prožívají, je všechna péče o dítě, sebe a chod rodiny více či méně řízena automaticky.

Zároveň se zrodem maminky se zrodil i tatínek. I ten v souvislosti s narozením svého dítěte a rozšířením rodiny prožívá mnoho nových emocí a situací. Vidí svou partnerku, jak se proměňuje v maminku jeho dítěte. I pro muže se situace mění, je na něj kladena větší zátěž, má více povinností.

Nesporně náročné pro vzájemný vztah jsou situace, ve kterých muž zastává jen roli pozorovatele. I když v domácnosti hodně pomáhá, zúčastňuje se péče o miminko a je ženě nablízku, stále tak trochu zůstává na druhé straně barikády. Životní změna, kterou celá rodina prochází, se ho totiž nedotýká tak intimně jako ženy, která dítě porodila, kojí ho a učí se být matkou.

Nejen pro maminky, ale i pro novopečené táty je příchod miminka do rodiny náročnou událostí, i co se jejich pocitů a vztahu k ženě týče. Až si věci doma více sednou, oba se vyspíte, sžijete se s novými událostmi, bude vaším společným úkolem snažit se navzájem se nevnímat jen jako rodiče vašeho pokladu, ale i jako partneři a milenci.

Zde se oba způsoby vnímání střetávají a dříve nebo později vyplují na povrch problémy, které znají asi všechny páry, jež kolotočem po narození svých dětí prošly.

Ženy často nabývají pocitu, že jsou přetížené – starají se o dítě, nespí, nemají dostatek času a prostoru na péči o sebe. S mateřskou, hlavně v její rané fázi, přichází často pocit osamocení, odloučení od společnosti, odtržení od života, který žily před narozením dítěte.

Naprosto stejné pocity má i muž – nový tatínek. Často je jediný v rodině, kdo vydělává peníze, je na něj tak vyvíjen tlak, že nesmí selhat, onemocnět, zranit se, přijít o práci. Z práce spěchá domů, kde často najde vyčerpanou a zoufalou ženu, která stále častěji dává najevo svou zlobu, nervozitu, stěžuje si na svou novou roli. A mnohdy nemá daleko k tomu, že muže ze svých pocitů obviňuje, což muž nechápe. Velmi často se totiž domnívá, že život, který žena doma s dítětem žije, je jejím splněným snem.

Dokud nenastane větší konflikt, každý z partnerů si tyto pocity trochu tutlá sám pro sebe a snaží se fungovat. A přicházejí další potíže. Chybějící intimita, přetížení, které plyne ze stereotypu a nedostatku zážitků přesahujících péči o dítě a domácnost.

Jak to udělat, aby vztah fungoval a nemuselo se nic řešit? Budeme si hrát na maminku a na tatínka. To nám přece jde, je to náš společný projekt, kterému se daří! Když jsme spolu všichni, je nám skvěle. Sdílíme spolu každý pokrok růstu našeho miminka, společně jsme sehraný tým, rozdělujeme si úkoly, vycházíme si vstříc.

Když pak večer dítko uložíte, nejčastěji si sednete k televizi, promluvíte si maximálně o provozních záležitostech a jdete spát.

Čím déle budete fungovat pouze jako maminka a tatínek, čím více budete opomíjet své partnerské, milenecké a duševní potřeby, tím více energie, času a snahy budete muset vynaložit, abyste váš vztah jako muže a ženy zase dali dohromady.

Komunikujte spolu a buďte spolu sami

Jako u všech vztahů napříč životními situacemi je i zde první a nezbytnou podmínkou pro to, aby váš vztah přežil ve zdraví, vzájemná komunikace. Nemusíte začínat zrovna psychologickými rozbory toho, proč jste vyčerpaná a naštvaná, ale klidně malinkými krůčky, které pro ty rozbory časem vytvoří cestičku.

Jestli něco spolehlivě otevírá dveře vzájemné důvěře a pomáhá zachování si vztahu nad rámec rodičovství, pak jsou to určité rituály, které k partnerství patří. Jejich dodržování vám celkem zadarmo s budováním vztahu pomůže.

Jedním z nich je obyčejné loučení a vítání, když váš muž odchází do práce a po jeho návratu domů. Vzájemně si popřát hezký den, dát polibek, vyjádřit podporu při očekávání náročnějšího dne či zeptat se na to, jaký byl den, znamená maximálně minutu denně, která ale dokáže zázraky. I tak malý rituál udrží vztah na rovině přátelství, dotek, polibek či objetí zase podpoří fyzické spojení.

Druhým krokem, který vás také nic nestojí, je vyhradit si alespoň jeden večer v týdnu k tomu, aby jste jen tupě nezírali na televizi nebo ještě hůře do telefonu, ale aktivně spolu trávili čas.

Ne každý má komfort hlídacích babiček. Pokud na výměnu vzduchu a prostředí nemáte prostředky, najděte si zábavu alespoň doma. Společenské hry, mnoho z nich je přímo určených pro partnerské páry, poslouchání hudby, kterou máte oba rádi, příprava jídla nebo nějakého výrobku, to vše je prostor pro popovídání, kde máte šanci se vyhnout hovorům o stereotypech nebo o bezvadnosti vašeho potomka. Soustřeďte se na sebe, uvolněte se, prostě se jen bavte. Hodina nebo dvě týdně, kdy máte možnost uvolnit napětí a zároveň bez námahy oprášit chvíle, kdy jste byli jen dva.

Třetím pravidlem v rámci komunikace mezi vámi je pak řešit potíže hned. To už je tvrdší oříšek, ale je to nutné, zejména u párů, které měly potíže už před narozením dítěte nebo po jeho narození mají větší partnerskou krizi. To mimochodem není nic neobvyklého – z oněch 50 procent manželství, která se u nás dle statistik rozvádí, se jich polovina rozvede v prvních dvou letech života jejich prvního potomka. Tento fakt jen potvrzuje to, že rodičovství není samozřejmou procházkou mezi naplňováním potřeb svého potomka, partnera a svých vlastních nároků.

Pokud takovou krizi cítíte, je pro vás nejlepší a nejrozumnější řešit ji hned v prvních chvílích, i když jste na to možná dříve nebyli zvyklí. Na bojišti, jakým je rodičovství a péče o malé dítě, není čas vyčkávat, až se budete obden hádat a házet po sobě talíře před zraky svých dětí.

Naučte se o svých pocitech mluvit, definovat je, žádat jejich vyslechnutí a přijímat nabídky k řešení, a to na obou znesvářených stranách barikády. Pokud zjistíte, že na to nestačíte, vyhledejte pomoc v knihách nebo přímo u odborníka na partnerské vztahy. Investice času a emocí se vyplatí – neřešení vašich vztahových potíží, nespokojenosti a frustrace z očekávání váš vztah zabije rychleji, než si myslíte.

Druhý základní pilíř parnerského vztahu je intimita – bez ní to nejde

Je to klišé. Ale jestli je ve vztazích něco zásadnějšího a problematičtějšího než samotná základní komunikace, je to sex a intimita. Bez fyzických projevů lásky a náklonnosti, ruku v ruce s uspokojením sexuálních potřeb, které oba, byť nyní rodiče, máte, vám to klapat nebude.

Stejným klišé pak bývá model ženy odmítající sex a muže, který je frustrovaný jeho nedostatkem. Vy – stejně jako mnoho jiných žen po porodu a následné několikaměsíční spánkové deprivaci – si na sex vzpomenete jednou týdně, když vás příroda donutí oholit si přebytečné chlupy nebo když vám ho přímo naservírují v televizi. Jinak vás myšlenka na nějaký pohyb nad rámec tělocviku s dítětem ani nenapadne.

Zatímco muži, kteří mají to štěstí a ze spánkové deprivace a stresu spojeného s narozením dítěte se nějak vyspí a osvobodí, mívají chuť k sexu dříve než my ženy. Mají také trochu odstup, obvykle netráví celý den jen ve společnosti dětských písniček a nemluvných malých osob a jejich mozek není poškozený produkcí mateřského mléka.

Na to, zda partneři udržují intimitu a sexuální život, má ale vliv zejména atmosféra, která v rodině vládne.

Ženy pociťují chuť na sex zejména ve chvílích, kdy se cítí krásné, milované a v bezpečí. Ve chvílích, kdy je doma pohoda a klid, samovolně přecházejí k milování se svým mužem, protože je to pro ně jakési vyjádření a potvrzení toho, že je vztah v pořádku, a proto se se svým mužem chtějí milovat.

Naproti tomu pro muže je sex prostředek a možnost, jak svoje city vyjádřit. Narozdíl od žen většinou netrvají na dlouhé předehře, která se skládá z vytvoření atmosféry domova a intimity, což není záležitostí ani hodin ani dnů, ale je to dlouhodobá práce. Sex je pro ně možnost, jak ženě city vyjádřit a jak city získat. Až potom chtějí cítit pohodu a lásku, kterou my ženy vyžadujeme předem, jako malou zálohu.

Takže ve chvílích, kdy vztah skřípe, protože jsme unavené a máme pocit, že nám muž nepomáhá a nezajímá se o nás tak, jak bychom chtěly, my ženy moc nemyslíme na to, že když se s mužem pomilujeme, třeba se náš pocit zlepší. Spíš si představujeme, že se budeme chtít pomilovat, až bude všechno v pohodě.

I když se vám hlavně zpočátku bude zdát, že už nikdy neupřednostníte sex před spánkem, vydržte. Do té doby nezapomeňte i na ty nejmenší projevy náklonnosti, které udrží pocit vzájemnosti a lásky do doby, než budete mít více času a energie na společné milování.

Pokud je muž v pozici, kdy se mu na vztahu nebo na jeho ženě něco nelíbí, napadne ho, že by to vzal přes sex. Má za to, že když svou ženu hezky pomiluje, pozná z toho, jak moc si přeje, aby byli zase oba šťastní, a jak moc ji má rád i přes to, že se teď hádají.

Udržování intimity a oživení partnerského vztahu na fyzickém poli tedy také stejně jako v komunikační fázi nemusí rovnou znamenat nakupování erotických pomůcek, vyrážení za sexem na bláznivá místa ani akrobatické sestavy sexuálních poloh.

I pro páry, které se narozením dítěte dostaly do fáze, kdy byl jejich sexuální život téměř mrtvý, existuje mnoho příležitostí, jak s vynaložením jen malé námahy znovu přivést do vztahu intimitu.

Mezi první krůčky může patřit obyčejné držení se za ruce, letmé doteky, které si vyměníte při společné práci. Obyčejné objetí, které znamená investici pár vteřin, ale pro vaše těla je nedocenitelnou příležitostí, jak zase probudit vzájemné city.

Pokud takto postupně dojdete až k obnovení samotného sexu, pro váš vztah bude stěžejní, dokážete-li se milovat a ne jen mechanicky kopulovat. Výměna citů, prožitek, který milování přináší, souznění těla i duše je přesně to, co dokáže zahojit i ty největší rány a křivdy, které jste na sobě mohli za měsíce automatického fungování napáchat.

A lze to udělat zcela beze slov a větších gest – pokud vám takové věci nejdou. Prostě se jen upřímně milujte.

Máma a táta a pak až děti

Od určitého věku a díky narůstající samostatnosti vašich děti se vám bude od péče o ně ulevovat a získáte větší prostor a čas pro sebe a pro vaše partnerství. Je přirozené, že v období, kdy na vás miminko a batolátko bylo zcela závislé, bylo středobodem vašeho vesmíru a nechtěla jste na tom nic měnit ani vy, ani váš muž.

V pozdějším věku, kdy si dítě hraje samo, komunikuje, dokáže se samo najíst, umýt a v rámci základních úkonů se obstarat, se vaše role maminky pečovatelky uvolňuje.

Je to období asi od věku tří let dítěte a dál, kdy se situace v rodině začne znovu měnit. Přichází větší volnost, jistá úleva, že na vás dítě není tak závislé. Po dlouhém období intenzivní práce přicházejí delší chvíle, které máte sama pro sebe a pro svého muže.

V tomto období je čas a místo pro to, abyste svůj partnerský vztah znovu zhodnotili. Dítě je v tomto věku už velmi vnímavé, nejen že cítí dusno, které doma může být, hledá ale také své místo mezi vámi. A pro vás oba se tím otvírá šance definovat to, jací tedy jako rodina jste. Máma, táta a naše dítě.

I pro vaše dítě je dobré, aby cítilo, že maminka s tatínkem nejsou jen jeho rodiče a pečovatelé, ale také partneři. Pokud dítě uvidí, že se máma a táta mají rádi, přirozeně pochopí, že jste pár, který funguje víc než jen jako tým jeho průvodců světem.

Intimní projevy, tedy objímání, držení se za ruce, vítání se, tisknutí se k sobě – jsou věci, které před dítětem nemusíte vynechávat. Vyjasníte si mezi sebou, jaké role každý z vás hraje, kdo ke komu patří a kdo určuje priority. Nemusíte nasazovat model, v němž byly vychovávány generace našich babiček a kde se projevovala jakási automatická moc hlavy rodiny a podřazenost ženy a dětí. Tento způsob uspořádání rodiny už je pravděpodobně za námi.

Pospolitost rodičů jako páru je ale dobrá nejen pro vás, pro váš vztah, ale je to také dobrý základ výchovy vašeho dítěte i do budoucna, kdy se jako rodiče budete vypořádávat se složitějšími výzvami, než je přebalování, krmení a rozhodnutí, kam půjdete na procházku.

Za pár let se jako rodiče budete muset dohadovat o tom, jaké hranice potomkovi určit, co smí a nesmí dělat a jaké limity bude mít jeho volnost. V takových situacích se vám bude velmi hodit nastavená pozice, že rodiče jsou pár, který spolu má pevný vztah přesahující jeho rodičovské povinnosti a lásku k dítěti, a to nejen jako příklad pro budoucí život vašeho potomka.

Čti celý článek
redakce
4. led 2019 Čtené 4313x

„Asi ve 20 mi doktor sdělil, že mám polycystické vaječníky. Hrůza! Přišlo hledání informací a roky trápení. Už jsem se v duchu rozloučila s myšlenkou, že bych byla někdy matkou. Menstruace byla vždy tak nepravidelná, silná, bolestivá… Pořád jsem se ale nijak neléčila a pouze sbírala odvahu zajít k doktorovi a začít nějakou léčbu...

Až se jednoho dne život zamotal a světe, div se, jsem těhotná! A nemám ani rizikové těhotenství, protože gynekoložka mě poctivě sleduje a říká, že je vše v nejlepším pořádku. Možná zázrak, co já vím. Možná jsem se trápila zbytečně. Takže hlavu vzhůru, život je samé překvapení. Hlavně to nevzdávat!“ radí maminka se stejnou diagnózou ženám z Modrého koníka.

Polycystické vaječníky jako příčina neplodnosti

Syndrom polycystických ovarií (PCOS, Stein-Leventhalův syndrom) je syndrom, který se projevuje nepřítomností ovulace, nepravidelností menstruačního cyklu a hormonální nerovnováhou. Objevuje se u žen do 30 let a je považován za jednu z nejčastějších příčin neplodnosti.

„Je mi 30, cca 4 roky vím, že mám polystická ovaria – po vysazení hormonální antikoncepce žádná menstruace, asi jen jednou do roka přijde sama od sebe bez injekce. Bylo mi doporučeno zhubnout, předtím jsem vážila asi 85 kg, nyní 53 kg, bohužel ani to nepomohlo. Takže jsme se minulý týden vypravili poprvé do CAR – tam nám bylo řečeno, že je to běh na dlouhou trať a že musíme být trpěliví. Napřed bude přibližně roční léčba hormony, aby se tělo připravilo, a pak přijde IVF. Bude to ještě na dlouho, ale po miminku hodně toužíme.“

Za běžných okolností se u zdravé ženy uvnitř vaječníku vytvoří vajíčko, které díky hormonální stimulaci postupuje směrem zevnitř k jeho vnějšímu okraji, kde praskne a uvolní se do vejcovodu. Proces uvolnění se nazývá ovulace a dochází k němu asi 14. den menstruačního cyklu. Celý děj řídí hormony z hypofýzy v mozku a přímo z vaječníků, dochází ke zvýšení množství estrogenů, testosteronu a luteinizačního hormonu (LH), naopak se snižuje hladina hormonu stimulujícího folikuly (FSH). V případě syndromu polycystických ovarií se vajíčko z vaječníků neuvolňuje, jelikož nemá adekvátní hormonální podnět. Vaječníky se tak mění na cystické útvary.

Jak žena syndrom pocítí?

Ženy o tomto onemocnění ani nemusí vědět, většinou na to přijdou, až když se začnou pokoušet o miminko. Protože je syndrom charakterizován jako nepřítomnost ovulace, otěhotnění může být docela obtížné. Vajíčko se totiž málokdy uvolní z vaječníku do vejcovodu, aby mohlo být oplodněno spermií. Nerovnováha mezi hormony způsobuje také nepravidelnost menstruačního cyklu. Žena buď menstruaci skoro nemá, a pokud už přijde, pak bývá velmi slabá, nebo naopak abnormálně silná a bolestivá.

Kvůli nadbytku testosteronu se u ženy mohou vyskytnout i další problémy. Jedním z nich je nadměrné ochlupení na typicky mužských místech, to znamená zesílení ochlupení na rukou nebo břiše a také nadměrný vlasový růst. Také se objevuje akné nebo ženy přibírají na váze bez změny stravovacích návyků.

Zabírá jak hormonální, tak alternativní léčba

Léčba existuje, podávají se léky jako metformin a clostilbegyt. Když nezaberou, přistupuje se k injekcím, které by měly vyvolat ovulaci a pokusit se znovu nastartovat cyklus. Pokud nic z toho nebude účinné, je možné přistoupit k laparoskopické operaci, u které se cysty propichují a je velká šance, že se pacientce opět vrátí její běžný hormonální rytmus. Jak je patrné z internetových diskuzí, spousta žen také zkouší alternativní metody. Nedají dopustit hlavně na hormonální jógu, cvičení podle Mojžíšové nebo kontryhelový čaj a popisují skvělé výsledky, kterých díky nim dosáhly.

„Polycystické vaječníky mám taky. První mimčo jsme počali na první šťouch, a to nás doktor strašil, jak to nepůjde, a ouha, ono šlo a krásně! S druhým miminkem byl kapku problém, protože jsem brala hormonální antikoncepci a cykly se mi po vysazení za žádnou cenu nemohly srovnat... Doktor mi nasadil nějakou hormonální léčbu a za devět měsíců se to dalo do kupy a po srovnání cyklu jsem našla dvě čárky na testu skoro hned! Jinak ty polycystický vaječníky mi nezávisle na sobě diagnostikovalo víc doktorů a i já sama jsem to viděla na ultrazvuku, vypadalo to přesně jako fotky z internetu. Ani jeden z nich z toho nedělal velkou vědu, jenom jsme řešili ty cykly a všichni říkali, že nějaký zásahy do těla a speciální vyšetření by dělali až po nějakým čase snažení. U druhého miminka pak byla priorita srovnat ty cykly.“

Se svou zkušeností s alternativním přístupem se svěřuji další maminka. „Od malička jsem měla problémy s velmi nepravidelnou menstruací a v patnácti letech mi diagnostikovali syndrom polycystických vaječníků. Rok se má doktorka snažila ‚nastartovat‘ cyklus vyvolávacími injekcemi, přírodní léčbou, homeopatiky. Později přišla na řadu hormonální antikoncepce. Po zhruba 4 letech užívání jsem musela na operaci slepého střeva a prodělala jsem plicní embolii. Od té doby byly všechny hormony tabu. Byla jsem z toho nešťastná a po přečtení různých článků ohledně mojí diagnózy jsem se bála, jak se mi jednou podaří otěhotnět. Začala jsem proto cvičit hormonální jógu a po měsíci cvičení jsem dostala menstruaci a po třech dalších měsících cvičení se mi podařilo otěhotnět zcela přirozeně, bez hormonů a lékařských zásahů. Cvičení doporučuji všem ženám s PCOS!“

Model vaječníku

Čím dřív, tím líp!

Pokud chcete otěhotnět, musíte být hlavně trpělivá. Polycystická ovaria jsou bohužel nevyzpytatelná, nikdo nedokáže určit, kdy se vajíčko uvolní a kdy ne. Bohužel stav se s časem horší, takže čím dříve se začnete snažit, tím je větší šance na úspěch. Ženy s PCOS mají také často riziková těhotenství, až v polovině případů dochází ke spontánním potratům. Určitě se ale nevzdávejte a hlavně těhotenství příliš neodkládejte! Naděje umírá poslední.

Čti celý článek
redakce
3. led 2019 Čtené 350x

"Nevím kam se obrátit. Exmanžel neplatí alimenty, teda občas jo, pak se ale vymlouvá, že nemá peníze. Momentálně mi dluží skoro 25 tisíc korun. Není s ním rozumná domluva a už mě přestalo bavit se pořád o peníze doprošovat, tak to chci řešit. Ale nevím, kam jít. Jestli na policii nebo na sociálku, nebo ho dát rovnou k soudu? Poradíte mi prosím?" Podobné starosti s alimenty od bývalých manželů má v Česku mnoho maminek. Co se s tím dá dělat?

V životě občas děláme chyby, které jsou pro náš budoucí život fatální, ale k životu a dospělosti patří. Pokud žena se žena zmýlí ve výběru partnera, se kterým má děti, je za tuto chybu nucena platit více než za jakékoli jiné přehmaty, kterých se v životě dopustila. 

Být máma samoživitelka je disciplína pro silné povahy. U maminek, které s dětmi zůstaly samy, samoživitelství často silné povahy dotváří. Máma musí být silná nejen proto, že na většinu výchovy svých dětí zůstane úplně sama, ale sama zůstane i na všechny události životního koloběhu, které je přirozeně lepší zvládat ve dvou. Zajistit chod domácnosti, placení účtů a obstarávání samotného živobytí je také snazší v páru.

Pokud se otec dětí na výchově nechce podílet, je to bolestivé a pro maminku složité. Často se ale také stává, že tatínek dětí ani neprojeví zájem o to, jak se jeho dětí mají, zda žijí v materiálním dostatku. Pokud navíc neposílá své bývalé rodině žádné peníze, ohrožuje to samotnou její existenci.

Jestli vám bývalý partner neplatí alimenty, které mu soud vyměřil jako výživné na vaše děti, perte se o ně.

Některé české samoživitelky nemají peníze na ovoce a obědy pro děti

Počet neúplných rodin, které jsou závislé pouze na příjmu jednoho z rodičů, roste každým rokem o několik tisíc. V současné době je u nás podle Českého statistického úřadu zhruba 200 tisíc rodičů, kteří péči o své děti musí zvládat sami. V drtivé většině těchto rodin je to matka, jež přebírá kormidlo chodu celé domácnosti, a maminek samoživitelek každým rokem rapidně přibývá.

Maminky, které o své děti pečují samy, jsou často ohroženy chudobou, nedostatkem materiálním prostředků a s tím souvisejícím sociálním vyloučením. Zároveň je pro samoživitelky velkým problémem znevýhodňování na trhu práce. Najít zaměstnání, které by máma s menšími dětmi dokázala časově skloubit s péčí o potomky a z něhož by měla dostatečný příjem na zaplacení nákladů na živobytí, je velmi nesnadné. Poloviční úvazky či místa s flexibilní pracovní dobou pro maminky téměř neexistují.

Podle průzkumu neziskové organizace Klub svobodných matek, který proběhl na jaře  roku 2018, třetina maminek samoživitelek musí vyjít s měsíčním příjmem menším než 10 tisíc korun. Finanční situace dovoluje pouze každé čtvrté mamince pravidelně kupovat ovoce nebo platit kroužky ve školkách a školách. Mezi nejčastějšími důvody rozchodu či rozvodu partnerů pak maminky uváděly rozporné názory na výchovu dětí a způsob života a také užívání alkoholu a jiných návykových látek.

Alarmujícím faktem je zejména zjištění, že výživné na dítě dostává jen každá druhá maminka. Na druhou stranu se všechny tyto maminky mohou díky zlepšujícím se zákonům efektivně bránit a peníze na bývalém partnerovi poměrně pohodlně a efektivně vymáhat.

Na co mám jako svobodná maminka nárok?

Ve chvíli, kdy se partneři rozhodnou, že jejich vztah je třeba ukončit, se musí domluvit, jak v budoucnu bude probíhat péče o děti, které spolu mají. O konečné podobě péče o děti včetně toho, jakým způsobem a v jaké výši bude partner, který z rodiny odchází, platit na své děti výživné, rozhoduje soud. V případě, že se partneři na částce a způsobu vyplácení peněz dohodnou, lze tuto dohodu zpečetit u státního notáře a dokument pak má stejnou váhu jako soudní usnesení.

I v případě, že se rozhodnete neudržovat vztah s otcem dítěte, které se vám ještě nenarodilo, máte právo se soudně domáhat výživného nejen na budoucí dítě, ale i na sebe.

Právo na výživné má i maminka, a to do dvou let věku dítěte, o které se stará. V případě, že se partnerství rozpadne již v době těhotenství, máte právo i jako neprovdaná, svobodná maminka domáhat se finanční pomoci s náklady spojenými s těhotenstvím a porodem. Mezi tyto náklady patří úhrady spojené například s pobytem v nemocnici, nepatří však mezi ně pořízení kočárku a oblečků na miminko. Na financování těchto věcí by se otec měl podílet až z výživného, které soud určí. Soud může na váš návrh uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem. Takovýto návrh musíte podat k soudu nejpozději v den porodu.

Pokud váš příjem nedosahuje 2,6 násobku životního minima, máte možnost získat porodné. Finanční výpomoc můžete hledat i na úřadech práce nebo na úřadu České správy sociálního zabezpečení, kde můžete získat příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek a příspěvek v hmotné nouzi. V situaci, kdy zůstanete sama a bez prostředků ze dne na den, můžete žádat také o jednorázový příspěvek, který vám pomůže pořídit například nejnutnější vybavení pro domácnost či pro dítě.

Právo na výživné máte i v době, kdy se vaše miminko ještě nenarodilo. Do dvou let jeho věku můžete po bývalém partnerovi požadovat výživné i pro sebe a na výdaje spojené s těhotenstvím a porodem vašeho dítěte. Požádat o něj musíte nejpozději v den porodu vašeho miminka.

Bývalý partner mi neplatí alimenty – co mám dělat?

Soud určil otci vašeho dítěte, aby vám pravidelně posílal částku, která se vypočítává z příjmů doložených soudu. Pokud tak nečiní, ačkoli neustále slibuje, že peníze pošle, vymlouvá se nebo už s vámi nekomunikuje vůbec, jednejte ihned a nečekejte na dobu, kdy bude úplně na dně.

Na výběr máte dva možné kroky vedoucí k získání peněz, které vám právem náleží, a můžete je učinit ještě dnes. Na bývalého partnera můžete jednak podat exekuční návrh, který mu přikáže peníze uhradit. Pokud vám navíc neplatí více než čtyři měsíce, jedná se o trestný čin. Druhou možností je podání trestního oznámení na ex-partnera pro neplacení výživného, jímž se můžete domoci svých práv u soudu jen prostřednictvím krátké návštěvy služebny Policie ČR v místě vašeho bydliště.

Podání trestního oznámení pro neplacení výživného rychle a jednoduše

Pokud váš bývalý partner výživné neplatí déle než čtyři měsíce, jedná se o trestný čin. V tomto případě máte právo podat na něj trestní oznámení, což je účinná cesta, jak se domoci svých peněz domohla.

  • Trestní oznámení můžete podat na policejní služebně v místě vašeho trvalého bydliště.
  • Vezměte si s sebou občanský průkaz, rodný list vašeho dítěte či dětí a rozsudek od soudu, který určuje bývalému partnerovi platit výživné. Pokud jste se na placení výživného dohodli, poslouží vám jako dokument potřebný k podání trestního oznámení notářský zápis o vaší dohodě, který jste podepsali.
  • V případě, že jste s vaším bývalým partnerem rozvedená, si na služebnu vezměte také rozsudek, který rozvod vašeho manželství potvrzuje.
  • Trestní oznámení si také můžete připravit předem, například podle tohoto vzoru.

Policista na služebně s vámi vše sepíše, zaprotokuluje a ihned zahájí úkony trestního řízení. Pokud šetření prokáže, že partner výživné skutečně neplatí, spis v nejbližších dnech poputuje na státní zastupitelství, které podá obžalobu k soudu, případně věc vrátí k došetření policii. Následně pak o případu rozhodne soud.

Pokud vám tento krok připadá velký, obáváte se zloby vašeho ex-partnera a říkáte si, že se možná ještě změní, že vám ten telefon třeba konečně vezme a dohodnete se, dodejte si kuráž. Věřte, že plané sliby jsou chyby a velmi pravděpodobně svou benevolencí a čekáním jen přicházíte o čas, ve kterém už by státní orgány mohly na vašem případu pracovat. Vy byste tak mohla dříve získat peníze, jež vám náleží a které pro svoje děti potřebujete. Čím vyšší bude částka, kterou vám partner dluží, tím spíše jí nikdy nedostanete, nebo vám ji ex-partner bude splácet po drobných částkách.

Neotálejte tedy s kroky, které chcete proti neplatícímu ex-partnerovi udělat. Vždyť ani jemu zřejmě nezáleží na tom, jak se cítíte vy a vaše děti, a proto není na místě, abyste byla dále benevolentní. To, že jste zůstala s dětmi sama a všem dokazujete, jak statečná a silná jste, bohužel zahrnuje i takto nepříjemné kroky.

V rozhodování, zda trestní oznámení podat, vám možná také pomůže fakt, že ještě před tím, než proběhne soud, má bývalý partner možnost okamžitě uhradit částku, kterou vám dluží, a nebýt tak nijak potrestán. Pokud tedy opravdu není tak špatný a nezodpovědný, což se možná stále domníváte někde v zákoutí své mysli, má šanci to dokázat.

Druhá možnost, jak se domoci práv – podejte exekuční návrh

Podání trestního oznámení je výhodné zejména v případě, že s vámi bývalý partner vůbec nekomunikuje či ani nevíte, kde ho hledat. Policie má možnosti, jak obviněného z neplacení výživného dohledat, abyste mohla uplatnit svá práva.

Pokud vám podání trestního oznámení na bývalého partnera připadá jako příliš odvážný krok a máte z návštěvy policie strach, můžete zkusit o něco měkčí postup. Ten lze však úspěšně a rychle použít jen v případě, že víte, kde váš bývalý partner žije, a že v tomto bydlišti přebírá poštu.

Podání exekučního návrhu je rychlá a velmi účinná cesta, jak se dostat ke svým penězům.

Co potřebujete k podání exekučního návrhu?

Musíte mít exekuční titul, což znamená listinu, na jejímž základě lze exekuci vykonat. Ve vašem případě si připravte soudní rozhodnutí o výši výživného, které má váš bývalý partner platit. Pokud jste si stanovili výživné notářským zápisem se souhlasem k vykonatelnosti, pak je to také dostačující listina.

Vyberte si exekutorský úřad. Exekuční návrh můžete podat na jakékoliv pobočce exekutorského úřadu v republice, nemusí to být soudní exekutor v místě vašeho trvalého bydliště. Seznam soudních exekutorů, kteří vám mohou pomoci, najdete zde.

Exekutor vám pomůže připravit Návrh na nařízení exekuce – z vaší strany je nutné poskytnout informace o výši dlužné částky. Návrh na nařízení exekuce je následně postoupen příslušnému soudu v místě trvalého bydliště ex-partnera.

Exekuční soud vydá usnesení o nařízení exekuce včetně toho, jak má být provedena. Exekuce na neplatícího otce může být provedena několika způsoby:

srážkami z jeho mzdy či jiných příjmů, které ex-partner má;

pozastavením řidičského oprávnění – účinná páka úřadu, která byla v posledních letech zavedena. Zabavení řidičského oprávnění je účinný trest pro neplatiče alimentů. Potíž může být ale v případě, že je váš ex řidičem z povolání – pokud by nemohl vykonávat svou práci, nemohl by vám platit. Tento argument by byl jistě vyslyšen, nebo si bývalý přítel může poradit jinak: jestliže dlužnou částku uhradí, o řidičák nepřijde;

přikázáním pohledávky – to znamená, že má-li váš ex na svém bankovním účtu dostatek financí, exekutor má právo si je vzít. Neplatí to pouze pro penzijní pojištění, pokud vše ostatní pro pokrytí dluhu postačuje. Může dojít i k exekuci do mínusu účtu, pokud je zřízen kontokorentní účet;

prodejem movitých věcí – exekutor může dlužníkovi přikázat, aby prodal svoje věci, zejména potom auta, motorky, sportovní vybavení a podobně. Přikázat může i prodej sbírky umění, firmy, ochranných známek a podobně;

prodej nemovitých věcí – v závislosti na výši dlužné částky může exekutor ex-partnerovi přikázat, aby prodal i svůj dům nebo byt. Nejprve tak činí u těch, které dotyčný nepoužívá k bydlení, pokud to bude postačovat;

zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech, správou nemovité věci a podobně.

Exekutor si může v souladu s exekučním řádem zvolit jeden způsob, jímž bude po otci vašich dětí peníze vymáhat, ale může si vybrat klidně i všechny najednou. Záleží na tom, jak vysoká je pohledávka.

Proti exekučnímu příkazu se dlužník nemůže odvolat – nabývá tedy právní moci ihned po doručení. Poslední možností, jak se váš ex může provedení exekuce vyhnout, je, že do 30 dnů od výzvy exekutora svůj dluh dobrovolně zaplatí. To je pro něj nejvýhodnější, jelikož jinak k dlužné částce, kterou pomocí exekutora vymáháte, přibude ještě nemalá částka v podobě nákladů exekuce.

Podání trestního oznámení nebo exekučního návrhu na bývalého partnera nebude zřejmě nejpěknější vzpomínka na dětství vašich dětí. Nenechte si však odepřít své právo na lepší živobytí a zbavte se soucitu s vaším ex a svého ochranitelského postoje vůči němu. To, že vám neposílá peníze, je důvod, proč s ním bojujete, viník je tedy jasný. Vy jen využíváte svých práv se bránit a chcete pro své děti lepší život. Nebojte se proto konat. 

Pro vás platí zejména základní pravidlo – s podáním návrhu neotálejte. Čím vyšší dluh bude, tím delší dobu a obtížněji bude vymáhán. Vy žádné poplatky platit nebudete, protože náklady exekuce hradí dlužník. Ve váš prospěch navíc významně hraje to, že výživné je pokládáno za přednostní pohledávku, která je upřednostňována například před nedoplatky na sociálním a zdravotním pojištění nebo na daních. Jestliže tedy váš ex už nějaké dluhy má, alimenty na vaše děti budou spláceny přednostně.

Díky zapojení exekutora do celého procesu dlužník nadále nebude posílat alimenty vám, nýbrž na účet soudního exekutora, který vám je následně předá. Pokud dlužník opětovně „zapomene” splátku poslat, může exekutor zvážit další postih jeho majetku. Celý proces trvá do okamžiku, než návrh na exekuci odvoláte nebo než skončí vyživovací povinnost dlužníka.

Exekuční příkaz je tak velmi účinná cesta, jak získat peníze rychle, bez kontaktu s policií i se samotným otcem vašeho dítěte. Neotálejte s ní, myslete na to, že již brzy budete díky zaplacení peněz, které vám náleží, ve větší pohodě. Konečně budete mít klidné spaní a budete mít možnost svůj život po finanční stránce vylepšit, což bude prospěšné nejen pro vás, ale také pro vaše děti.

Na koho se obrátit v případě, že jste samoživitelka a situaci nezvládáte?

Maminkám samoživitelkám pomáhá nezisková organizace Klub svobodných matek. Kromě užitečných a aktuálních informací nabízí služby bezplatné právní poradny, online poradny a široké diskuze k tématům souvisejícím s potížemi plynoucími ze samoživitelství. Mezi podobné organizace a projekty patří například i Fandíme maminkám samoživitelkám, Asociace neúplných rodin čiprojekt Sólo rodiče. Ve všech najdete velké množství informací, nabídku pomoci a přátelské přijetí.

Potřebujete-li zjistit, na jaké příspěvky a sociální pomoc máte nárok, navštivte v místě vašeho bydliště pobočku České správy sociálního zabezpečení.  

Na Modrém koníku najdete mnoho diskuzních fór, kde se maminky samoživitelky vzájemně podporují a radí. 

Zdroje:

saminadeti.cz

klubsvobodnychmatek.cz

sos-vesnicky.cz

Čti celý článek
redakce
2. led 2019 Čtené 3073x

"Syn začal zvracet už v porodnici, ale tam mi řekli, že se přejídá a strčili mu dudlíka... Ve věku 8 dnů byl pro velké zvracení na UTZ a od té doby už dvakrát hospitalizován na pozorování. Kojení jsem vydržela jen měsíc, neustálé zvracení a hlavně vážení před - v průběhu - a po kojení. Vážení, kolik toho vyzvracel, bylo pro mne neúnosné, hlavně psychicky. Běžně doporučované léky nám nepomohly. Zahuštěná mléka ani kašičky také ne. Těšili jsme se na příkrmy, že se to zmírní, ale zatím bohužel. Každý má pro mě rady a porady, ale zvládnout to musíme my sami..." Vypráví své zkušenosti s refluxem jedna z maminek na Modrém koníku.

V dnešním článku přinášíme rozhovor s MUDr. Václavem Kouckým, lékařem z Olivovy dětské léčebny, na téma refluxní choroby jícnu, ale také refluxu u malých miminek a pálení žáhy v těhotenství.

Pane doktore, co to vlastně je refluxní choroba jícnu a jak vzniká?

Na začátku bychom si měli vysvětlit, jaký je rozdíl mezi gastroesofageálním refluxem a refluxní chorobou jícnu. Tyto dva pojmy se často zaměňují, což vede k řadě nepřesností. Pokud si však tento rozdíl uvědomíme, snadno i pochopíme, kdy je třeba léčit a naopak, kdy léčba pacienta jen zbytečně zatěžuje.

Gastroesofageální reflux znamená v překladu návrat žaludečního obsahu do jícnu. To je zcela běžný jev, který se vyskytuje i u zdravých lidí a jako takový nepůsobí žádné obtíže. Zvlášť častý je u malých kojenců, kdy si rodiče často všimnou návratu mléka až do dutiny ústní. S věkem těchto epizod postupně ubývá tak, jak dozrávají přirozené mechanismy bránící refluxu. Jelikož je tento stav zcela přirozený, není nutno ho léčit, naopak zbytečná léčba může dítě spíše obtěžovat.

Naopak refluxní choroba jícnu je označení již pro stav abnormální, který dotyčnému způsobuje zdravotní obtíže. U dospělých a starších dětí to může být známé pálení žáhy, ale i závažnější komplikace jako je zánět jícnu, případně i jizvení jícnu. U kojenců nemá refluxní onemocnění typické příznaky a obtíže se dají objektivizovat podstatně hůře. V prvé řadě je nutné komplexně zhodnotit stav dítěte na základě rozhovoru s rodiči. Hodnotíme četnost a intenzitu refluxních epizod, vazbu na nakrmení a polohu těla. Dále hodnotíme váhové přírůstky a přítomnost varovných příznaků (např. krev nebo žluč ve zvratcích).

Dále bychom se měli zmínit i o tzv. mimojícnových příznacích. Mezi lékaři sice nepanuje úplná shoda, které všechny příznaky lze přisuzovat refluxu, nicméně některé případy dlouhodobého kašle, chrapotu, opakovaných zánětů středouší či hrtanu vznikají v souvislosti s refluxní chorobou. U části pacientů mohou léčebná opatření cílená na gastroeesofageální reflux přinést úlevu i od těchto problémů.

Jaký máte názor na antirefluxní kojenecká mléka? Pomáhají miminkům při refluxu?

Antirefluxní kojenecká mléka jsou zahuštěné formule, jejichž cílem je snížit počet viditelných ublinknutí, jejich vliv na počet refluxních epizod je však sporný. Pokud jsme se již rozhodli tato mléka podávat, je žádoucí je vždy kombinovat s protirefluxními režimovými opatřeními jako je důkladné odříhnutí po krmení, prevence hltavého pití, které je spojeno s napolykáním většího množství vzduchu, což poté zvyšuje počet refluxních epizod. Dále je též možné snížit množství mléka podaného na dávku a zvýšení frekvence krmení tak, aby bylo dodrženo celkové doporučené množství stravy na den. Vzhledem k možným nežádoucím účinkům zahuštěných formulí (např. zácpa) se kloním k použití antirefluxních mlék jen u kojenců s výrazným ublinkáváním a to až poté, co zmíněná režimová opatření nebyla dostatečná.

Spousta maminek se v těhotenství potýká s pálením žáhy. V těhotenství jsou možnosti léčby omezené, jak si mohou těhotné ženy pomoci?

Těhotenství je obdobím, které zvyšuje počet refluxních epizod, u některých žen mohou být tedy častější i refluxní obtíže jako je pálení žáhy. Je to dáno řadou faktorů – např. zvětšená děloha, která zvyšuje nitrobřišní tlak, může i utlačovat žaludek (snižuje jeho kapacitu), což poté vede ke snadnějšímu návratu žaludečního obsahu do jícnu. Tuto situaci můžeme ovlivnit konzumací menších porcí potravy, dostatečným odstupem mezi jídlem a ulehnutím (vyčkat 20-30 minut, během kterých dojde alespoň k částečnému vyprázdnění žaludku). Vhodné je též vynechat nadýmavá jídla a pokrmy subjektivně nedobře tolerované. I v těhotenství lze podávat preparáty snižující produkci žaludeční kyseliny (např. omeprazol), které patří mezi hlavní léky proti refluxu. U omeprazolu podávaného během těhotenství nebyl prokázán škodlivý vliv na plod. Přesto je vhodné vašeho gynekologa o této skutečnosti alespoň informovat.

Existuje nějaká prevence refluxní choroby jícnu?

Prevence refluxní choroby jícnu spočívá ve snaze minimalizovat faktory zvyšující počet refluxních epizod. Řada z těchto opatření byla již zmíněna – např. konzumace menších porcí stravy, setrvání ve vzpřímené poloze po jídle, vyhýbání se nadýmavým potravinám, respektive potravinám zhoršujících subjektivní obtíže. Významnou roli hraje i prevence obezity, dostatek sportu a posílení především břišních a dýchacích svalů.

Jaké jsou obecně možnosti léčby refluxní choroby jícnu?

Možnosti léčby u refluxní choroby jícnu patří do dvou velkých skupin – režimová opatření a podávání léků na reflux. Režimová opatření jsme již probrali, zbývá se zmínit o lécích. Hlavní skupinou jsou zde látky tlumící produkci žaludeční kyseliny – např. nejznámější omeprazol či esomeprazol. Pokud jsou správně předepsány, mohou ulevit od příznaků spojovaných s refluxem. U pečlivě vybraných pacientů lze tyto léky použít i k tzv. terapeutickému testu, což je elegantní metoda, jak ověřit podíl refluxu na pacientových obtížích. Tento test spočívá v podávání léku na dobu obvykle 4-8 týdnů, poté se hodnotí vliv na pacientovy obtíže a rozhoduje se o pokračování či ukončení léčby.

U léků na reflux se musíme zmínit i o jejich nežádoucích účincích. V prvé řadě je to vyšší výskyt infekcí – žaludeční kyselina totiž hraje důležitou roli v obranyschopnosti pacienta. Pacienti léčení léky tlumícími produkci žaludeční kyseliny mají vyšší riziko zápalu plic, virových průjmů apod. U dospělých může dojít i k poškození ledvin.

Za jakým odborným lékařem jít, pokud má člověk podezření, že trpí tímto onemocněním?

V případě podezření na gastroezofageální refluxní chorobu je v prvé řadě třeba konzultovat stav u svého praktického lékaře (v případě dětí pak praktického lékaře pro děti a dorost). V jeho kompetenci jsou základní diagnostické i terapeutické opatření. Pokud jsou tato opatření nedostatečná, na řadu přichází specialista – v prvé řadě gastroenterolog. V případě, že je podezření na mimojícnové projevy tohoto onemocnění, ke slovu přichází ORL lékař, případně pneumolog.

Uvádí se, že spousta dětí i dospělých, kteří trpí touto chorobou, má i špatný dechový stereotyp, lze to nějak napravit? Dojde nácvikem správného dechového stereotypu k úlevě od potíží?

Dechový stereotyp (tzn. způsob zapojení dýchacích svalů) může významným způsobem přispívat ke vzniku gastroesofageální refluxní choroby. Klíčovou roli zde hraje bránice. Je to plochý sval, který odděluje dutinu břišní od dutiny hrudní. V organismu plní 3 různé funkce – 1. je to hlavní dechový sval, 2. má význam ve stabilizaci páteře a spolu s dalšími svaly (břišními, bederními a pánevním dnem) přispívá ke správnému držení těla, 3. působí jako zevní jícnový svěrač. Jícen totiž prochází skrz bránici a část svalových vláken bránice ho obkružuje jako prstenec. Při jejich stahu dochází ke stlačení jícnu z vnějšku, což vede k jeho uzavření a prevenci gastroesofageálního refluxu.

V současné době máme k dispozici metody, které dokáží změřit sílu bránice a dalších dechových svalů, což nám pak umožní i cíleně léčit ty pacienty, u kterých je zvýšená frekvence refluxních epizod způsobená právě poruchou funkce bránice. V České republice byla navržena speciální metoda k posílení této funkce bránice. Jedná se o systém jednoduchých cvičení, které u správně indikovaných pacientů mohou významným způsobem ovlivnit refluxní obtíže. Další výhodou – např. oproti lékům – jsou její prakticky nulové nežádoucí účinky. Určitým problémem je horší dostupnost této metody. Pacient se totiž tyto cviky musí správně naučit, což obvykle vyžaduje několik sezení s fyzioterapeutem.

V Olivově dětské léčebně v Říčanech máme několik fyzioterapeutů, kteří tyto techniky ovládají, k dispozici jsou i vyšetřovací metody umožňující hodnotit dechový stereotyp a cvičení správně zacílit. U pacientů s podezřením na tuto příčinu jejich obtíží zařazujeme cviky na reflux do jejich léčebného plánu. Zvažujeme i zavedení kratších pobytů zaměřených na tuto problematiku.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám, ať se Vám daří.

Čti celý článek
redakce
30. pro 2018 Čtené 3327x

"Se syndromem vyhoření mám velikou zkušenost. Totálně jsem vyhořela, až jsem se bála jít mezi lidi, nejedla jsem, brečela tři měsíce v kuse bez důvodu. Dobrovolně jsem se nechala odvézt do nemocnice, kde jsem si měsíc a půl poležela, denně jsem komunikovala s psychologem, probíhaly terapie. Samozřejmě nasadili antidepresiva, ale co mi také pomohlo - vidět kolem sebe lidičky (pacienty) s různými psychickými diagnózami a dovědět se, že jsem na tom ještě nebyla tak nejhůře. Od psychologa jsme se dopídili toho, že vše se dělo kvůli psychickému zatížení mým bývalým manželem a mou vlastní matkou," popisuje svůj boj s vyhořením jedna z maminek na Modrém koníku. Vyhoření může však potkat i děti.

O syndromu vyhoření neboli burn-out syndromu už určitě slyšel každý. Zahrnuje ztrátu zájmu o práci i koníčky, o trávení volného času s přáteli a vyčerpání. Je všeobecně známo, že tento stav postihuje lidi, kteří jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí a neumí si odpočinout a relaxovat. Jenže v poslední době se podobný stav objevuje také u dětí. Proč vlastně vzniká, když nepracují? Pojďme si to uvést na pravou míru.

Nebuďte přehnaně ambiciózní

Dítě nemá práci, takže není ohroženo kvůli tomu, že by bylo příliš pracovité a zapálené. Hlavní příčinou u dětí jsou velmi ambiciózní rodiče. Ráno do školy, pak na kroužek, pak na druhý, večer rychle spát a zítra znovu. Studie poukazují na to, že až dvě třetiny všech školáků cítí nadměrný stres, tlak okolí a špatně spí. To mohou být prvotní projevy burn-out syndromu. Díky tomu pak vázne jejich soustředěnost a postupem času se vytrácí i zájem se v něčem více rozvíjet.

Další studie naopak potvrzují, že dítě na svůj správný rozvoj potřebuje dostatek volného času. Aby si mohlo hrát s kamarády, jen tak se koukat na televizi nebo si číst literaturu, která ho baví. Psychologové se shodují, že právě ve volném čase dítěte se rozvíjí jeho osobnost a charakter, jeho budoucí „já“.

Neobviňujte se

Rodiče často nesouhlasí s tím, aby si dítě samo vybíralo, kam chce chodit a kam naopak ne. Bojí se, že bude líné, a proto ho kroužky omrzí. Podívejte se však na to z druhé stránky: dítě přece samo ví, co ho baví, a nelze jej nutit do něčeho, co se mu nelíbí. Je dokonce dokázáno, že děti, které se samy rozhodly, jakému kroužku se chtějí věnovat, u této činnosti spíše vydrží, mají daleko větší sebevědomí a lepší schopnost organizovat si vlastní čas než ty, které rodiče „dotlačili“ někam, kde být nechtěly. Děti přece nejsou roboti!

Důležité je si uvědomit, že to rodiče nedělají schválně nebo úmyslně, oni jen chtějí pro svého potomka to nejlepší, a dítě se pak stává obětí syndromu vyhoření. Rodiče se snaží, aby dítě bylo ve škole nejlepší, aby se vzdělávalo i mimo školu, sportovalo nebo mohlo rozvíjet svou kreativitu. Spousta rodičů má totiž za to, že to jejich potomkovi zaručí úspěšnou budoucnost. Až devět z deseti rodičů si přitom myslí, že na své dítě nevyvíjejí tlak a nijak ho nepřetěžují. Takže pokud se poznáváte nebo na svém dítěti pozorujete příznaky stresu a přetížení, nezoufejte a hlavně se neobviňujte!

Co dělat, aby dítě bylo spokojené?

Jak vlastně poznáte, že je vaše dítě vyhořelé? Děti si často stěžují na bolesti břicha, hlavy, únavu, nevolnost nebo problémy se spánkem. Dá se tomu nějak předejít? Ano! Držte se několika základních doporučení a burn-out syndrom se vašim dětem vyhne obloukem.

  • Neberte mu všechen volný čas – dejte mu volnost, ať si hraje a dělá ve svém volném čase, co chce.
  • Nemějte přehnané nároky – „Moje dítě jednou vyhraje soutěž a bude ze všech nejlepší!“ Rodiče dělají tu velkou chybu, že do svých dětí chtějí „obtisknout“ to, po čem sami toužili a čeho nikdy nedosáhli.
  • Věnujte mu dostatek pozornosti a buďte tu pro něj, když vás potřebuje. Jste jeho rodiče a ono k vám vzhlíží.

Veďte ho správným směrem

I když podle všech studií je nejlepší dát dítěti volnost, nikdy to nesmí vypadat, že vám na něm nezáleží nebo že vás dokonce otravuje. Je daleko příjemnější, jak pro něj, tak pro vás, když si najdete čas a zeptáte se, jaký mělo den, a upřímně vás zajímá jeho odpověď, než když se jej hekticky vyptáváte za volantem při vyzvedávání z kroužku a zase spěcháte někam dál. Je potřeba vést ho správným směrem. Nemějte na něj vysoké nároky, je to jen nevinné dítko, které si zatím buduje vlastní osobnost a zkoumá, co ho baví. Dětství si musí hlavně užít!

Čti celý článek
redakce
29. pro 2018 Čtené 4969x

„Máme miminko, předloni to ještě úžasně prospalo, ale minulý Silvestr ji ten blázinec probudil ještě brzo před půlnocí a do jedné jsem ji musela držet v náručí, byla celá zpocená, jak se bála. S každou petardou za okny hysterický pláč a přitom polospala. Nechtěla jsem ji samozřejmě nechat o samotě ve tmě, tak jsem ji držela a chlácholila...”

Za pár dní je tady Silvestr a vy možná přemýšlíte, jak to letos všechno bude, když máte malé miminko. S příchodem miminka se většinou obrátí rodičům život naruby a musíte miminku přizpůsobit i průběh posledního dne v roce. Jak si tedy tento den naplánovat, abyste si ho alespoň trochu užila? A jak v klidu přežít popůlnoční hlučné oslavy?

„Měla jsem strach, jak Silvestra zvládne náš prcek, ale naštěstí celkem v pohodě. Vzbudil se chvilku před půlnocí, tak jsme si ho vzali k televizi na klín a mluvili na něho, zesílili písničky v televizi, aby rány z venku moc nevnímal. Naštěstí to tady nebylo tak strašné a ani si ničeho nevšiml. Potom jsem ale měla problém ho uspat, protože petardy byly slyšet do půl jedné a když už usínal, tak se s křikem znovu probudil.”

Je jasné, že oslavit poslední den v roce tak, jak jste byli zvyklí dříve, s miminkem už úplně nepůjde. Pro někoho, kdo tyto oslavy hodně prožívá a lpí na nich, to může být problém. Je potřeba si ale uvědomit, že teď už jste rodina a to je to důležité, vaše miminko vás potřebuje. Abyste tento den prožili hezky, tak musíte jeho průběh přizpůsobit potřebám miminka. Pokud bude vaše miminko spokojené a bude se cítit v bezpečí, máte i vy šanci na to, že poslední den v roce aspoň trochu oslavíte, pokud vás to láká. Jsou ale i tací, pro které je tento den úplně obyčejným dnem a všechno to kolem jim přijde zbytečné a nebezpečné. A ti hledají cesty, jak tento den spíše přežít, než si ho užít. Obzvlášť, když mají doma malé miminko.

„Já to tedy neprožívám tak, jako někteří lidé. Silvestr je pro mě běžný den, jen s nočním randálem a jednou za rok ho přežiju. Pochopení pro to ale moc nemám. Dcerce se vždycky povedlo Silvestra zaspat, ale loni byla od půl jedné do půl druhé vzhůru a brečela. Nechtěla se ode mně hnout, ukazovala na okna, říkala: 'Bum, bum,' zacpávala si ouška, brečela a volala: 'mamí, mamí, bum, bum.' No, bylo to strašný.”

Dodržujte režim dítěte

Pokud má vaše děťátko nastavený nějaký režim, který mu vyhovuje, tak se ho snažte dodržet. I přesto, že třeba někam odjíždíte. Dítě se tak bude cítit bezpečně a vy aspoň budete vědět, co od něj můžete v průběhu dne čekat (kdy se vzbudí, jak to bude s jídlem a tak dále). Spousta dětí ale žádný režim nemá, tak budete muset postupovat podle vaší intuice.

V první řadě bezpečnost

Pokud se rozhodnete Silvestra slavit, budete ve společnosti více lidí, bude se popíjet alkohol a nakonec vyletí i nějaká ta petarda, myslete hlavně na bezpečnost. S miminkem obzvlášť. Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Pozor na střepy, dekorace, různé drobnosti, jídlo a vše, co by vaše miminko mohlo strčit do pusy nebo si o to nějakým způsobem ublížit.

Klidná oslava s přáteli

Místo bujarého veselí můžete zvolit klidnější variantu, třeba oslavit tento den již dopoledne ve společnosti přátel, kteří mají také malé děti. Děti budou mít podobné potřeby a vy, jako rodiče, budete řešit podobné věci. Navíc se děti alespoň trochu zabaví spolu a vy budete mít nějaký ten čas si popovídat, dát si dobré jídlo a poslední den v roce si užít.

V klidu domova

Silvestr můžete také oslavit pouze jako rodina doma, v klidu a známém prostředí. Jít se během dne třeba projít, užívat si, že můžete trávit společně čas, těšit se na to, co přijde v dalším roce a udělat si s manželem nebo přítelem hezký večer. Pro miminko je to asi nejvhodnější varianta, protože bude ve svém prostředí, se svými hračkami.

Mimo civilizaci

Možná budete mít chuť zajet si někam na chalupu, kde nejsou skoro žádní lidé. Jde o dobrou variantu pro ty, kteří silvestrovské oslavy moc nemusí, spíš je obtěžují. Vyhnete se tak bujarým oslavám a hluku. Ne každý má však takovou možnost.

„My posedíme doma s pár přáteli, uděláme si nějaké občerstvení, ale to děláme běžně. Ohňostroje ani petardy mě nijak neberou a nevím, co na tom ostatní lidi vidí. My čekáme dítě až v dubnu, tak uvidíme, jak to bude příští rok, ale mamka má mimčo. Malá měla loni na Silvestra dva měsíce a odjeli, i kvůli psovi, na chatu a byl klid.”

Půlnoční veselí

Silvestrovské slavnosti vrcholí ohňostrojem, ale také spoustou petard, které pouští mnohdy velmi opilí lidé. A to nejen o půlnoci, ozývají se již od podvečera, sem tam v průběhu celé noci. Pro miminko takový hluk samozřejmě není ideální. Nejhorší je to asi pro ty rodiče, kterým miminko špatně spí a sotva, co se ho podaří uspat, tak ho probudí nějaká petarda. Miminka to nechápou, neví, co se děje, je to velmi hlučné a často se leknou a hystericky pláčou. Budete muset tuto situaci nějak zvládnout. Buďte v tu chvíli s miminkem, chovejte ho, mazlete se, zpívejte mu. Zkuste se ukrýt do takové části domu nebo bytu, kde je hluk nejméně slyšet. Někteří mají to štěstí, že jim poslední noc v roce děti prospí a ničeho si nevšimnou.

„Máme miminko, předloni to ještě úžasně prospalo, ale minulý Silvestr ji ten blázinec probudil ještě brzo před půlnocí a do jedné jsem ji musela držet v náručí, byla celá zpocená, jak se bála. S každou petardou za okny hysterický pláč a přitom polospala. Nechtěla jsem ji samozřejmě nechat o samotě ve tmě, tak jsem ji držela a chlácholila. A když jsem ji po jedné vrátila do postýlky, tak se našli další chytráci, co museli občas bouchnout, a chuděrka znovu začala hrůzou řvát. Takže loňský Silvestr nic moc, jsem zvědavá na ten letošní.”

Oslavit poslední den v roce je hezký zvyk. Určitě ale pamatujte na to, že slavení Silvestra není nade vše. Svět se nezboří, když  si připijete dříve než před půlnocí nebo naopak později, protože přesně o půlnoci se vám to nepodaří, protože třeba právě utěšujete miminko nebo kojíte. Nebuďte naštvaná, že se poslední den v roce nevydařil podle vašich představ. S miminkem už to tak často bývá. Když se od toho odprostíte, zjistíte, že je to přece jen obyčejný den. Vždyť i různě po světě slaví konec roku různě a v různou dobu. Věnujte nějaký čas tomu, že si namyslíte, jak chcete tento den strávit, ale počítejte s tím, že se to možná nepovede podle vašich představ. Vždy ale myslete na potřeby miminka, protože to je teď pro něj i pro vás důležité.

Čti celý článek
redakce
28. pro 2018 Čtené 11789x

„S kamarádkou jsme měly děti stejně, narodily se dva dny po sobě. Ačkoli jsme se kamarádily prakticky od mala, takže by se dalo předpokládat, že nás mateřství spojí ještě víc, stal se přesný opak. Zatímco já jsem se spíš nudila, doma mne to moc nebavilo a prakticky pořád jsem byla s kočárkem venku, kamarádka mi pořád psala, jak nic nestíhá, jak je unavená a vyčerpaná. Neviděly jsme se víc jak jednou za dva měsíce…,“ píše Kamila v diskuzi, kde si maminky vyměňují pocity, které z mateřské mají.

Mateřská dovolená je čas, na který budete pravděpodobně vzpomínat celý život. Ovšem i když si velmi vážíte toho, že můžete být u všech pokroků svého děťátka, ne vždy je jednoduché a příjemné být většinu času sama s prckem a fungovat s denním stereotypu. Pokud si svůj vytoužený čas s dítětem chcete opravdu užít, zapřemýšlejte, co přesně vám vadí, a změňte to.

Při čekání na miminko si každá maminka představuje, jaké to bude, až bude mít několikaletou dovolenou. Jaké bude mít tolik času, po dlouhé době strávené v pracovním procesu nemít povinnost ráno vstát a jít pracovat, většinu dne být v kolektivu.

Mateřská dovolená je do chvíle, než v ní naplno jste, poměrně nepředstavitelná část života – je těžké se na ni připravit. Dopředu nevíte, jestli pro vás bude nová kariéra maminky a ženy v domácnosti vítanou změnou či dokonce úlevou, nebo zda budete na uvázání k domovu nadávat a místo radosti z toho, že máte přece dovolenou, budete bojovat s nudou, pocitem samoty nebo dokonce vyhoření.

Porod dítěte a první mateřské týdny jsou pro každou ženu skokem do neznáma, na který každá reaguje jinak. Novopečené maminky se mnohdy samy diví, jak nepředvídatelné toto období je a jak rychle se mění s věkem dítěte a s narůstající dobou mateřství.

Na mateřské vás může potkat několik fází, mezi kterými budete balancovat, a pokud se v nich naučíte tančit, opravdu si toto období užijete!

Fáze první: Šestinedělí – první doba mateřská

K období bezprostředně po porodu miminka, na které jste se zřejmě těšila nejen celé těhotenství, ale po značné období života, které má kořeny už v době, kdy jste si začala hrát s panenkami, přichází první setkání s vaší rolí maminky. A ať jste si sebe jako matku představovala a plánovala jakkoli, zřejmě vás setkání s novou osobou, která se z vás s příchodem miminka stala, překvapí.

„Když se mi dcera narodila, byla jsem nadšená. Ulevilo se mi, bála jsem se, že budu reagovat jinak. Asi třetí den doma z porodnice, čili asi týden prakticky bez spánku, mě přepadla beznaděj, že tohle nemůžu nikdy zvládnout. Asi za dva dny se to zase srovnalo, ale dost mě to vyděsilo, že už to nikdy nepřejde,“ píše Jana v diskuzi o šestinedělí na Modrém koníku.

Mezi všemi pocity v prvních dnech, kdy se z vás stane máma, asi u každé ženy převládá únava. Nevyspání, možné vyčerpání z porodu, nával emocí pramenících nejen z hormonálního koktejlu, který vám tělo samo dávkuje, ale i ze začátku nové životní etapy, je pro většinu novopečených maminek explozí pocitů. Kromě fascinace ze samotného zrození vašeho dítěte a z pozorování vašeho muže, jenž se stal otcem, radosti vašich rodičů, kteří také dostávají novou životní roli, sama čelíte velké změně. Pocity, které čerstvé mateřství přináší, jsou různé, a není dobrou strategií si představovat, že budou jen kladné.

Spolu s radostí z narození miminka, s láskou, která vás k němu pojí, s fascinací krásou života se do vašeho podvědomí mohou přikrást i pocity spojené s náhlou obavou ze zodpovědnosti, strachem z toho, jak péči o miminko zvládnete, s pochybnostmi, zda budete dobrá máma. Pro mnoho žen jsou negativní pocity strašákem, který je obírá o sebedůvěru. Pokud vás takové věci trápí, dopřejte si čas. Dobrým lékem může být zakázat si příliš uvažovat o budoucnosti – žijte tady a teď, plánujte jen v rámci jednotlivých dní.

Určete si priority, které vám pomohou se v pocitech a nových povinnostech orientovat. Na prvním místě je určitě spokojenost miminka, na druhou příčku si místo uklizeného domova, snahy získat zpět své předmateřské tělo nebo stíhat všechna setkání s přáteli a rodinnými příslušníky, které možná zanedbáváte, zařaďte svoji vlastní spokojenost. Pokud nebudete spokojená vy, nebude fungovat nic.

Dopřejte si odpočinek, zařaďte každý den do náročného programu starání se o novorozence také péči o svoji pohodu. Dělejte alespoň chvíli to, při čem dokážete být šťastná sama se sebou – ať už jde o brouzdání po internetu, čtení knížek nebo péči o vaše tělo – vyplatí se vám to.

Udržení vztahu a přátelství se svým já, jež není jen chodící mlékárnou a které se obává, že nebude v nějaké mateřské disciplíně vynikat, pomůže hladkému chodu celé rodiny. Spokojená máma, to je spokojené miminko i všichni, kteří s nimi sdílí domov.

O tom, jak si užít šestinedělí naplno, si můžete přečíst v našem dřívějším článku zaměřeném na toto období.

Šestinedělí je obdobím fascinace, kterou zrození nového života do rodiny přináší. První chvíle, kdy se setkáváte se sebou jako s maminkou. Pokud si toto období chcete užít, myslete během něj hned poté, co se postaráte o pohodu svého děťátka, na pohodu svoji. Buďte na sebe hodná, vyhovte si a odpočívejte tak, aby vám to dělalo radost.

Fáze druhá: Miminko, jež hodně spí, máma, která už není tak unavená

Období, které nastává po šestinedělí, nemusí nutně začít druhým měsícem života vašeho miminka. Každá žena se z porodu a prvních náročných a probdělých dní v nové životní roli vzpamatovává různě.

Některé mámy svou roli přijmou s takovou lehkostí, kterou jim jiné maminky, které ve chvílích, kdy nespí, brečí, závidí. Na tom, jak se máma cítí, se podílí mnoho faktorů, včetně povahy miminka. Maminky se spavými a klidnými miminky, která nemají žádné potíže, samozřejmě prožívají start do nové etapy lépe než ty, jež zažívají návaly stresu a totálního vyčerpání, protože jejich miminko probrečí noci i dny.

Není to však pravidlem. Pokud pomineme hraniční situaci, kdy ženy trpí nějakou formou poporodní deprese, pro mnoho čerstvých maminek mohou být nepříjemné i pocity, které souvisí s delším pobytem víceméně jen doma. Řada žen se cítí být v izolaci, touží po společnosti, nenachází uspokojení jen v péči o dítě a domácnost, i když se na takový odpočinek od svého starého života původně těšily.

Bojovat s pocitem osamocení je nutnost, kterou není dobré odkládat. Pokud nemáte kamarádku, která má také malé děti, pokuste se přidružit a vyjděte si na společné procházky s kočárky. Pokud jste sportovně založená, pořiďte si kočárek, který sportovní aktivity zvládne, a vyrazte na brusle, jděte si zaběhat nebo podnikejte dlouhé procházky. Parťačku můžete i při těchto aktivitách.

Další negativní zjištění, které představy o mateřství a mateřské dovolené přebarvuje z růžové spíše do tmava, může být stereotyp. S malým miminkem v prvních měsících se mu jen těžko vyhnete, zvlášť, pokud si zvyklo spát ve své postýlce a při vykolejení z režimu pláče nebo může spát v kočárku na cestách. Pokud jste uvázaná k domovu a máte pocit, že se každý den jen nudně opakuje, vymyslete si domácí aktivitu. Takovou, která vás uspokojí, ale nesmí spadat do kategorie takzvané neviditelné práce. Uklízení, vaření, přerovnávání starých krámů ve skříních vám možná dodá dobrý pocit, ale z dlouhodobého hlediska vaši touhu po změně a vytváření hmatatelných hodnot neuspokojí.

Touhu vaší mysli po vytržení z denní šedi uspokojí nové činnosti a vystoupení z komfortní zóny. Dělejte několikrát týdně něco, na co si myslíte, že s miminkem nestačíte. Vyrazte na delší výlet, naučte se něco nového, dejte se do studia něčeho, na co jste předtím neměla čas. Jeďte s kočárkem do vzdálenějšího cíle, kam jste se s miminkem dříve bála.

Překonávání bariér vám dodá pocit svobody, sebedůvěru a ujistí vaše mateřské já, že život vašeho starého já nemusí skončit. Ženy, které třeba ještě nenašly práci svých snů, mohou během období, kdy se zotavily z porodu a prvního šoku z mateřství, začít pracovat na své budoucí kariéře. V budoucnu ji mohou jednak kombinovat s péčí o své děti a také se realizovat v oblastech, po kterých dříve toužily. Efektivní využití času namísto toho, že budete dělat jen věci, které jsou pomíjivé a nehmatatelné, jako je pouhé sledování televize nebo každodenní úklid, který nikdo neocení, může být lékem na samotu, pocit neužitečnosti o na samotnou nudu.

Mezi první negativní pocity, které může mateřská dovolená přinést, patří pocit osamělosti a sociální izolace. Bojujte s nimi tak, že vykročíte ven ze své komfortní zóny a začnete hledat způsob, jak zábavně trávit čas i jako máma s miminkem. Určitě najdete činnost, která bude vyhovovat vaší povaze i potřebám vašeho miminka.

Fáze třetí: Nic nestíhám!

Třetí fáze nesouvisí ani tak s věkem miminka, může nastat kdykoliv během mateřství a velmi ráda se v různých podobách a s rozdílnou intenzitou vrací. Nejčastěji přepadává maminky v době, kdy se jejich děti začnou pohybovat po bytě a zkoušet všechny věci, které v něm najdou. Tato epizoda může být náhlým skokem do neznáma, který z předchozí klidné až nudné fáze může udělat dobrodružství, na něž jedna maminka reaguje jako na stresový podnět a druhá jako na příjemné zpestření všedních dní.

„Když se syn naučil lézt a docela brzy chodit, bylo to pro mě peklo. Bála jsem se, kam všude nespadne, jen jsem uklízela hračky a věci, které si vyndaval. Nedělala jsem prakticky nic jiného. Byly dny, kdy jsem brečela v hromadě kastrolů, krabiček a kostiček, že už to nechci dělat,“ popisuje uživatelka v koníkovské diskuzi.

Pokud se ocitnete ve fázi, kdy máte pocit, že neděláte nic jiného, než hlídáte své dítko, aby se při průzkumech okolí nezmrzačilo, zatímco se doma kupí nepořádek, snídáte sušenky za běhu a nestíháte ani běžnou konverzaci s partnerem, natožto s někým dalším, snadno podlehnete pocitu vyčerpání, beznaděje a začnete být nešťastná.

Jestliže si nechcete otrávit dalších několik měsíců mateřské, bojujte. Přijměte své pocity jako životní výzvu, kterou bezesporu samotné mateřství je. Cítíte-li se pod tlakem, jste nepříjemná vůči okolí, máte sklon na své dítě křičet a zároveň se za to nesnášíte, řešte to hned. Začněte tím, že si znovu najdete čas na trávení svých pocitů a na malá setkání se svým mateřským já. Přemýšlejte, jaké situace ve vás vzbuzují negativní pocity, analyzujte, čím se váš vztek či stres spouští.

Buďte na sebe hodná, nikdo jiný to za vás neudělá, vy jste svým nejlepším přítelem. Ke klidu na duši si pak můžete pomoci bylinnými čaji nebo například konzultací s terapeutkou, která používá Bachovy esence. To vám může pomoci se uklidnit, určit příčiny vašeho podráždění a najít cestu, jak si mateřství užít v pohodě a s radostí.

Další dobrou terapií pak pro vás může být chození ven, nalezení kolektivu. Pokud nemáte kamarádky se stejně malými dětmi, podívejte se po okolí, zda některé sdružení nepořádá aktivity pro mámy a děti přiměřeného věku. Kontakt s dalšími maminkami, vytržení ze stereotypu vás přivede na jiné myšlenky a pomůže vám lépe překonávat situace, které ve vás negativní pocity spouští.

Ještě horší je tato situace pro mámy, jež jsou povahou více introvertní. Těm potom kolektiv na různých kroužcích či dětských hřištích nepřináší tolik radosti, kolik by bylo žádoucí. Pokud jste od mala zvyklá na to, že vám radost a pohodu vytváří činnosti, při kterých jste sama, budete muset hledat pomoc při hlídání dítěte nebo jej začlenit do aktivit, které máte ráda vy. Zkuste zapojit svoje mateřství do věcí, které jste ráda dělala před tím, než se vaše dítko narodilo. Podívat se na výstavu nebo jet na výlet na hezké místo zkuste i se svým prckem, možná vás příjemně překvapí, jak si to užijete.

Období, kdy se miminko mění v batolátko a začne se samo pohybovat po bytě, je pro mnoho maminek náročné. Abyste se vyhnula emocím spojeným s neustálým hlídáním, kam dítě spadne nebo nespadne, a nekonečnému uklízení věcí a hraček, snažte se párkrát v týdnu změnit prostředí. Prospěje to všem.

Období, kdy jsou děti nemocné – nucená izolace, která vás vyčerpá

Ve chvílích, kdy je dítě nemocné, vyžaduje vaši stálou péči, je plačtivé a protivné, se nejprve dostaví strach. Když pomine akutní fáze nemoci a čeká vás několik dalších dní a týdnů, které budete z většiny trávit hlavně doma, může přijít deprese na základě smíšených pocitů ze všech ošklivých věcí, kterými jste si již v mateřství prošla.

„Když starší syn nastoupil do školky, byl pořád nemocný. Byl nemocný poprvé, takže on sám a i my všichni jsme byli poměrně hysteričtí. Jenže to jsme ještě nevěděli, co všechno nás čeká. Od syna to chytla mladší dcera, já, manžel, babičky. Předávali jsme si nemoce od září až do dubna. Bylo to nejhorší období mého života, v jehož závěru jsem musela vyhledat pomoc psychologa a následně psychiatra. Myslela jsem si, že tohle nemůžu nikdy přežít – neustálá přítomnost dětí, neustále hrající pohádky, nudle, čaje, brek, každodenní izolace,“ píše uživatelka Modrého koníka v diskuzi o tom, jak přežít dětské nemoci po nástupu do školky.

Jste unavená, uzemněná stereotypem. Dny, kdy vaříte čaje, uklízíte desetkrát denně vyndané a rozházené hračky, pořád jen vymýšlíte, co se bude vařit, jak dítě zabavit, aby celý den jen neleželo před televizí, či naopak neobrátilo byt vzhůru nohama.

Nejvíc šokující na období nemocí je, když onemocníte vy sama. Vzpomínka na dobu, kdy jste si myslela, že umíráte, když jste si při chřipce mohla ležet v posteli a koukat celé dny na filmy, ve vás vyvolá pláč nebo bláznivý smích, když teď při stejné diagnóze obstaráte domácnost, nákupy i péči o děti.

Žádný kontakt s okolím, protože buď nechcete ostatní děti nakazit, nebo ještě lépe přicházejí období, kdy jsou nemocné všechny děti a pořád se střídají, takže se s kamarádkami nevidíte i několik měsíců. To se děje nejčastěji v zimě, takže ke vší izolaci si přidejme ještě významný úbytek denního světla, chladno a nekonečně oblékání a svlékání, když už se konečně můžete na chvíli vypravit na procházku. Pokud máte děti dvě, jistě se v nemoci vystřídají, a až budou konečně v pohodě, onemocníte vy nebo tatínek dětí. Zaděláno máte tedy na pěkných pár týdnů čistého pekla.

Pokud se nechcete zbláznit, vytvořte krizový plán. Pokud i u vás bojujete s tím, že nechcete, aby se děti dívaly na televizi nebo do mobilů delší dobu, povolte. Získáte cenný čas, během kterého můžete vypínat, číst si, sama prokrastinovat u mobilu, pokud vám nahradí sociální kontakt. Dobu, během níž si asi vyčítáte, že se dětem nevěnujete, pak vyvažujte společnou činností. Pokud si sama odpočinete ve chvíli, kdy vaše děti relaxovaně koukají na pohádky, bude vás potom víc bavit si s dětmi číst, tvořit nebo si hrát. Inspirací na společné aktivity vám může být internet, kde najdete nespočet aktivit na doma úměrných k věku dětí. Můžete tak děti něco naučit a efektivně využít čas, během nějž jste v nucené izolaci.

Další součástí krizového plánu, jak přežít období nemocí, je říct si o pomoc. Svěřte děti partnerovi nebo babičce a alespoň na krátký čas si dejte pauzu mimo domov. I dvě hodiny pití kafe v kavárně nebo bloumání městem vás nabijí energií na další dny.

Podobnou vzpruhou v rámci krizového plánu může být čas pro sebe, obnova sil v době, kdy děti spí. Zvláště pokud se celý den s dětmi povalujete a nejste fyzicky unavená, vyhraďte si večer čas pro sebe. Udělejte si domácí wellness nebo si pusťte film či hudbu, kterou s dětmi nestíháte poslouchat. Užijte si dvě hodiny samoty, ticha a programu, jenž se vám líbí – každá výjimečná chvíle, kterou si uděláte nad rámec stereotypu, vám pomůže.

Pokud si vyčítáte chvíle, kdy se vaše dítě během rekonvalescence z nemoci povaluje u televize, kompenzujte je následnou společnou činností. Jestliže si během chvíle, kdy dítko hypnotizovaně sleduje pohádky, odpočinete od neustálého kontaktu s ním, užijete si potom společné hraní s radostí.

Poslední fáze mateřské – návrat do práce

Mateřská dovolená, jak jste si možná všimla, nemusí být zrovna jednoduchým obdobím. Po absolvování všech jejích fází jste si možná myslela, že návratem do práce se toto období zničehonic přerodí v něco mnohem zajímavějšího. Možná jste se také ve skrytu duše domnívala, že návratem do práce se vrátíte do kolejí, kde jste byla před tím, než se děti narodily.

Po několika letech, které jste věnovala svým dětem, jste stále svobodnější. S tím, jak děti rostou, máte stále více prostoru i pro svou realizaci. Hodnotíte dobu, kterou jste prožila jako maminka. Určitě zjistíte, jak moc vás vaše role obohatila. I když se vám to asi ze začátku nezdálo, zvládla jste mnoho těžkých situací. Poznala jste sama sebe v jiném světle, možná sama na sobě vidíte, že jste se změnila.

Mateřství mění mnoho hodnot, dává zkušenosti, které jsou nepřenosné. I kdybyste jako bezdětná věděla o všech věcech, které vás s dětmi čekají, stejně byste jim buď nevěřila, nebo byste si byla jistá, že vás takové pocity nemohou přepadnout. Je na čase si vystavit vysvědčení a připravit se na další krok.

Pravděpodobně i další fáze mateřství vás překvapí. Ať už jste se na návrat do práce těšila nebo nikoli, zarazí vás další skutečnosti, se kterými jste nemohla počítat. Některé maminky trápí pocit, že své dítě opouštějí, a návratu do práce se brání. Na druhé straně jsou maminky, jež se na práci těší, ale narážejí na to, jak těžké je kombinovat péči o děti a domácnost a zároveň pracovat.

Návrat do zaměstnání je pak další těžkou zkouškou, která přináší nové neočekávané emoce a situace, které jste asi dříve viděla velmi naivně. Ženy, které ve své kariéře neměly jasno nebo věděly, že se do své původní práce nemohou či nechtějí vrátit, měly během dovolené určené k piplání svých dětí čas si rozmyslet, co chtějí dělat. A jak budou tuto činnost kombinovat s péčí o potomky, neboť pravděpodobně nechtějí svoje děti odložit do výchovného zařízení na celé dny.

Připočteme-li k tomu fakt, že zkrácené nebo flexibilní úvazky jsou pro maminky, které by rády své děti vyzvedávaly ve školkách nebo školách po obědě či alespoň brzy odpoledne, zcela nedostatkové zboží, máme před sebou další náročnou fázi mateřství. Zvláště pokud ji spojíme s nedostatkem financí, který postihne většinu domácností po skončení vyplácení rodičovského příspěvku.

„Na mateřské jsem zjistila, že už nechci chodit do práce od devíti do pěti a pracovat pro někoho, koho si nevážím. Dva roky jsem přemýšlela o tom, co budu dělat, abych se stíhala věnovat dětem a konečně cítila z práce uspokojení. Udělala jsem si účetnický kurz a nejdříve po známých spravovala malá účetnictví. Nebylo to lehké, ale pomohlo mi to být soběstačná a nestresovat se blbou prací,“ píše Kristýna v diskuzi, ve které maminky probírají úskalí návratu zpět do pracovního procesu.

Pomocí při snaze vrátit se do práce je čas. Netlačte ani na sebe, ani na děti. Období, kdy jde dítě poprvé do školky, je samo o sobě emocionálně náročné. Neplánujte si proto, že v září dítě nastoupí do školky a vy druhý den půjdete pracovat. Takový plán vám velmi pravděpodobně neprojde, ačkoli se vám může zdát, že miliony žen před vámi, zvláště v minulých dobách, to tak dělat prostě musely. Musely. Naše maminky v době socialismu do práce musely. I ve většině zemí světa je běžné, že mateřská dovolená trvá pouhých pár měsíců, následně maminky musí vymyslet, jak zvládnou rodinu uživit a postarat se u toho o své děti.

Pokud jste povaha dobrodružná, ulehčete si odchod do práce tím, že zcela změníte přístup k tomu, jak jste doposud vydělávala peníze. Mnoho maminek během mateřské začne podnikat, řada jich zcela změní svůj obor, aby mohly dělat práci, při které mohou v poledne z práce odejít a věnovat se svým dětem. Další maminky se snaží vymyslet způsob, jak peníze vydělávat prací, kterou by mohly dělat doma, a tím ušetřit čas strávený dopravou do práce a věnovat ho dětem. Ne vždy je však takové řešení možné.

Dívejte se na internet, pročítejte inzeráty, vyhledávejte blogy maminek, které se věnují návratům z mateřské do pracovního života. Možná najdete způsob, jak efektivně zkombinovat chod rodiny a potřebu se realizovat a vydělávat peníze. Pokud ne, musíte slevit ze svých nároků a rozhodnout se, z kterých představ ustoupíte.

Pokud nebalancujete na hranici chudoby, zaveďte si domácí účetnictví a vymyslete způsob, jak měsíčně ušetřit peníze, které by alespoň částečně suplovaly váš příjem. Jestliže spočítáte, že s penězi vycházíte, máte na všechny potřeby svých dětí, jen musíte omezit nějaké své koníčky, zábavu či nakupování ne zcela potřebných věcí, možná zjistíte, že můžete ještě nějakou dobu zůstat mámou v domácnosti a naplno se věnovat rodině.

Pokud vás víc pálí finanční stránka problému, budete muset vyřešit ústupky v péči o vaše děti. Spolu s tatínkem dětí nebo i s babičkami či kamarádkami, které by vám mohly pomoci byť jen s vyzvedáváním nebo odváděním dětí do školky, možná najdete způsob, jak se do práce zapojit. Pro začátek můžete z nouze vzít jakoukoli práci, kde vám vyjdou vstříc i časově.

Časem se věci také změní, děti budete moci nechávat ve školce déle, objeví se nabídka, která vám bude vyhovovat víc. I když se vám zpočátku tyto ústupky budou jevit jako fatální ve srovnání s vaší představou, zkuste to. Svoje rozhodnutí můžete vždy změnit, každý den může přijít nabídka, která vás z bezmoci vysvobodí.

Anebo znovu otěhotníte a zopakujete si všechny fáze mateřské dovolené hezky od začátku, a než bude další čas návratu do práce, vše bude zase jiné! 

Čti celý článek
redakce
21. pro 2018 Čtené 10036x

Jestli existuje něco, co všechny děti bez ohledu na věk nejvíc ocení, pak je to čas, který jim věnujete, a vaše plná pozornost. Ideálním prostředkem, jak spolu trávit čas a věnovat si vzájemnou maximální pozornost, je společné tvoření. Vánoce jsou ideálním časem jak na vytvoření takových chvil, tak skvělá příležitost, jak si něco hezkého vyrobit.

Dekorací, které se dají k vánoční atmosféře vytvořit, je nepřeberné množství, záleží na vaší fantazii, na věku dětí a na časových možnostech - ale i maličkost, kterou spolu vyrobíte, vám bude připomínat hezké společné chvíle a zároveň dotvářet rodinnou vánoční atmosféru.

Stromeček z věcí nalezených na procházce

Vyrobit si tento stromeček znamená dvě zábavy v jednom. V prvním kroku si udělejte hezkou procházku do nejbližší přírody a nasbírejte si různě velké klacíky. Jejich velikost si doma můžete jednoduše upravit kleštěmi nebo malou pilkou - kdo nemá dílnu plnou nářadí, menší klacíky určitě půjdou zmenšit i za pomocí kuchyňské pilky na pečivo.

Po příchodu z procházky si můžete dát dobrý horký čaj a něco dobrého a pustit se do tvoření. Klacíky si na stole vyrovnejte tak, jak si představujete velikost vzniklého stromečku, a s mezírkami je svazujte provázkem nebo vlascem k sobě. Tahle část bude asi nejtěžší, budete se muset rozdělit na držící a vázací pracovníky, ovšem drobný nácvik spolupráce je přesně to, co je na společném tvoření to nejlepší.

Vzniklý stromeček si můžete ozdobit, jak se vám a dětem líbí. Použít můžete kratší řetěz se světýlky, sušené ovoce, ozdobičky, které používáte na skutečný vánoční stromeček. Fantazii se meze nekladou. Ozdobičky můžete připevnit drátkem, lepidlem i provázkem, kterým jsme vázali stromek.

Nezapomeňte si na vrcholku stromečku vyrobit očko, za které budete stromek věšet. Vzniklý uzlík můžete ozdobit, aby neviděl vidět, a zároveň vytvoříte špičku stromečku.

Stromeček je hotov! Teď jen vybrat místo, kam si ho pověsíte. Váš společný projekt vám bude dělat radost celé svátky - máte nový hezký předmět, který vám navíc bude připomínat společné chvíle, kdy jste si na sebe vyhradili čas a měli jste se dobře. To se o svátečním shonu bude hodit nejen vám, jako mamince.

Vyrobte si své věnce - na stůl i na dveře!

Adventní věnec je taková povinná výbava každé vánoční atmosféry, která zároveň dětem pomáhá se dopočítat, kdy už konečně přijde ten Ježíšek. Věnec, který si pověsíte na dveře, je zase krásnou vstupní dekorací, kterou oceníte nejen vy při každém příchodu domů, ale i všichni, kdo okolo vašich dveří chodí.

A skvělým bonusem věnců všeho druhu je, že je chce každý a nikdy jich není dost - věnečky tak s dětmi můžete vyrobit i jako dárky pro babičky, tetičky a kamarády.

Základní potřebou pro výrobu věnce je korpus, který budete zdobit. Vybrat si můžete věnce slaměné, jehličnaté nebo jen ze samotného proutí. Koupit je můžete v zahradnictví, hobby marketech i v některých běžných hypermarketech. Tam si můžete zároveň nakoupit případné adventní svíčky nebo dekorační předměty, které si budete chtít na věneček dát.

Ani u tvorby věnců se fantazii meze nekladou. Věneček si můžete udělat tematický, složený z barev které máte rádi. Nasušit si na něj můžete pomeranče, skořápky od ořechů, použít můžete i celou skořici nebo badyán, šišky, ozdobičky, nebo i malý světelný řetěz na baterky. Nechte děti, ať si vyberou, co se jim líbí, bude je to víc bavit. Pokud budete dělat věnců víc, připravte si víc světýlek, to totiž bude asi jasná dětská volba.

Vybrané dekorace na věneček připevníte ideálně tavnou pistolí s lepidlem. Pokud tuto důležitou součást zdobení necháte dětem, opatrně, lepidlo z pistole je velmi horké, na prsty se přilepí a ne ho stihnete sundat, puchýř je na světě. Jako náhrada za lepidlo poslouží drátek, na adventní svíčky je nejlepší použít k tomu určené zápichy s mističkou, které brání kapání vosku do věnce ale hlavně případnému vzplanutí.

Pokud si věnec chcete pověsit, nezapomeňte si připravit provázek nebo drátek a také úchyt, který věnec na dveřích nebo vratech udrží. Takto krásná dekorace, která je neodmyslitelnou součástí vánoční výzdoby, není finančně nákladná, zvlášť, pokud k dekoraci používáte doma nasušené plodiny nebo dary přírody.

Voňavá vánoční sklenice - krásný dekorace i dárek

Dekorační sklenice plná vánočních věcí je krásná i praktická zároveň. K její výrobě vám bude stačit jakákoli zavařovačka nebo sklenice s uzávěrem. Do sklenice si s dětmi můžete nandat vše, co se vám líbí. Materiál si můžete nasbírat na společné procházce - najděte si malé šišky, kamínky, jehličnaté větvičky. K nim můžete přidávat sušené ovoce nebo malinké ozdobičky.

Pokud jsou vaše děti ve věku, kdy jsou pořád posedlé světýlky, i do této sklenice můžete naaranžovat světelný drátek na baterku. Ze sklenice se tak rázem stane i lampička.

Aby vaše sklenice byla nejen krásná, ale také funkční, můžete do hromádky věcí nakapat pár kapiček éterického oleje - prodávají se i takové, které jsou směsí všech zimní vůní. Po otevření sklenice bude krásně vonět.

Pokud máte klasickou zavařovačku, bude hezčí, když jí vyrobíte víčko. Stačí, když si z nějakého kousku látky vystřihnete padnoucí kolečko, které kolem sklenice obvážete provázkem nebo gumičkou, kterou provázkem můžete zakrýt. I samotné víčko můžete ozdobit, například pomocí lepidla a pár malých šištiček či větvičky.

Pokud pod textilní víčko nedáte víko od sklenice, sklenička bude vonět sama. Éterický olej můžete nakapat i na textilii, ze které jste vyrobili víčko. Vůně se z látky bude krásně uvolňovat a vydrží vonět několik dní.

Takto vyrobené skleničky si můžete doma vystavit, perfektně ale poslouží jako dárek, až budete při chladných dnech navštěvovat příbuzné a přátelé během adventního času.

Děti budou pyšné, že darují dárek, který s vámi vyráběly, zároveň uděláte někomu radost.

Pečení perníčků - společná zábava na dobrou chuť i na ozdobu

Medové perníčky jsou stěžejním cukrovím Vánoc. Jejich vůně je pro svátky tak charakteristická, že i když už před svátky nemůžeme, najdeme si na jejich pečení čas, protože si bez nich svátky neumíme představit.

Pro děti je pečení cukroví vždycky zábavou. Matlání se v mouce je oblíbená část číslo jedna. Vykrajování jednotlivých motivů je pak vynikajícím prostředkem, jak děti učit hrou. Popisovat můžete jednotlivá vykrajovátka, i malé děti se mohou učit, jak správně tlačit a vykrajovátko vyndavat, aby si motiv nepoškodily. Ověřený recept na jednu várku perníčků, pokud máte letos premiéru:

  • 140 g cukru moučky
  • 3 vejce
  • 100 g másla nebo tuku na pečení
  • 2 lžíce medu
  • 2 lžičky perníkového koření
  • 1 lžička sody
  • 400 g hladké mouky
  • 2 lžíce kakaa

Smíchejte nejdřív sypké ingredience se sodou, přidejte ostatní, řádně vypracujte těsto. Vykrájené tvary pečte na 180 °C asi deset minut, podle vaší trouby.

Perníčky si můžete také ozdobit. Ozdobná hmota se vyrábí ze směsi cukru a vaječného bílku, je to trochu alchymie, musíte dosáhnout správné hustoty. Pro začátečníky se směs na výrobu polevy již prodává hotová. Poleva se dá i různě obarvovat, můžete mít perníčky i s barevnou polevou, zdobit můžete i čokoládou nebo třeba mandlemi.

Zdobení perníčků je nejlepší za pomocí malého, pevnějšího pytlíku, kterému ustřihnete roh. Chce to trénink, ale několikátý perníček se vyvede určitě nejen vám, ale i dětem. Dětem vybírejte jednodušší motivy, bude pro ně snadnější se trefit.

Perníčky nemusíte mít jen k jídlu, ale také k dekoraci. Pokud si je budete chtít pověsit třeba na stromeček, nezapomeňte si do nich před pečením udělat špejlí dírky na háček.

Použít je pak můžete na zdobení věnců, větviček, vánočního stromečku i je můžete v nějakém hezkém pytlíčku nebo krabičce darovat návštěvám.

Hezky si společné chvíle s dětmi užijte, vychutnejte si kouzlo okamžiku a dobře si vaše výrobky s čekáním na Ježíška užijte.

Čti celý článek
redakce
20. pro 2018 Čtené 959x

„Nevidím problém v tom pořídit domů zvíře, když po něm děti touží a rodiče nejsou proti a jsou si vědomi toho, že většina péče o zvíře padne na ně a jdou do toho s tím, že se postarají. Ano, zvíře není hračka, ale nevím, proč by se dětem do domácnosti nemohl pořídit mazlíček, se kterým budou vyrůstat.“ Kdyby to bylo jen na dětech, mnoho rodin by svou domácnost sdílelo s celou zoo. Naštěstí o tomto rozhodují dospělí, kteří ovšem velmi často poleví a zejména o Vánocích se nechají obměkčit ke koupi nějakého toho zvířátka. Je vůbec zvíře vhodným vánočním dárkem a ve kterém věku jsou děti schopné se o ně opravdu postarat?

Než pořídíte pod stromeček nějaké zvířátko, zamyslete se dobře nad tím, zdali je zvíře vůbec vhodným dárkem. Často se stává, že prvotní nadšení z nového člena velmi rychle opadne a po pár dnech ho lidé chtějí vrátit. Jenže zvíře není věc, kterou si můžeme jen tak vzít a zase vracet, jak se nám zlíbí.

Kdy se děti dokáží postarat opravdu o zvíře?

„V kolika letech byste tak považovali za vhodné pořídit vašim dětem nějakého domácího mazlíčka? Nemyslím pejska, ale třeba křečka, morče apod. Já uvažuji, že bych dceři (3,5 roku o Vánocích) pořídila od Ježíška morčátko – je mi jasné, že čistit a krmit ho budu já, ale chtěla bych, aby se dcera také starala a zvykla si. Co myslíte?“ ptá se maminka z diskuze Kdy pořídit dítěti zvířátko.

Pokud je přání vlastnit zvíře opravdu upřímné a dlouhodobé, není nic krásnějšího, než dítěti vyhovět a pod stromeček dát nejkrásnější dárek. Děti se ovšem – až na výjimky – nejméně do věku 12-15 let o žádné zvíře samy starat nedovedou. Pokud se pro nákup rozhodnete, mějte na paměti, že veškerá péče bude především na vás. Úklid, venčení, krmení, čištění pelíšku či akvária, a to ne na rok nebo na dva, ale na spoustu let. 

Samozřejmě nejlépe vědí sami rodiče, zda jsou děti schopné dostát svým závazkům. Vyzkoušet to mohou tím, že zpočátku přidělí dětem nějaké úkoly, které musí pravidelně vykonávat – třeba zalévání květin apod. Je vhodné si předem domluvit, co se bude dít, když svým závazkům nedostojí. Také je možné přihlásit dítě do nějakého chovatelského kroužku. Za pár měsíců poznáte, zda máte doma opravdového milovníka zvířat nebo šlo jen o chvilkovou zábavu.

Kam si dojít pro nového člena rodiny?

Zvířata nerostou na stromech, takže ho musíte někde koupit. Většina odborníků by vám jistě doporučila zvíře, které má průkaz původu (PP). Tak budete vědět, jak moc vám vyroste a jakou povahu můžete očekávat. Stejně tak jsou známé genetické dispozice (vadné kyčle, klouby, špatné zuby, oční vady apod.) a získáte poradenství od chovatele. Taková koupě je sice o něco dražší, ale v ceně již bývá i očkování, odčervení a prověření zvířete.

Když koupíte zvíře od nějakého tzv. množitele, nevíte, zda si s sebou zvíře nenese i nějakou nemoc nebo se u něj neprojeví později nějaké zdravotní problémy. Často jsou také taková zvířata chována ve značně nepěkných podmínkách.

Živé kamarády (obvykle kočky a psy) můžete pořídit i v útulcích, tam je ale lepší, abyste už měli s chovatelstvím nějaké zkušenosti. Nechte si v útulku poradit, jaké zvíře je pro vás nejvhodnější a zda se vůbec hodí k dětem.

Jací domácí mazlíčci se obvykle objevují v českých domácnostech?

Nejčastěji si lidé domů pořizují psy nebo kočky. Oblíbení jsou ale i různorodí hlodavci, rybičky nebo třeba želvy. Každé zvíře má své pro a proti a všichni do jednoho potřebují péči.

Nenáročné želvy?

„Já měla želvu asi od 15 let. Osobně bych ji pořídila jen do rodinného domu do výběhu na zahradu + terárium na přechodné období a sklep na zazimování. I když to není zrovna kontaktní zvíře, strašně mě bavilo ji krmit a pozorovat. Určitě je to velice zajímavý "mazlíček" a ne moc tradiční, ale nevím, jestli vhodný pro tak malé dítě, zvlášť, pokud by to bylo jeho první zvíře,“ píše maminka v diskuzi o želvách.

Pro děti se želva tak úplně nehodí. I když se může zdát jako naprosto pohodové a nenáročné zvíře, nějakou tu péči potřebuje. Také cena může odradit. Želva suchozemská stojí několik tisíc a lidé raději volí želvu vodní, která stojí několik stovek. Ta ale za několik let vyroste, docela kouše a příliš nevoní. Želvy také nejsou tvorové na hraní a dětem by se měly dávat do ruky jen s velkou obezřetností. Krunýř mají velmi křehký a pád z ruky nebo ze stolu pro ně může být tím posledním. Ani péče není úplně jednoduchá. Želva potřebuje slunce, vápník a vitamíny. Jinak chřadne.

Rybičky

Pořízení celé výbavy na rybičky sice něco stojí, ale pak už je jejich provoz poměrně nenáročný. Mají minimální nároky na krmení, stačí jednou až třikrát denně jim nasypat, občas vyčistit akvárium a kochat se jejich krásou. Pro děti ovšem mohou být po čase nezajímavé, protože to rozhodně nejsou zvířátka na mazlení.

Afričtí šneci

Afričtí šneci jsou nenároční tvorové na chov i čas. Kdykoliv se mohou vytáhnout z terária a nechat na dlani. Moc peněz nestojí ani krmení nebo údržba terária.

Roztomilí hlodavci – myš, křeček a morče

„Měli jsme asi deset křečíků postupně v dětství a potom několik morčátek. Křečík není tak mazlivý, přes den spí, v noci řádí a dělá hrozný rachot. Když si ho naučíš na ruce, tak je strašně rychlý a rychle uteče. A ti naši křečci taky občas kousli. Kdežto morčátko se dá hodně rozmazlit, je vzhůru přes den a v noci spí, sedí na klíně a nechá se hladit, obvykle moc nekouše, rádo se nechá krmit a vůbec bych řekla, že je k dětem dost přátelské. Velmi mazlivé jsou rozetky, ale rozmazlit se dá každé morčátko velmi kvalitně,“ podělila se se svými zkušenostmi jedna z maminek v diskuzi.

Jen málokterý hlodavec je zvědavý na nějaké mačkání a mazlení. Výjimku tvoří morče, které si chováte od mláďátka a je zvyklé. Křečci, pískomilové a křečíci tak přítulní nejsou a dokáží i bolestivě kousnout. Většina hlodavců si svá území značí močí a ta opravdu pěkně nevoní. A i když vyčistíte jejich bydlení každý den, budou o to víc pít, aby mohli zase močit. Morče a činčila zapáchají o něco méně.

Na druhou stranu to nejsou zvířata, která by byla na chov a čas náročná. Přes den obvykle spí a žijí v noci, což nemusí být vždy příjemné. Křeček je spíše samotář. Morče zase přátelštější. Když máte jen jedno, bude na vás víc závislé. Dvě už si vystačí i sama. Mají velmi ráda krmení zeleninou z ruky, což děti obvykle milují. Pamatujte, že hlodavci jsou křehká zvířata a musíte děti při péči o ně hlídat.


Zakrslý králík

Králík je další roztomilé a poměrně nenáročné zvíře. Před jeho koupí je ovšem nutné zabezpečit otvory a kabely. Králík totiž všechno překouše. Potřebuje také dostatek pohybu a alespoň čtyři hodiny denně být mimo svou klec. Rád vyhrabuje hlínu z květináčů a stranou dejte veškeré květiny, které jsou jedovaté. Jeho domeček mu čistěte obden nebo ještě lépe každý den. Nezapomeňte na pravidelné očkování.

Mluvící papoušek

Je-li vaše dítko nebo třeba i partner milovníkem ptáků, může to být ideální dárek. Ochočení papoušci jsou velmi kontaktní, inteligentní a dokáží se naučit i mluvit. Samozřejmě ne sami od sebe a dítě to samotné nezvládne. Na ochočení papouška potřebujete hodně trpělivosti. Musíte si získat jeho důvěru a nic neuspěchat. A děti trpělivostí příliš neoplývají. Někteří papoušci mají také sklony se fixovat na jednoho blízkého člověka a na ostatní žárlí a klidně i ošklivě klovnou. Také se dokáží velmi hlasitě vyjadřovat.

Domácí kočka

Kočka je určitě méně náročná a ukecaná než papoušek. Když je dobře vychovaná, dá se o ní říct, že je to nenáročný společník. Nevyžaduje dlouhé procházky, velkou část dne spí, není smutná, když nejste pár hodin doma, pokud to není od rána do večera a každý den. V takovém případě ji raději pořiďte nějakého kamaráda nebo kamarádku. Kočka je osobnost. Mazlí se, když chce ona, přijde, když chce ona. Nedá se vycvičit jako pes a s dětmi si nebude hrát, kdykoliv chtějí.

„U malého kotěte povahu neodhadneš a ani plemeno negarantuje temperament. Takže buď bych doporučila si opravdu vybrat dospělou kočičku po kastraci o níž ti budou schopni v útulku říct, že se hodí k dětem. Jinak většina kočiček je v útulku krátce a rozhodně si nerady zvykají na společnost mnoha koček. Pokud bys trvala na kotěti, tak nezbývá než důsledná výchova, ale jak kočky, tak dětí. Třeba náš kocour se naučil hrát si bez použití drápků, ale je to u kočky vzácné a znamenalo to dost času – pokaždé, když drápky vytáhl, jsme na něj syčeli, končili hru a tak. Mimčo teprve čekáme, ale v postýlce už se byl podívat (zatím jsem neměla vyprané povlečení) tak jsem ho nechala a asi nechám pod dozorem i v budoucnu. Ale rozhodně stanovit pravidla nesmí na stůl do postýlky na kuchyň, lze naučit jednoduše,“ podělila se o své zkušenosti maminka sicinka v diskuzi Kočka v bytě. Jak ji vychovat? 

Kočka žere v průběhu celého dne podle své potřeby. Stačí jí jen jedenkrát denně nachystat potravu. Také musí mít kočičí WC, to je nutné každý den čistit. Kočičí exkrementy dost zapáchají. A škrabadlo na obrušování drápků. Přesto počítejte s tím, že si své drápky obrousí i o nějaký váš nábytek. Potřebuje pravidelnou veterinární péči a jestliže není určena k chovu, je lepší ji vykastrovat.

Kočku pořídíte za pár korun či dokonce zadarmo od známých, ale její cena se dokáže vyšplhat i na mnoho tisíc, když se jedná o čistokrevnou s průkazem původu.

Oblíbenec většiny – pes

Vše výše řečené platí i u psa. Ať už si vyberete pejska z útulku nebo si koupíte nějakého s rodokmenem, největší podíl péče visí na vás a děti mohou jen pomáhat. Zejména ty menší. Asi není nic smutnějšího, než když se po Vánocích vrací mazlíčci zpět do útulku, odkud s takovou slávou šli. Velmi důležité je zvolení vhodného plemene, jehož velikost, povaha a temperament zapadnou do vaší rodiny. Psi potřebují hodně péče, času i pozornosti. Méně náročná jsou menší společenská plemena (pudlík, buldoček, bišonek apod.). Ale i oni chtějí mít aktivní a pestrý život s páníčkem, který jim věnuje dostatek času.

Psa musíte naučit minimálně základní poslušnosti, pravidelně venčit, denně krmit, hrát si s ním a mazlit se. Nezapomeňte na pravidelnou veterinu (očkování, odčervení). Když však poskytnete psovi vše potřebné, určitě z něj bude ten nejúžasnější vánoční dárek, který udělá šťastné nejen děti, ale i vás.

Pořídit domácího mazlíčka nebo ne?

Jestliže vaše děti chtějí nějakého mazlíčka za každou cenu, pořiďte jim nejdříve nějaké méně náročné zvíře (rybičky, křeček apod.). I taková zvířata sice vyžadují péči, ale není nutné je venčit a věnovat jim tolik pozornosti. Když dítě o zvíře poctivě pečuje, můžete začít uvažovat o kočce nebo psovi.

Čti celý článek
redakce
19. pro 2018 Čtené 5575x

"Mně se nejvíc osvědčilo nestresovat a nemít pocit, že když nebudu mít vše perfektně uklizeno tak se zbořil svět. Myslím že uklízím průběžně celý rok a abych si předvánoční čas zabila šíleným úklidem všech skříní, mytím oken v mrazu apod. Raději chodím s malou na vánoční trhy, chodíme bruslit atd. Co se cukroví týče, tak doma pečeme s malou jenom perníčky. Jeden den jedeme k babičce a pomáháme jí s pečením a pak si z toho trochu cukroví vezeme domů. Prostě mám ráda předvánoční pohodový čas, který se snažím užít v klidu a v pohodě, abych si jednou mohla říct, že jsem dceři vždy připravila krásný advent a pohodové Vánoce," svěřuje se jedna z maminek na Modrém koníku, jak se staví k předvánočnímu šílenství ona.

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Po tom, co jsme se tak nějak kolektivně dostali do kolečka konzumu, se však svátky stávají spíše honem za dokonalostí a množstvím. Množstvím nakoupených dárku, množstvím jídla a množstvím tlaků na to, abychom to vše zvládli včas a hlavně dokonale.

Vánoce s dětmi jsou po letech dospívání a dospělosti zase zábavné. Radost a očekávání našich dětí nás motivuje k tomu, aby byly svátky co nejdokonalejší. Nepředstavujeme si ale dokonalost úplně jinak, než jak ji máme hledat? Jenže právě kvůli dětem se letos nemusíte honit. Děti mají své představy o svátcích úplně někde jinde, než si myslíme. Hezké svátky vidí v pohodě, pospolitosti, pozornosti, kterou máte čas jim věnovat. Pokud se budete několik týdnů před svátky honit, budete nervózní, vzteklá a unavená, jeden hezký den ani hora dárků tento čas dětem nenahradí.

Pro svůj klid můžete zvládnout všechno. Jen si trochu vypomožte tam, kde nestačíte. Ukousněte si svojí dávku pohody, i když se v honbě za vánoční pohodou musíte postarat o děti, domácnost, zvířata a ještě chodit do práce. Pokud jste přesně ta žena, která nabývá dojmu, že se musí změnit v superhrdinku, aby dokázala vytvořit krásnou vánoční pohodu, následující řádky budou přesně pro vás.  

Nehoníte se za hezkými svátky úplně zbytečně?

Pokud v sobě máte pořád tendence být nejdokonalejší máma, která všechny přípravy na Vánoce zvládne sama, brzděte. Zavzpomínejte na to, co pro vás jako pro dítě bylo na svátcích nejkrásnější. Co si sama pamatujete z Vánoc, kdy jste byla tak malá, jako jsou teď vaše děti? Určitě to nebyly hory jídla, perfektně uklizený byt a nekončící množství dárků pod stromečkem. Spíš to bude vzpomínka na babičku, která vás držela v pokoji na okně a vyhlížela s vámi Ježíška, zatímco vaši rodiče instalovali dárky pod stromek. Možná to bude vzpomínka na procházky sněhem s vašimi rodiči, cesta k prarodičům, kapr, co se s vámi koupal ve vaně. Světýlka ve všech oknech. Kolo, které bylo pod stromečkem, a na kterém vás váš táta naučil jezdit, i když byl metr sněhu.

Vaše děti si budou z Vánoc pamatovat to stejné. A na stejné věci se určitě těší. Pokud si zoufáte, že vaše snahy o dokonalé svátky nikdo neakceptuje a neocení, možná se sama sebe zeptejte, pro koho se vlastně honíte. A jestli se nehoníte na úplně špatném místě.

Pečení, vaření, uklízení, běhání po dárcích - nejde to udělat jednodušeji?

Mezi největší honby za dokonalostí svátků patří snaha mít v bytě nejvíc naklizeno, jak to jen jde. Naše maminky nás tak vychovávaly, pamatujete? Když bude doma nepořádek, Ježíšek nepřijde! Pokud si vzpomínáte, že vaše maminka taky razila toto heslo ve snaze donutit vás ke spolupráci na generální úklidu bytu, určitě si vzpomenete na váš odpor k těmto činnostem.

Pokud je pro vás naklizený byt součástí vnitřní pohody, ukliďte si. Pokud na to máte čas a energii. Pokud je pro vás načančaný byt jen povinností, kterou sama nemáte ráda, proč se s tím stresovat? Umyjte si okna, aby bylo přes namatlané dětské prstíčky přes sklo vidět na světýlka, udělejte běžný úklid den před Štědrým dnem a dejte si pohov.

Vánoční pohoda nespočívá v naklizeném domě ani v hoře dárků pod stromem. Pokud se o ní tedy snažíte, dělejte to s klidem a chytře - šetřete si, nenechte se vystresovat. Jen tak si nezanesete stres i do svátků a hezky si je užijete pospolu.

Ježíšek se určitě na prach na nejvrchnějších částech kuchyňských skříněk nedívá.

Druhou velkou honbou Vánoc pro všechny maminky je dostatek vánočního cukroví. Pokud ale máte na starosti vodění děti do a ze školky nebo školy, pak utíkáte do práce, z práce pro děti, vaříte večeři, do toho děláte úkoly, odpovídáte na všechny dotazy dětí, udržujete byt v chodu a ještě máte pod nohama nějaké to zvíře. Sama předem cítíte, že to nemůžete zvládnout, pokud nepoložíte za cukroví vlastní oběť.

Snadná pomoc - stačí jen trochu slevit ze svých nároků. Upečte si s dětmi pár perníčků jako součást zpestření zimní soboty a zbytek cukroví si objednejte. Určitě ve vašem městě najdete malou cukrárničku, která peče a prodává domácí cukroví. Budete mít od pečení pokoj a budete zásobeni stejně dobrým cukrovím, jako pečete vy. Pokud rodinné osazenstvo na domácím cukroví trvá, upečte si ho takové množství, které časově zvládnete a ještě do toho rodinku zapojte. Alespoň si budu cukroví a práce víc vážit.

"Nejvíc se mi osvědčilo ujasnit si priority. Teď je pro mě nejdůležitější dcera a rodinná pohoda. Takže za mne objednat si hotové cukroví je velká pomoc. Poprvé jsem to udělala, když jsem byla těhotná, potom vloni (to měla malá necelých 5 měsíců) a letos už mám také objednáno. Celé roky jsem pekla několik druhů cukroví, pekla jsem pro všechny známé marcipánové dorty, takže opravdu nikomu nemusím dokazovat, že péct umím. Ráda dám někomu vydělat, aspoň ochutnáme doma nové druhy a jiné chutě. Navíc, když si představím nákup všech surovin na pečení (určitě bych za suroviny dala to, co dám za hotové cukroví) + čas, který bych pečení musela věnovat, to raději jdeme s malou ven, poslouchat koncerty na vánočních trzích, scházíme se s ostatními dětmi, chodíme plavat nebo si jen tak doma hrajeme. Takže já příští týden upeču jen vánoční štoly. A příští rok už určitě budeme něco péct spolu."

Třetí maraton, který ke svátkům patří, je běh za dárky. Čím blíž jsou Vánoce, tím horší je šílenství, které v ulicích a obchodech nastává. Díky internetu můžete vymyslet strategii, jak si to letos ušetřit. Obětujte třeba pár stovek za utracené poštovné, připravte se na případnou frontu na poště, a nakupujte online. Z několika naběhaných kilometrů a mnoha hodin ve frontách si můžete udělat pěknou chvilku u počítače, během níž zařídíte vše, co jste si naplánovala a to přímo k vám domů. A určitě si budete pochvalovat, že jste sice nekoupila vše ve slevě nebo přesně takové zboží, jaké jste chtěla, ušetřený čas a energie vám to ale určitě vrátí.

V samotném chystání vyvrcholení příprav na Štědrý den si nechte pomoci. Nechte muže, ať připraví nějakou část jídla, vyřídí koupi stromku nebo kapra. Nechte ho, ať zabaví děti nebo s nimi dojde nakoupit. Nemusíte být u všeho, on to určitě zvládne.

Chytrá příprava svátků spočívá také v předcházení konfliktů, které často ve stresu vyvoláváme

Stejně chytře jako se můžeme naučit šetřit si síly, můžete předcházet všem konfliktům, které víte, že mohou nastat. Některé rodiny se třeba pravidelně každý rok hádají o to, jaké ozdoby a v jakém množstvím budou na stromečku.

Zkuste letos tento chtíč vypustit a nechte muže, ať si s dětmi ozdobí stromeček sám. Pravděpodobně se dočkáte hory barevných věcí na zeleném podkladě, ale co?

Stromek bude hotový a vy jste získala další čas pro sebe. Pokud je to pro vás hezká tradice, pozorujte zdobení stromečku ze svého oblíbeného místa, procesu se zúčastníte, ale ideálně vleže si ho užijete třeba lépe, než když se snažíte všechny korigovat.

Pokud se pro změnu hádáte o to, co všechno bude k dispozici ke Štědrovečerní večeři, prostě všem vyhovte. Ať si každý jí, co chce, hlavně ať máte klid.

Vlivem stresu a shonu máme také často tendence se jimi nechat pohltit. Nahromaděný stres ale obvykle hledá cestu, jak vyjít ven. A nejsnadnější cesta bývá otevřený konflikt. Pokud se každé svátky s partnerem hádáte o nesmyslech, které ale v danou chvíli pokládáte za středobod vesmíru, nechte toho. Pokud se nenecháte vystresovat, nebudete přetlakovaná. Pokud nebudete nahrávat partnerovi na hádavý smeč, hádka nebude. Nechte ho, ať si dělá co chce - on bude spokojený, vy budete v klidu. A tím pádem i vaše děti budou v klidu a tím eliminujete většinu problémů, které by mohly nastat.

Vánoce a konec roku jsou také dobou rozjímání. Nezapomněla jste?

K samotným svátkům také patří určité zvyky, které rodina dodržuje každý rok. Dnes už to asi není pouštění lodiček nebo lití olova, ale směrem k modernímu životu si spíš užíváme společných výletů, sledování oblíbených pohádek nebo každý rok plníme povinné vánoční návštěvy.

V pravém smyslu rozjímání se ale málokdo dokáže zastavit. Ačkoli bychom velmi potřebovaly si po maratonu příprav odpočinout, stále se ženeme v plném výkonu směrem k nasycení se pocitem, že jsme to zvládly a pořád můžeme přijímat další zážitky.

Nechcete si ale také udělat čas jen pro sebe?

Pokud má tatínek dětí víc dní volna, vzdejte se jednoho dne, kdy se budete aktivně snažit trávit čas společně, a dopřejte si zaslouženou chvíli pro sebe. A ne že budete uklízet  povánoční nepořádek a v čase, který jste si pro sebe vybojovala, třeba vařit! Vymyslete si aktivitu, kterou máte ráda, a hezky si ji užijte. Soustřeďte se na to, že se právě odměňujete za skvělý výkon. A nemusí to být jen za to, že jste bravurně zvládla udělat dětem a celé rodině pěkné svátky.

Shrňte si celý rok. Vypíchněte si pro sebe body, které se vám letos povedly. Určitě bylo spoustu věcí, ve kterých jste se překonala, za které je dobré se odměnit. Pokud se ráda oceňujete materiálně, nezapomeňte si dopřát také dárek. Ne všechna přání nám může splnit náš partner nebo rodiče. Pokud je něco, co se vám líbí, ale nechcete si o to říct, kupte si dárek pro sebe. Bude pro vás takovým předmětem, který vám bude připomínat, že jste se dokázala odměnit za všechnu tu snahu a práci, kterou jste věnovala nejen přípravám na svátky, ale všemu, co s tím souviselo. Moudré ženy totiž ví, že pochvala a láska sama k sobě je nenahraditelným zdrojem energie, které pomáhají váš hnací motor pěkně uživit.

Vánoce hlavně pro děti! A co vy a váš muž?

Od té doby, co máte děti, se soustředíte hlavně na ně. Všeobecně. A o Vánocích, které jsou konečně zase kouzelné, obzvlášť. Po té, co si splníte svou část úkolu jako maminka, ale nezapomeňte na to, že jste také něčí žena. Činností, kterými si můžete s mužem užít Vánoce také jako pár, je mnoho. I maličkosti dokáží vytvořit atmosféru a vyjádřit tolik pocitů, pro které byste jinak hledala slova jen marně.

Mezi jednu z věcí, jak si svátky užít i jako dospělý pár a ne jen jako rodiče, je chvilka pro sebe. Jen málokdo z nás má ten komfort, že má na výběr několik hlídacích babiček, které se ratolestí ujmou. Pro tip číslo jedna na to, jak si udělat pěknou chvilku s partnerem o samotě, ale pomoc zvenčí potřebovat nebudete. Zkuste po celém maratonu Štědrého dne, až vaše děti ulehnou se vším tím nadšením a vyčerpání z něj, ve Štědrém večeru pokračovat. Schovejte si pár dárků, které pro sebe s mužem navzájem máte, a darujte si je až potom, co děti usnou. Dejte si k tomu sklenku něčeho dobré, pokud to máte rádi, a dejte si čas jen pro sebe.

V atmosféře, která vám zbyde po krásném dni s vašimi dětmi, lehce navážete. Pusťte si hudbu kterou máte rádi, povídejte si o tom, jak se vám povedlo děti potěšit. Konverzace zlehka přejde k vašim potřebám a uvidíte, že si nakonec v tenhle magický večer třeba řeknete věci, na které jste už dlouho neměli čas. Pokračovat takhle můžete celé svátky. Je to vlastně taková malá dovolená, takže i pokud zrovna neholdujete výletům za sněhem, i tak si můžete udělat malou dovolenou doma. Čerpejte z toho, že už nic nemusíte.

Přes den se můžete naplno věnovat dětem, užívat si vzájemnou přítomnost, hrajte si, povídejte. Večer může patřit jen vám. Dohnat můžete všechny filmy, na které přes rok nemáte čas, pouštět si můžete hudbu, kterou jste před dětmi poslouchali doma zcela běžně. Malá vzpomínka na dobu před dětmi, ačkoli si jich přes den plně užíváte, vám dodá pocit pohody a klidu.

Noci pak můžete věnovat sexu a milování. Máte dostatek času, jste doma, ve svém prostředí. Opadlo z vás napětí, které jste před svátky nasbírali a několik dní nemusíte vstávat do práce. To vše dopřeje tomu, že postelová seance může být výjimečným zážitkem.

Užít si dovolenou se všemi jejími krásami totiž můžete i zcela bez nákladů a cestování.

Odpočinek je totiž hlavně stav mysli a platí u něj známé pořekadlo - jaké si to uděláme, takové to máme. Stačí jen trošičku snahy, ústupků a kompromisů, a z vánočních svátků si můžete vytvořit několik krásných dní, na které budete vzpomínat celý rok. A možná se z nově nastavených pravidel pro větší vánoční klid stane nová rodinná tradice. A taková tradice, kterou předáte jednou svým dětem, bude určitě lepší, než vaše vzpomínky z dětství na vánoční úklidy a stání ve frontách.

Čti celý článek
redakce
18. pro 2018 Čtené 6569x

“Jaké si Vánoce uděláš, takové je budeš mít. Např. v rodině manžela nevedli stromek, u nás nikdy nesměl chybět. Takže máme stromek vždy vysoký do stropu. Krásně voní. Miluju Vánoce, jejich vůni a atmosféru. Peču cukroví, i malá dcerka mi pomáhá s perníčky nebo zdobí pomeranč a jablko hřebíčkem, zdobíme stromeček, vyrábíme věnce a svícny, cinká tu andělské zvonění, ač nevěřící - chodíme si pro Betlémské světlo (nevadí, že nám cestou domů třikrát zhasne), podívat se do kostela na Betlém a Ježíška, píšeme dopis pro Ježíška. V obchodech se v té době zdržuji minimálně, snažím se nehonit se. Dárky připravuji s předstihem, s úklidem se nestresuji, uklízím přeci průběžně. Chodíme s malou sáňkovat, koulovat se, stavíme sněhuláka, poté si s manželem dáme svařák. Pravidelně se i s dětmi setkáváme s přáteli na předvánoční večeři v restauraci. Mezi svátky se setkáváme s rodinou.” Přesně těmito slovy shnula kouzlo Vánoc jedna z našich uživatelek. Napsala to krásně, že?

Vánoce obecně patří k těm nejoblíbenějším svátkům během celého roku. Děti je milují. Aby taky ne, vždyť na ně čekají samá krásná překvapení v podobě dárků, o které si napsaly Ježíškovi. Nutno dodat, že pro dospělé Vánoce znamenají kromě radosti a rodinné pohody také spoustu starostí a zařizování, ale nemusí to tak být.

Vánoce by nikoho neměly stresovat, lidé by se měli naučit užít si je a místo předhánění se s počty cukroví, uklizenějším bytem a honosnějšími dárky se vrátit zpátky ke kořenům. Vánoce pojmout jako krásný a poklidný čas strávený s těmi nejbližšími - rodinou a přáteli. Ono se to snadněji řekne, než udělá, ale věřte, že jakmile si v hlavě nastavíte vánoční pohodu, budete Vánoce milovat víc než kdy dříve. A k tomu vám může pomoci i dodržování tradic a vánočních zvyků. Především pokud máte děti, bude je to bavit, budou nadšené a hlavně si s sebou do života ponesou zážitky, které jednou předají zase svým dětem. Pojďme se společně podívat na ty nejznámější a nejkrásnější vánoční zvyky, které si můžete užít i vy doma, se svými potomky.

  • Dopis Ježíškovi

Pokud máte malé děti školou či školkou povinné , určitě o dopisu pro Ježíška slyšíte již s příchodem podzimu (ne-li dříve). Děti se na Vánoce většinou moc těší a lákají je především dárky, které jsou s nimi spojené. Dopisy Ježíškovi se píší snad v každé rodině s malými dětmi. Napsaný dopis se poté přichystá na místo, odkud si ho může Ježíšek vyzvednout, až poletí kolem.

O rodinnou tradici a pěknou vzpomínku se s námi podělila i jedna z uživatelek Modrého koníka: “Když byly holčičky menší, malovaly na dopisní papír, co se přejí od Ježíška. Pokud byla kresba složitější, dopomohla jsem např. před 6.rokem na vytouženou aktovku s kočičkou kočičku sama domalovat. Dopis jsme pak daly do obálky a holčičkám jsem tam napsala JEŽÍŠKOVI. Dopis si každá z holčiček sama zalepila a dala za okno před spaním. Pokud tam byl dopis ještě druhý den (pokud jsem zapomněla po usnutí dopis z okna stáhnout ), zamaskovala jsem to větou: no jo, Ježíšek musí stihnout ještě do Vánoc oběhnout tolik dětí. Dnes večer to určitě stihne! No a další den ráno už tam dopis nebyl - Ježíšek si pro něj přišel. Ovšem sranda byla, když mi jednou dopis uletěl. Já šupajdila dolů 5 pater, abychom ten dopis někde na sídlišti ráno nepotkaly cestou do školky. Mimochodem malované dopisy Ježíškovi mám všechny schované v krabici vzpomínek. Až do nich jednou děvčátka jako dospělá nahlédnou, určitě se budou nad nimi usmívat stejně jako já “

  • Vánoční cukroví

Co by to bylo za Vánoce bez vánočního cukroví? Určitě mi dáte za pravdu, že pečení a hlavně pak jedení cukroví je jednou z těch vůbec nejlepších tradic. Ale víte, odkud se tato tradice vzala? Tradice pečení vánočního cukroví sahá až do 16. století a možná vás překvapí, že s touto tradicí nepřišli Křesťané, nýbrž pohané, kteří věřili, že cukroví díky své tajemné schopnosti chránilo rodinu, zvířata, ale i dům před temnými a zlými silami. Lidé si na pečení cukroví proto dávali hodně záležet, vykrajovali různá zvířátka, která symbolizovala zvířata ve chlévě, kolečka, která symbolizovala slunce, a také z těsta tvarovali kuličky. Cukroví poté věšeli na ovocné stromy, aby v příštím roce plodily hodně ovoce, dále pak na domy, aby se v nich drželo štěstí a chlévy, aby zvířata dobře prospívala. Zbylé cukroví se pak rozdalo mezi příbuzné a sousedy.

V dnešní době se cukroví peče spíše pro chuť a mnoho lidí už ani doma dokonce nepeče, nýbrž cukroví raději koupí. Pokud nepatříte zrovna mezi příznivce pečení, zkuste si vybrat alespoň jeden druh a cukroví si upéct. Odměnou vám bude radost z výsledku a nádherně provoněný domov (pokud tedy cukroví nespálíte). Nebojte se do činnosti zapojit i děti. Ano, cukroví sice nebude to nejkrásnější v celém širém okolí a možná bude i trošku nesouměrné. Ale myslíte, že to vadí? Vůbec ne. Děti budou nadšené, že se mohly do příprav zapojit a uvidíte, jak pyšně se budou všude chlubit tím, že pomáhaly s pečením cukroví. Dopřejte jim to, i když s nimi bude samotné pečení trvat mnohem déle a naděláte o dost více nepořádku. Uvidíte, že to za to stojí.

Zkušenosti mají i maminky z Modrého koníka:

“My děláme cukroví všichni najednou i s dětmi (alespoň část, dokud je to baví), ale je fakt, že mi letos jen perníčky trvaly 1,5 hodiny a bylo to trochu o nervy. Je ale fajn s nimi třeba dělat  Raffaelo koule, nebo dělat nějaké jiné kuličky - to mají rády a i jim to pěkně jde . Největší zábava byly ty perníčky - já s malou (1,5 roku) vykrajovala, Honzík(3,5) matlal ještě studené vodou a pak stál u trouby a "hlídal". Vajíčka jsem pak matlala já a děti  pak všechno vychladlé cukroví skládaly do krabic. “

“Odmala mi malá pomáhala, nejhorší ze všech období bylo pečení v devátém měsíci těhotenství - je vánoční. V roce jen tak přihlížela a tak to s ní šlo dál, dnes mám velkou pečící pomocnici, těsta dělá už sama nejen ta vánoční (samozřejmě ji říkám kolik čeho a jedeme v počtu hrnků, takže to s přehledem zvládá), ale taky je to parťák na úklid, za což jsem moc ráda,vždy mi to pomůže i uklidit, a tak se sama snaží nedělat moc nepořádek, aby nemusela potom moc dlouho uklízet.”

  • Zlaté prasátko

Zlaté prasátko je česká vánoční pověra, která vznikla už ve středověku. Podle ní je zlaté prasátko vidina přislíbená za neporušený předvánoční půst. Podle pověry každý, kdo celý den až do štědrovečerní večeře nebude jíst maso, uvidí zlaté prasátko. Proto se během dne podávají obvykle bezmasá jídla jako je např. staročeský kuba.

Představa zlatého prasátka je pro mnoho dětí velice lákavá, takže pokud budou mít chuť, můžete doma vyzkoušet i tuto tradici. Nezapomeňte však, že malé dítě chce být za svoji námahu odměněno, takže pokud opravdu vydrží, zkuste vymyslet způsob, aby dítě zlaté prasátko opravdu spatřilo. Svérázným způsobem to vymysleli například v rodině maminky z Modrého koníka: “Mladší sestra mého manžela dlouho věřila na Zlaté prasátko. Postila se a prasátko vyhlížela, sotva se setmělo. Jako správný starší bratr šel můj muž o patro výš a z okna házel zapálenou prskavku, aby byla odměněna za své celodenní odříkání. Pokud se v další generaci najde někdo, kdo se vydrží postit, tak tuto tradici určitě obnovíme.”

  • Vánoční koledy

Původ slova koleda bychom našli  v latinském "calendae". Ještě před příchodem křesťanství byl tento výraz neodmyslitelně spjatý s oslavami zimního slunovratu. Šlo o zpěvy, které se zpívaly, aby přinesly blahobyt a šťastné dny. Křesťanství pak význam slova "koleda" spojilo s mnoha svátky, nejenom Vánocemi. Koledy ve středověku zpívali děti obcházející domy ve vsi, aby prostřednictvím tzv. koledování prosily o výslužku. Bylo to nejen na Štědrý večer, ale také na svátek svatého Štěpána, na Nový rok, na den Tří králů, na Hromnice nebo o Velikonocích. Písně, které dnes nazýváme koledy, představují téměř bez výjimky koledy vánoční. Navíc se tak označují i moderní songy, zcela oproštěné od náboženské tematiky.

Vánoční koledy zpívají děti ve školkách, školách a můžete si je zazpívat i vy doma. Pokud kdokoliv z rodiny hraje na nějaký hudební nástroj, využijte jej a společně si zamuzicírujte. Děti obecně zpívání milují a pokud máte strach z toho, že vy nejste úplně muzikální, nebojte se a vezměte si do ruky “hudební nástroj”, skvěle poslouží například vařečka s hrncem, dvě vařečky, nebo klidně jen tleskejte do rytmu.

  • Zdobení vánočního stromečku

Tato tradice je v dnešní době zaručeně tou nejrozšířenější. Snad každou českou domácnost na Štědrý den zdobí ozdobený stromeček. Ale věděli jste, že zdobení stromečků je záležitostí spíše novodobou? Tradice zdobení stromku tak, jak ji známe dnes, pochází z německých měst a první zmínka o takovém stromečku pochází z roku 1570. Velice zajímavý a pro někoho možná i překvapivý fakt je ten, že stromeček se původně věšel nad štědrovečerní stůl, navíc ještě špičkou dolů. To zní hodně zajímavě, že?

Dnes se zdobí především stálezelený jehličnan jako je smrk pichlavý, smrk ztepilý, borovice černá či jedle kavkazská. Dříve se stromečky zdobily především ovocem, slaměnými či dřevěnými ozdobami, dnes jsou však možnosti zdobení velice rozmanité a každý si tak najde to, co se mu nejvíce líbí.

Zajímavé je i to, jak se ke zdobení stromku v rodině přistupuje. Někde se stromečky zdobí již na počátku adventní doby, jinde těsně před Vánoci a v dalších rodinách až přímo na Štědrý den. Někde stromeček “nosí Ježíšek”, jinde ho zase zdobí rodina společně. V každé rodině je tato tradice prostě uchopena tak, aby vyhovovala vlastním potřebám. A to je na tom to krásné!

Jak tato tradice žije u našich uživatelek a maminek z Modrého koníka: “Já byla od našich zvyklá, že stromeček zdobil Ježíšek v pokoji, do kterého se na Štědrý den nechodilo, a milovala jsem to překvapení, když se otevřely dveře a stromeček zářil. I dávno potom, co jsem už na Ježíška nevěřila, to takhle bylo - nechtěla jsem si nechat vzít to kouzlo. Takže beru zcela samozřejmě, že teď s holkami to děláme stejně - jen s tím rozdílem, že stromeček je v obýváku, takže ho holky holt uvidí už ráno. Ale mám spoustu kamarádů, kteří stromeček zdobili pro Ježíška. Každý ať to dělá tak, jak mu to vyhovuje.”

“My už od malička zdobili stromeček společně s rodiči dopoledne na Štědrý den, aby měl Ježíšek kam přinést dárečky a moc jsme si to se sestrou užívaly. Ráno jsme vstaly, k snídani byla maminčina nezaměnitelná a neodolatelná čerstvá vánočka s kakaem, po snídani jsme šly do obýváku, pustily si v televizi pohádky, maminka donesla cukroví a zdobily jsme stromeček, pěkně v klidu, celé dopoledne. Potom večer nám rodiče řekli, ať se zavřeme v pokojíčku a nechodíme ven, abychom nevyplašily Ježíška, kdyby přišel s dárečky. Moc rády se sestrou na každé Vánoce vzpomínáme! “

  • Vánoční zvyky, tradice a věštění budoucnosti s jablíčkem

Krájení jablíčka patří pravděpodobně k těm nejznámějším a nejjednodušeji praktikovaným způsobům štědrovečerního věštění. Po štědrovečerní večeři by měl každý člen rodiny rozkrojit jablíčko, které si sám vybral. Pokud uvnitř najde hvězdičku, čekají ho v příštím roce jen samé krásné věci a kupa zdraví k tomu. Pokud však člověk uvnitř najde křížek či  dokonce červa, měl by se následujícího roku dost obávat, jelikož ho mohou potkat nemilé události, nemoci či dokonce smrt.

S jablíčkem se ale pojí i další štědrovečerní zvyk. Hospodář (dnes bude nahrazen spíše hlavou rodiny) by měl vybrat to nejkrásnější a největší jablko z celé úrody a opatrně ho rozříznout tak, aby z něj zvládl bez porušení vybrat 12 jadérek. Ta by pak měl vhodit do sklenice s vodou. Další ráno pak ukázalo, kolik měsíců z následujícího roku bude úrodných. Stačilo jen spočítat ta jadérka, která zůstala na dně.

Slupka z jablka zase může svobodné dívce prozradit počáteční písmeno ze jména budoucího ženicha. Stačí celé jablko oloupat tak, aby zůstala slupka dlouhá a neporušená a tuto slupku pak hodit přes rameno za sebe. Nyní už přichází na řadu samotná věštba - dívka si musí dopadnutou slupku pořádně prohlédnout a vyčíst z ní písmeno, které jí připomíná. Její budoucí ženich pak bude mít jméno začínající právě na toto písmeno.

Vánoční zvyky, které se pojí právě se symbolem jablka, je velmi dobře možné zrealizovat i doma a uvidíte, že si to děti zamilují: “Vzhledem k tomu, že je naše holčička ještě malinká, tak těch tradic máme méně. Ale těším se, až budeme zdobit stromeček a malá bude ráno koukat, co nám to vyrostlo v obýváku, nebo zvonění zvonečkem. Manžel si na ně moc nepotrpí, ale já alespoň rozkrojím jablíčko, pouštíme si koledy, aby se navnadila atmosféra, pečeme perníčky a další cukroví. Mám ráda tradici šupinka pod talíř, a co hodně dodržujeme - je nevstávání od stolu. Proto si vše pečlivě připravuji na stůl, aby se na nic nezapomnělo. Nevím, zda to patří i mezi nějaké tradice, ale u nás určitě, a to je procházka venku, alespoň na půl hodinky se projít na studeném vzduchu.”

  • Pouštění lodiček

Velice podobným způsobem jako při věštění s jablíčkem se dají použít i vlašské ořechy. Každý z členů rodiny u štědrovečerního stolu by si měl rozlousknout ořech. Zdravé jádro symbolizuje zdraví a štěstí, kdežto černé či zkažené jadérko upozorňuje na problémy.

Skořápky, které vám zbyly z předchozí věštby, však rozhodně nevyhazujte, dají se použít k další krásné a oblíbené aktivitě - pouštění skořápek po vodní hladině.

Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Komu svíčka svítí nejdéle, toho čeká dlouhý život. Další výklad říká, že pokud se lodička drží při kraji nádoby, budete se celý rok držet doma. Jestliže skořápka pluje ke středu, vydáte se na cesty. Rozšířené je i pouštění skořápek ve dvojici, kdy si dívka a chlapec rozpůlí ořech. Když se lodičky drží pospolu, láska jim vydrží. Pluje-li každá jinam, ti dva se rozejdou.

Další z variací zase připomíná možnost získání odpovědi na konkrétní otázku. Nejprve je potřeba položit otázku, na kterou chceme vědět odpověď (stačí klidně i v duchu, není nutné vyslovovat ji nahlas). Z chování lodičky je pak možné vyčíst odpověď. Pouštění lodiček ze skořápek je velice oblíbenou tradicí i mezi uživatelkami Modrého koníka. Příprava není nijak složitá a nadšení dětí je obrovské. Proto ho do svého seznamu plánovaných vánočních tradic zařadila i nastávající maminka verunka2292: “Pro mě budou letos Vánoce úplně nové protože poprvé budu trávit Štědrý večer se svým přítelem a naším děťátkem. Doposud jsme byli vždy každý se svými rodiči.Takže si své tradice budeme teprve utvářet. Ale určitě bych chtěla pár klasických tradic dodržet - jako krájení jablíček,pouštění lodiček,koukání na pohádky..házet pantoflí už asi nebudu. Hlavně se moc těším že budeme konečně spolu a společně se těšit na duben,kdy očekáváme naše vytoužené miminko které zatím nosím v bříšku.”

  • Házení střevícem

Tento zvyk provádějí hlavně neprovdaná děvčata a jeho úkolem je zjistit, zda se dívka v následujícím roce vdá či nikoliv. Mladá dívka či slečna se na Štědrý den se postaví čelem zády ke vchodovým dveřím a hodí za sebe střevíc. Pokud směřuje špička střevíce ven ze dveří, znamená to, že se dívka do roka vdá. Pokud tomu je naopak, zůstane ještě minimálně další rok svobodná.

Provedení této tradice není opět nijak složité a nejen děti si při ní užijí spoustu srandy. Na tuto tradici vzpomínají i naše maminky: “Když jsem byla ještě malá, dělalo se u nás doma mnoho tradic a zvyků. Já osobně asi nejraději vzpomínám na házení botou. Vždycky po večeři a rozbalení dárků se nám ještě nechtělo jít spát, a tak jsme prováděli různé zvyky. Vánoce jsme slavili v širším rodinném kruhu a já byla jediná svobodná holka, takže házení střevícem bylo vždy jen na mě. Jako malá jsem to milovala, ale později už jsem se styděla a tento zvyk vymizel. Pokud budu mít někdy holčičku, určitě ho zase obnovíme.“

  • Lití olova

 Lití olova má v českém prostředí opravdu dlouhou tradici. Roztavený kov, odlitý do nádoby s vodou, má dotyčnému vyjevit podle tvaru budoucnost. Například hvězda má značit úspěch, zatímco jeden uzavřený kruh dědictví nebo finanční zisk, více povedených kruhů pak štěstí, blahobyt a radostné zprávy.Naproti tomu porušený kruh, nebo více kruhů má přinášet smůlu a obtíže. Pokud se vám však kruh zlomí během vytahování z vody, bude prý ohrožen váš život. Olovo ve tvaru kříže má pak předznamenávat smrt někoho z přátel nebo rodiny, naproti tomu tvar domu je prý příslibem štěstí. Pták pak údajně přinese dobré zprávy, plaz má věštit zradu, kometa velké životní změny a košaté stromy dlouhověkost i skvělou budoucnost. Jak pak poznáte přicházející  a velkou lásku? Podle dvou olověných srdcí vedle sebe!

Lití olova se v českých domácnostech udrželo hodně dlouhou dobu. Krásně rozběhnutou tradici ale přerušila světová válka, protože olovo bylo nedostatkové zboží. V dnešní době už ale není problém sehnat přímo sady určené pro lití olova, popřípadě i samotné olovo, tato tradice tak znovu nabývá na síle. U dětí je tato tradice opravdu hodně oblíbená, je však nutné dbát velké opatrnosti při provádění odlitků.

Lití olova se krásně hodí mezi ostatní tradice. Mezi tradice své rodiny ho zařadila i uživatelka romcovaklarka: “Půst teda nedržíme, ráno snídáme vánočku s kakaem, pak ozdobíme stromeček, jdeme na procházku, na oběd máme kubu, koukáme na klasické pohádky, lijeme olovo, pouštíme oříškové lodičky; a večeříme brzo, tak v půl páté - hrachovou polévku a rybu/řízek (podle osobních preferencí) s bramborovým salátem. No a pak prskavky, koledy, dárečky. Teď jak jsou děti, tak já se s nimi "schovám" nahoře a tatínek dá dárky pod stromeček.”

  • Štědrovečerní večeře

Štědrovečerní večeře je vlastně takový vrchol celého Štědrého dne. Rodina se sesedne k jednomu stolu a v očekávání věcí příštích společně sní připravené dobroty. Dnes vypadá štědrovečerní večeře úplně jinak než tomu bývalo v dřívějších dobách, ale přesto mnohé z rodin zachovávají staré zvyky a tradice. A k tomu přidávají tradice vlastní, které si přinášejí ze svých původních rodin.

Zajímá vás, jak vypadala štědrovečerní večeře v dobách dřívějších? Prostírání stolu se věnovala velká pozornost. Většinou se symbolicky na jeden roh pokládal pecen chleba, aby měla rodina stále co do úst. Na druhý roh se položila slaměnka s trochou ode všeho, co pole dalo proto, aby i v následujícím roce byla dobrá úroda. Na třetí roh se pokládaly peníze, které měly slibovat blahobyt. Na čtvrtý roh se někde položila miska na kousky jídla pro dobytek a slepice. Jinde podobnou misku se stejným účelem zase dávali pod stůl. Samotný stůl se pak omotal řetězem nebo provazem, což mělo zaručit ochranu stáda ovcí před vlky, ochranu statku před zloději a také soudržnost celé rodiny po celý další rok. Byl-li počet stolujících lichý, prostírala hospodyně pro jednoho navíc. Podle lidové pověry prý chodila smrt těsně před večeří obhlížet prostřené stoly a kde by byla napočítala lichý počet, tam by se v následujícím roce pro někoho vrátila. Před večeří se všichni společně pomodlili a vzpomněli na vše dobré i špatné, co je v uplynulém roce potkalo.

Jedna z našich uživatelek vzpomíná na Vánoce a štědrovečerní večeři takto:

“Když jsem bydlela s našima,tak jsem držela půst. Zobala cukroví a první jídlo byla ochutnávka bramborového salátu. Zdobila jsem stromeček u pohádek a odpoledne se šlo na hřbitov. Po čtvrté hodině se chystal kapřík,slavnostní talíře a příbory. Dárečky se rozdaly a potom se dělal svařák. A pak se čekalo na novou pohádku. S manželem přišly jiné zvyky. Den před štědrým dnem se zdobí stromeček a živý k tomu. Dělá se obložená vlašáková mísa. Ráno se nepostím ale láduji se vlašákem s pečivem. Podle potřeby manžela jdu s malou na hřbitov a on balí dárečky, co nakoupil. Potom je dá pod stromeček a i ty moje. Tchýně chystá kapra a salát je už naležen. Kolem třetí jíme a zavedla jsem svařák. Dárečky jsou do hodiny rozdané a jde se k prababičce pro dárky. Ta jde potom k nám pro svoje dárky. A pak jdeme k další prababičce a pradědečkovi, od nich jdeme spolu k tetě a strejdovi a ti potom k nám. Takový návštěvní večer.”

Na závěr nezbývá než popřát všem nádherné Vánoce a čím jiným se rozloučit než krásnými příběhy, které píše sám život. Zamáčkněte slzu a pojďte se společně s námi podívat, jak krásný může být Štědrý den v rodinách, kde si Vánoce umí všichni užít.

“My na Štědrý den vstaneme, dáme si vánočku a kakao, vezmeme lucerničku a jdeme i s mým tátou do kostela pro Betlémské světlo. Cestou v parku sypeme ptáčkům zrníčka a zastavíme se v kolumbáriu zapálit svíčku pro maminku a ty, co už nejsou s námi. V kostele se podíváme na Betlém, hodíme korunky černouškovi a andělíčkovi (pokladničky s kývací hlavou), zapálíme si svíčku v lucerně a jdeme k tátovi na oběd. Každoročně vařím hrachovou polévku, aby se nás v příštím roce držely peníze. Po obědě se rozloučíme a jdeme domů, kde pouštíme lodičky, rozkrajujeme jablíčka, lijeme olovo. Potom dětem pustíme Tři oříšky pro Popelku a jdeme chystat večeři. Vždy máme prostřeno o talíř navíc (vychází to do sudého počtu), děti ví, že je to tam jako vzpomínka na ty, co už s námi u stolu sedět nemůžou (říkají, že prostíráme pro dušičky), pod každým talířem je penízek a šupina, na stole hoří svíčka s věčným světlem, kterou jsme si ráno donesli z kostela. Večeříme, když vyjde první hvězda a při večeři nikdo nesmí vstávat. Když máme dojedeno, jdeme do pokojíčku otevřít okno, potom zavíráme dveře a nikdo tam už nemůže. U klavíru zahrajeme a zazpíváme koledy a jeden z nás potom vezme děti na chodbu a zapálí si prskavky, druhý si "musí pro něco skočit" a rychle nastrká pod stromek dárky. Vrátí se k ostatním a nenápadně za zády ovladačem zapne zvonění na CD v přehrávači v pokojíčku. Pak už je to klasika, dárky, hromada balícího papíru, rozzářená očička radostí. Jo a ještě jsem zapomněla  na každoroční společné foto u stromečku - to rozhodně nesmí chybět.”

Zdroje informací:

vanocni-darky.cz

ceske-tradice.cz

denik.cz

milujivanoce.cz

Čti celý článek
redakce
16. pro 2018 Čtené 2748x

"Vymlouváme se na to, že náš potomek je oplácaný proto, že naše rodina má obézní geny a dítě je po nás zdědilo? Buďte si jisti, že si to pouze nalháváme, protože dětská obezita nesouvisí s dědičností, ale především se stravovacími a pohybovými návyky v současném vysoce toxickém obezitogenním prostředí," říká odborník na dětskou obezitu. 

Úvodní povídání o dětské obezitě s předním obezitologem MUDr. Zlatkem Marinovem a jeho ženou Cecílií Marinovou, patrony projektu S dětmi proti obezitě, startuje pravidelné rozhovory na toto téma.

Co vlastně znamená dětská obezita?

Nadváha je takové navýšení hmotnosti, která nevede ke zdravotním obtížím. Obezita je takové zmnožení tukové tkáně, které má vážné zdravotní následky. Obezita je vždy závažné onemocnění. Dětská obezita představuje vedle možných psychologických následků především také závažné zdravotní problémy, protože až v 80 % pokračuje obezitou v dospělosti. Obezita je spouštěčem tzv. metabolického syndromu, ke kterému patří zvýšená hladina krevních tuků, vysoký krevní tlak a zvýšená inzulinová rezistence. Tyto odchylky zvyšují riziko rozvoje cukrovky 2. typu, nádorů a kardiovaskulárních chorob, které významně zkracují délku života.

Než rodič navštíví lékaře, jak má možnost sám poznat, jestli je jeho dítě obézní?

Nadváhu každý skryje pod tričko, ale v plavkách už je vidět. Obezita se pod žádným oblečením neschová. Stačí se podívat na dětské filmy z našeho dětství a přijdeme na to, že dívka z filmu Metráček má vlastně jen trochu vyšší nadváhu, kterou v dnešním akvaparku ani nikdo nezaznamená. Všichni trpíme obezitogenní slepotou a když někdo z rodičů přeci jen něco zaznamená, už je mnohdy pozdě.

Na internetu je možné si v různých grafech „zjišťovat“, zda je mé dítě obézní. Co si myslíte o těchto grafech? Jak má vypadat zhodnocení toho, zda je dítě skutečně obézní?

Pokud chceme posoudit hmotnost dítěte vzhledem k jeho věku, neobejdeme se bez tabulek a grafů. Hmotnost dítěte vždy musíme posuzovat ve vztahu k jeho délce nebo výšce v jeho konkrétním vývojovém období. V kojeneckém věku používáme percentilové grafy hmotnostně-délkového poměru, od dvou let využíváme percentilový graf indexu tělesné hmotnosti (Body Mass Index, BMI). Výpočet usnadní kalkulátory, které nalezneme na řadě webových stránek.

Jak velký problém představuje pro generaci našich dětí obezita? Kolik dětí je v současné době obézních?

Výskyt dětské obezity u nás překonal nejpesimističtější předpoklady z osmdesátých let minulého století. Za třicet let epidemie obezity došlo k dvojnásobnému nárůstu v dospělých věkových skupinách, ale až k pětinásobnému počtu obézních dětí. Spojení infekčního popisu s obezitou není náhodné pro rychlost nárůstu výskytu a především pro nemocnost a úmrtnost, která v tomto století u nás převyšuje všechna infekční onemocnění dohromady. V současné době trpí nadváhou každé 4.  dítě, obezitou každé 7. a monstrózní obezitou 4 ze sta dětí. Alarmující situaci v naší dětské populaci demonstruje skupina 34 tisíc dětí s monstrózní obezitou, kterou před třiceti lety nikdo neznal a která se už do žádných tabulek nevejde.

Ovlivňuje dětská obezita i obezitu v dospělosti?

Dětská obezita je velmi závažným zdravotní problémem s extrémními důsledky v dospělosti.

Existuje nějaký výzkum, který říká, v jakém množství případů jsou obézní děti také obézním dospělým?

Dle výzkumů z 80 % dětí s nadváhou vyrůstá obézní dospělý a závažně obézní bude vždy už jen obézní. Výzkum publikovaný v roce 2010 v The New England Journal of Medicine upozorňuje na tragické důsledky, které může dětská obezita mít. Podle něj obézní děti v dospělosti mnohem častěji trpí diabetem, kardiovaskulárními obtížemi i rakovinou. Je u nich dvojnásobné riziko, že zemřou před pětapadesátým rokem právě v důsledku některého z těchto zdravotních problémů.

Maminky/babičky často používají jako omluvu baculatosti dětí větu „On/ona z toho vyrostou.“ Co si myslíte o tomto přístupu?

Děti z obezity nevyrůstají! Jako z žádné jiné nemoci. Ke všemu jim obezita zkracuje dětství a urychluje nástup puberty o jeden rok.

Můžete dát maminkám doporučení na vyvážené stravování v průběhu celého dne?

Zdravý životní styl a výživové návyky se rozvíjí již od útlého dětství, ale pouze celá rodina může měnit postoje a způsob životního stylu, kterým se dá předejít vývoji nevhodných stravovacích zvyklostí, nesprávnému vztahu k jídlu a pohybovému režimu. Někdy bývá pro rodiče dost komplikované  správně se zorientovat v záplavě informací o dětské výživě a zároveň nepodléhat tlaku médií a reklam. Jen dobře  poučení rodiče mohou správně nastavit rodinná pohybová a výživová pravidla a být vzorem pro své dítě. Není vzácností, že i vzdělané matky  podlehnou reklamnímu doporučení , které „zaručuje“ tu nejlepší volbu. Paradoxem naopak bývá, že právě výrobky určené dětem od různých sladkostí, čokoládových náhražek, přes uzeniny a další potraviny, jsou často nutričně na podstatně  horší úrovni než srovnatelný výrobek pro dospělého spotřebitele. Přestaňme být slepí konzumenti a staňme se vzorem pro své děti!

Co doporučujete jako prevenci proti dětské obezitě?

Nejúčinnější léčba obezity je její prevence. V plné míře platí, že o co obtížnější je léčba dětské obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku. I když se jeví komplexní problematika dětské obezity na první pohled jako velmi složitá, ve skutečnosti je možné stanovit jednoduchá a  účelná preventivní pravidla (viz níže). Za svůj životní styl a životní styl svých dětí sice odpovídá v první řadě jednotlivec, ale boj proti obezitě nemůže být jen individuálním bojem. Jen dobře informovaný jedinec má šanci na racionální změnu životního stylu. Respektování racionálních zásad životního stylu rozhoduje o tom, jestli se dítě a následně dospělý jedinec setká s problémem obezity.

Další z oblíbených rodičovských mouder je „My jsme s tátou/mámou takový …“. Jakou vinu na dětské obezitě nesou geny?

Vymlouváme se na to, že náš potomek je oplácaný proto, že naše rodina má obézní geny a dítě je po nás zdědilo? Buďte si jisti, že si to pouze nalháváme, protože dětská obezita nesouvisí s dědičností, ale především se stravovacími a pohybovými návyky v současném vysoce toxickém obezitogenním prostředí. Genetické pozadí jedince se na rozvoji obezity podílí 20-40 %. V současné populaci je více jak 80 % dospělých s nadváhou a počet obézních lidí stále roste. Tím pádem více dětí čelí a bude čelit “genetickému” riziku obezity. Důležité je si uvědomit, že čím vyšší máme genetické riziko tím dřív a více by jsme měli dodržovat zdravý životní styl.

Pokud zůstaneme u obézních rodičů – není způsobena dětská obezita spíš chybnými stravovacími návyky rodičů?

Rodina představuje základní stavební kámen dětského světa, na kterém dítě postaví celý svůj budoucí život. Životní styl rodiny se vždy v plném rozsahu odrazí na návycích a zvycích jejích nejmenších členů. Ale není možné svalovat vinu pouze na rodiče. Především prostředí, ve kterém žijeme, se v dnešní době dá označit za vysoce toxické obezitogenní, které podporuje nárůst tělesné hmotnosti. A nejsou to jenom již všeobecně známé sladké limonády, tučná jídla a snižující se fyzická zdatnost, ale v kojeneckém období třeba kojenecká láhev  (kojenec vypije umělé výživy z lahve asi o 20 - 30 % víc mléka než plně kojený, čímž získává i více energie) a autosedačka (ta omezuje přirozený pohyb, takže například umisťování kojenců do autosedaček, když to není nezbytně nutné - tedy v automobilu, pro děti není dobré). S dětskou obezitou souvisí také téma pohybu dětí.

Pohyb patří k základním biologickým potřebám. V posledních desetiletích v důsledku vědecko-technického rozvoje a změny životního stylu podstatně klesá jeho množství, přestože se naše genetické vybavení a jeho potřeba nemění. Stále častěji se setkáváme s pojmem sedavý životní styl. Snížená pohybová aktivita a zvýšené psychické nároky často vedou ke vzniku únavy, která podporuje následnou lenost natolik, že jsme schopni pouze více přijímat, než ze sebe vydávat. Upřednostňují se pasivní aktivity sledování televize a práce na počítači před aktivním čtením nebo cvičením. Část dětí nahrazuje zvýšené psychické nároky zvýšeným příjmem potravy zejména ve večerních hodinách. Realitou se stalo absolutní nebo relativní přejídání. Výsledkem je pozitivní energetická bilance (dítě víc energie přijme, než vydá), pro kterou pak nemáme připravené žádné metabolické mechanismy.

V Olivově dětské léčebně v Říčanech se věnujete léčbě dětské obezity – jak vypadá takový léčebný program a na co se zaměřujete?

Cílem léčebného programu Butterfly Care, který v současné době v Říčanech rozjíždíme, není pouhá redukce hmotnosti, ale především nastavení zdravého životního stylu celé rodiny. Naším cílem není pouze aktuální redukce hmotnosti, ale především naučit děti a rodinu aktivně vytvořit antiobezitogenní prostředí, které celoživotně brání rozvoji jejich nadváhy. Odborným garantem léčebného programu je dětský obezitolog, který úzce spolupracuje s praktickým lékařem, výživovým konzultantem a fyzioterapeutem. Nastavení zdravého životního stylu a normalizace hmotnosti se realizuje individuálně v měsíčních návštěvách se zapojením měsíční pobytové léčby.

Jaká je úspěšnost léčby dětské obezity?

Skladba klientů, komplexnost služeb a dosažené výsledky našich ambulancí jsou na úrovni špičkových světových center dětské obezitologie při významně nižších nákladech. U běžné obezity dosahují děti bez rozdílu věku a stupně nadváhy shodné redukce jako by v dospělosti zhubli o -15 kg. 10 % dětí má nadprůměrnou redukci odpovídající -25 kg a 15 % dětí dosahuje dokonce super redukce odpovídající v dospělosti redukci -40 kg. Pokud s námi rodina spolupracuje, prakticky nemáme neúspěšné klienty.

Jak vypadá návrat dětí „do reality“? Tedy k rodičům – vzděláváte rodiče tak, aby po návratu dětí domů udržely vámi nastavený standard?

Vzhledem k tomu, že komplexní léčba dětské obezity trvá v naší ambulanci 2 roky s podmínkou celorodinné spolupráce, jsou následné “reklamace” tj. relaps (navrácení stavu) v řádu procent. Refresh léčby a nástup efektu je po té ale významně kratší. Přesto naše každodenní praxe při výborných výsledcích prokazuje, že nejjednodušší a dlouhodobě nejúčinnější léčbou dětské obezity je její prevence.

Kdybyste měli maminkám dát pár „zlatých“ rad, jak obezitě dětí předcházet, jaké rady by to byly?

Na prvním místě si musíme všichni uvědomit, že právě zdánlivě jednoduché změny a režimová opatření dokážou zastavit nebo přibrzdit negativní trend nárůstu počtu dětí s obezitou. Zdravý životní styl a výživové návyky se rozvíjí již od útlého dětství, ale pouze celá rodina může měnit postoje a způsob životního stylu, kterým se dá předejít vývoji nevhodných stravovacích zvyklostí, nesprávnému vztahu k jídlu a pohybovému režimu. K základní informaci pro ohrožené kojence a batolata je určený preventivní program S kojenci proti obezitě.

Rodiče se také mohou držet 8 pravidel v prevenci dětské obezity 7+1 NA TÝDEN

  • Jídelníček na pěti prstech jedné ruky - JÍST PRAVIDELNĚ 5x DENNĚ.
  • Bez snídaně se nejde z domu - SNÍDAT VŽDY DOMA.
  • Zbytek pro ptáčky - NEDOJÍDAT CELÉ PORCE.
  • Na pití je voda, ne cukřenka - NA PITÍ NESLADKÉ TEKUTINY.
  • Mlsat s rozumem a pro radost -  POCHUTINY JEN O VÍKENDU.
  • Televize není k jídlu - NEJÍST U TELEVIZE.
  • Chodit, chodit a chodit - 4 km CHŮZE DENNĚ, CVIČIT 3x TÝDNĚ DO ZPOCENÍ, DO SCHODŮ VŽDY PĚŠKY.
  • Sny pro pěknou postavu. 7-8 HODIN NERUŠENÉHO SPÁNKU DENNĚ.

Pane doktore, paní doktorko, mnohokrát vám děkujeme za rozhovor a těšíme se na příští povídání, tentokrát po obecném úvodu trochu víc konkrétně. A abychom nezapomněli - přejeme vám krásné a pohodové vánoční svátky!

Čti celý článek
redakce
15. pro 2018 Čtené 1069x

Jak voní Vánoce? Ty moje jednoznačně opojně a štědře. Po skořici, marcipánu a čokoládě. Jejich vůně je nakažlivá a šíří kolem sebe radost a spokojenost. Přesně tak si představuji vůni Vánoc. Pokud se ještě ve vašem okolí tato známá vůně nezačala rozšiřovat, vyčarujte si ji sami. S kuchyňským robotem Klarstein Bella Rossa to zvládnete lusknutím prstu. Vlastně stisknutím knoflíku ;)

Kuchyňský robot je kamarád, se kterým budete zřejmě trávit hodně času. Proto vybírejte důsledně, aby vám do kuchyňské výbavy přibyl kvalitní produkt, který vám bude nejen usnadňovat práci, ale i dělat radost. Kuchyňský robot Bella Rossa tyto podmínky pro ideální kuchyňský vztah určitě splňuje :slight_smile: V balení naleznete:

  • 1x kuchyňský robot
  • 1x nerezová miska
  • 1x hnětací hák pro těžká těsta, jako je kynuté nebo chlebové těsto
  • 1x hnětací hák pro rovnoměrné míchání i většího množství těsta
  • 1x šlehač pro vzdušné hmoty, jako je sníh z bílků nebo piškotové těsto

Manuál, který je v balení přiložen, sice není v českém jazyce, ale jednoduše si ho stáhnete zde.

Tento šikovný, červený krasavec perfektně zapadne do předvánočního chaosu. Barva ho pasuje na dokonalou (nejen) vánoční ozdobu a jeho výkon na ideálního pomocníka, bez kterého si už pečení nebudete umět představit. Díky 3 různým nástavcům vám ochotně poslouží při jakémkoliv receptu. Hnětení, mixování, míchání či šlehání? Hnětací hák si neporadí pouze s kynutým těstem, ale zvládne například i perníkového těsto. Míchací hák spolehlivě a důkladně vše promíchá a díky metličce není problém připravit krásné nadýchaný korpus či pevný sníh.

Někdy je třeba míchat jemně, jindy je třeba přidat na rychlosti. Přesně tak jako v životě. V případě robota Bella Rossa máte na výběr 6 různých rychlostí, které si poradí s každým úkolem na jedničku.

Pečete v malém množství nebo jste v tomto jako já a někdy máte pocit, že byste svými výtvory mohli zásobovat celý fotbalový "mančaft"? Zkrátka mi to občas peče až tak, že se neumím zastavit. Tak či onak, tento červený krasavec promíchá až 2 litry těsta, přičemž kapacita je 5 litrů.

Díky planetárnímu systému míchání si můžete klidně sednout, uvařit kávu a spolehnout se na to, že všechno bude dokonale promíchané. Nástavec se totiž netočí pouze kolem své osy, ale i kolem stěn mísy. To zaručí, že zapracováno bude opravdu všechno. Je to zkrátka poctivec a svou práci nefláká. Dává do toho celou svou sílu, která dosahuje až 1200 W. Stačí mu nastavit správnou rychlost a nechat ho pracovat. A vy si zatím můžete dopít tu svou kávu. Konečně na jeden doušek a teplou, samozřejmě.

PERNÍKOVÉ POSTAVIČKY

Jelikož se blíží Vánoce, připravila jsem robotovi zatěžkávací zkoušku v podobě vánočního pečení. Nevím, jak je to u vás, ale perníčky u nás zkrátka chybět nemohou. Tento rok jsme si upekli tuto verzi z celozrnné mouky a s použitím pouze medu. Cukr jsme poslali na dovolenou. Jelikož formička na perníkové postavičky mi jaksi záhadně zmizela (chudák perníkový mužíček zřejmě nezvládl toto vánoční šílenství), přišel ho zastoupit medvídek. Tomu jsme vložili do rukou i mandli, čímž jsme si tak trošku usnadnili zdobení. Ozdobené perníčky jsou sice krásné, ale při mém časovém skluzu vždy uvítám takový rychlostní zlepšovák. Pokud tedy nejste moc na zdobení, strčte vaší perníkové postavičce do rukou nějaký oříšek a máte to vyřešené ;)

MARCIPÁNOVÍ ŠNEČCI S TVAROHEM

Marcipán je jedna ze surovin, která se v mém pečení vyskytne každé Vánoce. Vždy v nějakém jiném receptu, v jiném zpracování. Tentokrát jsou to šnečci, kteří se připravují jednoduše, a i bez použití másla jsou nadýchaní a výborní. Stačí nastartovat robota a postupovat krok za krokem podle tohoto receptu. Pokud máte navíc nějakého malého pomocníka jako já, jde to téměř samo ;)

PERNÍKOVÉ TIRAMISU

Kromě klasického, suchého cukroví pečeme každý rok ke štědrovečerní večeři i nějaký šťavnatý, krémový dezert. Štědrý den je už za rohem, proto jsem si udělala takovou malou generálku a zkusila otestovat perníkové tiramisu. Já jsem napekla, rodinná rada zasedla, ochutnala a výběr jednohlasně odsouhlasila. Prosím - rychlý, jednoduchý a elegantní dortík, který je ideální jako sladká tečka za výbornou večeří.

Protože u nás v rodině máme "dětí jako smetí", z těsta jsem trochu odebrala a upekla pár takových minidortíků. Ty jsem nepolévala kávou a amarettem, ale použila jsem kávovinovou směs. Ať si mohou zamlsat i dětičky.

V případě perníkového tiramisu jsem postupovala podle tohoto receptu. Nicméně tentokrát s malou změnou. Namísto 250 g mascarpone jsem použila až 750 g a na odlehčení jsem do krému přidala i jednu vyšlehanou smetanu na šlehání. Když krémové, tak krémové. Nebudeme přece troškařit ;)

Kuchyňský robot Bella Rossa je pomocník, kterého se již nebudete chtít vzdát. Pomůže, usnadní, zrychlí, neodmlouvá. Ideální společník do kuchyně. S výkonem 1 200 W a 6 rychlostmi zpracuje bez problémů vše, čím ho pověříte. Poradil si s těstem na perníčky, marcipánovými šneky, stejně jako i s jemným perníkem.

Tak zkuste Ježíškovi napsat expresní dopis. Možná k té hromádce vašich dárků ještě jednoho červeného kuchyňského robota přihodí ;)

----------

Tento článek vyšel s podporou značky Klarstein

Čti celý článek
redakce
14. pro 2018 Čtené 2737x

„Myslím, že vše je o organizaci času a prioritách. Máme tři děti, bydlíme na vesnici v domku se zahradou (za prací i do školy musíme dojíždět). Musím být nejen mamka na 130 %, ale taky manažer, abychom se večer všichni sešli u stolu s večeří. Rozhodně nejsem superman, jen jsme si to nastavili tak, aby to všem vyhovovalo... Takže uklízíme průběžně, vařím každý den, peru obden, větší nákup děláme 2x do týdne a jsme všichni spokojení.”

Domácí práce jsou činnosti, které málokoho baví, ale je nutné je dělat. Mezi nejméně oblíbené domácí práce patří žehlení. Dnes si již spousta žen tuto činnost ulehčila nebo ji nedělá vůbec, protože vlastní sušičku na prádlo. Přesto ale zůstává většina žen, které tuto vymoženost nemají a každý týden na ně čeká koš plný prádla k vyžehlení. Jak si žehlení ulehčit? A jak vlastně žehlit správně? A co ostatní domácí práce, jak si je ulehčit, aby u nich člověk nestrávil mládí a mohl se věnovat i dětem, partnerovi nebo svým koníčkům?

Mohlo by se zdát, že je to jednoduché, nachystáte si žehlicí prkno, zapnete žehličku, vybraný kus oděvu prostě vyžehlíte a máte hotovo. Pokud si ale nechcete oblečení a ostatní věci k žehlení zničit, musíte postupovat opatrněji.

Sledujte štítky na oblečení

Důležitým krokem především u nových, ještě nežehlených věcí, je přečíst si jejich štítek, jak máte danou věc žehlit. Řídíte se symbolem žehličky a můžete se setkat se čtyřmi různými obrázky. Přeškrtnutá žehlička znamená, že se daná věc žehlit nesmí. Dále se objevují žehličky s jednou až třemi tečkami, kdy jedna tečka znamená, že je možné věc žehlit na nižší teplotu (do 110 °C, s napařováním je nutné postupovat opatrně), dvě tečky znamenají, že můžete žehlit na střední teplotu (do 150 °C) a tři, že můžete žehlit na vysokou teplotu (do 200 °C).

Pozor na různé druhy látek

Pozornost musíte věnovat také materiálu, ze kterého je daná věc vyrobena. Tuto informaci se opět dočtete na štítku.

Pokud jde o umělé materiály, jako je polyester, ale také flanel nebo tvíd, musíte je žehlit na nízké teploty, jinak byste látku nenávratně poškodila. Žehlete je vždy z rubové strany.

Naopak bavlna nebo len snesou velmi vysoké teploty a na nižší teploty je nikdy dobře nevyžehlíte. Můžete bez obav použít i napařování. Žehlit můžete z obou stran, ale například u bavlny je lepší žehlit z lícové strany.

Pokud máte kus oblečení, kde jsou krajky, výšivky, ozdoby nebo třeba obrázek na tričku, postupujte opatrně. Můžete buď žehlit přes bavlněnou utěrku položenou na obrázku trička a nebo v případě ozdůbek využít napařování a přejíždět žehličkou několik milimetrů nad danou oblastí. Nikdy nežehlete přímo, protože by se tyto aplikace mohly zničit, nebo by se vám obrázek obtiskl na žehličku a nenávratně by se poškodil.

Stejně tak samet a manšestr žehlete přes bavlněnou utěrku nebo ručník, abyste si látku neponičila. Případně opět přejíždějte žehličkou jen kousek nad látkou. Co se týče pletených věcí a funkčního oblečení, ty nejsou určené k žehlení.

Pokud máte kus oděvu, kde je uvedena nějaká kombinace materiálů, například bavlna a polyester v různém poměru, řiďte se informacemi k žehlení na štítku a postupujte opatrně, ať si oblečení nezničíte.

Správné věšení je základ

Žehlení si usnadníte například tím, že si dáte práci s důkladným pověšením prádla. Pokud ho pověsíte hala bala, bude pomačkané a při žehlení vás čeká o to víc práce. Při věšení kus oděvu vyrovnejte, případně protřepte a pověste. Náchylnější materiály můžete položit na sušák na ručník, aby vám na látce nevznikla vytlačená šňůra ze sušáku.

Výběr žehličky může práci usnadnit

S dnešními moderními žehličkami se to žehlí skoro samo. Velkou výhodu mají ty, co mají v sobě zabudované napařování, nemusíte tedy během žehlení prádlo kropit, tak jak se to dělávalo dříve. Žehličky již běžně mívají různé funkce, například si po nastavení teploty samy volí intenzitu páry, jsou odolné vůči poškrábání a rychle se zahřívají, takže nemusíte dlouho čekat. Oproti žehličkám z dřívějších dob jsou lehké a hezky kloužou po látce.

Jak žehlit správně a efektivně

  • Než začnete se samotným žehlením, tak si roztřiďte prádlo podle materiálů a teplot, na které je budete žehlit. Začínejte tím, které se žehlí na nejnižší teploty.
  • Věnujte pozornost také správnému nastavení žehlícího prkna, ať se u něj nehrbíte nebo ho naopak nemáte moc vysoko.
  • Pokud máte žehličku s napařováním, nalejte do ní destilovanou vodu, nebude se vám v ní tvořit vodní kámen.
  • Nastavte žehličku na požadovanou teplotu a počkejte, až se nahřeje (poznáte to podle svítící kontrolky).
  • Položte si oděv na žehlící prkno rubem nahoru (v určitých případech lícem, viz výše) a začněte žehlit. Správně by se mělo žehlit odspoda nahoru (nikdy ne krouživým pohybem, protože tak dochází k ničení látky).
  • Postupujte od největších ploch k těm menším.
  • Vyžehlenou část posouvejte na prkně vždy směrem od sebe, v opačném případě byste si ji pomačkala tím, jak stojíte u žehlícího prkna.
  • Rukávy se nejlépe žehlí na speciálním žehlícím prkně na rukávy. Pokud ho nemáte, můžete použít srolovaný ručník, který vsunete do rukávu a rukáv přežehlíte.
  • Když vyžehlíte oděv z jedné strany, podívejte se, zda je nutné jej žehlit ještě z té druhé. Mnohdy to už ani není potřeba.
  • Po vyžehlení danou věc buď ihned poskládejte nebo pověste. Jinak by se vám mohla během chladnutí pomačkat.
  • Než dáte vyžehlené věci do skříně, zkontrolujte, zda vychladly.

Žehlení košile = vyšší dívčí

Možná patříte k těm šťastným ženám, jejichž drahá polovička nenosí do práce košile. Spousta žen je ale musí žehlit pravidelně a není to tak úplně snadné, aby vyžehlená košile vypadala opravdu dobře. Jak tedy správně vyžehlit košili?

Ideální je začít límečkem, který žehlíte od prostředka směrem ke krajům. Poté vyžehlete manžety a následně rukávy. U těch musíte dávat pozor, protože je látka ve dvou vrstvách. Pokud máte speciální nástavec na žehlení na rukávy, tak máte práci usnadněnou, pokud ne, musíte být pečlivá. Chytněte rukáv za manžetu, vypněte ho a vyrovnejte. Poté vyžehlete a stejný postup zopakujte i z druhé strany. Potom se přesuňte na přední díl košile. Rozprostřete si ji na žehlící prkno a začínejte částí, kde jsou knoflíčky. Nezapomeňte vyžehlit právě i látku v okolí knoflíčků pomocí špičky žehličky. Poté přejděte k zadní části a k druhé přední polovině. Dávejte si pozor na to, abyste si již vyžehlené části znovu nepomačkala. Po vyžehlení košili ihned pověste.

Další tipy a na co si dávat pozor

  • Pořiďte si stříbrný potah na žehlící prkno, zachová teplo při žehlení a oblečení bude vyžehleno z obou stran, takže vám to výrazně ušetří práci a čas.
  • Během žehlení můžete použít škrob (roztok škrobu v rozprašovači), který nastříkáte na oblečení při žehlení. Oblečení potom lépe drží tvar.
  • Když vám nejde něco vyžehlit, použijte páru a znovu přežehlete (můžete klidně vícekrát za sebou, ale postupujte při tom opatrně, ať si látku nezničíte).
  • Pravidelně čistěte žehličku, dobře poslouží navlhčená vatová tyčinka, kterou vyčistíte dírky zespodu žehličky.
  • Nenechávejte stát žehličku na oděvu na jednom místě.
  • Při žehlení buďte opatrná, jinak se můžete lehce spálit, pozor také na děti v domácnosti, nejlepší je žehlit večer, když děti spí, alespoň na to budete mít klid.
  • Pozor na páru, nestrkejte prsty blízko k žehličce.

Další domácí práce: buďte efektivní

Téměř každá maminka se po narození dítěte setká s tím, že nestíhá péči o domácnost. Jednoduše není uklizeno tak, jak by si představovala. Narození dítěte je velká změna a musí se tomu přizpůsobit i chod domácnosti a její úklid.

Pravděpodobně už nemáte čas na celodenní úklid nebo si uklidit co potřebujete, kdy vás to napadne. Musíte využít vzácných chvil, kdy dítě spí a pokusit se udělat, co se dá. Pokud si chcete práci usnadnit, vytřiďte oblečení a různé další věci v domácnosti. Vyhoďte nebo někomu darujte to, co již nepotřebujete a to, co je pouze zbytečný lapač prachu. Čím méně věcí budete mít, tím jednodušší bude úklid.

Při úklidu postupujte shora dolů. To znamená, že podlahy uklízejte až naposledy, protože například při utírání prachu byste si na ně znovu naprášila. Také pomáhá si dopředu nachystat veškeré pomůcky a prostředky, které budete při úklidu potřebovat. Budete je mít po ruce a nebudete muset neustále někam odbíhat.

Plánujte a buďte systematická

Nejlepší je postupovat systematicky a každý den udělat něco. Buď dílčí věci, jako třeba v pondělí setřít prach, v úterý podlahu a podobně a nebo postupovat po místnostech. V pondělí uklidit koupelnu, v úterý obývák a tak dále. Možná ani na takový typ úklidu nemáte s dítětem přes den čas (ne všechny děti krásně spí a vydrží si hrát samy). Potom je nejlepší udělat alespoň něco. Víte, že máte deset minut klidu, tak umyjte alespoň umyvadlo a vanu. Během dne se určitě najde chvilka na umytí záchodu. Tím, že takhle každý den uděláte alespoň něco, nebude sice nikdy perfektně uklizeno, ale nebude ani nepořádek a bude aspoň čisto.

Další tip je, že když jdete například utřít prach z parapetů a všimnete si, že by bylo potřeba vyprat závěsy, udělejte to hned. Dát je do pračky vám nezabere zase tolik času a aspoň to budete mít hotové. Nebudete na to muset myslet, že je potřeba to udělat.

V dnešní technické době je možné využít i různých pomocníků na úklid, například takový robotický vysavač za vás vysaje, myčka umyje nádobí a podobně.

Pokud můžete, zaúkolujte do úklidu i ostatní členy domácnosti. Manžel může vynést koš nebo vysát, stejně tak děti mohou mít nějaké drobné povinnosti, vhodné dle jejich věku.

Pravidlo 5 minut

Když uvidíte něco, co by bylo potřeba uklidit, tak nejdříve vyhodnoťte, kolik vám to zabere času. Pokud jde o práci do 5 minut, udělejte to hned. Nezdá se to, přesně tohle jsou ty drobnosti, které udrží váš domov jakž takž čistý i s dětmi za zády.

A jak to vidí uživatelky Modrého koníka?

„Doporučuji vytřídit věci, které nepotřebujete a nekompromisně je dát pryč. Člověk je až překvapen, kolik málo věcí mu stačí. Na úklid máme teď harmonogram. Každý den se má udělat jen kousek. Sice u nás nikdy nebude všude naklizeno, ale nebudeme mít velký nepořádek. Takže buď si úklid rozplánovat na celý týden a nebo ho nechat na víkend. Třeba manžela vyslat s dítětem ven a během toho uklidit. Nevidím důvod, proč by manžel nemohl trochu pomoci. Buď s úklidem a nebo s pohlídáním dětí, ať máte na úklid čas a klid.”

„Já to s tím úklidem mám tak, že 'kudy chodím, tudy uklízím', takže mám uklizeno pořád. Uklízím rychle, věci mají své místo, takže nemusím přemýšlet, co kam dám. Dokonce i jídlo v lednici má svoje místo.”

„Na optické zlikvidování nepořádku je třeba mít hodně šuplíků a skříněk. Taky mám doma hodně věcí a tohle bylo něco, co tomu opticky dost pomohlo. Není třeba mít věci, co se používají často, venku na stole atd. Stačí mít šuplík, kam se ty často používané věci dají (a taky snadno najdou). Další věc je uklízet průběžně. Takže hned opláchnout talíř po jídle a podobně. Na oblečení je dobré mít stojánek „sluhu", aspoň to použité oblečení, které ale není špinavé, bude na jednom místě. Také je opravdu dobré vyhodit staré a nepotřebné věci. Holt se musí udělat místo na nové, takže kromě něčeho s velkou sentimentální hodnotou se rozloučit s krámy.”

„U nás je to s péčí o domácnost bída. Já ještě dálkově studuji a na částečný úvazek pracuji jako učitelka, takže když mé nespavé dítě náhodou spí, musím se věnovat přípravám a psaní závěrečné práce. A padne na to i veškeré hlídání, úklid moc nestíhám a volno nevím, co je. Ohrádku ani dětskou postýlku nepěstujeme, takže není, kam prcka bezpečně odklidit. Vše, co jde, nějakým způsobem zjednodušuji, zpříjemňuji nebo obcházím. Někdy si vezmu oběd ze školní jídelny a mám to i s procházkou. Někdy vaří manžel. Peru denně několik praček prádla, ale věším a skládám ho až večer, když prcek spí. Hračky uklízíme společně s prckem formou hry (hop do krabice). Nádobí do myčky a povrchový nepořádek uklízím průběžně, na prcka při tom různě bafám a kukám, aby to pro něj taktéž byla hra. Vysávat a vytírat s prckem, který leze a nemá ohrádku, prostě nejde. V době, kdy spí, bych ho tím zase budila. Takže buď to řešíme s manželem tak, že jeden prcka vezme ven a druhý to udělá, nebo si na to pozvu mladé holky, co mi to udělají za pár korun.”

„Já myslím, že to je zejména o naplánování si prací. Někdy mám taky pocit, že nestíhám, ale večer zjistím, že je vše, jak má být. Vždycky je nejlepší si plánovat práce na dopoledne, kdy má člověk relativně nejvíc sil, odpoledne pak můžete lenošit, hrát si s prckem, chodit na procházky a podobně. Mám dvě děti, dům, manžel jezdí kolem 17. hodiny domů z práce a já mám vše hotové. Do toho vozím staršího syna 2x týdně na trénink a já sama aktivně sportuji.”

„Mně pomohlo nastavit sama sobě režim. Takže vstanu, vyndám nádobí z myčky, pustím pračku, vypravím dceru do školky, pohrajeme si s druhou dcerou. Kolem desáté chodí spát, takže pověsím prádlo, uvařím, vzbudí se a nají a jdeme ven. Večer, když děti večeří, naskládám nádobí do myčky, sesbírám a poskládám prádlo. Uklízím průběžně a jednou týdně dělám větší úklid, to vyženu manžela s holkami ven. A vařím obden, když nevařím, uklízím. Pokud není nějaká krizovka (děti nebo já nemocná), funguje nám to takto dobře. Sama žasnu, co se dá za hodinu čistého času stihnout. Sice to tu není sterilní, ale žít se tu dá. Jinak, když jsem měla jedno dítko, tak jsem si sem tam stěžovala, že nestíhám. No a hele, když mám děti dvě, už jsem tak vycvičená, že stihnu téměř vše. No a jsem sehraná s manželem, sám se zastaví cestou z práce v obchodě, nakoupí, vyzvedne malou ze školky, postará se o zahrádku atd.”

„U tohoto tématu je těžké udělovat rady, protože si to stejně každá z nás udělá po svém. Já o tom všem ani nemluvím, protože máme velký dům a zahradu, dvě děti, z toho starší je hyperaktivní, takže si to určitě aspoň pár z vás dokáže představit. Většinou uklízím a vařím po večerech, nebo po nocích, manžel je od rána do večera v práci a když má trochu času, tak bere kluky ven, u toho poseče trávu a spravuje něco okolo domu. Je fakt, že je to občas náročné, ale jsme v pohodě a docela i zvládáme.”

„Mně pomáhá psát si tzv. buzerlístek. Na papírek si napíšu seznam úkolů a když malý usne, tak si ho jdu přečíst a postupně odškrtávám. Je to motivující a hlavně, když si to nenapíšu, tak toho půlku zapomenu a vzpomenu si třeba, až když už je pozdě. Manžel mi pomáhá tak, ze mu napíšu email s nákupem a on po cestě z práce nakoupí. Koš bere zase ráno, když jde do práce.”

„Myslím, že vše je o organizaci času a prioritách. Máme tři děti, bydlíme na vesnici v domku se zahradou (za prací i do školy musíme dojíždět). Musím být nejen mamka na 130 %, ale taky manažer, abychom se večer všichni sešli u stolu s večeří, nikdo nezůstal nikde zapomenutý, všechno jsme v pohodě stihli a zbytek rodiny se po škole a práci vracel do prostředí, kde nám bude všem hezky a dobře. Rozhodně nejsem superman, jen jsme si to nastavili tak, aby to všem vyhovovalo a stihli jsme každý ještě své koníčky (osobní i společné). Takže uklízíme průběžně, vařím každý den, peru obden, větší nákup děláme 2x do týdne a jsme všichni spokojení.”

A jak to máte s domácími pracemi vy? A co žehlení, je to vaše noční můra, nebo žehlíte ráda? Jaká je vaše oblíbená a nejméně oblíbená domácí práce? Zapojte se do diskuze pod článkem a třeba se dozvíte nějaké další tipy, jak na to a jak si tyto činnosti zpříjemnit.

Zdroj:

dobrytextil.cz

wikihow.cz

chytre-bydleni.cz

Čti celý článek
redakce
13. pro 2018 Čtené 2034x

Jmenuji se Martina a společně se svým přítelem Radkem a dvěma syny Tadeáškem, 4 roky, a Matyáškem, 1 rok, rádi cestujeme. 

Jednoho dne se mi starší syn Tadeáš svěřil, že by chtěl jet na výlet autobusem. Nepřišlo mi to jako špatný nápad. Přeci jen můžeme pro jednou nechat auto doma a užít si společně "dobrodružství" v autobusu. Hned jsem věděla, že pojedeme do Prahy. Není to daleko a vždy je tam co navštívit i s dětmi.  Ale jakmile jsem přikývla synovi na náš autobusový výlet, přišla hned otázka, jakého dopravce vybrat, abych měla jistotu bezpečné cesty a dostatečného komfortu pro děti. Nakonec jsem si jako přepravce vybrala FlixBus.

Na tomto autodopravci se mi líbí jeho snaha jít ekologickou cestou. Pyšní se produkcí minimálního minimální množství emisí oxidu uhličitého a navíc spolupracují s ClimatePartner, což je mi sympatické. Dále jako jediný dopravce na českých trasách nabízí upevnění dětské autosedačky na sedadlo autobusu, což v mém rozhodnutí bylo zásadní. V neposlední řadě se mi líbí způsob zakoupení jízdenek. Na stránkách www.flixbus.cz jsem jednoduše vybrala spoj, v našem případě se jednalo o spoj z Mostu do Prahy, a sedadla, kde bychom chtěli sedět. Aby děti měly radost, jízdenky jsme si vytiskli. Daleko pohodlnější je však stáhnout si do telefonu aplikaci, kde jízdenku budete mít v elektronické podobě a nemusíte se o nic starat.

Dopravce uvádí, že je dobré být na zastávce 15 minut před odjezdem. My jsme přišli trochu dříve, abychom v klidu s dětmi nastoupili a nezdržovali tak případné další zákazníky.

Při příchodu na zastávku už na místě stál FlixBus, jeho charakteristická zelená barva nejde přehlédnout. U autobusu stála velmi příjemná paní řidička, která zkontrolovala jízdenky a hned nám nabídla dětské autosedačky, které následně připevnila uvnitř autobusu na sedadla a kočárek uklidila do zavazadlového prostoru. Šlo jí to pěkně od ruky a obava, že budeme zdržovat další zákazníky, byla úplně zbytečná.

Díky maximální péči paní řidičky jsme si mohli v klidu svléknout bundy a umístit děti do autosedaček. Autobus byl uvnitř čistý a příjemně vyhřátý. Sedadlo bylo pohodlné, dostatečně prostorné a nebála bych se v něm absolvovat i delší několikahodinovou cestu. Prostor pro nohy byl, alepsoň pro mě, komfortní a dostatečně velký. Ještě se musím pozastavit u dětských sedaček, které byly opravdu bezpečné, pro děti pohodlné, prostorné a děti z nich krásně viděly ven z autobusu. Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč oba vydrželi v klidu celou cestu.

Líbila se mi i čistota dětských sedaček. Snad maminky, co s dětmi pojedou autobusem, nebudou bezohledné a hned je neušpiní od jídla nebo jinak nepoškodí.  

Děti si celou cestu užily, bylo to pro ně dobrodružství, a já už pomalu vymýšlím, kam bychom zase mohli vyrazit. Oproti osobnímu autu měly výborný výhled na přírodu a mávaly řidičům nákladních aut. Cestu v autobuse vám zpříjemní Wi-Fi připojení k internetu, které jsme s přítelem vyzkoušeli. Během jízdy můžete sledovat trasu autobusu, kde se zrovna nachází, jakou jede rychlostí a další zajímavosti, což se mi velmi líbilo.

 Když jsme přijeli do cílové stanice v Praze, měli jsme dostatek času na obléknutí dětí a vystoupení z autobusu, ze strany řidičky opět komfortní servis, kdy nám pomohla s dětmi při vystupování a dokonce je pohlídala, než jsme si pro mladšího syna připravili kočárek. Možná jsou to maličkosti, ale právě takové maličkosti vám zpříjemní den a udělají dobrý dojem.

V Praze jsme vyrazili do centra, užít si atmosféru vánoční Prahy, kde jsme navštívili trhy na Pražském hradě a jako závěr návštěvy jsme si užili hodinovou plavbu lodí Európé, historickým jádrem Prahy, s poetickým názvem plavba pod pražskými mosty.

Pokud mohu zážitek z cesty shrnout do jednoho slova, je to slovo SUPER. Cesta byla příjemná, paní řidička jela bezpečně, byla naprosto profesionální a pomohla nám, myslím, i nad rámec svých povinností. Autobus byl pohodlný a já vím, že až pojedeme autobusem na výlet příště, zvolím opět společnost FlixBus.

-------------

Tento článek vyšel s podporou Flixbus

Čti celý článek
redakce
12. pro 2018 Čtené 4393x

„Konzumní společnost na nás všechny tlačí neskutečným způsobem. Říká nám, že můžeme mít okamžitě všechno, co chceme. Tak to ale pochopitelně není. Nic není zadarmo a pokud se to děti nenaučí už v raném věku, může se stát, že jim zkazíme celý život. Rozmazlované děti mohou v dospělosti častěji spadnout do dluhových pastí, což negativně ovlivní jejich život ve všech ohledech,“ varuje psycholog Stránský.

Velké množství dárků, kterými zavalíte svoje děti, nejsou podstatou Vánoc. Darujte dětem společně trávený čas, bezpodmínečnou přítomnost a rodinnou pohodu. To je pravý dárek, který vaše děti potřebují. Splňte jim pár hmotných přání a zbytek energie věnujte činnostem, které spolu budete dělat.

Vymýšlíte už od léta, co dětem koupíte k Vánocům? Nebo vám samy přispěly kilometrovým seznamem hraček a dalších nutných potřeb, které si přejí od Ježíška dostat? Zavalení dětí množstvím dárků však může způsobit, že si jen zaděláte na potíže do budoucna. I když i pro vás je Štědrý den výjimečnou událostí a na radost vašich dětí se těšíte víc než na salát a řízek, nepřehánějte to. Obrovské množství dárků a každé splněné přání může dát dětem signál, že mohou mít všechno. Příště, až si bude vaše dítě v obchodě vydupávat koupi nějaké hračky, megalomanské svátky vás potrestají. Bude se vám špatně vysvětlovat, že nemůže mít všechno.

Velké množství dárků je pro děti spíše špatný příklad

I když to určitě myslíte dobře a touha po splnění každého přání vašeho dítěte je pochopitelná, z výchovného hlediska je takové konání činem, který se vám může velmi vymstít.

„Děti by měly k Vánocům dostávat dárků jen pár a vždycky by si měly uvědomovat, že nárok na ně není automatický. Jedině tak se mohou naučit skromnosti. V opačném případě nepochopí, že nikdy není tolik peněz, aby si člověk mohl pořídit všechno, po čem touží,“ říká psycholog Petr Stránský.

Podle doktora Stránského je navíc takové rozmazlování vašich ratolestí hrozbou, že v dospělém věku začnou žít “na dluh”. Za každou cenu si totiž budou chtít udržet možnost koupit si vše, po čem si myslí, že skutečně touží. Pokud si naplno připustíme konzumní život k tělu, musíme si být vědomi jeho rizik. Konzum nás totiž nedokáže nasytit tak, jak si představujeme. Hmotné věci nám nikdy neudělají takovou radost, jako činy a pocity, které z nich čerpáme.

Pokud si děti zvyknou, že se mohou rychle nabažit dobrého pocitu z nakupování věcí, které chtějí, mohou se dostat do kolečka neuspokojeného chtíče. Protože narůstající chuť vlastnit vše, co si přejí, jim časem přestane přinášet takovou radost jako koupě dlouho vytoužené věci.

„Konzumní společnost na nás všechny tlačí neskutečným způsobem. Říká nám, že můžeme mít okamžitě všechno, co chceme. Tak to ale pochopitelně není. Nic není zadarmo a pokud se to děti nenaučí už v raném věku, může se stát, že jim zkazíme celý život. Rozmazlované děti mohou v dospělosti častěji spadnout do dluhových pastí, což negativně ovlivní jejich život ve všech ohledech,“ varuje psycholog Stránský.

Největší dárek, jaký můžete dětem dát, je láska a pozornost

Pokud si něco vaše děti opravdu přejí, pak je to vaše plná pozornost. Získané věci jsou jen prostředkem, jak s vámi navázat kontakt. Pokud si tedy chcete svátky užít, vybírejte takové dárky, se kterými si můžete hrát spolu. Pro dítě bude takový dárek mnohem větší odměnou, protože s ním získá váš čas na něj.

Ze seznamu přání a nutností, kterým vaše dítě určitě oplývá, vyberte hračku, o které si myslíte, že bude nejvíce využitá nebo chtěná. K ní přidejte pár drobných dárků, které využijete k trávení společného času. Pokud k pár dárkům přidáte vytvoření domácí pohody, vydržíte několik dní odpočívat a plně si užívat přítomnosti celé rodiny, pak darujete ten nejkrásnější dárek. Zvláště, pokud už jsou vaše děti větší a vy chodíte do práce a jste v ní čím dál déle. Dohonění chybějícího času pohromadě vám všem přinese úlevu a správný pocit ze svátků.

„Vánoce dřív nebyly o penězích a konzumu. Byl to čas, kdy si lidé užívali společné chvíle, vzájemnou přítomnost, pospolitost. Největším dárkem pro děti i dospělé proto je, když se věnují sami sobě. Na to bychom neměli zapomínat,“ uzavírá Petr Stránský.

Halda dárků nemusí vaše dítě uspokojit, tak, jak si všichni myslíte. Pokud mají mít hmotné dárky smysl, musí být takové, kterých si dokážete hodně užít, ideálně spolu. Vyberte dárek, o kterém si myslíte, že bude pro dítě nejprospěšnější a pár drobností pro radost. Zbytek pocitů z daru už musíte vytvářet spolu.

Vzpomínejte, co se na Vánocích líbilo vám, když jste byla malá

Nejlepším pomocníkem na to, vytvořit dětem co nejkrásnější chvíle, jsou pak vaše vlastní vzpomínky na dětství. Zkuste se zamyslet a zavzpomínat. Co si vy pamatuje z Vánoc, když jste byla tak malá, jako jsou teď vaše děti? Jistě se vám vybaví spíš útržky na činnosti, pocity, vůně, jen málokdy si vzpomenete na nějaký materiální předmět, který jste našla pod stromečkem. A pokud ano, byla to taková věc, se kterou si pojíte konkrétní osobu, která má ve vašem srdci stále místo.

Ze vzpomínek se vrací dědeček, který každý rok vyráběl stojan na stromeček v garáži a vy jste se mohla dívat v jeho dílně, jak pracuje. Malinký vánoční stromek u babičky, na němž byla světýlka ve tvaru lucerniček a příběh o skřítcích, kteří v nich bydlí. Kapr ve vaně, na kterého jste vydržela koukat celé hodiny.

Pokud si vzpomenete na věc, kterou jste dostala, pak to bude předmět, který jste následně jako rodina využili k trávení společného času. Brusle, na kterých vás táta učil jezdit mezi kluky, co hrají hokej. Kolo, na kterém vás máma pustila z kopce a tak jste se naučila jezdit bez postranních koleček. Rukavice, které na každém konci prstíčku měly vyšitý obličej - hrála jste si s nimi vždycky, když jste šli ven.

To jsou opravdové hodnoty, takové vzpomínky se snažte vytvořit i pro vaše děti.

To, že dětem nesplníte každé jejich přání hraček, které vidí v reklamě, z vás neudělají špatného rodiče. Jen málokteré dítě si vzpomene, že nedostalo desáté auto v pořadí nebo panenku, která už se ani nikam nevejde. I velmi malé děti si dokáží užít svátky jen proto, že jste spolu doma.

Zdroj:

prazskyden.cz

Čti celý článek
redakce
10. pro 2018 Čtené 759x

„Dcera má taky dost trápení kvůli zubům. Jsou jí 3 roky, 2 zuby už má vrtané, další 2 ji čekají, u dalších dvou zubů byly kazy asi pouze povrchové. Naštěstí to zvládá krásně, k zubařce se těší. Zaprvé si pamatuje, že jí vždycky pomohla od bolesti, za druhé vždycky dostane malou hračku za statečnost. Vím, že je to z velké části moje vina...

...Dcera cca od 1 roku špatně jedla, byla drobek, takže jsme byli rádi, když si vzala aspoň sušenku, mívala často lentilky, lízátka. Nikdy mi ale nepila nic slazeného (dodnes neslazený čaj nebo nejraději vodu). Čistili jsme vždy ráno a snažili jsme se i večer, ale občas jsme zapomněli - to byla chyba. Taky nám zubařka řekla, že se prokázalo, že bakterie způsobující zubní kaz je přenosná, což jsme asi taky zanedbali (občas jsem olízla venku dudlík, pokud spadl na zem), a taky jsem ji dlouho v noci kojila (do 1,5 roku), potom jsem zuby nečistila. Samozřejmě si to vyčítám, protože jsme už 2x skončili s bolestí zubu na pohotovosti a ta bolest u vlastního dítěte je hrozná.”

Každá s napětím očekáváme, kdy u miminka konečně vykoukne první zoubek. Jakmile má zoubky, tak se vyskytne spousta otázek. Jak správně čistit zoubky? Mám používat prsťáček, kartáček, nebo stačí zoubky jen otřít? A co noční kojení, vadí zoubkům? Velmi často také maminky v diskuzích řeší, jak motivovat dítě k čištění zoubků, jak zvládat jeho nesouhlas a vztekání během čištění. V dnešním článku se pokusíme na tyto a další otázky odpovědět.

Kdy a v jakém pořadí rostou mléčné zuby

Mléčný chrup má 20 zubů a zoubky se obvykle klubou na svět podle určitého pořadí. Samozřejmě se mohou objevovat výjimky, děťátko se může například se zoubkem už narodit, nebo mu může vyrůst o zub víc či naopak jeden chybět. Všechny tyto anomálie je nutné řešit u zubaře a řídit se jeho doporučením. Běžně probíhá prořezávání mléčných zubů takto:

  • první řezáky (jedničky), obvykle jsou to dolní, se objevují mezi 6.-9. měsícem
  • poté následují horní řezáky (jedničky) a to v období mezi 8.-11. měsícem
  • mezi 9.-12. měsícem se prořezávají druhé řezáky (dvojky), horní i dolní
  • poté se objeví první stoličky (čtyřky), horní i dolní a to v období 12.-18. měsíců
  • pak se proříznou špičáky (trojky), horní i dolní mezi 17.-22. měsícem věku
  • a nakonec druhé stoličky (pětky), horní i dolní mezi 20.-30. měsícem

Kompletní dočasný chrup má dítě zhruba ve 2,5 letech. Mezi 5.-6. rokem začíná výměna mléčných zubů za stálé a v 9 až 12 letech už by mělo mít dítě všechny mléčné zuby vyměněné. Tohle je samozřejmě ideální scénář, ale ne vždy to tak je. Jako všechno, je i růst zubů individuální. Pokud máte v této oblasti nějaké pochyby, nebojte se navštívit s dítětem zubaře a situaci zkonzultovat.

Když dítě čištění zoubků bojkotuje

„Dcera neustále bojuje při čištění zoubků, zkoušeli jsme různé kartáčky, pasty i bez nich, hračky, televizi, odměny, smlouvání, prostě všechno. Pořád řev a boj. Dcera je stará necelé dva roky, čistili jsme ještě před prvními zoubky. Pláče pořád, když zuby rostou a i když ne, jak vidí kartáček, hned spustí. Co s tím? Nějaký tip?” Takových dotazů se v diskuzích objevuje hodně. Rodiče jsou často zoufalí a neví si s čištěním zoubků svých dětí rady.

Čištění zoubků - pohoda nebo noční můra?

Jakmile se objeví první zoubek, měla byste ho začít miminku čistit. Zpočátku, zhruba do roku, si vystačíte s takzvaným prsťáčkem nebo namočenou gázou, kterou zoubky otřete. Po prvních narozeninách je vhodné začít používat klasický kartáček. Kupujte takový, který je vhodný pro věk vašeho dítka, s měkkými štětinami. Nabídka kartáčků je dnes pestrá, seženete barevné s různými obrázky, aby bylo čištění zoubků pro dítě motivační.

Některé děti čištění zoubků baví, některé ne. Každopádně vždy je nutné, abyste zoubky dítěti dočistila, protože ono si je nedokáže správně vyčistit. Je nutné vyčistit zoubky ze všech stran, ne jen plošky, protože právě na bocích nejčastěji vzniká zubní kaz. Zoubky čistěte nejméně dvakrát denně, ideálně i po obědě.

Stomatoložka MDDr. Magdaléna Kováčová, která odpovídá na dotazy maminek v poradně zubaře zde na Modrém koníku, k tomu dodává: „Je fajn, když děti čištění zoubků baví. Nechte je, ať si je čistí samy klidně ráno i večer, jak dlouho budou chtít. Ale je nutné, aby pak dočistil dospělý. I za cenu, že bude dítě bojovat. Malé děti ještě nemají tak dobrou jemnou motoriku, aby si všechny zuby dočistily samy. Až do cca 9-10 let by měl dospělý alespoň kontrolovat, eventuálně dočistit. Předejdete tím vzniku kazů a ošetření v ordinaci zubního lékaře.”

Některé děti čištění zoubků silně bojkotují, vztekají se, křičí a kopou. Je to velmi nepříjemné, zvlášť, když jde o každodenní proceduru, ale nedá se nic dělat, zuby se čistit musí. Právě tohle je častým tématem v diskuzi. MDDr. Magdaléna Kováčová radí obrnit se a vydržet: „Pokud děťátko už normálně jí, je třeba, aby mělo zoubky řádně vyčištěné. Děti se často čištění brání, nechtějí si zuby nechat čistit, ale je nutné, aby tohle období rodiče zvládli a našli cestu, která jim bude vyhovovat nejvíce. Na někoho platí pozitivní motivace, na někoho bohužel zoubky vyčistit i přes nesouhlas. Pokud nefunguje pozitivní motivace ani domluva, budete muset vydržet do doby, než začne dítě více chápat a budete moct lépe vysvětlit, že se zoubky čistit musí. Nebo vydržet do doby, než dítě rezignuje a zvykne si, že bez čištění to nejde. Chápu, že je to velice nepříjemné, když dítě pláče a brání se, ale myslete na to, že horší by pro něho bylo ošetření kazů, které bolí, v horším případě trhání zoubků.”

Co dělat, když dítě čištění zoubků bojkotuje

Pokud se dítě čištění zubů brání, budete muset vymyslet, jak na něj. Některým dětem postačí domluva nebo vysvětlování, často pomůže, když si zoubky čistíte společně s dítětem. Malé děti rády napodobují dospělé. Také můžete nechat dítě vyčistit zoubky samo a pak dočistit nebo naopak. Tento problém už řešily i maminky v diskuzi na Modrém koníku a podělily se, jak se jim nakonec podařilo přimět dítě k čištění.

„My dcerce říkáme, že musíme vyhnat broučky, aby ji nebolely zoubky. Pak zkontrolujeme, jak si je ona sama vyčistila. Docela pomohlo, jak jí manžel zkoušel přejíždět prstem po zubech a říkal: 'No tady jsi si to krásně vyčistila, tady moc ne, to musíme dočistit, a tady taky… Vyženeme broučky, tak broučci, jděte pryč.' Už si to takto nechá, občas jen musím malinko přidržet bradu, ať má pusu otevřenou. Jinak, když zrovna nechce moc spolupracovat, pomůže písnička nebo pohádka v televizi. Nic lepšího jsme zatím nevymysleli, ale ani nemáme proč, když nám tohle funguje.”

„Nejdříve čistím já a pak si malá zoubky dočistí. Taky mi pomohlo, že jsem si nechala od malé vyčistit zoubky já, sice to chtělo pevné nervy a neudusit se kartáčkem, ale ji to bavilo a pak si nechala vyčistit ode mě. Takže když nechce, tak si nechám vyčistit zuby a je to v pohodě.”

„Na naši dceru prostě platí drsná pravda, že má na zoubcích červíky. Když je nevyženeme, tak udělají díru do zoubku a teta zubařka, kterou dcerka nesnáší, bude muset zoubek opravit. Když má blbou náladu, tak u toho dělám různé zvuky, jako že je vyháním a ona se směje a baví ji to. Když byla menší, tak na ni fungovaly básničky o zoubkách. Jinak si je předtím ještě čistí sama, když je ve vaně, respektive sní pastu a hotovo.”

„No, my jsme museli být i násilní, prostě čistit přes odpor. A taky zabralo, že večerní pohádka je až po vyčištění zoubků. Ale jinak cca půl roku nahánění, hysteráky, řvaní… No a teď, ve třech letech, je to super, čistíme už bez problémů. Hodně se nám osvědčila rutina a dodržování večerního režimu - jako ostatně u všeho v tomhle věku.”

„Hlavně to chce nepovolovat a čistit fakt pravidelně, ať si dítě zvyká, že se zuby čistí. Když malému rostou zuby, tak si je taky nechce moc čistit, ale vždy jdeme do koupelny a čistíme, i když jen chvíli, ale čistíme. Teď ví, že ráno a večer se čistí zuby, utíká do koupelny a vyžaduje kartáček. Chce to trpělivost, každý nějak začíná. Ony si děti zvyknou, zkuste třeba před ně postavit zrcadlo, aby se u čištění viděly, třeba to pomůže.”

„My jsme ze začátku taky bojovaly. Pomohlo, když jsme si čistily zuby navzájem a když to občas nezabralo, tak jsem přišla na další dobrý fígl. Zoubky jsem jí čistila prostřednictvím maňáska Fanynky. Krásně otevřela pusinku a nechala si Fanynkou vyčistit. A taky ji baví plivat zubní pastu do kelímku při čištění, ale musejí při tom na ni koukat hračky. Vždycky říká: 'Hračky, dívejte se, čistím si zuby, hračky, koukejte se, plivu.' Takže teď už je to u nás pohoda.”

„My čistíme od prvního zubu a teď jsem konečně vymyslela jak na to. Musíme vyčistit zoubky i autíčkům. Chvilku si hraju, že čistím autům, chválím je a kluk pak sám otvírá pusu a chce taky.”

„My si s mladším synem čistíme zuby spolu v jeden čas. Stojíme u umyvadla, já čistím sobě, on sobě (samozřejmě mizerně, kartáček okusuje a baví ho vysávat vodu, nicméně aspoň s ním šudlá po zubech). Na závěr mi jeho kartáček půjčí a já mu ty jeho zoubky dočistím. Ale musím rychle, ke konci už se nudí.”

„Taky mám pro vás jeden tip, protože jsem měla stejný problém. Čištění zubů byl u nás boj. Malé byl rok a půl a pytlíkovali jsme to tak nějak všelijak, protože si nenechala zoubky vyčistit. Prohýbala se, ječela, vztekala. Jeden den jsem už ztratila nervy a zaúkolovala touto činností manžela. A hle, malá otevřela pusu a nechala si zoubky vyčistit. Já to teda nechápu, protože dcera je mamánek, ale čištění zubů snese jen od manžela. No, takže teď čistí už jen manžel a já mám zase nějakou tu volnou minutku k dobru.”

Můžete zkusit využít i různé básničky motivující k čištění zoubků:

Čistím zoubky řízy, řízy

ať jsou bílé jako břízy.

Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu,

horní a pak dolní řadu.

Ať jsou bílé jako sníh,

ať má každý radost z nich.

Ukaž zoubky broučínku,

budem čistit trošinku.

Pošimrám je zprava zleva,

zoubečkům to vůbec neva.

Z pasty dělám bublání,

to červíčky vyhání.

Na kartáčku štětiny,

napění nám bubliny.

Jeden zoubek, druhý, třetí,

čistí si je všechny děti.

A teď se /doplníme jméno/ chlubí,

jak má krásně čisté zuby.

Zoubky bílé, zoubky malé,

vyčistím si dokonale.

Vlevo, vpravo, tam a zpět,

umyju si zoubky hned.

Výběr zubní pasty

Maminky se také často ptají, jakou pořídit zubní pastu. Pastu není potřeba používat hned od začátku, u prvních zoubků postačí pouze voda. To potvrzuje i MDDr. Magdaléna Kováčová, která říká, že „zubní pastu zatím používat nemusíte, navíc, pokud se dítě vzteká, stejně by ji akorát polklo. Až bude lépe spolupracovat, kupte pastu určenou pro jeho věk, na kartáček stačí nanést malé množství.”

Používání pasty je i mezi odborníky diskutabilní, někteří se přiklání k tomu, že je nutné ji používat, zatímco jiní říkají, že jde především o správnou techniku čištění zubů, než jakou používáte pastu.

Proč a jak vzniká zubní kaz

Zubní kaz je infekční onemocnění, ne dědičné, jak si lidé často myslí. Při nedostatečné nebo nesprávné zubní hygieně se na zubech udržuje zubní povlak, který vzniká ze zbytků jídla. V něm přežívají bakterie, které se množí a časem způsobí zubní kaz. Správné a časté čištění zoubků je tedy velmi dobrou prevencí vzniku zubního kazu.

Jedna maminka, která je povoláním zubařka, vysvětluje v diskuzi: „Ono je to často dost výmluva - zdědil jsem to po rodičích. Některá onemocnění v dutině ústní jsou dědičná, to ano, ale dítko se rodí bez flóry v dutině ústní. Bakterie získává v průběhu života (třeba když mu dospělí nebo sourozenec olizuje dudlík a podobně). Důležitá je skladba bakterií a strava. Pokud sladké, tak takové, které se ale nerozkládá v puse dlouhodobě a nepůsobí dlouhodobě (právě pití sladkých šťáv z lahviček je velmi zákeřné). A dále posílit kvalitu skloviny. Jednak dodáním fluoru vnitřně (je fluoridovaná sůl - i když tedy dětem nesolíme, to je spíš info pro nás, fluor je ale i ve vodě). Za důležitější se ale považuje dobrá hygiena, dvakrát denně stačí. Ale pořádně, když dítko pastu nepolyká, tak kartáčkem a pastou s fluorem. Pasta musí být adekvátní věku dítěte. Při velké kazivosti je možno i fluoridovat v ordinaci zubního lékaře. Ty zoubky jakoby nasaturovat fluorem. Zubní kaz je do určité fáze onemocnění reverzibilní, tj. vratné. Při počáteční fázi demineralizace, odvápnění skloviny, se může kaz těmito opatřeními zastavit.”

Rodiče si někdy myslí, že mléčné zuby nejsou důležité, že stejně brzy vypadnou a narostou nové. Ale pokud se na mléčných zubech vyskytují kazy a vznikne třeba i zánět, může dojít k poškození vývoje stálého zubu. Může například ztmavnout nebo mít zdeformovanou korunku, bohužel jde o trvalé poškození. Pokud zkažený mléčný zub vypadne nebo je třeba jej vytrhnout, stálý zub pak může narůst křivě a dochází tak ke zbytečným problémům do budoucna, třeba pořizování a nošení rovnátek.

Čeho se vyvarovat

  • naprosto nevhodné jsou potraviny, které obsahují příliš mnoho cukru - cukrovinky, slazené nápoje a podobně
  • pozor na pusinkování dítěte od starých osob (mají většinou už velmi zkažené zuby) - i tím se mohou malému miminku předávat do pusinky kazotvorné bakterie a způsobit mu tak, že se mu budou v budoucnu kazit zuby. Neměli byste olizovat dítěti dudlík, lžičku, kterou jí a podobně.
  • neprotahujte noční kojení - pokud dítě u kojení usíná nebo jen dumlá, ale nepije a pak zase pije a takhle celou noc dokola, je to velmi špatné pro zoubky. Dítě tak má neustále povlak z cukrů na zubech a je tak náchylnější k tvorbě zubního kazu. Proto noční kojení zbytečně neprotahujte. S tímto tvrzením souhlasí i MDDr. Magdaléna Kováčová, která říká, že je otázka nočního kojení rozporuplné téma: „Pokud jsou však večer zoubky dobře vyčištěné a dítě se budí pouze na na kojení a nevisí na prsu celou noc, nemá to výraznější vliv na kazivost.”
  • dlouhodobé používání dudlíku není vhodné, protože ovlivňuje růst a postavení zoubků. Pokud jej dítě používá jen na spaní nebo krátce během dne a včas se odnaučí, vzniká pouze menší nepravidelnost chrupu, která se spontánně upraví. V každém případě by se děti měly odnaučit používat dudlík do tří let. Při dlouhodobém a častém dudlání vznikají nepravidelnosti a poruchy skusu. Jednoduše řečeno, dítě bude mít křivé zuby a může se to přenášet i do růstu stálého chrupu, takže bude opět potřeba rovnátek a častých návštěv stomatologa.

Kdy a jak často k zubaři

První návštěva u zubaře by měla proběhnout v roce dítěte. Pokud děťátko nemá v roce ještě ani jeden zub, měla byste navštívit zubaře také. Na prohlídky by mělo dítě chodit každého půl roku. Zubní kaz vzniká u dětí rychle, je běžné, že například na prohlídce ve třech letech má dítě zuby v pořádku a na další má třeba čtyři kazy. Čím dříve se kaz podchytí, tím lépe. Je menší a tak je jeho odstranění snazší a méně bolestivé. Při náročnějších úkonech nebo trhání zubů je dítě pod narkózou.

První prohlídky se vůbec nebojte

Je jasné, že první prohlídky jsou spíše o seznámení dítěte s prostředím ordinace a zubařem. Jde o navození příjemné atmosféry, aby se dítě nebálo k zubaři chodit. Pokud by v budoucnu přeci jen mělo zubní kaz, bude pro něj vrtání příjemnější v prostředí, které už zná. Snažte se najít vhodného zubaře, který má rád děti, je empatický a umí s nimi pracovat. Určitě to potom později v průběhu návštěv oceníte.

Snažte se být k dítěti upřímní a na rovinu mu řekněte, co ho čeká. Pokud mu řeknete, že jde jen na prohlídku a že to nic nebude, a přitom jej čeká plánované vrtání kazu, je to špatně. Po zákroku může také dostat předem domluvenou malou odměnu. Můžete také vzít dítě s sebou na vaši prohlídku u zubaře, aspoň tak uvidí, že je to běžné a že vám nic hrozného zubař nedělá.

Jedna maminka napsala do diskuze, jak probíhala první prohlídka u zubaře se synem: „U nás probíhala první prohlídka tak, že jsem si sedla na křeslo a malého jsem si dala na klín. Zubař nás na křesle povozil, ukázal mu jak svítí světýlko, kterým se dívá do pusy, dokonce mu tam pomocí vody a vzduchu dělal něco jako vodotrysk. Syn pusu neotevřel, tak ho nechal být s tím, že stačí, aby si zvykl na ordinaci a nebál se. S tím, že ji třeba příště otevře. No a protože syn jako obvykle dělal oči na sestřičku a zubil se na ni, tak mu pak zoubky zkontroloval jen pohledem. Už máme za sebou tři prohlídky a teď už to probíhá víceméně v pohodě. Vyšetří nejdřív mě, syn vidí, že je vše v pořádku a pak tu pusu otevře.”

Další maminka musela s dcerou na vrtání kazů: „Dceři vrtala zubařka dvakrát. Jednou v 5,5 letech a teď v 6 letech a snášela to úplně bez problémů. Říkala, že to ani nebolelo. Za mě hodně může přístup doktorky a pak, jak se to dítěti vysvětlí. Osobně mi přijde divné, nechat zkažené zoubky v pusince, ovlivňuje to pak i druhé zuby. Vím, že někteří zubaři dětem kazy nevrtají, ale já s tím osobně nesouhlasím. A doktorka, kam holky chodí, byla 25 let primářka na dětském zubním, tak předpokládám, že ví, o čem mluví.”

A co dentální hygiena?

Poraďte se se svým zubařem, kdy je vhodné poprvé navštívit dentální hygienistku. Obecně lze říci, že dítě už musí být dostatečně vyzrálé a musí chápat, co mu dentální hygienistka říká a proč to tak vlastně je. Je možné se objednat už v předškolním věku. Kromě nácviku správného čištění zoubků a motivace k čištění, hygienistka poradí také s výběrem a používáním mezizubního kartáčku či zubní niti.

Podle odborníků za zkažené zuby nemůže dědičnost, ale nevhodná strava a nedostatečná zubní hygiena. Každý má však jinak odolnou sklovinu, proto se někdy i přes tu nejlepší péči objeví zubní kaz. V případě, že objevíte nějakou tečku na zubu nebo zub dítě bolí, návštěvu zubaře neodkládejte.

Prevence v podobě každodenního správného čištění zubů je ale velmi důležitá a rodiče by na ni měli dbát. Sice je to nepříjemné, když dítě nechce a brání se, ale vrtání kazu, případně další následky v podobě rovnátek nebo třeba černých zubů jsou daleko horší. Snažte se také dbát na správné stravování vašeho dítěte. Sladkosti a sladké pití je nevhodné nejen pro zoubky, ale i z dalších zdravotních důvodů.

Zdroj:

babyweb.cz

naseporodnice.cz

vitalia.cz

promaminky.cz

Čti celý článek
redakce
9. pro 2018 Čtené 8080x

“Když se mi narodil syn, hned jsme k sobě přilnuli, i přes to, že byl v inkubátoru. Hned jsem důvěřovala v naše pouto, kojení a věděla jsem, že pokud ho budu chtít dobře poznat, musím mu umět naslouchat. Myslím tím i slyšet jeho pláč a nebýt vůči němu lhostejná. Mně se lhostejnost příčí. Sama si nedokážu představit, že by mě něco trápilo a já volala mamce, manželovi nebo kamarádce a oni by mi položili telefon, ať se nejdřív vyřvu. To je trošku na hlavu a hodně odcizující způsob. Ztratila bych v ně důvěru a přesně takhle nechci, aby se cítilo moje dítě. Mám kolem sebe hodně lidí, co mi cpou povídačky o posilování plic, manipulaci dítětem a podobný žvásty. Vždycky řeknu, že nemám důvod. A že jsem s ním ráda. Mě máma taky nenechala křičet a jsem snad rozmazlená?”

Poznáváte se v předcházejících řádcích? Nebo naopak patříte do druhé skupiny rodičů, kteří se nenechají pláčem svého dítěte vykolejit a nevadí jim nechat dítě vyplakat? Ať tak či onak, čtěte dále. V článku budete mít možnost dozvědět se spoustu informací o kontaktním rodičovství a jeho důležitém bodu, kterým je právě důvěra v pláč dítěte. Ještě než se ale budeme soustředit opravdu na pláč dítěte, seznamte se alespoň se základními informacemi, které charakterizují, co to to kontaktní rodičovství vůbec je.

Kontaktní rodičovství

Kontaktní rodičovství je charakterizováno jako přirozený a intuitivní přístup k péči o děti a jeho výchově. Jeho princip je založený především na vzájemné komunikaci, na vnímání podnětů dítěte a citlivém reagování na ně. Nejedná se o soubor přesně daných pravidel, protože každé dítě je jedinečná osobnost a má své individuální potřeby, proto i jeho výchova musí být jiná. V cizojazyčné literatuře se můžete setkat s anglickým termínem attachment parenting či se slovenským výrazem vzťahová výchova.

Hlavním cílem kontaktního rodičovství je navázat vztah s novorozencem a udržet ho i během dalších fází vývoje dítěte, tedy v období batolete, předškoláka i dospívajícího. Za tímto účelem jsou pak využívány prostředky založené na biologicky přirozeném kontaktu mezi matkou, otcem a dítětem:

  • bonding - jedná se o navázání vztahu mezi matkou a dítětem (případně i otcem) bezprostředně po porodu. Termín pochází z angličtiny a doslovně znamená “připoutání se”. Z vývojového hlediska se vlastně jedná o přirozené pokračování prenatálního vztahu. Narozené miminko prostě patří matce na hruď a do náruče, pokud tomu neodporují vážné zdravotní důvody. Bonding  tedy slouží k vytvoření raného kontaktního spojení rodičů s miminkem během prvních hodin a dnů po porodu a do značné míry ovlivňuje způsob, jakým se matka bude v budoucnu o dítě starat.
  • kojení - kontaktní rodičovství hovoří především o tzv. kojení na požádání, tedy kojení, které by mělo reagovat na potřeby dítěte. Jedná se o naprostý opak kojení, které je stále doporučováno v mnoha českých porodnicích (tedy důsledné krmení co 3 hodiny). Kontaktní rodičovství pracuje s myšlenkou, že kojení je přínosné i pro matku - hormony, které laktaci řídí (tedy oxytocin a prolaktin), podporují vztah matky ke svému dítěti a pomáhají jí zůstat klidná a uvolněná. Krmení na požádání lze praktikovat i s dětmi, které jsou krmeny umělým mlékem.
  • nošení dětí - nošení dětí je staré jako lidstvo samo a pomáhá rodičům s poznáváním dítěte a citlivém reagování na jeho potřeby, poskytuje dítěti důvěru v blízkost matky (nebo otce) a možnost strávit více času ve stavu bdělé pozornosti a poznávat tak okolní prostředí, čímž se učí poznávat svět.
  • společné spaní - většina dětí spí lépe právě při společném spaní. Při praktikování společného spaní je možné přisunout dětskou postýlku (se sundanou bočnicí) k posteli rodičů. Tento způsob usnadňuje život především matce při nočním kojení, které je pak mnohem jednodušší a žena při něm může spát. Je ovšem potřeba zabezpečit, aby dítě nespadlo z postele a nezranilo se.
  • důvěra v pláč dítěte - podrobněji rozepsáno dále v článku
  • vyvážený osobní a rodinný život - cílem kontaktního rodičovství není jen spokojené a uspokojené dítě, nýbrž i spokojení rodiče. Rodičovství je bezesporu fyzicky, psychicky i emočně náročné, je proto třeba o svých potřebách mluvit, najít si v okolí další podobně smýšlející rodiče. Maminka by měla spát, když spí dítě, zapojit partnera do péče o dítě a najít si denně alespoň několik minut pro odreagování se, relaxaci, koníček - prostě sama na sebe.
  • vymezování hranic - každé dítě potřebuje pro svůj rozvoj vymezit jisté hranice, i kontaktní rodičovství tedy hranice vymezuje. Hranice ale nemusí být striktní a v případě potřeby se mohou posouvat, přizpůsobovat situaci a vyvíjet se. 

Co tedy znamená důvěřovat v pláč dítěte?

Kontaktní rodičovství pracuje se zásadní myšlenkou: “Děti pláčou proto, aby s námi komunikovaly, ne proto, aby s námi bojovaly o moc či s námi manipulovaly, jak předpokládají tzv. cvičitelé dětí.

Pokud se stýkáte s lidmi, kteří patří do jiné, starší generace, určitě jste se setkali s radami, že dítě se musí nechat “vyřvat”, aby si procvičilo plíce a zocelilo se. Tato myšlenka je rozhodně jednou z těch, které se snaží kontaktní rodičovství vyvracet. Pláč dítěte (obzvláště malého miminka) totiž opravdu neslouží k procvičení plic, naopak při pláči se okysličení krve snižuje a roste hladina stresových hormonů (kortizolu). Pokud je dítě v určitých situacích (např. při usínání - Estivillova či Ferberova metoda) necháváno vybrečet, k uvolňování kortizolu dochází v takových situacích i poté, kdy to dítě již navenek vzdá a jeví se při nich klidně. Dlouhodobý pláč způsobuje chemické reakce v mozku, které se v pozdějším věku a dospělosti mohou projevovat jako různé fyzické, psychické, sociální či emocionální problémy.

“Když novorozenec pláče, dává tím najevo, že mu něco schází. Může mít hlad, mít mokrou plenu, může mu chybět máma, být mu zima nebo horko. Nebo se třeba dítě jen nudí samo v postýlce a chce nějaké podněty. Pokaždé si řeknu: 'Pláče a kdybych plakala já, že je mi smutno a potřebuju pohladit, přitulit...' a muž by mi odpověděl že teď ne, že si z něj dělám otroka (=oblíbená hláška některých lidí jako reakce na to, že nenechávám dítě brečet), tak bych se tvářila přinejmenším divně. Moje srdce mi nedá nechat tvorečka, co jsem 9 měsíců nosila a pak porodila, plakat. Nikdy bych nenechala své dítě vyplakat - toto mi bylo jasné ještě před otěhotněním.“

Kontaktní rodičovství tedy pláč dítěte chápe jako přirozený prostředek komunikace, kdy dítě dává najevo, že něco není v pořádku. Ruku na srdce, takové tříměsíční miminko opravdu nemá jinou šanci, jak dát svou nelibost najevo. Každé dítě potřebuje pocit bezpečí a vědomí toho, že mu rodiče pomohou, když něco potřebuje a samo si pomoci neumí. A toto pravidlo platí u malých dětí a miminek ještě o to důrazněji. Miminko nechápe, proč leží samo v postýlce a přestože křičí jako o život ze všech svých sil, máma pořád nepřichází. Nerozumí tomu, že i máma je unavená a chce se podívat na film. Nedává mu smysl, že po celé těhotenství spolu s maminkou byli jedno tělo a jedna duše a tahle stabilita a životní jistota je najednou pryč. Ano, pláčem se vysílí a usne. Ale za jakou cenu?

“Mrzí mně, když občas čtu, jak maminka nechává vyplakat i malinkatého kojence, protože usuzuje, že to dělá z vypočítavosti. Ukazuje to jen a pouze na nedostatečnou informovanost dané maminky. Žádné miminko nepláče jen tak, nebo rodičům naschvál. Ač máme téměř neplačící miminko už od narození, bylo několik situací, kdy plakal třeba dva, tři dny - bez zjevného důvodu, ať jsem udělala cokoliv, nebylo to dobře. Spousta lidí by řekla, že tohle je ta situace, kdy bych ho měla nechat plakat do doby, až ho to přejde, protože přece nemá důvod a je to jen jeho manipulace. Jenže vždy, když jsme si odplakali pár takových dní, se ukázala zpětně příčina - vyklubal se zoubek, naskočil ekzém, objevila se teplota, apod. Toto jen dokazuje, že každé miminko má k pláči nějaký důvod - i kdyby to byla 'jen', potřeba maminky. Dosažené cíle při metodě 'nechat vyplakat' nikdy nemůžou převýšit důsledky zanechané na psychice dítěte.”

Pokud však budete své dítě vychovávat v duchu kontaktního rodičovství, naučíte se něco jiného: Čím rychleji a citlivěji rodiče na pláč dítěte reagují, tím více se dítě naučí důvěřovat rodičům a své schopnosti komunikovat, snižuje se intenzita jeho pláče a potřeba plakat, rodiče více poznávají své dítě a lépe rozeznávají i jiné projevy jeho potřeb.

I děti vychovávané kontaktně pláčou

Bylo by bláhové myslet si, že pokud budete vychovávat své dítě v duchu kontaktního rodičovství, nepoznáte, co je to dětský pláč. Pláč slouží i jako uvolňování emocí a napětí - takže i tyto děti samozřejmě pláčou. Liší se ale to, jak na tyto situace reagují rodiče. V takovýchto chvílích rodiče ujišťují dítě o své přítomnosti, poskytují mu svou náruč a jsou mu oporou, nepopírají však jeho city a potřeby. Časem se pak naučí rozlišit různé druhy dětského pláče, a tím dovedou lépe reagovat a dítě dříve utišit.

Kdo jsou tzv. cvičitelé dětí?

V předchozích řádcích jste se mohli seznámit s pojmem cvičitelé dětí. Kdo to tedy je? Cvičitelé dětí jsou osoby, které dávají rodičům dítěte rady typu "Nenos ji, rozmazlíš ji.", "Musíš kojit pravidelně, ne tak často, pokaždé, když si vzpomene.", "Ty ještě kojíš? Už je dost velký, aby nepil z prsu.", "Pláčem vás ovládá, má vás ochočené.", "Budeš toho litovat, zvykne si a nikdy ji už z postele nedostanete. ", "Musí mít pevný režim, teď už by měla dávno spát.", "Nech ho vybrečet, jen s tebou manipuluje.", "Spát musí ve svém pokoji, aby byla samostatná". Tito lidé považují dětský pláč za zlozvyk, který je třeba odstranit, nebo za prostředek, kterým dítě s rodiči manipuluje, ovládá je.

Pokud své dítě přesto chcete nechat vybrečet, měli byste vědět, že to s sebou přináší různá rizika:

  • problémy s kojením - omezení laktace, bojkoty kojení, předčasné odstavení dítěte, noční kojení pomáhá udržovat dostatečnou tvorbu a tok mléka
  • ještě obtížnější usínání dítěte během noci i během dne, noční pomočování, narušení spánkových cyklů dítěte i rodičů
  • dlouhodobé ovlivnění vztahů (současných i budoucích): ztráta důvěry rodičů ve své schopnosti se o dítě starat (pokud se rodiče naučí nereagovat na pláč dítěte, pravděpodobně přestanou reagovat i na jemnější projevy potřeb dítěte), ztráta důvěry dítěte v rodiče nebo v sebe sama, potlačovaní citů, nedůvěřivost k ostatním lidem
  • horší zvládání stresu: nereagování na pláč dítěte může narušit jeho rozvíjející se schopnosti samozklidnění
  • snížení inteligence: vysoká hladinu stresu utváří podmínky pro poškozování synapsí, uvolňovaný hormon kortizol ničí nervové buňky, což se může projevit až v následujících letech jako různé poruchy inteligence, učení a chování
  • zhoršení zdraví: např. rozvoj syndromu dráždivého tračníku
  • poruchy chování: zvýšené šance na podlehnutí  závislosti v pozdějším věku, ustrašenost, nízké sebevědomí, deprese, vzdor, agresivita, sklon slepě poslouchat autority (tedy i vůdce party nebo sekty)

Tolik suché teorie a nyní je načase podívat se na pár příkladů ze života od našich uživatelek, které vychovávají své děti v duchu kontaktního rodičovství a důvěřují v pláč svého dítěte. Opravdu je jejich děti mají vycvičené a rodiče jsou otroky dětí?

“Dcera má nyní 4,5 let a kontaktní rodičovství jsem praktikovala automaticky, cítila jsem to tak. S dcerou jsem si vytvořila nádherný vztah, nikdy jsem s ní neměla žádný výchovný problém, nezažila jsem u ní vztekací období, nikdy jsem ji nemusela bít, vždy se s ní na všem dohodnu. Můžu pyšně říct, že je to nejhodnější dítě v okolí a to mi potvrzují i učitelky ze školky. Byla vždycky víc citlivější, bojácnější, ufňukanější, ale jak nastoupila do školky, tak se rychle otrkala a není to žádné ořezávátko. Vždycky měla problém se spaním, bojí se spát sama, takže má v pokoji dvoulůžko a spíme s ní.

Přiznám se, že někdy je to trochu otrava, když už by člověk se rád svalil k televizi, ale musí uspávat a ještě je hrozně kontaktní, chce držet za ruku a celou noc se na nás lepí a hlídá, jestli jsme neodešli. Všichni okolo kroutí hlavami, že jsme její otroci, ale já si to užívám, když se k sobě přitulíme a vyprávíme si pohádky, nebo si zpíváme a to malé teplé tělíčko za chvilku začne oddychovat a já vím, že to za pár let skončí a já budu trnout u telefonu, kdy se vrátí z diskotéky. Já si svoje děti užívám, neobtěžují mě, tyhle roky jsou sice nejnáročnější, ale taky nejkratší a vím, že přístup, který jsem zvolila, byl ten pravý.”

“U obou našich dcer jsem byla absolutně kontaktní. Pořád spolu, šátek, spaly na prsu u nás v posteli, stále v náručí. Teď jim jsou 4 a 6 let. Jednička je už ve škole. Samostatná, sebevědomá. Když jsem viděla prvňáčky, co plakali a odmítali jít do třídy, nebo se  drželi maminky za ruce a nechtěli si potřást rukou s paní učitelkou, tak jsem si říkala, jak jsem ráda, že moje dcera je samostatná jednotka. Dvojka je ve školce od dvou a půl (já se vracela do práce), taky žádný problém, s kolektivem vychází, neplakala snad nikdy, parťačka učitelek. Mám pocit, že tím, že ode mně cítily absolutní lásku, pocit bezpečí a důvěry, že jsem tu pro ně, tak se ve správný čas odpoutaly a začaly fungovat samy. Je fakt, že loučení probíhá vždy bouřlivě (objetí, pusinky...), ale nikdy s pláčem - vždy vesele: 'Ahoj mami, mám tě strašně ráda a bude se mi stýskat, ale běžím do školy.' Jsou samostatné i doma, nepotřebují mě mít pořád za zadkem (pustí si pohádku, udělají si kakao v mikrovlnce, vezmou si jídlo. Ne, opravdu nelituju. Vůbec, určitě to byl správný krok ve výchově.”

“Svou první dceru jsem nosila od narození v baby vaku, v šátku, větší pak v nosítku na zádech. Střídala jsem nošení i s kočárkem, dcera si hrála na zemi, spaly jsme spolu. Dělala jsem vždy jen to co se jí líbilo, aby neplakala. Protože jsem s ní byla tehdy sama, chodila  jsem z vesnice do města na nákupy stylem - vepředu dítě v šátku, na zádech batoh s nákupem. Tím se vyrovnala záda, když byla těžší. Měla jsem namakaná záda, masérky mě obdivovaly, myslely si, že dělám fitness.

Ale proč to vlastně píšu? Dnes je dceři téměř 14 let, má krásné držení těla, několik let cvičila  karate, ve škole má samé jedničky, začala chtít spát sama už nevím v kolika letech přesně, ale přišlo to naprosto přirozeně. Máme krásný vztah, ještě teď se rády přitulíme. Takže zkrátka vidím, že všichni ti, co mě strašili,  co vše se může stát, a co všechno nás čeká za problémy, neměli pravdu. Tak jsem ráda, že jsem se vždy řídila citem.“

A jak se na rodičovství díváte vy - vychováváte své děti v duchu kontaktního rodičovství, nebo jinak?

Zdroj použitých informací:

digilib.k.utb.cz

malemimi.cz

motherclub.cz

Čti celý článek
redakce
7. pro 2018 Čtené 4557x

Ženský přechod neboli menopauza je v dnešní době už téma, o kterém všichni ví a nikdo se nestydí o něm veřejně mluvit. U mužů je to jiné. Andropauza se ještě nedostala do povědomí lidí a muži se za ni často stydí.

Při andropauze, neboli mužském přechodu, dochází u mužů k poklesu pohlavních hormonů, hlavně testosteronu. Nemusí být tak výrazný, jako bývá u žen, ovšem také ho provází změny v běžném chlapském životě. Andropauza trvá daleko delší dobu. Studie totiž ukazují, že testosteron začne ubývat už okolo 30 roku, ale nemusí to být hned znát. Projevy se pořádně “rozjíždí” až okolo padesátky. Těžko se popisují, protože jsou u každého muže velmi individuální a každý se s nimi umí jinak srovnat.

"Mužský přechod začíná o něco později než ženský, typicky mezi 50 a 60 lety. Podstatným rozdílem je i to, že zatímco žena po dokončení menopauzy již není schopná přivést na svět dítě, mužské reprodukční schopnosti nejsou zásadně ovlivněny, pomineme-li sníženou sexuální apetenci," vysvětluje gynekolog MUDr. Pavel Turčan.

Jak poznáte u muže andropauzu?

Andropauza se projevuje hlavně psychicky. Nápadné jsou změny nálad, únava, depresivní stavy, podrážděnost nebo nechuť do věcí, které muže dříve naplňovaly a dělal je rád. Spousta pánů díky přechodu ztrácí zájem o své koníčky. Podobně jako u žen se mohou vyskytnout návaly horka, poruchy spánku a pocit celkové nespokojenosti ve vlastním těle.

Co se týče fyzických projevů, s úbytkem testosteronu souvisí hlavně problémy v sexuálním životě. Začínají především poruchy erekce. Což pak samozřejmě podporuje psychické problémy, protože muž pak ztrácí pocit, že je dostatečně “mužný” a klesá mu sebevědomí. A tak se vytváří začarovaný kruh.

„Část mužů v přechodu popisuje, že přesto, že nejsou tak výkonní, jak tomu bývalo v dobách jejich největší sexuální aktivity, pociťují intenzivnější vnímání sexu. Podle všeho tak andropauza není jen tím, co přináší celou řadu sexuálních dysfunkcí, ale zároveň je tím, co mění celkový pohled na sexuální život muže. Andropauza tak určitě konec sexu nemusí znamenat,“ doplňuje primářka kliniky a odbornice na antiaging medicínu Monika Golková.

Nerovnováha mezi hormony způsobuje tloustnutí

Hormonální změny souvisí i s mužským přibýváním na váze. Při úbytku pohlavních hormonů dochází k nerovnováze mezi testosteronem a estrogeny a těch je tedy větší procentuální zastoupení. Právě estrogeny mají vliv na ukládání tuku. Tak se ocitáme v dalším kolotoči, ze kterého není cesty ven, protože tuková tkáň je schopná produkovat další estrogeny a podporuje tak nerovnováhu hormonů ještě o to více. Dále pak obdobně jako u žen dochází ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění, protože stoupá hladina tuku v organismu. Také ubývá kostní hmoty, ovšem tento projev není tak výrazný jako u žen.

S léčbou je to složitější, protože muži na rozdíl od žen nejsou pravidelně sledováni gynekologem. Pokud pokles testosteronu snižuje muži kvalitu života, měl by se svěřit svému praktickému lékaři. Existuje totiž možnost tzv. hormonální substituční terapie, která spočívá v umělém dodávání testosteronu. Ovšem tato metoda není vhodná pro všechny pány a je ještě v počátcích svého rozvoje.

Hormonální jóga i pro muže

V posledních letech se brazilská psycholožka a doktorka filozofie Dinah Rodrigues (autorka cviků hormonální jógové terapie) zaměřila i na pomoc mužům. Upravila svoji původní sestavu cviků tak, aby stimulovala i mužské hormony. Jedná se o sestavu 16 jógových cviků, které jsou doplněny o intenzivní dechové techniky. Je to sestava dynamická, složená ze cviků, které jsou zaměřeny na stimulaci žláz s vnitřní sekrecí. Cviky v sestavě také odstraňují bloky v oblasti celého pohybového aparátu.

Hormonální jóga mužům pomáhá nejen při problémech spojených s andropauzou, ale i při následujících problémech:

  • syndrom vyhoření
  • pocit fyzického a psychického vyčerpání
  • únavový syndrom
  • nespavost
  • problémy s prostatou (vhodné také jako prevence)
  • problémy s erekcí
  • nízké libido
  • neplodnost
  • špatné výsledky spermiogramu
  • únik moči
  • snížená funkce štítné žlázy
  • problémy s trávením
  • nadváha
  • stres

Hormonální jógová terapie pro muže celkově podporuje plodnost, pomáhá posilovat imunitu a omlazovat tělo. 

Hýbejte se a testosteronu přibyde

Andropauze se sice nedá předejít, protože se jedná o fyziologický děj, ale je možné zmírnit jeho projevy a zlepšit svou psychiku. Kouzlo spočívá ve zdravém životním stylu, doprovázeným pravidelným pohybem, který nejen podpoří produkci testosteronu, ale také pozitivní náladu. Jako bonus pomáhá předcházet i dalším onemocnění, například cukrovce nebo ateroskleróze.

Můžete svému muži pomoci?

Pokud se váš muž v posledních dnech změnil, je více rozladěný a celý nesvůj, možná právě prochází andropauzou. Nejlépe ho můžete podpořit tak, že tu pro něj budete a dáte mu najevo, že není na situaci sám. Muži jsou pod svou drsnou slupkou citliví a podporu jistě velmi ocení!

Zdroj:

dama.cz

novinky.cz

Čti celý článek
redakce
6. pro 2018 Čtené 4513x

"Další týden mého těhotenství uběhl jako voda a já už vítám 8. těhotenský týden. Konečně mi začíná docházet, že jsem fakt těhotná a s každým dalším uplynulým dnem se na toho našeho drobečka těším stále víc. 

Po minulé návštěvě u svého gynekologa jsem docela uklidněná tím, že vše probíhá tak, jak má. Vím, že stále ještě nemáme vyhráno, ale jakmile mě přepadne strach, zadívám se na ultrazvukový snímek na poličce a věřím, že všechno bude v pořádku a já si za pár měsíců pochovám své první miminko. Zatím nezbývá než čekat a dozvědět se spoustu zajímavých informací - třeba zrovna o tom, co se právě děje ve vývoji miminka."

Jak vypadá miminko v 8. týdnu těhotenství

"Od posledního týdne těhotenství miminko zase povyrostlo a rozhodně se není čemu divit, protože první trimestr se dějí ty nejzásadnější a nejrychlejší změny ve vývoji. Dosud lékaři ve vývoji dítěte hovořili o embryu, ale to se v tomto týdnu mění - terminologicky se z embrya stal v tomto týdnu plod. To znamená, že ocásek, který doteď embryo mělo, zmizel a dále dochází k tvorbě orgánů dítěte."

Plod je aktuálně dlouhý 14 - 20 mm a váží kolem 1 gramu, takže si ho můžete představit třeba jako malého roztomilého gumového medvídka. Vývoj plodu samozřejmě i nadále pokračuje rychlým tempem a v následujících řádcích se můžete dozvědět, co všechno se s miminkem děje.

Mozková část plodu je prozatím stále větší než část obličejová. V ní dochází ke srůstání kůstek a výběžků, tvoří se nosní dírky, přepážky a také ústní dutina, která je z počátku velmi široká, ale postupně se zužuje až do normální velikosti. I přesto, že žena v tomto týdnu ještě nemůže cítit žádné pohyby dítěte, tak se dítě velmi často a hbitě v děloze hýbe , což je možné pozorovat při ultrazvukovém vyšetření.

Plod má již vytvořeny základy všech orgánů. Nyní se začínají formovat střeva, přičemž se prostřední část střevní kličky přesunuje do pupeční šňůry, protože v břišní dutině pro ně není dostatek místa. Již v této rané fázi vývoje střeva pracují a odvádějí z těla odpadní látky. Od této chvíle zhruba za měsíc, až bude v břišní dutině vašeho děťátka více místa, se do ní střeva z pupeční šňůry zase vrátí. Dochází k ustálení srdečního tepu  a zvyšuje se vypuzovací kapacita srdíčka. Pod kůží je také patrná síť krevních cév.

Končetiny, jejichž vývoj začal v předchozím 7. týdnu těhotenství, se dále prodlužují. Ruce jsou ohnuté v zápěstí a lokti, takže jsou viditelná jak předloktí, tak paže. Nohy mohou být tak dlouhé, že jsou na ultrazvuku v pozici před hrudníkem dítěte a taktéž na nich můžeme sledovat už oddělenou stehenní část.

To je poměrně hodně změn na tak malého tvorečka, že? Ale nesmíme zapomenout ani na nás, na nastávající maminky - i u nás se totiž děje spousta nových věcí a změn.

Co se děje s maminkou?

"Přestože je moje miminko ještě úplně maličké a skoro nikdo o něm neví, dává mi pořádně zabrat. Pořád mě trápí těhotenské nevolnosti a ohromná únava. Přes den několikrát zvracím a večer chodím spát kolem 8. hodiny. Naštěstí nemám žádné neodkladné povinnosti, neumím si vůbec představit, že bych se třeba ještě musela starat o dítě, nebo dokonce o víc dětí. Opravdu obdivuji všechny maminky, které to tak mají a zvládají to. Kamarádka mi na nevolnosti poradila, ještě před tím, než ráno vstanu z postele, sníst třeba pár piškotů. Od té doby je to s nevolnostmi o něco lepší, ale opravdu se těším, až tohle období žaludku na vodě bude za mnou. Ale co by člověk pro toho mrňouska neudělal. V chytrých knížkách jsem se dočetla, že i takové nevolnosti jsou normální a poleví zpravidla ve 4. měsíci. Pevně doufám, že nebudu patřit mezi to malé procento těhotných žen, které nevolnosti přejdou až po porodu."

V 8. týdnu těhotenství na sobě budoucí maminky mohou pozorovat drobné změny postavy. U prvorodiček tyto změny nejsou ještě tam markantní, ale u žen, které už mají nějaké těhotenství za sebou, začínají být poměrně výrazné. Viditelně se začíná rozšiřovat pas, roste bříško a především prsa, která se pomalu začínají připravovat na svou budoucí úlohu, teda kojení. Uvnitř těla samozřejmě dochází k nárůstu dělohy, která z původního rozměru dosáhla zhruba velikosti pomeranče. Před otěhotněním je váha dělohy zhruba 50 gramů,kdežto na konci těhotenství už hovoříme o 900 - 1200 gramech. Placenta přebírá od vaječníků úlohu produkce progesteronu, hormonu který zodpovídá za udržení těhotenství. Ženy, které přišly do jiného stavu pomocí umělého oplodnění, přijímají tento hormon uměle v tabletách, čípcích, gelu nebo injekčně.

Těhotenské příznaky stále přetrvávají u většiny maminek. Nejčastěji si ženy stěžují na bolest prsou, únavu,  změny nálad a nevolnosti. Za vážnější poruchu je  považováno zvracení během dne (zejména po jídle), které těhotnou obtěžuje, v prvních měsících může dokonce vést i k mírnému poklesu tělesné hmotnosti. Nejtěžší formou je pak časté zvracení mnohokrát za den (většinou se jedná jen o žaludeční šťávy), kdy může dojít k dehydrataci, metabolickému rozvratu a ohrožení matky i plodu. V těchto případech se zpravidla přistupuje k hospitalizaci těhotné.

Poměrně častým problémem, který nastávající maminky v tomto období trápí, je špinění či drobné krvácení. Většinou se nejedná o závažný příznak, přesto se v takovém případě vždy poraďte s lékařem.

První trimestr je z pohledu správného vývoje plodu nejdůležitější částí těhotenství. Vzhledem k rychlému růstu a vývoji je dítě v tomto období nejvíce ohroženo případnými negativními vnějšími vlivy (léky, zářením, vysokými teplotami apod.). Ženy by se měly v těhotenství vyvarovat kofeinu, alkoholu, drog a nikotinu. Důležitý je přiměřený pohyb a pestrá strava. Pokud užíváte nějaké léky, poraďte se s lékařem, zda je možné je užívat v těhotenství.

Oznámení těhotenství

"S každým přibývajícím dnem a nutným vyloženým větším úsilím při zapnutí svých kalhot také přemýšlím o tom, kdy je ten správný čas říct rodině, že čekáme miminko. Pak mě ještě čeká oznámení svého těhotenství v práci. Budu naprosto upřímná a musím říct, že se mi do toho ani trochu nechce. Připadá mi strašně divná představa, že přijdu za ředitelem a řeknu mu: “Pane řediteli, já jsem těhotná.”. Jelikož na mě těhotenství ještě vidět není a moje práce nenarozené miminko nijak neohrožuje, tak asi ještě chvíli počkám."

Kdy jste ve svém zaměstnání oznamovaly svá těhotenství vy? A jaké byly reakce vašich nadřízených?

Čti celý článek
Strana
z 16
Předchozí Strana
z 16
Další